Některé druhy vertikálních omezení mají s velkou pravděpodobností za následek narušení hospodářské soutěže, neboť téměř vždy způsobují spotřebitelům újmu. Jedná se o tzv. tvrdá omezení, na která se nevztahuje bloková výjimka (VBER) a která často porušují zákaz protisoutěžních dohod. Tím nejběžnějším tvrdým omezením, kterému soutěžní úřady věnují velkou pozornost, je stanovování cen pro další prodej („RPM“ z angl. resale price maintenance).
RPM je jednání spočívající ve vertikálním určování cen. Jedná se tedy o dohody mezi dodavateli a odběrateli, jimiž je omezena možnost odběratele svobodně si stanovit prodejní cenu zboží, které od dodavatele nakupuje za účelem dalšího prodeje. Typickým příkladem RPM je situace, v níž výrobce požaduje po svém distributorovi, aby smluvní zboží dále neprodával za nižší než stanovenou cenu. Povinnost dodržovat pevně stanovenou cenu přitom nemusí vyplývat přímo ze smlouvy. RPM může být zavedeno i nepřímo, a to prostřednictvím různých motivačních anebo sankčních mechanismů.
Jinak nahlíží soutěžní právo na určování maximálních anebo doporučených cen pro další prodej. Na takové dohody se totiž VBER může uplatnit (pokud tržní podíly stran dohody nepřesáhnou 30 %). Nesmí se však jednat o zástěrku faktického (např. v důsledku nátlaku dodavatele) stanovování pevných cen.
Stanovování cen pro další prodej je soutěžními úřady považováno za jedno z nejzávažnějších porušení soutěžního práva. Praktika navíc pravděpodobně nepovede k významným efektivitám, což zabraňuje použití výjimky podle čl. 101 odst. 3 SFEU. Zákaz stanovování cen pro další prodej je proto častým předmětem zájmu vnitrostátních soutěžních úřadů a v poslední době i Komise.
Podle čl. 4 písm. a) dosavadního VBER je RPM tvrdým omezením, na které se nevztahuje bloková výjimka. Proto se musí posuzovat individuálně. Pokyny k vertikálním omezením přitom vycházejí z předpokladu, že RPM je v rozporu se zákazem protisoutěžních dohod (čl. 101 odst. 1 SFEU) a zároveň nesplňuje podmínky pro uplatnění zákonné výjimky z důvodu zvýšení efektivity (čl. 101 odst. 3 SFEU).
Domněnka o protisoutěžní povaze RPM vyplývá z toho, že takové dohody mají řadu negativních účinků. Mohou vést ke zvyšování cen, uzavírání jiných protisoutěžních dohod mezi dodavateli nebo distributory, vyloučení menších konkurenčních dodavatelů z trhu anebo k omezování inovací na úrovni distribuce.
I přesto však Komise uznává, že RPM může být za určitých okolností nezbytné ke zvýšení hospodářské účinnosti, a tedy může být vyňato ze zákazu podle čl. 101 odst. 3 SFEU. Dosavadní Pokyny k vertikálním omezením, jakož i návrh těch budoucích, popisují tři takové situace, a to (i) uvedení nového výrobku na trh, (ii) krátkodobou reklamní akci a (iii) dodatečné předprodejní služby ze strany maloobchodníků.
Hlavní principy posuzování RPM zůstanou zachovány i v novém nařízení VBER. Formulace čl. 4 písm. a) VBER, podle kterého se na RPM nemůže uplatnit bloková výjimka, se nemění. To se projevuje i v navrhovaném textu nových Pokynů k vertikálním omezením, které do značné míry kopírují ty stávající. Komise v nich uvádí, že se na RPM pravděpodobně uplatní zákaz protisoutěžních dohod (čl. 101 odst. 1 SFEU), a naopak že pravděpodobně nebudou splněny podmínky pro uplatnění individuální výjimky (čl. 101 odst. 3 SFEU). Tato tvrzení však již nejsou prezentována jako právní domněnky.
I přes shora uvedené však návrh nových Pokynů k vertikálním omezením obsahuje významná doplnění:
V unijním soutěžním právu se vychází z předpokladu, že RPM je v rozporu se zákazem protisoutěžních dohod podle čl. 101 SFEU. Zdá se, že tento přístup zůstane zachován i za účinnosti nového VBER. Naproti tomu v USA se dohody o stanovení cen pro další prodej nepovažují za per se (bez dalšího) zakázané. Někdo by mohl být zklamaný, že připravovaná reforma distribučních pravidel nebyla využita jako příležitost k tomu, aby se unijní pravidla pro posuzování RPM přiblížila těm americkým. Podnikatelům by to umožnilo vyšší flexibilitu při nastavování distribučních systémů a využívání nových distribučních technologií.
Je však škoda, že návrh Pokynů k vertikálním omezením nijak nevyjasňuje zásadní otázky, které vyvstaly při hodnocení dosavadní úpravy. Jedná se zejména o absenci vysvětlení, za jakých podmínek mohou dohody o stanovení doporučených anebo maximálních cen představovat RPM. Podnikatelé i spotřebitelé by rovněž jistě ocenili, pokud by Komise blíže vysvětlila podmínky pro vynětí RPM ze zákazu protisoutěžních dohod podle čl. 101 odst. 3 SFEU. Pokud je RPM povoleno během krátkodobých reklamních akcí v rámci franšízových sítí, je přípustné i v jiných distribučních systémech? Po jak dlouhou dobu může dodavatel vyžadovat dodržování jím stanovených cen při uvádění nového produktu na trh? Jak lze prokázat, že v důsledku RPM došlo ke zvýšení efektivity? Jednoznačné řešení těchto otázek by podnikatelům umožnilo uvádět na trh nové produkty, snižovat ceny a nabízet zákazníkům lepší služby. A to bez toho, aby museli volit mezi pořizováním nákladných právních analýz na straně jedné a existencí významných soutěžních rizik na straně druhé.
Zpravodaj DLC Countdown pro vás zajišťuje advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.
Pokud budete potřebovat jakékoli doplňující informace anebo naši asistenci s nastavením distribučního systému, s důvěrou se obraťte na partnera Roberta Nerudu anebo na partnera Štěpána Štarhu.
