Autoři: Ondřej Florián, Alexandra Parnaiová
Dne 1. 6. 2021 vstupuje v účinnost nový zákon č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů („ZESM“), který oproti stávající právní úpravě mimo jiné zavádí citelné finanční i soukromoprávní sankce při porušení jím stanovených povinností, a to pokuty až do výše 500 000 Kč či zneplatnění hlasovacích práv a práva na výplatu dividendy.
Jelikož se datum jeho účinnosti nezadržitelně blíží, dovolujeme si Vás informovat o nejdůležitějších změnách, které s sebou přináší, abyste se na ně mohli v dostatečném předstihu připravit.
V roce 2017 vstoupila v účinnost novela Zákona o veřejných rejstřících [1], transponující IV. AML [2] směrnici [3], která zavedla povinnost každé osoby zapsané ve veřejném rejstříku podle tohoto zákona zapsat svého skutečného majitele (což je, dle současné definice, velmi zjednodušeně, fyzická osoba, která má fakticky nebo právně možnost nad právnickou osobou vykonávat rozhodující vliv) do nově zřízené evidence skutečných majitelů právnických osob („ESM“).
Právnické osoby, měly povinnost skutečné majitele zapsat do konce roku 2018. Pokud tak neučinily, od 1. 1. 2019 jednají v rozporu se zákonem.
Zákon o veřejných rejstřících, Zákon proti praní špinavých peněz[4], Zákon o obchodních korporacích [5] ani jiné zákony nestanovují v současnosti za porušení této povinnosti žádné přímé sankce. Za nepřímou sankci lze považovat ztížení administrativního procesu při tzv. kontrole klienta [6], kdy je společnost nucena svého skutečného majitele identifikovat ad hoc, což představuje komplikovanější proces než prosté odkázání na již dříve realizovanou registraci v ESM.
Krátce po transpozici IV. AML směrnice do českého právního řádu byla v roce 2018 Evropským parlamentem přijata V. AML směrnice [7], která přináší radu změn, a to zejména ve způsobu nahlížení na národní rejstříky / seznamy / evidence skutečných majitelů.
Nejzásadnějšími změnami, které směrnice přinesla jsou
Členským státům EU byla uložena povinnost transponovat V. AML směrnici do svých právních řádů do 10. 1. 2020.
Zákonodárce nově vyčlenil úpravu evidence skutečných majitelů ze Zákona o veřejných rejstřících do samostatného ZESM. Spolu s ní byla do ZESM přenesena i definice skutečného majitele. Níže Vám přinášíme souhrn nejvýznamnějších změn souvisejících s touto skutečností:
Zákon přináší mírnou úpravu definice skutečného majitele – skutečným majitelem je nově každá fyzická osoba, která je koncovým příjemcem nebo osobou s koncovým vlivem(zároveň však zůstává zachována hranice 25 % na rozdělovaném prospěchu a 25 % na hlasovacích právech – obojí přímo nebo nepřímo).
Významnou změnu stávající právní úpravy představuje identifikace náhradního skutečného majitele v případě, kdy jej nelze určit jedním z předvídaných způsobů (tj. za pomocí hranice na rozdělovaném prospěchu či na hlasovacích právech). Současná právní úprava pro tento případ stanoví povinnost zapsat člena statutárního orgánu české právnické osoby (tedy přímo té právnické osoby, která svého skutečného majitele identifikuje a zapisuje).
Úprava v ZESM pro tento případ nově zavádí povinnost identifikovat člena statutárního orgánu nikoli právnické osoby identifikující a zapisující svého skutečného majitele, ale přímo ultimativní mateřské společnosti. Společnosti, které mají v současnosti coby své skutečné majitele zapsány členy svého statutárního orgánu a zároveň jsou součástí širší korporátní struktury, by tak měly prověřit, zda nesplňují uvedené podmínky a případně přistoupit k přeregistraci svých stávajících skutečných majitelů.
Zákon nadto taxativně vyjmenovává právnické osoby, které skutečného majitele nemají.[8] Takové právnické osoby se do evidence skutečných majitelů vůbec nezapisují. Právnické osoby přímo vlastněné osobami bez skutečného majitele pak budou za svého skutečného majitele označovat člena statutárního orgánu.
Některé údaje zapsané v evidenci skutečných majitelů budou nově přístupné veřejnosti (jméno a příjmení, stát bydliště, rok a měsíc narození, státní občanství, údaj o důvodu postavení skutečného majitele).
Zákon však zohledňuje fakt, že skutečnými majiteli mohou být v některých případech i nezletilí, a v takových případech umožňuje u těchto osob výjimku ze zveřejnění údajů – tzv. znepřístupnění údajů veřejnosti, které však nenastává automaticky a je třeba o něj vždy požádat. O zápisu do evidence skutečných majitelů se nově vede řízení, přičemž u obchodních korporací a právních uspořádání musí být návrh odeslán elektronicky.
V případech, kdy je již se samotného zápisu v obchodním rejstříku zjevné, kdo je skutečným majitelem společnosti (např. s.r.o., kde společníci – fyzické osoby mají větší než 25% podíly nebo jednočlenná a.s. s jediným akcionářem zapsaným v obchodním rejstříku), soud provede automatický průpis údajů do ESM.
V současnosti soudy obvykle skutečného majitele zapisují pouze na základě čestného prohlášení společnosti, ve kterém společnost důkladně popíše svou vlastnickou strukturu a z ní vyplývající závěr o skutečném majiteli.
ZESM nově uvádí demonstrativní výčet korporátních dokumentů, jejichž prostřednictvím může společnost postavení skutečného majitele prokázat. V tomto výčtu je obsaženo i zmíněné čestné prohlášení, nově je však využitelné pouze v případech, kdy postavení skutečného majitele nelze doložit jinak.
Zjistí-li orgán veřejné moci či povinná osoba dle Zákona proti praní špinavých peněž v rámci své činnosti tzv. nesrovnalost [9], oznámí to příslušnému rejstříkovému soudu. Ten následně v ESM vyznačí poznámku nesrovnalosti a vyzve dotčenou osobu k jejímu odstranění v jím určené přiměřené lhůtě.
V případě neodstranění nesrovnalosti soud zahájí řízení o nesrovnalosti. V jeho průběhu může být nesrovnalost buď potvrzena, přičemž se tato skutečnost zapíše do ESM a soud následně nesprávné údaje opraví, nebo dojde k úplnému výmazu zapsaných údajů, nevyjde-li v průběhu řízení najevo identita skutečného majitele. Vyjde-li v řízení najevo, že skutečný majitel byl zapsán správně, soud poznámku nesrovnalosti vymaže.
V. AML směrnice ukládá členským státům pro případ neprovedení zápisu do ESM, potažmo za jeho nesprávné provedení, zavést citelné sankce. Kromě sankcí veřejnoprávních (za neprovedení zápisu i za nedoplnění správných údajů po výmazu těch nesprávných v souvislosti s řízením o nesrovnalosti – až do 500 000,- Kč pro zapisující osobu a až do 500 000,- Kč pro skutečného majitele, koncového příjemce a osoby s koncovým vlivem za neposkytnutí součinnosti při zápisu do ESM) přináší též sankce soukromoprávní. Těmi jsou zneplatnění hlasovacích práv a práva na výplatu plnění dopadající na skutečného majitele nezapsaného do ESM nebo na společníky právnické osoby bez řádně zapsaného skutečného majitele.
