Zdroj: franchising.cz
Autoři: Ivan Rámeš, Tereza Hrabáková
EU podporuje malé a střední firmy. Skrze nový grantový program jim pomáhá řešit otázky spojené s duševním vlastnictví, které často řeší i franšízy.
Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) otevřel v lednu nový grantový program Ideas Powered for Businesss SME Fund zaměřený na podporu ochrany duševního vlastnictví malých a středních podniků. Každému, kdo splňuje podmínky, může být proplacena částka do výše 1 500 eur, využitelná na služby spojené s duševním vlastnictvím. Například u základní přihlášky ochranné známky EU lze snadno ušetřit přes deset tisíc korun.
Podpora je určená pro následující kategorie (dle definice EU) podniků se sídlem v EU:
Úspěšná tak může být žádost každého podniku, který má méně než 250 zaměstnanců a zároveň jeho roční obrat nepřekračuje 50 milionů euro nebo bilanční suma jeho roční rozvahy nepřekračuje 43 milionů eur. Grant nemůže získat podnik, který nemá potřebnou finanční a provozní způsobilost (např. je v úpadku) a neprokáže svoji důvěryhodnost, ani ten, kdo na tytéž služby nebo jejich část v minulosti využil vnitrostátní nebo evropské financování.
Prostředky z fondu lze využít na proplacení části nákladů na:
1. „IP Scan“ (maximální sleva 75 %)
IP Scan označuje poradenství v oblasti duševního vlastnictví (např. identifikaci a posouzení duševního vlastnictví obchodní společnosti a volbu vhodné strategie jeho ochrany), které je v rámci tohoto programu poskytováno výhradně prostřednictvím národních úřadů – v České republice je to Úřad průmyslového vlastnictví, na Slovensku Úrad priemyselného vlastníctva. Konzultace zprostředkované českým úřadem mohou v tomto případě poskytovat pouze tři jím vybrané nekomerční organizace, slovenský úřad konzultace poskytuje sám.
2. Poplatky za přihlášky (maximální sleva 50 %)
Proplacena může být až polovina nákladů na administrativní poplatky za přihlášky ochranných známek a průmyslových vzorů (designu) na národní, regionální (Benelux) a unijní úrovni. V případě přihlášky ochranné známky EU může sleva dosahovat 425 euro (standardní poplatek za registraci jedné známky v jedné třídě zboží či služeb je 850 euro).
O finance lze žádat prostřednictvím elektronického formuláře. Formulář je dostupný mimo jiné v češtině a slovenštině. Jeho vyplnění je jednoduché a nezabere moc času, klientům však rádi s jejich vyplněním pomůžeme. Celkem bude z fondu rozděleno 20 milionů eur, a to v pěti etapách (pro každou jsou určeny 4 miliony eur). V každé etapě bude pro získání voucheru rozhodující datum podání žádosti. Doporučujeme proto žádost podávat krátce po 1. květnu, 1. červenci či 1. září 2021).
Každý ze dvou výše uvedených typů příspěvků lze získat maximálně jednou. Souhrnným limitem přiznané podpory je částka 1 500 eur. Pokud nebude žádost v jedné etapě úspěšná z kapacitních důvodů, lze ji zopakovat v následujícím období. Uzávěrka posledního období pro podání žádostí je 30. září 2021.
Upozorňujeme, že samotnou žádost o IP Scan nebo přihlášku ochranné známky či průmyslového vzoru je třeba podat a zaplatit až po oznámení o přiznání nároku na grant ze strany EUIPO, rozhodnutí budou zasílána e-mailem. Později je ještě pro refundaci nutné doložit doklad o platbě za zvolenou službu. Podrobnosti o programu jsou dostupné na webu EUIPO. Jedná se určitě o zajímavou příležitost, jak si s menšími náklady posílit ochranu duševního vlastnictví, které zejména v době covidové a digitální může hrát ještě větší roli než kdy dříve.
Zdroj: Právní rádce (4/2021)
Autoři: Kateřina Staňková, Barbora Sahánková
K tomu, aby působil odkladný účinek odvolání, musí být odvolání včasné a přípustné. Právě na tyto dvě hlavní podmínky a také na podstatu suspenzivního účinku se nyní podíváme podrobněji.
Správní řád vychází z pravidla dvojinstančního přezkumu rozhodnutí. Toto pravidlo zaručuje účastníkům správního řízení, že se mohou bránit proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně z důvodu jeho domnělé nezákonnosti, nesprávnosti nebo nepřezkoumatelnosti u správního orgánu druhého stupně, a to prostřednictvím řádných opravných prostředků.
Dvojinstančnost správního řízení je nepochybně projevem materiálního právního státu jako základního stavebního kamene, na kterém je právní řád České republiky založen. Zakotvení dvojinstančnosti, respektive možnost obrany prostřednictvím řádných opravných prostředků slouží k ochraně základních ústavně zaručených práv adresátů správních rozhodnutí, zejména pak chrání a posiluje jejich právní jistotu a legitimní očekávání.
Podstata řádných opravných prostředků tkví v tom, že se lze ochrany proti prvostupňovému rozhodnutí bránit ještě předtím, než napadené rozhodnutí nabude právní moci a s tím spojené vykonatelnosti nebo začne vyvolávat jiné právní účinky. Zmíněné je projevem právě odkladného neboli suspenzivního účinku odvolání, který nastává ex lege, tedy ze zákona.
Odkladný účinek adresátům rozhodnutí zaručuje, že správní rozhodnutí nevyvolá právních účinků v něm předvídaných do doby, než o odvolání proti němu rozhodne příslušný odvolací orgán. (1)
Podle správního řádu má včas podané a přípustné odvolání odkladný účinek (2), v důsledku čehož nenastává právní moc, vykonatelnost ani jiné právní účinky napadeného rozhodnutí. Odkladný účinek tak nastává sice ze zákona, ale k tomu, aby odkladný účinek působil, musí být odvolání včasné a přípustné. Těmto dvěma hlavním podmínkám vzniku odkladného účinku odvolání se proto níže věnujeme podrobněji.
Aby bylo možné považovat odvolání za včasné, musí být u správního orgánu podáno v zákonem stanovené lhůtě (3), tedy ve lhůtě patnácti dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí, proti kterému odvolání směřuje, odvolateli oznámeno. (4)
Rozhodnutí se dle správního řádu oznamuje doručením stejnopisu písemného rozhodnutí do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením. Není-li odvolání podáno včas, odvolací orgán takto opožděné odvolání rozhodnutím zamítne. (6)
Judikatura správních soudů (7) v souvislosti s tímto dospěla k důležitému jednoznačnému závěru, a to že u opožděného odvolání suspenzivní účinek nenastává. Pokud by totiž odkladný účinek začal u opožděného odvolání působit, mohlo by dojít k nežádoucím účinkům spojeným s prodlením nabytí právní moci napadeného rozhodnutí. Nejvyšší správní soud zdůraznil relevanci podmínky včasnosti podání odvolání k suspenzivnímu účinku odvolání za pomoci argumentu a contrario, tedy jestliže je podmínkou suspenzivního účinku jeho včasné podání, lze dovodit, že opožděné odvolání nemá odkladné účinky, a to ani v tom případě, že o něm není dosud rozhodnuto.
Odvolání se podává u správního orgánu prvního stupně, který napadené rozhodnutí vydal. (8) Tento správní orgán pak v případě, že odvolání nebylo podáno včas, předá spis odvolacímu správnímu orgánu do 10 dnů ode dne podání odvolání a ve svém stanovisku se omezí na uvedení důvodů, jež jsou dle jeho přesvědčení rozhodné pro posouzení opožděnosti odvolání.
Teprve poté se odvoláním začne zabývat odvolací správní orgán, který je oprávněn autoritativně vyslovit jeho opožděnost rozhodnutím. Obecně sice platí, že by měl správní orgán vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, nejpozději do třiceti dnů ode dne zahájení řízení, nicméně s ohledem na praktické zkušenosti a zahlcenost správních úřadů se nelze na tyto lhůty spoléhat.
I v případě, že by bylo o zamítnutí odvolání z důvodu jeho opožděnosti rozhodnuto v zákonem stanovených lhůtách, je vysoká pravděpodobnost, že právní moc napadeného rozhodnutí nastane dříve, než bude zamítavé rozhodnutí vydáno. Právní moci totiž rozhodnutí nabývá, jestliže se proti němu již nelze odvolat, tedy uplynutím lhůty pro podání odvolání.
Je tak zřejmé, že pokud by nebylo judikatorně jasně potvrzeno, že opožděné odvolání nemá odkladný účinek, došlo by k nežádoucímu prodlení s nabytím právní moci napadeného rozhodnutí, což s sebou může v mnoha případech nést velice nežádoucí důsledky. Stejně důležitou roli jako včasnost podání odvolání hraje též jeho přípustnost. Není-li odvolání proti rozhodnutí přípustné, nemůže mít podání takového odvolání ani účinky, které jsou spojeny s odvoláním řádným, tedy přípustným.