Chcete se dozvědět více? Zůstaňte s námi…
Až do 1. června 2022 vám rádi budeme poskytovat pravidelný informační servis obsahující všechny podstatné informace týkající se změny pravidel pro uzavírání vertikálních dohod. To vše proto, abyste se společně s námi mohli dobře připravit na budoucnost. Budeme rovněž rádi, pokud navštívíte internetové stránky platformy DLC anebo její profil na sociální síti LinkedIn. Naleznete zde mnohem více informací týkajících se vertikálních dohod, a to z pohledu soutěžního i závazkového práva. Celkem 27 týmů specializovaných právníků z celé Evropy pracuje na tom, aby se platforma stala vaším oblíbeným zdrojem informací, na kterém budete hledat praktické rady pro vaše podnikání.
Autoři: František Korbel, Adam Forst, Petr Bratský, Klára Vitovská, Dalibor Slavík
Neformální pracovní materiál pro účely diskuse a předání výboru pro výchovu a vzdělávání ČAK
Cílem změn by mělo primárně být:
S plněním povinných seminářů je spojená nesmyslná administrativa; navrhujeme odstranění alespoň těchto nedostatků (absurdit):
Objem seminářů je velký. Namísto kvantity preferujeme zaměřit se na kvalitu. Současně by bylo dobré zajistit, aby se obsah seminářů nepřekrýval s jinými (což se teď relativně často stává). Jednotliví přednášející by se měli držet témat. Pokud se semináře nebudou překrývat, bude možné počet seminářů snížit.
Ne zcela všichni lektoři jsou dostatečně dobře připraveni a jsou všeobecně uznávanými špičkami v oboru. Někdy je jen opakováno nepraktické učivo z fakulty, vyprávěny „historky z natáčení“ apod. Studentům ze seminářů nezůstávají prakticky využitelné studijní materiály. Zatím je jen málo vyučujících z jiných právních profesí. Navrhujeme proto následující změny:
Kvůli covidu jsou poslední dva roky přednášky pouze online. Je vhodné, aby tento způsob zůstal zachován (zatím je to bráno jen jako dočasné nouzové řešení) a současně:
Naprosto nutné je zavést soft “povinnou” (povinnou proto, aby nehodnotili jen nespokojení) zpětnou vazbu od posluchačů, kteří vzdělávací služby ČAK čerpají, a to přinejmenším ve dvou ohledech:
Výbor pro výchovu a vzdělávání ČAK bude každoročně projednávat zjištěné závěry a bude na jejich základě navrhovat představenstvu ukončovat a měnit nevyhovující semináře a dávat mu další návrhy ke změnám navazujícím na aktuální trendy.
Výše uvedené platí obdobně i pro vzdělávání advokátů.
Obecně, současná forma písemné části AZ neodpovídá technologické realitě moderní doby. Řešitelé cestují na zkušební místa s robustními cestovními kufry vážícími několik desítek kg, plnými tištěné komentářové a jiné literatury, je to dnes nedůstojný až ostudný relikt…
Návrh změn:
Reformovat úvodní písemný test:
Proč?
Zpracovali: Mgr. František Korbel, Ph.D., Mgr. et Bc. Adam Forst, Mgr. Petr Bratský, LL. M., Mgr. Klára Vitovská a Mgr. Dalibor Slavík, advokáti a advokátní koncipienti AK HAVEL & PARTNERS na základě vlastních poznatků, zkušeností ze seminářů a zkoušek ČAK, z výuky na právnických fakultách a v Justiční akademii i z diskusí s dalšími kolegy AK HAVEL & PARTNERS
Konzultace: JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová Ph.D., AK Bányaiová Vožehová; JUDr. Robert Němec, LL.M., PRK; JUDr. Michala Plachká, LL.M., Pure Legal; JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M., Bříza Trubač, Mgr. Pavel Kroupa, Kroupa Helán; Mgr. Alena Šíchová a další
Ne všechny uvedené teze reprezentují názor všech uvedených osob, jde pouze o soubor myšlenek k další diskusi.
Advokátka Hana Erbsová, která je od loňského roku součástí právně-daňového týmu advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS, uspěla v prestižní soutěži Daňař & daňová firma roku. Odborníci z oblasti daní a daňového práva ji zvolili Daňařem roku 2021 v kategorii Správa daní.
„Velice si vážím toho, že Hanka patří právě do týmu HAVEL & PARTNERS, a k zaslouženému vítězství v soutěži jí upřímně gratuluji,“ říká k úspěchu advokátky daňový partner David Krch. „Je zkušenou odbornicí, která do kanceláře přinesla know-how z vrcholného orgánu daňové správy, neboť mnoho let působila jako metodička správy daní a vedoucí oddělení na Generálním finančním ředitelství. Zároveň má praxi z předních mezinárodních poradenských společností, takže její záběr a přínos pro nás i pro klienty je skutečně mimořádný,“ dodává.
„Těší mě, že moje zkušenosti a dlouholetý zájem o daňové právo ocenila také odborná veřejnost a že mohu touto cestou také přispět k dalšímu upevnění renomé právně-daňového týmu naší kanceláře,“ komentuje své vítězství v soutěži Hana Erbsová, která se jako advokátka zaměřuje především na daňové spory, mezinárodní zdanění a daňové arbitráže, včetně komplexní poradenské podpory klientům při daňových a dotačních kontrolách či v řízeních před soudy včetně Nejvyššího správního soudu. „V rámci své specializace se snažím neustále rozvíjet i v těch nejaktuálnějších oborech a souvisejících trendech. Věnuji se proto také například daňovým a právním aspektům kryptoměn a dalších virtuálních aktiv,“ doplňuje ke svému portfoliu.
Specializovaná skupina HAVEL & PARTNERS pro daňové právo průběžně roste a v současnosti má stabilní tým více než 15 advokátů a daňových poradců. Ti disponují dlouholetou praxí z velkých mezinárodních poradenských společností, orgánů daňové správy i justice a rozsáhlými zkušenostmi s komplexním daňovým poradenstvím a se zastupováním nadnárodních korporací a nejvýznamnějších světových hráčů v nejrůznějších oborech. „Naším hlavním cílem je efektivní spojení právních a daňových služeb, díky kterému jsme pak schopni nabídnout klientovi kvalitní a komplexní službu na jednom místě. Díky složení našeho týmu poskytujeme kromě daňově-právních služeb i komplexní daňové poradenství předním světovým korporacím, včetně služeb přípravy daňových přiznání,“ doplňuje David Krch.