Předkládané téma v současnosti významně rezonuje odborným světem, a to zejména proto, že úprava ZESM se vztahuje téměř na všechny právnické osoby. V návaznosti na tuto skutečnost pro Vás připravujeme sérii podrobnějších a konkrétněji zaměřených článků na následující témata:
Vzhledem k tomu, že účinnost nové právní úpravy evidence skutečných majitelů se rychle blíží, důrazně Vám doporučujeme prověřit, zda Vaše společnost splňuje veškeré zákonem ukládané požadavky.
Náš tým specializující se na identifikaci a zápis skutečných majitelů je Vám plně k dispozici a je připraven Vás provést celým procesem tak, aby jeho výstup plně korespondoval s novou právní úpravou.
[1] Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů
[2] AML je celosvětově užívána zkratka pro slovní spojení anti-money laundering, tedy proti praní peněz
[3] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES
[4] Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestní činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů
[5] Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů
[6] Dle § 9 Zákona proti praní špinavých peněz
[7] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/843 ze dne 30. května 2018 kterou se mění směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu a směrnice 2009/138/ES a 2013/36/EU
[8] § 7 ZESM – jedná se zejména o právnické osoby veřejného práva
[9] §2 písm. n) ZESM
Zdroj: Advokátní deník
Cenu Václava Mandáka za nejlepší odborný článek publikovaný v Bulletinu advokacie v roce 2020 získal doc. JUDr. Filip Melzer, Ph.D., LL.M., a to hned za dva na sebe navazující příspěvky Poskytování náhrad za újmy vyvolané krizovými opatřeními v průběhu koronavirové pandemie a Poskytování náhrad za újmy vyvolané mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví po jejich zrušení.
Záměr udělovat každoročně ocenění za nejlepší původní článek publikovaný v tištěné verzi Bulletinu advokacie v předchozím kalendářním roce schválila redakční rada Bulletinu advokacie již před čtyřmi lety. Ocenění pojmenovala (se souhlasem oprávněných dědiců) „Cena Václava Mandáka“, po dlouholetém šéfredaktorovi Bulletinu advokacie JUDr. Václavu Mandákovi, CSc. (*1933 – +2009). Redakční rada, společně se šéfredaktorkou BA a vedoucí Odboru vnějších vztahů ČAK, hodnotila články podle odborné kvality, srozumitelnosti a argumentační přesvědčivosti, přínosu článku pro právní a zejména advokátní praxi, a přihlížela i k původnosti tématu a jeho aktuálnosti v daném kalendářním roce.
Nejlépe těmto kritériím v již čtvrtém ročníku soutěže vyhověl a Cenu Václava Mandáka za rok 2020 získal doc. JUDr. Filip Melzer, Ph.D., LL.M., za vysoce aktuální dva na sebe navazující příspěvky Poskytování náhrad za újmy vyvolané krizovými opatřeními v průběhu koronavirové pandemie publikovaný v BA 4/2020 a Poskytování náhrad za újmy vyvolané mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví po jejich zrušení publikovaný v BA 6/2020.
Docent Filip Melzer působí jako advokát, pedagog na Katedře soukromého práva a civilního procesu Právnické fakulty UP v Olomouci a jako předseda České a slovenské společnosti pro deliktní právo a příbuzné obory.
Ve svých příspěvcích, za které získal cenu Václava Mandáka, poukázal již v dubnu loňského roku na to, že ekonomické důsledky pandemie onemocnění covid-19 budou obrovské. V úvodním příspěvku autor nastínil obrysy možného právního řešení prostřednictvím náhrady škody a vůbec problémů, které vyvolává právní úprava poskytování náhrad podle krizového zákona.
Již tehdy však bylo zřejmé, že se vyskytuje a vyskytne i řada dalších problémů. Druhý autorův příspěvek se týkal následného vývoje, kdy obsahově velmi obdobná opatření byla vydána již nikoli na základě krizového zákona, nýbrž podle zákona o ochraně veřejného zdraví, když následně příslušná mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví byla k 27. 4. 2020 zrušena rozsudkem MS v Praze ze dne 23. 4. 2020.
Cenu vítězi předali dne 26. března 2021 v Galerii 17. listopadu v sídle České advokátní komory v Praze za dodržení veškerých protiepidemických opatření předseda ČAK JUDr. Vladimír Jirousek, předseda redakční rady BA JUDr. Petr Toman, LL.M., a šéfredaktorka BA JUDr. Hana Rýdlová. Vedle skleněné plakety obdržel vítěz i šek v hodnotě 5 000 Kč na nákup tištěné odborné literatury vydavatelství Wolters Kluwer.
Redakce Bulletinu advokacie vítězi srdečně gratuluje a zároveň dává na vědomí, že byl vyhlášen další, již pátý ročník a bude se těšit na vaše odborné příspěvky na aktuální a zajímavá témata.
Zdroj: Respekt Speciál
Autoři: Václav Audes, Kateřina Slavíková
Může se zdát, že český zákonodárce trochu zapomněl na telemedicínu, a tedy i na pacienty, kteří by nejvíc mohli těžit z jejích výhod. České právní předpisy totiž prozatím telemedicínu neznají a výslovně nedefinují. V HAVEL & PARTNERS jsme ale toho názoru, že se dá najít efektivní právní řešení a podnikání v telemedicíně nastavit tak, aby zůstalo na bezpečné straně práva.
Základem telemedicíny jsou moderní technologie, díky kterým je možné na dálku zajistit komplexní péči o pacienta od vstupní konzultace přes diagnózu a léčbu až po předepsání léků či vystavení neschopenky. A to vše bez ohledu na to, kde se pacient fyzicky nachází.
Bez zvláštních zákonů, které by telemedicínu definovaly, pro ni ale zatím platí stejná pravidla jako pro standardní poskytování zdravotní péče. A to sice, že každá zdravotní služba musí být poskytována lege artis, tedy podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta. Otázkou ale je, zda jsou zdravotní služby skutečně lege artis, když lékař pečuje o pacienta na dálku a nevidí ho osobně.
Zákon o zdravotních službách zmiňuje jako součást ambulantní péče i lékařské konzultace. Přitom ale výslovně nepožaduje, aby byl pacient fyzicky přítomný v ambulanci, nebo aby naopak zdravotník viděl pacienta u něj doma. Pokud tedy péče odpovídá požadavku lege artis, nevidíme překážku v tom, aby z hlediska regulace zdravotních služeb proběhla péče na dálku v rámci telemedicíny. Pacient by ovšem měl vždy udělit tzv. informovaný souhlas, který by měl být snadno srozumitelný a pochopitelný.
Důležité také je při telemedicíně správně vést zdravotnickou dokumentaci. To je totiž povinnost každého poskytovatele, tedy i toho, který pečuje o pacienty na dálku. Současná vyhláška o zdravotnické dokumentaci zatím neupravuje, jakým způsobem by to měl poskytovatel telemedicíny dělat. Už teď je ale na základě zákona o zdravotních službách a vyhlášky možné, aby vedl dokumentaci výhradně elektronicky.
