Zdroj: Finmag (říjen 2022)
Venture kapitálové fondy investují do inovativních projektů, kterým věří a které mají šanci uspět. Důležitý je správně nastavený právní a obchodní model a hlavně kontakty, shodují se advokáti Jaroslav Havel a Václav Audes z největší česko-slovenské advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS.
Václav Audes: Při práci pro zakladatele je důležitá ochrana duševního vlastnictví. Během due diligence se zase třeba uplatňuje celá řada právních oborů, podle toho, do jaké podnikatelské situace se startup dostává. Pomáháme například i s motivačními programy pro management (ESOP) nebo s komplexními licenčními smlouvami. Poskytujeme plnou podporu, zakladatel nemusí hledat další poradce. Umíme najít řešení i v krajních případech jako například při rozkolu mezi společností a klíčovým zakladatelem v soudním nebo arbitrážním sporu.
Jaroslav Havel: Častá je situace, kdy startup potřebuje někoho, kdo pomůže nejen s právními službami, ale i s identifikací nebo propojením investorů. Ve venture kapitálové komunitě máme velmi dobrý kredit, a tak se stále častěji setkáváme s požadavky, abychom se podívali na příslušnou firmu a pomohli vytipovat správného investora.
VA: Investorům – zejména venture kapitálovým fondům či angel investorům – poskytujeme poradenství při vstupech do technologických společností, současně jim pomáháme s vytvářením fondových struktur. Jde typicky o offshorové struktury v EU, kde se uplatní naše know-how jak v oblasti fondů, tak v oblasti daní. Nastavujeme optimální řešení pro situace, kdy vstupuje další investor nebo nadejde okamžik, kdy investoři exitují. Řešení musí fungovat jak korporátně, tak daňově. Často využívaným právním nástrojem v Česku a na Slovensku je konvertibilní půjčka. Umožňuje totiž rychlejší reakci a účinnější řízení rizik než přímá investice do ekvity.
VA: Typickým rysem v tomto oboru je to, že je multidisciplinární. Při expanzi do zahraničí je potřeba řešit cla, najímání zaměstnanců v zahraničí a daňové aspekty těchto transakcí. Z pohledu venture kapitálových fondů je důležitá i jurisdikce, ve které je investovaná společnost (startup) založena – musí být dostatečně atraktivní a věrohodná. My řešíme vše, od práva přes daně až po financování.
JH: Poskytujeme komplexní služby, také ale vnímáme, že venture kapitálová komunita – startupy – jsou menší podnikatelské subjekty. To také reflektujeme v ceně; pro rozvíjející se firmy máme odpovídající ceny. Ty dokážeme i snížit výměnou za podíl na úspěchu, kdy část odměny konvertujeme do malého podílu ve startupu.
JH: První fondy u nás vznikaly až po finanční krizi, tedy po roce 2008. Předtím jich sice několik bylo, ale převážná většina fondů byla zahraničních, například polských. Dnes dochází k obrovskému posunu, a to jak z hlediska počtu investičních fondů, které na trhu působí, tak i počtu a zaměření byznys angelů. Řada českých a slovenských investorů má ve svém portfoliu investice do venture kapitálového fondu nebo startupu. Také povědomí veřejnosti se zvyšuje, posun sledujeme především v posledních osmi letech.
VA: Souvisí to i s vývojem právního prostředí u nás. Prvním milníkem byl rok 2014, kdy nabyl účinnosti nový zákon o obchodních korporacích. Zvýšila se flexibilita na úrovni podílů a účastnických cenných papírů v tom ohledu, jaká práva do nich můžete vtělit. Stále jsou zde ale témata, která jsou řešená nedostatečně nebo těžko vymahatelná. Například konvertibilní půjčky a zmíněná motivační schémata pro klíčové zaměstnance (ESOP). Jde v této oblasti o aktuální témata, která řeší v rámci legislativní iniciativy vláda. Naše kancelář, spolu s dalšími významnými advokátními kancelářemi, spolupracuje s gestorem a komentuje připravovanou právní úpravu tak, aby tyto oblasti byly do budoucna upravené a vymahatelné efektivním způsobem.
JH: Lidé ve startupech nemají příliš rádi právníky a velké instituce. Hledají tak alternativu – jednotlivce, butikové kanceláře zaměřené na startupy. Přitom skutečnost, že startupy mají špičkovou poradenskou firmu, jim umožňuje verifikaci jejich byznysu a je pro ně významnou přidanou hodnotu i z hlediska reputace. Komplikace u menších právních firem může spočívat v tom, že nedokážou nabídnout širší související poradenství, například spornou agendu, mezinárodní ochranu duševního vlastnictví, daňové struktury a podobně. Ačkoliv tedy mohou mít na začátku společnou řeč, specializované malé kanceláře nedokážou poskytnout špičkovou službu ve všech oblastech práva a daní.
VA: Tuzemské řešení je omezující, funguje jen na krátkou dobu. Pokud má mít produkt globální ambici, od počátku musíte pracovat na mezinárodním řešení. Ačkoliv tedy menší poradci umějí klientovi pomoci a vše udělají po právní stránce správně, často bohužel nezohlední širší kontext, ať už mezinárodní, nebo daňový, nebo aspekt předcházení sporů. Je navíc důležité mít i správnou korporátní strukturu. Investice v raných fázích jsou zpravidla od místních investorů, jenže v dalších investičních kolech už startupy běžně hledají investory v zahraničí. Pokud pro ně chtějí být atraktivní, měly by mít správně vybudovanou holdingovou strukturu v kredibilní zahraniční jurisdikci, protože zahraniční investoři v pozdějších fázích (zejména A či B series a dále) typicky do českého nebo slovenského s. r. o. nebudou až na výjimky chtít investovat.
VA: Rozdílů je celá řada, je to dáno velmi rozvinutým ekosystémem ve Spojených státech a západní Evropě. Jelikož tento trh zde existuje podstatně déle než v našem regionu, setkáte se s propracovanějšími mechanismy pro výměnu informací nebo standardními dokumenty a podmínkami pro investování. V době před vypuknutím války na Ukrajině zde valuace přestávaly být pro investory tak atraktivní.
VA: Neznamená to, že by investoři opouštěli trh, ale spíše se více poohlíželi po investičních příležitostech ve střední Evropě, v Pobaltí a skandinávských zemích. Valuace v našich jurisdikcích měly sice rostoucí trend, přitom byly ale stále dostupné. I našim klientům se podařilo získat pozici unicorna (tedy dolarového miliardáře) z hlediska valuace.
JH: Je poměrně brzy na to, abychom vyhodnocovali trendy. Každopádně stále rostou investice v oblasti IT technologií a fintechu, objevují se nové startupové investice v oblasti nemovitostí, medicínských technologií, biotechnologií a také gamingu; Česko je totiž velmocí v oblasti her.
VA: Vedoucí pozici mají z našeho pohledu i technologie v oblasti logistiky. Poslední dva až tři roky vedl sektor e-commerce, ale u toho dochází v posledních měsících k sestupnému trendu. Na druhou stranu právě technologické startupy v oblasti logistických softwarů s vazbou na e-commerce rostou. Je to logické; pokud klesají tržby, firmy hledají cesty k úspoře vstupních nákladů.
JH: Investiční strategie vyplývá z povahy venture kapitálu jako takového. U nás jsou běžnější menší investice. I na Západě je obvyklé, že poradci, kteří na venture kapitálových transakcích pracují, buďto konvertují část své práce do ekvity, anebo investují do fondů. S ohledem na to, že v poradenství máme významný tržní podíl, je logické, že jsme lídry i v investování.
JH: Investujeme především prostřednictvím fondů. Pokud investujeme napřímo do startupů, jde o koinvestici s některým fondem. Spoléháme na profesionály, kteří otestují životaschopnost daného projektu. Sami se potom hodně díváme na osobnost zakladatele a zohledňujeme další měkká kritéria. Na druhou stranu sice do našeho investičního mixu venture kapitál spadá, ale nejsme primárně venture kapitáloví investoři. Jsme lídrem v oblasti poradenství a podporu přinášíme zejména fondům a investorům. Velmi si vážíme i startupů, které za námi přicházejí. Jako právníci máme tu výhodu, že klienty provázíme ve všech stadiích podnikání a investičního procesu, máme tedy nejen hlubokou znalost problematiky, ale i řadu kontaktů. Díky tomu můžeme propojovat strategické partnery.
Je zakládajícím společníkem a řídícím partnerem advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS. Jeho klienty jsou největší finanční instituce a společnosti patřící do Czech Top 100, venture kapitálové a private equity fondy, ale i nejbohatší Češi a Slováci či úspěšní startupisté. Zaštiťuje venture kapitálový tým advokátní kanceláře, který čítá 30 právníků a daňových poradců, a řídí mezinárodní vztahy.