Soutěž Daňař & daňová firma roku je jediná soutěž tohoto typu v České republice, která existuje od roku 2010. Soutěž si klade za cíl vybrat nejlepší daňové specialisty, daňové osobnosti a zvolit nejvstřícnější pracoviště finančních úřadů. Více o soutěži se dozvíte zde.
Zdroj: Reportér (únor 2022)
Česká venture kapitálová scéna zažívá opravdový boom. Stovky transakcí, miliardy korun v pohybu. Významně se na tom podílí i právnická firma HAVEL & PARTNERS, která kdysi také začínala jako ambiciózní startup založený několika mladými právníky a dokázala se stát nejrychleji rostoucí právní kanceláří v Evropě.
Jména jako Rohlík.cz nebo Credo Ventures jsou nepřehlédnutelnými hráči startupové scény, jejichž význam už překročil české hranice. Vedle podnikatelských úspěchů je spojuje i to, že spolupracují s kanceláří HAVEL & PARTNERS, která úspěšně kombinuje právní expertizu s podnikatelskými a manažerskými zkušenostmi. „Propojujeme právo a daně s financemi, technologiemi a podnikatelským myšlením a rozsáhlými manažerskými, obchodními a marketingovými zkušenostmi. V ideálním případě usilujeme o to, aby klienti rostli s námi a my rostli s nimi,“ říká řídící partner Jaroslav Havel.
On sám byl jedním z investorů a podporovatelů fondu Credo Ventures, a mohl tak sledovat řadu úspěšných příběhů, u jejichž růstu fond pomáhal. Přidali se i další kolegové. „Byli jsme u založení fondu v roce 2009, i u toho, když fond v roce 2015 investoval do tehdy zcela neznámého startupu UiPath. Ten loni zaznamenal při vstupu na newyorskou burzu jedno z největších IPO ve své kategorii,“ popisuje Jaroslav Havel.
Mezi klienty právní firmy HAVEL & PARTNERS jsou perspektivní technologické firmy a startupy, stejně jako investoři a české i zahraniční venture kapitálové fondy. V této oblasti působila kancelář už od svého vzniku, od roku 2006 pak v rámci HAVEL & PARTNERS existuje celý specializovaný odborný tým. „Pracujeme jak pro investory, kterým pomáháme nacházet v oblasti venture kapitálu ideální příležitosti, kam vložit svá aktiva, tak na druhé straně pro firmy, do kterých vstupuje nový kapitál. V takových případech využíváme naši širokou síť kontaktů a unikátní know-how a dokážeme propojit firmu s investory, kteří jim pomohou posunout byznys dál,“ říká Václav Audes, partner kanceláře, který se spolupodílí na řízení odborného týmu.
Zdůrazňuje, že právě v oblasti startupů je precizní ošetření právních aspektů velmi důležité. „Častým kamenem úrazu obchodních vztahů bývá smlouva mezi společníky, tedy dokument, který nastavuje vztah zakladatele a investora. Dohoda o managementu by měla jasně nastavovat povinnosti a odpovědnosti konkrétních osob. Za absolutní základ považuji také vzájemné předkupní právo či další práva při exitu společníků, které chrání zakladatele i investory,“ říká Václav Audes.
V případě rychle rostoucích firem založených na unikátním nápadu či inovaci je podle něj velmi důležité také právní ošetření aspektů duševního vlastnictví, ochrany práv tvůrců, nositelů know-how, programátorů a podobně. To vše může mít vliv na budoucí fungování firmy i realizaci jednotlivých transakcí.
HAVEL & PARTNERS si s mladou startupovou komunitou rozumí nejen díky své právní expertize, ale i proto, že firma sama začínala před více než dvaceti lety jako startup založený několika mladými právníky. Od té doby významně vyrostla, původní ambice a dynamika zakladatelů v ní však stále zůstává. „Díky vlastní podnikatelské i manažerské zkušenosti tak klientům z prostředí rychle rostoucích firem dokážeme skutečně efektivně pomoci,“ říká řídící partner Jaroslav Havel.
Vertikální dohody často obsahují řadu omezujících ustanovení, která upravují různé otázky dodavatelsko-odběratelských vztahů. Některá ustanovení však v distribučních dohodách nelze vůbec sjednávat, neboť jsou ve většině případů v rozporu se soutěžním právem. Jejich důsledkem je totiž nepřípustné narušení hospodářské soutěže. Taková ustanovení se obvykle označují jako „tvrdá omezení“.
Pokud distribuční dohoda obsahuje tvrdé omezení, nemůže těžit z výhod vyplývajících z nařízení o blokových výjimkách (VBER).Přestože taková dohoda jako celek nemusí být nutně protisoutěžní, s tvrdým omezením (konkrétním ustanovením), které je v ní obsaženo, je to jinak; to většinou protisoutěžní je. Tvrdá omezení lze ze zákazu protisoutěžních dohod vyjmout jen ve vzácných případech, a to na základě důkladného individuálního posouzení aplikace výjimky ze zákazu protisoutěžních dohod podle čl. 101 odst. 3 SFEU. Pro podnikatelskou praxi je proto velmi důležité pochopit podstatu tvrdých omezení, neboť jen tak se jim lze při přípravě distribučních dohod vyhnout.
Podle dosavadní právní úpravy existuje pět typů tvrdých omezení, jejichž sjednání vylučuje uplatnění blokové výjimky. Výčet těchto omezení je obsažen v čl. 4 VBER.
Zaprvé, podle čl. 4 písm. a) VBER je zakázáno omezovat odběratele v možnosti svobodně si stanovit cenu pro další prodej („RPM“ z angl. resale price maintenance). Takové jednání zahrnuje určení pevné nebo minimální ceny, popřípadě marže.
Zadruhé, čl. 4 písm. b) VBER zakazuje (až na určité výjimky) ukládání územních anebo zákaznických omezení, tedy stanovení území nebo okruhu zákazníků, které může distributor obsluhovat. Žijeme v době, ve které je distributor schopen oslovit prostřednictvím internetu širší spektrum zákazníků než v kamenných prodejnách. Komise si proto všímá různých způsobů omezení on-line prodeje, přičemž některé dokonce považuje za tvrdá omezení (Pokyny k vertikálním omezením, bod 25). Jedním z příkladů mohou být dohody o stanovení dvojích cen, jejichž podstatou je, že odběratel nakoupí od dodavatele zboží určené k internetovému prodeji za vyšší cenu, než je cena za zboží, které má být prodáváno v kamenných prodejnách.