Musí při tom ale pamatovat na ochranu dat. Česká republika se již nyní hlásí k vysokým právním standardům v oblasti ochrany osobních údajů, které stanovují evropské nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) i lokální zákon o zpracování osobních údajů. Dokumentace by navíc vždy měla být dostatečná natolik, aby poskytovatel mohl prokázat, že službu poskytl lege artis. Promlouvat do podoby elektronické dokumentace mohou navíc i zdravotní pojišťovny, které si samy určují podmínky pro to, aby péči poskytnutou na dálku uhradily.
Od elektronické dokumentace je pak už jen krůček k tomu, aby poskytovatel zdravotních služeb umožňoval (za přísných bezpečnostních podmínek a po řádném ověření identity) pacientovi dálkové nahlížení do zdravotnické dokumentace.
Inspiraci si může vzít Česko hned v několika zemích, kde telemedicína již řadu let funguje. Například Izrael má telemedicínu zakotvenu v zákonech již od 90. let. Zdejší poskytovatelé telemedicíny prochází speciálním školením, jejich služby kontroluje tamní ministerstvo zdravotnictví.
Také ve Francii už zná legislativa telemedicínu přes 15 let. Zákony tady jasně definují, jak mají fungovat lékařské konzultace, expertízy nebo sběr a monitoring dat na dálku. V době koronaviru zde pak vyhláškou flexibilně umožnili rozšíření telemedicíny i na covidové pacienty.
A v neposlední řadě se můžeme inspirovat i u našich sousedů v Německu, kde mají speciální zákon přímo pro telemedicínu, který klade velký důraz na infrastrukturu a jednoduché digitální rozhraní systému a který zároveň počítá se sankcemi pro lékaře, nemocnice nebo lékárny, které se nepřipojí včas.
Česko zatím na ucelenou a komplexní právní úpravu telemedicíny čeká. Prvními kroky by měly být novela zákona o zdravotních službách nebo připravovaný zákon o elektronizaci zdravotnictví. Podle nás v HAVEL & PARTNERS je vhodnou cestou minimalistická právní úprava, která bude obsahovat několik klíčových principů (vysoká ochrana pacientů a poskytovatelů zdravotních služeb) spíš než vytváření příliš detailních pravidel, která mohou tváří v tvář pokroku v oboru brzy opět zastarat. Pokud nebudou nové předpisy klást příliš formalistické požadavky, může pak Česko patřit v telemedicíně mezi lídry.
*24. 12. 1975 – †23. 3. 2013
Je to již osm let, co tragicky zemřel náš kolega, partner kanceláře, Ondřej Petr.
Jeho odchod nás velmi zasáhl. Ztratili jsme nejen vynikajícího kolegu a právníka, ale především nenahraditelného přítele.
Ondřej Petr působil v kanceláři od jejího založení v roce 2001, v letech 2006–2009 pak zastával pozici senior poradce v Mezinárodní asociaci pro kapitálový trh (ICMA) v Londýně, kde se specializoval na poradenství mezinárodním investičním bankám. Oblasti bankovnictví a financí se věnoval i v naší kanceláři, kde vedl tým Bankovnictví, finance a kapitálový trh.
Zdroj: Building World (březen)
Autor: Josef Adam
S bytovými družstvy si řada lidí spojuje staré časy. Jejich členové společně výhodně stavěli nové domy s cílem získat byt. Zároveň se bytová družstva projevila jako rozumný nástroj pro rozložení rizika nesplacení úvěru poskytnutého bytovému družstvu na výstavbu mezi více lidí. Aktuální vývoj a také rostoucí ceny nemovitostí ale v poslední době znovu vytváří z družstevního vlastnictví zajímavou alternativu k nájemnímu bydlení a pro investory prostředek pro atraktivní investici do bytových domů.
Po roce 1989 se bytová družstva využívala především k privatizaci městských nebo státních bytových fondů. Dosavadní nájemníci vstupovali do družstev, aby společně mohli získat a splácet úvěr na koupi bytového domu. Jakmile bytové družstvo svůj úvěr splatilo, zpravidla přijalo rozhodnutí o převodu jednotlivých bytů nebo nebytových prostor do vlastnictví svých členů.
Počet družstevních bytů ale v posledních letech klesal, mezi roky 2005-2017 to bylo o více než 40 %. Tento trend a vnímání bytových družstev jako přechodové formy k vlastnictví bytu vytváří dojem, že prostor pro bytová družstva se vyčerpává a během následující 20 až 30 let pravděpodobně všechna bytová družstva zaniknou a nahradí je společenství vlastníků jednotlivých bytů a nebytových prostor v domě. Přesto se objevují iniciativy, které se teď nově snaží potenciál bytových družstev využít.
Převažujícím motivem pro vstup do bytového družstva bylo doposud především zabezpečení bytové potřeby a nabytí vlastnického práva k družstevnímu bytu po splacení družstevního úvěru. V rámci privatizace bytových fondů měst a státu byl tento motiv navíc umocněn často i zvýhodněnou kupní cenou za bytový dům.
Na rozdíl od koupě bytu do vlastnictví je s členstvím v bytovém družstvu spojen také relativně nízký vstupní náklad v podobě základního a zpravidla dalšího členského vkladu. Následně člen družstva hradí pravidelnou měsíční splátku (tzv. anuitu) svého podílu na celkové nesplacené části úvěru, která se vztahuje k užívanému bytu.
Družstevník tedy není vlastníkem bytu, ale jeho uživatelem. V případě, že se člen družstva dostane do finančních obtíží, tak může své členství úplatně převést na jinou osobu (v současné době může být členem bytového družstva i právnická osoba) a ta pak pokračuje ve splácení zbývající anuity.
Na rozdíl od společenství vlastníků, která jako právnické osoby svého druhu vznikají v domech s byty nebo nebytovými prostorami ve vlastnictví jednotlivých osob, má bytové družstvo vůči svým členům silnější postavení. V případě podstatného porušování stanov ze strany člena družstva, kterým může být zejména nehrazení anuitní splátky úvěru nebo dalších plateb spojených s užíváním bytu, může bytové družstvo svého člena vyloučit.
Uvolněný členský podíl pak může nabýt nový člen, který do bytového družstva vstoupí na základě přihlášky a uhrazení základního, případně dalšího členského vkladu. Tím jsou ostatní členové družstva chráněni proti neplatičům lépe než v případě společenství vlastníků.
Toto ekonomické nastavení bytového družstva je jeho silnou stránkou. Ve spojení s poměrně neformálním a rychlým převodem členského podílu z jednoho člena na druhého představují družstevní byty i relativně velmi hodnotné aktivum.
Na druhé straně za situace, kdy členství v bytovém družstvu není spojeno s podporou ze strany státu nebo zvýhodněnou privatizací městského nebo bytového fondu, atraktivita družstevního vlastnictví klesá. Je to dáno zejména tím, že banky zatím neposkytují na nákup členského podílu hypotéku, kde by tento členský podíl byl jedinou zástavou. Naopak často vyžadují zástavu na další nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí.
Zvýšení počtu družstevních bytů se proto očekávalo v souvislosti s přijetím zákona č. 378/2005 Sb., o podpoře výstavby družstevních bytů, který vytvořil právní rámec pro poskytování podpory na výstavbu družstevních bytů na území České republiky.
Nařízení vlády k tomuto zákonu přepokládalo, že dotace podle citovaného zákona může činit až 100 000,- Kč na byt a v případě úvěru až 700 000,- Kč na byt. V praxi se však tento záměr zatím nepodařilo naplnit. V současné době dokonce Státní fond podpory investic nemá pro tento účel vypsaný žádný program, který by družstevní bydlení podporoval.