Je partnerem a společníkem v advokátní kanceláři HAVEL & PARTNERS. Vede tým expertů zaměřených na oblast private equity a venture kapitálu. Má bohaté zkušenosti nejen s tuzemskými, ale také s mezinárodními transakcemi. Mimo to se specializuje na fúze a akvizice, poskytuje poradenství při vytváření společných podniků či restrukturalizaci koncernů.
Zdroj: E15
Data se stávají krví ekonomiky. Developeři se bez jejich analýzy neobejdou při prodeji, správci při péči o nemovitosti. Tradiční obor ekonomiky je přesto v digitalizaci spíše pozadu a krystalickým příkladem je to, jak funguje povolování staveb.
České stavebnictví zaostává v digitalizaci. Předčily ho už i obory, kde obrazně řečeno před dvěma třemi desítkami let neznali počítač. Velký posun ale přinesla pandemie koronaviru, která kvůli nutnosti omezit osobní kontakty přesunula mnohem větší část ekonomických aktivit do onlinu. Bez dat a jejich analýzy se už dnes neobejdou developeři, digitalizaci bude čím dál více vyžadovat správa nemovitostí, které se stávají složitými technologickými organismy, a nevyhnutelný bude přechod do 21. století také ve stavební byrokracii. Vyplývá to z vyjádření účastníků Real Estate Fora 2022, které pořádala advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS v brněnském hotelu Passage.
„Covid nastartoval digitalizaci a ten pokrok už nikdy nikdo nezastaví,“ prohlásil partner a generální ředitel společnosti Siebert & Talaš Petr Vašina. Smyslem digitalizace a automatizace je podle něj dosáhnout maximální efektivity a odbourat procesy, které se dělají mnohonásobně. „Než se s developerem shodneme na základních obrysech urbanistického celku, jsou to tisíce hodin optimalizačních řešení,“ přiblížil Vašina, kde může technologický pokrok pomoci.
Jak moc je stavebnictví v digitalizaci pozadu, ilustruje příklad ze světa povolování staveb. Jen dokumentace k jedné z částí pražského okruhu představuje podle Vašiny zhruba dva metry papírů na výšku. Tento stoh je pak třeba rozeslat na více než sto dotčených orgánů. Digitálně to z vícero důvodů nelze. Jedním z nich je to, že úřady s digitální verzí nejsou schopny pracovat. S kompletní digitalizací stavebního řízení nicméně počítá nový stavební zákon a ministerstvo pro místní rozvoj jej plánuje spustit od roku 2024.
Tlak na efektivitu a úspornost vidí jako hnací motor digitalizace i Marcel Soural, jediný akcionář a předseda představenstva investiční skupiny Trigema. „Data jsou krev této společnosti a development je bez nich prakticky nemožný,“ uvedl.
Ani tradiční obor jako stavebnictví se tak dnes neobejde bez start-upů, které ho posouvají do digitální éry. Každý developer má dnes například svého experta, který tvoří analýzy trhu. Jenže člověk tím stráví týden a na konci má už zastaralé údaje. „Náš start-up Flat Zone je schopen denně mít čerstvá data napříč projekty v Česku i na Slovensku,“ řekl Soural. Development je přitom podle něj v současnosti mnohem těžší. Zatímco dříve datová analýza trhu sloužila k maximalizaci zisků, nyní je nezbytná k tomu, aby byl developer schopen vůbec prodávat. „Trh se mění, ale data zůstávají a jsou stále cennější,“ dodal Marcel Soural.
Digitalizace bude ovšem stále důležitější nejen při výstavbě, ale i při následné správě nemovitostí. Ty jsou dnes plné technologií, jejichž řízení usnadňují aplikace, takže budovu lze kontrolovat z mobilu.
Nezbytností ale bude i digitalizace správy v širším smyslu, jak ji provádějí společenství vlastníků jednotek (SVJ) či bytová družstva. Jen SVJ je dnes v Česku 70 tisíc. „Nákup nemovitosti je pouze začátek, ale pak vlastníky čeká spousta povinností. U rodinných domů s tím lidé počítají, u bytu v bytovém domě ne,“ uvedla jednatelka online portálu sousedé.cz Zlata Botero Vašková.
Vznik společenství vlastníků je přitom povinný ze zákona. Vést toto společenství znamená pročítat a znát nepřeberně vyhlášek a zákonů, vést nejrůznější dokumentaci a mít ji v pořádku historicky, což není triviální úloha, protože dům se staví na desítky let. V tom všem mohou pomoci digitální technologie. „Výstavba je v jejich zavádění pořád ještě v předstihu před správou,“ podotkla Botero Vašková. I tady podle ní ale pomohl covid a zejména u starších lidí mnohdy odstranil strach z digitálního světa. Rozšiřuje se tak paleta digitálních služeb, kterou vlastníci poptávají. Dnes se například mohou pomocí aplikací na dálku zúčastnit jednání SVJ a zájem o takovou možnost sílí.
Lidé už ale leckdy neváhají ani byt po internetu pořídit. „Máme dnes klienty, kteří u nás kupují online třeba ze Spojených států, protože už nás znají,“ zmínil Soural z Trigemy. Nedá se ale očekávat, že by se nemovitosti standardně prodávaly v e-shopech. „V realitním byznysu platí, že to vždycky musíte vidět, bez toho to rozhodnutí nelze udělat. Ale digitalizace k němu rozhodně urychluje cestu, protože umí dodat spoustu přehledných a jasně strukturovaných informací,“ podotkl Martin Skalický z Progresus Invest Holdingu, který mimo jiné vlastní firmu RD Rýmařov.
Zároveň zdůraznil, že při dnešním velmi rychlém technologickém rozvoji nejde jen o data a digitalizaci, ale také o nastavení myšlení. Start-upového ducha přitom mohou mít i velké firmy. „Progresus je největší start-up, jaký znám,“ řekl Skalický.
Význam start-upového myšlení zdůraznil i generální ředitel stavebního holdingu Thierra Václav Stehno. Ve stavebnictví může být jeho projevem dravost a chuť měnit zaběhnuté pořádky, vždy je ale třeba disponovat zároveň zkušeností. „Klasický čistý start-up asi přímo ve stavebnictví existovat nemůže,“ míní Stehno.
V nakladatelství Leges vyšel v polovině září velký komentář k Listině základních práv a svobod, mezi jehož hlavní autory patří vedle Zdeňka Kühna, Jana Kratochvíla a David Kosaře i Jiří Kmec, counsel advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS. Publikaci ve středu 5. října v pražském sídle HAVEL & PARTNERS ve Florentinu pokřtil za přítomnosti autorů profesor Jiří Malenovský.
Nový komentář na více než 1 660 stranách nabízí především detailní analýzu několika tisíc rozhodnutí zejména Ústavního soudu k jednotlivým v Listině zaručeným základním právům a svobodám. Obsahuje ale také zevrubná obecná pojednání například o historii přijímání Listiny, její struktuře a základních principech, o metodách jejího výkladu a aplikace či možnostech omezení jednotlivých práv a svobod.
Večera se zúčastnila celá řada osobností ze všech sfér českého právnického života. Slavnostního aktu se ujal prof. Jiří Malenovský, bývalý soudce československého i českého Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie.
Jiří Kmec za všechny autory, jejichž počet na konci přípravy textu narostl celkem na 19, komentář přítomným představil: “Komentář vznikal od prvotní myšlenky po jeho vydání zhruba devět let, a byl tak lekcí trpělivosti pro všechny zúčastněné – nakladatelství, jednotlivé autory i jejich blízké – za což si všichni zaslouží uznání a díky. Naší ambicí bylo přinést poctivou analýzu zejména judikatury Ústavního soudu jakožto primárního interpreta Listiny. Věříme, že komentář se stane užitečným pomocníkem pro všechny právníky, a těšíme se, že podnítí kritickou diskusi k řadě lidskoprávních témat.”
Profesor Malenovský označil význam publikace za výjimečný. Listina základních práv a svobod má podle něj podstatný význam, protože dělá stát státem a demokracii demokracií. Pluralita komentářů k Listině pak vede k hledání nejvyššího standardu ochrany, a je tak ku prospěchu základních práv člověka.
