Zdroj: Reportér (26. 6. 2020)
Pro nás jako největší právnickou firmu ve střední Evropě je zcela zásadní, abychom byli plně vybaveni pro řešení krizových situací a byli připraveni okamžitě reagovat na změny ve společnosti. Příchod krize se zásadním dopadem do ekonomiky jsme díky dlouholetým zkušenostem a makroekonomickým datům očekávali již delší dobu a více než 18 měsíců se na něj intenzivně připravovali.
Zejména z hlediska našich služeb, důsledného finančního řízení a samozřejmě i vytvořením dostatečné finanční rezervy. Zvýšili jsme zásadně podíl služeb pro klienty z anticyklických oborů, celkovou efektivitu i výkon na právníka. Soustředili jsme se na digitalizaci našich služeb, včetně marketingu. I když nás pak krize zasáhla ve zcela jiné podobě, než jakou jsme očekávali, měli jsme na co navázat. Díky všem těmto opatřením, ale také výborné součinnosti všech kolegů, disciplíně a vysokému pracovnímu nasazení celé naší kanceláře jsme byli i v tomto obtížném období pro klienty maximální oporou.
Aktuální krize ještě umocnila využívání technologií při poskytování služeb. Také v tomto směru jsme byli schopni pružně zareagovat a díky našemu robustnímu technologickému zázemí jsme si vyzkoušeli, že všech našich téměř 500 kolegů je schopno pracovat z domova téměř stejně efektivně jako z kanceláře. Ačkoli se i v oblasti digitalizace snažíme patřit mezi lídry, advokacie v našem pojetí je především o individuálním a osobním přístupu ke klientovi a budování dlouhodobé důvěry. Z našeho pohledu tedy není možné plně nahradit osobní a často velmi diskrétní setkávání s klienty žádnými technologiemi.
Z krize jsme vzešli silnější a zkušenější, nebylo to však jednoduché. Vedení kanceláře muselo během 6 měsíců přistoupit k mimořádně rychlé komplexní restrukturalizaci byznys modelu celé společnosti. Z kanceláře, která se specializovala zejména na mezinárodní klientelu a mezinárodní trh, jsme se tak ve výsledku stali firmou s diverzifikovanou nabídkou služeb pro klienty působící převážně v České republice a na Slovensku. Díky tomuto přístupu, ale i odvaze vzít na sebe určité riziko jsme v letech 2008–2012 nabrali stovky nových klientů, přijali jsme nové kolegy z řad konkurence a stali se největší nezávislou advokátní kanceláří ve střední Evropě.
Ze zkušenosti doporučuji vnímat tato náročná období jako mimořádnou příležitost, kdy se mění status quo na trhu jak mezi dodavateli a odběrateli a zákazníky, tak i mezi konkurenty v daných odvětvích. Krize nám i našim klientům pomohla přijmout rozhodnutí a rozjet nové projekty vysloveně z hodiny na hodinu. Za normálních okolností takové projekty trvají měsíce, a někdy i roky. Abychom si udrželi svoji pozici na trhu a případně ji ještě posílili, je nyní potřeba naskočit do rychle rozjetého vlaku. V současné situaci jsou rychlost a adaptabilita na nové podmínky nezbytné.
Autoři: Lukáš Syrový, Štěpán Štarha, Veronika Ždánská
Dne 19. 6. 2020 Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) zveřejnilo výzvu k programu „COVID – Nájemné“, jehož cílem je poskytnout podporu v podobě částečné úhrady nájemného těm podnikatelům, kteří byli ve své činnosti omezeni mimořádnými vládními opatřeními a své obchodní prostory užívají na základě nájemní, podnájemní či pachtovní smlouvy. Žádosti o podporu bude možné elektronicky podávat prostřednictvím informačního systému MPO již od pátku 26. 6. 2020 od 9 hodin.
V rámci programu má být transparentním a efektivním způsobem distribuována podpora podnikatelům ve výši 5 mld. Kč, která bude v případě potřeby navýšena pro pokrytí žádostí všech oprávněných žadatelů.
Podpora je poskytována jako dotace na nájemné vztahující se k prostoru provozovny žadatele za období od 1. dubna 2020 do 30. června 2020, a to ve výši 50 % nájemného, maximálně však ve výši 10 mil. Kč na jednoho příjemce podpory (tj. kumulativně pro všechny provozovny jednoho žadatele). Dotace není poskytována na poplatky za služby ani na DPH nájemného.
Žadatelem oprávněným k získání podpory je právnická či fyzická osoba splňující kumulativně všechny tyto podmínky:
Podmínky, jejichž splnění musí předcházet podání žádosti o podporu, jsou následující:
V případě provozovny nacházející se ve státním objektu je podmínkou uhrazení žadatelem alespoň 80 % nájemného za období od 1. dubna 2020 do 30. června 2020, přičemž podpora je poskytována v téže výši.
Podpora bude poskytována od vyhlášení výzvy do 31. prosince 2020.
Žádost musí splňovat veškeré formální náležitosti, tj. obsahovat identifikaci žadatele, popis účelu dotace, požadovanou výši dotace a další údaje, které žadatel vyplní přímo v systému při elektronickém podání.
K žádosti pak musí být přiloženy následující povinné přílohy:
Důležitou součástí prohlášení nájemce, bez kterého není možné o podporu žádat, je vzdání se dalších kompenzací ze strany státu v souvislosti s nájemným za období březen až červen 2020.
Ve vztahu k jedné provozovně může být u MPO podána pouze jedna žádost o podporu. Výjimku představuje situace, kdy tutéž provozovnu využívá více nájemců.
Žádosti je možné podávat elektronicky prostřednictvím informačního systému MPO od 26. června 2020 do 30. září 2020, přičemž přihlášení bude možné pouze prostřednictvím prostředků eidentita.cz; systém podávání žádostí bude umožňovat zastoupení zprostředkovatelem.
Úspěšný žadatel – příjemce podpory je povinen dokumentaci spojenou s přijetím podpory uchovat minimálně po dobu 10 let a po tuto dobu také umožnit její kontrolu ze strany kontrolních orgánů. Ze strany příslušných orgánů mohou být prováděny také veřejnosprávní kontroly za účelem přezkoumání hospodaření s poskytnutou dotací.
Výzva MPO obsahuje další podrobnější informace o programu a výše uvedené představuje přehled nejdůležitějších parametrů programu.
Jsme připraveni Vám být při podání žádosti o podporu nápomocni. V případě Vašeho zájmu nás neváhejte kontaktovat, obratem Vám zašleme podklady pro další postup.
Žádosti samozřejmě zpracováváme ve všech 5 našich kancelářích a s konkrétními dotazy se proto neváhejte obracet na následující klíčové kontakty:
Autoři: Adéla Havlová, Csaba Csorba
Zdroj: Veřejné zakázky 2/2020
Ministerstvo pro místní rozvoj předložilo koncem ledna 2020 k připomínkám návrh novely (v eKlepu viz čj. 3084/2020–31) k zákonu č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek („ZZVZ“). Po více než třech letech od účinnosti ZZVZ by se mělo jednat o první komplexní vládní novelu.
Návrh novely mimo jiné reaguje na výtky Evropské komise k transpozici zadávacích směrnic EU a současně zpřesňuje některá ustanovení a instituty. Cílem novely je snížení administrativní zátěže na straně zadavatelů i dodavatelů, odstranění nepřiměřené přísnosti některých pravidel, vyjasnění výkladu a v neposlední řadě také odstranění legislativně technických nedostatků. Novela by měla nabýt účinnosti od 1. 1. 2021.
Nejpodstatnější změny, které má novela přinést, jsme pro vás shrnuli do následujících deseti bodů:
Novela přináší změnu § 14 odst. 1 ZZVZ, kdy nově má být výslovně stanoveno, že pod pojem „veřejná zakázka na dodávky“ nespadá pořízení cenných papírů, obchodního závodu nebo podílu v obchodní korporaci. Jedná se o reakci na nedávné rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (sp. zn. R0057/2018/VZ), které vykládá ZZVZ šířeji, než bylo zamýšleno směrnicemi EU a zákonodárcem při přípravě ZZVZ.
Úpravou § 19 ZZVZ má dojít ke změně stanovení předpokládané hodnoty opakovaných veřejných zakázek s proměnlivou hodnotou, jako jsou typicky nákupy letenek, zdravotnických potřeb nebo potravin. Předpokládaná hodnota takových veřejných zakázek se dle dosavadního znění ZZVZ za období 12 měsíců nemusí sčítat. Nově se má tato možnost „nesčítání“ předpokládané hodnoty opakovaných veřejných zakázek s proměnlivou hodnotou vztahovat pouze na podlimitní veřejné zakázky, které nejsou regulovány na úrovni směrnic EU. V souvislosti s touto změnou bude nutné, aby zadavatelé revidovali své vybrané nákupy a případně je přeplánovali tak, aby nepřekračovaly stanovený limit.