Obecně je odvolání považováno za přípustné, pokud zákon umožňuje proti dotčenému rozhodnutí odvolání podat, respektive podání odvolání zákon výslovně nevylučuje. Jak je již uvedeno výše, správní řízení je založeno na dvojinstančnosti rozhodování správních orgánů a zpravidla je tak přezkum rozhodnutí ve správním řízení zaručen.
Odvolání proti rozhodnutí tedy není přípustné tam, kde jeho podání zákon výslovně vylučuje. Nepřípustnost je nejčastěji vyjádřena formulacemi „proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat” nebo „proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné”.
Problematikou nezbytnosti výslovného zakotvení nepřípustnosti odvolání v zákoně se zabýval ve svém nedávném rozsudku Nejvyšší správní soud. (9) Šlo o případ, ve kterém příslušný správní orgán v podstatě dotvářel právní normu, jež výslovně nepřípustnost odvolání nestanovila, když podané odvolání pro jeho nepřípustnost zamítl.
Nejvyšší správní soud sice zmínil, že v určitých taxativně vymezených případech může zákonodárce v odebrání odvolací instance spatřovat zrychlení a zvýšení efektivity (účelnosti) výkonu veřejné správy, ale nemůže to za něj činit moc výkonná ani soudní, není-li nepřípustnost výslovně stanovena v právní normě. Dále Nejvyšší správní soud v souvislosti s tímto podotkl důležitou skutečnost, že „je-li obecnou zásadou náprava zásahu do práv adresátů veřejné správy samotnou veřejnou správou, podporuje i tato zásada spíše setrvání na jazykovém vyjádření posuzované právní normy namísto pokusů o její dotváření správním orgánem či soudem bez existence relevantního ústavněprávního důvodu převažujícího nad právní jistotou adresáta normy”.
Sám správní řád vylučuje možnost bránit se odvoláním například proti rozhodnutí, kterým správní orgán prohlásil nicotnost rozhodnutí (10), proti rozhodnutí o sporu z veřejnoprávní smlouvy (11), nebo právě proti rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku odvolání. (12) Podání odvolání může být však vyloučeno nejen správním řádem, ale též speciálním zákonem (a to explicitně), který vydání předmětného rozhodnutí upravuje.
Podle judikatury správních soudů je nepřípustné odvolání též v případě rozhodnutí, která správní orgán vydal na žádost účastníka řízení (tedy žadatele) a jeho žádosti zcela vyhověl, neboť právo odvolání přísluší pouze tomu účastníku, jemuž byla rozhodnutím způsobena v jeho právech určitá újma, kterou lze odstranit právě tím, že odvolací správní orgán napadené rozhodnutí zruší nebo změní. Podle právní teorie se jedná o takzvanou subjektivní přípustnost odvolání. (13)
Nepřípustné odvolání má stejné důsledky jako odvolání opožděné, tedy odvolací správní orgán rozhodne o jeho zamítnutí. Ani nepřípustné odvolání nemá odkladný účinek.
V návaznosti na shora uvedené se nabízí otázka, jaké účinky má odvolání podané osobou, která není ani účastníkem řízení, ani opomenutým účastníkem řízení. (14) Tedy otázka, zda odvolání podané neoprávněnou osobou má, či nemá odkladný účinek. Osoba, která není účastníkem správního řízení, není oprávněna ani k podání odvolání proti rozhodnutí vydanému v dotčeném správním řízení. Takovým odvoláním se správní orgán nebude zabývat (15) a odvolání jako nepřípustné zamítne. (16) Odvolání podané osobou k tomu neoprávněnou proto ani nemá odkladný účinek.
V případě, že podané odvolání je podáno včas a je přípustné, začne dnem podání odvolání působit odkladný účinek odvolání.
V důsledku podání odvolání a účinnosti odkladného účinku ex lege nenastává právní moc, vykonatelnost ani jiné právní účinky napadeného rozhodnutí. Pro lepší orientaci v této problematice si proto dovolíme přiblížit tyto základní pojmy.
Nabytí právní moci rozhodnutí s sebou přináší hned několik důsledků. Právní teorie rozděluje institut právní moci dále na právní moc materiální a formální. Materiální právní mocí se rozumí, že je rozhodnutí nezměnitelné, nezrušitelné a závazné pro zákonem (respektive rozhodnutím) vymezený okruh osob. (17) Materiální právní moc vytváří překážku věci rozhodnuté. (18) Formální právní moc je vyjádřením, že se proti rozhodnutí již nelze bránit prostřednictvím řádných opravných prostředků.
Právní moc rozhodnutí nastává v okamžiku, kdy je oznámeno a zároveň proti němu již není možné podat odvolání. (19) Ve většině případů tomu tak bude uplynutím lhůty pro podání odvolání nebo dnem, kdy se jediný účastník řízení vzdal práva podat odvolání, (20) a v případě řízení s více účastníky, kdy se všichni vzdali práva podat odvolání (tedy den následující po dni, kdy tak učinil poslední z účastníků řízení). (21) V případě, že zákon podání odvolání proti rozhodnutí vylučuje, nabývá předmětné rozhodnutí právní moci jeho oznámením.
Specifickou kategorií pro posouzení okamžiku nabytí právní moci rozhodnutí jsou případy, kdy bylo včas podáno přípustné odvolání a v souladu se zákonem mělo odkladný účinek. V případě, že odvolací orgán odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí, (22) nastává právní moc rozhodnutí prvního stupně spolu s nabytím právní moci rozhodnutí o odvolání, tedy v okamžiku, kdy je rozhodnutí o odvolání oznámeno všem odvolatelům a účastníkům řízení. (23)
Vezme-li odvolatel nebo všichni odvolatelé v případě většího počtu odvolatelů své (včasné a přípustné) odvolání zpět, je dnem zpětvzetí zastaveno řízení o odvolání a napadené rozhodnutí nabývá právní moci dnem následujícím po dni, kdy bylo řízení zastaveno. (24)
Právní moc rozhodnutí totiž zpravidla může nastat až s ukončením odvolacího řízení. (25) Oproti vykonatelnosti či jiným právním účinkům, jejichž odklad lze ve výjimečných případech vyloučit, a to na základě vyloučení odkladného účinku podaného odvolání, totiž odklad právní moci rozhodnutí vyloučit nelze, což vyplývá z podstaty odvolání jako řádného opravného prostředku. (26) Odklad právní moci až do skončení odvolacího řízení je jistě zárukou právní jistoty, ale v některých případech tento důsledek v praxi může způsobit komplikace.
Nepříjemnosti s sebou přináší tento důsledek především v případech, kdy je na právní moci napadeného rozhodnutí závislé vydání rozhodnutí „navazujícího“, a to i pokud je v daném případě například odkladný účinek odvolání vyloučen. To však vyloučí pouze odklad vykonatelnosti či jiných právních účinků napadeného rozhodnutí. Tento problém je zřetelný zejména ve stavebních řízeních, kdy proti rozhodnutím nižšího stupně (respektive nejčastěji proti územnímu rozhodnutí) brojí svými často pouze obstrukčními odvoláními různé osoby, které nesledují podáním odvolání legitimní cíle.
V důsledku podání odvolání proti územnímu rozhodnutí totiž až do doby, než bude vydáno rozhodnutí o odvolání, což v mnoha případech trvá několik měsíců, nemůže být vydáno stavební povolení, jehož vydání je podmíněno právě pravomocným územním rozhodnutím.
Nabytím právní moci se stává rozhodnutí vykonatelným. (27)
Vykonatelností se rozumí vynutitelnost či vymahatelnost (28) rozhodnutí, respektive v případě, že rozhodnutí neukládá povinnost, lze hovořit o tom, že je účinné, a vyvolává tak účinky v něm stanovené. Je-li podáno odvolání, které má suspenzivní účinek, odkládá se ze zákona též vykonatelnost napadeného rozhodnutí. To znamená, že povinnost uloženou napadeným rozhodnutím nelze vymáhat nebo přiznané právo či oprávnění vykonávat.
Správní řád výslovně uvádí ještě třetí důsledek odkladného účinku odvolání, a to odklad jiných právních účinků. Co se rozumí jinými právními účinky správní řád výslovně nestanoví. Jedná se o neurčitý právní pojem, jehož výklad je ponechán na rozhodování správních orgánů (respektive na jejich správním uvážení) a soudů. Podle judikatury správních soudů se tyto jiné právní účinky týkají například rozhodnutí o osobním stavu, rozhodnutí deklarujících existenci právního stavu či právní status určité movité, či nemovité věci, která atributem vykonatelnosti pojmově nedisponují. (29)
Odklad vykonatelnosti a jiných právních účinků lze demonstrovat na příkladu rozhodnutí o spáchání dopravního přestupku překročením maximální povolené rychlosti. V důsledku odkladného účinku odvolání tak nenastane vykonatelnost rozhodnutí o tomto přestupku, tedy sankce nebude vymahatelná. Zároveň nebude možné provést záznam bodů do registru řidičů, jelikož se jedná o takzvané jiné právní účinky rozhodnutí. (30) Odklad vykonatelnosti i jiných právních účinků bude samozřejmě působit pouze do té doby, než skončí řízení o odvolání.