Určitou iniciativou, která mohla znovuobnovit zájem o družstevní bydlení ve větším měřítku představoval Projekt dostupného družstevního bydlení v hlavním městě Praze. Podstata podpory spočívala v bezúplatném poskytnutí pozemků od hlavního města pro výstavbu družstevních bytů.
Právním titulem pro výstavbu domů na pozemcích hlavního města mělo být právo stavby. A byl to zřejmě tento institut nového občanského zákoníku, který způsobil, že v důsledku nejistoty spojené s tím, kdo bude po uplynutí doby trvání práva stavby vlastníkem stavby a pozemku pod ním, doposud tento projekt Rada hlavní města Prahy neprojednala. Přestože Projekt dostupného družstevního bydlení v Praze zatím neuspěl, mohl by být inspirací pro jiná města a obce, která se na rozdíl od Prahy potýkají s odlivem svých občanů do větších měst.
Přes shora popsané a doposud neúspěšné veřejné iniciativy vznikají nové projekty s družstevními byty na komerčním základě. Družstevní byty totiž představují alternativu k bytům ve vlastnictví a jejich financování pomocí hypotečních úvěrů, které při vyšších cenách bytů nejsou pro mnohé dostupné.
V těchto projektech ale nenese člen družstva riziko, že vysokou hypotéku nezíská. Usiluje pouze o profinancování základního a dalšího členského vkladu, jehož výše se pohybuje přibližně kolem 20% hodnoty družstevního bytu. Zbývající část hodnoty družstevního bytu je opět financována z úvěru poskytnutého bytovému družstvu, na jehož splácení se člen družstva podílí opět formou úhrady tzv. anuitní splátky.
Oproti čistě nájemnímu bydlení hodnota členských podílů v bytových družstvech roste v čase a členy družstva také motivuje fakt, že nabude byt do vlastnictví po splacení anuity. Navíc oproti dotovaným družstevním bytům zde není žádná povinná doba, po kterou družstvo nesmí byty do vlastnictví svých členů převádět.
Silná konkurence na trhu realitních kanceláří a přebytek volných finančních prostředků vytváří prostor pro nové produkty a využití bytových družstev pro pořizování nemovitostí jako investic.
Některé realitní kanceláře přicházejí se službou, kdy vytipují vhodný bytový dům a ten pak nabývá bytové družstvo založené pro tento účel investorů (z členů). Koupě je opět financována částečně z členských vkladů členů a z větší části z úvěru. Realitní kancelář pak dále může obstarat i nájemníky, kteří hradí členu družstva nájemné, jež mimo jiné pokrývá měsíční anuitní splátku.
V této souvislosti je možné si položit otázku, proč si investoři volí formu bytového družstva, a ne třeba společnost s ručením nebo akciovou společnost. Důvodem je zřejmě snadnější poskytování vkladů do vlastního kapitálu družstva (stačí pouze převzít závazek), zákonem zaručená převoditelnost členského podílu a konečně anonymita.
Autoři: David Krch, Martina Jelínková
S novelou daňového řádu se od 1. 1. 2021 mezi standardními lhůtami pro podání přiznání k dani z příjmů fyzických osob, na které jsme zvyklí (k 1. 4., případně k 1. 7. při podání daňovým poradcem), objevila novinka, a to možnost poplatníka podat daňové přiznání až do 3. 5. 2021, nicméně pouze pokud je učiněno elektronicky.
Za elektronické podání se považuje podání prostřednictvím datové schránky, aplikace EPO s ověřenou identitou, se zaručenou identitou nebo uznávaným elektronickým podpisem, prostřednictvím daňové informační schránky na nově spuštěném portálu Moje daně, ale také emailem s uznávaným elektronickým podpisem.
Za elektronické podání je považováno i podání učiněné např. emailem nebo prostřednictvím aplikace EPO bez aprobace, pokud je toto podání do 5 dnů potvrzeno některým z výše uvedených způsobů nebo v listinné podobě osobně či poštou.
Pro prodloužení lhůty do 1. 7. byla nově zrušena podmínka podat finančnímu úřadu do 1. 4. plnou moc udělenou daňovému poradci. Postačí, když bude plná moc předložena finančnímu úřadu společně s daňovým přiznáním, které připraví a podá daňový poradce. Plné moci lze již také podávat elektronicky ze strany zmocněnce (daňového poradce či advokáta) prostřednictvím jeho datové schránky bez součinnosti zastoupeného klienta – toto dříve možné nebylo a plnou moc musel podat vždy zastoupený daňový subjekt.
Na nové lhůty a postupy se váží také nové možnosti finančního plánování s ohledem na okamžik splatnosti daně nebo vrácení daňového přeplatku. Pokud v minulosti daňový poradce podal daňové přiznání v březnu, znamenalo to vyměření a splatnost daně až k 1. 7. a vrácení přeplatku na dani do konce července. Od tohoto roku nově v případě podání daňového přiznání poplatníkem ale i daňovým poradcem do 1. 4., bude daň vyměřena a splatná k 1. 4. a zároveň přeplatek na dani bude vrácen již do konce dubna.
V minulosti měly fyzické osoby se zřízenou datovou schránkou povinnost daňové přiznání podat elektronicky. Od 1. 1. 2021 však byla tato podmínka zmírněna a platí jen na poplatníky s datovou schránkou zřízenou ze zákona nebo s povinností mít účetní závěrku ověřenou auditorem.
Shrnutí lhůt
| Způsob podání | Osoba podávající podání | Období podání | Lhůta pro podání a zaplacení daně | Lhůta pro vrácení přeplatku na dani |
| Listinná i elektronická podoba | Daňový poradce i poplatník | do 1. 4. 2021 včetně | 1. 4. 2021 | 3. 5. 2021 |
| Elektronická podoba | Poplatník | Po 1. 4. 2021 ale do 3. 5. 2021 | 3. 5. 2021 | 2. 6. 2021 |
| Elektronická podoba | Daňový poradce | Po 1. 4. 2021 ale do 1. 7. 2021 | 1. 7. 2021 | 2. 8. 2021 |
Obecná lhůta pro podání přehledů OSVČ je do jednoho měsíce ode dne, ve kterém mělo být podáno daňové přiznání. Pokud se poplatník nechá zastupovat daňovým poradcem nebo advokátem, a podává tak daňové přiznání v prodloužené lhůtě, správa sociálního zabezpečení nově nevyžaduje doložení zastoupení do konce dubna. Tuto skutečnost je nutné doložit nejpozději s podáním přehledu. Za tímto účelem je v přehledu nově zavedeno políčko dotazující se právě na skutečnost, zda bylo daňové přiznání podáno poradcem.
Nově je nutné v přehledu také uvést datum podání daňového přiznání. OSVČ, která nemá povinnost podat daňové přiznání, je povinna dle pokynů ČSSZ podat přehled nejpozději do 2. 8. 2021.
Opačná situace nastala u zdravotního pojištění, kdy je i nadále nutné dokládat zastoupení daňovým poradcem (např. kopií plné moci) do 30. 4 2021. OSVČ, která nemá povinnost podat daňové přiznání musí podat přehled do 8. 4. 2021.