Změn dozná také institut zadávací lhůty v § 40 ZZVZ. Z nového znění tohoto ustanovení vyplývá, že zadavatel bude mít povinnost vypočítat stav zadávací lhůty při aktivaci tzv. blokační lhůty (zákazu uzavření smlouvy v návaznosti na námitky atd.) a účastníky zadávacího řízení o stavu
zadávací lhůty na jejich žádost informovat. Nově se rovněž zavádí pravidlo, podle kterého se zadávací řízení neruší automaticky, pokud zadavatel nestihl v zadávací lhůtě odeslat oznámení o výběru. Zadávací řízení se nově má zrušit teprve uplynutím dodatečných 3 měsíců, a to pouze pokud se zadavatel s účastníky nedohodl jinak. Tím se odstraní nepřiměřená tvrdost ZZVZ ohledně automatického zrušení zadávacího řízení.
Nově bude mít zadavatel podle § 107 ZZVZ právo vyloučit účastníky zadávacího řízení, kteří jsou součástí jednoho koncernu, pokud na základě věrohodných informací získá důvodné podezření, že tito účastníci části nabídek připravovali ve vzájemné shodě. Účastník však bude moci prokázat, že k takové vzájemné shodě při přípravě nabídky nedošlo.
Zadavateli se § 109 ZZVZ má uložit nová povinnost do 5 pracovních dnů od doručení žádosti účastníka zadávacího řízení sdělit nebo uveřejnit údaje z nabídek odpovídající číselně vyjádřitelným kritériím hodnocení. Tím by se částečně obnovila dříve platná povinnost zadavatele poskytovat takové údaje při otevírání listinných nabídek.
Podstatná změna pro dodavatele i zadavatele má nastat v § 122 ZZVZ v souvislosti se součinností před podpisem smlouvy s vybraným dodavatelem. Nově má mít zadavatel možnost volby, zda bude požadovat originály nebo ověřené kopie kvalifikačních dokladů, nebo zda postačí jejich prosté kopie. Současně má dojít ke změně „aktuálnosti“ dokladů, kdy staří max. 3 měsíců se uplatní pouze u dokladů prokazujících splnění základní způsobilosti. Povinnost předložení originálu dokumentu se v § 41 ZZVZ ruší též ve vztahu k záruční listině o bankovní záruce.
ZZVZ v § 136, 139, 140a a 141 nově upřesňuje pravidla pro oslovení účastníků rámcových dohod a dynamických nákupních systémů výzvami k podání nabídek na tzv. minitendry v návaznosti na prokázání splnění kvalifikace. Zejména se však upřesňuje předkládání originálů či úředně ověřených kopií kvalifikačních a jiných dokladů, kdy nově má být jednoznačně stanoveno, že zadavatel tyto doklady žádá před podpisem smlouvy na daný minitendr. Zadavatel rovněž bude mít možnost v zadávací dokumentaci veřejné zakázky na výběr účastníků rámcové dohody nebo zavedení dynamického nákupního systému stanovit, že předmětné doklady vůbec nebude požadovat.
V § 211 ZZVZ má být nově stanoven výčet příkladů, kdy je přípustné vést komunikaci mezi zadavatelem a dodavateli ústně. To by nicméně nemělo změnit základní koncepci ZZVZ, který ústní komunikaci obecně připouští za předpokladu, že jsou zachovávány základní zásady zadávání veřejných zakázek a komunikace je dostatečně zdokumentována.
V § 222 ZZVZ se má zrušit limit 50 % pro hodnotu dodatečných či nepředvídatelných stavebních prací, služeb nebo dodávek. Tento limit se nevztahoval na celkový cenový nárůst, ale na souhrnnou hodnotu změn, často vykládanou i velmi extenzivně jako souhrn plusových (vícepráce) a minusových položek (méněpráce), což představuje značné a ne nutně důvodné zpřísnění pravidla dle směrnic EU. Nově by měl platit pouze limit 30 % pro celkový cenový nárůst oproti sjednané ceně, což by uvolnilo režim pro provádění změn, např. staveb ve složitých geologických podmínkách.
Novela sjednocuje původně jednoměsíční lhůtu, na kterou mohli zadavatelé oznámením o uzavření smlouvy zkrátit možnost stěžovatelů domáhat se jejího zneplatnění. Nově je lhůta stanovena na 30 dnů od uveřejnění dobrovolného oznámení o záměru uzavřít smlouvu (tzv. „ex ante“), a tedy stejně jako pro námitky podávané před uzavřením napadané smlouvy. Pokud zadavatelé nevyužijí možnost ex ante oznámení, platí pro stěžovatele nadále lhůta pro podání návrhu na uložení zákazu plnění v délce 6 měsíců ode dne uzavření smlouvy. V rámci připomínkového řízení řada míst navrhla další podstatné změny ZZVZ, k nimž by mělo Ministerstvo pro místní rozvoj coby gestor novely přijmout stanovisko během března či dubna. Určitě doporučujeme další vývoj novely sledovat a připravit se na změny, které má novela do konce roku 2020 přinést. Předpokládáme, že k vývoji návrhu novely a k průběhu jejího projednání se budeme vracet i v dalších číslech.
Autoři: Adéla Havlová, Csaba Csorba, Tomáš Halfar
Vážení klienti a obchodní přátelé,
dovolujeme si Vás informovat o dílčí, avšak významné části chystané novely zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek („ZZVZ“), která cílí na odstranění výkladových nejasností ohledně spouštění blokační lhůty při podání námitek proti zadávacím podmínkám a úkonům zadavatele při zadávání sektorových podlimitních veřejných zakázek a zakázek malého rozsahu mimo režim ZZVZ.
V rámci příprav novely bylo aktuálně ukončeno připomínkové řízení (aktuální stav zde) – novela ZZVZ tak může být předložena Legislativní radě vlády k vyjádření a vládě ke schválení před postoupením návrhu do Poslanecké sněmovny.
Jedním z významných výsledků připomínkového řízení napomáhajících vyjasnění výkladové praxe je to, že v aktuálním návrhu, který by měl být v nejbližších dnech na odkazovaných stránkách uveřejněn, byl upraven text § 241 odst. 1 ZZVZ tak, že „Námitky může podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním veřejné zakázky, nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma (dále jen ‚stěžovatel‘). Námitky nelze podat proti postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu, koncese malého rozsahu podle § 178 nebo sektorové veřejné zakázky podle § 158 odst. 1; to neplatí v případech, kdy zadavatel nebo jiná osoba zahájí zadávací řízení podle § 4 odst. 4 nebo 5.“
Potvrzuje se tak názor, že při oprávněném postupu mimo režim ZZVZ, např. při zadávání veřejných zakázek nedosahujících stanovených finančních limitů, není zadavatel vázán kogentními ustanoveními, mimo jiné i důsledky podání námitek.
Předmětná novelizace tak upřesňuje pravidlo způsobem, který byl dovozen i rozhodovací praxí, konkrétně rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2019, č. j. 62 Af 69/2017-193, kde soud uvedl, že „námitky lze podat pouze proti úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení, volbě druhu zadávacího řízení nebo postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení. […] Pravidlo podle § 241 odst. 1 ZZVZ přitom nepředstavuje obecnou kategorii případů, v nichž lze podat námitky (nejde o pravidlo charakteru generální klauzule k pravidlům podávaným z § 241 odst. 2 ZZVZ), neboť výčet případů, v nichž námitky podat lze, vyplývá právě z § 241 odst. 2 ZZVZ, a to taxativně. Je-li běh tzv. blokační lhůty podle § 246 odst. 1 písm. b) ZZVZ vázán na podání námitek, musí se jednat o oprávněné podaní námitek, nikoli tedy vyloučené na základě § 241 ZZVZ.“
Návrh novely zároveň vhodným způsobem reaguje na znepokojení způsobené možným výkladem závěrů rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2019, č. j. 62 Af 90/2017-54, a sice že by jakákoli stížnost podaná zadavateli postupujícímu mimo režim ZZVZ, byť by stěžovatel ani nerozporoval oprávněnost takového postupu, ale např. jen stanovené podmínky pro výběr dodavatele, měla být považována za námitky ve smyslu § 241 odst. 1 ZZVZ a tím i spouštět běh blokační lhůty podle § 246 odst. 1 písm. c) ZZVZ.