Autoři: Lívia Djukić, František Kousal
Spolupracovala: Kateřina Nešpůrková
O tom, že Česká republika nestihla termín pro transpozici Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie („Směrnice o whistleblowingu“) bylo již napsáno mnohé. Firmy i veřejný sektor se vypořádávají s přímými účinky směrnice, které při absenci zákona nastaly. Koncem září bylo v Čechách ukončeno připomínkové řízení k novému návrhu zákona a upravená verze zamířila k Legislativní radě vlády. Často se ovšem zapomíná na to, že Směrnice o whistleblowingu prochází procesem transpozice i v ostatních zemích EU. Řada našich klientů již přistoupila k implementaci etické linky mimo jiné proto, že v zemích, kde mají své pobočky, je již whistleblowing povinný. Kterých evropských zemí se již ochrana oznamovatelů týká? Podívejte se na náš přehled, jak úspěšně či neúspěšně se ostatním 26 členským státům podařilo zavést Směrnici o whistleblowingu do jejich právních řádů.
Ač transpoziční lhůta Směrnice o whistleblowingu uplynula již 17. prosince 2021, není Česká republika zdaleka jediným členským státem, který do dnešního dne nepřijal zákon, jímž má být Směrnice do vnitrostátního právního řádu transponována. Zákon k dnešnímu dni přijalo pouze 10 členských států, konkrétně Dánsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Malta, Portugalsko a Švédsko. Celkem 16 členských států do dnešního dne zákon o ochraně oznamovatelů nepřijalo a návrhy těchto zákonů se nacházejí v různých fázích legislativních procesů. Jediné Maďarsko dosud ani nezahájilo práce na přípravě návrhu zákona a ochrana oznamovatelů je zde v nedohlednu.
Proces transpozice Směrnice o whistleblowingu se v řadě členských států potýká s komplikacemi. Návrhy transpozičních zákonů jsou značně kritizované a rozsáhlým způsobem připomínkované, v některých případech byly zcela přepracované. Například rumunský ústavní soud už i stihl rozhodovat o ústavnosti schváleného rumunského zákona. Ačkoli žádný rozpor s ústavním pořádkem neshledal, rumunský prezident se nakonec rozhodl zákon i přesto vrátit zpět do parlamentu. Legislativní proces v mnoha zemích tak trvá déle, než bylo původně očekáváno.
Již před přijetím Směrnice o whistleblowingu zajišťovaly některé státy oznamovatelům určitý (vyšší či nižší) standard ochrany, a transpozice nové evropské úpravy je tak pro ně o něco jednodušší. Například Francie novelizovala stávající protikorupční zákon známý pod označením Sapin II, a berličku v podobě existující právní úpravy využily i státy jako Irsko, Rumunsko, Nizozemsko či sousední Slovensko.
Ve většině zemí EU však nemá ochrana oznamovatelů žádnou tradici. Je proto zajímavé sledovat, jak státy, ač vycházejí ze společného evropského rámce, zavádějí různá pravidla pro oznamování a ochranu oznamovatelů. Některé státy jdou svou úpravou nad rámec Směrnice o whistleblowingu. Například Španělsko plánuje motivovat osoby, které se samy podílely na porušení předpisů k podání oznámení zavedením tzv. clemency programu (mírnějším potrestáním pachatele – oznamovatele v navazujícím trestním řízení). Německo chce poskytovat ochranu whistleblowerům, kteří oznámí nejenom porušení právních předpisů v oblastech vymezených Směrnicí o whistleblowingu, ale i spáchání jakéhokoli trestného činu i vybraných přestupků podle německého práva. Rakousko se chystá nad rámec Směrnice o whistleblowingu přiznat oznamovatelům ochranu při oznámení korupčního jednání bez ohledu na oblast, ve které ke korupci došlo.
Jiné právní řády se v rámci transpozice dostávají do rozporu se Směrnicí o whistleblowingu. Například aktuální slovenský zákon o ochraně oznamovatelů stanovuje 90denní lhůtu pro prověření přijatého oznámení, s možností jejího případného prodloužení o dalších 30 dnů. Návrh novely zákona nijak nezohledňuje, že Směrnice o whistleblowingu ukládá k prověření oznámení lhůtu 3 měsíců bez možnosti jejího dalšího prodloužení.
Jako problematický se rovněž ukazuje výklad Evropské komise k zavádění skupinových oznamovacích systémů, podle kterého korporace s více než 249 zaměstnanci nemohou sdílet oznamovací systémy. Velké země jako Německo, Francie nebo Španělsko jdou proti tomuto výkladu a umožňují sdílení oznamovacího systému společnostem ve skupině bez ohledu na jejich velikost. Totožný přístup zastává i Dánsko či Rakousko. Našim klientům, kteří jsou často součástí větších koncernů se sídlem v těchto zemích, v tuto chvíli velmi často radíme, jak se vypořádat s tlakem mateřských společností zavést koncernový systém, když český zákonodárce s takovým řešením nepočítá a vyžaduje, aby každá společnost s více než 249 zaměstnanci měla svůj vlastní oznamovací systém.
Rakousko si v navrhované právní úpravě zahrává s pravidly ochrany osobních údajů, když navrhuje stanovit retenční dobu (dobu, po kterou je možné uchovávat informace o podaném oznámení) až na 30 let, což může být v rozporu se zásadou omezení uložení osobních údajů pouze po nutně nezbytnou dobu.
Zajímavé jsou i přístupy jednotlivých zemí ke stanovení výše pokut za porušení zákonných povinností. Některé země, např. Chorvatsko, Slovinsko či Lotyšsko zavádějí vyloženě symbolické pokuty, jejichž maximální výše nepřevyšuje jednotky tisíc eur. Na druhé straně Portugalsko, Litva či Irsko uzákonily pokuty dosahující výše 250 tisíc eur. Provinilce plánuje nejpřísněji trestat Belgie, kde mohou finanční sankce dosáhnout až 5 % celkového ročního obratu, a Estonsko, jehož návrh zákona počítá s pokutami až do výše 400 tisíc eur.
Legislativní proces týkající se Směrnice o whistleblowingu ještě nějakou dobu v Evropě poběží. V České republice již text zákona známe, a protože víme, že implementační proces zabere (obzvlášť ve větších společnostech) i několik týdnů, je rozumné začít s přípravou na whistleblowing včas. Při přípravě pak doporučujeme zmapovat si aktuální stav transpozice nejen v České republice, ale rovněž ve všech zemích EU, kde vykonáváte své obchodní aktivity. Pouze vhodný, na míru šitý design etické linky vám může nejenom ušetřit náklady na její provoz, ale rovněž eliminovat rizika spojená s nesplněním požadavků na ochranu oznamovatelů v zahraničních jurisdikcích.
| Země | Transpozice | Legislativní stav |
| Belgie | NE | Přijetí zákona se očekává na podzim 2022. |
| Bulharsko | NE | Návrh zákona se projednává. |
| Česká republika | NE | Návrh zákona se projednává. |
| Dánsko | ANO | Zákon byl přijat dne 24. 6. 2021. |
| Estonsko | NE | Návrh zákona se projednává. |
| Finsko | NE | Přijetí zákona se očekává koncem roku 2022. |
| Francie | ANO | Zákon byl přijat dne 2. 9. 2022. |
| Chorvatsko | ANO | Zákon byl přijat dne 23. 4. 2022. |
| Irsko | ANO | Zákon byl přijat dne 21. 7. 2022. |
| Itálie | NE | Návrh zákona se teprve připravuje. |
| Kypr | ANO | Zákon byl přijat dne 20. 1. 2022. |
| Litva | ANO | Zákon byl přijat dne 16. 12. 2021. |
| Lotyšsko | ANO | Zákon byl přijat dne 28. 1. 2022. |
| Lucembursko | NE | Návrh zákona se projednává. |
| Maďarsko | NE | Příprava návrhu zákona nebyla zahájena. |
| Malta | ANO | Zákon byl přijat dne 16. 11. 2021. |
| Německo | NE | Přijetí zákona se očekává na podzim 2022. |
| Nizozemsko | NE | Návrh zákona se projednává. |
| Polsko | NE | Návrh zákona se projednává. |
| Portugalsko | ANO | Zákon byl přijat dne 26. 11. 2021. |
| Rakousko | NE | Přijetí zákona se očekává na podzim 2022. |
| Rumunsko | NE | Návrh zákona se projednává. |
| Řecko | NE | Návrh zákona se teprve připravuje. |
| Slovensko | NE | Návrh zákona se projednává. |
| Slovinsko | NE | Návrh zákona se projednává. |
| Španělsko | NE | Návrh zákona se projednává. |
| Švédsko | ANO | Zákon byl přijat dne 28. 10. 2021. |
Zdroj: Estate.cz
K těžkopádnému územnímu plánování a povolování staveb přibyly nebývale vysoké úrokové sazby, extrémně drahé energie a rostoucí ceny stavebních materiálů. Developeři, realitní kanceláře i investoři vidí řešení v rozumnějším stavebním právu, ale i v zavedení eura, ukázal letošní ročník brněnské konference Real Estate Forum, kterou pořádá advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.
