Zdroj: CzechCrunch.cz
Kdyby měly ženy lepší příležitosti přispívat ekonomice, i bohaté země by si polepšily, uvádí studie. Česko by mohlo zvýšit HDP o osm procent.
Je mu padesát šest, má tři děti ve věku okolo dvaceti let a jeho manželka je přibližně o 3,5 roku mladší než on. Tak vypadá typický zástupce skupiny nejbohatších lidí v Česku. Skoro vždy je to muž, v podstatě tak potvrzuje celosvětový princip dosavadního rozdělení bohatství. Poměry se ale výrazně mění, ukazují studie. Podle aktuálního projektu NextŽeny se v posledních letech zvyšuje počet ekonomicky aktivních žen, těch na manažerských postech a živnostnic, i podíl žen, jež kontrolují osobní investovatelný majetek.
Pohled na aktuální stav rozdělení v Česku tomu nenapovídá, ale změny se dějí velké, popisují odborníci z advokátní kanceláře Havel & Partners, významného rádce pro správu majetku těch nejbohatších lidí. Mezi nejbohatšími Čechy jsou aktuálně necelé dvě třetiny mužů a třetina žen. Je to během posledních let znatelný nárůst – a to ještě z velké části proto, že nejbohatší osobou v zemi je žena, Renáta Kellnerová, dědička po Petru Kellnerovi.
„U nás je rozdělení majetku a to, kdo je nejbohatší člověk, do velké míry ovlivněno tím, že většina bohatých začala podnikat v devadesátých letech,“ vysvětluje čísla David Neveselý, partner advokátní kanceláře Havel & Partners, která za projektem NextŽeny stojí.
Co se týče konkrétně rodinných firem, rozdělení bohatství je ještě výraznější. V Česku ty největší rodinné firmy ovládají v drtivé většině muži, kteří nominálně vlastní 90 procent majetku. Na ženy tedy připadá jen desetina. Tyto rodiny ale budou řešit otázku nástupnictví, které by mělo čísla měnit ve prospěch žen – manželek i dětí. Další majetek získávají s tím, jak narůstá jejich aktivita ve veřejném životě.
Zatímco v roce 2020 kontrolovaly ženy 33 procent celkového globálního osobního investovatelného majetku, do roku 2025 se tento podíl má zvýšit na 35 procent. To nejsou čísla na úkor mužů – i jejich majetek totiž roste –, ale ukázka toho, jak rychle se dostávají ženy o něco výše ve společenském žebříčku. Hodnoty, jak velký majetek mají k dispozici muži, rostou pomalejším tempem.
Změny poměrů se ukazují také v domácnostech. „Tradiční genderové stereotypy a nerovnosti v oblasti majetku postupně mizí. Více než kdy jindy mají páry a rodiny tendenci přistupovat k finančním a majetkovým otázkám jako k partnerskému úkonu, do kterého se oba partneři aktivně zapojují,“ popisuje příklad David Neveselý.
Výrazným důvodem nejen pro rozhodování i celkový přesun majetku do rukou žen je ovšem také lepší přístup do manažerských pozic či větší možnost přispívat k ekonomickému růstu, a to například díky vzdělání nebo dělení rodičovských povinností.
S tím můžou podle studie společnosti Citibank v průběhu jednoho až dvou desetiletí státy s vyspělými ekonomikami zvýšit HDP přibližně o šest procent. Když vytvářela podobnou analýzu společnost McKinsey & Company konkrétně pro Česko a Slovensko, uvedla, že by se do roku 2030 mohlo HDP zemí navýšit zhruba o osm procent.
Přesun pravomocí do rukou žen je znatelný také z pohledu toho, jak často ženy rozhodují o směřování peněz. Celosvětově o financích a investicích rozhoduje o třetinu více vdaných žen než před pěti lety. Jejich zájmy jsou odlišné než u mužů.
„Ženy více investují do oblastí, ve kterých vidí svůj osobní či společenský přesah. Jsou to oblasti vzdělávání, udržitelnosti nebo umění,“ vyjmenovává Monika Marečková, řídící partnerka poradenské firmy RSM, která se na výzkumu podílela.
Popisuje, že zacházení s financemi není jen chladný kalkul, ale ovlivňují ho právě osobní preference. Takže muži relativně častěji věří technologiím, inovacím či kryptoměnám, ženy kromě zmíněného i nemovitostem nebo cizím měnám.
Zajímavostí pak je, že mezi finančními poradci, kteří se směřováním peněz pomáhají, je minimální množství žen. Poradkyni využívá necelá třetina klientek, které si nechají s majetkem radit, a ještě méně mužů – zhruba pětina.
Průzkum realizovaly advokátní kanceláří Havel & Partners, společnost RSM Czech Republic a mezinárodní partner UBS mezi 350 českými investory a investorkami. Zajistila jej výzkumná agentura Ipsos.
Na studii začali v Havel & Partners pracovat už před několika lety, loni pak vydali první analýzy. Kancelář řeší, jak klientkám přinést ideální služby právě s tím, jak častěji o majetku rozhodují. Fenomén chce společnost nadále v Česku podrobně zkoumat.
Zdroj: iDnes.cz
Podnikatelé, kteří začali své firmy budovat na vlně porevoluční euforie, půjdou do důchodu. Ženám nejen vlivem dědictví tak připadne do rukou velké množství peněz, tvrdí to projekt NextŽeny. Ty také investují raději do vzdělání či kultury, které má pro ně smysl, a současně mají z finančních přesunů třikrát větší obavu než muži, vyplývá z květnového průzkumu advokátní kanceláře Havel & Partners.
„Prvnímu synovi majetek, druhý půjde do církve a holka ať se dobře provdá,“ popisuje Jaroslav Havel vzorec přesouvání majetků ve středověké Evropě. Zásada primogenitury (prvorozenství) možná je termín středoškolského dějepisu, důsledky dědění rodinného jmění v mužské linii ale provází západní společnost doposud.
Karta se začala zvolna obracet až ve světle poválečného vývoje v padesátých letech, kdy na našem území došlo k formálnímu posunutí ženy na pozici rovný s rovným zákonem, který rušil otcovskou moc, aby v souladu se socialistickou ideologií mohla pracovat bok po boku muže na budování své vlasti.
Z ekonomického hlediska ale zůstávala žena pozadu pořád. K faktickému dorovnávání dochází až od dob hospodářské krize roku 2008, kdy začaly majetné rodiny svoje bohatství dělit rovnoměrně.
Průzkum osob s nadprůměrným příjmem v rámci projektu NextŽeny, který realizovala advokátní kancelář Havel & Partners, sleduje, jak ženy s majetkem hospodaří. Zabývá se tak fenoménem, který poradenské firmy v západních zemích už dlouhodobě sledují, a to zvyšování správy velkých majetků právě ženami.
Mimo to, že přibývá jejich podíl na vedoucích pozicích, k zajímavým obnosům si přijdou i jinak, například dědictvím. Ve specifických českých podmínkách jde o aktuální téma také proto, že drtivá většina lidí začala podnikat ve stejnou dobu, v devadesátých letech, a proto lze očekávat, že i v podobný čas budou nahromaděné bohatství přesouvat dál.
Pro demonstraci dědictví pracuje projekt NextŽeny s hypotetickým panem Boháčem, který vybudoval firmu a má rozsáhlé majetky. Jako typický pan podnikatel má manželku a k tomu dvě děti, chlapce a děvče. Projekt bere v potaz fakt, že manželka bývá mladší a také bude žít v průměru o devět let déle.
Pokud pan Boháč nesepíše závěť, jeho rodina bude dědit podle zákona. A tak statisticky přistane ženám do klína sedmdesát procent celkového jmění. „Společný majetek se nejdřív rozdělí jako při rozvodu, obvykle na poloviny. Teprve ta polovina, která by připadla zesnulému partnerovi, přichází společně s jeho výlučným majetkem do dědického řízení a rozdělí se mezi manžela nebo manželku a děti,“ vysvětluje David Neveselý z Havel & Partners.
„Není to jen o vlastním úsilí, je to čistá matematika vývoje společnosti,“ doplňuje Havel. A tak pokud má pan Boháč hocha a dívku, ženám ve vzorovém příkladu připadne pět šestin majetku podle dědické posloupnosti. Sepisování posledního pořízení v Česku není tak obvyklé, ačkoli křivka postupně roste. Čísla notářské komory ukazují, že v roce 2021 zanechalo závěť nebo zajistilo dědickou smlouvu 27 tisíc lidí, to je o sedm tisíc více než v roce 2017.
V květnovém průzkumu, který je projektu NextŽeny součástí, odpovídali majitelé firem či vrcholový management s majetkem dosahujícím až stovky milionů korun. Z dat vyplývá, že ve třetině rodin činí finanční rozhodnutí partneři společně, samostatně pak s penězi nakládá zhruba dvacet procent žen a čtyřicet procent mužů.