Zatřetí, čl. 4 písm. c) VBER zakazuje omezování aktivních nebo pasivních prodejů koncovým zákazníkům ze strany selektivních distributorů. Ve vztahu k internetovým prodejům pak Komise uvádí (Pokyny k vertikálním omezením, bod 56), že tvrdé omezení představuje i stanovení neekvivalentních kritérií pro prodej po internetu a mimo něj, které odrazuje selektivní distributory od on-line prodeje.
Začtvrté, čl. 4 písm. d) VBER zakazuje omezení křížových dodávek mezi distributory v rámci selektivního distribučního systému.
Konečně, čl. 4 písm. e) VBER zakazuje omezovat možnosti dodavatele komponentů, které odběratel využívá, pokud jde o dodávky komponentů jako náhradních dílů konečným zákazníkům, servisům anebo neautorizovaným poskytovatelům služeb.
Současné návrhy nového VBER a nových Pokynů k vertikálním omezením obsahují dílčí změny oproti dosavadní právní úpravě. Seznam tvrdých omezení ve smyslu čl. 4 VBER však zůstává v zásadě nezměněn.
Ustanovení čl. 4 písm. a) zůstane podle návrhu VBER zachováno. Základní pravidla pro posuzování RPM budou i nadále platná. Návrh nových Pokynů k vertikálním omezením však zavádí určité změny týkající se provádění cenového monitoringu, smluv o plnění anebo minimálních inzerovaných cen. Pokud se budete chtít o těchto novinkách dozvědět více, nezapomeňte si přečíst příští DLC Countdown 09.
Vzhledem k rostoucímu významu internetového prodeje věnuje Komise on-line prostředí čím dál tím větší pozornost. Změny v nové právní úpravě směřují k dalšímu zatraktivnění a zpřístupnění tohoto kanálu. Návrh Pokynů k vertikálním omezením přináší také zajímavé změny týkající se dohod o stanovení dvojích cen, které budou v určitých případech spadat pod blokovou výjimku. Tématu se budeme blíže věnovat v DLC Countdown 10.
Zdá se také, že Komise plánuje určité změny, i pokud jde o uplatňování ekvivalentních kritérií pro on-line a off-line prodej, a do budoucna se chce zaměřit na skutečné omezování využívání internetu pro účely on-line prodeje. Návrh Pokynů k vertikálním omezením tak upouští od uplatňování testu ekvivalence v případě hybridní distribuce (tedy v situacích, pokud jeden distributor dále prodává zboží jak přes internet, tak v kamenných prodejnách). Podrobnosti se o tom dočtete v DLC Countdown 11.
Podmínky pro ukládání územních nebo zákaznických omezení v rámci výhradní distribuce (čl. 4 písm. b) VBER) budou nově upraveny tak, aby tuto výjimku z obecně platného zákazu šlo v praxi snadněji využívat. Změny budou zřejmě spočívat v zavedení možnosti sdílené exkluzivity, zrušení požadavku na paralelní ukládání zákazu aktivních prodejů (tedy povinnosti dodavatele zakázat všem svým odběratelům v EHP aktivní prodej na výhradní území anebo výhradní skupině zákazníků) nebo možnosti přenesení omezení aktivního prodeje na zákazníky odběratele. Na popis těchto na první pohled technických, avšak velmi důležitých změn se můžete těšit v DLC Countdown 12, 13 a 14.
Výše popsaná témata lze pro přehlednost rozdělit do dvou kategorií.
Do první kategorie spadají oblasti, jejichž právní režim zůstane oproti dosavadní právní úpravě v podstatě bez změn. Patří sem zejména problematika RPM a selektivní distribuce.
Ve druhé kategorii pak najdeme oblasti, které podle nové právní úpravy doznají výrazných změn. Spadat sem bude regulace on-line prodeje a ochrana výhradních distributorů před aktivními prodeji ze strany jiných distributorů (např. z jiných území).
Není úplně zřejmé, zda nová právní úprava povede ke zvýšení právní jistoty. Je tomu tak zejména proto, že úprava některých tvrdých omezení v novém VBER není zcela v souladu s jejich popisem v navrhovaných Pokynech k vertikálním omezením. Jak se budete moci brzy přesvědčit, ďábel se skrývá v detailech. V rámci DLC Countdown 9 až 14 se budeme zabývat i praktickými důsledky zvažovaných změn a pokusíme se poukázat i na oblasti, ve kterých zatím není zcela jasno, jak bude nová právní úprava vypadat.
Zpravodaj DLC Countdown pro vás zajišťuje advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.
Pokud budete potřebovat jakékoli doplňující informace anebo naši asistenci s nastavením distribučního systému, s důvěrou se obraťte na partnera Roberta Nerudu anebo na partnera Štěpána Štarhu.
Chcete se dozvědět více? Zůstaňte s námi…
Až do 1. června 2022 vám rádi budeme poskytovat pravidelný informační servis obsahující všechny podstatné informace týkající se změny pravidel pro uzavírání vertikálních dohod. To vše proto, abyste se společně s námi mohli dobře připravit na budoucnost. Budeme rovněž rádi, pokud navštívíte internetové stránky platformy DLC anebo její profil na sociální síti LinkedIn. Naleznete zde mnohem více informací týkajících se vertikálních dohod, a to z pohledu soutěžního i závazkového práva. Celkem 27 týmů specializovaných právníků z celé Evropy pracuje na tom, aby se platforma stala vaším oblíbeným zdrojem informací, na kterém budete hledat praktické rady pro vaše podnikání.
Zdroj: Lawyers & Business (1-2/2022)
Jako lídr česko-slovenského právního trhu chceme především dál upevňovat naši výjimečnou pozici na trhu a neustále zvyšovat kvalitu našich služeb.
Velkým tématem nadcházejícího období bude udržitelnost a ESG, pro které máme komplexní tým i nabídku služeb, a chceme dál rozvíjet i poradenskou skupinu zaměřenou na daňové právo, kterou jsme loni výrazně posílili především v oblasti daňových sporů. V letošním roce bude pro nás také zásadní další rozvoj naší nemovitostní praxe; máme vytvořenou komplexní strategii na roky 2020–2030, která předpokládá významný nárůst našeho tržního podílu v této oblasti. V rámci naší venture kapitálové praxe chceme nadále systematicky monitorovat progresivní obory a zajímavé firmy, vyhodnocovat jejich byznysový potenciál a hledat pro ně na trhu nové příležitosti. Rozvíjet chceme i další naše klíčové praxe, jako jsou technologie, M&A, řešení sporů a compliance nebo legislativa a spolupráce s veřejným sektorem.
