Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS poskytla komplexní právní poradenství prodávajícím ve významné transakci v oblasti informačních technologií. Kancelář zastupovala majitele české softwarové firmy KOMIX při prodeji 100% podílu. Společnost převzal největší ICT holding Aricoma Group, jenž patří do investiční skupiny KKCG.
Odborné právní poradenství poskytl prodávajícím tým HAVEL & PARTNERS pod vedením partnera kanceláře Václava Audese, spolu se senior advokátem Tomášem Navrátilem, advokátem Josefem Bouchalem a of counselem Pavlem Němečkem, kteří nad rámec specializovaných právních služeb v oblasti M&A řešili při transakci také divestice čtyř dceřiných společností KOMIX. Transakci musel schválit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, odborný tým HAVEL & PARTNERS proto doplnil také senior advokát Roman Světnický, který měl na starosti aspekty prodeje v oblasti soutěžního práva.
KOMIX téměř třicet let vyvíjí zakázkový software pro e-government, zdravotní pojišťovny a významné podniky, jako jsou Škoda Auto, Nestlé nebo Porsche Česká republika. Firma patří podle tržeb za vývoj zákaznického software, které letos dosáhnou více než půl miliardy korun, mezi top 10 dodavatelů na českém trhu. V minulosti se firma podílela na projektech elektronické neschopenky, cestovních dokladů s biometrickými prvky a informačního systému evidence obyvatel.
Díky spojení s Aricoma Group firma nabídne stávajícím zákazníkům širší portfolio služeb a současně spolu s ostatními firmami ve skupině plánuje oslovit nové zákazníky v ČR i v zahraničí. „Věříme, že jsme na začátku úžasného příběhu digitální transformace vyrůstající z kořenů v České republice a chceme být jeho platnou součástí,“ uvedl Tomáš Rutrle, ředitel a původní spolumajitel firmy KOMIX.
Aricoma Group touto transakcí pokračuje v akvizicích, jejichž cílem je posílit pozici tohoto významného evropského hráče v oblasti ICT a SW řešení. Aricoma Group bude po dokončení transakce zahrnovat 8 společností s konsolidovaným obratem převyšujícím 8,5 miliard korun s více jak 3 000 zaměstnanci.
Zdroj: Právní rádce (5/2021)
Autoři: Robert Neruda, Roman Světnický, Martin Rott
Stát začal prověřovat zahraniční investice ze zemí mimo EU směřující do podniků relevantních pro ochranu bezpečnosti nebo veřejného pořádku.
Na začátku května nabyl účinnosti zákon č. 34/2021 Sb., o prověřování zahraničních investic. Ten zavádí režim kontroly zahraničních investic ze zemí mimo EU směřujících do podniků relevantních pro ochranu bezpečnosti nebo veřejného pořádku.
Úprava principiálně vychází z nařízení Evropské unie, kterým se stanoví rámec pro prověřování přímých zahraničních investic (Foreign Direct Investment – FDI) směřujících do Evropské unie. (1) Nařízení ale obsahuje jen základní rámec pro schvalování investic a spolupráci členských států.
Režimy přezkumu zahraničních investic, včetně typů investic podléhajících schválení, se proto v jednotlivých členských státech (někdy i podstatně) liší. Tím spíše je třeba věnovat náležitou pozornost právním úpravám jednotlivých států, a tedy i FDI zákonu v České republice.
Pokud zahraniční investice splní podmínky stanovené zákonem, musí být schválena ministerstvem průmyslu a obchodu. Obdobně jako u notifikace spojení podniků ze strany soutěžních úřadů se i u schválení investice uplatní zákaz uskutečnění transakce před povolením (tzv. standstill obligation). Zahraniční investoři ze třetích zemí by proto měli nové povinnosti brát v potaz při investicích zahrnujících česká aktiva a včas vyhodnotit, zda jejich vstup do cílových osob podléhá schválení podle FDI zákona.
FDI zákon se aplikuje pouze na zahraniční investice. Kdo je zahraničním investorem a jakou míru vlivu musí získat v cílové (české) osobě, definuje FDI zákon přímo. Podle něj je zahraničním investorem každý, kdo:
Oproti úpravě stejné problematiky v některých jiných členských státech EU (například v Německu či ve Francii) je záběr FDI zákona širší, neboť se vztahuje i na investory ze zemí Evropského hospodářského prostoru, kteří nejsou členy EU, tedy mimo jiné z Norska nebo Lichtenštejnska. Za zahraniční investory bude v důsledku brexitu třeba považovat také fyzické a právnické osoby ze Spojeného království.
Za zahraniční investici pak FDI zákon považuje jakýkoliv vstup zahraničního investora do cílové osoby, který mu umožní vykonávat účinnou míru vlivu nad její hospodářskou činností. Za účinnou míru kontroly provádění hospodářské činnosti přitom zákon určuje:
FDI zákon tak nemíří jen na získání obchodního podílu v cílové osobě, ale i na širokou paletu dalších typů angažmá investora, včetně členství v orgánu cílové osoby nebo přístupu k informacím či technologiím důležitým pro bezpečnost České republiky.
Notifikaci podle FDI zákona tak bude podléhat podstatně širší portfolio situací vstupu investora, než je tomu v případě notifikace spojení soutěžitelů. U některých typů „investic“ se přitom může významně zvyšovat právní nejistota investorů. Od účinnosti FDI zákona není například možné zahraničního investora jmenovat jednatelem, dokud ministerstvo průmyslu a obchodu nerozhodne o schválení investice. Pokud bude docházet k průtahům v tomto řízení a současně nebude možné ve společnosti udržet stávajícího jednatele, může v krajním případě dojít až k dočasné rozhodovací paralýze společnosti.
FDI zákon definuje okruh činností cílové společnosti, u kterých má povinnost zahraniční investor svůj vstup do cílové společnosti oznámit příslušnému ministerstvu a získat povolení.
Jde přitom o aktivity, které jsou považovány za nejzásadnější z hlediska bezpečnosti a vnitřního pořádku České republiky, konkrétně jsou to:
Vedle výše popsané oznamovací povinnosti FDI zákon stanovuje povinnost zahraniční investici konzultovat s ministerstvem průmyslu a obchodu, pokud jde o investici do cílové osoby, která je:
Konzultace lze považovat za určitý předstupeň řízení o schválení zahraniční investice. Výsledkem může být buď zahájení řízení o schválení investice, nebo oznámení investorovi, že investice nepředstavuje ohrožení České republiky, tedy že schválení ministerstvem nepodléhá.
Zákon také umožňuje „dobrovolnou“ konzultaci ohledně investic do cílových osob, které nespadají pod činnosti vymezené výše. Taková konzultace může být vhodná pro zvýšení právní jistoty – zákon totiž dává ministerstvu průmyslu a obchodu oprávnění zahájit řízení o povolení investice do pěti let od jejího dokončení, pokud vyhodnotí investici jako rizikovou (a to i v případě, že cílová osoba provozuje zcela odlišnou činnost, než které jsou uvedeny výše).
Následnému přezkumu investice se zahraniční investor vyhne právě využitím dobrovolné konzultace a získáním vyjádření ministerstva, že investice není způsobilá bezpečnost nebo vnitřní pořádek České republiky ohrozit.
Pokud zahraniční investice splňuje kritéria zakládající povinnou notifikaci, případně pokud je v rámci (povinné nebo dobrovolné) konzultace investice vyhodnocena jako riziková, má investor povinnost ji oznámit a získat povolení před jejím uskutečněním.
Notifikace zahrnuje povinnost investora poskytnout široký okruh informací, včetně informací o vlastnické struktuře investora a cílové osoby, podnikatelské činnosti nebo zdroje financování zahraniční investice. Notifikace se předkládají na předepsaném formuláři, jehož podrobnosti a vzor stanoví vláda svým nařízením. (7)
V případě nesplnění notifikační povinnosti ministerstvo zahájí řízení o prověření investice ex-oficio, navíc bude moci uložit investorovi pokutu do výše jednoho procenta z celkového obratu zahraničního investora za poslední ukončené období.
Z textu FDI zákona ani důvodové zprávy také nevyplývá, zda se za oznámení investice platí správní poplatek. Je však otázkou, zda do budoucna nedojde v tomto ohledu ke změně, jelikož většina obdobných návrhů zpoplatněna je.
Po zahájení řízení o povolení zahraniční investice ministerstvo osloví další resorty a správní orgány včetně zpravodajských služeb s žádostí o stanovisko. V tuto chvíli není zřejmé, jak bude přezkum přesně probíhat a jaké parametry budou posuzovány. Ministerstvo zatím nehodlá v tomto ohledu publikovat jakékoli soft law (jak to činí například soutěžní úřady), odkazuje na důvodovou zprávu k zákonu, která však v této otázce příliš nápomocná není.
Prověření nicméně může mít v zásadě tři výsledky:
Řízení o povolení investice je jednostupňové, proti rozhodnutí není možné podat rozklad. Rozhodnutí lze napadnout žalobou u správního soudu, které zákon nepřiznává odkladný účinek.
FDI zákon se vztahuje i na takové investice, které byly rozjednané, ale nebyly do účinnosti zákona dokončeny. Dokončením se přitom rozumí den uzavření poslední ze smluv, na základě které je investice uskutečněna; nabytí účinné míry kontroly nad cílovou osobou; nebo zahájení hospodářské činnosti. A to podle toho, která z těchto skutečností nastala později.