Takový výklad však podle našeho názoru ani z aktuálního znění ZZVZ nezbytně nutně nevyplývá, neboť je-li zadavatel oprávněn postupovat mimo režim ZZVZ, neměl by být oprávněným ani požadavek, aby zadavatel libovolný stížnostní přípis dodavatele vyřizoval jako námitky, tj. aby jej formálně odmítal podle § 245 odst. 3 ZZVZ.
Je nutné zmínit, že tímto nejsou dodavatelé ponecháni bez ochrany proti možným pochybením zadavatelů; existují-li jakékoli pochybnosti ohledně správnosti volby zadavatele postupovat mimo režim ZZVZ, jsou vždy oprávněni podat námitky podle § 241 odst. 2 písm. c) ZZVZ a následně návrh podle § 250 odst. 1 písm. f) ZZVZ, na jehož základě může Úřad zadavateli zakázat pokračovat v návrhem napadeném postupu, případně návrh na uložení zákazu plnění smlouvy v případě, že již byla postupem mimo režim ZZVZ uzavřena.
Novela v tomto směru nijak neotupuje hrany možné obrany proti nezákonnému postupu zadavatele, ale zároveň znesnadňuje podávání šikanózních námitek, když odstraňuje pochybnosti ohledně významu pojmu „námitky“, čímž dává správnosti našeho výkladu za pravdu.
Jedná se tak o další bod novely ZZVZ, který navazuje na rozhodovací praxi soudů (podobně jako u rozsudku potvrzujícího vyloučení nákupu akcií, podílů a závodů z působnosti ZZVZ, o němž jsme již dříve informovali zde) a který vyjasňuje aktuální legislativní stav. Nejpodstatnější body novely shrnujeme v našem článku v časopise Veřejné zakázky (číslo 2/2020, str. 50–51).
Zdroj: EPRAVO.cz (18. 6. 2020)
Autoři: Robert Nešpůrek, Jan Diblík, Dalibor Kovář
Kvůli mimořádné situaci spojené s koronavirovou pandemií jsme byli všichni nuceni využít technologie v dosud nepoznaném rozměru, vyzkoušet si vzdálenou spolupráci a přemýšlet nad možnostmi zjednodušení různých procesů v našich společnostech cestou digitalizace. Nabízíme několik postřehů z naší praxe, z nichž je patrné, že digitalizace je pro většinu podnikatelů celkem jednoduše dosažitelná a není nutné ani vhodné ji odkládat.
Dopad vládních opatření spojených s bojem proti šíření koronaviru byl pro každého z nás cennou lekcí. V této turbulentní době jsme se naučili pracovat na dálku a vnímat důležitost technologií pro každodenní život. Dostali jsme unikátní příležitost přemýšlet nad optimalizací činností v našich organizacích. Máme veké štěstí, že digitalizace společnosti byla v době vypuknutí pandemie již natolik pokročilá, že řadě z nás umožnila relativně bezproblémové fungování. Přesto jsme pokrok v tomto ohledu až doposud nedokázali řádně ocenit.
Jestli ještě na začátku roku někdo pochyboval o potřebě digitalizovat vhodné agendy ve své organizaci, koronavirus takové pochybnosti s velkou pravděpodobností rozptýlil. Z technologického i právního pohledu se sice nacházíme ve stále stejné době, ale náš pohled se zásadně změnil. Orientace na digitální řešení a digitální dovednosti se najednou jeví jako zcela nezbytná pro zajištění stability fungování řady byznysů.
Při pohledu na trh řešení se může zdát, že existuje celá řada nástrojů, které jako mávnutím kouzelného proutku přesunou váš byznys do digitální roviny, nahradí několik hlav v týmu HR na oko líbivým řešením anebo zcela odstraní jakékoli vlastnoruční podepisování papírů. Novinové titulky mohou vyvolávat iluzi, že už brzy nebude díky snaze státu nikdo nikam chodit osobně a vše půjde vyřešit zcela jednoduše digitálně na dálku. Nechme protentokrát stát a jeho (ne)schopnost posouvat digitalizaci vůči občanům ve stavu nouze i mimo něj stranou; v této oblasti je v zásadě stále vše při starém.
Ačkoli už pravděpodobně cítíte, že je konečně potřeba začít využívat potenciálu pokročilé digitalizace, je nutné se vyvarovat překotných a nepromyšlených kroků.
Digitalizace není pouze o odstranění papíru, ale o změně myšlení a také o částečné změně fungování organizace a lidí, kteří v ní pracují.
Aby bylo možné digitalizaci využít k zásadnímu zvýšení efektivity, ke snížení nákladů organizace a k získání reálné konkurenční výhody, je potřeba provést velmi pečlivou přípravu – analyzovat, diskutovat, vyhodnocovat, plánovat a hlavně přemýšlet. Aby výsledek přinesl ovoce, budete potřebovat pomoc expertů z různých odvětví, zejména však IT a práva.
Teoretickým i praktickým poradenstvím v oblasti digitalizace právních jednání a interních procesů jsme strávili s více než stovkou našich klientů tisíce hodin. Asistovali jsme při zjednodušování workflow u začátečníků i etablovaných hráčů, připravili návrhy pro-digitalizačních zákonů, právně posuzovali konkrétní technologická řešení a pořádali detailní praktické workshopy. Sami již roky pracujeme na zavádění smysluplné digitalizace do naší rozmanité praxe. Zavedli jsme například řešení pro zjednodušení rutinní práce s typovými dokumenty anebo řešení pro využití prostého elektronického podpisu pro nás i naše klienty. Digitalizace se zkrátka nevyhýbá žádnému oboru podnikání, včetně těch, které donedávna byly považovány za poměrně konzervativní. V našem oboru chceme jít v tomto směru příkladem.
Protože jsme s našimi klienty v digitalizaci ušli už značný kus cesty, rádi bychom s jistou mírou zjednodušení vyzdvihli následující aspekty digitalizace, které vnímáme ze svého pohledu jako klíčové právní příležitosti ke zvýšení efektivity a snížení nákladů vaší organizace do dalších let. Digitalizace zajisté vyžaduje zvážení některých právních rizik, je ale především o právních přínosech, které vedou k jednoznačnému závěru – dát příležitost jejímu zavedení i u vás ve společnosti, stejně jako tak učinila pro různé aktivity téměř polovina organizací v Evropské unii.
České právo již delší dobu umožňuje uzavírat smlouvy a uskutečňovat písemné právní jednání elektronicky, a to dokonce i bez podpisu. Pokud vás zákon nebo dohoda nutí právně jednat skutečně jen v písemné formě, při elektronickém právním jednání ji zachováte tak, že zvolený prostředek (např. platforma, e-mail nebo mobilní aplikace) zachytí obsah jednání a určí jednající osobu. To není jen hypotetická, ale zcela reálná možnost.
Pokud chcete mít vyšší jistotu v průkaznosti a udržitelnosti jednání, rozhodnete se písemné jednání raději podepsat. Drtivou většinu jednání ve vaší organizaci dovnitř i navenek umíte elektronicky podepsat již nyní, aniž byste měli nebo potřebovali jakýkoli certifikát. Je velmi pravděpodobné, že si s tímto způsobem podepisování při odpovídajících pravidlech jednání pracovníků ve vaší organizaci a rozumném IT řešení vystačíte.
Patrně vždy vám zůstanou jednání, která se rozhodnete nechat „na papíře“, to však není prohra, jen přirozená a správná snaha digitalizovat pouze to, co dává smysl. Tímto postupem si paradoxně ušetříte mnoho praktických starostí a budete mít větší prostor věnovat se digitalizaci jen skutečně vhodných dokumentů.
Každý jednotlivý podpis navíc nemusí vždy znamenat aktivní úkon pracovníků, proces podepisování lze bez větších problémů i automatizovat. Podpisy pak za člověka vytváří na jeho pokyn a v mezích svého naprogramování „automat“ – to je praktické třeba v případě, kdy chcete obsluhovat zákazníky v režimu 24/7. Typicky to známe například z online světa e-commerce, když si objednáváme zboží či službu a automat nám z druhé strany potvrzuje uzavření smlouvy.
Pro elektronické doručování dokumentů můžete využít v zásadě jakoukoli dostupnou platformu nebo službu. Elektronický dokument lze doručit i osobně, například předáním tabletu s jeho zobrazeným zněním. Pro drtivou většinu jednání vám opět postačí prostá e-mailová komunikace, kterou ve vaší organizaci již ovládá každý. Při doručování některých dokumentů datovou schránkou dokonce zjistíte, že takové dokumenty vůbec není potřeba podepisovat.
