Zdroj: Aktuálně.cz (24. 4. 2020)
Týká se mě pomoc od státu i s dohodou o provedení práce? Jak je to teď s čerpáním dovolené? A můžu si přivydělat, když pobírám ošetřovné na dítě? On-line deník Aktuálně.cz sestavil pro čtenáře seznam nejpalčivějších otázek z oblasti pracovního práva.
Pravidla pro přidělování finanční pomoci od státu v době pandemie koronaviru jsou pro mnohé lidi nepřehledná. Navíc se výpočty a sazby mění podle situace na trhu. Nestandardně za současných podmínek postupují i mnozí zaměstnavatelé, kteří chtějí ušetřit peníze, ale zároveň i pracovní místa. Zaměstnanci tak snadno ztrácí přehled o tom, na co vlastně mají nárok.
Server Aktuálně.cz proto nastínil odborníkům modelové situace, které nyní zaměstnanci i OSVČ v Česku řeší. Právní odpovědi na ně poskytli partner advokátní kanceláře Havel & Partners Jan Koval a vedoucí advokátka Veronika Plešková.
Ano, bez ohledu na nouzový stav vám může zaměstnavatel zrušit pracovní poměr ve zkušební době. Zrušení musí být učiněno písemnou formou; váš pracovní poměr skoční dnem doručení zrušení (není-li v něm uveden den pozdější).
Zaměstnavatel je sice povinen přihlížet při schvalování dovolené k oprávněným zájmům zaměstnance, nicméně ty neplatí absolutně. Brání-li zaměstnavateli v umožnění čerpání dovolené v létě provozní důvody, může ho nepovolit.
Dovolená náležející za rok 2019 musí být dle zákoníku práce vyčerpána do konce roku 2020 s tím, že zaměstnavatel musí o čerpání rozhodnout do 30. 6. Pokud tak neučiní, má právo určit čerpání této převedené dovolené sám zaměstnanec. Oznámení dovolené musí být zaměstnavateli doručeno nejpozději 14 dnů před začátkem čerpání.
Povinnost vyčerpat loňskou dovolenou do konce dubna často plyne z interního předpisu společnosti. Takové pravidlo je v praxi poměrně běžné, nicméně nemá za následek zánik práva na vyčerpání dovolené později v tomto roce.
V případě výpovědi činí výpovědní doba vždy nejméně 2 měsíce, a zaměstnavatel ji tedy nemůže jednostranně zkrátit.
Nárok na odstupné se odvíjí dle důvodu výpovědi. Pokud by se vzhledem k aktuální situaci jednalo o výpověď z důvodu, že se zaměstnavatel (popřípadě jeho část) ruší nebo se zaměstnanec stal nadbytečným, náleží zaměstnanci odstupné, a to ve výši nejméně:
Z uzavřené pracovní smlouvy či jiné písemné dohody se zaměstnavatelem, kolektivní smlouvy (pokud ve vaší společnosti působí odborová organizace) nebo vnitřního předpisu může plynout dokonce vyšší nárok.
Na okamžitém skončení pracovního poměru za výše popsaných okolností je tedy potřeba se písemně dohodnout.
Pokud nemá zaměstnavatel peníze k výplatě mezd a nekvalifikuje se pro čerpání podpory z programu Antivirus (příspěvky na vyplacené náhrady mzdy) ani nemá možnost si zdroje obstarat např. bankovním kontokorentem či výpůjčkou, v zásadě jedinou zbývající možností je, aby podal sám na sebe insolvenční návrh.
Tímto krokem se – zjednodušeně řečeno – ocitne v platební neschopnosti a zaměstnanci mohou díky tomuto režimu (při splnění dalších zákonných podmínek) uplatnit právo na výplatu mzdových nároků prostřednictvím úřadu práce.
V případě, že při nařízené karanténě dodržíte všechna stanovená omezení a váš zdravotní stav ani povaha vykonávané práce tomu nebrání, je možné, abyste se zaměstnavatelem dohodli na výkonu práce z domova.
V takovém případě vám však náleží za vykonanou práci mzda a nikoliv náhrada mzdy od zaměstnavatele, popřípadě od 15. dne karantény výplata nemocenského pojištění.
Nemocenské pojištění se vyplácí zpětně za daný měsíc (podobně jako mzdy) nejpozději do jednoho měsíce následujícího po dni, kdy byly OSSZ doručeny všechny potřebné a správně vyplněné doklady pro nárok na výplatu dávky. Zákon však nestanoví pro výplatu určitý termín v měsíci, tzn. může se stát, že peníze za březen obdržíte až 30. 4.
Doba ošetřování je překážkou, pro kterou nemůžete z důvodu péče o dítě do 13 let věku vykonávat pro vašeho zaměstnavatele sjednanou práci. Nemůžete tedy pro téhož zaměstnavatele během čerpání ošetřovného (např. z domova) pracovat. Z jiného pracovněprávního vztahu však souběh ošetřovného a výkonu práce obecně přípustný je (např. pokud byste pracoval/a pro jiného zaměstnavatele na DPP apod.).
V případě osoby samostatně výdělečně činné vzniká nárok na kompenzační bonus pro OSVČ ve výši 25 000 Kč i v případě, že pracuje paralelně na DPP s odměnou do 10 000 Kč měsíčně či na DPČ s odměnou do výše 3 000 Kč měsíčně.
Zaměstnanci, kteří uvedené výše překračují, na kompenzační bonus nedosáhnou, neboť se již jedná o případy zakládající účast na nemocenském pojištění z pracovněprávního vztahu.
Aktuálně je pomoc od státu poskytována osobám samostatně výdělečně činným v rámci kompenzačního bonusu a zaměstnavatelům (nikoliv zaměstnancům) v rámci programu Antivirus (který se navíc nevztahuje na náhrady odměn zaměstnanců vykonávajících práci na základě DPP nebo DPČ).
Pokud tedy nejste osobou samostatně výdělečně činnou a pracujete pro zaměstnavatele na základě DPP, jejíž znění umožňuje zaměstnavateli nepřidělování práce v současném období, nebudete mít bohužel nárok na plnění z těchto kompenzačních balíčků od státu. Můžete však prověřit, zda nedosáhnete na některou z mimořádných dávek.
Zdroj: epravo.cz (24. 4. 2020)
Autoři: Robert Neruda, Petra Joanna Pipková
Ekonomická krize, jako je tato vyvolaná epidemií a souvisejícími státními opatřeními, přinášejí podnikům bezprecedentní potíže a existenční nejistotu. Oproti krizi po roku 2008 se letos událo vše velmi rychle a mnohé podniky, které ještě před dvěma měsíci byly v plné síle a přemýšlely o rozvojových plánech, musely ze dne na den přepnout do nouzového režimu a soustředit se na vitální funkce svého podnikání – zajištění odbytu a dodavatelského řetězce, udržení zaměstnanců, ochranu cash flow. Ve jménu snižování nákladů se hledají a redukují nedůležité agendy. Jednou z oblastí, která se již dnes ukazuje jako ohrožená, je oblast compliance, včetně soutěžní compliance. Podle nedávného průzkumu Compliance Academy již několik týdnů po vyhlášení nouzového stavu plánovalo cca tuzemských 40 % společností finanční škrty v této oblasti. Lze předpokládat, že toto číslo ještě poroste. Průzkum nedává odpověď, proč se tak děje, nicméně lze se domnívat, že tato agenda je prostě považována za zbytnou.
Je pochopitelné, že podniky se soustředí v prvé řadě na svůj byznys. Zkušenosti bohužel ukazují, že polevení ve snaze zachovávat soulad s právním řádem i v takových „vzdálených“ oblastech, jako je kartelové právo, může přijít draho. V následujících deseti bodech se pokusíme vysvětlit, proč to tak je:
Ocitáme se tedy v období, kdy vcelku pochopitelně klesla a bude klesat vnímavost podniků k důležitosti politiky compliance obecně. Z důvodu nedostatku času nebo úspor budou podniky odsouvat soutěžní posouzení svých plánovaných nebo existujících obchodních aktivit nebo stopnou školení zaměstnanců. Lze předpokládat, že již relativně nízké povědomí o soutěžním právu ještě klesne. Ve stejnou dobu, jak ukazují historické zkušenosti, roste motivace k protisoutěžnímu jednání. Toho jsou si vědomy soutěžní úřady, které, zřejmě správně, nevidí důvod pro shovívavý přístup k závažným prohřeškům proti konkurenčnímu prostředí. Rezignace na soutěžní compliance, jakkoli lidsky pochopitelná, se tak nejeví jako nejlepší strategie.