V porovnání s mezinárodními čísly, kde většina vdaných žen uváděla, že se o tyto záležitosti stará manžel, mají české ženy o oblast peněz větší zájem. „Tradiční genderové stereotypy v oblasti majetku postupně mizí,“ komentuje vývoj Neveselý.
Pocity, které lidi při investicích provázejí, jsou u obou pohlaví vesměs stejné, dominuje zejména zodpovědnost. Rozdíl je pak v nejistotě a obavách, které zažívá pětina žen, ale jen šest procent mužů. Naopak je to u motivace, kdy více mužů než žen cítí, že na jejich bedrech leží finanční zabezpečení rodiny. Vyjádřily se tak tři čtvrtiny z nich.
Taktiky při tom volí různé, žena má spíše konzervativní přístup a s věkem se pak stává odvážnější, muž na druhé straně jde zamlada do rizika, kterým jsou třeba akcie, a se stářím s drží jistoty. Češi obecně věří nemovitostem, které osm z deseti lidí pokládá za sázku na jistotu.
Ačkoli do nich zatím investuje jen polovina dotázaných žen, jejich podíl by měl růst. „Údaje ukazují, že se zmenšuje rozdíl mezi pohlavími v oblasti koupě nemovitosti k pronájmu, stále více žen se stává pronajímatelkami a rozšiřují svá portfolia nemovitostí,“ říká Emma Wheelerová z mezinárodní společnosti UBS, která se na výzkumu rovněž podílela.
Faktor potom hraje i osobní přesah, na který kladou důraz zejména ženy. Ty spíše investují do vzdělání, kultury či výzkumu, v nichž vidí smysl a hodnotu. Muži se ve větším měřítku poohlížejí spíše po investicích do technologií.
Šest z deseti lidí spoléhá na sebe a poradit se jdou pouze o jednotlivostech. Přitom pro radu za bankovním poradcem si jde častěji žena a muž statisticky raději řeší své peníze s obchodními partnery.
Na případ smrti a tedy i jednorázový přesun významného majetku je pak připravena polovina dotázaných. Advokáti se shodují, že klíčová je komunikace v rodině, nebát se o penězích mluvit a nečekat, než bude pozdě.
O finančních a majetkových záležitostech celé domácnosti rozhoduje samostatně pětina žen a dvakrát více mužů. 35 % lidí rozhoduje o těchto otázkách v rodině společně. Ženy mají častěji při rozhodování o investicích a majetku smíšené pocity. Pětina jich uvedla, že jsou dokonce nejisté a cítí obavy. Na druhou stranu čtvrtina žen rozhoduje o majetku s jistotou a přehledem. Tradiční genderové stereotypy a nerovnosti v oblasti majetku postupně mizí. Ženy jsou stále bohatší a úspěšnější, aktivněji se zapojují do správy rodinného bohatství a nadále jej zhodnocují a rozvíjejí. Inklinují přitom ke konzervativním investicím, které jsou v souladu s jejich hodnotami a cíli. Zjistil to průzkum v rámci projektu NextŽeny, který mezi respondenty s nadprůměrnými příjmy realizovala advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS a společnost RSM CZ ve spolupráci s výzkumnou agenturou Ipsos. Mezinárodním partnerem projektu je společnost UBS.
Muži se dvakrát častěji než ženy sami starají o finanční a majetkové záležitosti celé domácnosti (40 % mužů), zatímco o financích a majetku celé rodiny sama rozhoduje pětina žen (20 %). Ženy nejčastěji uváděly (39 %), že v domácnosti řeší finance a majetek s někým společně. Na druhou stranu o financích a rodinném majetku rozhoduje dohromady s někým i zhruba třetina mužů (32 %).
Čtvrtina žen má za to, že rozhodující slovo mají v majetkových otázkách s partnerem oba společně, zhruba pětina žen si ale myslí, že o financích a majetku nakonec rozhoduje partner. V porovnání s globálními čísly studie UBS (Women and investing – Reimagining wealth advice, 2022), kdy většina vdaných žen uváděla, že nechávají svá finanční rozhodnutí na manželovi, mají ale české ženy větší tendence zapojovat se do rozhodování či tyto záležitosti řešit přímo samy.
„Tradiční genderové stereotypy a nerovnosti v oblasti majetku postupně mizí. Více než kdy jindy mají páry a rodiny tendenci přistupovat k finančním a majetkovým otázkám jako k partnerskému úkolu, v němž se oba partneři aktivně zapojují a často společně hledají nejlepší řešení pro rodinu. U mužů ale stále vnímáme větší sebevědomí a tendenci přisuzovat si rozhodující slovo,“ komentuje to David Neveselý, partner advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS. U lidí, kteří o majetku rozhodují v domácnosti společně, totiž bezmála 70 % mužů uvedlo, že ve finále rozhodují právě oni. Ženy si přisoudily rozhodující slovo jen ve 45 %.
Muži i ženy ve chvílích, kdy rozhodují o financích a majetku, cítí nejčastěji zodpovědnost (76 %). Zhruba čtvrtina žen i mužů přitom rozhoduje s jistotou a přehledem. „Ženy i muži mají v dnešní době zcela rovnocennou míru dostupnosti finanční gramotnosti a vzdělání v oblasti financí. Znalost finančních nástrojů, schopnost číst trh a porozumět rizikům a výnosům přispívají k jejich sebejistotě. Pozorujeme u nich tak rovnocennou tendenci rozhodovat s větší jistotou a přehledem. Muži i ženy si zároveň uvědomují, že jejich rozhodnutí o financích a majetku může mít vliv na jejich vlastní finanční stabilitu a budoucnost. Při rozhodování o financích a majetku je proto zodpovědnost klíčovým faktorem, který ovlivňuje jejich individuální finanční a investiční chování,” uvádí řídící partnerka poradenské společnosti RSM CZ Monika Marečková.
Stále ale existuje skupina investorů, kteří nejsou v otázkách financí až tak sebevědomí. U pětiny žen tyto situace vyvolávají nejistotu a obavy, což je třikrát častěji než u mužů. Ženy také majetkové otázky více stresují. Nejvíc zneklidňují tyto situace mladé ženy do 34 let (42 %), s rostoucím věkem pak u žen obavy klesají. Častěji se cítí nejistí také svobodní investoři (29 %) a lidé, kteří nerozhodují o financích sami, ale společně s někým (28 %).
Nejčastěji ženy i muži portfolio svých investic rozdělují a část prostředků investují konzervativně, tedy do investic s nižším rizikem a výnosem a část do rizikovějších oblastí s vyšším výnosem. Tuto strategii volí 68 % mužů a 45 % žen. U žen ale existuje ještě druhá a početně téměř stejně významná skupina (40 %), která investuje celé portfolio konzervativně, tedy do oblastí s nižší mírou rizika. U mužů takto uvažuje jen 23 % investorů.
„Ženy častěji preferují investice, které jsou prověřené a mají dlouhodobou úspěšnost. Kladou větší důraz na bezpečnost a stabilitu a chtějí mít jistotu, že jejich investice jsou chráněny před výraznými ztrátami. Ženy se navíc, co se týče investic, s věkem více osmělují a získávají jistotu, zatímco muži s věkem dávají větší důraz na menší riziko,“ popisuje David Neveselý z HAVEL & PARTNERS.
Konzervativní investování preferují nejčastěji investorky s majetkem ve výši 5–20 mil. Kč (46 %) a také investorky ve věku 35–44 let (47 %). Postupně s věkem se strategie mění a investorky starší 55 let (67 %) pak častěji své portfolio diverzifikují. U mužů je to přesně naopak. S věkem u nich klesá preference diverzifikovaného investování a přiklánějí se spíše ke konzervativním investicím.
Češi obecně dle průzkumu neholdují investicím pouze do rizikových produktů, které má 2 % investorů a investorek. Celých 8 % lidí dokonce neinvestuje vůbec, přičemž ženy jsou to dvaapůlkrát častěji než muži.
Ženy chtějí investicemi chránit své prostředky před znehodnocením a zajistit se na stáří. Podobně to mají i muži. Důležitá je pro obě skupiny také motivace zajistit rodinu. Podle průzkumu přitom muži pociťují odpovědnost za finanční zabezpečení své rodiny častěji, je jich 72 %, tedy o 19 % víc než žen, a investování je pro ně jedním z nástrojů, kterým se snaží zajistit budoucnost svých blízkých.
Ženy mají podle studie UBS (Women and investing – Reimagining wealth advice, 2022) obecně tendenci upřednostňovat snižování rizika a pozitivní dopad svých investic. Méně často mění svůj investiční profil při volatilitě, jsou disciplinovanější a investují v souladu se svými cíli. Zatímco muži mají tendenci přikládat větší váhu čisté výkonnosti a rozhodují o investicích na základě historických výsledků. Podle průzkumu NextŽeny mají muži častěji investice také jako svůj vedlejší příjem anebo investují, protože je to prostě baví a přináší jim to osobní uspokojení.