V příštím čísle Právního rádce přineseme druhou část tohoto textu, která se zabývá vyloučením odkladného účinku odvolání ex lege či rozhodnutím.
(1) Toto platí obecně, zvláštní ustanovení nebo zvláštní zákon samozřejmě může stanovit (a občas stanoví) opačné pravidlo.
(2) Viz § 85 odst. 1 správního řádu.
(3) Viz § 83 odst. 1 správního řádu. Do patnáctidenní lhůty pro podání odvolání se samozřejmě den oznámení rozhodnutí nezapočítává /viz § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu/.
(4) Dle § 84 odst. 1 správního řádu může osoba, která byla účastníkem, ale rozhodnutí jí nebylo správním orgánem oznámeno, podat odvolání do 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, dozvěděla, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků, kterým ho správní orgán byl oznámil.
(5) Viz § 72 odst. 1 správního řádu. Není-li odvolání podáno včas, odvolací orgán takto opožděné odvolání rozhodnutím zamítne. Judikatura správních soudů dospěla k jednoznačnému závěru, a to že u opožděného odvolání odkladný účinek nenastává.
(6) Viz § 92 odst. 1 správního řádu.
(7) Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2008, č. j.
(8) As 9/2007-74. 8 Viz § 86 odst. 1 správního řádu.
(9) Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2020, č. j. 1 Azs 333/2020-27.
(10) Viz § 77 odst. 5 správního řádu.
(11) Viz § 169 odst. 2 správního řádu.
(12) Viz § 85 odst. 4 správního řádu.
(13) Viz např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9. 2015, č. j. 52 A 81/2015-50.
(14) Viz § 84 odst. 1 správního řádu. V případě, že opomenutý účastník řízení podá odvolání po lhůtě stanovené v § 84 odst. 1 správního řádu, je takové podání opožděné, a nemá tedy ani odkladný účinek.
(15) Tedy nebude posuzovat podané odvolání v rozsahu § 89 odst. 2 správního řádu.
(16) Viz § 92 odst. 1 správního řádu.
(17) Podle § 73 odst. 2 správního řádu je pravomocné rozhodnutí závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány a pro jiné osoby je pravomocné rozhodnutí závazné v případech stanovených zákonem v rozsahu v něm uvedeném, pravomocné rozhodnutí o osobním stavu je pak závazné pro každého.
(18) Viz § 48 odst. 2 správního řádu.
(19) Viz § 73 odst. 1 správního řádu.
(20) Viz § 81 odst. 2 správního řádu.
(21) Viz § 91 odst. 4 správního řádu.
(22) Viz § 90 odst. 5 správního řádu.
(23) Viz § 90 odst. 1 správního řádu.
(24) Viz § 91 odst. 3 správního řádu.
(25) Viz Vedral, J. Správní řád. Komentář. 2. aktualizované a rozšířené vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012, s. 739.
(26) Viz Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 5. rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 347.
(27) Nebo dnem pozdějším, který je uveden ve výrokové části rozhodnutí (viz § 74 odst. 1 správního řádu).
(28) Respektive jeho exekuční proveditelnost (vymahatelnost) jako možnost toto rozhodnutí nuceně vykonat, tedy vymoci splnění rozhodnutím uložené povinnosti formou exekuce i proti vůli osoby, které je tato povinnost uložena (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015, č. j. 4 Ads 176/2011).
(29) Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015, č. j. 4 Ads 176/2011.
(30) Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015, č.j. 6 As 263/2014-33.w
Zdroj: Magazín lmc
Zájem o práci z domova v posledních letech výrazně vzrostl jak ze strany zaměstnanců, tak ze strany zaměstnavatelů, a situaci ještě urychlila pandemie koronaviru. Určitou nevýhodou flexibilní formy práce zůstává chybějící ucelená zákonná úprava. Jak si s ní tedy poradit?
Obecně platí, že v případech, kdy zákon mlčí, je vhodné si pracovní podmínky se zaměstnancem ujednat. To platí zvlášť tehdy, když zaměstnanec vykonává pravidelně práci z domova.
Jednou z náležitostí dohod o práci z domova by mělo být ujednání o náhradě nákladů – jde např. o náklady na internet, elektřinu, plyn, vodu nebo pořízení nové tiskárny. Podle zákoníku práce totiž platí, že veškeré náklady vznikající při práci nese vždy zaměstnavatel a zaměstnanec se nemůže těchto nároků vzdát.
V současné době se můžeme nejčastěji setkat s tím, že firmy kompenzaci nákladů vůbec neřeší, nebo s ujednáním paušální částky mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracujícím z domova. Takový postup však není bez rizika.
Současná právní úprava je založená na prokazování skutečné výše vynaložených nákladů. Výši nákladů by měl dokládat zaměstnanec, například prostřednictvím jednotlivých vyúčtování. To však přináší v praxi mnoho komplikací a administrativy.
Jen málokdy je totiž možné přesně vymezit, kolik energie bylo spotřebováno za účelem výkonu práce a kolik v soukromém čase zaměstnance. Často se tedy jedná spíše o kvalifikovaný odhad nákladů, představovaný například vypočtením poměru celkové spotřeby zaměstnance vůči délce jeho pracovní doby.
Daňové zákony předpokládají prokázání skutečných výdajů na straně zaměstnance, čímž je omezena možnost pro všechny zaměstnance společně paušalizovat náklady na práci z domova nebo je hradit.
Pokud si zaměstnavatel se zaměstnancem paušální náhradu nákladů sjedná, může zaměstnanec kdykoli prokázat, že jeho reálně vynaložené náklady byly ve skutečnosti vyšší, a zaměstnavatel bude povinen tyto vyšší náklady zaměstnanci doplatit. Naopak u sjednaných vyšších paušálních částek, které nebudou podloženy dostatečnými podklady ze strany zaměstnanců, se nedá vyloučit ani doměření daně na straně zaměstnance, potažmo zaměstnavatele.
Náhradu nákladů na práci z domova není vhodné kompenzovat ani navýšením samotné mzdy zaměstnance bez toho, aby bylo výslovně sjednáno nebo stanoveno, že toto navýšení představuje náhradu nákladů na práci z domova. Mzda je plnění poskytované za výkon práce, a má tedy zcela jiný smysl a účel než kompenzace nákladů.
Ať se zaměstnavatel rozhodne hradit náklady zaměstnance jakkoli, bude s tím většinou spojeno určité riziko, a to doměření daně nebo nepřiměřené administrativy. Na neutěšivou situaci by měl zareagovat zákonodárce, a to nejen v úpravě pracovněprávní, ale i daňové.
Otázka kompenzací nebude bohužel beze změny právní úpravy vyřešena. Ucelenější úpravu práce z domova, alespoň pro tzv. pečující osoby, můžeme očekávat nejspíše až v souvislosti s povinnou transpozicí evropské směrnice v létě příštího roku.
Článek vznikl ve spolupráci s největší česko-slovenskou právní kanceláří HAVEL & PARTNERS. Ačkoliv ho viděly oči několika právníků, chápejte ho prosím pouze jako informativní a s obecným charakterem, nikoliv jako návod. Pokud ve vaší firmě dané téma řešíte, vždy se poraďte s experty na pracovní právo.
Zdroj: Forbes (8. 4. 2021)
Z malé advokátní kanceláře založené od nuly pěticí mladých právníků se dokázala HAVEL & PARTNERS vypracovat na světově uznávanou středoevropskou firmu nové generace s unikátní pozicí na česko-slovenském trhu. Svůj příběh úspěchu píše už 20 let. Dnes má obrat přes miliardu korun a 2 500 klientů, které provází jejich byznysem a pomáhá jim plnit jejich podnikatelské i osobní vize a cíle.
Příběh firmy, jejíž motto zní „Úspěch spojuje“, začal v roce 2001, kdy pět mladých právníků založilo vlastní advokátní kancelář. Znali se ze studií, čtyři z nich se potkali také při práci pro mezinárodní kancelář Linklaters, která měla tehdy pozici nejelitnější právnické firmy v Evropě zejména v oblasti fúzí a akvizic. Vzory pro jejich ambiciózní start-up byly kromě Linklaters i další nejprestižnější právnické firmy se sídlem v Londýně (tzv. Magic Circle) nebo americké kanceláře jako Skadden, Arps či Jones Day, tedy mezinárodní firmy s komplexními službami a profesionálním managementem.
Začínali v roce 2001 v malé místnosti, kde sedm dní v týdnu pracovali na krabicích od počítačů a spisů kolem jednoho stolu. Okolí často nechápalo, proč se vzdali dobře rozjetých kariér, a mnozí jim předpovídali, že budou po zbytek života jen zakládat s.r.óčka. Jejich vizí ale bylo vybudovat moderní firmu se špičkovým komplexním poradenstvím pro domácí i zahraniční klienty.
„Z mezinárodní kanceláře jsme měli know-how, uměli jsme jazyky a měli jsme velké odhodlání uspět. Od začátku jsme tvrdě pracovali a investovali jsme nejen do rozvoje kanceláře, ale i do náboru nejlepších právníků,“ vzpomíná na začátky kanceláře Jaroslav Havel. Do půl roku od vzniku firmy zvládli sestavit tým 15 právníků s podobnými zkušenostmi a vizí, který dokázal pokrýt většinu potřeb klientů.