Zdroj: E15 (23. 4. 2020)
Nemáme ještě k dispozici rozsudek, nicméně podle mého názoru je správné, že soud vyhodnotil jako nepřijatelné, že vláda obešla krizový zákon. Soud tím vyjádřil přesvědčení, že v době nouzového stavu má vydávat krizová opatření vláda svým usnesením, nikoli toto obcházet a nechat ministra zdravotnictví suplovat její pravomoci extenzivním výkladem zákona o ochraně veřejného zdraví.
Může to vést paradoxně s vysokou pravděpodobností k prodloužení nouzového stavu. Omezení pohybu osob a omezení podnikání formou zrušených opatření ministra zdravotnictví nebyla na nouzovém stavu závislá. Jestliže však bude stát chtít tato omezení zachovat, bude je nucen přijmout formou krizových opatření vlády, a ta lze přijmout pouze během nouzového stavu.
Podnikatelé budou moci nyní žalovat stát za škodu způsobenou soudem zrušenými mimořádnými opatřeními ministra zdravotnictví podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Pokud stát vydá obsahově stejná opatření znovu formou usnesení vlády podle krizového zákona, přichází ovšem do úvahy náhrada škody podle krizového zákona.
Hromadné žaloby v České republice nejsou možné, nicméně očekáváme, že soud brzy rozhodne precedenční spor a podle něj se budou řídit další případy. Takový postup by byl vhodný pro justici i z důvodu jejího očekávaného zahlcení.
Podnikatel bude muset poslat žádost o odškodnění podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci na ministerstvo zdravotnictví. To bude mít lhůtu šest měsíců na rozhodnutí. Pokud ministerstvo nárok neuzná, bude se teprve moci obrátit na příslušný soud.
Toto rozhodnutí soudu posiluje pravděpodobnost úspěchu žalob na náhradu škody. Stát bude nucen rychle nabídnout podnikatelům řešení formou veřejné podpory a případně novelizovat krizový zákon. Může to také vést k tomu, že stát bude opatrnější při přijímání či prodlužování krizových opatření ve snaze vyhnout se excesu a žalobám.
Bez ohledu na toto soudní rozhodnutí jsme v Havel & Partners toho názoru, že by se stát měl přihlásit k tomu, že co možná nejspravedlivěji a v rámci svých finančních možností napraví škody vzniklé podnikatelům prostřednictvím veřejných podpor. Pravidla EU k tomu dávají dostatečný prostor.
Autoři: Ondřej Florián, Soňa Karbanová, Kamil Kovaříček
Mimořádná situace způsobená pandemií koronaviru má zásadní vliv na podnikatelskou činnost a ekonomickou kondici mnohých obchodních korporací. Podnikatelé se musí rychle zorientovat v nastalé situaci, která se nadále vyvíjí, a zároveň se vypořádat s novými výzvami, které v budoucnu teprve přijdou. Členové statutárních orgánů obchodních korporací se tak nečekaně ocitli často v roli krizových manažerů, na něž jsou kladeny vysoké nároky a očekávání, že své společnosti provedou krizí bez zásadní újmy.
V následujícím textu přinášíme první díl shrnutí určeného právě pro členy statutárních orgánů. Našim cílem je připomenout a představit optikou dnešní mimořádné situace základní principy fungování statutárních orgánů, jejich povinnosti a rizika plynoucí z jejich postavení. Jakkoliv se níže uvedený text může jevit jako příliš obecný, je nezbytné si představit tato obecná pravidla, na základě kterých je možné a nutné posuzovat konkrétní otázky. V dalších dílech Vám představíme specifické povinnosti v kontextu krizového řízení a významné praktické otázky dnešní doby (otázky výplaty dividend či zálohy na dividendy, koncernových pokynů a další).
Pro velmi vytížené manažery jsme připravili krátké shrnutí tučně, nicméně důrazně doporučujeme projít si celý text:
Členové statutárních orgánů jsou povinni vykonávat svou funkci s nezbytnou loajalitou, tedy při rozhodování musí dát přednost zájmům společnosti před zájmy svými či zájmy třetích osob, včetně zájmů společníka, i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Posouzení, zda člen orgánu dostává této povinnosti, je objektivní a realizuje se prostřednictvím srovnání s průměrným „řádným hospodářem“.
Od řádného hospodáře se neočekává péče odborná a člen statutárního orgánu nemusí být ani profesionál ve všech oblastech, v nichž společnost působí. Vystačí si se základními znalostmi potřebnými pro řízení, jeho povinností je ovšem schopnost rozpoznat, které činnosti není s to vykonávat a kdy je potřeba povolat pomoc odborníka. Pro mnohé členy statutárních orgánů může být krizové řízení potřebné v dnešní době novou zkušeností, a v některých případech tak bude vhodné obrátit se na zaměstnance společnosti s potřebnou kvalifikací či zkušenostmi anebo na externí poradce. Taková pomoc může přijít vhod i v právní oblasti, neboť v době nouzového stavu se všichni seznamujeme s novými vládními opatřeními a zákony, které se v současnosti mění poměrně živelně a kterých nadále rapidně přibývá. Postup ve vztahu k obchodním partnerům a zaměstnancům může být v této době také výjimečný a vyžaduje vyšší znalost právní úpravy či analýzu existujících uzavřených smluv.
Pokud se statutární orgán rozhodne část své působnosti delegovat, měl by pamatovat na následující důležité povinnosti/odpovědnosti:
I když se na členy statutárních orgánů neklade požadavek odborné péče, v případě, kdy daný člen určitou kvalifikací a schopnostmi disponuje, je povinen své odborné znalosti využít při výkonu své funkce. V takovém případě se na něj v dané oblasti kladou vyšší nároky při posouzení, zda jednal s péčí řádného hospodáře.
Umění péče řádného hospodáře spočívá i ve správném využití všech dostupných informací a nástrojů vhodných pro efektivní fungování obchodní korporace. Statutární orgán by měl například sledovat ekonomické výhledy relevantní pro daný sektor podnikání společnosti a shromáždit všechny potřebné údaje týkající se společnosti pro její další (dá se říci krizové) řízení (například průběžné hospodářské výsledky, odhad hrozících škod, apod.). Pokud opatření přijaté v rámci nouzového stavu mohou společnosti přinést vhodnou úlevu či státní podporu, statutární orgán by se měl s takovou možností seznámit a informovaně vyhodnotit, zda je vhodné pro společnost daný nástroj využít. Dle Nejvyššího soudu musí člen statutárního orgánu při konkrétním rozhodování využít rozumně dostupné (skutkové i právní) informační zdroje a na jejich základě pečlivě zvážit možné výhody i nevýhody (rozpoznatelná rizika) existujících variant podnikatelského rozhodnutí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 844/2018). Každý statutární orgán by tak měl mít průběžný přehled o dění uvnitř společnosti a zároveň o relevantních skutečnostech vně společnosti, jež mohou jeho podnikatelské rozhodování ovlivnit.
Nejvyšší soud rovněž dodává podstatný závěr, že splnění této povinnosti je nezbytné posuzovat z pohledu ex ante. To znamená, že pro posouzení, zda se člen statutárního orgánu rozhodoval informovaně, a tedy s péčí řádného hospodáře, lze brát v potaz pouze informace a skutečnosti, které mu byly či při vynaložení příslušné péče mohly a měly být známy v okamžiku, v němž dotčená podnikatelská rozhodnutí učinil. Statutárnímu orgánu tedy nelze přikládat k tíži, že situace se později vyvinula jinak, z pohledu ex ante, nepředvídatelně. V kontextu dnešní doby je potřeba zmínit, že i nepředvídatelnost dalšího vývoje současné situace je kritériem, které by mělo být při přijímání konkrétních rozhodnutí zohledněno. Obecně je možné uvažovat, že současná doba bude přát spíše konzervativnějším rozhodnutím než těm riskantním (až na výjimky dané především předmětem podnikání). Nelze nicméně bez dalšího doporučit nečinit žádné kroky, jelikož i takováto nečinnost může být považována za porušení péče řádného hospodáře.