Muži i ženy nejčastěji ukládají peníze na spořicí účty (82 %), tři čtvrtiny lidí si také spoří na důchod. Přes 70 % jich ale nechává peníze i jen tak na běžném účtu. V tom všem se ženy od mužů neliší. Více než polovina respondentů bez rozdílu pohlaví také využívá konzervativní investiční fondy.
Populární jsou u Čechů zejména nemovitosti. 85 % lidí je označila za oblast, které investičně věří. Aktuálně využívá nemovitost jako investici 75 % mužů a o 17 % méně žen. Do budoucna by se ale jejich počet měl zvýšit, třetina žen totiž v průzkumu uvedla, že chce do nemovitostí investovat v budoucnu.
“Ženy stále více investují do nemovitostí prostřednictvím přímých investic. Na základě nedávného průzkumu muži mnohem častěji uvádějí jako svůj primární způsob investování do nemovitostí realitní investiční fondy, zatímco ženy častěji upřednostňují pronájem nemovitostí. Údaje ukazují, že se zmenšuje rozdíl mezi pohlavími v oblasti koupě nemovitostí k pronájmu, stále více žen se stává pronajímatelkami a rozšiřuje svá portfolia nemovitostí,“ říká Emma Wheeler, Head of Women’s Wealth ze společnosti UBS.
Investorky se v porovnání s muži naopak podle průzkumu NextŽeny méně častěji pouštějí do investic do akcií. Ty využívá zatím jen 38 % žen, zatímco u mužů je to 64 %. I tady by se ale do budoucna mohl rozdíl mezi pohlavími snížit, protože 22 % žen plánuje akcie jako investici využít.
Rozdíl mezi pohlavími je znatelný i u rizikových investičních fondů. Investuje do nich pouze pětina investorek, zatímco u mužů je to 44 %. A ženy také méně ukládají aktiva do dluhopisů (29 % u žen vs. 39 % u mužů). Jiný pohled mají investoři a investorky i na kryptoměny. Ty vlastní aktuálně pětina investorů, ale jen 8 % investorek. Podle výsledků průzkumu se navíc zdá, že v následujícím období tato čísla ani nijak výrazně neporostou. Do kryptoměn neplánuje investovat 84 % žen ani 71 % mužů.
Největší důvěru mají Češi v investice do nemovitostí. Více jak polovina investorů a investorek podle průzkumu NextŽeny věří také technologiím, přičemž muži preferují tuto oblast častěji, věří jí 62 %, což je o 18 % více než žen. A podobně je tomu i u inovací, ty označuje za perspektivní o 14 % víc mužů než žen. Investoři v porovnání s investorkami také více inklinují k oblasti farmacie a zdravotnictví, surovin, automotive nebo jich téměř třikrát více důvěřuje kryptoměnám.
Ženy naopak za perspektivní oblasti označují investice, pokud jsou v souladu s jejich hodnotami a vidí v nich společenský přínos. Ve srovnání s muži proto více věří investicím do vzdělávání nebo udržitelnosti.
Poradenských služeb v otázkách majetku a financí využívá v současnosti 45 % lidí. O něco více žen než mužů. Jejich poradci jsou v drtivé většině muži. Poradkyni – ženu má třetina žen, ale jen pětina mužů. Ženy tedy svěřují ženám tyto záležitosti častěji než muži.
61 % investorů a investorek se při správě majetku a řešení financí snaží spoléhat na sebe, ale na poradce se obrací ve chvíli, kdy řeší složitější záležitosti a dlouhodobější finanční rozhodnutí. Ženy si častěji než muži nechávají radit v oblasti finančních investic, včetně investic do konzervativních fondů, a vyhledávají poradce i u investic do rizikových fondů či spoření na důchod. Obracejí se přitom zpravidla na finanční poradce nebo odborníky v bankách či pojišťovnách.
„Ženy oceňují odborné poradenství více než muži. Stále častěji se tak na nás ty, které jsou úspěšné v podnikání, obracejí s potřebou plánovat a organizovat správu svého majetku a chytře investovat. S poradci řeší nejen investiční strategie a plány, ale zájem mají také o zprostředkování diskusí a realizace plánů nástupnictví,“ upozorňuje Monika Marečková z RSM CZ.
Muži nejčastěji s poradci konzultují investice do konzervativních i rizikových investičních fondů a finanční investice obecně. Častěji než ženy se radí také ohledně investic do akcií. Spoléhají přitom podobně jako ženy na rady finančních specialistů či poradců v bankách a pojišťovnách. Oproti ženám ale výrazně častěji řeší majetkové a finanční záležitosti i s obchodními partnery. Radu od nich žádá více než třetina mužů (36 %), kteří ve financích nespoléhají pouze na sebe.
Pouze 10 % respondentů má stabilní tým poradců nebo vlastní family office, se kterými pravidelně diskutují majetkové a finanční záležitosti. „Ženy jsou v tomto ohledu výrazně otevřenější, rády pracují s několika oponentními názory, než vyberou tu nejvhodnější cestu, a vzhledem k tomu, že se vzorek týkal vysokopříjmových skupin, do budoucna bych očekávala vyšší procento lidí, kteří budou využívat stabilní tým poradců, či family office,“ uvádí Monika Marečková z poradenské společnosti RSM CZ.
Skoro každý druhý respondent (47 %) má pro nečekané události preventivně připravená pravidla a řeší, co bude s jeho majetkem a financemi. Nepatrně víc se na tuto situaci připravují muži. Žen je zhruba o 8,5 % méně.
Čtvrtina lidí má pravidla sepsaná v jednom dokumentu, častěji jsou to muži. Další zhruba třetina má sice připravené kroky, nemá je ale shromážděné na jednom místě. Takto to zase častěji řeší ženy. 10 % mužů a 5 % žen má pak pro nečekané události připravená sofistikovaná pravidla v rámci funkční rodinné kanceláře.
Skoro 80 % lidí, kteří se na nepříznivé události preventivně připravují, řešilo otázku zajištění budoucnosti rodiny a ví, jak budou v takových situacích pokryty potřeby dětí a blízkých. 60 % pak preventivní pravidla diskutovala přímo i s příbuznými, kteří tak vědí, co se následně stane s majetkem a financemi. „Na druhou stranu samotná diskuse s rodinou řeší toto téma jen zčásti a je třeba myslet na to, aby byla pravidla nejlépe sepsaná a upravená komplexně a v souladu s právem. Jedině tak se dá předcházet nepříjemným situacím a sporům v rodině, které mají mnohdy ve chvílích, kdy se začne řešit rozdělení nebo přesun rodinného majetku mezi příbuznými, negativní dopad na rodinné vztahy,“ upozorňuje David Neveselý.
Průzkum společnosti UBS (Women and investing – Planning for your legacy, 2023) ukazuje, že více žen než mužů tvrdí, že by jim diskuse o plánech ohledně dědictví usnadnil odborník, například klientský poradce nebo privátní správce majetku (55 % vs. 49 %).
Z průzkumu NextŽeny přitom ale také vyplynulo, že otázku, co bude s jejich nebo rodinným majetkem například v případě dědictví, polovina respondentů zatím vůbec neřešila. Z nich více než polovina (52 %) počítá s tím, že do budoucna chtějí tato pravidla připravit, ať už sami, nebo ve spolupráci s poradci. Pětina lidí nicméně nechce tuto otázku řešit ani do budoucna.
Vzorek a metodologie průzkumu NextŽeny
V průzkumu odpovídali klienti a obchodní partneři advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS a společnosti RSM Czech Republic. Zapojilo se do něj 348 lidí, z toho 143 žen (41 %) všech věkových skupin. Jde o bonitní skupinu klientů nejčastěji z řad majitelů či spolumajitelů firem či vrcholového a středního managementu a s majetkem dosahujícím až stovky milionů korun. Průzkum, sběr dat a jejich vyhodnocení provedla výzkumná agentura Ipsos. Dotazování proběhlo v květnu 2023 prostřednictvím metody CAWI. Za každý vyplněný dotazník přispěla advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS 200 Kč na neziskovou organizaci Dejme dětem šanci a společnost RSM podpořila stejnou částkou za dotazník provoz Centra Paraple.
Zdroj: Týdeník Echo
Až 70 procent majetku českých nejbohatších rodin by v následujících letech mohlo přejít při různých přesunech do vlastnictví žen. Zvyšuje se také počet žen na vedoucích pozicích a zároveň je čím dál víc žen, které podnikají s živnostenským oprávněním. Ukázala to analýza rodinných a majetkových poměrů skupiny nejbohatších Čechů a vlastníků největších rodinných firem, kterou představila novinářům advokátní kancelář Havel & Partners. Podle autorů studie se do budoucna dá čekat významná proměna trhu.