V počátcích spolupracovala firma se společností Deloitte; snadněji se tak dostávala k novým klientům a rychle začala pronikat i na zahraniční trhy. Tato spolupráce trvala čtyři roky, během kterých kancelář rostla obratově i personálně. V roce 2005 se pak vydala vlastním směrem bez strategického partnera.
Byla to doba, kdy celosvětová vlna fúzí a akvizic přispívala k rychlému ekonomickému růstu. Kancelář do roka dokázala zdvojnásobit tržby i zisk a do dvou let se stala top českou kanceláří v počtu realizovaných M&A transakcí. Poradenství v tomto oboru je dodnes vlajkovou lodí HAVEL & PARTNERS. Za posledních 15 let zrealizovala přes 750 transakcí v hodnotě 750 miliard korun a podle prestižních zahraničních ratingů je jedničkou v této oblasti v celém regionu střední Evropy. Pomáhá expandovat českým a slovenským firmám do ciziny, zahraničním společnostem zase s rozvojem podnikání v Česku a na Slovensku.
Kancelář se ale od počátku nezaměřovala jen na oblast M&A, jejím cílem bylo poskytovat klientům komplexní služby ve všech oblastech. Systematicky proto postupně rozšiřovala a inovovala své portfolio.
Rostl počet klientů a vedle nejúspěšnějších domácích i zahraničních firem přibývali i přední čeští a slovenští podnikatelé, top manažeři či úspěšní sportovci. A ti potřebovali řešit své záležitosti. Proto v roce 2008 kancelář jako vůbec první na trhu vytvořila speciální tým pro privátní klientelu, který je dnes s počtem více než 30 právníků a daňových poradců největší takto zaměřenou poradenskou skupinou ve střední Evropě.
V době ekonomické krize v letech 2008 a 2009 rozhodovala o úspěchu schopnost přizpůsobit se náhlým změnám. Tehdy měla firma většinu příjmů z M&A poradenství, trh se ale na nějakou dobu v důsledku recese zastavil a bylo třeba přijít s rychlým řešením. V době, kdy většina advokátních kanceláří propouštěla a šetřila, zvolila HAVEL & PARTNERS úplně opačnou strategii.
Investovala do dalšího rozvoje, extrémně rychle přetransformovala portfolio služeb, aby odpovídalo aktuálním potřebám klientů a trhu, nabrala dokonce nové špičkové, a tedy i drahé právníky. „Klienti tehdy odcházeli od velkých mezinárodních firem. Byla to obrovská příležitost, kterou se nám podařilo využít. Tím jsme získali rozhodující náskok před konkurencí,“ vzpomíná další ze zakladatelů Robert Nešpůrek.
Když krize odezněla, byla kancelář v porovnání s konkurencí mnohem lépe připravená a mohla nabídnout klientům jako jedna z mála skutečně komplexní právní služby. Stala se díky tomu nejdynamičtěji rostoucí advokátní kanceláří na českém a slovenském trhu a na přelomu prvního desetiletí svého fungování zaujala pozici lídra česko-slovenského trhu.
Kontinuální růst HAVEL & PARTNERS nepřerušila ani koronavirová krize. Kancelář znovu prokázala, že umí rychle zareagovat na změny a že je mimořádně dobře vybavená pro řešení krizových situací. Loňský rok tak završila co do obratu, počtu právníků, kvality služeb i získaných ocenění jako nejúspěšnější rok ve své historii.
Kancelář za dvě dekády získala mezinárodní renomé, klientům asistovala v téměř 110 zemích po celém světě a až 70 procent jejích případů má zahraniční prvek. HAVEL & PARTNERS je lídrem i díky unikátnímu modelu fungování a komplexní nabídce služeb ve všech oblastech práva a podnikání. „Pracujeme v týmech sestavených nejen podle právních specializací, ale i podle jednotlivých podnikatelských oborů, v nichž neustále sledujeme všechny trendy a dál se vzděláváme. Rozumíme tak lépe oblastem, v kterých naši klienti podnikají,“ říká Robert Nešpůrek.
Odborníci kanceláře se přitom soustředí plně na klienta a jeho byznys a intenzivně s ním pracují tak, aby získal náskok před ostatními. Velkými výhodami jsou přitom jejich obchodní rozhled (business intelligence), podnikatelské a manažerské znalosti, ale i zkušenosti s mezinárodním rozměrem poradenství. „Z právního a daňového pohledu provázíme klienty jejich podnikáním a pomáháme jim s jeho rozvojem. Díky výborné reputaci, unikátní síti kontaktů a výjimečné znalosti trhu a souvislostí česko-slovenského právního a obchodního prostředí je dokážeme dovést k novým příležitostem, byznysu i lidem,“ doplňuje Jaroslav Havel.
„Už dvacet let jsou pro nás nejvyšší prioritou spokojení klienti. Jejich důvěra, s kterou nám svěřují své byznysové i soukromé záležitosti, nás zavazuje k tomu, abychom se pořád zlepšovali. Naši budoucnost proto vidím v inovacích, protože díky nim můžeme dělat věci lépe. Chceme se proto i dál soustředit na strategické budování firemní business intelligence a zůstat intelektuálním lídrem na trhu českého právně-daňového poradenství, abychom byli pro klienty i nadále dlouhodobým strategickým partnerem a mohli jim nabízet služby s vysokou přidanou hodnotou,“ vysvětluje Jaroslav Havel.
Zároveň rozptyluje předsudek, že kancelář poskytuje poradenství jen největším a nejúspěšnějším firmám: „Jako vedoucí kancelář na trhu sice cílíme na úspěšné a prosperující společnosti a jejich majitele nebo vrcholové manažery, ale tam patří i tzv. budoucí šampioni nebo firmy zajímavé svým unikátním produktem nebo osobností v byznysu. Sami jsme byli před 20 lety začínající ambiciózní firmou, ale dosáhli jsme světově jedinečného růstu a unikátně silné pozice na trhu. Umíme tedy skutečně pomoci i menším firmám a podpořit je v jejich růstu a rozvoji, který jsme sami zrealizovali, a to nejen po právní a daňové stránce. Usilujeme o to, aby v ideálním případě klienti rostli s námi a my s nimi – přesně v duchu našeho motta ´Úspěch spojuje´.“
S 240 právníky a daňovými poradci má HAVEL & PARTNERS nejsilnější odborný tým na trhu. Sídlí na prestižní adrese v centru Prahy, v moderním komplexu Florentinum, a pět dalších kanceláří má v Brně, Bratislavě, Olomouci, Ostravě a Plzni. Od svého založení kancelář nepřetržitě roste, sbírá prestižní domácí i mezinárodní ocenění za nejlepší klientské služby, odbornost, důvěryhodnou značku i nejžádanějšího zaměstnavatele.
Největší a nejúspěšnější česko-slovenská advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS získala prestižní ocenění Czech Business Superbrands pro rok 2021. Umístěním v žebříčku, v němž porota hodnotí značky podle kritérií, jakými jsou známost, budování brandu, inovace či prestiž, se kancelář zařadila mezi značky s vynikající pověstí, s nimiž si zákazníci spojují významné hodnoty a mají k nim osobní vztah. Titul, který je udělován v téměř 90 státech na pěti kontinentech na základě sjednocených kritérií a metod organizace Superbrands, získala jako jediná advokátní kancelář v České republice také v letech 2014–2016, 2019 a 2020.
„Loňský rok byl pro nás všechny mimořádně obtížný a o to více si vážíme zisku těch nejprestižnějších globálních i domácích ocenění. Jsme rádi, že se nám vedle nejprestižnějšího mezinárodního ocenění pro právnické firmy Chambers Europe Awards a domácího ocenění Právnická firma roku podařilo uspět také v čistě byznysovém žebříčku Czech Business Superbrands. Budování vynikající pověsti naší značky je kontinuální, dlouhodobý a nikdy nekončící proces, ve kterém jsme navzdory nelehkým podmínkám spojeným s koronavirovou krizí obstáli. Celému týmu HAVEL & PARTNERS proto patří velké poděkování za to, že se svým pracovním nasazením, loajalitou a týmovostí na dobrém jménu naší značky podílí. Stejně tak ale děkujeme našim klientům, kteří často rovněž patří mezi respektované lídry a nositele tohoto ocenění ve svých oborech,“ komentuje zisk titulu pro nejlepší české značky zakladatel a řídící partner kanceláře Jaroslav Havel.
Mezinárodní program Superbrands, který odstartoval před 27 lety ve Velké Británii a v současné době je nejuznávanější nezávislou globální autoritou v oblasti hodnocení a oceňování obchodních značek, vybírá ty nejlepší značky v České republice již od roku 2013.
Do programu Superbrands se jednotlivé značky nemůžou samy přihlásit, ale musí projít nezávislým výběrovým procesem, při kterém porotci při nominaci relevantních značek nejprve vycházejí z databáze všech registrovaných obchodních trademark značek, kterou pro tento účel uvolňuje český Úřad průmyslového vlastnictví.