Je zřejmé, že na členy statutárních orgánů jsou v dnešní době kladeny zvýšené nároky. Sankce pro členy statutárního orgánu za porušení péče řádného hospodáře jsou různé, od povinnosti nahradit společnosti způsobenou újmu, přes vydání získaného prospěchu, ručení za dluhy obchodní korporace jejím věřitelům až po zákaz výkonu funkce člena orgánu v jakékoliv obchodní korporaci po určitou dobu. Dobrou zprávou pro členy statutárního orgánů je existence tzv. pravidla podnikatelského úsudku. Zákon pamatuje na fakt, že podnikání s sebou nese určitou dávku obchodního rizika a i pečlivé podnikatelské rozhodování může přinést negativní výsledky. Ostatně povinností statutárního orgánu je maximalizovat zisk obchodní korporace, což při příliš opatrné správě bez podnikatelského risku není prakticky možné. Statutární orgán proto odpovídá za samotný výkon své funkce, tedy za dodržení řádného postupu při podnikatelském rozhodování, nikoliv za výsledek tohoto procesu. I v případě negativního výsledku podnikatelského rozhodnutí může člen statutárního orgánu prokázat, že svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře neporušil. Jelikož důkazní břemeno leží na statutárním orgánu, lze doporučit, aby své kroky při řízení společnosti řádně dokumentoval, a to například formou detailního zápisu z jednání představenstva.
Věříme, že naše shrnutí dopomůže členům statutárních orgánů zorientovat se v dnešní nelehké situaci. Každý člen statuárního orgánu by měl věnovat zvýšenou pozornost právě tématu péče řádného hospodáře a konkrétní situaci ve své společnosti. Vedle výše uvedených základních a obecných principů nelze bohužel dát konkrétní radu, jelikož každá společnost čelí trochu jiným výzvám během aktuální situace. Přesto se Vám pokusíme v dalších dílech představit konkrétní situace, které naši klienti v aktuální době často řeší.V každém případě je náš korporátní tým plně připraven Vám kdykoliv pomoci v jakékoliv konkrétní situaci.
Autoři: Václav Audes, František Neuwirth, Denisa Fuchsová
S odkazem na výjimečné okolnosti způsobené pandemií koronaviru SARS-CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 schválil Evropský parlament dne 17. dubna 2020 změnu nařízení (EU) 2017/745 o zdravotnických prostředcích (MDR). Hlavním cílem navrhovaných změn MDR je zejména zajistit dostupnost zdravotnických prostředků na trhu, včetně těch vitálně důležitých pro boj proti nemoci COVID-19 a zmírnit aktuální zátěž správních úřadů členských států, zdravotnických zařízení a zainteresovaných hospodářských subjektů. Odklad účinnosti MDR má zabránit tomu, aby byla ohrožena řádná a včasná implementace požadavků MDR a hladké fungování vnitřního trhu.
Komise do této chvíle nezveřejnila žádné informace o tom, zda bude odložena i účinnost nařízení (EU) 2017/746 o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro (IVDR). Aktuálně tedy stále platí, že IVDR by mělo vstoupit v účinnost dne 26. května 2022.
Je zřejmé, že odklad účinnosti MDR bude mít vliv i na v Poslanecké sněmovně aktuálně projednávané návrhy nového zákona o zdravotnických prostředcích (sněmovní tisk č. 696) a novely stávajícího zákona o zdravotnických prostředcích (sněmovní tisk č. 697). Aktuálně není ani jeden z návrhů zařazen k projednání na schůzi Poslanecké sněmovny a lze předpokládat, že s ohledem na aktuální vývoj kolem evropské legislativy dojde ke zmírnění tlaku na jejich urychlené přijetí. To by znamenalo i odsun nových pravidel týkajících se reklamy na zdravotnické prostředky, která jsou součástí uvedeného legislativního balíčku.
Zdroj: BUILDING WORLD magazine
Autoři: Lukáš Syrový, Jakub Vojtěch
Již letos významně ovlivní nemovitostní trh v České republice nový zákon o realitním zprostředkování. Do doposud neregulované oblasti realitního byznysu totiž přináší nové požadavky na realitní zprostředkovatele s velkým dopadem na jejich klienty a účastníky realitního trhu obecně. Jasně a stručně představujeme nejdůležitější regulatorní novinky obsažené v tomto novém zákoně. Makléřům a realitním kancelářím přitom doporučujeme se na ně dostatečně dobře připravit.
Dlouho diskutovaný a několik let připravovaný zákon o realitním zprostředkování nabyde účinnosti dnem 3. 3. 2020. Obsahuje sice „pouze“ 27 paragrafů včetně přechodných ustanovení a ustanovení měnících některé další související zákony, jeho význam je však, co se týče regulace zprostředkování obchodů s nemovitostmi, vpravdě revoluční. Doposud totiž v oblasti realitního zprostředkovatelského byznysu žádná právní regulace v České republice neexistovala.
Podle důvodové zprávy je záměrem nové právní úpravy především kultivace podmínek pro poskytování realitního zprostředkování. Po vzoru podobných profesí, jako jsou např. pojišťovací zprostředkovatelé nebo zprostředkovatelé spotřebitelských úvěrů, nastavuje nová právní úprava podmínky, za kterých budou moci nemovitostní makléři a realitní kanceláře svou činnost provozovat.
Realitní zprostředkování se v současné době řadí mezi obory činností náležejících do živnosti ohlašovací volné s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách č. 1 až 3 živnostenského zákona“. K získání živnostenského oprávnění k provozování realitní činnosti tedy doposud nebylo třeba splnění žádných zvláštních podmínek. Nově se však bude realitní zprostředkování řadit mezi živnosti ohlašovací vázané, k jejichž výkonu je kromě splnění ohlašovací povinnosti vyžadována odborná způsobilost v podobě určité úrovně vzdělání, délky praxe nebo profesní zkoušky. Do této skupiny dnes již patří například účetní, restaurátoři, psychologové nebo provozovatelé autoškol.
Na realitní zprostředkovatele se bude vztahovat povinnost disponovat (i) magisterským titulem v oboru práva, v ekonomických oborech nebo stavebnictví. V těchto případech není vyžadována předchozí praxe. Podmínku odborné způsobilosti bude nicméně dále možné splnit taktéž (ii) bakalářským titulem, jedním rokem praxe a absolvováním mezinárodně uznávaného kurzu se zaměřením na nemovitosti, (iii) vysokoškolským, vyšším odborným nebo středním vzděláním s maturitní zkouškou a k tomu třemi roky praxe v oboru, případně (iv) složením profesní kvalifikační zkoušky.
Splnění nově stanovené podmínky odborné způsobilosti jsou stávající realitní zprostředkovatelé povinni doložit živnostenskému úřadu do 6 měsíců od nabytí účinnosti zákona o realitním zprostředkování, tj. do 3. 9. 2020. Zároveň s tím musí ohlásit živnostenskému úřadu zahájení výkonu vázané živnosti „Realitní zprostředkování“. V opačném případě jim oprávnění k poskytování realitního zprostředkování zanikne.
Dalším zvýšeným požadavkem na realitní zprostředkovatele bude jejich bezúhonnost. Bezúhonným je podle zákona o realitním zprostředkování ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s poskytováním realitního zprostředkování. Je-li realitní zprostředkovatel právnickou osobou, tato povinnost se vztáhne na člena statutárního orgánu a rovněž skutečného majitele.
Kontrola dodržování bezúhonnosti realitních zprostředkovatelů je svěřena obecním živnostenským úřadům. Ty budou oprávněny v krajním případě zrušit realitnímu zprostředkovateli živnostenské oprávnění.
Další povinnost, kterou zákon realitním zprostředkovatelům nově stanoví, má podobu povinného pojištění. Realitní zprostředkovatelé budou muset být po celou dobu výkonu své činnosti pojištěni pro případ vzniku povinnosti nahradit újmu způsobenou v souvislosti s výkonem své činnosti. Minimální pojistné limity jsou nastaveny ve výši 1 750 000 Kč na jednu pojistnou událost a nejméně ve výši 3 500 000 Kč pro případ souběhu více pojistných událostí v jednom roce. Spoluúčast musí být sjednána tak, aby nepřekročila 5 000 Kč nebo 1 % z výše pojistného plnění.
O sjednání pojistné smlouvy, změně pojistných limitů nebo výši spoluúčasti budou navíc muset realitní zprostředkovatelé vždy informovat Ministerstvo pro místní rozvoj a předložit mu stejnopis nebo úředně ověřenou kopii pojistné smlouvy či jejího dodatku, a to ve lhůtě 10 pracovních dnů. Kromě toho pojistku potvrzující uzavření pojistné smlouvy budou realitní zprostředkovatelé povinni předložit po předchozím vyžádání i klientovi.
Účel činnosti realitních zprostředkovatelů spočívá dle nového zákona výhradně ve zprostředkování uzavírání realitních smluv (smluv o nabytí vlastnického práva k nemovité věci a smluv zahrnujících oprávnění je užívat), a to na základě smlouvy o realitním zprostředkování uzavírané mezi realitními zprostředkovateli na jedné straně a zájemci (klienty) na straně druhé. Zákon přitom stanoví určité požadavky na formu a obsahové náležitosti této smlouvy.
