Autor: Ondrej Čurilla, Adéla Havlová
Soudní dvůr EU publikoval rozsudek, který může být relevantní pro praxi při zadávání rámcových dohod. V České republice se ustálil výklad, a to i na úrovni rozhodovací praxe ÚOHS, že zadavatel je sice povinen stanovit předpokládanou hodnotu (PH), ale nemá povinnost ji publikovat ani uvádět v zadávací dokumentaci (tj. může být interním údajem zadavatele).
Již vůbec nebylo z ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ) dovozováno, že by při zadávání rámcové dohody (RD) měl zadavatel stanovit a vůči dodavatelům komunikovat maximální množství či hodnotu, kterou bude moci z rámcové dohody odebrat.
S tímto přístupem, který se ustálil i v jiných zemích, se neztotožňuje Soudní dvůr EU.
Ve věci C-23/20, Simonsen & Weel A/S ze dne 17. června 2021 (dostupné zde) SDEU vyslovil názor, že směrnice (2014/24/EU o zadávání veřejných zakázek) musí být vykládána tak, že v oznámení o zahájení zadávacího řízení zadavatel musí uvést předpokládané množství nebo předpokládanou hodnotu, a také nejvyšší množství nebo nejvyšší hodnotu výrobků, které mají být dodány na základě rámcové dohody.
Ačkoli rozhodnutí do značné míry popírá podstatu rámcových dohod (zadavatelé neumí předem definovat potřebné množství, proto si přes RD zajišťují flexibilitu), pro výklad českého zákona je ale relevantní, a doporučujeme jej proto v budoucích zadáních zohledňovat.
Aby se zadavatelé pokud možno vyhnuli budoucím komplikacím, považujeme v tuto chvíli za praktický přístup následující:
Doporučujeme stanovit a publikovat jak předpokládanou hodnotu rámcové dohody, tak maximální nepřekročitelnou hodnotu / množství, které lze z rámcové dohody odebrat. Předpokládanou hodnotu lze stanovit na horní hranici předpokládaného rozsahu plnění. Maximální hodnota nebo množství mohou PH překročit, a to dle okolností i o desítky procent. Sama směrnice stanovuje jako kvantitativní limit nepodstatných změn 50 % původní hodnoty, což by mohlo být snad obhajitelné spektrum.
Informace o předpokládané a maximální hodnotě (množství) doporučujeme uvést v oznámení o zahájení zadávacího řízení, nikoli však nutně v rámcové dohodě jako její závaznou (rozvazovací) podmínku.
V zadání RD si lze dále vyhradit opční právo dle § 100 odst. 3 ZZVZ nebo změnu RD dle § 100 odst. 1 ZZVZ. Dle výslovného znění ZZVZ lze také na rámcové dohody přiměřeně aplikovat pravidla pro dovolené změny smlouvy dle § 222 ZZVZ.
Bude-li to možné, doporučujeme údaj o předpokládané a maximální hodnotě rámcové dohody do zadání doplnit. K tomu lze využít institut vysvětlení zadávací dokumentace dle § 98 ZZVZ a v případě uveřejnění veřejné zakázky ve věstníku veřejných zakázek tento údaj uveřejnit i skrze opravný formulář F14.
V případě, že zadavatel v ZD uvedl předpokládanou hodnotu či jiný údaj naznačující předpokládaný rozsah čerpání, doporučujeme tuto hranici v rámci realizace RD bez dalšího nepřekročit. Tak lze postupovat i v případě, že předpokládaná hodnota nebyla dodavatelům sdělována. Nad tento limit půjde využít případné opce, v zadání vyhrazené změny nebo změny závazku ze smlouvy dle přiměřené aplikace § 222 ZZVZ.
Zdroj: Estate (září)
Nemovitosti jsou dnes běžnou součástí rodinného majetku, a zdaleka se už nejedná jen o reality pro bydlení. Stále častěji si Češi kupují i investiční nemovitosti, které jsou pro ně zárukou dobře uložených peněz. Takový majetek ale spíš než do kategorie rychloobrátkového majetku patří k dlouhodobým investicím.
David Neveselý a Vladek Krámek, odborníci na správu privátního majetku z advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS, proto doporučují dívat se na strukturaci správy nemovitostních portfolií dlouhodobým prizmatem a podle účelu nemovitostí také zvolit vhodnou formu vlastnictví.
Nemovitosti v rámci rodinného majetku mohou sloužit k různým účelům. První z nich jsou ty, k nimž má rodina nejužší vztah, tedy obvykle nemovitosti zděděné či ty, ve kterých bydlí nebo je používá k rekreaci. Druhým typem nemovitostí jsou pak pronajímané investiční reality a do třetí skupiny se dají zařadit ty nemovitosti, jež slouží k rodinnému podnikání.
„Každá z kategorií má svá specifika a zaslouží si separátní přístup, ale obecně je možné říct, že u investičních nemovitostí na pronájem a u nemovitostí pro podnikání je z mnoha pohledů výhodnější držet je jiný způsobem než přímo jako fyzická osoba,“ říká David Neveselý.
„U realit, které rodina naopak využívá pro vlastní účely bydlení, pak záleží vždy na aktuálních okolnostech a potřebách vlastníků. Zde bývá přímé vlastnictví fyzickou osobou nejčastější formou, jakkoli se stále frekventovaněji i tyto nemovitosti drží a spravují prostřednictvím některé z forem rodinné fundace,“ dodává Vladek Krámek.
Vlastnictví nemovitosti fyzickou osobou má ale v určitých situacích své výhody. Je například snadnější financovat je hypotečním úvěrem. Fyzická osoba může jako přímý vlastník také nemovitost převádět na osoby blízké bez daňového zatížení, darovací daň se totiž v rámci rodiny (prozatím) neplatí. Donedávna měly také nemovitosti vlastněné fyzickou osobou, které sloužily přímo k bydlení, daňovou výhodu v podobě osvobození od daně z příjmů fyzických osob, pokud majitel prodal takovou nemovitost po více než 5 letech. Tato lhůta se však prodloužila na 10 let.
V průběhu života však rodiny čelí nejrůznějším událostem, komplikacím či bouřím, které se zpravidla dotýkají i rodinného majetku. Například když vlastník náhle zemře, je nemovitost předmětem vypořádání v rámci SJM i dědického řízení. „To může znamenat, že z jednoho vlastníka je najednou mnoho vlastníků určitého podílu na nemovitosti. Dochází tak k rozdrobení vlastnictví, což v různých fázích životnosti nemovitosti může představovat zásadní komplikace, a to nejen při financování oprav, ale i společných prodejů,“ upozorňuje Neveselý.
Jisté nevýhody může mít vlastnictví nemovitosti fyzickou osobou i u investičních realit. „Výnosy z nájemného totiž podléhají dani z příjmu fyzických osob, jejíž sazba se od roku 2021 dramaticky zvedla, a to až na 23 procent pro příjmy zhruba nad 1,7 milionu korun ročně. Můžeme tedy pozorovat trend vyššího zdaňování fyzických osob, respektive rušení nebo omezování daňových osvobození,“ poznamenává Krámek.