Technologická neutralita je typická i pro uchovávání elektronických dokumentů nebo jejich převádění z elektronické podoby do listinné a nazpět. S relativně dostupným IT řešením si proto můžete dovolit přesunout své dosavadní listinné archivy do elektronické podoby, udělat si přitom ve věcech pořádek a uvolnit prostor, kde se doposud nacházely stohy listin. Toto řešení nemusí ani nezbytně umožňovat přerazítkování dokumentů časovými razítky; nutnost přerazítkovat vnímáme jako velmi častý mýtus odrazující mnoho klientů ještě před tím, než o digitalizaci začnou pořádně přemýšlet.
Čtete-li názory erudovaných českých právníků na možnosti elektronizace dokumentů v pracovním právu, zjišťujete, že ustrnuly v době, kdy ještě světlo světa nespatřil ani první iPhone. Český zákoník práce klade nesmyslné požadavky na doručování elektronických dokumentů mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, které si organizace vyhodnocují jako nesplnitelné, a digitalizaci HR zavrhují. Když si navíc přečtete ještě některá rozhodnutí českého Nejvyššího soudu, máte pocit, že digitalizovat klíčové dokumenty pracovněprávní agendy snad ani nelze.
Opak je pravdou – známe mnoho společností, kterým se povedla velmi pokročilá digitalizace této agendy, některým dokonce takřka úplná. A to jde o významné hráče v energetice, telekomunikacích nebo ve finančních službách. Společné je jim to, že byli připraveni přijmout určité riziko a učinit kompromis, občas i za hranou formalistické právní úpravy. Jejich volba jim však v praxi šetří značné náklady, efektivita agendy narostla skokově a zdá se, že tento krok budou respektovat i dozorové orgány a následovat bude další část praxe.
V České republice, ale i v okolních zemích, ve kterých mají podobně zastaralé pracovní právo, zaměstnavatelé oprávněně dlouhodobě volají po zjednodušení pravidel doručování v zákoníku práce. Spolu s dalšími experty jsme již připravili návrh relativně kompromisní novelizace zákoníku práce a vyjednáváme jeho další podporu. Věříme, že pokud odpadnou stávající viditelné zákonné překážky, a zaměstnavatelé tak nebudou nuceni jít při digitalizaci i za hranu zákoníku práce, digitalizace této vynechávané oblasti bude skoková. Jelikož má téma digitalizace v aktuální Poslanecké sněmovně nebývalou podporu, je dobré se začít na zjednodušení HR agendy již pomalu připravovat.
Pokud si chcete být jisti, že na dálku jednáte s konkrétní osobou, nevystačíte si s elektronickým podpisem, ale budete muset osobu tzv. elektronicky identifikovat. Řada organizací pro své primární fungování nepotřebuje znát totožnost zákazníka, vystačí si i s fiktivní identitou a zcela nedostačujícími identifikačními údaji. Typické je to pro část e-commerce nebo pro předplacené služby.
Nemáte-li však takové štěstí a svého zákazníka potřebujete bezpochyby určit, již brzy bude k dispozici placené řešení, díky kterému toho budete velmi jednoduše schopni. Jde o tzv. bankovní identitu. Jedná se o projekt chystaný Českou bankovní asociací a předními českými bankami, který umožní skutečně spolehlivě digitalizovat vhodné procesy a maximálně usnadnit podnikání. Jako spoluautoři příslušné zákonné úpravy a aktivní poradci při přípravě tohoto řešení věříme v úspěch a plošné přijetí této inovativní možnosti využívat přístupové údaje do internetového bankovnictví, zejména bude-li mít nakonec každý občan možnost díky bankovní identitě i zcela závazně cokoli elektronicky podepisovat, včetně podání vůči státu nebo dokumentů, na nichž bude vyžadován úředně ověřený podpis.
Poradenská společnost McKinsey[1] uvádí, že úspora nákladů na nábor nového zákazníka s pomocí spolehlivé elektronické identifikace může činit až 90 % a přínos pro HDP v dané zemi se zavedením takového řešení se může pohybovat při vhodné adopci mezi 3 a 13 %. Tato čísla není možné ignorovat a je namístě se okamžitě zamyslet nad tím, v jakých konkrétních procesech vaší společnosti by se bankovní identita dala využít. Nasazení projektu se očekává v první polovině roku 2021 a jeho vhodné i včasné využití bude bezesporu konkurenční výhodou.
Poradenská společnost McKinsey uvádí, že úspora nákladů na nábor nového zákazníka s pomocí spolehlivé elektronické identifikace činí až 90 % a přínos pro HDP v dané zemi se zavedením takového řešení pohybuje při vhodné adopci mezi 3 a 13 %. Tato čísla není možné ignorovat a je namístě se okamžitě zamyslet nad tím, v jakých konkrétních procesech vaší společnosti by se bankovní identita dala využít. Nasazení projektu se očekává v první polovině roku 2021 a jeho vhodné i včasné využití bude bezesporu konkurenční výhodou.
Ve snaze rozvíjet digitální dovednosti pracovníků by se v každé organizaci mělo diskutovat nejen o možnosti interního používání vhodných IT řešení, ale i vhodných možnostech využívání současné digitální legislativy. Pracovníci ve skutečnosti nepotřebují půl dne volna na vyřízení věcí po úřadech, když jsou často schopni odkudkoli a kdykoli vyřešit danou záležitost elektronicky na dálku, jen o této možnosti nevědí. Nemusí přicházet do práce pozdě, protože si musí ráno na poště nejdříve vyzvednout dopis, který tam mají uložený poslední den. A v budoucnu nebudou muset dokonce ani absolvovat návštěvu notáře k ověření svého podpisu.
Zlepšováním digitálních dovedností pracovníků v jejich osobním životě je připravujete i na lepší budoucí digitální fungování ve vaší společnosti.
Věříme, že řada z vás dá velmi brzy digitalizaci šanci, protože má nejen z právního pohledu významné přínosy. Rádi budeme sdílet naše rozsáhlé know-how v této oblasti a jsme také připraveni vás při digitalizačním úsilí podporovat a provázet jeho konkrétními nástrahami i příležitostmi. Nebojte se, vykročit tím správným elektronizačním směrem opravdu stojí za to!
[1] V reportu z dubna 2019 k dispozici >>> zde.
Zdroj: CZECHCRUNCH (15. 6. 2020)
Autor: Ivan Rámeš
Trend potvrzují také data – během letošního března a dubna na platformě Shoptet zaznamenali 2 200 nových e-shopů (rok předtím ve stejném období to bylo 850) a podle odhadu společnosti na celém trhu vzniklo 2 800 online obchodů, což je téměř o dva tisíce více než ve stejnou dobu před rokem.
Větší množství souvisejících poptávek zaznamenal také Ivan Rámeš, partner v advokátní kanceláři HAVEL & PARTNERS, ve které se specializuje na právo duševního vlastnictví a oblast e-commerce, ať už jde o ochranu spotřebitele či osobních údajů nebo marketingové právo.
V posledních měsících došlo i u nás k enormnímu nárůstu zájmu našich klientů o právní služby v oblasti e-commerce. Řada z nich byla v podstatě velmi narychlo nucena zřídit si e-shop, aby alespoň částečně nahradila kamenné prodejny, které musely být zavřené nebo fungovaly jen omezeně. Mnohdy se jednalo o klienty, kteří nad e-shopem uvažovali v dlouhodobém horizontu a za stávající situace jej „postavili“ v řádu pár týdnů.
Byli jsme také svědky přerodu online rezervačních systémů, které zákazníkovi dovolili provést pouze rezervaci zboží, ale jeho úhrada a vyzvednutí pak probíhalo v kamenné prodejně, do standardních e-shopů. Myslím si, že právě na základě této zkušenosti bude většina obchodníků i nadále kombinovat kamenné prodejny s e-shopem.
Tento trend probíhal ještě před koronavirovou krizí, ale okolnosti způsobily, že se ještě více urychlil. Paradoxně je docela možné, že někteří obchodníci své kamenné prodejny, které jsou nákladné na provoz, zcela zavřou a zůstanou pouze v online prostředí.
Dle mých zkušeností se v e-commerce světě pohybují dva typy klientů – jedni, kteří jsou právními záležitostmi zcela nepolíbení, většinu právních textů stáhnou „z internetu“ či od konkurence a právo prakticky neřeší. Druhá skupina naopak ke spuštění a provozu e-shopu přistupuje velmi zodpovědně.
Výhodou první skupiny je, že si nevytváří předem zbytečné starosti a spustí online obchod rychle a levně. Jejich odvážná radost končí většinou v momentě první kontroly České obchodní inspekce, Úřadu pro ochranu osobních údajů, živnostenského úřadu nebo jiného kontrolního orgánu. Tato kontrola je většinou důsledkem stížnosti nespokojeného zákazníka nebo cílené kontrolní akce.