Pokud jsou splněna notifikační kritéria stanovená FDI zákonem a k dokončení investice nedošlo před 1. květnem 2021, je zahraniční investor povinen požádat o schválení investice. A to i v případě, že o transakci jednal už půl roku před nabytím účinnosti FDI zákona.
S FDI zákonem přichází další povinnosti, s nimiž musí investoři ze zemí mimo EU počítat při strukturování svých investic zahrnujících podniky aktivní na českém trhu. Ministerstvo očekává desítky žádostí o prověření, návrhů na konzultace a řízení každý rok. My však s ohledem na široké definice použité ve FDI zákoně předpokládáme, že potřeba posoudit nutnost notifikace a zvážit přinejmenším konzultaci vznikne spíše u stovek transakcí ročně (což je významně více než počet transakcí povolovaných Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže). Pro srovnání, Kanada s podobnou legislativou řešila za deset let více než pět tisíc zahraničních investic.
Navíc u investic podléhajících schválení budou pak investoři vystaveni určité nejistotě, zda ministerstvo investici schválí. V FDI zákoně totiž nejsou uvedena žádná konkrétní kritéria, na základě kterých bude ministerstvo vyhodnocovat, zda investice může vést k ohrožení bezpečnosti, vnitřního či veřejného pořádku. Stát tak bude disponovat širokou mírou uvážení, zda investici povolit, či nikoliv.
Investoři by měli počítat s tím, že rozhodnutí vlády mohou být ovlivněna i politickým prostředím, a tím být i těžko předvídatelná. Nejistota investora bude vyšší i kvůli oprávnění ministerstva průmyslu a obchodu zpětně přezkoumat investice, které nepodléhaly povinné notifikaci, a to i pět let po jejich dokončení. K přezkumu tak může dojít i v důsledku změny politického prostředí.
Zahraniční investoři by proto měli zvážit možnost předchozí konzultace, díky které se riziku následného přezkumu investice vyhnou. Měli by též počítat s tím, že řízení o povolení může být relativně dlouhé. Delší, než na co jsou zvyklí u soutěžních úřadů, kde je v nekomplikovaných případech standardem vydání povolení během jednoho měsíce.
(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/452 ze dne 19. března 2019, kterým se stanoví rámec pro prověřování přímých zahraničních investic směřujících do Unie.
(2) Zákon č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
(3) Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.
(4) Např. dle počtu chovaných kusů zvířat v jednom chovu na území jednoho kraje (v případě prasat nejméně 45 000 kusů).
(5) Zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), ve znění pozdějších předpisů.
(6) Nařízení Rady (ES) č. 428/2009 ze dne 5. května 2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití.
(7) Ke dni uzávěrky tohoto článku nebyly příslušné formuláře dosud zveřejněny. Dle vyjádření MPO mělo dojít ke zveřejnění na konci měsíce dubna 2021.
Zdroj: Právní rádce (5/2021)
Autorky: Kateřina Staňková, Barbora Sahánková
V jakých případech nemá odvolání odkladný účinek? Kdy ho může správní orgán vyloučit a co je povinen při tom dodržet?
Odkladný účinek odvolání nastává automaticky ze zákona a je hlavním účinkem odvolání (1), což je projevem odvolání jako řádného opravného prostředku. Jako téměř každé pravidlo v právu ani pravidlo s odkladným účinkem neplatí bezvýjimečně. Odkladný účinek odvolání lze totiž vyloučit, a to rozhodnutím nebo stanoví-li tak výslovně zákon.
Jelikož je vyloučením odkladného účinku s ohledem na obecnou zásadu dvojinstančního řízení spojenou i s odkladným účinkem odvolání zasaženo do právní jistoty a legitimního očekávání účastníků řízení, lze odkladný účinek vyloučit pouze v případech stanovených zákonem, v souladu se zákonem a pouze za předpokladu, že je tento zásah proporcionální. Správní soudy zdůrazňují výjimečnost institutu vyloučení odkladného účinku (2), a tak by s ním mělo být také zacházeno.
Správní řád a speciální zákony v některých případech přímo stanoví, že odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek. Je tomu tak například u odvolání proti rozhodnutí o přijetí nebo uložení záruky za splnění povinnosti, která může být účastníkovi řízení uložena (3), proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření (4) nebo proti rozhodnutí, kterým stavební úřad nařídí zastavení prací na stavbě, která je prováděna nebo odstraňována bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním. (5)
V případech, kdy je odkladný účinek odvolání vyloučen přímo právní normou, o něm správní orgán nerozhoduje a pouze v poučení rozhodnutí uvede, že odvolání proti takovému rozhodnutí nemá odkladný účinek. (6) Správní řád neumožňuje v těchto případech odkladný účinek přiznat.
V zákonem taxativně vyjmenovaných případech lze odkladný účinek odvolání vyloučit rozhodnutím, a to rozhodnutím orgánu prvního stupně. Výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání je pak součástí rozhodnutí ve věci. Je otázkou, zda může být odkladný účinek odvolání vyloučen i později, tedy v průběhu odvolacího řízení, vyvstanou-li k tomu důvody zákonem předvídané, kterých si nebyl správní orgán v době vydání rozhodnutí vědom.
Vzhledem k tomu, že správní řád výslovně tuto možnost nezakazuje, se s ohledem na smysl a účel zákonem stanovených důvodů pro vyloučení odkladného účinku domníváme, že odkladný účinek může být vyloučen i v průběhu odvolacího řízení. (7) V takovém případě by bylo rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku odvolání samostatným rozhodnutím, proti kterému není odvolání přípustné. Zákonem stanovené důvody pro vyloučení odkladného účinku jsou celkem tři a podrobněji se jim budeme věnovat níže.
Ve správním řádu a speciálních zákonech nalezneme rovněž případy, kdy zákon výslovně stanoví, že v žádném případě u určitých rozhodnutí odkladný účinek odvolání vyloučit nelze. Jedná se například o rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty (8) nebo rozhodnutí o přestupku dle přestupkového zákona. (9)
V případech, kdy je odkladný účinek odvolání vyloučen, se stává prvostupňové rozhodnutí předběžně vykonatelným. (10) Takové rozhodnutí způsobuje, že „prvostupňové rozhodnutí se, byť jen dočasně, do jeho zrušení či změny druhostupňovým správním orgánem stane vykonatelným či nabude jiných právních účinků”.(11)
Pokud však odvolací správní orgán shledá odvolání jako důvodné a prvostupňové rozhodnutí zruší nebo změní, ruší se tím také rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku odvolání. Pokud bylo na základě napadeného rozhodnutí pro jeho vykonatelnost nebo jiné právní účinky v důsledku vyloučení odkladného účinku již plněno, stává se takové plnění nabytím právní moci rozhodnutí o odvolání (tedy jeho oznámením) protiprávním (12) a nese s sebou také veškeré negativní důsledky s tím spojené.
Pokud se správní orgán uchýlí k rozhodnutí vyloučit odkladný účinek odvolání, musí mít na paměti výjimečnost tohoto institutu a musí mít postaveno najisto, že se opravdu jedná o odůvodněný případ. Výjimečnost institutu vyloučení odkladného účinku odvolání opakovaně zdůraznily též správní soudy, které apelují na to, aby takové rozhodnutí bylo skutečně opřeno o příslušná skutková zjištění, jež se vztahují ke konkrétní věci, a odpovídající právní hodnocení těchto skutkových zjištění skutečně vedou k závěru o naplnění některého ze zákonem stanovených důvodů. (13)
Jak již bylo nastíněno shora, výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání je součástí rozhodnutí ve věci. Již ze samotné podstaty formy, tedy rozhodnutí, vyplývá požadavek výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání také náležitě odůvodnit. V odůvodnění rozhodnutí je správní orgán povinen uvést zejména důvody předmětného výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se při jejich hodnocení řídil. Pokud správní orgán v souvislosti s rozhodnutím o vyloučení odkladného účinku obdržel nějaké návrhy nebo námitky účastníků řízení, musel by se v odůvodnění rozhodnutí vypořádat rovněž s nimi. Skutečnost, že se musí jednat o opravdu odůvodněný případ, opakovaně zdůraznily rovněž soudy.
Například Krajský soud v Ústí nad Labem v jednom ze svých rozsudků vysvětlil, že vyloučením odkladného účinku správní orgán v podstatě oproti obecnému pravidlu mění „vlastnosti prvoinstančního ,věcného‘ rozhodnutí, zasahuje do práv nebo povinností účastníků tím, že na ně může být ,věcné‘ prvostupňové rozhodnutí uplatněno dříve, než by tomu tak mohlo být za použití obecného pravidla“.
Jelikož je vyloučením zasahováno do práv či povinností účastníků řízení, nesmí se tak dít libovolně, ale pouze za situace, kdy lze v konkrétním případě dát přednost zájmu na co nejdřívějším uplatnění prvostupňového rozhodnutí před jinými zájmy. (14)
Jsme proto přesvědčeni, že podezření z libovůle může správní orgán předejít jen tak, že své rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku odvolání přezkoumatelným způsobem odůvodní. Jelikož se jedná o velice kontroverzní otázku, nelze předem stoprocentně vyloučit, že bude správní orgán v takových případech riziku jistého podezření vystaven.