Povolování staveb a státní regulace jsou dlouhodobě nejčastěji zmiňovanými problémy, které trápí tuzemské developery a stavitele. Typickým příkladem, který přinesl letošek, je nový územní plán Brna, zaznělo v brněnském hotelu Passage na zářijové konferenci Real Estate Forum, jejímž pořadatelem je advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS. Brněnští zastupitelé plán v červnu neschválili a vrátili ho k dopracování, což je rána pro řadu projektů rozvoje moravské metropole.
Současný územní plán Brna platí od roku 1994 a dnes už je nejstarším dokumentem svého druhu v Česku. Nový plán, na němž se s přestávkami pracuje dvacet let, měl být hotov letos. „Z našeho pohledu je velká chyba, že se změnil termín platnosti nového územního plánu, protože konec roku 2022 byl ideální,“ řekl Michal Sedláček, ředitel Kanceláře architekta města Brna. Právě ta je od roku 2018 zpracovatelem dokumentu. Podle toho, jestli se návrh územního plánu otevře opět k veřejnému projednávání, které proces schvalování protáhne, může přijetí dokumentu trvat od jednoho do tří let.
Podnikatelé v realitách neskrývají, že je rozhodnutí brněnského zastupitelstva netěší. Někteří vidí územní plán jako hlavní problém Brna, protože kvůli jeho absenci chybí pozemky pro výstavbu, a pak dramaticky roste jejich cena. „Je to esence drahoty projektů a základní důvod nedostupného bydlení,“ řekl zakladatel developerské společnosti TOP Estates Dušan Dvořák. Ještě přímočařejší byl regionální ředitel realitní kanceláře Svoboda & Williams pro Moravu Zdeněk Vojtek: „Shození územního plánu je obrovský krok zpět, v Brně chybí tisíce bytů.“
Moravská metropole je momentálně v územním plánování tuzemským extrémem. Celý příběh má ale hlubší příčiny. „Systém, jakým pořizujeme územní plány, je složitý a projednat tento dokument pro půlmilionové město je děsivé,“ uvedl architekt, urbanista a zakladatel ateliéru UNIT architekti Filip Tittl. Česko se podle něj stalo v evropském prostoru raritou. Územní plány se zpracovávají do velkých podrobností a na detailech v jedné části se často zasekne plánování pro celé město. „Tvorba územních plánů by se měla změnit. To je největší dluh nového stavebního zákona,“ prohlásil Tittl.
Z vyjádření expertů vyplývá, že z přijatého stavebního zákona, jehož účinnost byla zatím z velké části odložena a nyní se přepracovává, se postupně vytratí i to pozitivní, co se do něj podařilo vnést. Nový zákon především reagoval na problémy v povolování staveb a jeho smyslem bylo houštinu byrokracie, dotčených orgánů a razítek nahradit systémem jeden úřad, jedno řízení a jedno razítko. „Nová politická reprezentace nesouhlasila jen se zřízením jednotné soustavy stavebních úřadů. Ve věcné novele se ale rozpadla myšlenka jednoho integrovaného řízení. Fakticky je to návrat do současnosti,“ podotkl partner advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS František Korbel. Složitost povolovacích procesů není českým specifikem, ale reformy provedené v zahraničí vždy šly cestou integrace do jednoho řízení, dodal.
Novela z dílny Ministerstva pro místní rozvoj podle Korbela také omezuje možnost velkých měst – Brna a Ostravy – stanovovat vlastní stavební předpisy, kterou jim zákon ve schváleném znění nově dával po vzoru Prahy. Radnice přitom díky vlastním předpisům mohou pružně reagovat na měnící se realitu. Stát, který zdlouhavě připravuje a schvaluje stavební zákon, takovou možnost nemá.
„V zahraničí i malá města mají vlastní stavební předpisy a nevede to k chaosu,“ podotkl Michal Sedláček z Kanceláře architekta města Brna. V moravské metropoli se na nich pracuje, ale podle Sedláčka tento úkol vypadal jednodušeji, než se nakonec ukázalo. Původní představa, do značné míry převzít pražské předpisy, nebyla reálná, protože oblasti jako energetika, modro-zelená infrastruktura, e-mobilita nebo reklama vyžadují řadu specifických úprav.
Podnikatele v nemovitostech ale netrápí zdaleka jen věčně se vzpěčující úřední šiml. Dvouciferná inflace, prudké utažení měnové politiky v podobě rychlého růstu úrokových sazeb, energetická krize, to je jen neúplný výčet faktorů, které v současnosti komplikují realitní byznys. „Z developmentu se stalo dobrodružství a cokoli dnes plánovat je velmi složité,“ posteskl si Dušan Dvořák z TOP Estates. Inflace výrazně zasáhla do kupní síly obyvatel, růst sazeb zase způsobil faktické zastavení hypotečního trhu a zájemci o byty na hypotéku prakticky vymizeli. Kupující obecně spíše vyčkávají a nervozita je veliká, shrnul Dvořák. Uklidnění by podle něj mohl snad přinést příští rok.
Poměrně divoká ekonomická situace přitom ovlivňuje i luxusnější část trhu pro movitější kupce. Kancelář Svoboda & Williams, která se do velké míry věnuje klientele platící hotově, zaznamenává úbytek poptávek a větší opatrnost. „Z trhu prodávajícího se stal trh kupujícího,“ uvedl regionální ředitel pro Moravu Zdeněk Vojtek. Vhodné je teď podle něj kupovat investiční byty, protože na pronájmy se momentálně stojí fronty a výnosy z nich rostou.
Zdražování se nevyhýbá ani kancelářím. „V Brně jsme se před deseti lety bavili o nejvyšším nájmu v centru 12,5 euro za metr čtvereční, teď je to 16 eur a růst nekončí,“ vyčíslil partner a vedoucí regionálního zastoupení společnosti Cushman & Wakefield Lukáš Netolický. Výsledek všeobecného růstu cen ale podle něj není jen negativní, protože větší množství peněz umožňuje stavět lepší projekty – architektonicky, provedením i vybavením, čímž lze zase obhájit vyšší nájmy.
Některé firmy nicméně reagují otočením kormidla do zahraničí. Například DRFG Real Estate, která se zaměřuje na retailové parky, průmyslové a logistické nemovitosti a byty, se dnes dívá na příležitosti v cizině, zejména tam, kde se platí nebo lze provádět transakce v eurech. V jejím hledáčku je tak dnes hodně Polsko, kde už má pobočku, Slovensko a pak Slovinsko či Chorvatsko. Pokud totiž dnes investor používá k financování bankovní úvěr, dostává se při měnové politice České národní banky na úrok kolem devíti procent. K tomu se přičítají extrémní ceny energií, takže projekty přestávají být rentabilní. Byznys v eurech si stojí o poznání příznivěji. „Chápu cíl ČNB, ale myslím, že se tu zbytečně příliš škrtíme,“ prohlásil ředitel DRFG Real Estate Josef Šilhánek.
Společnou evropskou měnu vidí jako spásnou možnost i Dušan Dvořák z TOP Estates. Financování v eurech je dnes běžné v komerčních transakcích, tedy v případě retail parků, industriálních nemovitostí i kanceláří. „Banky ale nechtějí v eurech financovat byty, ačkoli by mohly,“ postěžoval si Dvořák.
Tak jako posunula covidová pandemie celou společnost do onlinu, posouvá situace s úrokovými sazbami firmy k euru, dodal předseda představenstva společnosti YD Capital Pavel Rydzyk. Ať už jde o nákup a stavbu projektů v zahraničí, nebo financování tuzemských projektů ve společné evropské měně.
V Česku se otevřelo první Dětské advokační centrum, jež se má stát bezpečným a neutrálním místem pro komplexní a specializovanou pomoc dětem ohroženým domácím násilím. Spolu s Ministerstvem práce a sociálních věcí ho zprovoznily Centrum LOCIKA a Nadace Sirius. Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS se do příprav vzniku tohoto centra zapojila pro bono právním poradenstvím.
Partnerka Adéla Havlová, právní expertka Tereza Patočková a koncipientka Soňa Stará pomohly v rámci pro bono právní pomoci s vytvořením koordinačních smluv pro spolupráci Centra LOCIKA, Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva vnitra a následně dalších orgánů veřejné správy, které budou využívat Dětské advokační centrum při řešení případů násilí na dětech.
„Velmi nás těší, že jsme jako právní poradci mohli přispět ke vzniku Dětského advokačního centra. Za poslední dva roky policie eviduje skokový nárůst násilných trestných činů na dětech. Pachatelé přitom často vyváznou pouze s podmínečnými tresty a o spoustě případů se úřady vůbec nedozví. Dětské oběti jsou obzvláště zranitelné, a proto považujeme za nutné jim včas poskytnout potřebnou a odbornou pomoc. Díky Dětskému advokačnímu centru mohou tyto děti využít bezpečné zázemí, kde jim na jednom místě odborníci budou moci pomoci,“ říká partnerka HAVEL & PARTNERS Adéla Havlová.