Smlouva o realitním zprostředkování musí být v prvé řadě písemná. Alespoň obecným způsobem v ní musí být vymezen předmět převodu nebo užívání a kupní cena či nájemné. Smlouva také bude muset vždy zahrnovat výši provize realitního zprostředkovatele nebo alespoň způsob jejího určení. Nesplnění těchto obsahových požadavků povede k neplatnosti smlouvy o realitním zprostředkování. Námitku neplatnosti ovšem bude moci vznést pouze klient.
Zákon nově řeší i provázanost smlouvy o realitním zprostředkování (mezi klientem a realitním zprostředkovatelem) a realitní smlouvy (uzavírané mezi prodávajícím a kupujícím, resp. nájemcem a pronajímatelem). Smlouva o realitním zprostředkování nebude moci být obsažena ve stejné listině jako realitní smlouva. Kromě toho má být provize splatná zásadně nejdříve dnem uzavření realitní smlouvy, jejíž zprostředkování zajistil právě realitní zprostředkovatel. Zákon nicméně umožňuje, aby mohl nárok na provizi vzniknout ještě přede dnem uzavření realitní smlouvy, kdy splatnost provize může být vázána již na obstarání příležitosti k uzavření realitní smlouvy.
Ve smlouvě o realitním zprostředkování nebude nově možné, aby klient, který je spotřebitelem, převzal povinnost uzavřít realitní smlouvu nebo smlouvu o uzavření budoucí realitní smlouvy. Ve vztahu ke spotřebiteli ani nebude možné ke splnění nebo zajištění splnění dluhu použít směnku nebo šek.
Nový zákon umožňuje sjednání si výhradního zprostředkování, kterým bude omezeno právo klienta na uzavření smlouvy o realitním zprostředkování ohledně stejného předmětu s jiným realitním zprostředkovatelem, případně kterým bude vyloučena možnost uzavření realitní smlouvy bez součinnosti realitního zprostředkovatele. Omezení zde však přichází opět ve vztahu ke spotřebitelům, kdy výhradní zprostředkování bude moci být uzavřeno nejdéle na dobu 6 měsíců. Pozitivní zprávou však je, že tato doba bude moci být opakovaně prodlužována.
Další omezení ve vztahu ke spotřebiteli je spojeno se samotným ukončením smlouvy o realitním zprostředkování. Bylo-li realitní zprostředkování se spotřebitelem ujednáno na dobu neurčitou, výpovědní doba může činit nejvýše 1 měsíc.
K provizi zákon stanoví, aby ve vztahu ke klientovi – spotřebiteli nepřesahovala záloha na provizi více než dvě třetiny této ujednané částky.
Nejpozději v den uzavření smlouvy o realitním zprostředkování bude muset realitní zprostředkovatel předat klientovi výpis z katastru nemovitostí ve vztahu k nemovité věci, která je předmětem realitního zprostředkování. Tento výpis nebude moci být starší než 3 pracovní dny. Pokud by realitní zprostředkovatel porušil povinnost předat tento výpis, bude mít klient právo odstoupit od smlouvy o realitním zprostředkování ve lhůtě do 14 dnů ode dne jejího uzavření.
Realitní zprostředkovatel bude navíc povinen poskytnout potenciálnímu nabyvateli informace o konkrétních závadách a omezeních, které váznou na předmětu převodu nebo předmětu užívání a jež jsou zapsány ve veřejných seznamech, stejně jako o těch, o nichž realitní zprostředkovatel věděl nebo vzhledem ke své odborné způsobilosti měl vědět. Opět jako v předešlém případě zakládá nesplnění této informační povinnosti oprávnění klienta od smlouvy o realitním zprostředkování odstoupit.
Původní návrh zákona vůbec nepočítal s možností provádění úschov realitními zprostředkovateli. Do konečného znění nové úpravy však bylo zasaženo pozměňovacími návrhy v průběhu legislativního procesu, a realitní zprostředkovatelé tak budou moci poskytovat úschovy peněz za účelem provedení plnění z jimi zprostředkovaných převodů nemovitostí, ovšem při dodržení řady podmínek.
V prvé řadě nebudou realitní zprostředkovatelé moci aktivně nabízet klientům vlastní úschovu. K jejímu provedení jsou formálně oprávněni teprve na základě písemné žádosti klienta. Realitním zprostředkovatelům je pak v souvislosti s prováděním úschov uložena povinnost vést evidenci úschov, v níž budou zaznamenávat zákonem určené údaje: identifikační údaje stran, celkovou částku, dobu trvání úschovy, datum přijetí peněz a jejich vydání, označení účtu úschov, který musí být zřízen samostatně pro každého jednotlivého uschovatele. Smlouva o úschově bude muset být uzavřena v písemné formě a peněžní prostředky bude potřeba uložit na účet v bance, přičemž bude povinností realitního zprostředkovatele informovat banku o tom, že majitelem těchto peněžních prostředků je třetí osoba. Přijetí a vydání peněz z úschovy může být provedeno pouze bezhotovostně, přičemž o první realizované úschově musí realitní zprostředkovatelé informovat živnostenský úřad.
Nový zákon o realitním zprostředkování přináší na český nemovitostní trh mnoho změn. Doporučujeme realitním kancelářím provést úpravy smluv a splnit všechny regulatorní požadavky v zákonných lhůtách.
Zdroj: Info.cz (15. 4. 2020)
V boji s koronavirovou pandemií musí být rychle jasné, kdy a jak spolu mohou firmy spolupracovat, aniž by porušily pravidla hospodářské soutěže.
„Je namístě požadovat po soutěžních úřadech, aby byly vidět. Aby jasně řekly, že nebudou klást překážky legitimní spolupráci podniků, ale zároveň půjdou po tvrdých prohřešcích,“ popisuje pro INFO.CZ Robert Neruda, bývalý místopředseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) a partner kanceláře Havel & Partners. Evropská komise pak podle něj celou situaci zvládá v této oblasti dobře, rychlá rozhodnutí vydává například i veřejné podpoře: „Komise má dostatečné nástroje k tomu, aby svou činností usnadnila členským státům co nejrychlejší pomoc. Rychlost, s jakou Komise v této oblasti koná, je obdivuhodná.“
Ano, samozřejmě, a to v několika ohledech. Nejviditelnější je masivní podpora postižených sektorů ze strany vlád členských států, která samozřejmě v mnoha případech vykazuje znaky státní pomoci. Ta obecně vždy nějak negativně ovlivňuje konkurenci, Evropská komise však ve velmi rychlém řízení spoustu opatření schválila tak, aby byla umožněna bezprostřední záchrana nejpostiženějších odvětví, jako jsou cestovní ruch, služby a podobně. Vidíme také větší poptávku po spolupráci mezi konkurenty v sektorech ovlivněných krizí; dříve nesmiřitelní rivalové chtějí spolupracovat tak, aby zachovali chod odvětví nebo byznysy svých odběratelů. Bohužel, dá se očekávat útlum na poli fúzí a akvizic, protože mnohé podniky mají nyní jiné starosti než expandovat. A tam, kde se k tomu odhodlají, potřebují konat rychle, aby se zachovala hodnota nabývaných aktiv.
Nemyslím si, že by soutěžní pravidla přispívala k prohloubení krize, nebo že by antimonopolní právo mělo zpomalovat návrat k normálu. Spolupráci mezi konkurenty, která vede ke zlepšení distribuce vzácného zboží, soutěžní právo povoluje, pokud přináší spotřebitelům prospěch. Soutěžní právo dává podnikům širokou možnost úpravy distribučních vztahů tak, aby reagovaly na současnou tržní situaci. Mimochodem, soutěžní právo by umožnilo i spolupráci konkurentů při vývoji vakcíny nebo léku na COVID-19. To, že soutěžní právo i v této době zakazuje cenové kartely nebo dělení trhu, nebo že zakazuje zneužívání dominantního postavení ve formě vysokých cen, je jedině dobře. Dnes snad ještě více než jindy je třeba být ostražitý před jednotlivci, kteří by chtěli tísně a dočasného nedostatku zneužít.
Podle mého názoru je namístě požadovat po soutěžních úřadech, aby byly vidět. Aby jasně řekly, že nebudou klást překážky legitimní spolupráci podniků, ale zároveň půjdou po tvrdých prohřešcích. Chápu, že je to těžké, ale je zejména třeba, aby zachovaly pokud možno nezměněný chod neodkladných agend, v případě ÚOHS je to proces kontroly koncentrací. V Česku se to daří, za což bych rád ÚOHS poděkoval. V některých zemích totiž soutěžní úřady požádaly podniky, aby nyní spojení nenotifikovaly, nebo pozastavily běh lhůt pro vydání povolení. To se stalo v Dánsku. Akvizice jsou vždy časově citlivé, tím spíše nyní, a taková opatření vystavují podniky těžko řešitelným problémům.