Na požadavky a rozsah odůvodnění rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku odvolání lze aplikovat závěry správních soudů, jež jsou všeobecně platné na požadavky odůvodnění jakýchkoliv správních rozhodnutí. Podle správních soudů je pro přezkoumatelnost, tedy dostatečné odůvodnění, rozhodnutí nezbytné, aby bylo z odůvodnění především patrné, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný a jak tento skutkový stav vyhodnotil, respektive jak o něm v intencích svého správního uvážení právně uvážil. (15)
Nepřezkoumatelností (nedostatečným odůvodněním) rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku a jeho důsledky se zabýval ve svém nedávném rozhodnutí Městský soud v Praze (16), který řešil případ, kdy žalovaný (Státní zemědělský intervenční fond) rozhodl o vrácení finančních prostředků ve výši 81,526 milionu korun, jež byly žalobci poskytnuty z dotačního programu spolufinancovaného z prostředků Evropské unie. Zároveň žalovaný rozhodnutím rozhodl o vyloučení odkladného účinku odvolání, přičemž ten odůvodnil pouze odkazem na finanční zájem Evropské unie.
Podle městského soudu je takové obecné odůvodnění absolutně nedostatečné, když „tímto obecným způsobem by však bylo možné vyloučení odkladného účinku odůvodnit v zásadě ve všech případech, čímž by jednak docházelo k popření výjimečnosti aplikovaného procesního institutu, jednak by bylo možné o vyloučení odkladného účinku rozhodovat na základě libovůle, která je v právním státě nepřípustná (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. března 2005, č. j. 6 A 25/2002 – 42, č. 906/2006 Sb. NSS).“
Městský soud tedy opět vyzdvihl výjimečnost institutu vyloučení odkladného účinku a upozornil na nebezpečí libovůle, jež při zneužití tohoto institutu hrozí. V tomto rozsudku městský soud dále zdůraznil, že národní procesní předpisy včetně pravidla o odkladném účinku a jeho výjimečném vyloučení nelze popřít ani s odkazem na obecnou povinnost členských států efektivně chránit finanční zájmy unie, není-li rozhodnutí řádně odůvodněno.
Jako každé rozhodnutí může též rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku trpět nejen vadou nepřezkoumatelnosti, ale také nezákonnosti. Proti rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku není sice odvolání přípustné, ale správní soudy sjednotily rozhodovací praxi a vyslovily, že rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku je přezkoumatelné ve správním soudnictví, tedy že proti rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku se může účastník řízení bránit žalobou proti rozhodnutí. (17)
Nejvyšší správní soud v jednom ze svých přelomových rozsudků (18) konstatoval důležité důsledky nezákonného vyloučení odkladného účinku, tedy že tím, že může být dočasně z důvodu vyloučení odkladného účinku postupováno podle věcného výroku rozhodnutí, se může velmi negativně a nezřídka nenapravitelným způsobem dotknout práv a povinností jednotlivce.
Jen soudní ochrana na základě žaloby proti rozhodnutí správního orgánu pak dle soudu zajišťuje, že nezákonný výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání bude pro nezákonnost soudem zrušen.
Je tedy zjevné, že rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku by nemělo být správními orgány nadužíváno, neboť je jím zasahováno do právní jistoty a legitimního očekávání účastníků řízení, kteří mají jinak právo na přezkum rozhodnutí se všemi základními zásadami, a tedy včetně odkladného účinku odvolání. V případě, že se správní orgán uchýlí k rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku odvolání, musí mít dostatečně podloženo skutkovými okolnostmi, že jsou zákonné důvody vyloučení skutečně naplněny, a své rozhodnutí je povinen dostatečně přezkoumatelným způsobem odůvodnit.
Vedle výše uvedeného správní řád předpovídá ještě další tři, respektive čtyři, možnosti (19), kdy lze odkladný účinek vyloučit na základě rozhodnutí.
Odkladný účinek lze vyloučit v případě, kdy to naléhavě vyžaduje veřejný zájem nebo hrozí-li vážná újma některému z účastníků. V těchto dvou případech rozhoduje správní orgán ex officio (ze své úřední povinnosti). Odkladný účinek lze vyloučit také na žádost účastníka řízení, ale pouze za předpokladu, že tím nevznikne újma jiným účastníkům a není to v rozporu s veřejným zájmem.
V případech, kdy rozhoduje správní orgán o vyloučení odkladného účinku z moci úřední, je rozhodnutí závislé z velké části na správním uvážení správního orgánu. Ten musí v rámci svého uvážení pečlivě posoudit, zda se jedná o jeden z případů stanovených zákonem. Zákon tyto případy totiž vymezuje pouze prostřednictvím neurčitých právních pojmů „naléhavost”, „veřejný zájem” a „vážná újma”.
Jedná se tak sice o rozhodnutí z moci úřední na základě zákonného zmocnění, nicméně i s ohledem na kombinaci neurčitých právních pojmů a správního uvážení je preciznost odůvodnění rozhodnutí opravdu nezbytná. Teprve v případě, že správní orgán jeden z těchto neurčitých právních pojmů v kontextu daného případu dostatečně vysvětlí, vymezí a odůvodní, může jej konfrontovat se skutkovými zjištěními řešeného případu a odkladný účinek rozhodnutím vyloučit. (20)
V případě, že se správní orgán rozhodne vyloučit odkladný účinek z důvodu, že to dle něj naléhavě vyžaduje veřejný zájem, mělo by se jednat o případ přímého ohrožení veřejného zájmu, a právě vyloučením odkladného účinku odvolání může být škodlivým následkům plynoucím z ohrožení veřejného zájmu zabráněno. (21) Vyloučení odkladného účinku z důvodu naléhavého veřejného zájmu dle správních soudů zavdává největší riziko porušování tohoto zákonného důvodu pro vyloučení odkladného účinku odvolání. (22)
Příkladem, kdy soud shledal (23) naléhavý veřejný zájem odůvodňující vyloučení odkladného účinku, byla nutnost bezodkladného nástupu osoby do funkce odborného lesního hospodáře, jehož činnost je nepostradatelná pro zajištění odborné úrovně péče o les. Jeho činnost je proto ve veřejném zájmu, a je tedy žádoucí a potřebné, aby nově ustanovený odborný lesní hospodář začal vykonávat činnost, jíž byl pověřen, co nejdříve.
Správní soudy zdůrazňují, že i v případě, kdy je naléhavý veřejný zájem zdůvodněn předností ochrany života, zdraví a majetku osob, musí být tento zájem podložen konkrétními skutkovými zjištěními, jež odůvodňují naléhavost a reálné riziko ohrožení veřejného zájmu. (24)
V případě, že se správní orgán uchýlí k vyloučení odkladného účinku z důvodu, že hrozí vážná újma některému z účastníků řízení, je povinen zohlednit, zda současně nedojde k újmě nebo zásahu do oprávněných zájmů účastníka, který podal odvolání (25) (není-li současně přímým adresátem rozhodnutí).
Správní orgán může odkladný účinek odvolání vyloučit rovněž na základě žádosti účastníka řízení. I přesto, že je prostor pro správní uvážení správního orgánu v tomto případě značně zúžen, je nezbytné, aby se správní orgán zabýval tím, zda vyloučením odkladného účinku nevznikne újma jiným účastníkům řízení nebo to není v rozporu s veřejným zájmem.
Výsledek svého uvážení včetně podrobného zdůvodnění by měl být uveden v odůvodnění rozhodnutí o vyloučení. Pro vyloučení jakýchkoliv pochybností proto velmi doporučujeme v těchto případech rozhodnutí o vyloučení na základě žádosti účastníka řízení náležitě odůvodnit.
Posledním z případů, které správní řád uvádí v souvislosti s vyloučením odkladného účinku, je ochrana práv nabytých v dobré víře, oprávněných zájmů účastníků nebo veřejného zájmu. (26)
Ze shora uvedeného vyplývá, že je problematika odkladného účinku odvolání a jeho vyloučení poměrně složitá. Přesto, že se jedná o „pouze“ procesní otázku, má významné dopady do práv a povinností jednotlivce. Je proto nezbytné v maximální možné míře z rozhodování vyloučit libovůli správních orgánů. I z těchto důvodů podléhají rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku přezkumu ve správním soudnictví.
(1) Viz článek z Právního rádce č. 04/2021 s názvem „Odkladný účinek odvolání část 1.“, v němž jsme rozebrali základní východiska suspenzivního účinku odvolání, jeho podstatu a předpoklady jeho účinku.
(2) Viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 06. 2020, č. j. 10 A 56/2020 – 65.
(3) Viz § 147 odst. 3 správního řádu.
(4) Viz § 61 odst. 2 správního řádu.
(5) Viz § 134 odst. 4 stavebního zákona.
(6) Viz § 68 odst. 6 správního řádu. Výjimečnost institutu vyloučení odkladného účinku odvolání opakovaně zdůraznily též správní soudy, které apelují na to, aby takové rozhodnutí bylo skutečně opřeno o příslušná skutková zjištění.
(7) Obdobně rovněž POTĚŠIL, Lukáš. § 85 (Odkladný účinek a jeho vyloučení správním orgánem]. In: POTĚŠIL, Lukáš, HEJČ, David, RIGEL, Filip, MAREK, David. Správní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2020, s. 476.
(8) Viz § 62 odst. 5 správního řádu.