Studie, která vznikla ve spolupráci s výzkumnou agenturou SC&C, shrnula socioekonomické a demografické vlivy a podmínky, které v České republice k tomuto trendu přispívají. „V zahraničí dlouhodobě sledovaný trend přesunu majetku do rukou žen se podle naší analýzy začíná projevovat i v českém a slovenském prostředí a v nadcházejících letech očekáváme jeho pokračování,“ uvádí partner kanceláře David Neveselý.
V drtivé většině nyní ovládají firmy muži, kteří nominálně vlastní 90 % majetku, zatímco ženám připadá pouhých 10 %. „Výsledky analýzy přitom ukazují, že pokud by u zkoumané skupiny došlo k náhlému předání majetku prostřednictvím dědictví podle zákona, poměr by se zcela obrátil ve prospěch žen a při dědictví by do rukou žen mohlo přejít až 70 % majetku současných vlastníků největších rodinných firem, zatímco muži by dále ovládali pouze 25 %,“ říká pro Týdeník Echo David Neveselý. Klíčovou roli hraje mimo jiné to, že ženy se dožívají v průměru o šest let víc než muži, tento rozdíl by se měl do budoucna ještě asi o rok zvýšit. Do manželství navíc často vstupují v nižším věku než muži a tím také stoupá šance, že jejich partner zemře dřív než ony. Podle Neveselého se až časem ukáže, jakou roli sehrají v demografických rozdílech dopady pandemie koronaviru.
Podle analýzy NextŽeny se dá v následujících letech očekávat, že ženy budou stále úspěšnější a budou díky tomu zvětšovat své bohatství. Od roku 2014 počet žen s vysokoškolským diplomem převyšuje počet vysokoškolsky vzdělaných mužů. V roce 2030 by mohlo být v Česku víc než 1,14 milionu žen s nejvyšším dosaženým vzděláním. Stoupl počet žen na vedoucích pozicích, od roku 2015 do současnosti o 1000 na 36 500 a do roku 2030 by podle agentury SC&C jejich počet mohl narůst o další tři procenta.
Roste rovněž počet žen s živnostenským oprávněním. Za posledních pět let přibylo žen podnikajících na živnostenské oprávnění o sedm procent na víc než 750 000. Do roku 2030 by se tento počet mohl podle prognóz SC&C zvýšit o dalších 11 procent na 850 000. U mediánových mezd v období 2011 až 2021 narostly mzdy mužů o 52 procent, u žen rostly v témže období o 62 procent.
Součástí studie je i analýza dopadu transferu majetku mezi generacemi, protože právě v těchto situacích dochází k zásadnímu přeskupení vlastnictví majetku. Tým kanceláře připravil detailní analýzu majetkových a rodinných poměrů a následně namodeloval, jak by vypadal takzvaný náhlý přechod majetku z generace na generaci v případě aplikace zákonných pravidel. Nyní vlastní většinu majetku muži, model transferu majetku v rámci dědictví nicméně ukázal, že v budoucnu by se mohlo až 70 procent bohatství přesunout do rukou žen.
„Modelace přesunu majetku rodinných firem je zaměřená na nejbližší roky, kdy předpokládáme, že podnikatelé, kteří v posledních 30 letech dokázali vybudovat úspěšný rodinný byznys, budou dřív či později řešit otázku nástupnictví. Pro mnoho z nich je toto téma aktuální už nyní a v nejbližší době se dá očekávat odchod otců zakladatelů,“ uvádí pro Týdeník Echo Neveselý s tím, že v delším časovém horizontu pak nastoupí další vlna dědictví, kdy majetek bude přecházet z manželek na děti. „I v této vlně předpokládáme, že v rukách žen přetrvá významná část majetku. Trend a absolutní čísla se zde nicméně trochu zmírní,“ dodává Neveselý.
Ženy ovládají třetinu světového bohatství a hodnotu svého majetku v posledních letech zvětšují významně rychleji než dříve. Tento trend se stále výrazněji projevuje globálně. Zahraniční studie upozorňují, že ženy a muži přistupují k financím a správě majetku odlišně.
„Pro řadu žen se aktuálně stává nebo v blízké budoucnosti bude velkým tématem či výzvou správa i efektivní využívání vlastního majetku,“ míní Neveselý. „Už nyní proto vnímáme otázku ženského vlastnictví a nástupnictví pro budoucí roky jako zásadní. A zajímá nás i samotný přístup žen ke správě majetku, vlastnictví či k investování,“ upřesňuje.
Ženy neinklinují k rizikovým investicím a upřednostňují konzervativnější ochranu kapitálu, spravují svá aktiva prostřednictvím pasivních investičních strategií. Investují dlouhodobě a v souladu se svými cíli a názory. Ve svých investicích zohledňují například environmentální, sociální a správní aspekty.
„V České republice ani na Slovensku se zatím specifickému přístupu žen a mužů k vlastnictví a správě majetku komplexněji nevěnoval žádný průzkum. Rozhodli jsem se proto tento fenomén u nás prozkoumat. V rámci projektu NextŽeny aktuálně probíhá výzkum ve spolupráci s agenturou Ipsos, který toto téma zmapuje v České republice,“ doplňuje Neveselý a dodává, že výsledky nového výzkumu budou zveřejněny na přelomu května a června.
V ROCE 2030 BY MOHLO BÝT V ČESKU VÍC NEŽ 1,14 MILIONU ŽEN S NEJVYŠŠÍM DOSAŽENÝM VZDĚLÁNÍM. STOUPL POČET ŽEN NA VEDOUCÍCH POZICÍCH.
Zdroj: Ekonom
Vedle tradičních investorských skupin se důležitým hráčem stala uskupení, která lze nazvat family office. Co to vlastně je a jak se v současné situaci chovají?
Family office je ucelený, definovaný, ale průběžně revidovaný souhrn pravidel a idejí, kterými se řídí správa, ochrana a distribuce privátního majetku. Má mnoho rozličných podob podle charakteru toho, co má spravovat, chránit či podle určených pravidel spotřebovávat nebo distribuovat na beneficienty. Takový soubor může být součástí nějakého moudrého korporátně-rodinného řešení, nejčastěji v podobě holdingu, privátní investiční společnosti či rodinné nadace. Je to ale věc dostupná každému z nás.
Společným prvkem jsou pravidla, cíl a jasný rizikový profil. A taky tým, jehož součástí jsou často rodina a obchodní přátelé.
To, co dnes hýbe světem českých family office, jsme se pokusili krátce zanalyzovat prostřednictvím rychlé ankety u našich klientů. Vyplývají z ní velmi zajímavé výsledky, posuďte sami:
• Až tak se neděsí představené vládní daňové reformy, neboť se struktur family office nemusí zásadně dotýkat.
• Velmi se vidí v tématech kolem nevyhnutelného rozsahu nástupnictví žen, jednoho z nenápadných, ale zásadních fenoménů podnikatelského prostředí.
• Skoro nikdo nekoupil od poradců korporátní dluhopisy.
• Většina neinvestovala do kryptoměn, a když, tak jen střídmě.
• Nemovitosti jsou trvale v centru zájmu – převládá přesvědčení, že dobré nemovitosti nominálně nezlevňují, bohatě stačí, jak se chová inflace, a tak se i nadále budují investiční portfolia způsobem ne nepodobným těm akciovým.
• Mají cash a čekají na příležitost.
• Chytře se sdružují s cílem vhodně investovat.
Autorem článku je David Neveselý, partner Havel & Partners – jeden z řečníků velmi dobře obsazené konference. Jeho téma bude, jak jinak, family office.
Letošní, čtvrtý ročník konference organizované Luďkem Blahutem, majitelem firmy Hodinový finanční ředitel, proběhne 29. května v prostorách byznys hubu Opero na Praze 1. Celkem zde vystoupí přes dvacet top řečníků, například Miroslav Singer, Jan Juchelka, Tomáš Raška, Petr Borkovec a další.
Zdroj: Týdeník Euro
Autor: Jan Šturm
Před více než rokem brněnský Nejvyšší soud svým revolučním rozhodnutím připravil české firmy (právnické osoby) o možnost požadovat omluvu či peněžitou kompenzaci v případě zásahu do jejich dobré pověsti.
Verdikt Nejvyššího soudu obrátil dosavadní převažující rozhodovací praxi soudů o 180 stupňů. Pokud by totiž vaši firmu pomluvil nepřející soused do konce roku 2013, omluvy či finanční kompenzace byste se dočkali, neboť toto právo bylo výslovně zakotveno v našem právním řádu. Ani s účinností nového občanského zákoníku (od roku 2014), který nárok na omluvu ani finanční kompenzaci pro firmy v případě pomluvy výslovně nestanoví, nebylo třeba házet flintu do žita. Soudy totiž mezeru v zákoně vyplňovaly svým výkladem, takže by onen závistivý soused za svou pomluvu zaplatil. Doslova.