Jsme jednou z technologicky nejvyspělejších advokátních kanceláří ve střední Evropě a inovativní firmou, která klientům nabízí skutečně komplexní služby a je jejich dlouhodobým strategickým partnerem v byznysu. Pokud ale nejste schopni okamžitě reagovat na změny, nemůžete v dnešním turbulentním světě, který zásadně ovlivňuje dynamický vývoj ekonomiky a technologií, dlouhodobě obstát. Budeme proto dál sledovat aktuální vývoj a nejnovější technologie, abychom byli o krok napřed a přinášeli našim klientům nová inovativní řešení.
Klienti – ať už jde o firmy či privátní klientelu – stále více vyžadují komplexní služby. Jednotlivé obory jsou čím dál víc provázané, prolínají se mezi sebou různé specializace. Pokud tedy chcete klientovi nabídnout skutečně špičkovou službu, musíte mít nejen vynikající znalost práva napříč všemi oblastmi, ale také ji propojit s daňovým poradenstvím, technologickými řešeními, inovativním přístupem, PR a také s výjimečným obchodním přehledem a business intelligencí, které dokážou posunout klienta v jeho podnikání dál. V podstatě už od založení naší kanceláře v roce 2001 byla naší prioritou komplexnost služeb, kterou neustále prohlubujeme a považuji ji i do budoucna za jednu z našich největších konkurenčních výhod.
Očekávám také, že u špičkového poradenství s vysokou přidanou hodnotou poskytovaného elitními advokátními kancelářemi a daňovými poradci porostou do budoucna ceny služeb. Příčinou je nejenom ekonomický vývoj (HDP či inflace) nebo celkový nárůst aktiv klientů, kteří jsou schopni a ochotni platit víc za špičkové služby. Ve srovnání se zahraničím jsou totiž ceny právních služeb na českém trhu stále významně nižší, a to i ve srovnání s ostatními zeměmi střední a východní Evropy včetně Balkánu či Ukrajiny, kde si kanceláře účtují až o cca 50 % vyšší sazby. Elitní americké advokátní kanceláře si účtují zhruba 600–1200 dolarů, obdobně je to přepočteno na libry ve Velké Británii, v sousedním Německu či v Rakousku pak je to asi 200–550 eur.
Ke zvýšení cen tak postupně přistupuje celý trh profesionálních služeb. Bez úpravy cen by totiž nebylo možné zdravě ekonomicky pokračovat v budování týmu špičkových specialistů poskytujících služby na nejvyšší úrovni, ani investovat do nových technologií a inovativních řešení pro klienty.
Autoři: Josef Žaloudek, Kristýna Šlehoferová
Ročně vydává Soudní dvůr Evropské unie okolo 40 až 50 rozsudků týkajících se DPH a jeho pravidel. Výklad podaný Soudním dvorem Evropské unie v těchto rozsudcích je pro členské státy EU fakticky závazný a lokální daňové správy by se podle něj měly ihned řídit. Díky tomu je znalost judikatury jedním z nejzásadnějších prvků pro správnou aplikaci pravidel DPH, a DPH se tím fakticky stává nejvíce interpretacemi dotčenou (a svým způsobem tak i měněnou) daní. Pro dokreslení významu judikatury níže uvádíme příklady tří rozsudků Soudního dvora EU za rok 2021 a jejich dopad na fungování DPH.
V tomto rozsudku se Soudní dvůr EU zabýval situací, kdy belgická společnost podala žádost o vrácení DPH v Maďarsku. Na žádosti nicméně u části přijatých plnění uvedla nižší částku DPH, než která byla uvedena na daňových dokladech. Maďarský správce daně, i když si dané skutečnosti byl vědom, na toto společnost neupozornil a vrátil DPH jen z nižší částky uvedené v žádosti o vrácení DPH. Společnost s touto skutečností nesouhlasila. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku dal společnosti za pravdu a uvedl, že správce daně má vždy daňový subjekt upozornit na danou skutečnost, aby měl možnost žádost případně upravit.
Správci daní všech členských státu EU by měli být povinni v takovéto situaci daňové subjekty vždy upozornit, pokud se domnívají, že údaje byly omylem uvedeny chybně.
Společnost ALTI byla považována za ručitele za DPH nezaplacenou svým dodavatelem FOTOMAG EOOD. V té souvislosti po ní správce daně požadoval nejen DPH z daného plnění, ale i úroky z prodlení, s čímž společnost ALTI nesouhlasila. Soudní dvůr EU nicméně uvedl, že evropská legislativa v oblasti DPH nebrání tomuto postupu, pokud je ručení za úroky z prodlení daným členským státem dostatečně odůvodněno s ohledem na zásadu právní jistoty a proporcionality a zakotveno v jeho právním řádu.
Evropská legislativa DPH tedy obecně umožňuje, aby jednotlivé členské státy zavedly ručení i za související úroky z prodlení. V České republice je dosavadní právní úprava ručení za daň a její výklad užší a vztahuje se pouze na nezaplacenou DPH z daného plnění, nelze však do budoucna vyloučit, že dojde ke změně výkladu či přímo právní úpravy, která ručení i za úroky z prodlení umožní.
V tomto rozsudku Soudní dvůr EU rozhodl, že za vzdělávací služby, které jsou osvobozené od DPH, nelze považovat výuku plavání. Má sice velký veřejný význam, přesto ale výuka plavání představuje specializovanou výuku, která sama nepředstavuje předávání znalostí a dovedností týkajících se rozsáhlého a rozmanitého souboru oblastní a jejich prohlubování a rozvoj.
Výuka plavání s charakteristikami jako v tomto rozsudku by neměla spadat pod vzdělávací služby osvobozené od DPH.
HAVEL & PARTNERS, největší nezávislá právnická firma ve střední Evropě, měla v loňském roce opět rekordní hospodářské výsledky. Celkový obrat kanceláře meziročně stoupl o 7 %, úspěšnější přitom bylo druhé pololetí, kdy růst tržeb dosáhl téměř 20 %. Tržby za prodej právních a daňových služeb loni činily 951 mil. Kč. V rámci českých kanceláří odpovídal meziroční hospodářský nárůst necelým 7 %, u slovenské kanceláře pak 7,4 % a adekvátně se zvyšovala rovněž ziskovost. Z pohledu celé skupiny, která zahrnuje také inkasní agenturu Cash Collectors a specializované služby daňového poradenství, přesáhl obrat 1,1 mld. Kč.