Alternativou k osobnímu či družstevnímu vlastnictví tak může být vlastnictví, správa, ale i ochrana prostřednictvím obchodních společností, chytře doplněných třeba též o rodinnou nadaci či svěřenský fond. „Taková vhodně strukturovaná forma vlastnictví vám může pomoci vyhnout se nejen rozdrobení vlastnictví nemovitosti u dědictví či rozpadu společného jmění manželů, ale i mnoha vztahovým komplikacím v rámci rodiny, neboť dalším generacím zachováváme zejména pravidelné cashflow z rodinného nemovitostního portfolia,“ zdůrazňuje Neveselý.
A u tohoto typu vlastnictví je také jiný režim zdanění než u fyzických osob, dostává se totiž do režimu zdanění korporací, to znamená daně z takových příjmů ve výši 19 procent bez ohledu na dosaženou výši příjmů v daném roce. „Osvobození příjmů z prodeje nemovitosti po 5, respektive 10 letech v této konstrukci sice není možné dosáhnout, ale na straně druhé je možné dosáhnout jiného typu zefektivnění výnosů z držby či jejich prodeje,“ poznamenává Krámek.
Vygenerované cashflow z nájemného je pak možné po jeho zdanění (mimochodem dnes nižší sazbou než u fyzických osob) ve struktuře typu family office přesouvat osvobozeně jako dividendu do dalších společností v rámci struktury, a ty pak můžou z těchto prostředků investovat do jiných aktiv. „Stabilita daně z příjmů právnických osob je jistě dlouhodobě vyšší, než je tomu u sazby daně z příjmů osob fyzických. Zmíněné navýšení této daně na konci roku 2020 o více než 50 procent ze dne na den u příjmů nad cca 140 tisíc Kč měsíčně je toho příkladem,“ dodává Krámek.
Korporátně vlastněné nemovitosti je možné držet též ve struktuře na svém vrcholu doplněné například nadačním fondem rodinného typu. Tím vznikne struktura, jejíž majetek stojí zcela mimo rizika úmrtí vlastníků, jejich rozvodů či sňatků dětí a jejich případných rozvodů. „Je tak možné zabránit drolení majetku při jeho přechodu z generace na generaci. Navíc v případě umístění nemovitosti sloužící k bydlení rodiny přímo do nadačního či svěřenského fondu je možné, aby beneficienti (neboli oprávněné osoby) tyto nemovitosti nadále volně užívali,“ doplňuje Neveselý.
Podle odborníků je také možné v případě potřeby tyto vlastnické struktury doplnit vhodnými investičními vehikly, které můžou agregovat volné peněžní prostředky více investorů. Z regulovaných instrumentů se například nabízí fondy kvalifikovaných investorů typu SICAV.
Ty sice potřebují získat licenci České národní banky a podléhají jejímu dohledu, ale mají speciální sazbu daně z příjmů ve výši 5 procent. To může být pro určité objemy majetku lákavým parametrem i za cenu nákladů souvisejících s regulací, licencí a obhospodařováním fondu. Z neregulovaných instrumentů se může zase jednat například o vhodně nastavenou akciovou společnost se zvláštními druhy akcií pro jednotlivé investory, kteří se tak můžou podílet na příslušných nemovitostních investicích prostřednictvím konkrétně vymezených práv k takovým akciím.
„Taková akciová společnost sloužící pro úzký okruh rodiny a známých, nebo kvalifikovaným investorům s objemy investic ve vyšších jednotkách milionů korun, nemusí nutně podléhat žádné regulaci na kapitálovém trhu, ale na straně druhé je daněna běžnou sazbou korporátní daně, tedy 19 procenty,“ říká Krámek.
Existuje tedy celá škála možností, jak nemovitosti spravovat, přičemž výše popsané modely je možné libovolně kombinovat či doplňovat, a to v průběhu času podle aktuálních rodinných potřeb. Pro začátek a zvolení nejvhodnější formy je nejlepší udělat si analýzu aktuálního stavu a budoucích potřeb tak, aby bylo možné struktury nastavit co nejvhodněji.
Autoři: Ivan Rámeš, Lukáš Jakoubek
Zdroj: E15
České právo by v nadcházejícím období mělo projít významnými změnami v důsledku začlenění hned tří relativně nových evropských směrnic do české legislativy. Podnikatele tak zatíží nové zákonné povinnosti, kterým budou muset podřídit své on-line podnikání.
Novelizace příslušných právních předpisů, a to zejména směrnic 2019/770 (o některých aspektech smluv o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb), 2019/771 (o některých aspektech smluv o prodeji zboží) a 2019/2161 (o lepším vymáhání a modernizaci právních předpisů Unie na ochranu spotřebitele), se bude významně dotýkat provozovatelů e-shopů či jiných obdobných platforem, na nichž podnikatelé nabízejí zboží či služby. Některým dílčím specifikům zmiňované novelizace se proto s odborníky z právní kanceláře HAVEL & PARTNERS chceme na tomto místě věnovat více.
Evropské právo se snaží ulehčit průměrnému spotřebiteli orientaci v dopadech jeho jednání v online prostředí při koupi zboží či služeb. Jednou z hlavních nových povinností podnikatele má být zřetelné označení interaktivního tlačítka, jehož stisknutím dojde k závaznému objednání zvolených položek.
V souvislosti s promítnutím výše uvedených směrnic český zákonodárce zamýšlí v návaznosti na doposud neúplně promítnutou směrnici 2011/83/EU (o právech spotřebitelů) uskutečnit takzvanou tlačítkovou novelu. Podnikatel bude muset zvolit text tlačítka, který bude odpovídat významu nápisu „Objednávka zavazující k platbě“. To proto, aby byl spotřebitel náležitě upozorněn, že stiskem daného tlačítka se právně zaváže k zaplacení stanovené ceny.
Je spíše nepravděpodobné, že se do budoucna ještě budeme setkávat s textem tlačítek jako „Přejít k platbě“ či „Kup teď“. Pokud by totiž orgán dohledu shledal takové označení tlačítek jako nedostatečné, podnikatel by se jeho užíváním mohl vystavit riziku, že spotřebitel bude namítat, že k uzavření smlouvy nedošlo, a může se následně úspěšně domáhat vrácení kupní ceny.
Častým nešvarem podnikatelů (bohužel nejen) v on-line prostředí se stala manipulace se slevami a zákaznickými (spotřebitelskými) recenzemi. To vše samozřejmě s cílem ovlivnit rozhodování spotřebitelů tak, aby dali přednost e-shopu daného podnikatele a zakoupili zboží či služby právě u něj.
Není tedy výjimkou, že podnikatelé prezentují zboží jako výrazně zlevněné, ačkoli tvrzené slevě předcházelo „umělé“ zdražení, nebo že si u marketingových agentur platí za tvorbu pozitivních recenzí, popřípadě alespoň skrývají či odstraňují ty negativní.
Z aktuální rozhodovací praxe České obchodní inspekce je již nyní zřejmé, že podobné chování podnikatelů je klasifikováno na základě generální klauzule klamavého jednání dle § 5 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele jako nekalá obchodní praktika (ve smyslu § 4 téhož předpisu).