(9) Viz § 97 odst. 2 přestupkového zákona.
(10) Viz § 74 odst. 1 správního řádu.
(11) Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2015, č. j. 2 As 139/2015 – 25, usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2010, č. j. 7 As 26/2009 – 58.
(12) Srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2007, čj. 5 As 13/2006-46.
(13) Viz rozsudek Městského soudu v Praze, ze dne 11. 06. 2020, č. j. 10 A 56/2020 – 65.
(14) Viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2019, č. j. 59 A 35/2018 – 96. V případě, že se správní orgán uchýlí k vyloučení odkladného účinku z důvodu, že hrozí vážná újma některému z účastníků řízení, je povinen zohlednit, zda současně nedojde k újmě nebo zásahu do oprávněných zájmů účastníka, který podal odvolání.
(15) Srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2020, č. j. 10 A 56/2020 – 65, dále rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 – 130.
(16) Viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2020, č. j. 10 A 56/2020 – 65.
(17) Viz § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.
(18) Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2010, č. j. 7 As 26/2009 – 58.
(19) Viz § 85 odst. 2 a 3 správního řádu.
(20) Srov. POTĚŠIL, Lukáš. § 85 (Odkladný účinek a jeho vyloučení správním orgánem]. In: POTĚŠIL, Lukáš, HEJČ, David, RIGEL, Filip, MAREK, David. Správní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2020, s. 476.
(21) Srov. JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. § 85 (Odkladný účinek a jeho vyloučení správním orgánem]. In: JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. Správní řád. 6. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2019, s. 550.
(22) Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2011, č. j. 2 As 103/2011 – 39.
(23) Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2016, č. j. 4 As 201/2015 – 121.
(24) Srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2019, č. j. 59 A 35/2018 – 96.
(25) Srov. JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. § 85 (Odkladný účinek a jeho vyloučení správním orgánem]. In: JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. Správní řád. 6. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2019, s. 550.
(26) Viz § 85 odst. 3 správního řádu.
Zdroj: EPRAVO.CZ Magazín (1/2021)
Vzorem jim byly nejelitnější anglo-americké advokátní kanceláře s komplexními službami a profesionálním managementem. Začínali v roce 2001 v malé kanceláři, kde seděli na krabicích kolem jednoho stolu. Okolí jim předpovídalo, že budou celý život jen zakládat s.r.óčka. Oni to ale dotáhli až na špici středoevropské advokacie. Tři z pěti zakladatelů HAVEL & PARTNERS – Jaroslav Havel, Robert Nešpůrek a Marek Vojáček – ve firmě dál aktivně působí. Teď, po 20 letech od jejího vzniku, vzpomínají na nelehké začátky, první zakázky či ekonomickou krizi, ale také společně plánují budoucnost kanceláře. A jaký je jejich recept na úspěch?
Marek Vojáček: Znali jsme se s Robertem a Jaroslavem už dřív z mezinárodní advokátní kanceláře Linklaters, kde jsme všichni pracovali. Nastoupil jsem tam poté, co jsem se vrátil z Austrálie. Jeden z prvních lidí, za kterými mě po nástupu poslali, byl Robert Nešpůrek. Řekli mi, ať se od něj naučím, jak se správně vede advokátní spis. S Jaroslavem jsme se v Linklaters seznámili asi o rok později v rámci transakce v JZD v jižních Čechách, kde se vyráběl extrudovaný chléb. Prodávali jsme ho nějakým Norům.
Robert Nešpůrek: Kancelář jsme tehdy zakládali ještě s Ondrou Petrem, který s námi také pracoval v Linklaters, a s naším spolužákem Honzou Holáskem. Honza v roce 2014 velkou advokacii opustil a dnes je senátorem. Ondra Petr bohužel před 8 lety tragicky zahynul v horách, což pro nás byla obrovská ztráta, a to především po lidské stránce.
Robert Nešpůrek: S nápadem založit vlastní firmu přišel Jaroslav v době, kdy jsem byl na stáži v londýnské pobočce Linklaters.
Jaroslav Havel: V Linklaters jsme spolupracovali i se společností Deloitte a dozvěděli jsme se, že hledají někoho, kdo by jim vybudoval partnerskou advokátní kancelář. Vnímal jsem to jako vhodnou příležitost, se kterou by se dala propojit myšlenka našeho vlastního projektu.
Robert Nešpůrek: Měl jsem tehdy od Linklaters pronajatý byt blízko Liverpool Street v centru Londýna, chodil jsem pěšky do práce a hodně se mi tam líbilo. Když mi Jaroslav volal, jestli se chci zapojit do nově vznikající firmy, velice jsem zvažoval, jestli do toho mám jít. Lákala mě ale vidina vlastního projektu a to nakonec rozhodlo. Pamatuju si, že když jsem oznámil v Linklaters svůj odchod, musel jsem se okamžitě sbalit a druhý den se z londýnského bytu na Liverpool Street odstěhovat.
Naší představou bylo vybudovat v Česku úspěšnou advokátní kancelář podle britského modelu, která by poskytovala komplexní právní servis potřebný pro byznys.
Jaroslav Havel: Řada kolegů nechápala, proč opouštíme tak dobrá místa. Někteří nadřízení nám dokonce předpovídali, že tímhle krokem jsme se odsoudili k tomu, že budeme celý život jen ´zakládat s.r.óčka´.
Robert Nešpůrek: Pocity byly tehdy smíšené nejen pro okolí, ale i pro nás, protože začátky nebyly vůbec idylické. Měli jsme jednu malou kancelář, seděli jsme na krabicích od počítačů a spisů. My právníci jsme se dělili o jeden stůl, druhý stůl byl na chodbě a u toho seděla naše asistentka. Opustili jsme dobré místo ve špičkové firmě, šli do nejistoty a nebylo vlastně cesty zpět. O to víc byl člověk motivovaný udělat vše pro to, aby kancelář uspěla.
Marek Vojáček: Naší představou bylo vybudovat v Česku úspěšnou advokátní kancelář podle britského modelu, tedy firmu, která bude poskytovat komplexní právní servis potřebný pro byznys a bude na českém trhu alternativou k mezinárodním kancelářím. Otázkou bylo, zda se nám podaří pro tuto myšlenku nadchnout několik dalších schopných a pracovitých právníků, kteří by s námi tento velmi úspěšný a funkční model dokázali uvést v praxi.
Jaroslav Havel: Chtěli jsme hned od začátku poskytovat klientům zcela nadstandardní servis, takže bylo jasné, že potřebujeme větší tým. Cílem bylo rychle se dostat nad deset právníků, abychom pokryli veškeré specializace a nemuseli klienty posílat jinam, ať už budou řešit cokoli. Zainvestovali jsme proto do kvalitních a nákladných právníků už od počátku – všichni přišli z prostředí velké advokacie. Do půl roku nás bylo čtrnáct.
Jaroslav Havel: Když jsme začínali, velké české advokátní firmy měly kolem 30 právníků, největší Linklaters měla včetně daňařů asi 60 lidí. Říkali jsme si, že když nás bude polovina, ale budeme mít špičkové právníky a budeme zároveň velmi tvrdě pracovat, můžeme dělat srovnatelnou práci. Na začátku jsme často pracovali všech sedm dní v týdnu.
Robert Nešpůrek: Pro rozjezd firmy bylo také přínosné, že jsme zpočátku spolupracovali se společností Deloitte. A naší velkou výhodou bylo to, že jsme měli zkušenost právě z Linklaters, která byla tehdy celosvětovou špičkou v M&A. Měli jsme tedy v tomto oboru mimořádné know-how. Důležité ale bylo přesvědčit klienty, že právě naše znalosti jsou to rozhodující.
Jaroslav Havel: Vzpomínám si na začátky, kdy jsem jel na akviziční jednání do dvou významných moravských firem s narychlo udělanou prezentací. Měli jsme asi měsíční historii a já jsem se v tendru na právní služby postavil vedle zavedené konkurence. V tu chvíli jsem klienta musel přesvědčit, že i když jsme firma bez historie, jsme významně lepší než konkurence v naší specializaci na fúze a akvizice. Naštěstí se mi to v obou případech podařilo.
Marek Vojáček: V roce 2003 zkrachoval severomoravský bankovní ústav Union banka a my jsme v Ostravě zajišťovali komplexní zakázku pro insolvenční správkyni. Byla to obrovská kauza, na které pracovala třetina firmy, náročný konkurz regulovaný Českou národní bankou, ve kterém byly desetitisíce postižených podnikatelů. Dva roky jsme na Ostravsku v podstatě bydleli.
Jaroslav Havel: Union banka byla tehdy čtvrtá největší banka v Česku, v zásadě všichni z regionu v ní měli nějaké angažmá. Ve všech podobných případech bylo do té doby uspokojení věřitelů do 5 procent a nám se podařilo přesáhnout 30 procent, což byl v porovnání s jinými konkurzy mimořádný úspěch. Během tamějšího působení jsme na severu Moravy navázali mnoho kontaktů a získali řadu klientů, proto bylo logické otevřít pobočku právě v Ostravě.
V Bratislavě pokrýváme komplexně potřeby slovenských klientů, zároveň je zdejší kancelář branou pro slovenské klienty mířící do Česka.