„Uplynulý rok jsme znovu potvrdili naši silnou a mimořádně stabilní pozici na česko-slovenském právním trhu,“ komentuje další úspěšné období řídící partner Jaroslav Havel. „Kancelář od svého založení před 20 lety neustále ekonomicky roste. Tento trend přitom nenarušily ani pokračující koronavirová krize či turbulentní vývoj ekonomiky. Opět se ukazuje, že jsme na změny na trhu dobře připraveni; máme precizní finanční řízení, dokážeme flexibilně reagovat na potřeby našich klientů a neustále rozvíjíme oblasti budoucnosti, jakými jsou například digitalizace a technologie, legislativa, regulatorika či ESG,“ doplňuje Havel. Úspěch kanceláře stojí přitom podle něj především na budování unikátního vztahu ke klientovi a schopnosti provádět ho jeho byznysem, což vede k vytváření strategických partnerství a významné konkurenční výhodě.
K hospodářskému růstu v loňském roce pozitivně přispěly všechny specializované skupiny v rámci kanceláře, přičemž mezi klíčové oblasti i nadále patřily fúze a akvizice, právní a daňové strukturování osobního majetku či nemovitostní projekty. Dále roste také skupina zabývající se restrukturalizacemi a insolvencemi či soudními spory, ale také tým poskytující poradenství v oblasti technologického práva či venture kapitálu, tedy oboru zaznamenávajícího v posledních letech rekordní investice.
Vynikající ekonomickou kondici navíc HAVEL & PARTNERS loni opět doplnila řadou domácích i mezinárodních ocenění; stala se znovu absolutním vítězem české soutěže Právnická firma roku a obhájila také prvenství v prestižním globálním žebříčku Chambers Europe Awards jako nejlepší česká advokátní kancelář. „Věřím, že tyto úspěchy jsou především odrazem maximálního nasazení a týmovosti všech kolegů v kanceláři, mimořádné kvality naší expertizy i flexibility jednotlivých interních týmů. Pro klienty ovšem mohou představovat rovněž utvrzení, že své obchodní i privátní záležitosti svěřují do rukou té nejlepší právnické firmy na trhu,“ uzavírá Jaroslav Havel.
Dodavatelé svým distributorům často odhalují své know-how. Pochopitelně nechtějí, aby se toto know‑how dostalo do rukou jejich konkurentů. Zvlášť naléhavý je tento problém v období krátce po ukončení distribuční dohody. Ex-distributor totiž pravděpodobně naváže spolupráci s jiným dodavatelem, a know-how tedy touto cestou může uniknout ke konkurenci.
Distribuční dohody proto mohou obsahovat tzv. konkurenční doložku po ukončení dohody. Jedná se o závazek, který distributorovi za určitých podmínek zakazuje v období po vypovězení nebo ukončení původní distribuční smlouvy distribuovat konkurenční zboží.
V nemnoha případech (např. při velmi nízkých tržních podílech obou smluvních stran) konkurenční doložka po ukončení smlouvy nevede k zakázanému omezení hospodářské soutěže. Ve většině situací je však potřeba ověřit, zda se na takové omezení vztahuje bloková výjimka (VBER). Jen tak lze mít jistotu, že konkurenční doložka je v souladu se soutěžním právem.
Nyní platné znění VBER stanoví pro uplatnění blokové výjimky na konkurenční doložky po ukončení distribučních dohod relativně přísné podmínky. Konkrétně je potřeba, aby takový závazek:
Současný návrh nové právní úpravy ponechává dosavadní pravidla beze změny.
Pro podnikatele tedy zůstane vše při starém.
Podmínky pro uplatnění blokové výjimky na konkurenční doložky po ukončení distribučních dohod zůstávají i nadále velmi přísné. To platí zejména pro podmínku omezení konkurenční doložky na prostory a pozemky, ve kterých distributor působil během trvání dohody. Ke ztrátě výhod vyplývajících z blokové výjimky bude v praxi stačit, aby distributor změnil své obchodní prostory. A to třeba i v rámci stejného nákupního centra nebo menší obce.
Proto vnímáme určité napětí mezi tím, že konkurenční doložka po ukončení dohody musí být nezbytná k ochraně know-how dodavatele (což je sám o sobě velmi přísný požadavek) a jejím extrémním územním omezením. K vyřešení tohoto problému by podle nás pomohlo, pokud by konkurenční doložka mohla být uzavřena s platností na celé území, kde distributor uváděl smluvní zboží na trh. Tedy nikoli jen na konkrétní obchodní prostory anebo pozemky. Přínos VBER pro podnikatelskou praxi by byl v takovém případě mnohem vyšší.
Zpravodaj DLC Countdown pro vás zajišťuje advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.
Pokud budete potřebovat jakékoli doplňující informace anebo naši asistenci s nastavením distribučního systému, s důvěrou se obraťte na partnera Roberta Nerudu robert.neruda@havelpartners.cz) anebo na partnera Štěpána Štarhu (stepan.starha@havelpartners.cz). Budeme vám rádi k dispozici.
NOVÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA OBSAŽENÁ VE VBER BY MĚLA VSTOUPIT V PLATNOST 1. ČERVNA 2022.
Chcete se dozvědět více? Zůstaňte s námi…
Až do 1. června 2022 vám rádi budeme poskytovat pravidelný informační servis obsahující všechny podstatné informace týkající se změny pravidel pro uzavírání vertikálních dohod. To vše proto, abyste se společně s námi mohli dobře připravit na budoucnost. Budeme rovněž rádi, pokud navštívíte internetové stránky platformy DLC anebo její profil na sociální síti LinkedIn. Naleznete zde mnohem více informací týkajících se vertikálních dohod, a to z pohledu soutěžního i závazkového práva. Celkem 27 týmů specializovaných právníků z celé Evropy pracuje na tom, aby se platforma stala vaším oblíbeným zdrojem informací, na kterém budete hledat praktické rady pro vaše podnikání.
Největší česko-slovenská advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS ve spolupráci s předními českými odborníky na kybernetickou bezpečnost ze společnosti AEC spustila pro případy ohrožení firem kyberútokem pohotovostní telefonní linku CYBER DEFENSE CENTER. Ta je v provozu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, a zajišťuje tak pro klienty nepřetržitý servis v případě krizových situací.