Některé zdravotní pojišťovny dle zveřejněných pokynů neznají novou lhůtu pro elektronické podání poplatníkem do 3. 5. 2021, nicméně s odkazem na obecnou lhůtu do jednoho měsíce ji lze odvodit. Některé zdravotní pojišťovny (např. OZP) budou také vyžadovat čestné prohlášení OSVČ potvrzující elektronické podání daňového přiznání.
a) 3. 5. 2021, pokud bylo daňové přiznání podáno ve lhůtě do 1. 4.2021 (poradcem či poplatníkem, v listinné či elektronické podobě)
b) 3. 6. 2021 při podání daňového přiznání poplatníkem elektronicky po 1. 4. 2021,
c) 2. 8. 2021, pokud bude daňové přiznání podáno elektronicky daňovým poradcem nebo advokátem po 1. 4. 2021.
Doporučujeme pečlivě uchovat potvrzení o datu podání daňového přiznání za účelem možného doložení příslušné lhůty pro podání přehledů OSVČ. Dále doporučujeme věnovat pozornost pečlivému vyplnění nových formulářů přehledů OSVČ.
Ministerstvo financí podobně jako vloni vydalo rozhodnutí, kterým se promíjí pokuty za pozdní podání daňového přiznání a úroky z prodlení s platbou daňové povinnosti, pokud jsou tyto povinnosti splněny nejpozději o 1 měsíc později, konkrétně:
Pokud vznikla povinnost podat Oznámení o osvobozených příjmech ve lhůtě pro podání daňového přiznání, prodlužuje se bezsankční období spojené s pozdním podáním také o 1 měsíc v závislosti na lhůtě pro podání daňového přiznání uvedené výše.
V případě nesplnění povinností do uvedených prodloužených lhůt budou vyměřeny sankce k datu lhůt původních.
Všeobecná zdravotní pojišťovna se k nepenalizovanému pozdějšímu podání daňového přiznání vyjádřila s tím, že toto mimořádné opatření nemá vliv na termíny pro podání Přehledu OSVČ, tj. je nutné je podat ve standardních lhůtách uvedených pod písm. a)-b) výše.
Ostatní zdravotní pojišťovny (např. OZP, ZPMVČR) a správa sociálního zabezpečení prozatím nezareagovaly na výše uvedená mimořádná opatření, a tudíž není nyní jasné, zda budou prominuty případné sankce za pozdější podání přehledů OSVČ v návaznosti na nepenalizované pozdější podání daňového přiznání.
Autoři: Robert Nešpůrek, Richard Otevřel
Téměř až do konce loňského roku nikdo z nás neměl tušení, jak bude vypadat dohoda mezi Spojeným královstvím a EU ohledně vystoupení z EU a zda k takové dohodě vůbec dojde. Od 1. 1. 2021 je účinná sada dohod mezi EU a Spojeným královstvím, která obsahuje i úpravu osobních údajů. Zda a jak lze dále předávat osobní údaje do Spojeného království, jestli je k tomu nutná další dokumentace a co se může v této oblasti změnit od června 2021, se dozvíte v našem novém vydání Privacy Flashe.
Již od roku 2016, kdy se ve Spojeném království konalo referendum o vystoupení z Evropské unie (tzv. brexit), se otázky vzájemné spolupráce se Spojeným královstvím staly jedním z ústředních témat evropského podnikatelského prostředí.
Změna pravidel pro obchod se Spojeným královstvím s sebou kromě složitějších toků zboží, služeb a osob ze Spojeného království přinesla i otázku předávání osobních údajů a jejich ochrany.
Od 1. 1. 2021 se Spojené království stalo třetí zemí, avšak s dočasným speciálním režimem. Tento speciální režim zajistilo přijetí tří dohod v prosinci 2020, které upravují vztahy mezi EU a Spojeným království v postbrexitovém období. Jednalo se o:
Z uvedených dohod právě Obchodní dohoda určila směřování a pravidla vzájemného obchodního styku, jakož i předávání osobních údajů po brexitu. Tedy je alespoň nastínila.
Obchodní dohoda na základě ustanovení článku DIGIT 6, 7 a LAW. GEN. 4 umožnila nepřetržitý tok osobních údajů do Spojeného království z EU s tím, že Spojené království z hlediska předávání osobních údajů není dočasně fakticky považováno za třetí zemi.
Tento stav předávání údajů však může podle Obchodní dohody trvat maximálně do konce června 2021. Přesněji řečeno, toto období trvá čtyři měsíce (od 1. 1. 2021) a prodlouží se o další dva měsíce, pokud proti tomu Spojené království nebo Evropská komise nevznese žádné námitky.
Kromě námitek může toto přechodné období zkrátit i rozhodnutí Evropské komise o přiměřenosti. Pod uvedeným rozhodnutím si lze představit posouzení legislativy týkající se zpracování a ochrany osobních údajů ve Spojeném království Evropskou komisí, na jehož základě může současný režim „volného“ předávání osobních údajů pokračovat podle podmínek stanovených v tomto rozhodnutí. Rozhodnutí o přiměřenosti je v současnosti základem předávání údajů například do Japonska, ale nejznámější bylo donedávna platné rozhodnutí o odpovídající úrovni pro předávání údajů do USA s názvem Privacy Shield.
Sečteno podtrženo, do června 2021 se z hlediska předávání osobních údajů do Spojeného království z pohledu českého nebo slovenského podnikatele velmi pravděpodobně nic nezmění.
Na místě je otázka, za jakých okolností budou po tomto termínu moci zpracovávat osobní údaje například obchodní společnosti se sídlem nebo s umístěním serverů ve Spojeném království. Stejně tak je pro dotčené osoby otázkou, jak bude zajištěno, že po předání jejich údajů do Spojeného království budou tyto údaje dostatečně chráněny podle unijních standardů ochrany.
V úvahu na základě současně platné legislativy a předpokládaného vývoje přicházejí zejména dvě varianty: s vydáním rozhodnutí o přiměřenosti Evropskou komisí, nebo bez něj.
Spojené království plně sdílí regulaci ochrany osobních údajů platnou v Evropské unii, jaká členskému státu náleží. Z tohoto hlediska by britská verze nařízení GDPR, známá jako UK GDPR, společně s dalšími přijatými předpisy měla jako odpovídající regulatorní základ ochrany osobních údajů stačit. V rámci vzájemných obchodních vztahů lze předpokládat, že přijetí rozhodnutí o přiměřenosti Evropskou komisí je také cílem současného britského politického vedení.
Jestliže Evropská komise přijme rozhodnutí o přiměřenosti, potvrdí se tím, že osobní údaje mohou volně plynout z EU do Spojeného království i nadále, a tudíž bude do značné míry zachován současný režim.
Tato varianta se nyní jeví jako pravděpodobnější, jelikož 19. 2. 2021 Evropská komise zveřejnila návrh dvou rozhodnutí o přiměřenosti. Návrhy však před sebou mají ještě dlouhou cestu. Nejdříve se k nim vyjádří Evropský sbor pro ochranu osobních údajů, pak je nezbytné jejich schválení zástupci jednotlivých členských států a až následně mohou být návrhy řádně přijaty Evropskou komisí jako rozhodnutí o přiměřenosti.
Pokud výše uvedený proces nedojde ke zdárnému konci, druhým východiskem situace bude, že Evropská komise rozhodnutí o přiměřenosti do konce června 2021 nepřijme. V takovém případě by se od 1. 7. 2021 Spojené království dostalo do režimu běžných třetích zemí ve smyslu GDPR.