„Dá se očekávat, že e-shopy budou cílem kontrol častěji než dříve.“
S ohledem na to, že řada obchodních podmínek, reklamačních řádů a jiných dokumentů, které po internetu kolují, jsou neaktuální nebo jsou výsledkem lidové tvořivosti, je pro kontrolní orgány snadné najít ustanovení, která jsou v rozporu se zákonem. Výše případné pokuty je pak závislá především na tom, o jak závažná porušení se jedná, kolikrát byl obchodník již pokutován v minulosti a jaké polehčující či přitěžující okolnosti přicházejí v úvahu.
Historicky jsme klienty zastupovali ve stovkách správních řízení a víme proto, že kontrola e-shopů je pro inspektory poměrně snadnou záležitostí – jednoduše proto, že se dá provádět „z tepla“ kanceláře a s jednoduchým zajištěním důkazů, obvykle formou printscreenů. Mimo jiné i z tohoto důvodu se dá očekávat, že e-shopy budou cílem kontrol častěji než dříve.
Právní kvalita e-shopů je obecně vyšší, než tomu bylo před lety, ale pravdou je, že jen menší část z nich má právní záležitosti stoprocentně v pořádku. Hovořím z vlastní zkušenosti, neboť si z profesního zájmu pročítám obchodní podmínky, reklamační řády, zásady zpracování osobních údajů a další dokumenty jednotlivých obchodníků, kde nakupuji.
Podle našich zkušeností se přitom obchodníci nejvíce bojí (kromě negativních recenzí na srovnávacích portálech) pokut ze strany kontrolních orgánů. Je faktem, že objem ukládaných pokut se rok od roku zvyšuje a nic nenaznačuje tomu, že to bude v dalších letech jinak.
Naopak pokuty, které zákony dříve určovaly v rámci jasně stanoveného fixního rozmezí, se v řadě předpisů mění na pokuty počítané z ročních obratů daného obchodníka. Podobným způsobem fungují předpisy na ochranu osobních údajů a podobné změny se objevují také v rámci spotřebitelských předpisů.
Jaké oblasti tedy e-shopy z právního hlediska nejčastěji podceňují?
Oblast e-commerce je záludná především v tom, že se v ní vyskytuje koncový zákazník (spotřebitel), kterého zákony v rámci celé EU považují za slabší smluvní stranu, která má být chráněna. Ponechme stranou polemiku, jestli je to správné a dostatečné, prostě je to tak. Tomu odpovídá jak aktuální, tak připravovaná legislativa, která – jak se zdá – spotřebitele bude chránit ještě více než doposud.
Vedle toho je (především od účinnosti nařízení GDPR) velkým strašákem oblast ochrany osobních údajů, které bohužel mnohdy nerozumí ani právní specialisté, natož provozovatelé e-shopů. Je až zarážející vidět po mediální masáži posledních let, jak lehkovážně přistupují obchodníci k regulaci týkající se osobních údajů a jak s nimi nakládají. Přitom jednou z klíčových změn oproti kamennému obchodu je výměna anonymního zákazníka u pokladny za jasně identifikovaného uživatele s adresou, e-mailem a kreditní kartou.
„Větší konkurence a možnost volby pro zákazníka není jen o šířce sortimentu a nízkých cenách, ale i o bezpečnosti jeho osobních údajů.“
Představte si, jak by se zákazník cítil, kdyby jej od obchodu sledoval soukromý detektiv a zapisoval by si, kam všude šel ještě nakupovat a kde pracuje, a tudíž kolik přibližně vydělává – když se ale obchodník bezhlavě pustí do online marketingu bez snahy a citu pro vytváření důvěry u zákazníka, tak přesně toto, ale ještě víc nenápadně, může bohužel dělat. A když se podíváte na desetitisíce e-shopů, tak je jasné jedno: větší konkurence a možnost volby pro zákazníka není jen o šířce sortimentu a nízkých cenách, ale i o bezpečnosti jeho osobních údajů.
Moje práce se nicméně nikdy nesoustředila pouze na obsah obchodních podmínek a dalších dokumentů. Naprosto zásadní totiž je, jestli je z právního pohledu v pořádku nákupní proces jako takový, tedy proces od výběru zboží, jeho vložení do košíku, zaklikání souhlasů až po závěrečné zaplacení, respektive doručení zboží.
Jakkoli jednoduše to může celé vypadat, není snadné splnit na jedné straně zákonem požadovanou informační povinnost (tedy spotřebitele vždy a všude o všem informovat), na straně druhé pak uživatelskou jednoduchost nákupu.
A to je právě důvod, proč ajťáci a markeťáci nemají rádi právníky – všechno komplikujeme, protože přidáváme všude spoustu textů, požadujeme hned několik povinně či nepovinně zašrktávacích polí se souhlasy, občas také tvrdíme, že některé zákonem regulované položky nelze prodávat tak snadno, jak si klienti myslí, a podobně.
Pokud se podaří úspěšně vyřešit tyto základní otázky, objevují se nové právní výzvy, na které se často obtížně hledá odpověď i v právních předpisech. Tady přichází na řadu detailní znalost spotřebitelského práva a e-commerce prostředí, zkušenosti z fungování kontrolních orgánů a soudů a také trocha právní intuice.
Věřte mi, že rád vzpomínám na právní výzvy související s online prodejem automobilů, online konfigurátorem ručních palných zbraní, internetovou seznamkou, prodejem léků a žíravin přes internet či prodejem zájezdů online v době, kdy se online zájezdy vlastně ještě vůbec nekupovaly.
„Mnozí obchodníci netuší, že již několik let existuje institut mimosoudního řešení spotřebitelských sporů.“
Samostatnou kapitolou, často zneužívanou ze strany zákazníků, je odstupování od smlouvy ve 14denní lhůtě, což je jeden z hlavních benefitů pro spotřebitele. Nelíbí se mi zboží? Jednoduše jej vrátím.
Ale co když je zboží za dobu 14 dnů již opotřebované? Do kdy musí obchodník vrátit spotřebiteli peníze? A musí vlastně vracet celou kupní cenu? A jak je to s náklady na dopravu? Nikdy bych nevěřil, že takto na první pohled jednoduchá věc může vyvolávat tolik otázek a praktických problémů.
Mnozí obchodníci doteď netuší, že již několik let v České republice existuje institut takzvaného mimosoudního řešení spotřebitelských sporů a že o tom musí zákazníky výslovně informovat. Specificky pro e-commerce existuje mimosoudní řešení sporů online, které řeší buď Česká obchodní inspekce nebo platforma pro řešení sporů online, která byla zřízena Evropskou komisí.
Jmenované oblasti přitom procházejí dalšími změnami, které budou i v budoucnu měnit fungování e-shopů. Například nová směrnice (EU) 2019/2161 přináší pozitivní změny v pravidlech pro označování cen zboží. Veškerá oznámení o slevě z aktuální ceny zboží budou nově muset uvádět předchozí cenu, kterou obchodník uplatňoval alespoň po dobu 30 dní před uplatněním slevy z ceny.
Cílem tohoto opatření je, aby nebylo možné bez povšimnutí spotřebitele účelově hýbat s cenou těsně před poskytnutím příslušné slevy (obchodníci tak v praxi činí, zejména v oblasti e-commerce, aby byla na první pohled poskytována „větší“ sleva než odpovídá skutečnosti). Členské státy Evropské unie ovšem mohou stanovit výjimku například pro zboží podléhající rychlé zkáze.
Prodejci tak budou povinni ve svých prodejních akcích uvádět jako původní cenu nejnižší cenu ve stanoveném období před zahájením akce, které nesmí být, až na výjimky, kratší než třicet dní. Na základě této povinnosti se dá očekávat, že popsané problematické jednání některých prodejců bude alespoň částečně omezeno. Nedodržení této povinnosti má být totiž členskými státy postihováno, a to teoreticky až do výše 4 % ročního obratu příslušného obchodníka, nestanoví-li jednotlivé země vyšší horní hranici.
Mezi další zakázané klamavé obchodní praktiky bude patřit například zákaz skryté reklamy při vyhledávání na internetu, zákaz neověřeného zveřejňování recenzí spotřebitelů či zákaz podávání a zadávání falešných či zkreslených spotřebitelských recenzí – i v tomto případě se jedná o běžnou praxi nepoctivých prodejců.
Poradenskou skupinu kanceláře HAVEL & PARTNERS zaměřenou na oblast nemovitostí, stavebnictví a životního prostředí rozšířil na pozici counsel Ladislav Haladej. V týmu, který je jedním z největších s touto specializací v České republice a na Slovensku a tvoří ho přes 30 právníků včetně 7 partnerů, se bude Ladislav zaměřovat na komplexní nemovitostní poradenství, především pak na development nemovitostí ve všech jeho fázích.