Specialisté HAVEL & PARTNERS na kyberbezpečnost a oblast technologií se v praxi stále častěji setkávají s kybernetickými útoky cílenými na firmy, korporace, veřejné instituce i start-upy. Tento trend potvrzuje i zvyšující se počet kybernetických útoků nahlášených Národnímu úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. V roce 2020 oznámily firmy, organizace i veřejné instituce úřadu celkem 468 případů kybernetických útoků, což je dvojnásobný počet incidentů, než tomu bylo předchozí rok.
Data a informace přitom patří k nejcennějším aktivům každé organizace. Jejich poškození nebo odcizení může mít dalekosáhlé důsledky. „Kyberútoky jsou digitálním požárem. Naším mottem je ´ Úspěch spojuje´, a pokud něco tento úspěch může ohrozit, jsme připraveni klientům pomoci s obranou. Proto jsme se rozhodli zřídit spolu s AEC pohotovostní linku, kam se mohou společnosti v případě kybernetického ohrožení kdykoli obrátit,“ říká o nové službě partner kanceláře Robert Nešpůrek.
Pokud nedisponuje společnost vlastním Security Operations Centrem, je linka CYBER DEFENSE CENTER při bezpečnostním incidentu snadno dostupným a nejužitečnějším řešením. Nepřetržitě jsou zde k dispozici odborníci AEC, kteří poskytnou okamžitou pomoc a vysvětlí krok za krokem, jak postupovat a jak útok co nejrychleji zastavit a minimalizovat tím případné škody.
AEC patří k významným evropským poskytovatelům bezpečnostních služeb a má jeden z nejsilnějších týmů v oblasti ICT security ve střední Evropě. Pro společnost pracuje více než 50 konzultantů, kteří mají v oboru dlouholetou zkušenost a získávají nejvyšší mezinárodně uznávané certifikace. Pro klienty je tak zajištěn servis se špičkovou odborností.
Strmý nárůst kybernetických útoků by měl zároveň přesvědčit každého, že problematiku bezpečnosti dat není radno podceňovat. Nejúčinnější obranou je přitom prevence. Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS má k dispozici zkušený tým více než 30 právníků pro oblast technologií a kyberbezpečnosti, kteří mají za sebou tisíce hodin právního poradenství při ochraně a zhodnocování dat. Disponují zkušenostmi ze stovek datových projektů a ovládají best practice ověřenou v prostředí mezinárodních transakcí. Pomáhají tak klientům najít nejlepší praktická řešení pro nastavení prevence kybernetických hrozeb, ochranu dat a umí také pomoci s efektivní nápravou následků bezpečnostních incidentů.
Autoři: Václav Audes, Kateřina Slavíková, Denisa Fuchsová
Na konci roku 2021 přijal Evropský parlament nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2282 o hodnocení zdravotnických technologií („nařízení“), které projednával několik let. Evropská unie si od přijetí nařízení slibuje zavedení trvalého společného nástroje, který přispěje ke zlepšení spolupráce členských států v oblasti zdravotnických technologií a snížení administrativní zátěže pro žadatele, v důsledku čehož by mělo dojít ke zvýšení úrovně ochrany zdraví pacientů a uživatelů a zajištění lepší dostupnosti inovativních zdravotnických technologií. Použitelnost přijatého nařízení byla odložena na 12. ledna 2025. Zúčastněné strany tak dostaly dostatek času se na nová pravidla připravit. Níže Vám nabízíme stručné shrnutí základních aspektů přijatého nařízení.
Hodnocení zdravotnických technologií podle nového nařízení se bude týkat léčivých přípravků, zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro, léčebných postupů a rovněž opatření pro prevenci, diagnózu nebo léčbu nemocí a bude zahrnovat hodnocení jak klinických, tak i neklinických aspektů zdravotnické technologie, mezi které se řadí zejména náklady a ekonomické hledisko, a dále etické, organizační, sociální a právní aspekty.
Pro naplňování účelu nařízení bude zřízena koordinační skupina, jejíž hlavní úkoly budou spočívat v provádění dohledu nad společnými klinickými hodnoceními a v metodickém vedení zúčastněných subjektů prostřednictvím vydávání metodických pokynů a podrobných postupů. Členy koordinační skupiny budou jmenovat jednotlivé členské státy. Tito členové nesmějí mít žádné finanční ani jiné zájmy v odvětví vývoje zdravotnických technologií, které by mohly ovlivnit jejich nezávislost či nestrannost.
Koordinační skupina bude mít dále za úkol vypracovávat pravidelné zprávy o nových zdravotnických technologiích, u nichž se očekává, že budou mít významný dopad na pacienty, veřejné zdraví nebo systémy zdravotní péče.
Základním prvkem nového nařízení je společné klinické hodnocení, které se bude provádět u nových centrálně registrovaných léčivých přípravků nebo léčivých přípravků, u nichž je registrována nová léčebná indikace, a zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro nejrizikovějších tříd, u nichž příslušná nařízení vyžadují konzultace ze strany oznámených subjektů s odbornou skupinou na úrovni Komise.
Společné klinické hodnocení bude probíhat na základě ročního plánu koordinační skupiny a v rozsahu a dle parametrů, které si pro dané hodnocení sama vymezí příslušná hodnotící podskupina.
Podkladem pro zařazení zdravotnických technologií na program by měly být mj. aktivity typu „horizon scanning“. Společné klinické hodnocení bude porovnávat příslušnou zdravotnickou technologii v porovnání s ostatními zdravotnickými technologiemi a stávajícími postupy.
Osloví-li Komise za účelem provedení společného klinického hodnocení konkrétní subjekt zabývající se vývojem zdravotnických technologií, bude mít tento subjekt povinnost předložit požadovanou dokumentaci. Je zajímavé, že nařízení neobsahuje bližší vymezení subjektu zabývajícího se vývojem zdravotnických technologií – s ohledem na vymezení pojmu zdravotnická technologie se bude jednat primárně o výrobce léčivých přípravků, zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro. V zásadě však nelze vyloučit, aby Komise oslovila kohokoliv, shledá-li, že se jedná o subjekt, který disponuje dokumentací potřebnou pro provedení společného klinického hodnocení, tedy například i subjekty, které se teprve chystají vstoupit na trh jako výrobci. Lze jen doufat, že tyto otázky budou podrobněji objasněny v prováděcích aktech, k jejichž vydání je Komise nařízením zmocněna.