Za posledních sedm let bylo utýráno celkem 39 dětí a dalších 700 má trvalé následky. Násilí v rodinách se dotýká 14 % českých dětí, to jsou dle statistik 2 až 3 děti v jedné školní třídě. Pomoc těmto obětem spadá nyní do působnosti několika resortů (Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva vnitra či Ministerstva spravedlnosti). Poskytování pomoci ohroženým dětem přitom nefunguje mezi jednotlivými orgány systémově a koordinovaně.
V praxi tak trvá měsíce až rok, než se týrané děti dostanou k odborníkovi, který jim poskytne potřebnou specializovanou pomoc. Při vyšetřování a následné pomoci se navíc dítě dostane do kontaktu s 47 různými osobami z 15 různých míst. Musí podstoupit soudně-znalecké zkoumání a také pohovor se sociálními pracovníky či výslech policie a soudu, mluví tak po dobu vyšetřování a řešení případu až s 29 různými osobami.
Dětské advokační centrum by stávající systém mělo změnit tak, aby dítě absolvovalo tento náročný proces na jednom místě. Úředníci, policisté, orgány činné v trestním řízení, lékaři a psychologové tedy přijdou přímo do centra za dítětem, které tak může podstoupit náročné vyšetřování v prostředí, kde se bude cítit bezpečně.
Zdroj: Building World (září 2022)
Autoři: Martin Ráž, Jan Šplíchal
Faktorů, které výrazně ovlivňují výši stavebních nákladů je mnoho – neustále se zvyšující inflace, nedostatek stavebních materiálů, rostoucí ceny energií, nedostatek pracovní síly ve stavebnictví, a v neposlední řadě též válka rozpoutaná ruskou agresí na Ukrajině. Nechcete-li se tedy v průběhu stavby dočkat nepříjemného překvapení, že kvůli rostoucím nákladům jako stavební firma na zakázce proděláte, nebo naopak jako zákazník zaplatíte přemrštěnou cenu, doporučujeme vhodně zohlednit růst cen ve smlouvách.
Realizace stavby většinou trvá dlouhé měsíce, v komplikovanějších případech to mohou být i roky, a je velice pravděpodobné, že růst cen a nákladů se ani v této době nezastaví. Zájmy smluvních stran ohledně ceny, za kterou má být stavba realizována, jsou přitom odlišné. Objednatel má zájem, aby byla stavba provedena a dokončena za cenu, která byla původně sjednána ve smlouvě, a tedy aby se tato cena dále nijak nezvyšovala. Naopak zájmem zhotovitele je, aby v případě, že dojde během doby provádění stavby ke zvýšení nákladů na realizaci stavby, mohl požadovat přiměřené navýšení ceny díla. Žádný zhotovitel nechce dotovat objednateli provedení jeho stavby, a naopak chce svou práci provádět se ziskem. Jak tedy zohlednit růst cen ve smlouvách?
Z pohledu zákazníka je to zdánlivě jednoduché. Stačí mít fixní celkovou cenu (nejlépe výslovně prohlášenou za pevnou či nepřekročitelnou), tedy mít smlouvu bez formulací typu, že se cena materiálu určí až dle skutečnosti, nebo bez ujednání o vyšší moci. Smlouva by také měla obsahovat formulaci, že na sebe zhotovitel přebírá nebezpečí změny okolností (viz níže). Ale nejdůležitější je najít důvěryhodného zhotovitele, kterému záleží na dobré pověsti a smlouvu jen tak neporuší. A to už může být mnohem těžší.
Otázkou také je, zda si ve smlouvě o dílo může firma jako pojistku před zvyšujícími se náklady sjednat formulaci o vyšší moci, či nikoliv. Objednatel zpravidla nestojí o to, aby byla stavba jakkoliv prodlužována nebo aby se v průběhu realizace zvýšila její cena. Ujednání týkající se vyšší moci tedy většinou slouží zhotoviteli, neboť zhotovitel je zpravidla ten, kdo na základě události vyšší moci požaduje nějaké úlevy, zejména pak prodloužení doby výstavby, nebo právě zvýšení ceny díla.
Vyšší moc či force majeure, obvykle chápeme jako nějaký „zásah shůry“ a ve starších anglických smlouvách dokonce bývá nazývána „Act of God.“ Nemůžeme tuto situaci ovlivnit, typicky jde o živelnou katastrofu. Ve standardním mezinárodním chápání vyšší moc zprošťuje nebo pozastavuje plnění povinnosti (např. dokončit stavbu ve lhůtě). Dokud vyšší moc či její následky trvají, povinnost se neuplatní, takže ji nelze porušit a nejsou žádné negativní následky (pokuty, náhrada škody, ani možnost odstoupení apod.).
Takovou vyšší moc ale český občanský zákoník nezná, obsahuje jen velmi omezenou výjimku z odpovědnosti za škodu dle §2913/2 (dříve tzv. okolnosti vylučující odpovědnost); ta ale nemá vůbec žádný vliv na další negativní následky, především smluvní pokuty či možnost odstoupení. Záleží tedy takřka ze 100 % na textu konkrétní smlouvy, zda a jak se vyšší moc uplatní.
Dle velké většiny obvyklých smluvních ujednání ale zvýšení stavebních nákladů na trhu samo o sobě není vyšší moc. To by musela smlouva obsahovat ustanovení, které by na zvýšení stavebních nákladů přímo myslelo.
Proto se spíše používají různé inflační či indexační doložky, které zajišťují automatické, pravidelné zvyšování ceny díla podle předem určených kritérií odvozených od aktuální situace na trhu. Firmy se tak chrání proti nepředvídatelnému vývoji cen. Užívání inflačních doložek ale rozhodně není povinné a záleží na dohodě stran, musí s ní tedy ve smlouvě souhlasit firma i zákazník.
Jak by měla taková inflační doložka konkrétně vypadat, ale neříká žádný zákon. Jde totiž vždy o dohodu smluvních stran, ve smyslu je povoleno vše, co není zakázáno. Důležité je především zaměřit se na přesnou definici inflace, tedy za jakých okolností může firma požadovat uhrazení vyšší ceny nákladů. V praxi se proto využívají indexy cen stavebních prací, cen stavebních děl či nákladů stavební výroby, které pravidelně vydává Český statistický úřad. Případně se ve smlouvách pracuje s oborovými nebo burzovními indexy na nejdůležitější položky, jako je ocel nebo beton. Jsou to reálné a konkrétní parametry, na základě kterých si mohou strany určit přesný postup.
Inflační doložka by měla dále také obsahovat frekvenci, s jakou se ceny budou případně navyšovat. A znovu záleží na smluvních stranách, jak si tento parametr nastaví. Pokud řešíme ve smlouvě růst ceny meziročně podle průměrné roční míry inflace, je třeba si uvědomit, že výsledky průměrné roční míry inflace nejsou známé hned po skočení daného roku, ale třeba až v březnu. Při současném dynamickém vývoji cen se tak jeví jako vhodnější zvolit kratší časový úsek pro srovnání. Může to být kvartálně nebo třeba i měsíčně.
Inflační doložku si také můžete ve smlouvě nastavit tak, že se aktivuje automaticky při překročení určité míry inflace, a může tak fungovat jako pojistka proti dynamickým událostem na trhu.
Za situace, když bude na počátku sjednána pevná cena za provedení stavby, a v době její realizace dojde k výraznějšímu zvýšení stavebních nákladů, by bylo možné si také položit otázku, zda se jedná o podstatnou změnu okolností či nikoliv.
Ustanovení občanského zákoníku (§ 1764–1766 a speciálně pro smlouvy o dílo § 2620 odst. 2) pamatují na situace, kdy se během trvání určité smlouvy podstatně změní okolností. Nicméně, jejich použití je dost náročné. Změna musí nastat až po uzavření smlouvy a dle § 1765 musí vyvolat zvlášť hrubý nepoměr v právech a povinnostech stran znevýhodněním jedné z nich. Dle § 2620 odst. 2 se pak vyžaduje zcela mimořádná nepředvídatelná okolnost, která dokončení díla podstatně ztěžuje.
Pokud jsou tyto podmínky naplněny, může se smluvní strana, která je takovou změnou okolností nepříznivě dotčena, domáhat u soudu, aby vztah mezi smluvními stranami „narovnal“ a smlouvu přiměřeně změnil – nebo ji naopak ukončil. Ustanovení § 2620 odst. 2 poskytuje specificky pro smlouvy o dílo i výslovné právo na zvýšení ceny díla.