„V oblasti poskytování právních služeb týkajících se nemovitostí, stavebnictví a investičních projektů, včetně jejich financování, máme díky velikosti našeho týmu a odbornému know-how zásadní podíl na českém a slovenském právním trhu. Na následujících 10 let je další rozvoj této oblasti naší hlavní prioritou a věnujeme mu maximální úsilí. Vytváříme strategický programový dokument „Nemovitosti 2020–2030“ a díváme se na tuto problematiku velmi komplexně,“ vysvětluje zakladatel a řídící partner kanceláře Jaroslav Havel. „Součástí této strategie je i personální posilování, proto jsem rád, že se Ladislav Haladej stal součástí našeho nemovitostního týmu. Díky svým více než desetiletým zkušenostem, jež získal při poskytování právního poradenství předním slovenským developerům působícím v rámci celé Evropy, pro nás bude při realizaci našich cílů na nemovitostním trhu velkou posilou,“ dodává k nástupu nového kolegy Havel.
Ladislav získal titul magistr práv a akademický titul doktor práv na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a v roce 2010 na Slovensku úspěšně absolvoval advokátní zkoušky. Před nástupem do HAVEL & PARTNERS pracoval jako advokát specializující se na právo nemovitostí a developerské a stavební právo v advokátní kanceláři RELEVANS v Bratislavě. Praxi také získával v Law & Trust – advokátska kancelária, kde byl odpovědný za poskytování komplexních právních služeb ve slovenském i anglickém jazyce slovenskému developerovi komerčních nemovitostí HB Reavis Group.
Autoři: Adéla Havlová, Romana Derková, Marek Jaroš
Vážení klienti a obchodní přátelé,
dovolujeme si Vás informovat o zásadním rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 70/2018-138 (viz zde) ze dne 27. 5. 2020 k výkladu zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ). Krajský soud v něm potvrdil, že (i) nákup akcií, obchodních podílů a závodů nespadá pod ZZVZ a že (ii) ZZVZ je nutné vykládat nikoliv čistě jazykově, ale podle skutečné vůle zákonodárce; zásadně tak platí výklad eurokonformní – tj. v souladu se smyslem a účelem odpovídajících ustanovení zadávací směrnice EU.
Rozsudkem došlo ke zrušení rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), které v roce 2018 vzbudilo velký rozruch napříč odbornou veřejností v oblasti veřejných zakázek (rozhodnutí o rozkladu viz zde). Podle zrušeného rozhodnutí ÚOHS se akvizice obchodního podílu společnosti (zjednodušeně nákup akcií) měla považovat za veřejnou zakázkou na dodávky a realizovat v zadávacím řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ). Při posouzení naplnění definice veřejné zakázky na dodávky, jejímž předmětem je mj. pořízení věcí, se ÚOHS přiklonil ke striktně formálnímu výkladu, opírajícímu se o definici věci podle občanského zákoníku, do níž spadají mj. akcie. ÚOHS tehdejším rozhodnutím zastavil snahu Libereckého kraje zajistit si dopravní obslužnost prostřednictvím vlastního dopravního podniku, který chtěl získat právě nákupem akcií ČSAD Liberec.
Rozruch vzbudilo rozhodnutí ÚOHS v roce 2018 zejména z toho důvodu, že provést formální zadávací řízení dle ZZVZ na nákup závodu, podílu či akcií existující společnosti je těžko představitelné a realizovatelné. Nabídky jsou sotva porovnatelné a hodnotitelné dle předem daných, pevných kritérií a taktéž kvalifikační kritéria kladená dle ZZVZ na účastníka řízení coby předkladatele nabídky se míjí účinkem. Přitom i zadavatelé veřejných a sektorových veřejných zakázek činí takovéto akvizice legitimně, v rámci své podnikatelské činnosti nebo k zajištění svých oprávněných potřeb.
Představa, že rozhodnutí ÚOHS v roce 2018 zůstane pravomocné, nás nenechala klidnými. Legislativní vývoj v oblasti veřejných zakázek v detailu doprovázíme již od roku 2012 účastí našich expertů v odborných spolcích, zejména Asociaci pro rozvoj infrastruktury (ARI) a Asociaci pro veřejné zakázky (AVZ). Jsme rádi, že Liberecký kraj přijal nabídku zastoupení pro bono a ve spolupráci s ARI a AVZ se námi nechal zastoupit při podání žaloby. Argumentaci vůči soudu jsme postavili na detailní znalosti legislativního vývoje k ZZVZ a našich zkušenostech se zahraniční výkladovou praxí, zejména Německa a Rakouska. Velmi nás těší, že Krajský soud v Brně této argumentaci přisvědčil. Věříme, že tento rozsudek se stane stěžejním pro budoucí výklad ZZVZ v souladu s účelem směrnic EU a záměrem zákonodárce.
Pro úplnost dodáváme, že v připravované novele ZZVZ, která je nyní ve stavu po připomínkovém řízení Vlády ČR a která by měla nabýt účinnosti od 1. 1. 2021, jsme podpořili za ARI i AVZ doplnění ZZVZ tak, aby problém nabývání obchodních podílů, závodů a akcií byl definitivně vyřešen. ÚOHS se k tomuto návrhu vyjádřil konstruktivně a doplnil navrhovaný výčet též o pohledávky.
Autoři: Ondřej Florián, Pavlína Petráčková, Eliška Dittrichová
Dnešního dne nabyla účinnosti novela zákona č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními spojenými s výskytem koronaviru SARS CoV-2 („zákon“), která rozšiřuje okruh osob, které mohou žádat stát o kompenzaci, a to o některé ze společníků společností s ručením omezeným.
Dosavadní právní úprava totiž umožňovala žádat stát o pomoc pouze osobám samostatně výdělečně činným („OSVČ“), avšak nedopadala na malé podnikatele poškozené koronavirem, kteří si k výkonu své výdělečné činnosti zvolili formu společností s ručením omezeným („společnost“), ačkoliv se jejich činnost v praxi často materiálně příliš neodlišuje od samostatné výdělečné činnosti a zároveň pro ně může být (stejně jako u OSVČ) často také jediným zdrojem příjmu.
Novela zákona tak rozšířila okruh subjektů kompenzačního bonusu („bonus“) o vybrané společníky společností, kteří v důsledku krizových opatření přišli o svou ekonomickou činnost, anebo na ní byli významně omezeni (nad míru obvyklou), ať už z důvodu uzavření provozovny společnosti či omezení jejího provozu, karantény společníka nebo jeho zaměstnance, péče o dítě společníka nebo jeho zaměstnance, omezení poptávky po výrobcích, službách nebo jiných výstupech společnosti anebo omezení či ukončení dodávek nebo služeb potřebných pro výkon činnosti společnosti.
V této souvislosti je ovšem nezbytné zdůraznit, že pro získání bonusu zákon vyžaduje splnění celé řady kumulativních podmínek (v podrobnostech je uvádíme níže v tomto článku), které se vztahují jak k osobě společníka, tak ke společnosti jako takové.
Subjektem bonusu je vždy pouze společník společnosti založené za účelem dosažení zisku, který je fyzickou osobou. Toto omezení má dle vůle zákonodárce zamezit zneužití neoprávněného čerpání bonusu prostřednictvím společníka – právnické osoby, která je „prázdnou schránkou“ nebo která by mohla být následně zrušena.
Další nezbytnou podmínkou je status společníka společnosti, kdy bonus lze poskytnout pouze společníkovi společnosti, která má buď jednoho, nebo maximálně dva společníky. Smyslem tohoto omezujícího kritéria je cílit pouze na společníky společností, kteří jsou v postavení obdobném jako OSVČ. Zákon tedy z tohoto důvodu určuje maximální počet společníků společnosti, zatímco počet jejích zaměstnanců zde nehraje žádnou roli.
Výjimku ovšem představují rodinné společnosti. V případě, že jsou všichni společníci členy jedné rodiny, zákonné omezení počtu společníků se na tyto společnosti neuplatní. Pro úplnost uvádíme, že pro účely zákona se členy jedné rodiny rozumí všichni příbuzní v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle zákona upravujícího registrované partnerství. Uvedený výčet se částečně inspiruje definicí osoby blízké v § 22 občanského zákoníku, avšak je oproti ní pojat úžeji. Nedopadá tak např. na osoby, které spolu trvale žijí.
Ve všech uvedených případech dále musí platit, že podíl společníka ve společnosti není nahrazen kmenovým listem.