Ano, společně s Pavlem Dejlem a Martinem Nedelkou jsme se na soutěžní úřad obrátili a požádali jej, aby zvážil dočasný flexibilnější přístup vůči zákazu uskutečňování spojení před jeho povolením. Myslíme si, že rychlejší a méně formalizované rozhodování o výjimce z tohoto zákazu by podnikatelům velmi pomohlo, aniž by to představovalo riziko pro kvalitu soutěžního prostředí. ÚOHS přislíbil zvážit svůj přístup k této oblasti, zatím žádná změna oznámena nebyla. Také jsme jej požádali, zda by nevyužil možnosti, kterou v zákoně má, a nevydal tzv. blokovou výjimku, kterou by, třeba dočasně, „povolil“ určité typy spolupráce při distribuci zboží, jehož je nedostatek. Tím by podstatně zvýšil právní jistotu podniků a snížil jejich transakční náklady. Toto jsou přesně ty situace, kdy soutěžní právo a soutěžní úřady mohou pomoci zmírnit následky ekonomických potíží.
Mnohé se o to snaží. Soutěžní úřady sdružené v Evropské soutěžní síti vydaly k tomu společné prohlášení, lucemburský úřad publikoval příručku dovoleného jednání. Mnohé soutěžní úřady oznámily, že vyšetřují možné protisoutěžní jednání související s COVID-19, zejména v oblasti distribuce ochranných prostředků, v oblasti e-commerce nebo dokonce pohřebnictví. Německý soutěžní úřad našemu klientovi povolil spojení do druhého dne, to je obrovská pomoc! Extrémem je částečné pozastavení aplikace soutěžního práva v některých sektorech, jako se tomu stalo ve Spojením království v oblasti maloobchodu s potravinami s odkazem na „potřebu nakrmit národ“ nebo v Norsku ve vztahu k dopravě.
Předně je třeba říci, že Komise nepřijala nějakou změnu platných pravidel tak, jak se to stalo ve Spojeném království nebo v Norsku. Komise na jednom místě uvedla všechna existující pravidla, která mohou podnikům pomoci posoudit, zda jejich spolupráce je legální nebo ne. V čem vidím největší přínos je její závazek operativně poskytovat konzultace podnikům ohledně jednání, které tyto podniky zamýšlejí uskutečnit. Tato ochota „radit“ dopředu je vítanou změnou paradigmatu, neboť od modernizace soutěžního práva v roce 2004 platilo, že úplnou odpovědnost za posouzení plánovaného jednání nesou podniky.
Nemyslím si to. Komise má dostatečné nástroje k tomu, aby svou činností usnadnila členským státům co nejrychlejší pomoc. Rychlost, s jakou Komise v této oblasti koná, je obdivuhodná. Dne 19. března vydala tzv. dočasný rámec pro veřejnou podporu v souvislosti s COVID-19 a od té doby podle tohoto rámce vydala více než 30 rozhodnutí, kterým povolila jednotlivé podpory nebo jejich programy pro celou řadu členských států. Česká republika mezi nimi zatím není. V některých případech se tak stalo za 24 hodin. Komise průběžně rozšiřuje dosah tohoto dočasného rámce. To je, myslím, jasná odpověď na vaši otázku.
Navrhujeme sice s kolegy vydání blokové výjimky, jinak si však nemyslím, že by se v reakci na současnou krizi mělo soutěžní právo měnit. S trochou nadsázky můžeme říci, že soutěžní právo několik krizí už přežilo, ostatně základní pravidla platí v EU v podstatě beze změny od poválečné doby.
Odpovím trochu jinak. Tato doba ukázala, že mnohé agendy mohou fungovat mnohem flexibilněji než dřív a že řada podnikatelů byla schopna během dní uzpůsobit své podnikání tak, aby mohli pokračovat nebo aby dodali zboží nebo službu, které chyběly. Tento inovační proces, který nyní sledujeme, je to, o co soutěžní politika má usilovat a co má chránit. Soutěžní úřady by měly využít tuto jedinečnou zkušenost a v době postvirové se stát důslednými a hlasitými advokáty rušení zbytečné administrativy a regulace, která podnikání škodí, zpomaluje.
Ve světle současné krize mi pak připadá téměř absurdní debata ohledně novelizace zákona o významné tržní síle, která se vedla ještě několik dní před vyhlášením nouzového stavu. Stávající zákon i návrhy novelizace, které jsem viděl, jen komplikují podnikání všem zúčastněným, aniž by přinášely zamýšlený prospěch. Snad po krizi přestaneme vymýšlet „české cesty“ a přikloníme se k racionálnímu řešení, které představuje důsledná implementace unijní směrnice o nekalých praktikách, avšak ani o krok víc.
Autoři: David Krch, Josef Žaloudek
Vážení klienti, vážení obchodní přátelé,
přicházíme k Vám se shrnující informací týkající se podpory osob samostatně výdělečně činných („OSVČ“) v souvislosti s krizovými opatřeními a bojem proti koronaviru CoV-2, která byla schválena Parlamentem České republiky a podepsána prezidentem. Naše shrnutí jsme si pro zjednodušení dovolili připravit formou otázek a odpovědí, přičemž je možné, že výklad nebo dokonce samotná úprava se ze strany státních orgánů budou dále vyvíjet. V případě že byste v této souvislosti měli jakékoli dotazy, jsme Vám samozřejmě plně k dispozici.
Zdroj: epravo.cz (14. 4. 2020)
JUDr. Jaroslav Havel je řídícím partnerem advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS. Mezi jeho klienty patří největší finanční instituce působící v České a Slovenské republice, řada společností patřících do žebříčku Fortune 500 nebo Czech Top 100, ministerstva, státní podniky, dále pak soukromé osoby z řad nejúspěšnějších a nejbohatších Čechů a Slováků, ale i zahraniční podnikatelé působící v České republice a na Slovensku.
V následujících měsících bude tato mimořádná situace vyvolávat celou řadu právních otázek, budou se vytvářet nové právní vztahy, ale zejména pak bude docházet k novému vyjednávání a úpravě těch stávajících. Bohužel dochází ke snižování kupní síly řady klientů a s tím souvisejícímu poklesu ochoty či možnosti platit vysoké odměny za právní poradenství. Řadu služeb, které dosud poskytovaly advokátní kanceláře, budou společnostem zajišťovat interní právní oddělení, jejichž velikost bude určitě také revidována. Externích služeb budou klienti nadále využívat především v komplikovaných záležitostech a budou tak potřebovat poradenství těch největších „právnických es“ a nejrenomovanějších kanceláří.
Obecně platí, že v krizi tohoto typu, kdy se naruší výrazně i mezinárodní obchod, je poptávka u firem po službách těch nejlepších místních právnických firem a u menších společností a občanů pak po těch nejlevnějších službách. V souvislosti s tím může dojít k další redukci českých poboček některých mezinárodních kanceláří a k jejich odchodu z ČR, jako tomu bylo po ekonomické krizi v letech 2008–2012. Pokud by k tomu došlo, tak věřím, že by šlo spíše o kanceláře, které ve střední Evropě nepatří mezi lídry. Pro právní trh je přítomnost elitních mezinárodních firem vždy přínosem, podle mého názoru trh i výrazně kultivují. Ostatně podstatná část našich partnerů, včetně mě, v takových firmách pracovala.
Krizi se zásadním dopadem do ekonomiky jsme očekávali již delší dobu a cca před 18 měsíci jsme se na ni začali připravovat, zejména z hlediska našich služeb, důsledného finančního řízení a samozřejmě i vytvořením dostatečné finanční rezervy. Zvýšili jsme zásadně podíl služeb pro klienty z anticyklických oborů, celkovou efektivitu i výkon na právníka.
Máme zkušený manažerský tým, včetně finančního ředitele Martina Jeřábka, který se ke kanceláři připojil v roce 2009 v rámci probíhající restrukturalizace obchodního modelu a finančního řízení uprostřed poslední finanční krize. Máme velmi detailní pravidelný měsíční reporting, čtvrtletní uzávěrky fakturace, systém sledování výkonnosti jednotlivých týmů.
Naše kancelář se silně specializuje na řešení právních dopadů ekonomické krize na klienty, a to včetně nás zakladatelů, tedy včetně mě, Marka Vojáčka a Roberta Nešpůrka. Konkrétní dopady umíme řešit s klienty velmi komplexně, a to i výrazně nad rámec pouhých právních a daňových otázek, ale i legislativně a obchodně, vztahově či strategicky. V HAVEL & PARTNERS vždy platí, že to, co klientům radíme, musíme také sami umět realizovat.