Marek Vojáček: Už na začátku jsme měli významné slovenské klienty, které jsme ale obsluhovali z Česka, například Železiarne Podbrezová, pro které jsme realizovali akvizice jak v Česku, tak i jinde v Evropě. Postupně jsme ale potřebovali být slovenským klientům blíž. Nejprve jsme se snažili navázat spolupráci s některou z tamějších kanceláří, ale to se příliš neosvědčilo. Poptávka navíc neustále rostla, takže nám nakonec dávalo největší smysl otevřít v Bratislavě vlastní kancelář.
Jaroslav Havel: Dnes na Slovensku pokrýváme komplexně nejen potřeby slovenských klientů, ale zároveň je kancelář v Bratislavě branou pro slovenské klienty, kteří míří do Česka. Díky přítomnosti na Slovensku získáváme spoustu zakázek pro slovenské podnikatele působící v Česku.
Robert Nešpůrek: Samozřejmě i tam jsme chtěli být klientům blíž, nicméně už tehdy jsme Brno vnímali jako technologický hub a místo se značným potenciálem pro rozvoj byznysu. Kromě toho je Brno i hlavním městem justice, sídlí tu klíčové soudy a ÚOHS a také právnická fakulta, kde můžeme navazovat kontakty se studenty.
Robert Nešpůrek: V té době činily největší podíl naší práce mezinárodní transakce. Měli jsme velké zakázky a dobré reference, což nastartovalo rychlý rozvoj firmy. Jenže s krizí přišel útlum na M&A trhu. Většina příjmů kanceláře šla přitom z tohoto oboru a z 80 procent tyto zdroje najednou vyschly. Bylo to velmi těžké období, ale my jsme se prostě společně rozhodli, že to zlomíme.
Jaroslav Havel: Extrémně rychle jsme restrukturalizovali firmu, maximální úsilí jsme věnovali změně portfolia našich služeb. Vzali jsme to jako výzvu a oproti jiným kancelářím, které se držely zpátky, propouštěly lidi, osekávaly náklady a čekaly, co bude, jsme to viděli jako příležitost. Nechtěli jsme propouštět, měli jsme špičkový tým. Říkali jsme si, že máme spoustu mladých talentovaných lidí, tak proč bychom je měli vyhazovat, když jsme je tak těžko hledali.
Marek Vojáček: Zásadní tehdy bylo to, že jsme se všichni společně shodli, že právě v takto složité době je třeba o to víc investovat do dalšího rozvoje firmy a byznysu. Mimo jiné jsme si radikálně snížili svoje vlastní příjmy pod úroveň některých zaměstnanců.
Robert Nešpůrek: Klienti tehdy odcházeli od drahých mezinárodních kanceláří. Vnímali jsme to jako šanci a chtěli jsme ji využít. Rozeslali jsme stovky nabídek a nabízeli komplexní právní servis s důrazem na služby, které byly tou dobou v souvislosti s krizí nejvíc poptávané. Získali jsme mnoho nových korporátních klientů a navzdory krizi jsme dál rostli a nabírali další nové lidi.
Robert Nešpůrek: Ze začátku bylo nesmírně těžké získávat kvalitní právníky. Měli jsme ale štěstí, že jsme už tehdy dokázali přesvědčit ty nejlepší lidi na trhu, aby šli do malé začínající kanceláře. S naším růstem a rozvojem jsme se postupně dostali do úplně jiné pozice. Dnes jsme schopni ty nejlepší profesionály na trhu snadno nalákat, posledních sedm let jsme nejžádanějším zaměstnavatelem. O tom se nám před 20 lety ani nesnilo.
Marek Vojáček: Je to ale nikdy nekončící proces. Když se objeví výjimečný talent a profesionál, je třeba vyvinout maximální úsilí a dostat ho na naši stranu barikády, protože buď budeme spolupracovat a navzájem si pomáhat, nebo s ním budeme bojovat o klienta. Vždy mi přišlo moudřejší postavit takového člověka vedle sebe.
Robert Nešpůrek: Ze začátku jsme dělali většinu věcí dohromady, společně jsme se starali především o nábor nových lidí. Také vzpomínám, jak jsem první profil kanceláře psal „na koleni“ v létě na dovolené na Lipensku na půdě chaty. Jaroslav měl na starosti jednání s obchodními partnery, strategický rozvoj a vedení kanceláře po finanční stránce.
Jaroslav Havel: Na západě je běžné, že při určité velikosti už firmy automaticky musí mít profesionální management na oblasti, jako jsou HR, finance nebo marketing a obchod. V Česku to ale nebylo zvykem. Právníci často neuznávali další odborné profese a měli pocit, že všechno v rámci řízení advokátní kanceláře umí nejlépe. Advokátní kanceláře na zdejším trhu byly spíš menší, kdy se tři nebo čtyři advokáti spojili a rozhodovali všichni o všem. Naším vzorem byly ale britské advokátní kanceláře s profesionálním managementem, takže jsme s postupným růstem a rozvojem firmy tento model převzali.
Jaroslav Havel: Paradoxně nejméně flexibilní jsme byli právě v začátcích, když nás sedělo šest partnerů u stolu a všichni jsme rozhodovali o všem. Postupně jsme dospěli k tomu, že musíme zrychlit a zjednodušit rozhodování a nastavit kompetence tak, aby rozhodoval vždy ten, kdo daným věcem nejlépe rozumí, systematicky se v nich vzdělává a zdokonaluje.
Marek Vojáček: Pokud nějaká firma začíná ztrácet podnikatelský drive a začíná se spíše podobat úřadu, tak nemůže být nikdy dlouhodobě úspěšná. I proto klademe důraz na rychlý a flexibilní systém rozhodování, který se nám už mnoho let osvědčuje.
Marek Vojáček: Že je důležité neotálet s rozhodnutími, která jsou nepříjemná. Pokud je ve firmě něco zavedené, ale prokazatelně to nefunguje, je důležité to vyřešit co nejdřív. Jen tak se firma může posunout dál.
Jaroslav Havel: Naprosto souhlasím. U nás se toto týkalo především personální oblasti.
Jaroslav Havel: Chceme se neustále zlepšovat. Každý rok uzavíráme tak, že revidujeme, jestli jsme se zlepšili, případně v čem, nebo naopak ne a pak se díváme do budoucna, na čem můžeme zapracovat. Chceme být nadále inovativní firmou, která je klientům dlouhodobým strategickým partnerem v jejich byznysu. Naším cílem je chránit a rozvíjet naše vynikající renomé a hodnoty, které se s HAVEL & PARTNERS pojí, jako jsou individuální přístup, komplexní praktická řešení, respekt, důvěra a loajalita.
Marek Vojáček: Chceme také dál pracovat s těmi nejlepšími právníky na advokátním trhu a mít jim vždy co nabídnout, protože advokacie je především o lidech.
Robert Nešpůrek: Vždy nás inspirovaly velké renomované kanceláře z takzvaného Magic Circle. Přál bych si, aby se naše kancelář zařadila mezi ně a byla trvalou součástí evropské advokátní elity. Nebudeme tady také věčně a bylo by dobré, kdyby firma pokračovala i potom. Když se jí podaří navázat na první dvě dekády i do budoucna, bude to velký úspěch.
Jak na koronavirus ve smlouvách, co si počít s vyšší mocí a proč nelze spoléhat jen na občanský zákoník, vysvětluje counsel HAVEL & PARTNERS Martin Ráž. Doporučení navazují na úspěšný seminář „Jak se dělá skvělá smlouva o dílo,“ týkají se však smluvního práva obecně, nejen stavebních prací nebo veřejných zakázek.
Zdroj: E15
Bankovní trh v Česku čekají další změny. Podle advokáta Jaroslava Havla, který pracuje pro několik českých bank, lze i nadále očekávat akvizice menších hráčů na trhu. Vedle finančních ústavů radí také venture kapitálovým fondům, v některých má dokonce podíl. Rozvíjí také vlastní investiční skupinu Premium Design Group zaměřenou na luxusní zboží, s níž chce během několika příštích let dosáhnout miliardových tržeb.
Advokátní profese byla hodně založená na osobním setkávání s klienty a najednou jsme museli všichni ze dne na den začít fungovat distančně. Pro velkou kancelář našeho typu je digitalizace výhodou. Máme propracovanou digitální strategii, špičkovou techniku, ale i organizaci práce, a máme tak výhodu oproti menším kancelářím, které byly vždy mnohem více závislé na osobním kontaktu s klientem. Je vidět i ve světě, že se v krizi dařilo velkým právnickým firmám, které mají silnou značku a velkou důvěru klientů. Mají výbornou organizaci práce a jsou technologicky silné. Mají digitální marketing, nejsou závislé na osobním oslovování klientů.
Co se týká okamžitého dopadu, v krizi se vždy dočasně sníží počet transakcí, protože se zastaví investiční rozhodnutí. Naopak jsme více řešili dopady pandemie a souvisejících opatření do každodenního života firem i lidí, především v oblasti pracovního a smluvního práva, vliv vyšší moci na závazky, možné náhrady či veřejnou podporu. Zastavil se také dodavatelský řetězec, takže se řeší nájmy. Ale dochází také k eskalaci dlouhodobých trendů, především digitalizace, více řešíme také e-commerce.