Pokud se jedná o naplnění podmínek pro vznik nároku na bonus, je toto naplnění posuzováno vždy ve vztahu ke konkrétnímu dni bonusového období (tj. od 12. 3. do 30. 4.2020 v případě prvního bonusového období, od 1. 5. do 8. 6. 2020 v případě druhého bonusového období), za který je nárok na bonus uplatněn. Zatímco některé podmínky musí společník společnosti splňovat po celou dobu (např. být společníkem k rozhodnému dni 12. 3. 2020), jiné podmínky jsou definovány tak, že jejich naplnění se může mezi jednotlivými dny měnit, tedy v praxi mohou být naplněny pouze pro některé dny bonusového období, zatímco pro jiné nikoliv.
Dalšími podmínkami pro získání bonusu je časový a příjmový test zajišťující, že se bude jednat o společnost již po určitou dobu existující a dosahující relevantních příjmů. Vedle toho musí společník a společnost prokázat také svoji daňovou rezidenci ke dni vyhlášení nouzového stavu (12. 3. 2020) a v průběhu čerpání bonusu.
Společník (fyzická osoba), pokud:
Časový test:
Příjmový test:
Daňová rezidence společníka a společnosti (ke dni 12. 3. 2020):
Subjektem bonusu naopak nemůže být společník společnosti:
Pokud je fyzická osoba společníkem ve více společnostech, může jí vzniknout nárok na bonus za daný kalendářní den pouze jednou. Společník tak může uplatnit nárok na bonus vždy pouze ke konkrétní společnosti, přičemž podmínky vzniku uvedeného nároku budou posuzovány výlučně ve vztahu k této společnosti. Případné nesplnění podmínek jinou společností, jíž je stejná osoba společníkem, by tak nemělo být podstatné a správce daně by je při přiznání bonusu neměl zkoumat.
V případě, že bude společník nárokovat bonus ve vztahu k více společnostem (pro každou za jiné kalendářní dny v rámci bonusového období), je povinen identifikovat všechny tyto společnosti ve vztahu k příslušnému rozsahu nároku.
Bonus ve výši 500,‑ Kč denně bude možné čerpat jak zpětně za první bonusové období od 12. 3. do 30. 4. 2020, tak za druhé bonusové období od 1. 5. do 8. 6. 2020. Maximálně tedy bude moci společník žádat o bonus ve výši 44.500,- Kč. V případě dalšího prodloužení krizových opatření zákon předvídá třetí bonusové období od 9. 6. do 31. 8. 2020, a to pro dny, kdy je zcela nebo zčásti omezen výkon činnosti společnosti.
Nárok na bonus vznikne pouze společníkovi společnosti v případě splnění zákonných podmínek, tak jak jsou uvedeny výše. Společník může žádat o přiznání bonusu na základě formuláře umístěného na stránkách finanční správy, společně s podepsaným čestným prohlášením, kterým osvědčí splnění podmínek pro vznik nároku na bonus. Žádost se podává za každé bonusové období zvlášť, a to nejpozději do 60 dnů ode dne skončení příslušného bonusového období.
Není přípustné současné čerpání bonusu pro společníka společnosti a podpory v nezaměstnanosti, podpory poskytnuté v rámci programu Antivirus z důvodu zaměstnání tohoto společníka ve společnosti či kompenzačního bonusu pro OSVČ.
Naopak se nepřihlíží k tomu, pokud je společník v zaměstnaneckém poměru (např. účetní) anebo v jiném poměru (např. v pozici jednatele) vůči vlastní společnosti. Podmínkou ovšem je, že na sebe coby na zaměstnance společník ve stejné dny, kdy si nárokuje bonus, nepobírá příspěvek v rámci programu Antivirus. Nicméně pokud společník pobíral příspěvek z programu Antivirus pouze za část bonusového období, může si za zbývající dny nárokovat bonus.
Pokud by společník vykonával činnost, v jejímž důsledku by byl účasten nemocenského pojištění jako zaměstnanec u jiné společnosti, než které je společníkem, popř. měl příjmy z dohody o pracovní činnosti nad 3.000,- Kč či dohody o provedení práce nad 10.000,- Kč, subjektem bonusu by se vůbec nestal.
V případě, kdy finanční úřad na základě postupu k odstranění pochybností nebo na základě daňové kontroly zjistí, že nebyly splněny podmínky pro vznik nároku na bonus a bonus nebyl vyměřen ve správné výši, doměří daň ve výši rozdílu vyměřeného bonusu a částky nově zjištěné.
Pokud společník následně zjistí, že o bonus požádal neoprávněně nebo žádal o nesprávnou částku, měl by o takové skutečnosti informovat finanční úřad, u kterého žádost podal.
Společník je dále v obou výše uvedených případech povinen obdržený neoprávněný bonus vrátit a současně uhradit úrok z prodlení (15 % p.a.), a to zpětně ode dne, kdy byl neoprávněně vyplacen, až do dne jeho vrácení.
V této souvislosti doporučujeme, aby si společník uchovával veškeré podklady prokazující, že jej krizová opatření zasáhla a došlo k faktickému omezení výkonu činnosti společnosti, především pokud žádá o bonus z titulu omezení vstupů nebo naopak z důvodu omezení poptávky po výrobcích či službách společnosti apod. Rovněž doporučujeme archivovat relevantní písemnou komunikaci s dodavateli či zákazníky, zápisy z případných jednání či precizní evidenci snížených tržeb.
„Neustále sledujeme nové trendy a inspirujeme se od nejlepších mezinárodních advokátních kanceláří, globálních poradenských firem či privátních bank, a to i v oblasti digitalizace, která se v souvislosti s krizí ještě urychluje,“ říká zakladatel a řídící partner kanceláře Jaroslav Havel. „Už před krizí jsme se ale se Sandrou a Miroslavem dohodli na spolupráci při realizaci a dalším rozvoji digitální strategie naší skupiny. Marketing a další související aktivity vnímám jako důležitou a nedílnou součást úspěchu každé společnosti. Od začátku jsem se svými společníky budoval tuto kancelář jako silnou a dynamickou firmu, kdy jsme se nebáli investovat do marketingu mnohem více úsilí i prostředků, než bylo do té doby v ČR a na Slovensku obvyklé. Náš mimořádný růst pak potvrdil, že jsme investovali dobře. Obrovskou výhodou je nyní naše velikost, která nám umožňuje dělat marketing na špičkové mezinárodní úrovni s vlastním interním týmem. To nyní platí i při realizaci naší digitální strategie, jejíž první výsledky už vidíme v rámci transformace ekonomiky od března 2020,“ doplňuje Jaroslav Havel.
Sandra Matušková vystudovala Mediální komunikaci na Univerzitě Jana Amose Komenského. V rámci své více než desetileté praxe v oblasti online marketingu působila například ve společnosti H1.cz nebo jako Programmatic konzultant v agentuře Adexpres. V marketingovém týmu bude Sandra zodpovídat za kompletní oblast online marketingu, včetně rozvoje sociálních sítí a blogu, optimalizace webových stránek a dalších aktivit posilujících brand HAVEL & PARTNERS.
Miroslav Hyrman vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na CERVO Institut. Před nástupem do kanceláře HAVEL & PARTNERS pracoval v advokátní kanceláři Allan S. Lolly & Associates APC v USA a mentoroval několik startupů, mimo jiné i pro společnost Microsoft. V marketingovém týmu bude mít na starosti především datovou analytiku, včetně analýzy trhu, dále obchodní reporting a v neposlední řadě také odpovědnost za další rozvoj CRM systému.
Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS z pozice subdodavatele společnosti Binder Grösswang poskytla s ohledem na české právní aspekty transakce poradenství společnosti BEXITY GmbH a její holdingové společnosti Mutares SE & Co. při prodeji 100 % podílu české dceřiné společnosti European Contract Logistics (EC Logistics). EC Logistics byla v rámci management buy-out prodána svému jednateli a výkonnému řediteli Romanu Goerojovi. Právní tým pro oblast fúzí a akvizic pod vedením partnera Pavla Němečka tvořili senior advokát Tomáš Navrátil a koncipient Josef Bouchal; záležitosti daňového práva měl v průběhu celého procesu na starosti counsel Josef Žaloudek.
EC Logistics je globálním poskytovatelem mezinárodní silniční, letecké a námořní přepravy. Společnost, která byla založená v roce 1991 se sídlem v Praze, nabízí komplexní služby pro automobilový, high-tech, farmaceutický, chemický a potravinářský průmysl. Společnost Mutares získala tuto společnost v listopadu 2019 v rámci akvizice skupiny BEXITY, která je v oblasti přeshraničních dopravních a logistických služeb lídrem na rakouském trhu. Společnost EC Logistic s 51 zaměstnanci dosáhla v roce 2019 obratu 10 milionů EUR. Hodnotu transakce se obě strany rozhodly nezveřejňovat.