Aktuálně promítaná směrnice 2019/2161 však popsané chování podnikatelů považuje za protiprávní zcela výslovně a požadavek na totožný přístup stanovuje také jednotlivým národním právním úpravám, takže i českému zákonodárci.
Podnikatelem uvedená sleva bude po doplnění zákona muset být zpětně vysledovatelná (s výjimkou některých specifických druhů zboží a služeb) přinejmenším pro období 30 dní, a to oproti druhé nejnižší ceně, za kterou byly zboží či služby nabízeny.
Aby orgány dohledu nad ochranou spotřebitelů v členských státech nezůstaly při vymáhání plnění povinností podnikatelů bezzubé, má jim nově být umožněno ukládat pokuty ve výši až čtyř procent z celkového ročního obratu pachatele přestupku.
Evropský zákonodárce přímo přiznává u takto vysoké sankce potenciálně odstrašující účinek a vkládá tak do rukou příslušných státních orgánů mocnou zbraň. Bude záležet na samotných orgánech dohledu, jak se k ukládání pokut postaví. Ze zkušeností víme, že průměrná výše pokut udělovaná Českou obchodní inspekcí dlouhodobě roste, ale málokdy dosahuje či přesahuje čtyři procenta ročního obratu.
Za účelem omezení případů případného zneužití sankce, a v konečném důsledku také v zájmu ochrany podnikatelů před libovůlí správních orgánů směrnice 2019/2161 stanovuje otevřený výčet kritérií, která by měla ovlivňovat konečnou výši uložené sankce.
Mezi tato kritéria například řadí zhodnocení povahy, závažnosti, rozsahu a doby trvání protiprávního jednání, předchozí protiprávní jednání prodávajícího nebo poskytovatele jakož i opatření přijatá prodávajícím nebo poskytovatelem ke zmírnění nebo nápravě újmy způsobené spotřebitelům. Právě přiměřenost sankce a její řádné odůvodnění ze strany správních orgánů patří mezi účastníky řízení k nejčastěji napadané oblasti správních rozhodnutí.
Za porušování zákona na ochranu spotřebitelů bude možné ukládat pokuty až do výše čtyř procent celkového ročního obratu pachatele přestupku.
Autor: Robert Nešpůrek
Dle návrhu zákona o ochraně oznamovatelů, takzvaných whistleblowerů, by měly firmy a veřejné instituce povinně do konce března 2022 zavést vnitřní oznamovací systém, který v rámci organizace umožní lidem upozorňovat na poškozování veřejných zájmů nebo neetické či protiprávní jednání. Zajistit bezpečnou atmosféru, kde se lidé nebojí použít svůj hlas, tak bude pro mnohé firmy a organizace v následujících měsících velkou výzvou, na kterou je třeba se připravit. Zákon totiž počítá s citelnými sankcemi, pokud povinnost nesplní, a pouze formální vyřešení této povinnosti představuje pro organizaci dodatečná rizika. HAVEL & PARTNERS proto klientům přináší své efektivní řešení FairWhistle.
Whistleblowing je ve vyspělých zemích považovaný za efektivní nástroj, jak odhalovat neetické či protiprávní jednání uvnitř soukromé či veřejné organizace. Ucelená právní úprava whistleblowingu v České republice doposud chyběla. Bez této úpravy může mít oznamovatel obavy ze ztráty zaměstnaní, snížení platu, převedení na jinou práci či jiné odplaty ze strany kolegů či nadřízených. Proto návrh zákona o ochraně oznamovatelů, který by měla podle evropské směrnice Česká republika přijmout do 17. 12. 2021, zavádí přísnou ochranu identity oznamovatele a zakazuje jakákoli odvetná opatření. Za porušení zákazu přitom hrozí pokuta až do výše 1 mil. Kč.
Navrhovaný zákon konkrétně chrání oznamovatele upozorňující na protiprávní jednání v oblastech:
Oznamovatelem může být pouze fyzická osoba a typicky jím bude zaměstnanec. Může však jít i o osoby pracující na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, spolupracující OSVČ, společníky, akcionáře a další osoby v dohledových nebo řídících orgánech, dobrovolníky, stážisty nebo také dodavatele.
Zaměstnanci a další osoby pracující pro organizaci mají často přístup k citlivým informacím, a mohou tak zjistit podezřelé jednání jako první. Otázkou je, kde jej pak oznámí. Podle návrhu zákona budou mít dvě možnosti, mohou se obrátit na externí oznamovací kanál zřízený ministerstvem spravedlnosti, nebo si mohou vybrat interní oznamovací systém své organizace.
Aby tedy zaměstnanci neoznamovali podezřelé jednání v rámci firmy úřadům, a organizace tak neztratily kontrolu nad řešením svých problémů, měly by samy zajistit takový systém, který bude bezpečný, srozumitelný a důvěryhodný, a kde by se zaměstnanci nebáli oznamovat svá podezření na neetická jednání interně.
A to nejenom proto, že tak dostojí vysokým etickým standardům nebo předcházejí riziku finančních ztrát či poškození svého renomé, ale také proto, že podle návrhu zákona bude zavedení interního oznamovacího systému povinné pro:
Správnou implementaci whistleblowingu lze tedy vnímat jako součást řízení rizik organizace. Kromě eliminace rizika, že se budou zaměstnanci obracet na externí oznamovací kanál, je mimo jiné funkční systém etické linky jedním z předpokladů úspěšného řešení obrany organizace před trestní odpovědností právnických osob. Správným nastavením systému a komunikací o něm lze také předcházet případnému zneužívání.
Podle návrhu zákona by měly dotčené organizace povinně zavést interní oznamovací systém do 31. března 2022. Kdo to do zmíněného termínu nezvládne, bude mu hrozit opět pokuta až 1 mil. korun.
Organizace, kterých se to týká, by měly podle návrhu zákona:
Oznamovatel by měl mít možnost podat oznámení ústně, písemně a na žádost osobně. Jaké konkrétní kanály zvolíte, je na vás. Za best practice považujeme webovou platformu, která umožňuje oznamovateli učinit oznámení odkudkoli, také zůstat anonymní, a přitom vést následnou komunikaci s organizací.
Klíčové je také jmenování tzv. příslušné osoby, která by v rámci interního systému měla oznámení přijímat. Jako jediná je oprávněná znát identitu oznamovatele (pokud ji oznamovatel uvedl) a je odpovědná ze její ochranu. Vede následnou komunikaci s oznamovatelem a posuzuje, zda jsou oznámení důvodná. Takovou osobou může být člověk uvnitř organizace i externí osoba, je ale vždy důležité oddělit tuto funkci od běžných interních postupů, aby se zabránilo konfliktu zájmů a podezření z odvetných opatření. Z těchto důvodů může být tedy efektivnější volba externího profesionála, a to i z důvodů využití jeho zkušeností a zastupitelnosti.
Řada zejména mezinárodních korporací již systém pro whistleblowing zavedla, ale pro většinu českých organizací v soukromém i veřejném sektoru půjde spíše o novinku. Vytvořit funkční a důvěryhodný oznamovací sytém přitom ale není triviální a zabere čas v řádech týdnů až měsíců. Nelze vynechat také proškolení zaměstnanců a zajištění dostatečné a jasné informovanosti o systému. Doporučujeme proto začít s přípravou s předstihem.