V období let 2008–2013 udělala kancelář rapidní skok v žebříčku českých kanceláří. Nabrali jsme stovky nových klientů, přešli k nám právníci od konkurence a stali jsme se největší česko-slovenskou advokátní kanceláří podle počtu právníků i klientů. Nebylo to však jednoduché. Vedení kanceláře udělalo během 6 měsíců komplexní restrukturalizaci byznys modelu společnosti. Ta se stala z vysokomaržové transakční kanceláře o dvou hlavních specializacích zaměřené převážně na mezinárodní klienty a mezinárodní trh komplexní firmou s diversifikovanou nabídkou služeb pro klienty působící převážně v ČR a SR, včetně řešení regulace veřejných zakázek, sporů a insolvencí.
Obávám se, že dopady této krize budou na český právnický trh krátkodobě mnohem těžší, ale věřím, že díky vyspělosti světových ekonomik i lepšího řízení států a národních bank bude oživení koordinované a rychlejší.
Jako největší právnická firma ve střední Evropě jsme plně vybaveni pro řešení krizových situací a díky robustní technologii jsme byli schopni ze dne na den plně přejít na vzdálené poskytování služeb. Nejen našich 220 právníků a daňových poradců, ale i celý back office je schopný pracovat z domova v podstatě stejně efektivně jako z kanceláře. Klientské schůzky a jednání realizujeme formou konferenčních hovorů a videokonferencí. V poslední době jsme se soustředili na digitalizaci našich služeb, včetně marketingu. Našim klientům nabízíme online komplexní informační servis ke koronaviru, máme vlastní blog a zapojili jsme se do několika bezplatných online poraden, které pomáhají občanům i podnikatelům zasaženým koronavirovou pandemií. Díky obrovské součinnosti, disciplíně a vysokému pracovnímu nasazení celé naší kanceláře a všech jejích zaměstnanců jsme připraveni být pro naše klienty maximální oporou v tomto obtížném období.
Jakmile vláda začala přijímat první opatření v souvislosti s šířením koronavirové nákazy, zřídila naše kancelář specializovanou pracovní skupinu pro problematiku COVID-19. Ta je složena z řad nejzkušenějších partnerů a seniorních advokátů a koordinuje řešení veškerých právních, daňových, ale i ekonomických otázek týkajících se následků situace způsobené COVID-19, sdílí s kolegy nejlepší postupy a obratem řeší potřeby našich klientů.
V souvislosti s nouzovým stavem a řadou vládních opatření pomáháme klientům v tom nejširším rozsahu. Od prvního dne poskytujeme intenzivní poradenství top manažerům, majitelům a investorům, bankám, pojišťovnám, jsme oporou pro interní právníky našich klientů při posuzování mimořádných situací a opatření. Aktuálně nejvíc řešíme dopady „vyšší moci“ na jejich podnikání, radíme jim v otázkách cash flow a daní, smluvních a nájemních vztahů nebo v pracovněprávní oblasti, kde řešíme především odměňování zaměstnanců nebo institut částečné nezaměstnanosti. Další kapitolou jsou pak veřejné podpory, kdy našim klientům pomáháme se zpracováním a vyřizováním žádostí nejen v České republice a na Slovensku, ale i v zahraničí.
Pro všechny klienty stižené pandemií COVID-19 máme po dobu trvání nouzového stavu mimořádnou zvýhodněnou sazbu 2.600 Kč/100EUR/hod. V rámci pro bono programu jsme také zdvojnásobili finanční pomoc a řádově jsme navýšili i pro bono právní poradenství a informační podporu zdarma. Musím také vyzdvihnout obrovskou vlnu solidarity a velké množství komunitní práce a podpory, kterou mnoho našich právníků poskytuje samo za sebe.
Svých klientů se velice vážíme, jsou největším „aktivem“ naší kanceláře, rovnocenně s našimi kolegy. Jsme si plně vědomi toho, jak významnou ekonomickou zátěž, či dokonce ohrožení pro řadu našich klientů současná situace představuje. Proto jsme se rozhodli jim pomoci a ulevit alespoň částečně od předpokládaných ekonomických i jiných ztrát, které řada z nich s velkou pravděpodobností utrpí.
Rozhodně po klientech nepožadujeme žádné formální prokazování následků pandemie. Známe je a rozumíme jejich podnikání, takže většinou také víme, jaké na ně má aktuální situace dopady. Pokud jde o nové klienty, tak v rámci standardního postupu prověřujeme také to, zda se jedná o společnost s dobrým jménem na trhu. U takových společností pak neočekáváme, že by naší mimořádné pomoci v této ekonomicky obtížné době chtěly zneužít. Při poskytování našich služeb by to ostatně brzy vyšlo najevo.
Vzhledem k negativním dopadům krize a značným ekonomickým i jiným ztrátám bude často docházet v tom lepším případě k restrukturalizaci podniků, v horším případě pak k insolvencím. Optimalizace podniků bude probíhat na všech úrovních, od výrobních a obchodních řetězců až po restrukturalizaci financování, kdy se společnosti budou snažit nalézt možnosti alternativního nebankovního financování. Zajisté budeme také svědky nových digitálních trendů a s tím souvisejícím vyšším nárůstem investic do IT a robotizace.
Velkou příležitostí ve skupině HAVEL & PARTNERS je úzké propojení právních služeb a daňového a ekonomického servisu – aktuálně máme 15 špičkových daňových specialistů, několik ekonomů a celý tým odborníků na restrukturalizace. Zaměřují se již nyní na získávání financování pro klienty z podpůrných vládních programů, jako jsou COVID I a II, a zpracování podkladů pro banky a alternativní poskytovatele financování. Tato agenda může navýšit tržby kanceláře již v krátkodobém horizontu zajímavým způsobem.
Současná situace odhalila legislativní nedostatečnost českého právního řádu v krizových situacích. Lze nepochybně v budoucnu předpokládat odborné diskuse na tato témata.
Nejde jen o Českou republiku. Celá řada západních států musela také přistoupit ke změně právní úpravy a řeší podobné problémy jako my. Naše kancelář, která má mnoho zkušených odborníků na legislativu, se od začátku do těchto příprav zapojuje, ať již připomínkováním navržené legislativy pro různé komory a asociace nebo aktivním zapojením do legislativního procesu. Aktuálně vnímáme jako zásadní zejména zapojení našich partnerů z bankovnictví a financí, restrukturalizací i legislativy, jako jsou František Korbel, bývalý legislativní náměstek Ministerstva spravedlnosti a člen Legislativní rady vlády, Petr Sprinz, vedoucí autorského kolektivu komentáře k Insolvenčnímu zákonu, či Jan Topinka, přední specialista na finanční regulaci v řadě pracovních skupin, včetně rozsáhlé práce pro Českou bankovní asociaci. V této době nám intenzivně pomáhá i celý tým našich akademiků, mj. specialistů na náhradu škody.
Autoři: Lukáš Syrový, Jakub Zámyslický
Velká pozornost je aktuálně věnována návrhu vlády, který má řešit dopad krizových opatření souvisejících s nouzovým stavem vyhlášeným z důvodu výskytu SARS CoV-2 na vztah nájemce a pronajímatele na základě nájemních smluv. Podle mediálních výstupů členů vlády, zejména ministra průmyslu, se má jednat o „odklad plateb nájemného“ po určitou dobu.
Tato mediální zkratka se však nepromítá do znění návrhu zákona schváleného vládou a Poslaneckou sněmovnou.
Konstrukce návrhu zákona schváleného Poslaneckou sněmovnou je i po pozměňovacích návrzích totiž taková, že pokud nájemce neuhradí nájemné, které má uhradit v období od 12. 3. 2020 do 30. 6. 2020, pronajímatel není oprávněn z tohoto důvodu vypovědět nájem. Pronajímatel je oprávněn nájem vypovědět, pokud tyto platby nebudou uhrazeny ani do 31. 12. 2020.
Uvedená koncepce podle našeho názoru platí i po přijetí pozměňovacích návrhů, přestože část nového textu zákona může svádět k interpretaci, že dochází k odložení splatnosti nájemného. Takový výklad by však podle našeho názoru nebyl správný.
Návrh zákona tedy nepředpokládá odklad plateb nájemného, ale pouze brání pronajímateli nájem v určitém období vypovědět. V tom je přitom zásadní rozdíl. Znamená to, že nájemce má i nadále povinnost platit nájemné v termínech podle nájemní smlouvy. Zákon pouze ruší jednu ze sankcí za porušení této povinnosti, a to právo pronajímatele nájemní smlouvu ukončit.