Právní poradenství společnosti BEXITY GmbH s ohledem na aspekty rakouského práva poskytla advokátní kancelář Binder Grösswang, jejíž tým pod vedením partnera Thomase Schirmera a senior advokáta Wolfganga Guggenbergera zodpovídal v rámci prodeje EC Logistics za záležitosti rakouského korporátního a M&A práva; oblast rakouského daňového práva pak zajišťoval senior advokát Clemens Wilfonseder.
Zdroj: Veřejné zakázky (5/2020)
Autoři: Adéla Havlová, Marek Jaroš
V souvislosti s koronavirovou pandemií se na jaře tohoto roku dostala do popředí otázka možného prodlužování termínů plnění smluv na veřejné zakázky. Není sporu o tom, že v důsledku nastalé situace docházelo, a i nadále dochází k masivnímu ovlivnění dodavatelsko-odběratelských vztahů, které v mnoha případech ústit až do ohrožení řádného a včasného plnění smluv. Na tuto situaci reagovaly v průběhu první vlny pandemie některé dotčené orgány vydáním stanovisek či doporučení zadavatelům, jak lze v případě komplikací při plnění veřejných zakázek postupovat efektivně v zájmu zachování smluvního vztahu a zároveň v souladu se zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů („ZZVZ“). Byť jsou tato stanoviska vhodným základním zobecněním v úvahu přicházejících postupů, konkrétní situace, které řeší v praxi zadavatelé, jsou mnohem složitější, co se týče právního posouzení.
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR („MMR“) uveřejnilo na portálu o veřejných zakázkách a koncesích dne 25. 3. 2020 dokument „Doporučení k možnosti prodlužování lhůt pro podání nabídek a možnosti prodloužit změnu závazku ve stavu nouze“[1], v němž pojalo možnost prodloužení doby realizace plnění veřejných zakázek prakticky. Připustilo, že v případě již ukončených zadávacích řízení a uzavřených smluv, pokud by vyhlášení nouzového stavu přímo ovlivnilo průběh realizace veřejné zakázky, může zadavatel prodloužit dobu plnění smlouvy na základě tzv. nepředvídatelné změny okolností podle § 222 odst. 6 ZZVZ. Nutnou podmínkou však i nadále zůstává, že
Možnost aplikace § 222 odst. 6 ZZVZ připustil též Úřad pro ochranu hospodářské soutěže („Úřad“) ve zveřejněném „Stanovisku ÚOHS k možným změnám závazků smluv v době koronavirové nákazy“.[2] Úřad připomněl, že i veřejná zakázka je stále soukromoprávním jednáním, byť uzavřeným podle specifických pravidel upravených v ZZVZ; doporučil proto pozornosti zadavatelů rovněž příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („OZ“), „a to zejména § 2913 odst. 2 (liberační důvody v případě náhrady škody při porušení povinnosti ze smlouvy), ale třeba i § 2006 (následná nemožnost plnění) a § 1765 a násl. (změna okolností, jehož aplikovatelnost je však limitována právě ustanovením § 222 ZZVZ).“
S ohledem na zveřejněné stanovisko Úřadu vyvstala již na začátku koronavirové pandemie otázka, jak nahlížet na změnu těch smluv, ve kterých strany na sebe v souladu s 1765 odst. 2 OZ převzaly nebezpečí změny okolností. Převzetí tohoto nebezpečí znamená, že straně, která se dovolává podstatné změny okolností, nevznikne právo domáhat se obnovení jednání o smlouvě (a to případně i soudní cestou). Může taková klauzule ve smlouvě relativizovat přípustnost využití § 222 odst. 6 ZZVZ v důsledku koronavirové pandemie?
Domníváme se, že bez dalšího nikoliv. Na ustanovení § 1765 odst. 1 OZ[3] je vhodné správně nahlížet jako na poměrně silné právo (zejména dodavatele), které fakticky aktivuje i jisté povinnosti zadavatele (musí obnovit jednání, soud může k návrhu dodavatele upravit poměry stan apod.). Pokud strany toto právo vyloučily, zadavateli nehrozí, že bude povinen změnu strpět (bez ohledu na limity § 222 ZZVZ). To však podle našeho názoru automatický neznamená, že by v takovém případě byla vyloučena rovněž možnost (tj. nikoliv povinnost) zadavatele ke změně smlouvy, a to při dodržení limitů vyplývajících z § 222 ZZVZ. Posledně uvedené ustanovení ZZVZ je nutné vnímat jako ustanovení sui generis, které představuje nástroj na straně zadavatele pro flexibilní přizpůsobení se nahodilým okolnostem.
Opačný výklad by dle našeho názoru postrádal smysl a nevedl by k řešení potenciálních problémů, které mohou při plnění veřejných zakázek v době koronavirové krize vznikat. Převážná většina smluv na veřejné zakázky totiž obsahuje klauzuli, kterou na sebe strany převzaly nebezpečí změny okolností. Účelem těchto ujednání nicméně nebylo to, aby za žádných okolností nebylo možné provést nezbytné úpravy závazku ze smluv. Pokud by tato skutečnost sama o sobě vylučovala použití § 222 odst. 6 ZZVZ, zadavatelé i dodavatelé by se dostali do patové až neřešitelné situace, která by mohla vést k pozastavení plnění ze strany dodavatelů a letitým soudním sporům. V tomto směru lze upozornit i na dokument vydaný Evropskou komisí, týkající se možností změn smluv na veřejné zakázky, v němž Komise zdůraznila aplikační možnosti a potřebu využívání právě § 222 odst. 6 ZZVZ [resp. čl. 72 ods. 1 písm. c) Směrnice 2014/24/EÚ]. Pokud by docházelo k široké neschopnosti dodavatelů plnit zakázky, může nastat globální selhání zakázek s výraznými ekonomickými a sociálními dopady. Negativa se mohou projevit jak na straně dodavatelů, kterým v krajním případě může hrozit insolvence, tak i na straně zadavatelů, kteří by neobdrželi požadované plnění.[4] Což by bylo zajisté nežádoucí.
Je ovšem zřejmé, že doporučení a stanoviska vybraných orgánů byla do značné míry ovlivněna právě bezprecedentní situací, kterou koronavirová pandemie způsobila a která ve svém celosvětovém měřítku neměla doposud obdoby. To ale nemusí nutně platit i nadále a je nutné, aby si zadavatelé tohoto posunu byli vědomi.
Jak uvedeno výše, aplikace § 222 odst. 6 ZZVZ je přípustná pouze za situace, že potřeba změny vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat. Zkušenosti a poučení z první vlny pandemie tak může do budoucna stěžovat pozici zadavatelů při odůvodnění nepředvídatelnosti změny. Bude určitě zajímavé sledovat další vývoj a přístup dohledových orgánů například právě v souvislosti s posuzováním možnosti prodlužování termínů plnění smluv v návaznosti na negativní dopady druhé vlny pandemie.
Zadavatelům bychom však v současné situaci doporučovali postupovat v tomto směru obezřetně a nastavovat smluvní podmínky způsobem, který již případné negativní dopady druhé vlny viru budou dostatečným způsobem předvídat a umožňovat na ně pružně reagovat (např. různé změnové mechanismy, doložky vyšší moci apod.). Na případné změny závazků ze smluv na veřejné zakázky bude vždy nahlíženo z pohledu okolností předvídatelných při sjednání smlouvy. Pokud byla smlouva uzavírána v době, kdy již zadavatelé mohli a měli být ponaučení z koronavirované situace, avšak budoucí změny závazku v tomto směru nechali ve smlouvě bez adekvátní úpravy anebo dokonce ponechávali dříve běžné, přísnější nastavení závazů, je třeba počítat s rizikem, že se zadavatelé i dodavatelé mohou dostat do nelehké situace, kdy nebude možné předmět veřejné zakázky řádně plnit, avšak možnosti dalších změn podle § 222 odst. 6 ZZVZ budou značně omezeny, ne-li vyloučeny.
[1] Dokument je dostupný na: http://www.portal-vz.cz/cs/Aktuality/Doporuceni-k-moznosti-prodluzovani-lhut-pro-podani-nabidek-a-moznosti.
[2] Stanovisko je dostupné na: https://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/aktuality-z-verejnych-zakazek/2762-stanovisko-uohs-k-moznym-zmenam-zavazku-smluv-v-dobe-koronavirove-nakazy.html.
[3] „Dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou. Uplatnění tohoto práva neopravňuje dotčenou stranu, aby odložila plnění.“
[4] Doporučení Komise je dostupné např. na webových stránkách slovenského Úradu pre verejné obstarávanie: https://www.uvo.gov.sk/vsetky-temy-4e3.html?id=632.
Radka Rainová