Se zavedením oznamovacího systému jsme připravení vám účinně pomoci. Jako zkušení profesionálové v oblasti compliance nabízíme kompletní a efektivní řešení whistleblowingu na míru. Naše řešení FairWhistle vám pomůže navrhnout a dodat celý systém, vybrat správné oznamovací kanály včetně moderní webové platformy od renomovaných technologických partnerů a připravit veškerou dokumentaci i s komunikací a osvětou, která by měla každý funkční oznamovací systém doprovázet.
Následně můžeme zajistit další podporu při řešení oznámení, včetně převzetí funkce tzv. příslušné osoby. Pokud si to budete přát, implementujeme Vám celý systém a kompletně převezmeme jeho správu a provoz a vy můžete svůj čas a lidské zdroje alokovat jinde.
Naším cílem je vytvoření systému důvěryhodného pro oznamovatele, aby interní komunikační kanál byl jeho první volbou. Tím by se organizace měly o porušení práva dozvědět jako první a získat tak kontrolu nad jeho řešením. FairWhistle spojuje etické jednání a plnění právních požadavků s moderními technologiemi, a pomůžeme vám tak změnit zákonnou povinnost na příležitost věci zlepšovat.
Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS poskytla komplexní právní poradenství úvěrové společnosti Czechoslovak Business Credit (CSBC) při financování dotačních projektů společnosti BRENS EUROPE, která se svými produkty pro kolejové dráhy napomáhá realizovat zdravou, rychlou a tichou dopravu 21. století.
Společnost BRENS EUROPE je mimo jiné držitelem ocenění Ministerstva průmyslu a obchodu ČR „Nejlepší výrobek z druhotných surovin“ a finalistou soutěže E.ON Energy Globe 2021.
CSBC pomáhá živnostníkům a malým i středním firmám v různých situacích, ať už se jedná o dočasné problémy s cashflow či dlouhodobé investice do modernizace. Poskytuje překlenovací financování a pomáhá klientům s přípravou na refinancovaní bankou.
CSBC je zastřešena investiční skupinou Czechoslovak Capital Partners, která dlouhodobě vyhledává, realizuje a řídí investiční projekty průřezově všemi obory podnikání. Skupina od roku 2012 získala bohaté zkušenosti napříč celým investičním spektrem a investovala více než 2,5 miliardy Kč.
Autoři: Richard Otevřel, Robert Nešpůrek
Zdroj: FairWhistle Blog
Správnou implementaci whistleblowingu, kterou nový zákon o ochraně oznamovatele vyžaduje, je nutno chápat jako součást risk a compliance managementu organizace.
Věříme však, že přestože jde o regulatorní povinnost, může být zavedení systému whistleblowingu pro organizaci přínosné, pokud se správně uchopí. Cílem by mělo být vytvoření systému důvěryhodného pro oznamovatele, aby interní komunikační kanál byl jeho první volbou. Tím manažeři nebo majitelé získají šanci dozvídat se o potenciálních problémech v organizaci dřív, než začnou plnit novinové titulky. Pro oznamovatele by možnost bezpečně oznamovat v rámci organizace mohla být cesta, jak dosáhnout nápravy problému, o kterém se dozvěděl, a přitom svého zaměstnavatele nepoškodit. Nepředstavujme si totiž typického whistleblowera jako škůdce – podle zkušeností ze západní Evropy jde o člověka, který má zájem věci zlepšovat. Pokud je whistleblowing běžnou součástí interních procesů a má podporu ze strany vedení, lze takového optimálního řešení dosáhnout.
Pojďme si nyní podrobněji ukázat, co zavedením funkční etické linky získáte:
Příkladný compliance management systém, jehož součástí je i funkční whistleblowing, je uznáván metodikou státních zastupitelství jako příklad opatření, která mohou odvrátit trestní odpovědnost právnické osoby. Zde je třeba zdůraznit, že nestačí pouhé nastavení compliance programů a formální zavedení whistleblowingu, ale organizace musí být schopna prokázat, že tyto instrumenty v rámci své personální struktury prosazuje, vynucuje, adekvátně kontroluje s tím, že v případě pochybení je plně připravena na zjištěné nedostatky reagovat.
Pokud bude mít oznamovatel důvěru v to, že když učiní oznámení interně, tak se mu nic nestane a že věc bude skutečně prošetřena, pak se sníží pravděpodobnost, že půjde oznamovat veřejně na Ministerstvo spravedlnosti nebo že mu vznikne právo své oznámení zveřejnit v médiích nebo na sociálních sítích. Tím můžete předejít podstatnému poškození veřejného obrazu organizace a ochránit vaše obchodních tajemství.
Pokud se dozvíte o problému včas, je více pravděpodobné, že se záležitost vyřeší interně rychle a efektivně, tedy dřív, než dojde k její eskalaci. Tím můžete omezit skutečné škody (např. náklady na stažení výrobků z oběhu), předejít finančním sankcím (ale někdy i mnohem vážnějším sankcím jako je zákaz činnosti), ušlému zisku v důsledku poškozené pověsti, nárokům na odškodnění a konečně i nákladům za právní zastoupení.
Každý manažer uvítá, pokud může citlivé záležitosti řídit interně, bez intervence novinářů nebo dokonce veřejných orgánů. Pokud se dozvíte o stížnostech zaměstnanců jako první, budete schopni tyto záležitosti v rámci právních mantinelů řídit dle svého, tj. prošetřit je a eventuálně i vyřešit bez účasti externích stran. Je pravda, že jednou zveřejněné problémy mohou žít svým samostatným životem ještě dlouho, a bohužel často i bez ohledu na jejich pravdivost.
Implementace whistleblowingu se stane zákonnou povinností a nedůslednost při jejím plnění zákonodárce bude trestat vysokými pokutami v řádu milionů korun.
Whistleblowing doplňuje celkovou strukturu fungování compliance a risk managementu v organizaci, když jí dává efektivní nástroj k odhalování možných nedostatků a věcí ke zlepšení, které jsou běžně identifikované formou zdlouhavých a nákladných auditů.
Zavedení whistleblowingu se stává postupně standardem společností s vysokou etickou kulturou podnikání, který bude čím dál více vyžadován ze strany investorů, akcionářů, vašich obchodních parterů (zejména těch mezinárodních), při zadávání veřejných zakázek, ale i ze strany potenciálních zaměstnanců.
Říkáte si, že vaše interní problémy již řešíte i bez etické linky? To je jistě známka dobře fungujících vztahů v rámci organizace. Jste si ale jisti, že se dozvídáte o všech případech, které byste mohli efektivně vyřešit? Whistleblowing nemusí být o změně toho, jak řešíte problémy, ale může sloužit jako vhodný doplněk toho, co již v organizaci děláte. Skýtá-li se příležitost, jaké jsou důvody pro její nevyužití?