Ale jak říká klasik, kde ty loňské sněhy jsou. Pokud máte firmu a někdo vás pomluví, je s finanční kompenzací od roku 2022 konec. Soudci Nejvyššího soudu totiž dovodili, že právnické osoby se v případě pomluvy nemohou domáhat omluvy ani peněžité kompenzace, protože zákonodárce do nového občanského zákoníku tuto možnost prostě a jednoduše nezahrnul. A tuto absenci nadále není možné překlenout ani zmiňovaným soudcovským výkladem.
Vlna rozpaků nad praktickými dopady rozhodnutí Nejvyššího soudu se zvedla jak mezi odbornou veřejností, tak napříč podnikatelským spektrem. České firmy reálně ze dne na den ztratily možnost důsledně hájit své postavení a hlavně pověst, která je v byznysu nad zlato. Zpráva, kterou Nejvyšší soud svým rozhodnutím vyslal, totiž hovoří jasně – útok na pověst firmy se vyplatí, protože „pachateli“ nehrozí žádný reálný postih.
Jiskru naděje nad momentálním politováníhodným stavem zažehl sérií nedávných rozhodnutí Městský soud v Praze. Ten překvapivě odmítl výklad Nejvyššího soudu respektovat a na konci loňského roku omluvu i finanční kompenzaci za zásah do pověsti právnické osoby přiznal. Ze strany pražských soudců přitom nešlo o nějaké prázdné gesto vzdoru, ale o brilantně vyargumentované rozhodnutí. Asi i proto názor, že firmám se má odškodnění přiznávat, převzali další soudci Městského soudu v Praze v dalších dvou kauzách z letošního roku.
Zůstává otázkou, zda po takové rebelii pražského soudu budou nadřízení soudci z Brna ochotni otočit kormidlem zase o 180 stupňů zpět a právo na omluvu a finanční kompenzaci znovu firmám přiznat. Odborná a laická veřejnost se však nyní vzácně shoduje nad možností řešení celé situace – stačilo by totiž provést nepatrnou úpravu jediného paragrafu občanského zákoníku, a pověst firem v Čechách by byla zachráněna.
Zdroj: Forbes Česko
Každá společnost, která chce být úspěšná, musí držet krok s dobou a investovat do rozvoje a inovací. Stále více firem proto sází na startupy. Investice přímo do startupu je pro firmy cesta, jak získat nejen inovace, ale i perspektivní lidi s potenciálem, který podnikatelsky posune samotný korporát. Není to ale akvizice jako kterákoli jiná. Jak se na ni připravit, radí specialista na venture kapitál Jaroslav Baier z advokátní kanceláře Havel & Partners.
Po vzoru velkých technologických společností zajímá v posledních letech investice do venture kapitálu stále více firem a podíl korporátních investic (CVC) na celkovém trhu venture kapitálu roste. Za posledních pět let se podle platformy Global Corporate Venturing zvýšil z pěti až šesti procent na více než deset procent. V prvním čtvrtletí roku 2022 pak zaznamenal CVC více než 1500 transakcí v celkové odhadované hodnotě 69,6 miliardy dolarů, což bylo 14 procent všech venture kapitálových transakcí. A proč to vlastně korporáty dělají? Důvodem nejsou jenom finanční zisky, ale právě i přístup k inovacím. Zatímco v zahraničí trend investic do startupů u velkých firem roste, na místním trhu je pořád cítit jistá opatrnost. „Důvodem je především nedostatek zkušeností s investičním procesem. Zejména technologické startupy mohou být z pohledu korporace celkem drahý ‚špás‘, často s nejistým výsledkem. Z toho plyne i nižší ochota firem riskovat,“ naznačuje Jaroslav Baier z Havel & Partners. Tyto obavy podle něj ale může rozptýlit především důsledná příprava samotné investice, která odhalí případná rizika.
Už od počátku úvah o investici je třeba přemýšlet o zajištění ochrany hodnoty kupované společnosti a správném nastavení investiční struktury. „Pokud kupujete novou společnost, je důležité provést právní, finanční a další prověrky. Pro investici do startupu to ale platí desetinásobně; ani ne tak proto, že by právní poměry startupů byly až taková divočina, ale především proto, abyste jako manažeři věděli o všech případných rizicích. Díky tomu budete mít od začátku také realistická očekávání,“ radí Baier. U nastavení postinvestiční struktury je pak vedle klasických otázek týkajících se daní nebo regulace potřeba důkladně promyslet i způsob řízení startupu. Z mnoha důvodů není vhodné startupy rychle integrovat do korporátní struktury. Je tedy potřeba dohodnout, kdo bude za co odpovědný a jak bude management startupu kontrolovat plnění byznys plánu.
Případným obavám na straně investora se tak dá předejít přípravou detailního byznys plánu. Pokud je připravený realisticky a schválí jej investor i foundeři, funguje pak jako ideální nástroj pro vyhodnocení úspěšnosti obchodního vedení startupu. Dává základ pro investiční rozhodování a očekávání návratnosti investice i celkově pro činnost společnosti na příští období. Jaroslav Baier doporučuje věnovat speciální pozornost i ochraně duševního vlastnictví (IP) a technologiím: „Startupy nejsou železárny – jejich hodnota nespočívá v hrubé výrobní síle, ale v intelektu lidí. Nápady a inovace je proto třeba chránit v některé z (mezi)národních veřejných databází, díky čemuž je pak ochrana těchto práv i soudně vymahatelná. Jedná se o patenty, užitné vzory, ochranné známky, domény, ale v širším smyslu i často opomíjená NDAčka neboli dohody o mlčenlivosti a také licenční smlouvy.“ Pokud investujete do startupu, požadujte od právníka v rámci právní prověrky popis, jak jsou duševní práva chráněna a jak na sebe jednotlivé úrovně ochrany navazují. Nezapomeňte, že vše začíná odzdola, tj. od zaměstnanců a dalších spolupracovníků, kteří IP tvoří. Nemáte-li s nimi ty správné smlouvy, nevlastní startup IP a jeho hodnota se limitně blíží nule.
Investice do startupu je primárně právní konstrukt. Taková investice tedy vždy vyžaduje specifickou právní dokumentaci, která se liší dle zralosti startupu. „Kvalita a promyšlenost smluvní dokumentace předchází konfliktům mezi investory a foundery a má přímý vliv na hodnotu startupu,“ říká Baier. Korporáty obvykle neinvestují v raných investičních kolech (seed), ale zajímají je spíše startupy, které už mohou prokázat, že jejich byznys model funguje. Ve většině případů se tedy bude uzavírat tzv. SPA (share purchase agreement) nebo také IA (investment agreement) pro nákup podílu a tzv. SHA (shareholders’ agreement) pro úpravu vztahů mezi investorem a foundery. „Dobrá dohoda mezi investorem a foundery by měla pamatovat na řízení startupu – měla by definovat, kdo ho povede manažersky, kdo jej bude kontrolovat a za jakých podmínek může dojít k nahrazení founderů profesionálními manažery či k jejich odvolání, pokud nastanou problémy,“ vypočítává Baier.
SHA by měla řešit i další financování startupu. Je potřeba myslet i na to, co se stane, když startupu dojdou peníze z investice, a kdo ponese náklady dalšího provozu a rozvoje. Dohoda by měla popisovat i postup u případného exitu foundera. Pro tyto případy SHA operuje s anglickými termíny typu ROFO/ROFR, což jsou formy předkupního práva; drag along, tedy právo většinového společníka donutit k prodeji i společníky menšinové; tag along, tj. právo menšinového společníka naopak donutit většinového společníka k prodeji; vesting atd. A v neposlední řadě by měla smlouva myslet i na řešení sporů mezi společníky a postup, jak jim předcházet, aby startup nebyl ochromen.
Chcete-li, aby startup pod křídly korporátu fungoval a dál se dynamicky rozvíjel, mějte také na paměti, že motivovaný founder je angažovaný founder. Právě ten bude mít sám největší zájem na tom, aby dál startup prosperoval. Nezapomínejte proto na motivaci klíčových lidí a zaměstnanců startupu. „Ve standardních akvizicích kupující dříve nebo později obmění management a pak už jen ideálně čeká na dividendu. To se ovšem naprosto nepotkává s realitou startupů, kde platí, že za extrémní výkony klíčových lidí musí náležet mimořádná odměna. Udělat tedy ze startupu malý korporát a zahrnout foundery a klíčové lidi do standardních korporátních motivačních schémat není nejvhodnější přístup,“ varuje Baier.
V souvislosti s motivačními schématy je proto vždy nutné zamyslet se nad tím, kdo jsou ti správní zaměstnanci a jak odměnu nastavit. Vedle komerčních otázek je nezbytné zvolit také správnou právní formu motivačního schématu, protože to má zásadní dopady na zdaňování. Současná česká legislativa zatím ale nenabízí úplně optimální možnosti. Vzhledem k hostilní daňové regulaci v oblasti motivačních programů pro zaměstnance (tzv. ESOP) je potřeba vymýšlet alternativní korporátní struktury, které zachovají maximum z motivační složky. Vytváření funkčních a daňově efektivních motivačních schémat je tak důvodem, který vede k vytváření zahraničních holdingových struktur.