Zhotovitel však při odvolávce na výše uvedená ustanovení narazí na několik problémů. Především, velká část smluv jejich použití zcela vylučuje, např. formulací, že na sebe zhotovitel (nebo obě strany) „přebírá nebezpečí změny okolností“. Pokud ustanovení vyloučena nejsou, je možné se jich dovolat u soudu jen bezprostředně poté, co změna nastala; dle § 1766 se navíc má za to, že po 2 měsících je již pozdě.
Dále pak podstatná změna okolností neopravňuje k odložení plnění – jinými slovy, zhotovitel nesmí přerušit práce. Také se mu nijak nestaví lhůty, nejsou ovlivněny pokuty apod. Případná žaloba tak v praxi představuje ze strany zhotovitele sázku na to, že za několik let vysoudí po objednateli navýšení ceny díla, případně ještě nejistější sázku na to, že získá od soudu nějakou úlevu ve formě předběžného opatření platného po dobu sporu. Z těchto důvodů se sice „podstatnou změnou okolností“ často hrozí v dopisech, či ji zhotovitel používá jako argument pro „dobrovolné“ navýšení ceny dodatkem ke smlouvě, ale na skutečný soudní spor dojde málokdy.
HAVEL & PARTNERS navázala na úspěšné roky 2014–2016 a 2019–2021 a posedmé obdržela titul Superbrands udělovaný každoročně nejlepším obchodním značkám na českém trhu. Znovu se tak zařazuje mezi společnosti s vynikajícím renomé, s nimiž si klienti spojují významné hodnoty a mají k nim osobní vztah. Odborná porota při svém výběru hodnotí jednotlivé značky podle kritérií jako známost, budování brandu, inovace či prestiž.
„Toto ocenění, které získáváme v posledních letech opakovaně, svědčí nejen o mimořádné kvalitě našich služeb, ale také o výjimečném renomé naší kanceláře, kterého jsme dosáhli zejména díky dlouhodobé spokojenosti našich klientů. Velmi si proto vážíme jejich mimořádné důvěry, jež nás zároveň motivuje k tomu se neustále zlepšovat. Děkuji nejen klientům, ale také všem kolegům, za loajalitu, vysoké pracovní nasazení a flexibilitu, díky kterým můžeme i v dnešní náročné době dál upevňovat dobré jméno naší značky,“ říká řídící partner kanceláře Jaroslav Havel.
Superbrands je nezávislou globální autoritou v oblasti hodnocení a oceňování obchodních značek a tento titul je uznáním vynikajícího postavení značky na lokálním trhu. Na základě sjednocených kritérií a metod každoročně identifikuje nejlepší z nejlepších značek v téměř 90 státech na pěti kontinentech. V České republice se titul uděluje od roku 2013.
Jednotlivé značky se do tohoto programu nemohou přihlásit samy, ale procházejí nezávislým výběrovým procesem. V něm porotci při nominacích nejdříve vycházejí z databáze všech registrovaných obchodních trademark značek, kterou pro tento účel uvolňuje český Úřad průmyslového vlastnictví, a dále pak zohledňují obchodní výsledky, jež Superbrands generuje ve spolupráci s expertem na obchodní data, společností Bisnode. Výběr těch nejlepších značek pro daný rok pak provádí odborná porota složená z respektovaných profesionálů z oblastí byznysu, komunikace, marketingu, médií a marketingového výzkumu.
Zdroj: Hrot
Brněnský realitní trh trápí chybějící nový územní plán. Poslední verzi zastupitelstvo shodilo ze stolu, čekání se tak prodlouží nejméně o rok.
Trend výrazného zdražování nemovitostí zasáhl celé Česko a nevyhnul se ani Brnu. Byty v novostavbě se letos prodávají za 130 tisíc korun za metr čtvereční, a dohánějí tak i pražský realitní trh. Za růstem cen stojí více faktorů, jedním z hlavních je ale nedostatek stavebních pozemků.
„Ceny pozemků jsou kvůli tomu extrémně vysoké, což se samozřejmě promítá i do cen nových bytů,“ potvrdil spoluzakladatel developerské společnosti TOP Estate Dušan Dvořák. Stalo se tak na konferenci Real Estate Forum, kterou v Brně v září pořádala advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS a týdeník Hrot byl jejím mediálním partnerem.
Developeři i realitní experti si slibovali, že by se situace mohla zlepšit díky novému územnímu plánu. Ten má umožnit novou výstavbu i na dosud nevyužitých místech. Letos v červnu ale tyto naděje vyhasly: brněnské zastupitelstvo shodilo poslední verzi plánu ze stolu a vrátilo ho Kanceláři architekta města Brna k přepracování.
„Další odklad územního plánu považuji za chybu. Pokud půjde námi přepracovaná verze ke kompletnímu veřejnému projednání, může to způsobit zdržení až o další tři roky,“ kritizoval na konferenci šéf Kanceláře architekta města Brna Michal Sedláček. Zároveň upozornil, že výstavba v Brně se kvůli průtahům se schválením nového dokumentu řídí podle územního plánu z roku 1994.
Na novém, pro stavaře přívětivějším přitom Sedláček s kolegy pracuje už od roku 2002.
Vrácení plánu k přepracování způsobilo podle Dušana Dvořáka zdržení některých připravených developerských projektů. „Politici svým rozhodnutím ale zablokovali také některé projekty, které plánovalo samo město,“ upozornil Michal Sedláček. Ani v nejoptimističtějším scénáři přitom nebude nový plán platit dříve než za rok.
Autoři: Robert Nešpůrek, Pavel Amler, Tomáš Chmelka
Evropští zákonodárci se v posledních letech prostřednictvím rozličných legislativních balíčků snaží reagovat na současný technologický stav společnosti, a nemohl jim tak uniknout ani rozvíjející se trend kryptoměn. Bylo jen otázkou času, kdy deklarované návrhy nařízení a směrnic získají reálnou podobu a jednotlivé subjekty se budou muset začít přizpůsobovat nové právní úpravě této oblasti.
Jedním z těchto předpisů je MiCA („Markets in Crypto-assets“) neboli evropské nařízení týkající se trhů s kryptoaktivy, který je v současné době projednáván Hospodářským a měnovým výborem Evropského parlamentu (ECON).
Prvním z pozitiv, které současný návrh nařízení MiCA přináší samotným investorům, je zavedení nových povinností pro vydavatele kryptoaktiv. Tito vydavatelé budou (mimo jiné) muset při veřejném úpisu (neboli ICO) vydat a uveřejnit svůj whitepaper – v podstatě prospekt daného kryptoměnového projektu.
Whitepapery projektů budou muset splňovat určité náležitosti, díky nimž budou mít investoři mnohem jednodušší a ucelenější přístup k informacím o daném projektu (např. o samotném aktivu či emitentovi daného kryptoaktiva). Účelem této povinnosti je umožnit potenciálním kupujícím pochopit rizika spojená s nabídkou daného kryptoaktiva a pomoci jim učinit co nejkvalifikovanější rozhodnutí o své investici.
Subjekty nabízející služby spojené s kryptoaktivy („CASP“ – angl. Crypto-assets service providers) budou mít dle současného návrhu MiCA nově povinnost získat speciální licenci a budou muset splňovat nové regulatorní povinnosti podobné těm, co musí splňovat tradiční finanční poskytovatelé. Jedná se např. o pravidla týkající se ochrany majetku zákazníků a obezřetnostní požadavky. Stejně jako v případě jiných typů finančních služeb, které se řídí evropským regulačním rámcem, má nařízení MiCA zavést právo jednotné licence, která umožní CASP poskytovat služby s povolením získaným v jednom členském statě EU i v celé EU. Příslušným orgánem k vedení veřejného rejstříku všech CASP bude Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA).
Finální podoba MiCA není dosud schválena a současný návrh se tak může ještě změnit. Finální znění tohoto nařízení a jeho dopad na kryptoměnové trhy nyní záleží na jednáních mezi Evropskou komisí, Radou Evropské unie a také na Evropském parlamentu.
Evropská legislativa věnující se kryptoaktivům se nezaměřuje jen na ochranu spotřebitele, ale také na prevenci praní špinavých peněz. Souvisejícím připravovaným předpisem je nařízení TFR („Transfer of Funds Regulation“), které upravuje převody finančních prostředků a některých kryptoaktiv. TFR je v současné době rovněž projednáváno ze strany ECON a dalších výborů Evropského parlamentu.
Dle současného návrhu TFR budou muset poskytovatelé služeb spojených s kryptoaktivy (CASP) nově uchovávat a ověřovat informace o původu kryptoaktiv, o jejich příjemci a následně tato data poskytovat i příslušným regulačním orgánům. Před zpřístupněním kryptoaktiv by navíc měli CASP ověřit, zdali zdroj (subjekt), od kterého kryptoaktiva přicházejí, není evidován v rejstříku rizikových subjektů, který má být zřízen a veden Evropským orgánem pro bankovnictví (EBA).