Specializovaný tým advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS pro oblast M&A zastupoval skupinu Genesis Capital, která je jedním z nejvýznamnějších private equity fondů ve střední Evropě, při prodeji 100% podílu v české společnosti pro vývoj softwaru CN Group. Tu převzala světová společnost specializující se na vývoj softwaru a digitální služby Ciklum.
Komplexní transakční poradenství poskytli společnosti Genesis Capital partner kanceláře Václav Audes, senior advokátka Veronika Filipová a právní asistent Filip Pavlík.
Genesis Capital nabízí malým a středním podnikům ve střední Evropě pomoc při financování jejich růstu a rozvoje. Společnost je dlouhodobým klientem HAVEL & PARTNERS, odborníci kanceláře tak byli nejen nyní u prodeje CN Group, ale zajišťovali rovněž právní poradenství, když před více než dvěma lety fond jako vůbec svou první akvizici v oblasti IT podíl v této české softwarové firmě kupoval.
„Fondy Genesis Capital koupily CN Group od jejich zakladatelů v roce 2019 a to v rámci řešení otázky nástupnictví. Za posledních 2,5 roku Genesis Capital společně s manažerským týmem pod vedením generálního ředitele CN Group Michala Širicy dosáhli mimořádného několikanásobného růstu tržeb a ziskovosti firmy. Jsme velice pyšní na to, co se od naší investice v CN Group povedlo a přejeme celému týmu pokračování tohoto úspěchu“, řekl k transakci Martin Viliš, partner společnosti Genesis Capital zodpovědný za tento projekt.
Společnost CN Group sídlí v Praze, pracuje pro ni 360 odborníků na digitální technologie. Společnost dodává služby v oboru softwarového inženýrství, IT poradenství a mechanického softwarového designu na více než sedmi trzích.
Společnost nyní převzala globální IT společnost Ciklum, která nabízí vývoj softwaru a digitální služby předním světovým společnostem a zaměstnává po celém světě více než 3 500 software vývojářů, designérů, produktových manažerů a datových vědců.
Zdroj: Forbes (září 2021)
Díky vlastní zkušenosti, kdy se z firmy o pár lidech dokázala HAVEL & PARTNERS sama rychle stát lídrem advokátního trhu ve střední Evropě, umí tato advokátní kancelář účinně pomoci mladým firmám nastartovat jejich byznys. Propojuje právo a daně s financemi, technologiemi a podnikatelským myšlením. „Doba se neustále zrychluje. I v relativně stabilních oblastech práva a daní musíte sledovat inovace a nové ekonomické trendy a být jako lídr advokátního trhu o krok napřed,“ říká v rozhovoru řídící partner kanceláře Jaroslav Havel.
Pokud se ve velké advokacii chcete dlouhodobě udržet na špičce, je třeba neustále se dívat do budoucnosti. Bylo by tedy velmi krátkozraké soustředit se pouze na současná velká jména a firmy a zapomínat na nastupující generaci talentů. Jako lídr advokátního trhu sice cílíme na úspěšné a prosperující firmy a jejich majitele nebo manažery, ale tam patří i tzv. budoucí šampioni nebo firmy zajímavé svým unikátním produktem či osobností v byznysu.
Před dvaceti lety jsme sami začínali od nuly, byli jsme mladá ambiciózní firma, ale dokázali jsme vybudovat společnost, která má dnes unikátně silnou pozici na středoevropském trhu. Díky této vlastní zkušenosti umíme tedy pomoci menším či středním firmám a podpořit je v jejich růstu a rozvoji, který jsme sami zrealizovali, a to nejen po právní a daňové stránce, ale i po té byznysové.
Nad rámec právních a daňových služeb pomáháme začínajícím podnikatelům nastartovat jejich byznys. Máme unikátní síť kontaktů, propojujeme mezi sebou naše klienty a strategické obchodní partnery. Výjimečná je také naše zkušenost na mezinárodním trhu, nabízíme nejrozsáhlejší mezinárodní podporu po celém světě; až sedmdesát procent našich případů má mezinárodní prvek.
Díky vynikajícím odborníkům, kteří disponují nejen špičkovou odbornou i jazykovou vybaveností, ale také mimořádnými manažerskými a byznysovými schopnostmi, asistujeme firmám a podnikatelům, kteří míří do zahraničí, a zároveň jsme dlouhodobým strategickým partnerem pro mezinárodní klienty, kteří rozšiřují svůj byznys do Česka a na Slovensko.
Mezi našimi klienty najdete například perspektivní technologické firmy a startupy, kterým jsme schopni zajistit komplexní servis nejen v souvislosti s jejich specializací, ale i z hlediska dlouhodobých rozvojových strategií. Podíleli jsme se také na vzniku private equity a venture kapitálové právní specializace na českém i slovenském trhu.
Dlouhodobě a systematicky sledujeme progresivní obory a nové zajímavé firmy a díky naší dvacetileté zkušenosti v této oblasti umíme vyhodnotit jejich byznysový potenciál. Jsme s mladými začínajícími podnikateli a manažery v neustálém kontaktu a máme díky tomu mimořádný přehled o trhu. Navíc také sami do několika venture kapitálových fondů či přímo startupů investujeme.
Prostřednictvím naší společnosti na správu majetku vydělaného advokátní činností máme podíly v několika private equity a venture kapitálových fondech, ale se zveřejňováním podobných informací jsme spíše zdrženliví. Dlouhodobě je nicméně známá třeba naše spolupráce s Credo Ventures.
Především v začátcích jsme jim pomáhali s fundraisingem a do fondu jsme také investovali. Credo se tehdy rádo zaštítilo tím, že mezi investory patří významní právníci. Dnes se naopak chlubíme Credem my. Za roky, kdy na venture kapitálové scéně působíme, se nám celkem osvědčila strategie minoritních investic do vybraných zajímavých fondů ve výši zhruba od 100 tisíc do 500 tisíc eur. Jsme logicky i preferovaní právní a daňoví poradci tam, kde jsme zároveň investoři. Máme lepší přístup k informacím o trhu, i proto jsme jako investor mnohem více respektováni mladou komunitou startupistů.
V dnešní době jsou pro zakladatele investovaných firem atraktivní investoři, kteří neposkytnou pouze finance, ale investují do firmy i své know-how v oblastech strategií, obchodu, managementu, marketingu či HR s cílem maximálně podpořit další rozvoj a růst firmy, zejména pak při mezinárodní expanzi. A to je přesně náš případ. Propojujeme právo a daně s financemi, technologiemi a podnikatelským myšlením. V ideálním případě usilujeme o to, aby klienti rostli s námi a my rostli s nimi.
V důsledku krize pozorujeme eskalaci dlouhodobých ekonomických trendů, jako jsou například digitalizace, e-commerce či kryptoměny. Je tu nová ekonomika. Vidíme divoký akciový růst, volatilitu cen komodit, blockchain, bitcoin, vznikají specializované fondy na kryptoměny. Jako lídr na trhu si nemůžeme dovolit zaspat, dbáme tedy na to, aby kolegové vnímali a intenzivně sledovali všechny inovace či nové investiční trendy. A to i v oborech práva, které jsou relativně stabilní, protože i těch se to v budoucnu může týkat. Doba se neustále zrychluje.