KVALITA A PROMYŠLENOST SMLUVNÍ DOKUMENTACE PŘEDCHÁZÍ KONFLIKTŮM MEZI INVESTORY A FOUNDERY A MÁ PŘÍMÝ VLIV NA HODNOTU STARTUPU.
Zdroj: Ekontech.cz
Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS je největší česko-slovenská advokátní kancelář s mezinárodním dosahem. Aby si svoji jedinečnou pozici udržela, musí nejen nabízet špičkové právní služby, ale také sledovat vývoj technologií a implementovat je do svých procesů pro zefektivnění práce. S růstem a rozvojem kanceláře i jejích služeb se stále častěji v oblasti inovací inspiruje i mimo advokacii, ať už u prestižních zahraničních privátních bank, nebo progresivních technologických firem. Nejen o tom jsme si povídali s Danielem Soukupem, HR ředitelem ředitelem v HAVEL & PARTNERS.
Myslím, že míříme správně na všechny aspekty, které zaměstnance činí spokojeným. Vnímáme, že nejdůležitější jsou pro naše lidi reputace a stabilita společnosti, příležitost kariérně u nás růst, možnost vysoké míry specializace, ale je to samozřejmě i práce pro zajímavé klienty a pochopitelně taky to, jak se v týmu cítí.
Právníci u nás pracují na významných projektech. Čeká je spolupráce s klienty, mezi které patří 150 největších světových společností podle Fortune 500, téměř 50 společností z Czech Top 100, ale také nejvýznamnější čeští i slovenští podnikatelé, investoři a majitelé či manažeři firem a také třetina nejbohatších Čechů a Slováků. Obrovskou výhodou je právě naše komplexnost a unikátní know-how, kdy jsme schopni klientům v rámci jedné kanceláře zajistit veškeré služby, které potřebují.
Dnes je každý podnikatelský obor ovlivněný technologiemi a digitalizací. Firma, která chce být úspěšná, musí držet krok s novinkami a nebát se inovací. Firmy potřebují bezpečně podle práva nastavit uvnitř společnosti jednotlivé procesy digitalizace, včetně přechodu na digitální dokumenty a využívání elektronických podpisů. V tom jdeme příkladem i my. V posledním roce jsme v HAVEL & PARTNERS přešli například na elektronické podepisování pracovněprávních dokumentů a mimo jiné zavádíme také elektronické vizitky.
Jsme jednou z technologicky nejvyspělejších advokátních kanceláří ve střední Evropě. Technologie sami využíváme i pro zefektivnění práce, máme například sofistikovaný CRM systém připravený přímo nám na míru, využíváme i systém SingleCase, což nám umožňuje maximální kapacitu věnovat přímo klientovi. Inovativně přistupujeme i ke službám pro klienty, ať už je to například digitální notář Certoo nebo aplikace, kterou kolegové vytvořili pro automatickou tvorbu právních dokumentů z oblasti korporátního práva. Máme i nový blog, kde pravidelně informujeme o novinkách nejen z právního, ale i technologického světa.
Za více než dvacet let na trhu jsme získali jedinečné penzum odborných znalostí, unikátní síť kontaktů, a především manažerské a byznysové zkušenosti a dovednosti, které se snažíme neustále předávat dál. Kolegové mohou pod vedením seniorních kolegů čerpat unikátní know-how a i díky tomu mají v našem systému vedle odborného růstu možnost se také rychle kariérně posunout.
Máme propracovaný systém vzdělávání, hodnocení, otevřenou firemní kulturu, transparentní výkaznictví a odměňování. Každý tedy vidí, kam se může posunout a jaký je jeho přínos pro firmu. Drtivá většina našich partnerů (včetně společníků) dorostla do této pozice na základě interního povýšení, tedy postupným kariérním růstem, a to i ze studentských pozic. Kolegové s vysokým nasazením tak mohou dorůst do pozice partnerů třeba i po šesti a půl letech, v klasickém modelu je to devět a půl roku. Skutečně schopní lidé mají u nás tedy mimořádnou perspektivu.
„Skutečně schopní lidé mají u nás mimořádnou perspektivu.”
————-
Vystudoval bankovní management na Bankovním institutu vysoké škole Praha, dlouhodobě se věnoval oblasti HR v několika velkých firmách. Od roku 2015 pracuje jako HR ředitel v advokátní kanceláři HAVEL & PARTNERS.
Zdroj: Magazín Estate
Zvyšující se úrokové sazby, zpřísňování podmínek na hypotečním trhu, vysoké ceny nemovitostí, ale i akutní nedostatek bytů na trhu – to jsou příčiny, proč je vlastní bydlení pro mnohé Slováky nedostupné. Problém s nedostupností bydlení se na Slovensku stal už i politickým tématem a začínají sílit hlasy, které volají po bytech se státem regulovaným nájmem. Řešením má být zákon o státní podpoře nájemního bydlení. Co přináší? Přibližují právníci z advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS.
Zatímco v západní Evropě je státem regulované nájemní bydlení poměrně rozšířené, podíl Slováků žijících v bytech s regulovaným nájmem jsou přibližně jen dvě procenta. Bratislava má nejmenší počet nájemních bytů ze všech hlavních měst visegrádské čtyřky. Vzorem pro Bratislavu, ale i celou Slovenskou republiku může být Vídeň, která vlastní přibližně 220 tisíc bytů, což je čtvrtina jejího celkového bytového fondu. Navíc kontroluje i dalších 200 tisíc bytů dotovaných státem nebo zřizovaných neziskovými sdruženími mezi městem a developery.
Podle indexu publikovaného Národní bankou Slovenska byla v roce 2022 dostupnost bydlení v SR na nejhorší úrovni od roku 2011. Nepříznivou situaci na nemovitostním trhu má mimo jiné za úkol zlepšit zákon o státní podpoře nájemního bydlení, který slovenský parlament schválil v polovině roku 2022. Zákon má pro širokou veřejnost přinést cenově dostupné nájemní bydlení.
Výstavbu nových nájemních bytů ani jejich nákup nebo provoz nebude provádět přímo stát, ale soukromý investiční partner. „Podstatou zákona je, že stát investičnímu partnerovi daňově zvýhodní výstavbu nebo koupi nájemních bytů a na oplátku bude od investičního partnera požadovat, aby nájemní byty pronajal za nájemné v určité zastropované výši,“ vysvětluje partner HAVEL & PARTNERS Ondřej Majer. Na realizaci projektů bude dohlížet agentura státem podporovaného nájemního bydlení.
Pro subjekty, které se chtějí do projektů státem podporovaného nájemního bydlení zapojovat, určuje zákon poměrně přísné podmínky. Investičním partnerem se může stát společnost se sídlem v členských státech EU, Švýcarsku nebo zemích EHP. Kvůli předpokládané výstavbě řádově několika tisíc bytů budou nezbytným předpokladem i rozsáhlé profesionální zkušenosti a know-how. Společnost by tak měla podnikat v oblasti pronájmu bytů nebo property či facility managementu a vlastnit alespoň 10 000 nájemních bytů. Zákon stanoví i povinnost investičního partnera prokázat vhodné a přiměřené věcné, personální, technické a organizační předpoklady pro podnikání v oblasti nájemního bydlení.
Vůči Slovenské republice a vůči státu, na jehož území je registrována, nesmí mít společnost (a současně ani každý společník nebo akcionář investičního partnera) finanční závazky po lhůtě splatnosti. Společnost by měla mít také veřejně dostupné finanční výsledky minimálně za posledních pět let (pokud tak dlouho existuje) a dosahovat skupinové hodnoty aktiv alespoň ve výši 1 miliardy eur, a to nepřetržitě minimálně posledních pět fiskálních let.
Do projektu státem podporovaného nájemního bydlení se může investiční partner zapojit dvěma způsoby – výstavbou nebo koupí bytového domu splňujícího požadavky zákona. „Výstavbu i koupi neprovádí investiční partner přímo, ale prostřednictvím obchodní společnosti, která bude dle zákona pronajímatelem. Vlastnické právo k bytovému domu je oprávněn nabýt právě pouze pronajímatel,“ upozorňuje Ondřej Majer.
Při splnění zákonných kritérií a po schválení účasti investičního partnera na konkrétním projektu slovenskou vládou uzavře státní agentura s investičním partnerem investiční smlouvu na dobu ne kratší než 25 let. Investiční partner a pronajímatel v souladu s investiční smlouvou na dobu minimálně 25 let uzavřou smlouvu o provozu bytového domu pro účely úpravy podmínek týkajících se výstavby nebo jiného nabytí bytového domu a následného provozu ve smyslu projektu nájemního bydlení schváleného agenturou. Po schválení projektu agenturou a uzavření smlouvy o provozu bytového domu s pronajímatelem může investiční partner nabýt podíl v obchodní společnosti, která má postavení pronajímatele.