Nominace se dále opírá o obchodní výsledky, které Superbrands generuje ve spolupráci s Bisnode, společností specializující se na obchodní data. Konečné slovo o udělení titulu Superbrands v daném roce má potom odborná komise složená z respektovaných profesionálů z oblasti byznysu, komunikace, marketingu, médií a marketingového výzkumu.
Autorky: Pavla Kaufmannová, Kateřina Randlová
Určitě Vám neunikla informace, že v období od 27. 3. do 11. 5. 2021 probíhá v České republice („ČR“) sčítání lidu, domů a bytů („sčítání lidu“). Věděli jste ovšem, že povinnost „sečíst se“ nemají pouze občané České republiky, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale i někteří cizinci, nebo naopak, že se tato povinnost netýká všech českých občanů?
Mezi osoby, které podléhají sčítání lidu patří zejména fyzické osoby, které mají v rozhodný okamžik na území České republiky trvalý pobyt, přechodný pobyt nad 90 dnů, udělen azyl, doplňkovou nebo dočasnou ochranu.
Povinnost sečíst se navíc mohou mít občané ČR, kteří v rozhodný okamžik žijí na území ČR, ale ještě se nepřihlásili k pobytu, nebo naopak cizinci, kteří mají na území ČR přechodný pobyt, ale v rozhodný okamžik pobývají v zahraničí. Za rozhodný okamžik se přitom považuje půlnoc ze dne 26. 3. na 27. 3. 2021.
Povinnost sečíst se proto dopadá jak na české občany s trvalým pobytem na našem území, české občany žijící v rozhodný okamžik na území bez přihlášeného pobytu, tak i na cizince, kteří zde mají přechodný pobyt na dobu delší 90 dnů.
Sčítání se naopak netýká diplomatů a cizinců, kteří jsou na našem území přítomni do 90 dnů. Všem čtenářům tohoto příspěvku, kteří spadají do těchto skupin, proto doporučujeme, aby tuto povinnost nepřehlíželi, neboť v opačném případě jim může hrozit pokuta až do výše 10.000 Kč.
Všechny informace týkající se sčítání lidu včetně příslušného formuláře jsou v několika jazycích dostupné na adrese https://www.scitani.cz/ nebo v mobilní aplikaci „Sčítání2021“.
Pokud by Vám nestačily podrobné návody a odpovědi uvedené ve výše uvedených zdrojích, budeme Vám s kolegy taktéž kdykoli rádi k dispozici.
Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS poskytla jako vedoucí právní poradce komplexní poradenství při významné mezinárodní transakci v oboru facility managementu. Kancelář zastupovala privátní maďarskou skupinu B+N Referencia Zrt. při akvizici aktivit dánské skupiny ISS Facility ve střední a východní Evropě. Díky transakci se maďarská firma stala jedním z nejvýznamnějších poskytovatelů facility managementu v těchto evropských regionech.
Skupina ISS patří k významným mezinárodním poskytovatelům facility služeb. Se skoro 400 tisíci zaměstnanci nabízí své služby tisícům zákazníků po celém světě.
Akvizice se týkala především dceřiných společností skupiny v České republice, na Slovensku, v Rumunsku a Maďarsku, které mají dohromady 4 000 zaměstnanců a vytvářejí celkový obrat ve výši 70 milionů EUR ročně.
Odborný tým HAVEL & PARTNERS zajišťoval při akvizici pro maďarského investora vedle poradenství v oblasti M&A také koordinaci právní due diligence. Zároveň řídil vyjednávání o komplexní smluvní dokumentaci a poskytl i další související služby včetně soutěžního poradenství. Na transakci se podíleli partner kanceláře Jan Koval spolu s vedoucím advokátem Robertem Porubským a senior advokátem Ivo Skolilem.
Skupina B+N Referencia Zrt. nabízí klientům včetně významných firem a státních institucí úklidové, technické, bezpečnostní či stravovací služby. Za dvě desetiletí se stala v oboru lídrem na maďarském trhu. Firma se dlouhodobě umisťuje také v žebříčku TOP 500 maďarských společností s nejvyššími tržbami. Mezinárodní expanze na další klíčové trhy v regionu střední a východní Evropy je dalším logickým krokem této maďarské firmy. Počet zaměstnanců celé skupiny transakcí přesáhl 10 tisíc.
Zdroj: epravo.cz
Partner kanceláře František Korbel byl hostem studia EPRAVO.CZ. V rozhovoru mluvil o svých začátcích v advokacii, o práci na ministerstvu spravedlnosti nebo o šíři záběru jeho správní praxe. Pohovořil i o své pedagogické činnosti na katedře správního práva PFUK, ale i o budoucnosti a kandidatuře do představenstva České advokátní komory.
Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS poskytla komplexní M&A poradenství investiční skupině SEBRE, která spolu s Jaroslavem Havlem a výkonným ředitelem SEBRE Janem Kubíčkem koupila 50% podíl na společnosti SousedeCZ, jež provozuje online platformu pro digitální komunikaci společenství vlastníků v bytových domech.
Transakci poradensky zajištoval tým HAVEL & PARTNERS ve složení – partner kanceláře Jan Koval, vedoucí advokátka Silvie Király a advokát Josef Bouchal.
Investiční skupina SEBRE, která byla založena v roce 2013 a která převážně působí v České republice a v zemích bývalé Jugoslávie v oblastech developmentu a stavebnictví, gastronomie či interiérového vybavení a golfu, rozšířila investicí do projektu Sousedé.cz své dosavadní působení v oblasti technologických a digitálních start-upů.
Platforma Sousedé.cz nabízí nejrozšířenější online systém pro komunikaci a spolupráci v bytových domech. Prostřednictvím platformy, která umožňuje jednoduchou správu majetku a propojení komunikace mezi majiteli bytů, výborem a správcem domu, vytváří aktivní komunitu vlastníků. Kromě desktopového řešení nabízí i mobilní aplikaci. Službu již dnes využívá více než 2 046 registrovaných SVJ nebo bytových družstev.
„Jsme rádi, že jsme pro náš projekt získali takto zkušené a významné investory. Sousedé fungují na trhu již od roku 2003, s příchodem nových investorů dostaly vize o disrupci služeb kolem bydlení potřebnou dynamiku. Naší výhodou je, že se díváme na poskytování těchto služeb zákaznickýma očima. Využíváme navíc zkušeností a mezinárodních standardů z jiných oborů,“ říkají zakladatelé platformy a akcionáři společnosti Tomáš Holomoucký s Tomášem Síkorou, kteří si ponechali zbývající 50% podíl.
Platforma se díky investici zaměří v následujícím období na další rozvoj projektu, zejména na vývoj chytrých aplikací a funkcionalit pro správu bytových domů, na integraci zákaznických portálů nebo na marketing digitalizovaných služeb odvětví, které prochází transformací.
Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS zastupující společnost Apple uspěla s žalobou proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví, který došel k závěru, že u sloganu Tick different firmy SWATCH nehrozí záměna se sloganem firmy Apple THINK DIFFERENT. Městský soud v Praze ale toto rozhodnutí zrušil a nařídil Úřadu znovu celou věc přezkoumat.
Firmu Apple ve sporu o ochrannou značku THINK DIFFERENT zastupoval tým specialistů na ochranu duševního vlastnictví a na správní soudnictví, konkrétně partneři kanceláře František Korbel a Ivan Rámeš, counsel Kateřina Staňková a senior advokátka Tereza Hrabáková.
Ve sporu šlo o podobnost sloganu firmy Apple se sloganem Tick different švýcarského výrobce hodinek SWATCH. Podobnost obou ochranných značek nejprve posuzoval Úřad průmyslového vlastnictví. Dospěl přitom k rozhodnutí, že neexistuje pravděpodobnost záměny, a tento závěr pak potvrdil v rozkladu i předseda Úřadu.
Rozhodnutí předsedy Úřadu následně napadla firma Apple v zastoupení advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS u Městského soudu v Praze. Žaloba poukazovala na to, že Úřad nesprávně posoudil podobnost sloganů a že značka firmy SWATCH Tick different nebyla podána v dobré víře, je zaměnitelná s ochrannými známkami firmy Apple, a neoprávněně tak těží z dobrého jména této společnosti s nejhodnotnější značkou na světě.
Městský soud na základě žaloby podané advokátní kanceláří HAVEL& PARTNERS rozhodnutí předsedy Úřadu pro nezákonnost zrušil. Soud se přiklonil k tomu, že se Úřad nedostatečně vypořádal s posouzením podobnosti kolidujících označení. Úřad má proto znovu celou věc přezkoumat a provést celkové hodnocení pravděpodobnosti záměny. Závěry soudu jsou přitom pro Úřad závazné.
Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS tak vyhraným sporem přispěla k ochraně značky firmy Apple v ČR. Slogan THINK DIFFERENT je spojen s touto firmou již od roku 1997, kdy se do společnosti vrátil její zakladatel Steve Jobs.