Převedeno do praxe, i nadále bude možné předávat údaje z EU do Spojeného království, avšak takovému předávání bude muset předcházet posouzení bezpečnosti předávání a ochrany osobních údajů ve Spojeném království ze strany obchodní společnosti, která osobní údaje plánuje předávat. V takovém případě jsou nejčastějším základem předávání údajů tzv. standardní smluvní doložky.
Standardní smluvní doložky musí být součástí smluv, na jejichž základě jsou osobní údaje předávány do třetích zemí a tam zpracovávány dalším subjektem. Právě uvedená ustanovení smluv mají představovat záruky, že osobní údaje budou ve třetích zemích zpracovávány v souladu s principy evropské regulace ochrany osobních údajů.
Stručně řečeno, pokud Evropská komise rozhodnutí o přiměřenosti v souvislosti s ochranou osobních údajů ve Spojeném království nepřijme, bude pro další předávání údajů nutné mít uzavřené smlouvy obsahující standardní smluvní doložky. Samotné začlenění zmíněných ustanovení do již existujících smluv však samo o sobě stačit nebude. Je nutné je doplnit dalšími nástroji, které přineslo rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci Schrems II, a samozřejmě vynaložit alespoň přiměřené úsilí o vymáhání povinností stanovených těmito ustanoveními.
Podmínky předávání osobních údajů do Spojeného království budou záviset na rozhodnutí Evropské komise.
Do té doby je nutné připravit se na obě varianty, protože podobně jako v případě obchodní dohody může finální řešení přijít (nebo nepřijít) až na poslední chvíli.
Každý vývozce osobních údajů do Spojeného království by měl zvážit svůj přístup k řešení takto nastavené situace, a to i navzdory nebo právě kvůli nejistotě, která je s ní spojena. Jedním z řešení je spolehnout se na to, že Evropská komise přijme již existující návrhy rozhodnutí o přiměřenosti a Spojené království se třetí zemí nestane. V takovém případě není nutné udělat nic.
Pokud však chce mít vývozce jistotu, že jeho obchodní činnost nebude negativně ovlivněna nepředvídatelností politických procesů a rozhodnutí, je nutné zvážit přijetí odpovídajících opatření, aby mohl ve své činnosti bezpečně pokračovat i v případě, že Evropská komise rozhodnutí o přiměřenosti nepřijme. Nejvhodnějším řešením bude uzavření standardních smluvních doložek nebo jejich začlenění do již existujících smluv.
S tím, jakož i s problematikou ochrany osobních údajů jsme Vám samozřejmě připraveni pomoci a poskytnout Vám naše služby, na něž se můžete spolehnout.
Společnost Dentamed spadající pod skupinu Lifco koupila 100 procent akcií brněnské firmy Medema, jež prodává spotřební materiál a drobné vybavení do zubních ordinací a zubních laboratoří v Česku. Specializovaný tým HAVEL & PARTNERS poskytl firmě Dentamed při této akvizici komplexní transakční poradenství.
Na akvizici se podíleli partner kanceláře Jan Koval, senior advokát Tomáš Navrátil a advokát Josef Bouchal.
Společnost Dentamed posílila koupí Medemy své portfolium v oblasti podnikání v zubním lékařství. Firma Dentamed dodává na trh kompletní dentální sortiment včetně stomatologických přístrojů jak zahraničních, tak tuzemských výrobců. Působí v oboru již od roku 1990.
Dentamed patří do mezinárodní skupiny Lifco, která získává a rozvíjí špičkové specializované podniky, zaměřuje se na malé a střední firmy s potenciálem dlouhodobého růstu. V roce 2019 měla skupina ve svém portfoliu 164 provozních společností ve 30 zemích.
Transakce nepodléhá schválení úřadů.
Autoři: Ondřej Florián, Gerardi Karolina
Velká novela zákona o obchodních korporacích přináší mnoho změn také pro společníky společností s ručením omezeným. V tomto již čtvrtém díle našeho Průvodce korporátním světem po novele se budeme věnovat některým vybraným právům společníků, jichž se novela dotkne.
Právo, aby si společník přibral na valnou hromadu doprovod, bylo vždy velmi diskutovanou záležitostí, kterou se snažila vyřešit i judikatura. Smysl je jasný – pomoci společníkům vyznat se v někdy složitých (právních či ekonomických) otázkách, které na valné hromadě bylo třeba řešit. Zákon nově výslovně zakotvuje právo společníka účastnit se valné hromady v doprovodu svého hosta, neupravuje-li tuto otázku odlišně společenská smlouva společnosti. Ta může přítomnost společníkem určené osoby vyloučit nebo určitým způsobem modifikovat.
Pro úplnost je vhodné doplnit, že toto ustanovení se podle přechodných ustanovení na kapitálové společnosti vzniklé před účinností novely (tj. před 1. 1. 2021) uplatní až od 1. 1. 2023, pokud společenská smlouva společnosti neupravuje přítomnost jiných osob než společníků na zasedání valné hromady.
Host bude muset doložit, že je vázán alespoň ke stejné mlčenlivosti jako společník. Společník tedy bude muset hosta smluvně zavázat k mlčenlivosti a ten to musí společnosti dále doložit. To se ovšem neuplatní například u advokáta jako společníkova hosta, který má povinnost mlčenlivosti ze zákona.
Nově nebude muset protestující společník žádat na valné hromadě o promítnutí obsahu protestu do zápisu z jednání valné hromady, zohlednění protestu v zápisu z jednání valné hromady totiž je obligatorní náležitostí zápisu.
Tato změna úzce souvisí s tím, že společník je oprávněn dovolávat se neplatnosti usnesení valné hromady, pouze pokud podal odůvodněný protest. Funkce protestu je vnímána jako preventivní, přesto je právo společníka (přítomného na valné hromadě) domáhat se neplatnosti usnesení valné hromady poněkud omezeno, když lze platnost napadat pouze z důvodů vymezených v protestu. Pro praxi bude podstatné zajistit důkaz o tom, že protest byl podán, nebude-li uveden jeho obsah v zápise z jednání valné hromady.
Zůstaneme-li ještě u protestu společníka, je důležité uvést, že novela staví na jisto otázku odůvodnění protestu. Protest bude muset být odůvodněný. To znamená, že bude muset obsahovat údaje o tom, v čem protestující společník spatřuje vadu konkrétního usnesení, případně proces svolání či zasedání valné hromady. Novela pamatuje i na situace, kdy protest nemohl být z objektivních příčin podán. V takovém případě se požadavek na podání odůvodněného protestu neaplikuje. Nutnost podání protestu pro případné dovolání se neplatnosti usnesení valné hromady může být společenskou smlouvou společnosti dokonce vyloučeno.
Novela dále výslovně zavádí druh podílu, se kterým není spojeno hlasovací právo. S podílem dále nemusí být spojeno ani právo na zisk, nebo právo na likvidačním zůstatku. Minimálním požadavkem zákonodárce zůstane, že právě jedno z výše uvedených práv s podílem musí být spojeno, a to v plném rozsahu.
Ve společnosti bude nutno ze snadno představitelných důvodů ponechat alespoň jeden podíl, se kterým je spojeno hlasovací právo. Nicméně o některých záležitostech nebo v některých situacích budou hlasovat i společníci, kteří mají podíl bez hlasovacího práva (např. v případě sistace hlasovacího práva všech společníků, s jejichž podíly jsou hlasovací práva spojena).