Motivací pro investiční partnery k zapojení do projektu státem podporovaného nájemního bydlení má být snížená sazba daně z přidané hodnoty. Ondřej Majer z HAVEL & PARTNERS upřesňuje: „Na výstavbu nebo pořízení dokončeného bytového domu (včetně stavebního pozemku) nebo na obnovu a přestavbu bytového domu včetně stavebních a montážních prací na bytovém domě se místo dvaceti procent uplatňuje snížená pětiprocentní sazba DPH.“
Investiční partner se v investiční smlouvě rovněž musí zavázat, že zajistí, aby pronajímatel dodržoval maximální výši nájemného stanovenou nařízením vlády. Nájemné bude stát indexovat jednou ročně k 1. březnu o míru inflace dosaženou v předchozím kalendářním roce. Výše úhrad za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu (poplatky za energie a servisní poplatky) není zastropována. Ve srovnání s komerčním nájmem by nájemné v projektech státem podporovaného nájemního bydlení mělo být přibližně o třicet procent nižší.
Vzhledem k narůstajícím problémům Slováků s koupí vlastní nemovitosti může být státem podporovaná výstavba nájemních bytů vhodným řešením pro uspokojení poptávky na realitním trhu. Zákon o státní podpoře nájemního bydlení spolu s novým stavebním zákonem pro to může být dobrým základem, který povede k nastartování rychlejší výstavby nájemních bytů a zlepšení problému s dostupností bydlení.
Zdroj: Magazín Heroine
Ne, rozvod není jen běžná životní zkušenost, je to bolestivá záležitost pro všechny zúčastněné. Univerzální rada, jak ho přežít, neexistuje. Třeba vám ale situaci usnadní odpovědi na méně či více typické otázky, které jsme dali dohromady s Veronikou Bočanovou, senior advokátkou z HAVEL & PARTNERS.
Ano, je to tak. Hranice, kterou nikdy nepřekročíme, je, pokud nás klient vyzývá k protiprávnímu jednání anebo chce, abychom na druhého partnera hledali špínu s cílem ho znemožnit, zničit či diskreditovat. Zejména klientům se společnými dětmi se snažíme vysvětlit, že je v jejich zájmu nastavit vzájemné vztahy tak, aby to neničilo jejich děti a umožnilo jim to spolupracovat aspoň na nutné bázi. Když ovšem vidíme, že se náš klient snaží, ale druhá strana o korektní vztahy nestojí, samozřejmě klientovi pomáháme se bránit.
Na začátek je potřeba říct, že dítě má právo na osobní péči obou rodičů, a to ve stejné míře. Pokud se tedy rodiče nedohodnou, soud posuzuje mnoho kritérií, aby našel model, který je v nejlepším zájmu konkrétního dítěte. Rodiče často argumentují ve svůj prospěch tím, že druhý rodič se o dítě stará méně, je potřeba mu zachovat stabilitu dosavadního fungování, že si samo dítě takto nastavenou péči přeje, je příliš malé, že druhý rodič nespolupracuje…
Ani jeden z uvedených argumentů ovšem pro automatické odmítnutí střídavé péče nestačí. Soud se musí pokusit rodinu poznat a zjistit, jestli některá z námitek nehraje tak silnou roli, že by trvání na střídavé péči dítěti uškodilo. S tím by mu měl pomáhat opatrovník dítěte, který v řízení hájí jeho zájmy.
Nejčastěji dochází ke střídání po týdnu s prodloužením na čtrnáct dnů v době letních prázdnin. Jarní, podzimní, velikonoční a vánoční prázdniny pak rodiče s dítětem tráví ob rok. Další možností je střídání v kratších intervalech nebo v nerovnoměrných úsecích, kdy je dítě u jednoho rodiče dobu delší, u druhého kratší.
Pokud jde o zázemí, tak většina dětí mezi bydlišti svých rodičů cestuje. Výjimečně mají rodiče jeden prostor, ve kterém dítě zůstává a střídají se v něm sami rodiče. Na první pohled se tato varianta může zdát pro dítě lepší, ale ze zkušenosti jde spíš o přechodný model, který dobře funguje jen nějakou dobu. Jednou jsme například připravovali dohodu, v níž se rodiče shodli na tom, že se budou rok od uzavření dohody u dětí střídat v původním bytě. Každý z nich měl ještě přechodné zázemí. Zároveň společně deklarovali, že si otec najde pro sebe a děti nové bydliště a matka že se z původního bydlení pravděpodobně odstěhuje. Klíčová je shoda.
Velká vzdálenost mezi bydlišti je v praxi téměř vždy problém. Dokud jsou děti malé, tak to ještě jde. Úderem šestého roku věku ale většinou začíná boj o to, kam půjdou do školy. Dítě sice ze zákona může navštěvovat dvě školy současně, nicméně v praxi jde o nepopulární a pro děti velmi komplikované řešení. Soudy jsou pak postaveny před těžký úkol – rozhodnout, jestli je lepší dítě vystavit náročnému střídání dvou škol, kroužků, sociálních prostředí, nebo aby fakticky přišlo o jednoho pečujícího rodiče, z něhož se stane rodič volnočasový, víkendový.
Pokud se tedy jeden z rodičů rozhodne odstěhovat tak daleko, že není reálné, aby dítě chodilo do jedné školy, druhému rodiči doporučíme, aby se stěhování dítěte bránil. Také stěhujícímu se klientovi to musíme rozmluvit, pokud nemá písemný souhlas druhého rodiče.
V takovém případě se může bránit návrhem na vydání předběžného opatření. To samo o sobě samozřejmě nezajistí, že rodič začne bez problému dítě předávat, ale je to rozhodnutí soudu, což většina lidí nakonec respektuje.
Pokud nedojde ke zlepšení, existují další zákonné mechanismy, například ukládání pokut ze strany soudu anebo v krajním případě odebrání dítěte. Rodičům však v těchto případech doporučujeme využít „měkčí“ postupy, jako je rodinná mediace, konzultace s odborníkem na dětskou psychiku, rodinná terapie. Cílem je, aby rodiče dokázali upozadit své neshody, zlepšili vzájemnou komunikaci a zaměřili se na to, co potřebuje jejich dítě.
To je poměrně častá praxe u rodičů-podnikatelů, kteří jsou zvyklí své příjmy a výdaje optimalizovat a chtějí tento postup aplikovat i při nastavení výživného. Jenže si neuvědomují, že výživné se určuje hlavně na základě životní úrovně a také majetkových poměrů povinného rodiče, nikoli jen podle jeho reálného příjmu. Použít se dá i příjmový potenciál povinného rodiče. Pokud se soud nemá čeho důkazně chytit, má vždycky možnost sáhnout po příjmové fikci. V případě, že rodiče příjmy nedoloží, za průměrný měsíční příjem se považuje pětadvacetinásobek životního minima, což je v současné době cca 120 tisíc korun.
Tady je třeba rozlišovat mezi nároky před rozvodem a po něm. Pokud jeden z manželů nedosahuje stejné životní úrovně jako druhý z nich, je namístě, aby mu hradil výživné. Typickou situací je „předrozvodová“ fáze manželství: manželé se rozešli, žijí každý zvlášť, soud o děti se táhne a karta k bankovnímu účtu je zablokovaná. Rodič, který dosud nepracoval, protože byl s dětmi na rodičovské, je prakticky bez příjmu, zatímco druhý si nadále zachovává stejnou životní úroveň. Na tuto situaci pak nemá žádný vliv, jestli manželé mají nebo nemají společné jmění manželů. Stejně tak ale nelze říci, že nepracující manžel má automaticky nárok na polovinu měsíčního příjmu toho druhého. Příjem sám nemusí životní úroveň vůbec definovat.
Porozvodová kritéria jsou o něco přísnější. Na výživné má nárok pouze ten, kdo se po rozvodu nezvládne sám živit a tato neschopnost má původ v manželství. Často se jedná o model nepracujícího manžela/manželky, který pečoval o domácnost a děti, až mu ujel pomyslný kariérní vlak. Výživné v takovém případě nevychází ze shodné životní úrovně, ale musí být „přiměřené“. Co to konkrétně znamená, se u každého posuzuje jinak.
Manželé se, zjednodušeně řečeno, dělí o majetek rovným dílem. Ačkoliv princip zásluhovosti určitou roli hraje, neznamená to, že více vydělávající manžel získá větší podíl. Péče o domácnost a rodinu se totiž staví na roveň výdělečné činnosti. Pokud rodina dlouhodobě fungovala tak, že jeden z manželů doma pečoval o děti a domácnost, zatímco druhý vydělával, není možné to „pečujícímu“ manželovi vytýkat a postihovat ho nerovností podílu. Existují samozřejmě výjimky či specifické případy.