Zdroj: Odpadové fórum (č. 4)
Autorky: Adéla Havlová, Anna Černá
Téma cirkulárního zadávání veřejných zakázek ve společnosti rezonuje stále více. Cesta k nastavení běžné a správné aplikace českými zadavateli v praxi tak, aby zadávací podmínky v tendrech padaly na úrodnou půdu a dodavatelé jim vycházeli vstříc, je teprve „prošlapávána“. Co nás čeká?
Řada veřejných zadavatelů, kteří jsou povinni realizovat veřejné investice postupem podle zákona o zadávání veřejných zakázek (č. 134/2016 Sb., dále jen „ZZVZ“) již začala využívat prvky „odpovědného zadávání“, včetně těch environmentálních a cirkulárních.
Postupně se od požadavků týkajících se základních dodávek a služeb (papír, tiskárny a tiskové služby, hardware, úklid a prostředky) dostávají k dalším plněním (nábytek, vozidla) a je snad jen otázkou času, než se rozvine koncepce i pro ty výrazně komplexnější záležitosti, jako jsou stavby či koncese zahrnující projekt, dodávku i provoz.
Nutno říct, že zde máme úpravu zadávání veřejných zakázek obecně, přetrvávající tlak na cenu a zásady ZZVZ (zejm. transparentnost, nediskriminace a přiměřenost), přes které „nejede vlak“, avšak jejich aplikace na řadu situací je mnohdy nejistá. To výrazně přeje jednoznačným, počitatelným a osvědčeným kritériím.
Dosud se do této oblasti pouštěli hlavně zadavatelé vybavení interním týmem nadšenců schopným prosadit si inovativní postupy v rámci jak vlastní organizace, tak i vůči kontrolním orgánům včetně poskytovatelů dotace či financování.
Mezi tyto průkopníky patří například Masarykova univerzita, Jihomoravský kraj, Nejvyšší kontrolní úřad, Povodí Vltavy, Dopravní podnik hl. m. Prahy, Správa železnic (zejm. koncept „Best Value“) a řada dalších, i menších organizací a měst.
Prosté hodnocení nejnižší nabídkové pořizovací ceny je stále častěji nahrazováno hodnocením podle „nákladů životního cyklu“, což je jedním ze základních prvků udržitelného zadávání. Stále ale nelze mluvit o razantní změně v širších řadách veřejných zadavatelů.
Novela ZZVZ účinná od 1. 1. 2021 mezi základní zásady zavedla povinnost zadavatelů zohledňovat principy sociálně a environmentálně odpovědného zadávání a inovací, a to bez ohledu na hodnotu zadávané veřejné zakázky (nový odst. 4 v § 6 ZZVZ).
Nová zásada se do zákona ZZVZ dostala poslaneckou iniciativou, nečekaně a bez přechodných ustanovení. Většina zadavatelů se tak k tématu „odpovědného zadávání“ dostává nyní nově, bez vlastního odhodlání a bohužel i bez potřebné strategické úvahy a metodické výbavy. To vše přesto, že již v roce 2017 vláda České republiky usnesením č. 531 zavedla Pravidla uplatňování odpovědného přístupu při zadávání veřejných zakázek a nákupech státní správy a samosprávy („Pravidla“) a uložila vedoucím ústředních orgánů, jakož i doporučila vedení územně samosprávných celků, zohledňovat Pravidla. K tomu by měli zadavatelé mít možnost využívat mj. metodiky Ministerstva životního prostředí (MŽP) [1], jejichž zpracování a aktualizaci vláda uložila – a které jsou postupně ve výstavbě.
Důraz na udržitelnost (a s tím související principy cirkulární ekonomiky) tak ve veřejných nákupech není novinkou. A zadavatelé mají nyní, skrz novou zásadu ZZVZ, o motivaci více se tématem odpovědných a udržitelných veřejných investic zabývat. Tento trend je jednoznačný též z úrovně Evropské unie a Evropské komise, která se tématu „Green Procurement“ a rozvoji inovačních postupů věnuje v posledních letech velmi intenzivně, a to nejen formou podpory opatření na ochranu klimatu včetně zavádění nízkoemisních vozidel.
Změny k cirkulární ekonomice, tedy přenastavení toků zdrojů, jejich ohodnocení a předcházení surovinové nedostatečnosti, se neobejdou bez komunikace mezi trhem, tj. soukromoprávními aktéry, a veřejnou sférou.
Postupy podporující cirkulární zadávání bohužel nejsou dosud dostatečně prověřeny ani zakotveny v metodikách či doporučeních orgánů či subjektů, na které by se mohli zadavatelé jednoduše spoléhat. Zadavatelům tak nezbývá, než aby sami věnovali o to více úsilí přípravám svých veřejných investic, pokud jim v tom nepůjdou naproti profesní sdružení dodavatelů či poradců, kteří jsou schopni zprostředkovat dostupné know-how a informace o obdobných případech (best practice).
Základním prostředkem zadavatele je v tomto směru analýza trhu. Ta zahrnuje jednak jednoduchý, „od stolu“ prováděný tzv. sekundární „průzkum trhu“, tak i komplexnější formu získávání informací nebo diskusi s potenciálními dodavateli či odborníky, ve které již zadavatel komunikuje svůj úmysl řešit konkrétní veřejnou zakázku – tzv. „předběžnou tržní konzultaci“ (PTK).
Zadavatel se může rozhodnout představit potenciálním dodavatelům též souhrnně veřejné zakázky plánované na určité období nebo s nimi diskutovat o koncepčních změnách v zadávání pro konkrétní typy investic – pro takové akce se po vzoru ze zahraničí zažilo označení „meet the buyer“ (MTB).
Oborově prováděné konzultace již nezřídka bývají zaštítěné určitou odbornou autoritou (např. příslušnou asociací či ministerstvem, zřizovatelem více zadavatelů aj.) a jeho závěry mohou být obecněji využitelné. Konkrétním příkladem budiž konzultace k tématu odpovědného zadávání ve stavebnictví, kterou provedlo Ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci s Asociací pro rozvoj infrastruktury v létě 2020 [2].
Dodavatelé i zadavatelé by si měli termín „PTK“ dobře zapamatovat, vědět o něm a využívat jej. Zároveň je ale třeba nezapomínat, že PTK má svá pravidla stanovená v zákoně (§ 33 a § 36 ZZVZ), která musí zadavatel v zájmu transparentnosti, nediskriminace a zachování rovné soutěže dodržovat: o provedení PTK zadavatel pořizuje záznam a informace, které na základě konzultace použije do zadávacího řízení připravované veřejné zakázky, v zadávací dokumentaci (jednoduše) označí a uvede bližší informace o obsahu a formě PTK včetně označení konzultujících účastníků (firem).
PTK je natolik přínosným prostředkem, že by tyto formality rozhodně neměly zadavatele od jejich využití odradit: naopak, jak upozorňuje Evropská komise, v případě používání inovativních postupů nebude často možné zajistit řádnou přípravu zadávacího řízení bez toho, že zadavatel vyvine řádnou péči a zajistí potřebnou analýzu trhu či přímo PTK.
Ostatní dodavatelé se o PTK mají možnost dozvědět a zadavatel zajišťuje, aby jejich případná informační výhoda či nevýhoda byla srovnána poskytnutím všech relevantních informací a dostatečného času na přípravu nabídek. Jedině tak lze spolehlivě předcházet námitkám i výtkám kontrolních orgánů a hrozbě krácení dotací. Obdobné bude platit i pro situace, kdy zadavatel informuje o konkrétním zadávacím řízení v rámci šířeji pojatých akcí typu MTB.
Připravme se na to, že s tržními konzultacemi se v oblasti environmentálních řešení může roztrhnout pytel. Namísto konzultace jednoho zadavatele by se v krátké době mělo dospět ke konzultacím na úrovni oborových uskupení, k nastavení konzultací podle potřeby i pravidelného komunikačního rámce. Zejména by mělo dojít ke snaze o jejich efektivní vytěžení. Ideální proto je pracovat na vzájemné důvěře a otevřenosti.
Zadavatel by se neměl bát upustit od svých dosavadních postupů a sdílet potřebné informace o svých potřebách, které hodlá realizovat prostřednictvím zadání veřejné zakázky, a o svých preferencích. Měl by být dobře připraven motivovat dodavatele ke sdílení podnětů a svého know-how a musí být schopen i ochoten zohlednit výsledky diskuse do zadávacích podmínek.
Na druhé straně je nezbytný aktivní a konstruktivní přístup dodavatelů. Ti se musí otevřít komunikaci se zadavatelem i mezi sebou navzájem a snažit se upozornit na své „zlepšováky“. Měli by propojovat vzájemně své znalosti, aby docházelo k lepšímu prosazení změn a inovací coby nového standardu na dotčeném trhu, a to i ve svém vlastním zájmu. V případě oborových či širších tematických konzultací bude cílem převzetí závěrů do metodického dokumentu pod odbornou záštitou, např. příslušnou asociací nebo ministerstvem.
Trend ekologicky udržitelnějších řešení je zásadním společenským tématem a dodavatelé, kteří se mu přizpůsobí, by měli být ve výhodě a schopni v něm dlouhodobě obstát [3].