Společenská smlouva společnosti může dále určit, že s podílem je spojeno právo jmenovat jednoho nebo více jednatelů a odvolat jej. Jedná se o zvláštní druh podílu, se kterým je spojeno tzv. vysílací právo.
Novela významně rozšiřuje možnost tzv. sistace hlasovacích práv společníků, tj. případy, kdy společník nevykonává hlasovací právo. Nově lze kromě dosud platných důvodů pro sistaci určit ve společenské smlouvě společnosti jiný důležitý důvod. Tato změna reaguje na v praxi častou situaci společníka, který je ve střetu zájmů. Střet zájmů představuje podle důvodové zprávy bezesporu důležitý důvod pro sistaci hlasovacích práv.
Novela dále přináší změnu týkající se dodatečného hlasování a odstraňuje právní nejistotu, narušující práva společníků spočívající v tom, že při dodatečném hlasování může být za stávající právní úpravy následně usnesení valné hromady nepřijato. Od 1. ledna tak může společník dodatečně pouze projevit souhlas s rozhodnutím valné hromady v případech, kdy je vyžadován souhlas společníka zákonem a nebude moci „zvrátit” usnesení, které již bylo platně přijato.
Novela přináší praktickou novinku pro splacení peněžitého vkladu do 20.000 Kč, a to i jiným způsobem, tj. jinak než splacením na zvláštní účet u banky. Při založení společnosti s ručením omezeným může společník složit svůj vklad až do výše 20.000 Kč např. notáři, jakožto správci vkladu.
Novela má dále za cíl mimo jiné zvýšit ochranu společníků, když zavádí zákonné předkupní právo společníků k vlastnímu podílu společnosti.
S ohledem na shora uvedené, doporučujeme společníkům společností s ručením omezeným, aby se co nejdříve seznámili se zněním novely a zvážili revizi zakladatelské listiny / společenské smlouvy, aby reflektovala novou právní úpravu.
Náš korporátní tým je vždy připraven Vám pomoci se řádně připravit na plánované změny, zastoupit společníky na valné hromadě nebo pomoci již ve fázi zakládání společnosti a nastavování budoucího fungování společnosti.
Zdroj: Magazín LMC
Současná nepříznivá ekonomická situace a menší poptávka na trhu práce téměř vybízejí k využívání tzv. švarcsystému z důvodu úspor nákladů. Kdy je ale spolupráce s externisty ještě obhajitelná a kdy už byste měli mít zaměstnance?
Základním principem švarcsystému je, že práci, která by z povahy věci měla být vykonávána spíše zaměstnanci v pracovním poměru či na dohodu, vykonávají externisté či poskytovatelé služeb pracující na základě obchodní smlouvy. Za ně nemusí společnost odvádět sociální a zdravotní pojištění. Externisté mají sice více povinností a odpovědnosti a téměř nulovou ochranu (což si možná často ani neuvědomují), ale ve výsledku i jim se tato forma spolupráce zdá být výhodná.
Potud to asi všichni známe. Existují ale i situace, kde je takovýto postup nejen přípustný, ale dokonce i obhajitelný a legální.
Pro firmy tu máme jednu dobrou zprávu. Ne každá obchodní smlouva s poskytovatelem služeb je totiž švarcsystém, obzvlášť v některých odvětvích a při správném nastavení tato spolupráce může fungovat ke spokojenosti všech zúčastněných. Takovéto nastavení samozřejmě z povahy věci nejlépe legálně funguje zejména u specializovaných, odborných činností, jako jsou například:
U např. dělnických profesí se argumenty proti vyhodnocení spolupráce jako švarcsystému hledají hůře, ale ani tam není třeba házet hned flintu do žita. Velmi časté, a bohužel v obvyklých případech nepřípustné, je to zase například u:
Nevíte si rady s nastavením smluv pro vaše externisty? Poraďte se s těmi nejlepšími v oboru. S advokátní kanceláří Havel & Partners spolupracujeme i my v LMC a můžeme ji jen doporučit.
Obchodní smlouva s poskytovateli služeb je úplně jiným typem závazku než pracovněprávní smlouva či dohoda a přesně tuto odlišnost inspektoři SÚIP pravidelně u firem prověřují. V situaci, kdy jsou při kontrole předloženy totožné dokumenty s tím, že jeden je pouze nadepsán jako pracovní smlouva a druhý jako smlouva o spolupráci, nezbývá moc prostoru pro případnou argumentaci o tom, jak moc se tyto vztahy liší.
Při přípravě obchodní smlouvy o spolupráci, poskytování služeb atd. byste se tedy měli vyvarovat používání typicky pracovněprávních pojmů. Jde především o pojmy:
Poskytovatelé služeb by naopak měli pracovat pro společnost ideálně nárazově, na svůj náklad (žádné služební telefony či kompenzace za cestování) a odpovědnost, a hlavně nezávisle, podle svých vlastních kapacit a podle vlastního rozvržení času.
Česká republika zná švarcsystém, pojmenovaný po panu Miroslavu Švarcovi, který jej „vynalezl“, od počátku 90. let. Dokonce o něm jednal s tehdejší vládou, nakonec však neuspěl a po změně zákona byl odsouzen na 18 měsíců nepodmíněně.
Když už kontrolní orgány do firmy přijdou, nejčastěji se nejdříve kontroluje smluvní dokumentace a další písemné podklady. A pak se inspektoři začnou zaměřovat také na skutečné fungování spolupráce s poskytovateli služeb. Právě tady bývá často kámen úrazu.
Pokud totiž Pepa Vomáčka vypoví, že tady Honza je jeho nejlepší zaměstnanec, který pečlivě plní všechny úkoly, co mu zadá, a nikdy nerozbije žádné pracovní pomůcky, a Maruška ze mzdové účtárny řekne, že Honza je fajn, protože pravidelně čerpá dovolenou, chodí si pro výplatu a moc nemarodí, nezachrání vás ani sebelepší smlouva.
Pokud tedy s externisty spolupracujete, je zásadní, aby tak k nim všichni ve firmě také přistupovali. Nebojte se je využívat, při vhodném nastavení jak právní stránky, tak i pravidel faktické spolupráce můžete získat zajímavé lidi bez hrozby vysoké pokuty. Jen je skutečně potřeba dodržovat pravidla uvedená výše.
Článek vznikl ve spolupráci s největší česko-slovenskou právní kanceláří HAVEL & PARTNERS. Ačkoliv ho viděly oči několika právníků, chápejte ho prosím pouze jako informativní a s obecným charakterem, nikoliv jako návod. Pokud ve vaší firmě dané téma řešíte, vždy se poraďte s experty na pracovní právo.
Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS byla potřetí za sebou zařazena do uznávaného mezinárodního žebříčku World Trademark Review 1000, který každoročně sleduje nejvýznamnější kanceláře i individuální odborníky v oblasti duševního vlastnictví a ochranných známek ve více než 80 zemích světa. Kancelář zmiňuje i prestižní žebříček nejvlivnějších světových lídrů a specialistů – Who’s Who Legal: Thought Leaders v oblastech Informační technologie, Telekomunikace a média, Ochrana osobních údajů a Bezpečnost dat. Tým specializující se na oblast médií a mediálních služeb pak dosáhl nejvyššího možného ratingu udělovaného právnickým firmám působícím v České republice podle prestižního globálního hodnocení Media Law International.