Většinu lidí asi napadnou investice především do oblasti technologií. E-commerce platformy a technologie, fintech a telekomunikace – to jsou obory, které posílily i teď v důsledku pandemie, a které se tak těší kontinuálnímu zájmu.
I když ale převážná většina aktiv směřuje právě do těchto rychle se rozvíjejících oborů, pozadu nezůstávají ani další oblasti, jakými jsou zdravotnictví, energetika, průmysl, retail nebo zemědělství či potravinářství. Důležité je především odhadnout potenciál, který mohou začínající projekty mít. Tyto firmy mají často inovativní a chytré nápady, ale chybějí jim finance a zkušenosti pro další rozvoj a růst jejich byznysu. Ty může právě přinést zkušený investor.
Pracujeme pro několik investičních fondů. Hodně často jsou to situace, kdy české fondy vyjednávají s těmi americkými o vstupu, hledají v Silicon Valley fundraising nebo tam mají i své zastoupení. Řešíme tedy záležitosti spojené s tím – je to poměrně široké spektrum od pracovního práva, včetně imigračního, přes transakční poradenství, private equity a venture kapitálový fundraising až po vstup startupu na americkou burzu.
Chceme se neustále zlepšovat a být nadále inovativní firmou, která je klientům dlouhodobým strategickým partnerem v jejich byznysu. Snažíme se neustále pracovat na tom, abychom nabízeli co nejlepší a nejkomplexnější služby a zlepšovali jejich kvalitu. Naším cílem je také chránit a rozvíjet naše vynikající renomé a hodnoty, které se s HAVEL & PARTNERS pojí, jako jsou strategické uvažování, individuální přístup, komplexní a praktická řešení, respekt, důvěra a loajalita vytvářející dlouhodobá byznysová partnerství. Věřím, že s naším špičkovým týmem navážeme na náš dvacetiletý příběh úspěchu a budeme jej psát dál a zároveň budeme dál přispívat k úspěšným příběhům našich klientů.
Zdroj: Právní rádce (září 201)
Autorky: Kateřina Staňková, Anežka Selingerová
Ani letos neochudíme fanoušky správního práva o pravidelný přehled rozhodovací činnosti rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (1). Níže najdete shrnutí jeho dosavadních rozhodnutí.
I v letošním roce lze v rozhodovací činnosti rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (2) rozpoznat vliv pandemie. Zvláště v úvodu roku rozšířený senát vydával menší množství rozhodnutí, než bylo dříve obvyklé. Přesto v konečném součtu rozšířený senát nevybočil z průměru předchozích let.
Konkrétně během prvního pololetí, respektive prvních osmi měsíců roku (3) rozšířený senát vydal devět rozhodnutí. Celkem osm věcí projednal a v jednom případě vyslovil, že není dána jeho pravomoc rozhodnout dle § 17 odst. 1 soudního řádu správního.(4) Z osmi věcně projednaných věcí, které se všechny týkaly procesních otázek, rozšířený senát dvakrát sám rozhodl a ve zbývajících šesti věcech zodpověděl položenou otázku (otázky) a věc vrátil k rozhodnutí postupujícímu senátu.
V rámci stejného období bylo rozšířenému senátu postoupeno sedm otázek k zodpovězení. S již dříve postoupenými a dosud nerozhodnutými věcmi tak rozšířenému senátu zbývá zodpovědět otázku (otázky) celkem ve 12 případech.(5) Zahájení správního řízení ex offo Za průlomový a nepochybně nejvíce ovlivňující praxi se dá označit březnový rozsudek č. j. 6 As 18/219-39 ze dne 26. 3. 2021. V tomto rozhodnutí se rozšířený senát zabýval otázkou, zda se žalobce může bránit ve správním soudnictví žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu proti faktické nečinnosti stavebního úřadu ve věci nepovolené stavby či terénní úpravy provedené jinou osobou, a pokud ano, za jakých podmínek.
Rozšířený senát k tomuto konstatoval: „Ten, kdo tvrdí, že je dotčen na svém hmotném právu faktickou nečinností stavebního úřadu, který v rozporu s § 129 odst. 2 stavebního zákona nezahájil řízení o odstranění nepovolené stavby (nepovolené terénní úpravy), se může bránit proti takové faktické nečinnosti správního orgánu žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (§ 82 násl. s. ř. s.). Vyhoví-li soud takové žalobě, určí, že nezahájení řízení z moci úřední je nezákonným zásahem, a současně přikáže stavebnímu úřadu zahájit řízení podle § 129 odst. 2 stavebního zákona.“ (6)
Evergreenem naší série článků o rozhodovací činnosti rozšířeného senátu byla věc, kterou rozšířenému senátu předložil pátý senát pod sp. zn. 5 As 177/2016. Spor týkající se aplikace unijního práva na regulaci sázkových a jiných hazardních her na území obce dospěl k závěrečnému zhodnocení otázky, zda se mohou provozovatelé loterií či jiných podobných her, jimž bylo správním orgánem odňato povolení k provozování těchto her na základě obecně závazné vyhlášky obce, dovolávat unijního práva, pokud prokážou, že mezi jejich zákazníky pravidelně patří i státní příslušníci jiných členských zemí EU.
Druhá otázka položená rozšířenému senátu pak spočívala v tom, zda má v řízení o žalobě (případně kasační stížnosti) ve věcech, v nichž je přezkoumáváno rozhodnutí o zrušení povolení k provozování loterie či jiné podobné hry na základě obecně závazné vyhlášky, obec, jež zmiňovanou vyhlášku vydala, postavení osoby zúčastněné na řízení. Připomínáme, že pro vyřešení první otázky využil rozšířený senát institutu předběžné otázky SDEU, a to dne 21. 3. 2019 usnesením č. j. 5 As 177/2016-61.
V minulém díle série jsme tento případ podrobně popisovali, a to včetně rozhodnutí o předběžné otázce SDEU (7), a zároveň jsme predikovali, že v první polovině roku 2021 lze očekávat konečné zodpovězení výše nastíněných otázek ze strany rozšířeného senátu.
To se skutečně stalo, když v únoru vydal rozšířený senát rozsudek č. j. 5 As 177/216 ze dne 10. 2. 2021, plně převzal závěry SDEU a konstatoval, že: „Účinky práva EU, konkrétně článku 56 a násl. SFEU, mohou dle okolností vést k omezení prostoru pro samosprávu, v němž obec obecně závaznou vyhláškou v samostatné působnosti na svém území reguluje přípustnost, rozsah a jiné modality provozování sázkových her a jiných podobných her (§ 50 odst. 4 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2016). Obec takovou regulaci může v obecné rovině přijmout a má velmi široký prostor pro uvážení ohledně její konkrétní podoby. Prostor pro samosprávu však je omezen v tom, že případné takto vyhláškou vytvořené překážky volnému pohybu služby, která spočívá v umožnění hrát tyto hry, musí být v souladu s podmínkami práva EU.“
K druhé otázce, tedy postavení obce v řízení před správními soudy, rozšířený senát shledal, že nemá pravomoc ji posuzovat, neboť statutární město Děčín neuplatnilo právo osoby zúčastněné na řízení, i když mu městský soud umožnil je uplatnit, a není tak důvod tuto otázku přezkoumávat.