Prvky cirkularity se promítnou v zadávacích podmínkách v jedné z následujících forem nebo v jejich kombinaci:
Smluvní podmínky typicky zahrnují nejširší možnost pro promítnutí požadavků zadavatele a měly by spolehlivě upravovat i prvky nabídky dodavatele, které byly v rámci hodnocení zadavatelem bonifikovány, včetně zajištění odpovídajících povinností k plnění a úpravy sankcí či náhradního postupu v případě jejich neplnění.
Ve smlouvě je běžné již dnes zahrnovat například požadavky týkající se předepsání metody BIM (informační model budovy v 3D), nakládání s odpady, využití stavební suti jako náhrady přírodního kameniva, využití recyklátů a používání recyklovatelných materiálů či nasazení nízkoemisních vozidel.
Smlouvy ale již běžně zahrnují i organizační opatření, jako je pravidelný monitoring a reporting či zřízení pozice „manažera“ zodpovědného za sledování příležitostí a odpovídající součinnost apod. Při přípravě tendru se též nabízí alternativní postupy zadání, například prostřednictvím soutěže o návrh, soutěžního dialogu, jednacího řízení, připuštění variant nabídek, využití metody Design & Build či PPP (Public Private Parnership), které typicky umožňují vyšší interakci mezi zadavatelem a dodavateli a tím pádem i lepší příležitost společně efektivně dosáhnout nastavení zadávacích podmínek a získání skutečně dobře připravených a porovnatelných nabídek, které jsou předpokladem pro využití potenciálu cirkulárního zadávání.
Konkrétní doporučení lze nalézt v příručce Evropské komise o zadávání zelených veřejných zakázek [4] a četných metodikách Ministerstva životního prostředí [5]. Kromě jiného si cirkularita našla své uplatnění například při zadávání veřejných zakázek na opravy pozemních komunikací se závazkem využití recyklace asfaltu.
Příkladem pokročilého cirkulárního zadávání může být aktuálně probíhající veřejná zakázka na výměnu oken [6] zadavatele Jihomoravský kraj, které již předcházela PTK a pravidelné meet the buyer.
Zadavatel zde v rámci hodnocení kvality (s váhou 35 %) stanovil dílčí subkritéria: využití odpadu z montáže (15 bodů), minimalizace dopadů stavebních prací na okolí (10 bodů) a využití druhotných surovin při realizaci stavby (10 bodů), a to v souladu s vlastní Strategií odpovědného přístupu k veřejným zakázkám [7].
Zadavatel tak například v rámci subkritéria využití odpadu z montáže pozitivně hodnotí závazky účastníka směřující k materiálovému využití odpadu vzešlého z demontáže stávajících oken a světlíků a dalšího odpadu vzniklého při realizaci stavby při preferenci konkrétních závazků dodavatele doložených tím, jak konkrétně bude s odpadem naloženo a k jakému účelu bude odpad využit.
V rámci subkritéria využití druhotných surovin při realizaci stavby pak zadavatel pozitivně hodnotí vyšší podíl druhotných surovin využitých při realizaci stavby (např. recyklované sklo v nových oknech) či surovin pocházejících z udržitelných zdrojů (např. dřevo na výrobu oken pocházející z lesů s certifikátem FSC, PEFC či CoC), politiku či strategii dodavatele směřující k ochraně životního prostředí, kterou aktivně uplatňuje, a zavedení environmentálního systému řízení dle normy ČSN EN ISO 14001 či dle systému EMAS dodavatelem (zadavatel preferuje certifikaci nezávislou autoritou oproti ostatním možnostem prokázání shody).
V rámci všech tří subkritérií pak zadavatel hodnotí také četnost reportování toho, co dodavatel v rámci jednotlivých kritérií nabídne. Zadavatel pak na základě popisu způsobu realizace veřejné zakázky ve vztahu ke všem třem subkritériím vyhodnotí, do jaké míry nabídka dodavatele naplňuje priority zadavatele (významný přínos/přínos nad minimální požadavky/ žádný přínos nad minimální požadavky).
Téma je samozřejmě aktuální i pro veřejné zakázky na sběr a svoz odpadu. Lze poukázat například na veřejnou zakázku „Služby odpadového hospodářství MUNI 2020-2024“ [8] zadavatele Masarykova univerzita.
Vedle nabídkové ceny s váhou 50 % zde zadavatel deklaroval úmysl hodnotit způsob nakládání s odpadem – materiálové využití (25 %), způsob nakládání s odpadem – jiné než materiálové využití (15 %) a technologickou úroveň vozidel (10 %).
I přes důkladnou přípravu celého zadání, včetně PTK v rámci Institutu pro udržitelnost a cirkularitu [9], však obdržené 2 nabídky nebyly ekonomicky akceptovatelné – i to je riziko inovativních přístupů. Snad budou technická řešení a tím i nabídky postupně cenově dostupnější.
Metoda Design & Build („D&B“) je založena na principu, že investor uzavírá k výstavbovému projektu jedinou smlouvu s generálním dodavatelem, který pro něj zajistí jak projekční (a s tím související inženýrskou) činnost, tak i následnou realizaci odpovídajících stavebních prací, a to v rámci jednoho zadávacího řízení.
Odpovědnost za zpracování projektové dokumentace projektu a tím i za celkovou kvalitu díla je přenesena na zhotovitele stavby. Zadavatel pak musí v rámci zadávacích podmínek stanovit požadavky na výkon a funkci (většinou za spolupráce s odbornými poradci).
Vhodnou formulací požadavků na výkon a funkci může zadavatel umožnit vybranému dodavateli vnést do projektu invenci, nové technologické postupy a své know-how. Touto metodou lze tedy fakticky dostat do projektu taková řešení, která zadavatel ani nezamýšlel, a to nepochybně i v oblasti cirkularity. Zadavatel navíc může zohlednit cirkularitu v rámci požadovaných cílových výkonových parametrů budovy, ale také v rámci hodnotících kritérií pro výběr zhotovitele.
Jako příklad můžeme uvést projekt na výstavbu sídla Nejvyššího kontrolního úřadu [10], který byl realizován podle principů Design & Build, FIDIC a s využitím metody BIM.
Vedle ceny a zkušeností členů realizačního týmu zde byly s váhou 25 % hodnoceny náklady životního cyklu (Life Cycle Costing – LCC) podle stanovené metodiky výpočtu LCC za dobu 30 let (stříbrný certifikát SBToolCZ, energetická třída A, zdrojem tepla a chladu tepelná čerpadla napojená na geotermální vrty, obvodové konstrukce na úrovni pasivní budovy, důraz na kvalitu vnitřního prostředí, zelené střechy a podpora čisté mobility). Dodavatelé tak museli vypracovat přesný přehled LCC. Nutno dodat, že takto vysoká váha hodnotícího kritéria LCC je v našem prostředí zcela průkopnická, dodavatelé se však zadání „chopili“ a veřejná zakázka byla úspěšně zadána.
Metoda D&B je navíc vhodná nejen pro novostavby, ale také pro komplexní rekonstrukci a modernizaci budov. Zejména v případě rekonstrukcí a modernizací se pak dají dobře zohlednit cirkulární stavební a demoliční kritéria. Návod možného postupu pro zadavatele při realizaci výstavbových projektů metodou dodávky Design & Build (& Operate) se zaměřením na minimalizaci celkových nákladů životního cyklu je dostupný na stránkách MŽP [11].
Řada zadavatelů je již dnes otevřena zohledňování cirkularity ve veřejných zakázkách a poslední novela ZZVZ tuto motivaci umocňuje. Předpokladem úspěšného zavedení cirkulárních prvků do praxe veřejných investic je jejich procesně správné, nediskriminační a ekonomicky smysluplné nastavení. V tom budou muset svou nedílnou úlohu sehrát jak zadavatelé, tak i jejich dosavadní dodavatelé, kteří budou schopni tyto výzvy a příležitosti rozvíjet, zahrnovat do svých řešení a navazovat novou spolupráci s dodavateli odpovídajících technických řešení.
Zdroje:
[1] Dostupné na: https://www.mzp.cz/cz/setrna_verejna_sprava .
[3] V této souvislosti si dovolujeme zmínit působení České rady pro šetrné budovy sdružující společnosti z různých sektorů ekonomiky podporující výstavbu i renovace na základě principů udržitelnosti, více informací zde: https://www.czgbc.org/.
[4] Kupujte zeleně! Příručka o zadávání zelených veřejných zakázek, dostupná zde: www.portalvz-cz.cz .
[5] Dostupné na: https://www.mzp.cz/cz/setrna_verejna_sprava .
[6] Výměna oken v budově Žerotínovo náměstí 3, Brno a rekonstrukce světlíků na střeše budovy Žerotínovo náměstí 3, Brno, více informací: https://zakazky.krajbezkorupce.cz/contract_display_21420.html .
[7] Dostupné zde: https://krajbezkorupce.kr-jihomoravsky.cz/Articles/2339-2-Odpovedne+verejne+zadavani.aspx .