Mezinárodní žebříček World Trademark Review 1000 uvádí v publikaci nejlepších specialistů pro oblast duševního vlastnictví a ochranných známek advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS spolu s partnery Robertem Nešpůrkem a Ivanem Rámešem a senior advokátkou Terezou Hrabákovou. Kancelář má s počtem 15 zkušených právníků největší poradenskou skupinu zaměřenou na tuto oblast na českém a slovenském trhu.
„Tento úspěch je důkazem naší mimořádně kvalitní a dlouhodobé práce v oblasti práva duševního vlastnictví a ochranných známek s tím, že loni naší praxi dominovaly transakce zahrnující práva duševního vlastnictví a řada velkých IP sporů. Nejen díky tomu, ale také díky našim spokojeným klientům a dlouhodobě budované spolupráci se zahraničními advokátními kancelářemi se objem práce v oblasti IP poradenství neustále zvyšuje, a jde tak ruku v ruce s neustálým rozšiřováním našeho IP týmu,“ říká partner kanceláře odpovědný za oblast duševního vlastnictví Robert Nešpůrek.
Who’s Who Legal: Thought Leaders je další z prestižních globálních ratingů, který do přehledu nejvlivnějších světových lídrů a specialistů v oblasti IP a IT práva zařadil odborníky naší kanceláře. Publikace zmiňuje partnery kanceláře Roberta Nešpůrka a Jana Diblíka spolu s counselem Richardem Otevřelem. Oblast technologického práva a práva duševního vlastnictví představuje jednu z nejvýznamnějších specializací kanceláře, které se v součtu věnuje více než 30 právníků. Ti jsou díky inovativnímu přístupu, bohatým zkušenostem i unikátnímu know-how v České republice i na Slovensku též průkopníky právních oborů budoucnosti a pravidelně se také aktivně podílí na přípravě nových zákonů (například zákona o bankovní identitě nebo zákona o právu na digitální služby).
Mezi nejlepší advokátní kanceláře pro oblast mediálního práva v Česku pak kancelář zařadil mezinárodní přehled globálních lídrů Media Law International. Podle něj klienti na HAVEL & PARTNERS oceňují především profesionalitu a kvalitu odborného poradenství v této oblasti.
„Ocenění Media Law International potvrzuje naše přední postavení mezi poskytovateli právních služeb se zaměřením na oblast médií a mediálních služeb. Díky koncentraci vynikajících právníků s detailními znalostmi mediálního trhu a širokému zaměření naší kanceláře dokážeme klientům pomoci i s těmi nejnáročnějšími projekty,“ uvedl k dalšímu ocenění HAVEL & PARTNERS partner kanceláře Václav Audes, který vede spolu s Robertem Nešpůrkem odborný tým pro mediální právo s více než 15 právníky.
| Název periodika | Název článku | Číslo vydání |
| Pro města a obce | Energie na burze 1.část | 9/2016 |
| Pro města a obce | Energie na burze 2.část | 10/2016 |
| Právní rádce | Změny v poskytování informací týkajících se veřejných zakázek oproti zákonu č. 106/1999 Sb. | 11/2016 |
| Veřejné zakázky v praxi | Odpovědné zadávání v kontextu nové právní úpravy | 1/2017 |
| Veřejné zakázky v praxi | Letní anketa: Téměř 9 měsíců účinnosti nového zákona | 7/2017 |
| Veřejné zakázky v praxi | Prokazování skutečných majitelů v zadávacích řízeních od 1. 1. 2018 | 11/2017 |
| Veřejné zakázky v praxi | Pověřenec pro ochranu osobních údajů ve veřejné správě | 11/2017 |
| Veřejné zakázky v praxi | Předběžná tržní konzultace – cesta ke správnému zacílení zadávacího řízení | 1/2018 |
| Veřejné zakázky v praxi | Poskytování informací při zadávání | 9/2018 |
| Veřejné zakázky v praxi | Velká podzimní anketa: když se řekne dobrá veřejná zakázka… | 11/2018 |
| Veřejné zakázky v praxi | Výhrada změny dodavatele v průběhu plnění VZ | 7/2019 |
| Veřejné zakázky v praxi | Co přinesly tržní konzultace k odpovědnému zadávání ve stavebnictví | 9/2020 |
| Veřejné zakázky | Prokazování kvalifikace jinými osobami podle zákona o zadávání veřejných zakázek | 1/2017 |
| Veřejné zakázky | Revoluce ve veřejných zakázkách: Už jste připraveni | 1/2017 |
| Veřejné zakázky | Prokazování skutečných majitelů v zadávacích řízeních | 5-6/2017 |
| Veřejné zakázky | Zadavatel může mít nárok na náhradu škody vůči administrátorovi, i když chyba vznikla jednáním hodnotící komise | 3-4/2018 |
| Veřejné zakázky | Praktický význam předběžných tržních konzultací pro přípravu veřejných zakázek | 3-4/2018 |
| Veřejné zakázky | Německý BGH: Hodnotit kvalitu lze i formou známek s bodovým hodnocením, aniž by zadávací dokumentace obsahovala bližší údaje, na čem mají dosahované body záviset (přípustnost systému tzv. „školního“ známkování) | 5/2018 |
| Veřejné zakázky | Dvouobálková metoda – specifický postup při hodnocení | 5/2018 |
| Veřejné zakázky | SDEU: Zadavatel je oprávněn v otevřeném řízení stanovit minimální hranici bodů kvalitativního hodnocení a nabídku, který jí nedosáhne, vyloučit z výběrového řízení | 5/2018 |
| Veřejné zakázky | SDEU se vyjadřuje k možnosti plnění / neplnění určité části plnění subdodavateli a vztahu technické kvalifikace a vykonávání konkrétních prací | 5/2018 |
| Veřejné zakázky | SDEU omezil flexibilitu rámcových dohod | 2/2019 |
| Veřejné zakázky | Novinky v evidenci skutečných majitelů | 4/2019 |
| Veřejné zakázky | Letiště Praha vybralo v koncesním řízení | 6/2019 |
| Veřejné zakázky | Objasnění a doplnění nabídky ve světle dosavadní rozhodovací praxe | 1/2020 |
| Epravo.cz | Nouzový stav – nakupovat rychle aneb pandemie a zadávání veřejných zakázek | 3/2020 |
| Veřejné zakázky | Novela zákona o zadávání veřejných zakázek – co nás čeká pro rok 2021 | 2/2020 |
| Veřejné zakázky | SYSTÉM KVALIFIKACE – praktický nástroj pro zadávání sektorových veřejných zakázek | 4/2020 |
| Veřejné zakázky | KORONAVIRUS: Prodlužování termínů plnění smluv jako řešení v první vlně – a jak s ním ve vlně druhé? | 5/2020 |
| Veřejné zakázky | Přezkum veřejných zakázek a ústní jednání – hrozba, nebo příležitost? | 6/2020 |
| Veřejné zakázky v praxi | Podpora místních aspektů jako součást odpovědného zadávání (“social & green”) | 11/2020 |
| Právní rádce | Prevence korupce ve firmách | 2/2021 |
| Odpadové fórum | Cirkulární veřejné zakázky | 4/2021 |
| Eprávo.cz | Omezení účasti dodavatelů ze třetích zemí | 4/2021 |
Radka Rainová