Důležité je zmínit, že popsané povinnosti budou muset CASP dodržovat u každé transakce bez ohledu na její hodnotu (výjimkou budou pouze převody mezi jednotlivými uživateli napřímo). Nastavení konkrétních limitních hodnot není dle evropských legislativců vhodné kvůli vysoké volatilitě cen kryptoměn a dále tomu, že by se případně dal vždy nalézt kreativní způsob, jak tato pravidla obcházet.
Výše uvedené povinnosti představují možné komplikace pro držitele „nehostovaných“ peněženek, tj. především hardwarových peněženek typu Trezor nebo Ledger. Dodržování povinností navrhovaných v TFR bude u tohoto typu peněženek mnohem složitější – teoreticky se může stát, že se někteří CASP rozhodnou od svých služeb „odříznout“ uživatele hardwarových peněženek, aby se vyhnuli riziku případných sankcí spojených s nedodržením nastaveného legislativního rámce.
Obdobně jako je tomu u MiCA, finální podoba TFR není taktéž dosud schválena a záleží zde na dalších jednáních orgánů Evropské unie. Nicméně ze současných návrhů lze již nyní vyčíst směr, kterým se Evropská unie chce vydat – tedy směrem k regulaci kryptoaktiv v určité podobě.
Orgány Evropské unie dále činí řadu kroků za účelem naplňování Strategie kybernetické bezpečnosti EU. Jednotlivá opatření mají zajistit vysokou společnou úroveň kybernetické bezpečnosti v celé EU. Podpoří také odolnost veřejného i soukromého sektoru a EU jako celku a jejich schopnost reagovat na bezpečnostní incidenty. Ostatně o dílčím tématu (Evropská certifikace kybernetické bezpečnosti) jsme psali již v minulém vydání našeho technologického shrnutí.
Nyní je na stole další balík předpisů, které budou mít podle předběžných analýz podobný dopad, jako mělo před několika lety nařízení GDPR. Předkládané dokumenty představují novou a komplexní úpravu, a proto se zaměříme jen na ty nejpodstatnější aspekty.
Návrh směrnice NIS2 (NIS2) by po přijetí měl nahradit stávající směrnici č. 1148/2016 (NIS). Cílem revidované směrnice je kromě zvýšení kybernetické odolnosti podniků působících v EU také odstranění rozdílných požadavků na kybernetickou bezpečnost v různých členských státech a sjednocení provádění opatření v oblasti kybernetické bezpečnosti.
Návrh této směrnice aktualizuje a významným způsobem rozšiřuje seznam odvětví a činností, na něž se vztahují povinnosti v oblasti kybernetické bezpečnosti – nově se má dotknout odvětví jako jsou energetika, doprava, zdravotnictví anebo digitální infrastruktura. Systém stanovený NIS2 by se měl dále vztahovat i na ústřední orgány veřejné správy. Plnění požadavků směrnice NIS2 se kromě přímých adresátů dotkne také jejich dodavatelského řetězce, z čehož je patrné, že dopad NIS2 bude opravdu rozsáhlý.
Návrh nařízení DSA se významným způsobem dotkne odpovědnosti online zprostředkovatelů, pravidel pro online reklamu nebo oblasti nezákonného obsahu a dezinformací.
Okruh adresátů tohoto nařízení se dá vymezit na dvě skupiny, a to zprostředkovatelské služby nabízející síťovou infrastrukturu (např. poskytovatelé přístupu k internetu, hostingové a cloudové služby, internetová tržiště nebo sociální média) a rozsáhlé online platformy, s nimiž jsou spojena specifická rizika v podobě šíření nezákonného obsahu a škodlivého vlivu na společnost (oslovují více než 10 % ze 450 milionů spotřebitelů v Evropě).
Nařízení DSA obsahuje především úpravu mechanismu nahlašování ilegálního obsahu ze strany uživatelů, proces řešení takto nahlášeného obsahu a vyhodnocování systémových rizik.
Návrh nařízení DMA stanovuje kritéria, na základě kterých lze velké online platformy označit jako tzv. „strážce“ (gatekeepers). Bude se jednat zejména o internetové vyhledávače, sociální média, online tržiště nebo cloudové služby atp. Tito „strážci“ pak budou muset dodržovat vybrané povinnosti k zabránění jejich možného zneužití dominantního postavení na trhu.
Konkrétním příkladem je např. povinnost umožnit třetím stranám interoperabilitu se službami „strážce“ nebo povinnost uživatelům z řad podniků umožnit propagovat jejich nabídku a uzavírat smlouvy se zákazníky i mimo platformu „strážce“. Naopak výslovný zákaz je zacházet s vlastními službami a produkty příznivěji než s podobnými službami či produkty nabízenými na jejich platformě třetími stranami, bránění spotřebitelům v propojení s podniky mimo platformu „strážce“ nebo bránění uživatelům odinstalovat předinstalovaný software.
Popisovaná legislativa má tvořit ústřední prvky evropské digitální strategie. Z dosavadních návrhů je zřejmé, že předpisy svým rozsahem adresátů a obsahem povinností výrazným způsobem zasáhnou do běžného fungování digitálních platforem. Doporučujeme nepodcenit přípravu a vývoj těchto předpisů pozorně sledovat a reagovat na požadavky konečného znění předpisů.
Evropská unie aktivně vystupuje na poli boje proti praní špinavých peněz. O tom svědčí i její neutuchající legislativní aktivita a připravovaný balíček evropské legislativy, který primárně cílí na vyztužení a posílení snah v boji proti praní špinavých peněz. Jedním z těchto legislativních návrhů posilující pozici Evropské unie v tomto boji je návrh Nařízení ustanovující Úřad pro boj proti praní špinavých peněz, ke kterému v červnu tohoto roku Evropská rada vyjádřila svůj částečný postoj.
Komplexní návrh nařízení podrobně upravuje působení Úřadu pro boj proti praní špinavých peněz, jeho pravomoci a další dílčí povinnosti, které by měly vést k posílení koordinace a harmonizace boje proti praní špinavých peněz napříč členskými státy.
Působnost a pravomoci Úřadu se nebudou vztahovat pouze na oblast boje proti praní špinavých peněz (AML – “Anti-money laundering), dle samotného návrhu bude do agendy Úřadu spadat i oblast boje proti financování terorismu (CFT – “Countering the Financing of Terrorism”), která úzce s AML problematikou souvisí.
Z důvodu komplexnosti návrhu se na dalších řádcích zaměříme pouze na nejpodstatnější a nejzajímavější body nařízení.
Samotná existence jednoho ústředního evropského orgánu pro boj proti praní špinavých peněz a financování terorismu, jenž by vydával aplikační metodiky (pro regulační orgány nebo příslušné povinné subjekty), sjednocoval postupy a interpretaci na poli AML-CFT, zákonitě povede k harmonizaci přístupu k dodržování AML-CFT pravidel napříč členskými státy. Zajištění takovéto unijní harmonizace zjednoduší dohled nad dodržováním AML-CFT pravidel a povede k efektivnějšímu výkonu kontroly příslušných subjektů.
Právo vykonávat přímý dohled nad přeshraničními a z pohledu úřadu zvláště rizikovými finančními institucemi relativně vyniká nad všemi ostatními pravomocemi. Dle Nařízení bude Úřad v případě, že se objeví potřeba naléhavého zásahu v otázce praní špinavých peněz, oprávněn provádět kontroly těchto institucí a uchýlit se i k uložení sankcí těmto institucím.
Úřad má dle navrhovaného nařízení rovněž dohlížet na příslušné vnitrostátní orgány, které dohlížejí na finanční sektor v jednotlivých členských státech a koordinovat jejich činnost na celoevropské úrovni.
Ve vztahu k finančním zpravodajským jednotkám (Finanční analytický úřad v České republice) Úřad primárně převezme podpůrnou funkci, která bude zahrnovat zejména provádění společných vyšetřování v oblasti boje proti praní špinavých peněz a sdílení technických odborných znalostí v oblastech, jako je využívání umělé inteligence, IT řešení a osvědčených postupů pro identifikaci podezřelých transakcí.
Dle návrhu má být Úřad zřízen k 1. 1. 2023. Samotné nařízení by mělo být účinné od 1. 1. 2024 a oficiálně by tedy Úřad svou činnost zahájil od tohoto roku. V této době zatím není finálně rozhodnuto, v jakém státě bude Úřad sídlit. Vedle Nizozemska, Německa a Francie se do soutěže o sídelní stát přidala i Itálie a Rakousko. Právě Vídeň se zdá být vítězem a nejpravděpodobnějším budoucím sídlem Úřadu.