Neustále vyžadujeme i po kolezích, kteří pracují v relativně stabilních oborech práva, aby intenzivně vnímali, že je tu nějaká nová ekonomika, aby se zajímali o všechny inovace či nové investiční trendy, protože i jejich oblastí se to může v budoucnu týkat. Nemohou si dovolit zaspat. Vidíme divoký akciový růst, volatilitu cen komodit, blockchain, bitcoin, vznikají specializované fondy na kryptoměny. Díky přebytku kapitálu vzniká mnoho platforem, jak se ke kapitálu dostat, ať už jsou to investiční fondy, nebo crowdfundingové platformy. My jsme například jen v posledních pár měsících pracovali na třech českých crowdfundingových platformách.
Pracujeme pro několik investičních fondů. Relativně často nastává situace, kdy české fondy vyjednávají s těmi americkými o vstupu, hledají v Silicon Valley fundraising nebo tam mají i své zastoupení. Často jde tedy o záležitosti spojené s tím – od pracovního práva, včetně imigračního, přes transakční poradenství, private equity a venture kapitálový fundraising až po vstup start-upu na americkou burzu.
Dlouhodobě sledujeme trh a řešíme, jak nejlépe působit v nové ekonomice a dostávat se k mladým úspěšným podnikatelům. Jsme první česká kancelář, která působila ve venture kapitálu, a to už od konce devadesátých let. Jedna z úspěšných cest, kterou jsme se vydali, jsou minoritní investice do vybraných zajímavých fondů ve výši zhruba od 100 tisíc do 500 tisíc eur. Jsme i preferovaní právníci, když jsme zároveň investoři. Máme lepší přístup k informacím o trhu. Jako investor jsme pak také respektovaní mladou komunitou startupistů.
Máme podíly v několika fondech. U Creda je naše spolupráce dlouhodobě známá, protože jsme jim aktivně pomáhali i s fundraisingem. Byli také rádi, když se na začátku mohli pochlubit významnými a respektovanými investory. Dnes se naopak chlubíme Credem my.
Všechny banky se snaží mít nějaké fondy či venture kapitálové struktury, které do fintechu vstupují. Například Komerční banka do Rogeru, Česká spořitelna zase do Signi, bývalé iSmlouvy. Pro banky je těžké transformovat start-upy do vlastní banky, tak si vytvořily nějaké jednotky, ať už je to dceřiná společnost, nebo skupina lidí v bance, která má za úkol zajišťovat investice do fintechu.
Pak jsou tu úspěšní nezávislí hráči jako Twisto, které už prošlo několika investičními koly. I náš klient Elevator Ventures, investor do Twista, patří pod strukturu Raiffeisenbank. Podílíme se teď na celé řadě takových transakcí.
Zatím jsou banky pořád docela dobře ziskové. Ale už dnes je velmi silná bankovní regulace, která je pro menší banky drahá. Pokud by ještě dál zesílil konkurenční boj, může být pro menší banky těžké splnit regulační požadavky a zároveň prosperovat bez úspor z rozsahu a obrovských kapitálových rezerv. Předpokládám, že do budoucna ještě dojde k akvizicím menších bank, a to jak z důvodu koncentrace, tak i proto, že tu některé z nich nemají strategický zájem.
Dlouhodobě se například prodává Sberbank a Expobanka, což jsou banky, o které prozatím nebyl na trhu velký zájem. Buď neměly takovou ekonomickou výkonnost, specializaci nebo strategické klienty. Na druhé straně jsou tu banky, které chtějí růst: Raiffeisenbank, která se chce dotáhnout na špičku. Je to i příklad Monety a Air Bank, která se s ní spojuje. Air Bank je projektem, do kterého PPF hodně zainvestovala, a sloučení obou bank je samozřejmě atraktivní tržní příležitost. Spojení s Monetou má logiku. Novou velkou banku by PPF budovala strašně dlouho. Fúzí Monety a Air Bank by podle dostupných informací vznikla třetí největší retailová banka.
Fio vnímám jako velmi ziskovou banku, která byla vždy elektronická a poměrně výkonná. Creditas a Trinity se nutně musely transformovat ze záložen. Byznys záložen začal být z různých důvodů, i ze strany ČNB, považován za okrajový a rizikový. Uvidíme, jak se jim bude dařit. Naopak Partners je úspěšná retailová poradenská síť, která má výhodu v tom, co velkým bankám chybí, tedy obchodní dravost v akvírování nových klientů a flexibilitu v jejich obsluze. Partners má motivované prodejce.
Jde o logický krok. Vyplývá to z toho, že v insolvencích ve většině případů stojíme na straně bank jako zajištěných věřitelů. Naším cílem bylo mít jeden úzce spolupracující tým, který dokáže komplexně řešit všechny fáze financování – tedy od vlastního poskytnutí úvěru přes řešení problémů se splácením, případnou restrukturalizaci dluhu až po insolvenční konec.
Při finanční krizi v roce 2008 jsme byli mladou dynamickou firmou, neměli jsme nějaký velký finanční polštář. Všechno tehdy ustrnulo, ale my jsme šli dopředu, nicméně bylo to mimořádně náročné. Teď už jsme krizi s velkým dopadem do ekonomiky dokázali předpovídat a byli jsme na ni s předstihem připraveni, ať už z hlediska našich služeb, digitální strategie, důsledného finančního řízení či vytvořením dostatečné finanční rezervy. Jen jsme ve správný okamžik přepnuli do jiného módu a jsme o krok před konkurencí. Jsme lídr trhu, který ještě zvýší svůj náskok.
Ve střední Evropě jsme gigant. Jsme větší než velké advokátní kanceláře v Rakousku nebo v Polsku. Ale i v menších či srovnatelných zemích je řada větších právnických firem než my. Velké advokátní kanceláře, provozující relativně konzervativní právní a daňové služby, jsou typicky oproti velké čtyřce ještě stabilnější, z hlediska klientely i lidských zdrojů.
Zároveň jsme ziskovější než velká čtyřka. Nechtěli bychom hrát druhé housle v auditu nebo consultingu. Chceme dělat jako lídři trhu to, co umíme. Máme svou daňovou část, kde ale děláme především daňové poradenství související se složitými případy či komplexní právně-daňovou službou pro klienta. Tento způsob fungování nám vyhovuje.
Jako investor mám relativně diverzifikované portfolio investic, převážně velmi pasivních. Má největší strategická investice je do skupiny Premium Design Group, s čímž souvisí i vydavatelství Premium Media Group; v obou případech mám poloviční podíl společně s vlastníky skupiny Sebre. Vnímáme to jako dlouhodobý byznys, který nechceme nikomu prodat, ale naopak velmi systematicky rozvíjet.
Tento segment poroste v následujících letech více než HDP. Jak si někteří pamatujeme, v prvních letech kapitalismu si řada zbohatlíků nakoupila velké hodinky, velká černá auta a postavili si vily ve stylu podnikatelského baroka. Pak se začalo i více cestovat po světě, následně zase „letělo“ vaření a kulinářské zážitky. Teď podnikatelé první generace dospěli či zestárli a i vlivem pandemie se více obrátila naše pozornost do našich domovů. Uvědomili jsme si, že bychom je mohli lépe vybavit, trávíme tam více času. Má to svou sociologickoekonomickou logiku.
Udělali jsme si průzkum trhu, prošli jsme všechny relevantní firmy a vybrali jsme si. Pandemie určitě některé z nich zlevní, takže zatím vyčkáváme. Teď pracujeme především na sestavení špičkového, moderního managementu. Zároveň máme rozjednaných několik akvizic. Ty ale dokončíme až po modernizaci stávajícího portfolia firem, stále se ten byznys učíme. Nicméně letos otevíráme veliká centra moderního designu – Depo v pražských Holešovicích, a pak podobný prostor v Bratislavě.
Aby byl tento byznys opravdu zajímavý, potřebujeme zhruba miliardu korun tržeb jako skupina. Půl miliardy získáme nákupem jednotlivých firem a ke zbytku dorosteme. Máme vybrané asi tři nebo čtyři společnosti, o které bychom chtěli postupně skupinu doplnit. Náš zájem je i vyrábět. Bývalé Československo je nábytkářská velmoc, což chceme dál podporovat a rozvíjet, stále je tu kvalifikovaná pracovní síla. Je to navíc obor, kde není příliš velká konkurence v prémiovém segmentu, a vidíme v něm velký potenciál.
Největší česko-slovenská advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS opětovně uspěla na mezinárodní scéně. Prestižní britská ratingová agentura Chambers and Partners ji ve svém mezinárodním hodnocení právnických firem Chambers Europe Awards znovu ocenila jako nejlepší kancelář působící v České republice pro rok 2021.
„Ocenění udílené agenturou Chambers and Partners je považováno za nejprestižnější mezinárodní ohodnocení právních firem, které není lehké získat, ale ještě těžší je si jej udržet. Proto si jeho opětovného zisku velmi vážíme. Děkuji všem kolegům, kteří se svými vynikajícími znalostmi, mimořádným pracovním nasazením, skvělou týmovou prací a loajalitou ke klientům i naší kanceláři zasloužili o to, že jsme opět obdrželi tuto mezinárodní cenu. Děkuji také všem našim klientům a obchodním partnerům za důvěru. Zejména jejich reference přispěly k tomuto skvělému výsledku. Obdobně však velmi děkujeme za vyjádření respektu od naší konkurence a kolegů advokátů z jiných prestižních právnických firem na trhu. I ti rozhodují o tomto ocenění,“ říká k dalšímu úspěchu advokátní kanceláře její zakladatel a řídící partner Jaroslav Havel.