Rovnost podílů ale nabourává vyúčtování investic z výlučného majetku na společný majetek (a naopak) v průběhu manželství. Na částce se mohou negativně odrazit i okolnosti v manželství, jako je domácí násilí, gamblerství, alkoholismus, marnotratnost a další závažné faktory. V praxi soud zohlednil i skutečnost, že jeden z manželů zaplatil vysoké částky za pilotní průkaz, ze kterého rodina jako taková nic neměla.
Nejtěžší spory podle naší zkušenosti vycházejí z nedostatku informací. Zní to možná podivně, ale ať mají manželé společné jmění v zákonném rozsahu, nebo upravené smlouvou, pokud spolu během soužití nekomunikují, v okamžiku rozchodu si přestávají věřit. Čekají od sebe jen to nejhorší – méně vydělávající manžel podezírá toho druhého, že odklání majetek, více vydělávající si zas připadá jako nedoceněná chodící peněženka či kasička.
Jako prevence tak působí jasné nastavení pravidel už od počátku – být ohledně příjmů a hospodaření naprosto transparentní bez ohledu na to, kdo vydělává nebo ne. Jakmile se totiž při rozchodu aktivuje nedůvěra, je těžké dosáhnout dohody. A odstranění třecí plochy v podobě majetku dost často pomáhá i v rámci ostatních dohod.
KDO JE VERONIKA BOČANOVÁ
V advokátní kanceláři Havel & Partners vede tým pro oblast rodinného práva. Ve své praxi poskytuje komplexní právní služby v souvislosti s manželstvím a rodičovstvím. Specializuje se na nastavení podmínek péče o děti, řešení problematiky vyživovací povinnosti, manželské majetkové právo, správu majetku nezletilých dětí nebo právní zastoupení v opatrovnických řízeních či rozvodech.
Anna Sergejko, František Kousal, Michaela Skřivánková, a Vojtěch Zavadil pracují v HAVEL & PARTNERS jako právní asistenti a koncipienti. Práce je tu hodně, jak přiznávají. Zároveň se ale podle nich dá vybalancovat čas tak, aby se vedle práva mohli věnovat i dalším věcem, co je baví. V našem miniseriálu rozhovorů vám představíme, jak dokáží kolegové a kolegyně skloubit vše dohromady. Těšte se na rozhovory, které zveřejníme postupně v dubnu a v květnu.
Kolegů a kolegyň jsme se ptali na jejich práci i záliby a zajímalo nás, jestli se dá mezi těmito dvěma světy udržet balanc. To jsou totiž otázky, které stále častěji slyšíme na pohovorech a vnímáme, jak je tohle téma důležité zejména pro generaci, která začíná svoji profesionální kariéru. Inspirují a prolínají se oba světy?
Chcete si udržet balanc jako Anička, František, Míša nebo Vojta? Koukněte, co u nás můžete čekat.
Aničku, právní asistentku našeho commercial týmu, zaručeně u nás na chodbě potkáte vždy s širokým úsměvem. Specializuje se na farma právo, regulaci potravin a také komerční právo včetně IP. Venku pak odhazuje lodičky a narazíte na ni nejspíš s běžeckými botami na nohách nebo jógamatkou přes rameno. „Vím, že balanc není pojem jen v józe nebo běhu. V HAVEL & PARTNERS vybalancuju prostor pro know-how i volný čas,“ říká Anna Sergejko.
Celý rozhovor s Annou najdete zde.
Dva v jednom, to je ve zkratce práce Františka u nás. Dostal na starosti klienty (významné společnosti), pro které dělá vše, co je třeba, tedy generální praxi. Zároveň se ale jako koncipient u nás specializuje i na digitalizaci nebo GDPR. Svět onlinu mu je blízký nejen v práci, ale i ve volném čase. Je totiž youtuber a natáčí vzdělávací videa. „V HAVEL & PARTNERS mám možnost rozvíjet odbornost i osobní zájmy. Neztrácím balanc ani jako koncipient, ani jako youtuber,“ říká.
Celý rozhovor s Františkem najdete zde.
Míša, je multifunkční žena, a to nejen v práci, ale i ve volném čase. Zatímco v kanceláři se věnuje od ryzího korpo práva, přes restrukturalizace majetku, IPO až po korporátní spory, po práci taky střídá několik rolí. Je svatební fotografka, tanečnice, studentka energetiky a taky vášnivá cestovatelka. Neztrácí přitom balanc nad spisy, na cestách ani za foťákem. „Získávám znalosti a neztrácím možnost rozvíjet svoje zájmy,“ říká o práci u nás Míša.
Celý rozhovor s Míšou najdete zde.
Co mají společného soudní spory a právo duševního vlastnictví spolu s šermem a historií? To popisuje v rozhovoru Vojta Zavadil, který tyto zájmy propojuje jako koncipient. „V HAVEL & PARTNERS můžu výzvy překonávat v práci i ve volném čase,“ naznačuje. Vojta se v týmu pro oblast technologií specializuje na právo IP a IT, mediální právo, kyberbezpečnost a právní otázky spojené s umělou inteligencí. A ve střehu zůstává i po práci při tréninku historického šermu.
Celý rozhovor s Vojtou najdete ZDE.
„Vím, že balanc není pojem jen v józe nebo běhu. V HAVEL & PARTNERS vybalancuju prostor pro know–how i volný čas,“ říká právní asistentka Anna Sergejko. Letos končí vysokou školu, u nás v kanceláři je už ale pátým rokem. Jako členka našeho commercial týmu se zapojuje do velkých projektů. Do toho zvládla dva Erasmy – v Antverpách a v Kodani. A s prací a školou stíhá ještě běhat půlmaratony.
Chceš si taky udržet balanc? Přidej se k nám. Více ZDE.
U nás v kanceláři je výhoda, že si můžu vybírat směr, kterým bych se chtěla ubírat. Postupně jsem si tak vyzkoušela práci v týmu litigací, s public skupinou a skončila jsem v týmu commercial. Měla jsem tak možnost už na škole si otestovat přímo v praxi více oborů a zjistit, co mě baví nejvíc. A to je pharma právo, regulace potravin a také komerční právo včetně IP. Na Erasmu jsem studovala i life science a IP.
Je to často pestré a různorodé. Někdy sedím dlouho nad psaním smluv a textů, ale jindy mám půlden plný schůzek. Práce pak není jednotvárná a změna aktivity mě nabíjí energií. Už na škole jsem se dostala přímo k práci pro klienty. Můžu se při tom učit spoustu věcí od velmi schopných lidí. Dostala jsem se také dřív k zajímavějším projektům. Jde hlavně o zajímavé odborné věci, ať už různá regulatorní posouzení nebo smluvní agendu. Pomáhám seniornějším kolegům, a tím, že jim můžu asistovat, se od nich zároveň i učím.
Práce je opravdu hodně, zároveň se ale dá nějakým způsobem zorganizovat. Jsme hodně flexibilní – jak já, tak moji kolegové i nadřízení. Když si potřebuju vzít volno na zkoušky nebo home office, není to nikdy problém a s kolegy se vždy domluvím. Na druhou stranu i já jsem na příjmu, když je potřeba něco urgentně dodělat nebo u nějakého projektu trošku víc zabrat.
Za mě je třeba zorganizovat si čas tak, aby člověk zvládal obojí. Což se u nás v kanceláři vybalancovat dá. Už asi deset let běhám, a tím si čistím hlavu. S tím mi pomáhá i jóga. Myslím, že sport je na tohle hodně dobrý, protože člověk oddělí pracovní den od volna. Pohyb mě celkově nabíjí energií a vyvažuje někdy náročnější práci, která zaměstnává hlavně hlavu. Běhám dlouhé tratě, půlmaratony, potkáte mě nejčastěji na Petříně nebo na Ladronce… A moc fajn taky je, že můžu tuhle vášeň pro běh sdílet s kolegy, kteří jsou u nás v týmu na stejné vlně. Máme dokonce běhací výzvu, kde si v aplikaci měříme, kolik kdo uběhne. Překvapivě vede kolega, který se specializuje na GDPR, a má tak profesionálně ošéfované sdílení dat 😊.
V práci i v běhu jsem se hodně naučila vytrvalosti, tohle nastavení tedy pomáhá v obojím. Když něco nejde, umím se sebou díky vytrvalosti pracovat a zlepšení přijde skoro samo. Nejlepší je na běhu svoboda, že si můžu postupně doběhnout, kam chci, a prozkoumávat u toho nová místa. Tohle platí i naopak – z běhu vím, že v práci se vyplatí někdy překonat pomyslnou bariéru v hlavě a díky tomu sama sobě zvednout laťku.
Zjisti víc o dalších rising stars HAVEL & PARTNERS nebo nám napiš a staň se jednou z nich.
Radka Rainová