Z postoupených věcí je pro obecnou praxi zajímavá otázka, kterou předložil rozšířenému senátu k posouzení osmý senát Nejvyššího správního soudu usnesením ze dne 10. 2. 2021 č. j. Nad 202/2020 – 53, a to zda dopadá pravidlo pro určení místní příslušnosti podle § 7 odst. 3 soudního řádu správního na žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, jestliže se tato nečinnost odvíjí od „věci“ vymezené v tomto ustanovení.
Osmý senát řeší tuto otázku ve sporu, v němž se žalobce domáhal žalobou ze dne 27. 8. 2019 (první žaloba) zrušení rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 26. 10. 2017 a ze dne 14. 3. 2018 a zároveň navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost rozhodnout o čtyřech žádostech o obnovu řízení. Žalobou ze dne 2. 9. 2019 (druhá žaloba) pak žalobce navrhl, aby soud zrušil rozhodnutí ministryně ze dne 14. 3. 2018 a uložil žalovanému povinnost rozhodnout o rozkladu. Ze skutkového popisu je zřejmé, že se spor mimo jiné týkal nečinnosti (8) ministerstva práce a sociálních věcí, respektive jeho ministryně.
Městský soud v Praze druhou žalobu posoudil jako doplnění první žaloby a věc usnesením postoupil Krajskému soudu v Praze, neboť byl přesvědčen, že se místní příslušnost má posuzovat podle § 7 odst. 3 soudního řádu správního (9) a žalobce má trvalé bydliště v obvodu Krajského soudu v Praze.
S tímto postupem ale Krajský soud v Praze nesouhlasil a předložil věc k rozhodnutí o místní příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Poukázal na fakt, že žalobce podal dvě samostatné žaloby – dle obsahu jednu žalobu proti rozhodnutí a druhou proti nečinnosti správního orgánu. Dle krajského soudu ustanovení § 7 odst. 3 soudního řádu správního dopadá pouze na žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a pro žaloby proti nečinnosti nebo zásahové žaloby se dané ustanovení neuplatní, i když se spor meritorně týká věcí vyjmenovaných v ustanovení.
Krajský soud je tedy přesvědčen, že pro žalobu proti nečinnosti se i v tomto případě uplatní obecné pravidlo pro určení místní příslušnosti dle § 7 odst. 2 soudního řádu správního, a proto by spor o nečinnosti ministerstva práce a sociálních věcí měl rozhodovat Městský soud v Praze.
Osmý senát Nejvyššího správního soudu shledal, že otázka, zda § 7 odst. 3 soudního řádu správního dopadá na všechny žalobní typy, není v judikatuře jednotně řešena. Jedna větev rozhodovací praxe dovozuje, že § 7 odst. 3 soudního řádu správního je úprava místní příslušnosti speciální oproti obecnému pravidlu dle § 7 odst. 2 a využije se v jakémkoli sporu v taxativně vyjmenovaných oblastech.
Naproti tomu druhá judikatorní větev chápe úpravu místní příslušnosti v daném ustanovení tak, že při sporu o nečinnost není rozhodné, v jaké věci je daný správní orgán nečinný, ale meritem sporu je právě ta nečinnost, a z tohoto důvodu nelze využít pro určení místní příslušnosti sporné ustanovení § 7 odst. 3 soudního řádu správního. Samotný osmý senát se přiklání k prvně nastíněnému výkladu, který je i původnějším výkladem Nejvyššího správního soudu.
Autorky věří, že rozšířený senát tuto zajímavou otázku co nejdříve rozhodne. Stejně tak věří, že zbytek roku přinese více zajímavých rozhodnutí rozšířeného senátu než uplynulých osm měsíců.
***
(1) Předchozí přehledy rozhodnutí rozšířeného senátu viz: Staňková, K., Kopa, M.: Nejasnosti v soudním řádu správním přetrvávají. Právní rádce, č. 6/2019, str. 46–48 a Staňková, K., Selingerová A.: Nejasností ve správním soudnictví je zase o něco méně. Právní rádce č. 2/2020, str. 56–61. Staňková, K., Selingerová, A.: Letošní novinky ve správním soudnictví Právní rádce, č. 9/2020 a Staňková, K., Selingerová, A.: Rozhodnutí rozšířeného senátu v roce 2020, Právní rádce, č. 2/2021.
(2) Jeho členy jsou: Josef Baxa (předseda), Zdeněk Kühn, Karel Šimka, Filip Dienstbier, Barbora Pořízková, Aleš Roztočil a Petr Mikeš.
(3) Jedná se o stav ke dni 22. 8. 2021, kdy byl finalizován tento text.
(4) Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.
(5) Oproti 14 nevyřízeným věcem ke konci roku 2020 se tak rozšířenému senátu podařilo snížit počet nevyřízených věcí, přičemž nápad nových věcí výrazněji nevybočuje oproti letům před pandemií.
(6) Více k dopadům citovaného rozsudku do praxe viz: Staňková, K., Sahanková, B.: Pokud úřad nezahájí řízení kvůli černé stavbě, můžete se nově obrátit i na soud. Komentář Hospodářské noviny 21. 5. 2021.
(7) Viz Staňková, K., Selingerová, A.: Rozhodnutí rozšířeného senátu v roce 2020, Právní rádce, č. 2/2021.
(8) K pojmu nečinnosti správních orgánů a obraně proti ní srov. Staňková, K., Selingerová, A.: I když úřad koná, přesto může být nečinný Právní rádce, č. 1/2020, str. 48-52.
(9) „Ve věcech důchodového pojištění a dávek podle zvláštních předpisů vyplácených spolu s důchody a ve věcech zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, dávek státní sociální podpory, dávek pěstounské péče, dávek pro osoby se zdravotním postižením, průkazu osoby se zdravotním postižením, příspěvku na péči a dávek pomoci v hmotné nouzi je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje.“
Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS se zapojila do unikátního mezinárodního projektu Distribution Law Center vedeného přední bruselskou kanceláří contrast. Cílem je vytvořit mezinárodní platformu, kde budou na jednom místě kompletně dostupné relevantní informace a pravidla týkající se distribučních vztahů pro více než 26 jurisdikcí, a to včetně novinek ze světa soutěžního a závazkového práva a rozborů významných případů. Web Distribution Law Center by měl odstartovat 4. října 2021.
Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS má pro oblast nastavení a úprav distribučních vztahů zkušené odborníky, kteří se tématem dlouhodobě zabývají. Zapojení do mezinárodního projektu Distribution Law Center je proto logickým vyústěním jejich dlouhodobé orientace na tuto oblast. Belgická kancelář contrast oslovila HAVEL & PARTNERS jako exkluzivního přispěvatele za Českou a Slovenskou republiku. Kancelář se tak řadí k dalším významným evropským právnickým firmám, které na projektu spolupracují.