„Je to pro nás další krásný dárek k 20. výročí, ale také motivace posouvat se neustále dopředu a pracovat na sobě, abychom i nadále poskytovali klientům co nejlepší a nejkomplexnější služby na trhu a byli jejich strategickými a dlouhodobými obchodními partnery,“ doplňuje Havel.
Chambers and Partners na základě nezávislého hodnocení a komentářů klientů i samotných advokátních kanceláří a posouzení více než 130 analytiků každoročně vydává ratingové publikace, které již od roku 1990 mapují nejkvalitnější advokátní kanceláře po celém světě.
Výsledky letošního ročníku prestižních právních cen Chambers Europe Awards , které uděluje londýnské vydavatelství Chambers and Partners, byly stejně jako v loňském roce vyhlášeny 22. dubna 2021 online.
Ve 12. ročníku ankety Zákon roku zvítězil zákon o bankovní identitě, který zásadně zjednodušuje identifikaci v on-line prostředí. Na přípravě tohoto předpisu, jenž umožňuje ověřování identity na dálku prostřednictvím přístupových údajů do internetového bankovnictví, se legislativně podílel tým HAVEL & PARTNERS vedený partnerem Františkem Korbelem. Je to již potřetí v řadě, kdy se kancelář podílela na předpisu, který zvítězil v této anketě o nejlepší zákon.
Zákon č. 49/2020 Sb. o bankovní identitě, resp. novela zákona o bankách, AML a dalších zákonů, umožnil rozšířit služby bank o elektronické ověřování totožnosti, podepisování a další elektronické služby vytvářející důvěru.
„HAVEL & PARTNERS se ve spolupráci s Českou bankovní asociací, ICT unií a kolegy z ROWAN LEGAL již od počátku podílela na přípravě a implementaci zákona o bankovní identitě, který zavedl v Česku jednu z nejbezpečnějších a nejvíce využívaných digitálních identifikačních metod současnosti. Specializovaný tým naší kanceláře se dlouhodobě aktivně zapojuje do vzniku kvalitní a funkční legislativy, která v Česku významně přispívá k urychlení digitalizačního procesu. Velmi mě těší, že naše úsilí bylo opakovaně odměněno vítězstvím námi připravených zákonů v anketě Zákon roku,“ komentuje výsledky František Korbel.
Vedle zákona o bankovní identitě se naše kancelář podílela také na přípravě zákona o právu na digitální služby, který v anketě uspěl loni. A unikátní know-how HAVEL & PARTNERS v oblasti přípravy nové legislativy bylo oceněno také při hlasování o Zákonu roku 2018, kdy v anketě zvítězila novela zákona o urychlení výstavby liniové infrastruktury, do jejíž přípravy se zapojil specializovaný tým kanceláře pro oblast veřejného sektoru, stavebnictví a regulace.
Anketa Zákon roku je společným projektem firem, asociací a dalších subjektů angažujících se v oblasti kvality regulace českého podnikání. Organizátorem je Deloitte Legal a záštitu projektu pravidelně uděluje Česká advokátní komora, Hospodářská komora ČR a Česká komora daňových poradců. Více informací o projektu naleznete ZDE.
Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS komplexním právním poradenstvím přispěla k vyřešení sporu týkajícího se žaloby ve Spojených státech za údajné porušení patentového práva produktu brněnské společnosti ZONER software. Firmu ve sporu zažalovala firma, která patentovanou technologii nijak prakticky nevyužívá, ani nevytváří reálnou byznysovou hodnotu, pouze zneužívá patent k vymáhání poplatků za údajné porušení práv.
HAVEL & PARTNERS ve spolupráci s partnerskou kanceláří Greenberg Traurig zastupovala v USA brněnskou firmu ZONER software. Ta je významným producentem a distributorem softwaru a také předním poskytovatelem internetových služeb souvisejících s prezentací na internetu a e-komercí. Sídlí v Brně a s pobočkami na Slovensku, v Maďarsku, Japonsku a USA zaměstnává přes 100 lidí. Firma vyvinula fotografický editor Zoner Photo Studio, který je dnes v Česku nejpoužívanějším programem pro úpravu fotografií, po celém světě ho využívá více než 10 milionů uživatelů a patří mezi desítku nejúspěšnějších programů pro úpravu fotografií.
ZONER software ve Spojených státech zažalovala firma, která skupuje patenty nebo patentové přihlášky (např. od start-upů nebo od společností v insolvenci) a rozesílá pak předžalobní výzvy na společnosti, které by potenciálně mohly patent porušovat.
Specializovaný tým pro oblast duševního vlastnictví vedený partnerem Ivanem Rámešem, spolu se senior advokátem Tomášem Havelkou a koncipientem Vojtěchem Zavadilem, poskytl ve sporu firmě ZONER software odbornou právní pomoc. Ta zahrnovala vedle posouzení opodstatněnosti žaloby a vyhodnocení, zda klient může porušovat patent protistrany, také řízení následného mimosoudního jednání, které nakonec ukončilo soudní spor uzavřením dohody o narovnání.
Kancelář svým aktivním a profesionálním přístupem k řešení tohoto sporu v oblasti duševního vlastnictví významně přispěla k tomu, že protistrana přistoupila na mimosoudní jednání a v rámci dohody o narovnání také přijala podmínky požadované klientem HAVEL & PARTNERS, které byly diametrálně odlišné od těch, jakým byla ZONER software vystavena na začátku sporu.
| Periodikum Veřejné zakázky: |
| NOVÁK, Libor. HEROUT, Štěpán. Trestněprávní aspekty zadávání veřejných zakázek se zaměřením na problematiku compliance (I.). Veřejné zakázky, č. 09/2019. |
| NOVÁK, Libor. HEROUT, Štěpán. Trestněprávní aspekty zadávání veřejných zakázek se zaměřením na problematiku compliance (II.). Veřejné zakázky, č. 11/2019. |
| NOVÁK, Libor. HEROUT, Štěpán. Trestněprávní aspekty zadávání veřejných zakázek se zaměřením na problematiku compliance (III.). Veřejné zakázky, č. 01/2020. |
| NOVÁK, Libor. HEROUT, Štěpán. Trestněprávní aspekty zadávání veřejných zakázek se zaměřením na problematiku compliance – Shrnutí. Veřejné zakázky, č. 03/2020. |
| NOVÁK, Libor. HEROUT, Štěpán. Polemika s rozsudkem Krajského soudu v Brně. Veřejné zakázky, č. 07/2020. |
| NOVÁK, Libor. SVOBODOVÁ, Ilona. Rozhovor se zástupci Správy železnic. Veřejné zakázky, č. 12/2020. |
| NOVÁK, Libor. Případová studie z oblasti trestněprávního compliance. Veřejné zakázky, č. 02/2021. |
| Periodikum Veřejné zakázky v praxi: |
| NOVÁK, Libor. LAŠMANSKÝ, Jan. Sektorové veřejné zakázky a výkon relevantní činnosti. Veřejné zakázky v praxi, č. 11/2017. |
| NOVÁK, Libor. Jak se může zadavatel bránit při zneužití práva podat námitky? Veřejné zakázky v praxi, č. 09/2018. |
| NOVÁK, Libor. Koncepce blokační lhůty v ZZVZ: Opravdu posun k lepšímu? (I.). Veřejné zakázky v praxi, č. 11/2018. |
| NOVÁK, Libor. Koncepce blokační lhůty v ZZVZ: Opravdu posun k lepšímu? (II.). Veřejné zakázky v praxi, č. 01/2019. |
| NOVÁK, Libor. HEROUT, Štěpán. K vybraným aspektům řízení před Úřadem. Veřejné zakázky v praxi, č. 03/2019. |
| NOVÁK, Libor. HEROUT, Štěpán. K vybraným přeshraničním aspektům prokazování kvalifikace. Veřejné zakázky v praxi, č. 05/2019. |
| NOVÁK, Libor. HEROUT, Štěpán. Rámcové dohody se zaměřením na sektorový režim (I.). Veřejné zakázky v praxi, č. 09/2019. |
| NOVÁK, Libor. HEROUT, Štěpán. Rámcové dohody se zaměřením na sektorový režim (II.). Veřejné zakázky v praxi, č. 11/2019. |
| NOVÁK, Libor. NEŠPŮREK, Robert. Ochrana oznamovatelů především z pohledu veřejných zadavatelů. Veřejné zakázky v praxi, č. 01/2022. |
| Periodikum Právní rádce (rubrika Správní zápisník): |
| NOVÁK, Libor. STAŇKOVÁ, Kateřina. Přestupky dle zákona o zadávání veřejných zakázek. Právní rádce, č. 10/2021. |
Partner advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS František Korbel jako právní zástupce telekomunikační společnosti České Radiokomunikace a.s. uspěl u Ústavního soudu se stížností proti usnesení Nejvyššího soudu ve sporu o odstranění stavby televizního převaděče Petrov. Kancelář tak významně přispěla k důležitému precedentu v oblasti telekomunikačních staveb, který zvyšuje právní jistotu všech provozovatelů telekomunikačních sítí, ale v širším smyslu i dalších vlastníků a provozovatelů liniových vedení sítí technické infrastruktury.