Výše uvedené má mnoho praktických dopadů. Zákonem nejsou dotčeny ostatní sankční a zajišťovací mechanismy. V případě neplacení nájmu tedy zpravidla bude nabíhat zákonný (nebo smluvený) úrok z prodlení, bude vznikat nárok na uhrazení smluvních pokut za neplacení nájmu (pokud smluvní pokuta za takové porušení byla sjednána) a zejména bude zřejmě možné použít na úhradu nájmu poskytnutou jistotu (kauci) nebo bankovní záruku. Pokud nájemce následně nedoplatí vyčerpanou část kauce nebo bankovní záruky, bude pronajímatel oprávněn nájem vypovědět z důvodu porušení této povinnosti (pokud je porušení této povinnosti výpovědním důvodem podle smlouvy).
Návrh zákona dále obsahuje některá ustanovení, která mohou vyvolat vysokou míru nejistoty mezi pronajímatelem a nájemcem. Například zákaz výpovědi je podmíněn tím, že krizová opatření znemožnila nebo podstatně ztížila provozování podnikatelské činnosti nájemce. Tuto skutečnost je nájemce povinen pronajímateli osvědčit (prokázat). V mnoha případech může být splnění této podmínky sporné, ať již z důvodu nedostatečného popsání tohoto dopadu na nájemce nebo z důvodu, že se jedná o prostory, u kterých je znemožnění nebo ztížení provozování podnikatelské činnosti diskutabilní (zvláště u pronájmu kancelářských prostor). Následně je tedy sporné i to, jestli pronajímatel může takový nájem vypovědět nebo jestli se na něj vztahuje zákaz podle návrhu zákona.
Další ustanovení, které má potenciál vyvolávat spory ohledně platnosti ukončení nájmu, je ustanovení, podle kterého je pronajímatel oprávněn nájem vypovědět i dříve než po 31. 12. 2020, pokud po něm není spravedlivé požadovat, aby omezení podle zákona snášel.
Text návrhu zákona také neřeší některé podstatné související otázky. Například není řešen dopad tohoto zákona do povinnosti pronajímatele odvádět DPH. Spíše se domníváme, že pronajímatel bude povinen DPH hradit.
Návrh zákona se týká pouze prodlení s úhradou plateb nájemného a netýká se prodlení s úhradou souvisejících služeb. Povinnost platit služby související s nájmem tedy návrhem zákona nemá být nijak dotčena.
Paragrafované znění návrhu zákona zásadně neodpovídá mediálním deklaracím a naopak zakládá pro vztah pronajímatele a nájemce řadu nejistot a rizik. Věříme, že tento návrh bude ještě změněn a že tyto změny budou diskutovány odbornou veřejností s cílem nalézt takové řešení, které bude akceptovatelné jak pro nájemce, tak i pro pronajímatele a v konečném důsledku i pro stát.
Zdroj: legalTV.cz (9. 4. 2020)
S odbornicí na pracovní právo Petrou Sochorovou, která působí jako counsel v advokátní kanceláři Havel & Partners, o současných opatřeních vlády reagujících na koronavirovou pandemii v pracovněprávní oblasti a jejich funkčnosti, ale také o práci z domova, jejích pravidlech, limitech a souvisejících problémech, propouštění lidí, snižování jejich mezd a také o krizi jako o výzvě pro legislativu do budoucna a oblastech, na které by se měl stát v pracovním právu z dlouhodobějšího pohledu zaměřit.
V minulosti byly snahy upravit homeoffice v zákoníku práce, což se ale nakonec nepodařilo. Nyní, když na práci z domova musela téměř ze dne na den přejít velká část zaměstnanců v této republice, se potvrzuje, že to není nejen právně, ale ani administrativně jednoduché.
Aby zaměstnavatel dostál svým povinnostem, měl by zaměstnancům pracujícím z domova mimo jiné proplácet náklady spojené s používáním vlastní elektřiny, vody, internetu a podobně. Což jsou ale věci, které má zaměstnanec běžně doma, jen je při práci z domova ve zvýšené míře používá. A ukazuje se jako problém i stanovení paušální náhrady pro všechny zaměstnance ve stejné výši, protože pokud má některý ze zaměstnanců levnější energie, bude se na jeho straně jednat o příjem, který by měl dodanit. Pro zaměstnavatele to ale znamená zbytečnou administrativní zátěž, přitom jde maximálně o pár set korun měsíčně.
Jde o absurditu a je otázkou, zda tyto náklady mají být zaměstnancům vůbec hrazeny. Zcela to jde proti proklamacím, že se práce z domova podporuje. Pevně doufám, že pokud státní orgány jednou přistoupí po odeznění této krize ke kontrolám, tak toto budou věci, které se vůbec nebudou kontrolovat. Ze dne na den mnoho zaměstnavatelů rozhodlo ve prospěch zaměstnanců, kteří měli raději na pokyn vlády zůstat doma. A mnozí z nich ani nemají podepsané žádné dohody o práci z domova, neplatí kompenzace, nikdy nebyli proškoleni ani neproběhla žádná kontrola spojená s bezpečností a ochranou zdraví při práci na jejich domácím pracovišti, atd.
Obecně doporučuji uzavřít dohody o práci z domova. I když si tím sama odporuji, jak jsem říkala, doufám, že se tohle nikdy kontrolovat nebude. Ale ať už v dohodách, nebo třeba v e-mailové komunikaci, je vhodné si nastavit základní pravidla – kdy a jak bude zaměstnanec pracovat, jak a v jakém čase bude dostupný, reportování výsledků práce a volné kapacity, jak s nemocí či jinou absencí, apod. Měli bychom si dát pozor i na bezpečnost práce, i když to jsou upřímně řečeno spíše deklaratorní ustanovení. A samozřejmě dávat zaměstnancům maximální podporu – komunikovat s nimi, řešit problémy, atd.
V posledních týdnech zaměstnavatelé čekali na program Antivirus. Tady spatřuji nejvíce problémů. Ministerstvo postupně připravilo několik návrhy, které byly prezentovány jako vládou schválené, umístěny na Twitter a stránky ministerstva, aby se nakonec ukázalo, že to vládou ještě schválené není, nebo se má dále přepravovat. Tak jako tak, připravit ten program trvalo příliš dlouho.
Byla jsem teď v kontaktu s kolegy z advokátní kanceláře v New Yorku a velmi mě překvapilo, že USA, které je v médiích podáváno jako totálně nepřipravené na situaci s Covidem, mělo velmi rychle schválené veškeré programy na podporu zaměstnavatelů i zaměstnanců. Přijaly zákony daleko rychleji než my, zvládly to snad během jednoho týdne. A přijde mi, že programy mají připravené daleko lépe. Nabízejí např. úvěry a kompenzace pro zaměstnavatele, ti se ale musí zavázat například k tomu, že si v následujícím půlroce ponechají minimálně 90 procent zaměstnanců a v některých případech i že nepozmění existující vztahy s odbory či externisty po dobu 2 let.
Podle mého názoru by právě podpůrná opatření přijímaná vládou měla být dlouhodobějšího charakteru, což je pro zaměstnance – pokud to tedy bereme tak, že je chráníme – daleko důležitější než to, že poskytneme rychlou pomoc na jeden či dva měsíce a poté stejně zaměstnavatelé přistoupí k výpovědím. A je ještě otázkou, zda ta pomoc bude skutečně rychlá. Jak jsme pak zaměstnance ochránili?
Přesně tak. Programy jsou schváleny na březen a duben s potenciální možností rozšíření na další měsíce, ale není tam ani náznak záruky, co bude za půl roku. I ze zkušeností s finanční krizí z roku 2008 je jasné, že pokud začnou zaměstnavatelé propouštět, budˇ to udělají hned na začátku mimořádné situace nebo právě s větším zpožděním.
Ukazuje se to na firmách, jejichž mateřské společnosti působí v Asii, a krizi tak pocítily jako první. Právě ty se hned od počátku ptaly na instituty, jako jsou neplacené volno, snižování mezd, omezení variabilních složek či právě propouštění. Co se týče ostatních zaměstnavatelů, teprve teď si pokládají podobné otázky, což je možná dáno i tím, jak dlouho se čeká na podpůrné programy. Samozřejmě ale také záleží na velikosti zaměstnavatele a sektoru, ve kterém působí.