„Projekt přichází v nejlepší možnou dobu, příští rok totiž dojde k zásadní revizi nařízení o blokové výjimce a pravidel pro posuzování tzv. vertikálních dohod. Někde půjde o liberalizaci, jinde zpřísnění. Změna se dotkne téměř všech distribučních vztahů, které bude třeba modifikovat. Bude vhodné přenastavit většinu distribučních smluv tak, aby byl v mezích soutěžního práva naplněn jejich byznysový potenciál,“ říká partner kanceláře a specialista na antimonopolní právo Robert Neruda.
Partner kanceláře Štěpán Štarha, který se zabývá mj. smluvními vztahy, k tomu dodává: „Jsme rádi, že se naše kancelář stala součástí celounijní sítě expertů, s jejichž asistencí budeme schopni navrhnout a vytvořit multijurisdikční distribuční systémy zohledňující i ty nejpřekvapivější aspekty zahraničních právních řádů.“
Kromě obou partnerů se na projektu podílí i senior advokát Radek Riedl, advokát Vladislav Bernard a další odborníci HAVEL & PARTNERS v Čechách i na Slovensku. Tento mezinárodní projekt je významný jak ze soutěžního, tak smluvního pohledu a měl by se stát vstupní bránou pro jakýkoli podnik, který chce v EU distribuovat zboží, a který tak chce činit efektivně a zároveň zcela v souladu s předpisy na ochranu hospodářské soutěže.
V rámci významné transakce na mediálním trhu v oblasti prémiových tištěných médií poskytla advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS komplexní právní poradenství vydavatelství Premium Media Group při akvizici nového titulu Art Antiques, který se zaměřuje na současné umění, dějiny umění, design, umělecká řemesla, starožitnosti či architekturu.
Odborný tým pod vedením partnera Václava Audese ve složení senior advokát Tomáš Navrátil, advokát Josef Bouchal a koncipientka Soňa Stará zajišťoval pro Premium Media Group transakční poradenství včetně přípravy smluvní dokumentace.
Magazín Art Antiques, který vychází desetkrát ročně, se zařadí do portfolia prémiových tištěných magazínů vydavatelství Premium Media Group, kam patří tituly Estate, ARCHITECT+, Premium Golf, Premium Ski, Premium Brno nebo Art of Living. Magazín tak vhodně doplní vydavatelské portfolio a je dalším logickým krokem v dalším rozvoji skupiny.
„Spolupráce titulů jako jsou ARCHITECT+, náš designově-umělecký magazín Art of Living a odborněji zaměřený Art Antiques je smysluplná nejen z pohledu částečně se překrývajících témat v rámci obsahu, ale i ve vztahu k našim obchodním partnerům. Spojení distribuce Art Antiques s přímým distribučním modelem na náročnou klientelu našich dalších titulů bereme jako příležitost, která posune jak magazín, tak celé vydavatelství,“ komentuje akvizici Štěpán Dlouhý, CEO Premium Media Group.
Pod vydavatelstvím vyjde Art Antiques poprvé v září 2021 a v souvislosti s akvizicí titulu přechází na Premium Media Group nejen další související publikace, jako jsou například ročenky, ale i webové portály artantiques.cz nebo artplus.cz.
Zdroj: Finmag (srpen 2021)
Autor: Jaroslav Havel
Rozdíl mezi dobrou a skvělou firmou se ukáže za extrémních okolností. Jim Collins v knize Firmy, které se rozhodly být skvělé, vysvětluje, jak připravit společnost na nepředvídatelný svět.
Jaké jsou příčiny toho, že firmy s obdobnou startovní pozicí i výsledky zvládají krizi, nejistotu a chaos různě? Proč některé prosperují, ale jiné zažívají úpadek? Odpovědi na tyto otázky a také množství cenných rad pro strategický rozvoj firem a jejich řízení, z nichž řadu využívám i v praxi, jsem našel v knize Great by Choice amerického autora Jima Collinse. Proto jsme se v HAVEL & PARTNERS rozhodli podpořit české vydání této knihy. Vychází pod názvem Firmy, které se rozhodly být skvělé.
Jim Collins, který patří ke světové špičce v poradenství v oblasti managementu a rozvoje firem, ve spolupráci s Mortenem Hansenem, profesorem managementu na Kalifornské univerzitě v Berkeley, si k přiblížení své typologie řízení firem pomáhají příkladem závodů o dobytí jižního pólu.
Pro lídry, kteří dokázali podobně jako Amundsen svoji výpravu provést svůj byznys těžkými časy, je podle nich příznačné, že si uvědomují nejistotu, nepředvídatelnost a chaotičnost vnějšího světa, ale na nepředvídatelné události se na rozdíl od svých přímých konkurentů systematicky a důsledně připravují. Kladou při tom důraz na dlouhodobé následování hodnot, metod a cílů, spoléhají se na empiricky prokazatelná fakta, díky kterým lépe ovládají sebevědomí a riskování, a v neposlední řadě se udržují ve střehu a neusínají na vavřínech.
V době pandemické krize je to poučení velmi případné: po celém světě pozorujeme, jak se rozevírají nůžky mezi těmi, kteří se na ni dokázali připravit, a těmi, kteří tak prozíraví nebyli.
Když se zpětně podívám na dvacetiletou historii naší advokátní kanceláře, vidím mnoho paralel s tím, co kniha popisuje jako úspěšnou firemní strategii. Když představuje filozofii „dvacetimílového pochodu“ a jako příklad uvádí americkou leteckou společnost Southwest Airlines, která na začátku 90. let v době propadu leteckého průmyslu a masivního propouštění nedala výpověď jedinému zaměstnanci, vybavil jsem si naši strategii v době finanční krize v letech 2008–2009.
Místo abychom jako ostatní snižovali náklady a personálně se zmenšovali, investovali jsme do rozvoje i retence klientely či náborů klíčových odborníků a hledali nové příležitosti. Právě tehdy jsme získali významný náskok před ostatními.
Po odeznění krize v roce 2009 jsme zůstali ostražití. Věděli jsme, že znenadání může přijít další ekonomický propad. Díky dlouholetým zkušenostem jsme se na něj intenzivně připravovali delší dobu; jak z hlediska rozsahu služeb naší advokátní kanceláře a jejího důsledného finančního řízení, tak i digitalizace a využívání moderních forem komunikace s klienty i médii. Jen díky tomu firma navzdory dopadům pandemie covid dosáhla dalšího ekonomického rozvoje. Co do obratu, personálně i co do kvality a rozsahu služeb kontinuálně každoročně roste už od svého vzniku v roce 2001.
Fakt, že jsme za 20 let existence vyrostli z malého startupu o pěti lidech do největší nezávislé právnické firmy ve střední Evropě s miliardovým obratem ročně, může leckdo brát tak, že jsme měli prostě jen víc štěstí. Jak ale správně zaznívá i v této knize, ti nejlepší nemají jen víc štěstí. Pouze přesně vědí, jak se šťastnými událostmi efektivně naložit a jak se v dobrých časech chystat na to, že nebudou trvat věčně. Firmy, které se rozhodly být skvělé jsou tedy nejen kniha velmi aktuální v dnešní koronakrizi, ale výjimečná a užitečná inspirace při vedení firmy v jakýchkoli dobách.
Radka Rainová