České Radiokomunikace podaly prostřednictvím kanceláře HAVEL & PARTNERS u Nejvyššího soudu dovolání proti verdiktům okresního a krajského soudu, které rozhodovaly ve sporu o odstranění televizního převaděče k žalobě majitele pozemku, na němž stavba stojí. Specializovaný tým na soudní spory, ve složení partner František Korbel, counsel Jiří Kmec a senior advokát Martin Šlampa, opakovaně u soudů argumentoval tím, že stavbu nelze odstranit kvůli existenci zákonného věcného břemene.
Nejvyšší soud ale ve svém rozhodnutí podmínil vznik historického zákonného věcného břemene dle zákona o telekomunikacích z roku 1964 prokázáním skutečnosti, že tehdejší organizace spojů v době zbudování telekomunikačního zařízení informovala vlastníka pozemku o tom, že své zákonné oprávnění v podobě umístění daného zařízení na pozemku začne vykonávat.
České Radiokomunikace se s pomocí advokátů HAVEL & PARTNERS obrátily na Ústavní soud se stížností proti tomuto rozhodnutí. Ústavní soud stížnosti vyhověl a verdikt Nejvyššího, krajského i okresního soudu zrušil. Navíc takto Ústavní soud rozhodl s jasným závěrem, že věcné břemeno pro telekomunikační stavbu vzniklo přímo ex lege podle zákona o telekomunikacích, a to bez dalších podmínek.
Advokátní kancelář tak zaznamenala zásadní úspěch, který významně určuje směr rozhodovací praxe soudů v dalších podobných sporech v oblasti telekomunikací a zákonných věcných břemen.
Zdroj: Estate (4/2021)
Aktuální situace způsobená koronavirovou pandemií zasáhla i financování nemovitostí a jejich developmentu. Úrokové sazby dále poklesly, ale banky pečlivě vybírají podle sektorů a oblastí a jsou obezřetnější při financování některých typů investic či projektů. Nízké úroky na druhé straně vedou k tomu, že investoři hledají další příležitosti ke zhodnocení, které skýtají právě nemovitosti. To nahrává alternativním zdrojům financování – dluhopisům a také novému trendu crowdfundingu.
V advokátní kanceláři HAVEL & PARTNERS čím dál častěji řešíme s nemovitostními klienty nejen klasické bankovní úvěry k financování jejich záměrů, ale právě i alternativní možnosti získání finančních zdrojů. Vždy přitom záleží na konkrétních podmínkách, povaze projektu a profilu klienta. Co může vyhovovat velkým a zavedeným hráčům na realitním trhu, nemusí být vždy vhodné pro menší firmy nebo některé typy projektů. Stručně proto představujeme několik možností, jejich praktické využití či výhody a nevýhody.
Bankovní úvěr je v současné době relativně levný a pro mnohé developery je stále první volbou. U úvěrů je to ovšem něco za něco. Daní za relativně levné peníze je menší míra „svobody“ dlužníka a určitá administrativní zátěž při správě úvěru.
Banky jsou obezřetné a v pandemické době jsou ještě opatrnější. Tedy pečlivě zvažují rizika dlužníka a financovaných projektů. Úvěr tak nemusí být vždy dostupný zejména v počátečních fázích developmentu nebo při nedostatku vlastních zdrojů developera. Skutečně levné úvěry poskytují banky spíše hotovým projektům bez development rizika. Často také vůbec nefinancují projekty před fází výstavby.
Čím větší je riziko projektu, tím přísnější jsou pak požadavky banky – jako například nutnost určité výše vlastního kapitálu či poměru dluhu vůči hodnotě nemovitostí (LTV) nebo požadavky na plnění finančních ukazatelů, jako jsou poměr dluhové služby úvěru vůči výnosům projektu (DSCR), a další finanční omezení.
Samozřejmostí je v případě úvěru také zajištění. Typicky jsou to zástavní práva k projektovým nemovitostem a jiným aktivům, bankovním účtům a pojištění, pravidelně také k podílu v projektové společnosti a výjimkou nejsou ani požadavky na osobní ručení společníků či fyzických osob ovládajících dlužníka nepřímo.
Banka potřebuje mít vysokou míru kontroly nad projektem. Je tedy třeba se připravit na dodávání finančních výkazů (typicky čtvrtletně) a jiné informační povinnosti, zákaz výplat společníkům, zákaz změny kontroly nad dlužníkem a další nástroje, které mají zajistit, že banka bude dobře informovaná a v případě problémů bude moci jednat a požadovat jejich nápravu či v krajních případech i předčasné splacení úvěru či realizaci zajištění.
Dluhopisy se často využívají pro financování těch fází developmentu, které banka nechce nebo neumí financovat z důvodů rizik. Mohou sloužit také pro efektivnější finanční páku, když umožní dodat prostředky mezi vlastní kapitál developera a bankovní úvěr. Dluhopisy tak mohou doplnit vlastní zdroje o další vrstvu financování, aby investor dosáhl na bankovní úvěr.
Dluhopisy jsou logicky dražší než bankovní úvěry. Úrokové sazby se nyní v oblasti nemovitostního financování pohybují mezi 4–7 % p.a. a je třeba připočíst další zhruba 1–3 % na začátku pro náklady distribuce, pokud se dluhopisy prodávají prostřednictvím distribučních sítí.
Pokud chce dlužník – emitent dluhopisů – nabízet své dluhopisy veřejně (tedy více než 150 osobám mimo tzv. kvalifikované investory), musí sestavit takzvaný prospekt, nechat jej schválit Českou národní bankou a zveřejnit na webu. Prospekt je poměrně rozsáhlý dokument s podrobnými informacemi o emitentovi a jeho podnikání, obsahující také podmínky samotných dluhopisů (tzv. emisní podmínky). Proces sestavení prospektu a jeho schválení je obvykle záležitostí 2–4 měsíců. Určitě lze proto doporučit obrátit se na odborníky, kteří umí se sestavením prospektu pomoci.
Nastavení podmínek dluhopisů (úrok, splatnost, výplaty úroků, zajištění, předčasné splacení atd.) je plně na emitentovi, právní předpisy zde téměř žádná omezení nestanoví. Ovšem podmínky je třeba nastavit tak, aby dluhopisy byly dostatečně atraktivní pro investory. Důležitou roli zde tak hraje především distributor, který zná trh a ví, jaké dluhopisy jsou investorům „prodatelné“.
Podmínky dluhopisů nebývají zdaleka tak přísné jako u bankovních úvěrů – informační povinnosti jsou obvykle malé, finanční závazky lehčí nebo žádné, zajištění se objevuje v menší míře, a emitent má tak mnohem větší míru svobody v projektu. Na druhou stranu změna podmínek dluhopisů (typicky prodloužení jejich splatnosti) je poměrně obtížná, vyžaduje totiž souhlas schůze jejich vlastníků. Navíc je tu riziko, že investoři, kteří se změnou nesouhlasí, mohou požádat o předčasné splacení.
Důležité je také správné nastavení struktury financování. Zatímco banka obvykle poskytuje úvěr projektové společnosti, dluhopisová realita je pestřejší – přímo projektové společnosti vydávají dluhopisy spíše výjimečně a spíše u velkých developmentů, častější je vydávání na úrovni holdingů či subholdingů nebo prostřednictvím účelové společnosti ve skupině. Ty následně do projektů půjčují získané peníze, které fungují jako vlastní zdroje projektové společnosti pro získání bankovního úvěru.
Nováčkem na poli financování je crowdfunding, který se podle zkušeností naší advokátní kanceláře těší stále větší oblibě – obzvlášť v oblasti menších realitních projektů.
Mezi investorem a developerem stojí tzv. crowdfundingová platforma, která na jedné straně vybírá peníze od investorů a na druhé straně je poskytuje developerovi. Podstatou crowdfundingu je tedy získávání investic od vyššího počtu drobných investorů, kteří přispívají zpravidla menší částkou k vybrání cílové částky zájemce o financování.
Na trhu již nyní funguje řada crowdfundingových platforem, které financují spíše menší projekty v řádech desítek milionů korun. Jsou schopny zafinancovat i projekty či jejich fáze, které nefinancují banky, jejich podmínky bývají volnější a sjednání financování rychlejší než u dluhopisů a u bank. Pravidlem je však zajištění zástavními právy k nemovitostem či k jiným projektovým aktivům. Vyšší riziko se také promítá i do ceny peněz a takové financování tedy bývá dražší než bankovní úvěry.
Úvěr poskytovaný crowdfundingovou platformou ale v porovnání s bankovními úvěry není svou povahou a podmínkami tak „přísný“. Platformy nemají tak striktní regulaci, chovají se ale obezřetně a váží rizika pro investory.
Při správném nastavení obchodního a právního modelu nemusejí crowdfundingové platformy v současné době podléhat regulaci poskytování finančních služeb, což snižuje jejich náklady. To se však změní s příchodem nového nařízení o crowdfundingu, které bude účinné na konci tohoto roku a nově stanoví většině crowdfundingových platforem povinnost získat povolení k činnosti od České národní banky.
Na trhu lze vidět i jiné způsoby získávání investic od široké veřejnosti – půjčky apod. Tato praxe je však nelegální, je považovaná za provozování „černé banky“ nebo kolektivní investování a Česká národní banka ji postihuje vysokými pokutami. Dluhopisy s prospektem, různé typy fondů, zejména fondů kvalifikovaných investorů nebo výše uvedený crowdfunding jsou naopak vhodným nástrojem pro získávání peněz od veřejnosti.
Radka Rainová