Zásadní rozdíl je v tom, zda je sjednaná ve smlouvě či určena mzdovým výměrem. Pokud je mzda sjednána přímo ve smlouvě, lze ji změnit jen se souhlasem zaměstnance, tedy uzavřením standardního dodatku. Mzdový výměr je naproti tomu jednostranný dokument zaměstnavatele, kterým zaměstnanci mzdu určuje. Pouhým vydáním nového mzdového výměru tak může zaměstnavatel změnit výši mzdy.
V praxi jsou na to různé názory, ale já jsem v této věci spíše konzervativnější. Myslím si, že ani v případě mzdového výměru nemůže zaměstnavatel jednostranně snížit mzdu markantním způsobem. Když určoval její výši, činil tak s přihlédnutím k druhu práce, její náročnosti, složitosti a podobně. Pokud se tyto podmínky nezmění, nelze podle mého názoru snížit mzdu výrazným způsobem. Ale jak jsem říkala, názory se na to liší, a čím déle bude krize trvat, tím větší bude potřeba to i u těchto zaměstnavatelů řešit, nebudou-li mít na mzdy dostatek prostředků. Musíme si uvědomit, že dalším řešením už je jen propouštění.
S velkou pravděpodobností by ke snížení úvazku byla potřeba i změna pracovní smlouvy, protože výši úvazku mívají zaměstnanci často uvedenou právě v ní. Opět se tak dostáváme k tomu, že zaměstnavatel k tomu potřebuje souhlas zaměstnance.
Obecně to zákonný důvod není. Ale situace, do nichž se zaměstnavatelé dostanou, jako je omezení odbytu a to, že nemají práci, už jednoznačný důvod je. Pro zaměstnavatele se pak zaměstnanci stávají nadbytečnými a půjde o standardní výpověď z důvodu nadbytečnosti s nárokem na odstupné.
Vlastně se podle mě ukázalo, že zase až tak nepřipravené nebylo, i když samotný zákoník práce určitě nelze považovat za moderní právní předpis. Stopy minulého století jsou v něm bohužel pořád patrné více než dost.
Je to tak. Nejsem zastáncem toho, aby zákon pamatoval na veškeré situace a ani si nemyslím, že je něco takového možné. Ani zákoník práce nemůže vyjmenovávat všechny možné životní či společenské události a pamatovat na to, co se má, nebo nemá dít se zaměstnanci. Můžeme si z toho ale odnést, že některá obecná ustanovení, o která se teď opíráme a byla vesměs přejata ze starého zákoníku práce z 60. let, jako jsou například překážky v práci, by se minimálně svou formou a tím, jak jsou napsána, měla zmodernizovat a přizpůsobit dnešní době.
Neměla by se rozhodně vynechávat ani ustanovení týkající se elektronizace právního jednání, která je v pracovněprávních vztazích v zásadě nemožná. Objevují se i dotazy, zda lze dát zaměstnanci výpověď např. přes Skype, když je doma na homeofficu… Neříkám, že by se mělo umožňovat zrovna toto, ale dneska se zaměstnancem na homeofficu neuzavřete platně ani dodatek k pracovní smlouvě a nový mzdový výměr doručený elektronicky bude také neplatný. Pak je to již zmiňovaná oblast homeoffice – určitě by stálo za zvážení, zda v rámci podpory tohoto institutu vůbec zavádět nějaká přísná a pro zaměstnavatele tedy odrazující ustanovení. Zda spíše není vhodná doba pro umožnění zaměstnancům a zaměstnavatelům sjednat si tato pravidla individuálně, podle jejich potřeb, a případně stanovit jen nějaký minimální, administrativně nenáročný, standard.
Samozřejmě jsme takovéto situaci nikdy nečelili. V každém zákoně ale najdeme možnosti, jak mimořádnou událost tohoto rázu na daná pravidla „napasovat“ či se k tomu alespoň přiblížit. Jde tedy i o to, zda musíme mít v zákoně přímou textaci, nebo nám bude stačit obecnější ustanovení, které se bude v podobných případech používat.
Velmi obecně jsou psaná například i ustanovení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Jsme schopni je používat, ale na druhou stranu není zcela jasné oprávnění zaměstnavatele přistoupit k vyšetřením, zda člověk je nakažen nemocí COVID-19, nebo není. Asi se již potvrdilo, že měřit teplotu zaměstnanců při vstupu na pracoviště zaměstnavatel může. Ale je otázkou, zda takto půjde používat například i testovací sady ve chvíli, kdy budou dostupnější a budou se prodávat za rozumnou cenu. Jde i o ochranu ostatních zaměstnanců a obecnou povinnost zaměstnavatele zajistit ochranu zdraví při práci. Už samotné vyšetření, ze slin nebo z krve, totiž znamená určitý zásah do integrity člověka. Nyní je ale otázkou, zda k tomu zaměstnavatel vůbec přistoupit může.
Výkladová stanoviska, stejně jako samotné podpůrné programy se bohužel v těchto dnech mění každý den. Možná by stálo za úvahu se zamýšlet komplexněji. V této otázce chybí i názor Úřadu na ochranu osobních údajů. Diskutovali jsme o tom s kolegy, a spíše se stavíme do pozice, že by zaměstnavatel v budoucnu měl být k takovému kroku oprávněn. Jde samozřejmě o to, jakými prostředky a prostřednictvím jaké osoby.
Myslím, že doba, kdy zaměstnanci běžně chodili do práce s virózou či chřipkou je pomalu u konce.
Zdroj: CZECHCRUNCH (9. 4. 2020)
Pandemie koronaviru a související vládní nařízení způsobily problémy mnoha podnikatelům, kterým nečekaná situace udělala logicky čáru přes rozpočet, a to doslova. Desítky tisíc provozoven hlásí zavřeno nebo omezený provoz a většina z nich včetně mnoha podnikatelů kvůli tomu zápasí s udržením cash-flow.
Častým problémem v oblasti likvidity firem je, že jim jejich zákazníci přestanou hradit pohledávky. Tím se zároveň dostávají do situace, kdy nezvládají platit ani své dluhy – typicky za nájem, zaměstnance, služby dodávané třetími stranami nebo i daňové povinnosti.
Na základě současné legislativy přitom členové statutárního orgánu odpovídají celým svým majetkem za způsobenou škodu ostatním subjektům v případě, že na sebe korporace nepodala insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se členové měli o jejím úpadku dozvědět. U množství podnikatelů tak kvůli tomu panuje nervozita a nejistota, zda a jak mají případně v tomto ohledu konat.
„Je to obrovský problém, od začátku krize nás už kontaktovaly desítky klientů, kteří by potřebovali odložit splatnosti pohledávek a řeší, jak to mají udělat, aby se zároveň nedostali do úpadku, a jestli by na sebe náhodou neměli podat insolvenční návrh,“ potvrzuje právník Petr Sprinz, partner v tuzemské advokátní kanceláři Havel & Partners s největším týmem odborníků na restrukturalizace.
Vláda proto pro zjednodušení situace podnikatelů a pro snížení nejistoty připravila návrh zákona pod názvem Lex Covid, který dočasně umožní odložení povinnosti podat na sebe insolvenční návrh ze strany dlužníků. To však platí pouze v případě, že se dostali do problémů nebo úpadku kvůli karanténě či dalším „pandemickým“ opatřením.
Na přípravě nového zákona, který dnes schválila Poslanecká sněmovna, se jako člen legislativní komise podílel i právě Petr Sprinz jako specialista se zkušenostmi s vedením největších insolvenčních kauz u nás. Podnikatelům pochopitelně prostý odklad povinnosti podat na sebe insolvenční návrh k záchraně nemusí stačit. Neřeší totiž nijak postup a obranu proti možným krokům ze strany věřitelů. Jedním z dalších opatření je zavedení tzv. mimořádného moratoria.
Se spolupracovníky přitom v tomto ohledu vycházeli ze vzoru „tradičního“ moratoria, které už v zákoně definované je, ale v současné krizi nefunguje úplně nejlépe. Předpokladem jeho podání je totiž písemný souhlas většiny věřitelů, což není jednoduché v krátkém období zajistit.
Současně projednávané opatření o mimořádném moratoriu podle názoru advokáta slouží k ochraně podnikatelů v situaci, kdy ve vztahu k nim začnou věřitelé vykonávat exekuce či realizovat zástavní právo či jiné zajištění. Tím se mají chránit životaschopní podnikatelé, kteří mají vidinu fungování i do budoucna.
„Mimořádné moratorium rozhodně nepomůže těm, kterým se již dnes byznys rozpadl. Pomůže jen v situaci, kdy bude mít dlužník tzv. běžící podnik, going concern, se kterým je schopen fungovat i nadále, ale dočasně mu někdo klade překážky například zahájením exekuce,“ vysvětluje Sprinz.
Radka Rainová