Výsledkem společného klinického hodnocení by pak měla být zpráva o společném klinickém hodnocení, která by měla popsat účinky hodnocené zdravotnické technologie na zdravotní výsledky podle zvolených parametrů za současného zohlednění předností a nedostatků dostupných důkazů. Neměla by však obsahovat žádné závěry ve vztahu k celkové klinické přidané hodnotě hodnocené technologie. Zpráva bude zpřístupněna veřejnosti na internetových stránkách zřízených Komisí.
Vedle společného klinického hodnocení upravuje nařízení i postup pro společné vědecké konzultace, které budou prováděny za účelem výměny informací mezi Komisí a subjekty zabývajícími se vývojem zdravotnických technologií ohledně jejich plánů vývoje určité zdravotnické technologie. Tyto vědecké konzultace budou probíhat u zdravotnických technologií, u nichž je pravděpodobné, že budou v budoucnu předmětem společných klinických hodnocení.
Jen pro úplnost uvádíme, že přijetím nařízení nejsou nijak dotčena dosavadní pravidla pro provádění klinických hodnocení léčivých přípravků a zdravotnických prostředků (o nabytí účinnosti nového nařízení o klinických hodnoceních humánních léčivých přípravků jsme Vás informovali zde), ani provádění studií funkční způsobilosti diagnostických zdravotnických prostředků in vitro. Společná klinická hodnocení budou probíhat nezávisle a odděleně od „regulačních“ hodnocení prováděných za účelem uvedení konkrétního výrobku na trh.
Pokud jde o reakce z terénu, k novému nařízení se vyjádřila například Evropská federace sdružení farmaceutického průmyslu (EFPIA), která přijetí nařízení podpořila, přála si však vidět ještě ambicióznější podobu právního předpisu.[1]
Původní návrh Komise totiž například ukládal povinnost členským státům použít při vlastních hodnoceních výsledky společných hodnocení provedených dle nařízení. Konečný návrh však obsahuje pouze povinnost „náležitým způsobem zohlednit“ tato hodnocení.
Do jaké míry přinese nový systém jednotnost na poli hodnocení zdravotnických technologií, tak bude záviset do značné míry na tom, jak důsledně budou členské stát aplikovat výsledky společných klinických hodnocení na svá vlastní vnitrostátní hodnocení a do jaké míry z nich budou vycházet. Dá se předpokládat, že velkou roli v tom bude hrát i kvalita výstupů společných klinických hodnocení.
Naproti tomu velmi kriticky se k nařízení vyjádřilo sdružení MedTech Europe – Evropské sdružení sdružující výrobce zdravotnické techniky, které vyjádřilo skepsi ohledně reálného přínosu nařízení.[2]
Sdružení poukázalo zejména na zcela odlišné postupy, které se v praxi uplatňují ve farmaceutickém odvětví a v odvětví zdravotnických prostředků, a zdůraznilo, že je potřeba zajistit, aby společné klinické hodnocení zdravotnických technologií nenarušilo proces posuzování shody zdravotnických prostředků a nemělo za výsledek zdržení jejich vstupu na trh.
Zdroj: Hospodářské noviny
Autor: Jan Šturm
Vlastníte firmu a nepohodnete se s vlivnými ekology. Ti na web napíšou, že vaše společnost podvádí na dotacích a že běží trestní stíhání. Jsou to ale lži. Jdete za svým právníkem, aby vám poradil, co s tím. A právník jen vzdychne. Nejvyšší soud totiž nedávno rozhodl, že obchodní společnost, které bylo zasaženo do dobré pověsti, nemá právo na odčinění nemajetkové újmy. Rozsudek si zaslouží pozornost z několika důvodů.
Kdyby ekologové pomluvili vás osobně, máte jako fyzická osoba nárok na odčinění nemajetkové újmy, tedy na peněžní satisfakci. Právnická osoba ale takové právo nemá. Je zásah do pověsti firmy méně závažná věc? Jsou si snad všechny osoby rovny, ale fyzické osoby jsou si rovnější?
Kdyby vaši firmu pomluvil konkurent, tak ale nárok na zadostiučinění v penězích opět máte. Právo totiž věří, že soutěž mezi vzájemně si konkurujícími podniky má probíhat čestně. A pomluva není fér. Koho konkurent pomluvil, může chtít peníze. Jenže ekologové s vaší firmou nesoutěžili, a podle Nejvyššího soudu proto nemáte nárok na odčinění nemajetkové újmy včetně peněžní satisfakce. Je to dobré právní řešení?
V takové situaci se můžete bránit třemi způsoby – podat „zdržovací“ nárok, „odstraňovací“ nárok nebo rovnou trestní oznámení pro pomluvu. Ani jedno vám ale příliš nepomůže.
Při zdržovacím nároku musíte v soudním řízení vymezit, co nemají ekologové publikovat. Když pak budou pomluvu šířit dál, ale v jiném znění, musíte se domáhat ochrany nanovo. Když naopak vymezíte zakázané znění příliš široce, také neuspějete. Svoboda slova je důležitá ústavní hodnota a také zaslouží ochranu. Pokud chcete někomu bránit, aby se svobodně vyjadřoval, musíte být přesní. Kvůli vyvažování svobody slova a ochrany dobré pověsti je tak zdržovací nárok málo účinný. Tudy cesta nevede.
Při odstraňovacím nároku můžete žádat, aby konkrétní text zmizel z konkrétního webu, například ze stránek ekologického spolku. Jakmile ale text převezme kterýkoli uživatel sociálních sítí, odstraňovací nárok na něj nedosáhne. V informačním věku si tedy texty, včetně pomluv, žijí vlastním životem. A trestní stíhání může sice pomlouvačům znepříjemnit život, ale vás nezhojí. Peníze nezískáte, poškozená pověst se tím nenapraví, pomlouvačné texty ze světa nezmizí. A odnětí svobody je tak extrémní sankce, že se ani nebudete chtít touto cestou vydat.
Dřívější občanský zákoník firmám nemajetkovou újmu v podobných situacích přiznával, nový občanský zákoník ale přiznává právnickým osobám nemajetkovou újmu jen ve zvláštních případech. Na konci dne je tu tedy firma s poškozenou pověstí a spolek ekologů, na nichž si nic nevezmete.
Rozsudek Nejvyššího soudu tak dokládá, že v českém právu má firma ve srovnání s člověkem slabou ochranu dobré pověsti, což neodpovídá digitálnímu věku, ve kterém je snadné cokoli šířit. A to si žádá změnu.
Radka Rainová