Odborníci advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS zajišťovali pro největší českou společnost ŠKODA AUTO patřící do koncernu Volkswagen komplexní právní podporu při řešení sporů o užívání označení ŠKODA. Dlouholeté spory se strojírenskými společnostmi ze Škoda Group, které spadají pod skupinu PPF, ukončila dohoda všech stran o převodu práv k ochranným známkám ŠKODA.
Dohoda odstraňuje neshody týkající se mnohaletého souběžného užívání označení ŠKODA ze strany více společností. Vlastníkem ochranných známek ŠKODA po celém světě se podle této dohody stává automobilka ŠKODA AUTO, pro kterou tak jde o významný krok navazující na bohatou historii značky, jenž je důležitý také pro budoucí rozvoj společnosti na domácích i světových trzích.
Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS poskytla klientovi komplexní právní podporu vedoucí k vyřešení vzniklých sporů a dosažení obchodní dohody. Služby zahrnovaly strategické právní poradenství a zastupování v oblasti soudních sporů, které měl na starosti tým pod vedením partnera Jana Šturma a vedoucího advokáta Juraje Dubovského, poradenství v oboru duševního vlastnictví, jež poskytl tým pod vedením partnera Ivana Rámeše a senior advokátů Radka Riedla a Terezy Hrabákové. Skupina v čele s partnerem Janem Kovalem a advokátem Josefem Bouchalem zajistila též komplexní služby v oblasti transakčního poradenství.
„Vážíme si důvěry společnosti ŠKODA AUTO, se kterou se na nás obrátila při řešení této v poměrech České republiky zcela výjimečné a mimořádně komplikované právní záležitosti,” uvedl Jan Šturm, partner advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS.
Společnost ŠKODA AUTO je již 30 let součástí koncernu Volkswagen, loni dodala zákazníkům po celém světě více než 870 000 vozů a zaměstnává celosvětově 45 000 lidí. Automobilka nyní tímto krokem upevňuje celosvětovou pozici značky a zaznamenává zásadní milník v rozvoji společnosti jak v České republice, tak na mezinárodním poli. Strojírenské společnosti spadající pod Škoda Group, kterou vlastní skupina PPF, vyrábí především nízkopodlažní tramvaje, elektrické lokomotivy, příměstské vlakové jednotky, soupravy metra, elektrobusy a trolejbusy, ale i řídicí a pohonné systémy pro dopravní systémy.
Zdroj: Estate (září 2022)
Svět byznysu ovlivňuje vysoká volatilita trhů, které se vyrovnávají s ekonomickými turbulencemi a s důsledky geopolitických událostí posledních měsíců. To nutí mnohé podnikatele přemýšlet nad tím, jak v této době ochránit svůj majetek, který se jim v minulých letech podařilo vybudovat. Podle odborníků z advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS může přitom v této složité době v Česku dobře fungovat takový způsob ochrany i správy svého majetku, který byl dříve myslitelný jen ve vyspělých západních zemích a využívaly jej slavné miliardářské rodiny. Tím řešením je family office.
Family office (neboli v českém překladu rodinná kancelář) jsou komplexní specializované služby, které zajišťují efektivní řízení, správu a ochranu rodinného majetku. „Základem je chytře vystavěná struktura, která má za cíl zajistit celistvost a ochranu rodinného majetku před negativními vnějšími vlivy, a to nejenom těmi ekonomickými, ale třeba také před rodinnými spory nebo dokonce tragédiemi. Pro takové případy by měla family office vždy zajištovat efektivní ovladatelnost aktiv,“ vysvětluje partner HAVEL & PARTNERS David Neveselý.
Podnikatelé se přitom i v České republice mohou spolehnout na výhody struktury family office, které vycházejí ze zkušeností nejbohatších rodin na světě, a jejichž cílem je nejen efektivní správa finančních prostředků, ale i mezigenerační investice do nemovitostí a jiného majetku a zajištění transferu majetku rodiny na další generace tak, aby se předešlo jeho rozdrobení.
Zásadní je pro family office nejen robustní struktura, zároveň ale také co největší flexibilita. Tímto způsobem pak pomáhá rodinný majetek chránit a rozvíjet. „Family office je tedy jakási skládačka jednoduchých a běžných právních a daňových řešení, která dohromady dává systém pravidel a vztahů pro správu majetku a podnikání. A to vždy na míru pro konkrétní potřeby rodiny,“ poznamenává David Neveselý.
Základní kámen tvoří většinou privátní či rodinný holding například v podobě akciové společnosti. Holding představuje hranici, kde se láme a rozděluje majetek na podnikatelský a osobní. Jeho funkcí není podnikání, ale pouhá držba a správa zejména finančních aktiv a majetkových účastí v obchodních společnostech, které zajišťují obchodní činnost rodinného podniku.
Pokud si zakladatel ponechá základní míru vlivu na budoucnost vyčleněného majetku, odpovídá pak situace citátu J. D. Rockefellera: „Ovládat všechno, nevlastnit nic.“ Holding z podnikatelského hlediska ovládá a řídí dceřiné firmy, do kterých je uspořádaný a rozčleněný majetek. Pokud komplikace zasáhnou jednu či dvě dcery, těch ostatních, jejich majetku, včetně majetku holdingu, se pak problémy nedotknou. Přínosem je i redistribuce zisku vygenerovaného na úrovni jednotlivých společností do holdingu, který slouží k dalším investicím – to vše v daňově příznivém režimu zaručeném evropskou směrnicí.
„Holding pak doporučujeme doplnit o další právní institut – nadační nebo svěřenský fond, které jsou bezpečným přístavem rodinného majetku a umožňují kromě držení majetku i jeho distribuci k rodině a ochranu pro další generace,“ doplňuje řídící partner Jaroslav Havel. Rodiny podle něj u nadačních a svěřenských fondů kvitují jejich jednoduchost, srozumitelnost a nákladovou efektivitu zřízení. Jejich obliba proto roste. HAVEL & PARTNERS v posledních letech realizovala v Česku i na Slovensku stovky rodinných holdingů a struktur držby, desítky trustů a svěřenských fondů.
V rámci family office má rodina k dispozici specializovaný tým odborníků na správu financí, kteří rozumí specifickým potřebám vaší rodiny. Umí vyhodnotit případná aktuální rizika a na základě toho vytvářejí strategie ochrany rodinného bohatství, které je zohledňují. Do značné míry tak může rodinná kancelář pomoci zmírnit riziko, kterému je v současné době majetek vystaven kvůli obrovské volatilitě trhu.
Experti na investice a nemovitosti pak mohou rovnou doporučit, kam rodinné prostředky vložit. „Třeba do stále oblíbenějších portfolií investičních nemovitostí, v nichž lze díky jejich relativnímu nedostatku spatřovat vhodný nástroj ochrany před znehodnocením peněz,“ navrhuje David Neveselý.
Právníci tak například radí, jak připojit do rodinných struktur samostatné fondy, jejichž smyslem je vybudování výnosového bytového portfolia, které zajistí pravidelný přísun financí pro rodinu. Ucelené a profesionálně spravované portfolio takových nemovitostí má jako celek vyšší hodnotu, a může se tak stát do budoucna i zajímavým cílem pro větší fondy skupující nemovitostní portfolia.
Rodina přitom často potřebuje v rámci správy majetku i služby nad rámec investičního plánování. K family office proto patří i další poradenské služby, které rodinné kanceláře poskytují pod jednou střechou. Nabízí specializované daňové i právní poradenství, pomáhají s optimalizací nákladů, efektivní daňovou správou či správou nemovitostí nebo s filantropickými aktivitami, a to prostřednictvím skupiny zkušených expertů pro dané oblasti, nemovitostních makléřů, finančních znalců či specializovaných právních a daňových týmů. Family office je díky tomu vysoce účinným a nákladově efektivním řešením.
Ve světě pak není neobvyklé, že pokud se takový (byť externí) tým odborníků osvědčí, spolupracuje pak s rodinou po desetiletí. „Podobně si budujeme vztahy s našimi klienty i my. Díky dlouhodobé spolupráci můžeme přistoupit k řešení skutečně komplexně,“ říká Jaroslav Havel.
Specializovaný tým HAVEL & PARTNERS pro oblast služeb privátním klientům s počtem 25 seniorních právníků, daňových odborníků včetně společníků kanceláře, pečuje o majetek nejbohatších Čechů a Slováků a rodin úspěšných podnikatelů a majitelů firem. Podle zkušeností právníků z této advokátní kanceláře přitom od prvního kontaktu s klientem průměrně trvá vytvoření takového fungujícího systému správy a ochrany privátních a podnikatelských aktiv přibližně tři až čtyři měsíce.
Radka Rainová