[8] https://zakazky.muni.cz/contract_display_5798.html
[9] https://www.econ.muni.cz/o-nas/organizacnistruktura/561330-institut-pro-udrzitelnost-acirkula
[10] https://tenderarena.cz/dodavatel/seznamprofilu-zadavatelu/detail/Z0003125/zakazka/304718
[11] Dostupné na: https://www.opzp.cz/zverejnujeme-metodiku-pro-projekty-pouzivajicimetodu-design-build-operate/ .
Autoři: Ondřej Florián, Alexandra Parnaiová
Dne 1. 6. 2021 vstupuje v účinnost nový zákon č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů („ZESM“), který oproti stávající právní úpravě mimo jiné zavádí citelné finanční i soukromoprávní sankce při porušení jím stanovených povinností, a to pokuty až do výše 500 000 Kč či zneplatnění hlasovacích práv a práva na výplatu dividendy.
Jelikož se datum jeho účinnosti nezadržitelně blíží, dovolujeme si Vás informovat o nejdůležitějších změnách, které s sebou přináší, abyste se na ně mohli v dostatečném předstihu připravit.
V roce 2017 vstoupila v účinnost novela Zákona o veřejných rejstřících [1], transponující IV. AML [2] směrnici [3], která zavedla povinnost každé osoby zapsané ve veřejném rejstříku podle tohoto zákona zapsat svého skutečného majitele (což je, dle současné definice, velmi zjednodušeně, fyzická osoba, která má fakticky nebo právně možnost nad právnickou osobou vykonávat rozhodující vliv) do nově zřízené evidence skutečných majitelů právnických osob („ESM“).
Právnické osoby, měly povinnost skutečné majitele zapsat do konce roku 2018. Pokud tak neučinily, od 1. 1. 2019 jednají v rozporu se zákonem.
Zákon o veřejných rejstřících, Zákon proti praní špinavých peněz[4], Zákon o obchodních korporacích [5] ani jiné zákony nestanovují v současnosti za porušení této povinnosti žádné přímé sankce. Za nepřímou sankci lze považovat ztížení administrativního procesu při tzv. kontrole klienta [6], kdy je společnost nucena svého skutečného majitele identifikovat ad hoc, což představuje komplikovanější proces než prosté odkázání na již dříve realizovanou registraci v ESM.
Krátce po transpozici IV. AML směrnice do českého právního řádu byla v roce 2018 Evropským parlamentem přijata V. AML směrnice [7], která přináší radu změn, a to zejména ve způsobu nahlížení na národní rejstříky / seznamy / evidence skutečných majitelů.
Nejzásadnějšími změnami, které směrnice přinesla jsou
Členským státům EU byla uložena povinnost transponovat V. AML směrnici do svých právních řádů do 10. 1. 2020.
Zákonodárce nově vyčlenil úpravu evidence skutečných majitelů ze Zákona o veřejných rejstřících do samostatného ZESM. Spolu s ní byla do ZESM přenesena i definice skutečného majitele. Níže Vám přinášíme souhrn nejvýznamnějších změn souvisejících s touto skutečností:
Zákon přináší mírnou úpravu definice skutečného majitele – skutečným majitelem je nově každá fyzická osoba, která je koncovým příjemcem nebo osobou s koncovým vlivem(zároveň však zůstává zachována hranice 25 % na rozdělovaném prospěchu a 25 % na hlasovacích právech – obojí přímo nebo nepřímo).
Významnou změnu stávající právní úpravy představuje identifikace náhradního skutečného majitele v případě, kdy jej nelze určit jedním z předvídaných způsobů (tj. za pomocí hranice na rozdělovaném prospěchu či na hlasovacích právech). Současná právní úprava pro tento případ stanoví povinnost zapsat člena statutárního orgánu české právnické osoby (tedy přímo té právnické osoby, která svého skutečného majitele identifikuje a zapisuje).
Úprava v ZESM pro tento případ nově zavádí povinnost identifikovat člena statutárního orgánu nikoli právnické osoby identifikující a zapisující svého skutečného majitele, ale přímo ultimativní mateřské společnosti. Společnosti, které mají v současnosti coby své skutečné majitele zapsány členy svého statutárního orgánu a zároveň jsou součástí širší korporátní struktury, by tak měly prověřit, zda nesplňují uvedené podmínky a případně přistoupit k přeregistraci svých stávajících skutečných majitelů.
Zákon nadto taxativně vyjmenovává právnické osoby, které skutečného majitele nemají.[8] Takové právnické osoby se do evidence skutečných majitelů vůbec nezapisují. Právnické osoby přímo vlastněné osobami bez skutečného majitele pak budou za svého skutečného majitele označovat člena statutárního orgánu.
Některé údaje zapsané v evidenci skutečných majitelů budou nově přístupné veřejnosti (jméno a příjmení, stát bydliště, rok a měsíc narození, státní občanství, údaj o důvodu postavení skutečného majitele).
Zákon však zohledňuje fakt, že skutečnými majiteli mohou být v některých případech i nezletilí, a v takových případech umožňuje u těchto osob výjimku ze zveřejnění údajů – tzv. znepřístupnění údajů veřejnosti, které však nenastává automaticky a je třeba o něj vždy požádat. O zápisu do evidence skutečných majitelů se nově vede řízení, přičemž u obchodních korporací a právních uspořádání musí být návrh odeslán elektronicky.
V případech, kdy je již se samotného zápisu v obchodním rejstříku zjevné, kdo je skutečným majitelem společnosti (např. s.r.o., kde společníci – fyzické osoby mají větší než 25% podíly nebo jednočlenná a.s. s jediným akcionářem zapsaným v obchodním rejstříku), soud provede automatický průpis údajů do ESM.
V současnosti soudy obvykle skutečného majitele zapisují pouze na základě čestného prohlášení společnosti, ve kterém společnost důkladně popíše svou vlastnickou strukturu a z ní vyplývající závěr o skutečném majiteli.
ZESM nově uvádí demonstrativní výčet korporátních dokumentů, jejichž prostřednictvím může společnost postavení skutečného majitele prokázat. V tomto výčtu je obsaženo i zmíněné čestné prohlášení, nově je však využitelné pouze v případech, kdy postavení skutečného majitele nelze doložit jinak.
Zjistí-li orgán veřejné moci či povinná osoba dle Zákona proti praní špinavých peněž v rámci své činnosti tzv. nesrovnalost [9], oznámí to příslušnému rejstříkovému soudu. Ten následně v ESM vyznačí poznámku nesrovnalosti a vyzve dotčenou osobu k jejímu odstranění v jím určené přiměřené lhůtě.
V případě neodstranění nesrovnalosti soud zahájí řízení o nesrovnalosti. V jeho průběhu může být nesrovnalost buď potvrzena, přičemž se tato skutečnost zapíše do ESM a soud následně nesprávné údaje opraví, nebo dojde k úplnému výmazu zapsaných údajů, nevyjde-li v průběhu řízení najevo identita skutečného majitele. Vyjde-li v řízení najevo, že skutečný majitel byl zapsán správně, soud poznámku nesrovnalosti vymaže.
V. AML směrnice ukládá členským státům pro případ neprovedení zápisu do ESM, potažmo za jeho nesprávné provedení, zavést citelné sankce. Kromě sankcí veřejnoprávních (za neprovedení zápisu i za nedoplnění správných údajů po výmazu těch nesprávných v souvislosti s řízením o nesrovnalosti – až do 500 000,- Kč pro zapisující osobu a až do 500 000,- Kč pro skutečného majitele, koncového příjemce a osoby s koncovým vlivem za neposkytnutí součinnosti při zápisu do ESM) přináší též sankce soukromoprávní. Těmi jsou zneplatnění hlasovacích práv a práva na výplatu plnění dopadající na skutečného majitele nezapsaného do ESM nebo na společníky právnické osoby bez řádně zapsaného skutečného majitele.
Předkládané téma v současnosti významně rezonuje odborným světem, a to zejména proto, že úprava ZESM se vztahuje téměř na všechny právnické osoby. V návaznosti na tuto skutečnost pro Vás připravujeme sérii podrobnějších a konkrétněji zaměřených článků na následující témata:
Vzhledem k tomu, že účinnost nové právní úpravy evidence skutečných majitelů se rychle blíží, důrazně Vám doporučujeme prověřit, zda Vaše společnost splňuje veškeré zákonem ukládané požadavky.
Náš tým specializující se na identifikaci a zápis skutečných majitelů je Vám plně k dispozici a je připraven Vás provést celým procesem tak, aby jeho výstup plně korespondoval s novou právní úpravou.
[1] Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů
[2] AML je celosvětově užívána zkratka pro slovní spojení anti-money laundering, tedy proti praní peněz
[3] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES
[4] Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestní činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů
[5] Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů
[6] Dle § 9 Zákona proti praní špinavých peněz
[7] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/843 ze dne 30. května 2018 kterou se mění směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu a směrnice 2009/138/ES a 2013/36/EU
[8] § 7 ZESM – jedná se zejména o právnické osoby veřejného práva
[9] §2 písm. n) ZESM
Radka Rainová