Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS i letos spustila sérii seminářů a workshopů v rámci Studentské akademie.
Semináře připraví studenty právnických fakult na praktické působení v advokacii. Zkušení odborníci z HAVEL & PARTNERS studenty provedou především tématy, která se na vysokých školách nevyučují nebo vyučují pouze v praktické rovině. V letošním akademickém roce se můžete těšit na témata spojená s dědictvím, investicemi do startupů, GDPR, transformací energetiky nebo vhledem do soutěžního práva. Studentská akademie bude od října 2023 do března 2024 tradičně probíhat v Praze a Brně.
Přihlašovat se na jednotlivé semináře můžete ZDE.
Zdroj: Magazín Estate
Manželky a dcery českých podnikatelů budou už brzy vládnout tuzemskému byznysu. Mohly by ovládat až 70 procent jejich jmění. Vzroste tím poptávka nejen po speciálních investičních nástrojích, ale také poradenských službách, ukazují zkušenosti ze zahraničí.
V představenstvu kosmetického obra L’Oréal zasedla poprvé v roce 1997. Dnes je nejbohatší žena světa Francoise Bettencourt Mayers jeho místopředsedkyní a ve specializovaných výborech má silný hlas v oblasti strategie, udržitelnosti či lidských zdrojů. Po smrti matky Lilian v roce 2017 zdědila s rodinou třetinu akcí firmy. Její majetek na začátku letošního roku časopis Forbes odhadl na více než 82 miliard dolarů. Kromě řídící role v L’Oréalu rozhoduje také o aktivitách rodinné filantropické nadace, která se zaměřuje na podporu francouzské vědy a umění. Nadace spolu s L’Oréalem takém přispěly 226 miliony dolarů na rekonstrukci vyhořelé katedrály Notre Dame.
I když 226 ze 327 světových dolarových miliardářek své jmění zdědilo, příběh Francois Bettencourt Mayers ukazuje, že se ženy o nabytý majetek aktivně dál starají a zhodnocují ho. Mezi světové miliardářky se loni zařadila také Renáta Kellnerová, která zdědila necelých 60 procent skupiny PPF po manželovi Petrovi Kellnerovi, který tragicky zahynul v roce 2021. Spolu s rodinou vlastní necelých 99 procent Kellnerova impéria.
Přesun majetku do rukou žen je nevyhnutelný trend, který už ve světě probíhá. V posledních letech se majetek žen zvětšuje o pět bilionů dolarů ročně, spočítala poradenská společnost Boston Consulting Group. Před dvěma lety ženy kontrolovaly třetinu globálního investovatelného majetku a tento podíl do roku 2025 by měl vzrůst na 35 procent.
Studie společnosti McKinsey & Company předpokládá, že muži přenechají kontrolu nad vytvořeným majetkem svým manželkám, které jsou zpravidla mladší, žijí déle, a podle statistik je tedy přežijí. Očekává se proto, že do roku 2030 budou americké ženy ovládat většinu majetku z 30 bilionů dolarů, který bude poválečná generace babyboomerů vlastnit.
„Z našich zkušeností vyplývá, že v nadacích, které jsou zejména v západních zemích přirozenou součástí family office struktur pro správu majetku, figurují na pozicích správců stále častěji ženy. Nemusíte být skvělou ředitelkou strojírenské společnosti, ale je nutné ve prospěch rodiny efektivně vykonávat akcionářská práva a kontrolní funkci vzhledem k managementu,“ poznamenává David Neveselý, partner HAVEL & PARTNERS, který v advokátní kanceláři vede tým specializovaný na služby privátním klientům.
V Česku se dá čekat, že ženy v příštích letech začnou ovládat významnou část majetku, který vytvořili podnikatelé a byznysmeni od 90. let minulého století. Jednak tito otcové zakladatelé úspěšných tuzemských firem budou čím dál více řešit nástupnictví ve svých podnicích, do nichž budou zapojovat i své dcery. Jednak z pohledu čisté demografie je nevyhnutelné, že část vytvořeného jmění zdědí jejich manželky a děti.
Typickým zástupcem nejbohatších Čechů je šestpadesátiletý muž, který má tři děti ve věku kolem 20 let a jeho manželka je přibližně o tři a půl roku mladší než on. Polovina nejbohatších Čechů z první desítky je v současnosti ve věku mezi 50 a 59 lety a 30 procent je jich pak ve věku mezi 60 a 69 lety.
Studie NextŽeny, kterou zpracovala advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS, namodelovala, jak by přechod majetku do rukou žen mohl v Česku vypadat. Na základě zkoumání majetkových a rodinných poměrů vlastníků deseti ze třinácti největších českých rodinných firem, došli analytici k závěru, že v případě dědictví by mohly ženy získat až 70 procent majetku. To za předpokladu, že by dědictví nebylo ošetřeno závětí nebo dohodou o rozdělení majetku, ale řídilo se čistě podle zákona. Dnes přitom 90 procent jmění vytvořeného zkoumanými firmami vlastní muži.
„Modelaci přesunu majetku jsme zaměřili na nejbližší roky, kdy se dá předpokládat odchod otců zakladatelů. To z významné části přesune majetek směrem k ženám, které se s ním budou muset naučit pracovat. V delším časovém horizontu pak nastoupí další vlna dědictví, kdy majetek bude přecházet z manželek na děti. I v této vlně předpokládáme, že v rukách žen přetrvá významná část majetku. Trend a absolutní čísla se zde nicméně trochu zmírní,“ upozorňuje David Neveselý.
Zahraniční studie naznačují, že ženy a muži přistupují k financím a správě majetku odlišně. Liší se jejich očekávání i cíle. Muži jsou například u investic daleko ochotnější riskovat. Investují více do akcií a dvakrát častěji vkládají aktiva do kryptoměn, zatímco ženy mají v oblibě spíše konzervativnější investice do nemovitostí. Mají také tendenci držet vyšší podíl svých aktiv v hotovosti. Muži mají naopak sklon klást větší důraz na čistou efektivitu a rozhodují o investicích na základě historické výkonnosti.
Ženy u investic upřednostňují spíše snižování rizika a mají diverzifikovanější portfolio než muži. Pro ženy je například důležité investovat do firem, které jsou udržitelné. Dvakrát častěji než muži uvádějí, že považují za zásadní, aby cílové společnosti zohledňovaly kritéria ESG. V oblasti crowdfundingu je zjevné, že více žen investuje do startupů vedených ženami.
Těmto požadavkům se snaží vyjít vstříc i poradenské společnosti či správci aktiv. Vznikají i speciální investiční nástroje zaměřené na ženy. Například světový investiční gigant Blackrock přišel s konstrukcí portfolia, který co nejlépe zohledňuje cíle i obavy žen. Otázku, jak ženám zpřístupnit a přizpůsobit poradenské služby, aby s majetkem mohly co nejlépe disponovat a uchovat jeho hodnotu, řeší také advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.
Ukazuje se, že ženy při nakládání s majetkem také samy rády podporují svými investicemi další ženy. Obecně platí, že naprostá většina kapitálu z venture kapitálových fondů určeného pro start-upy míří do firem zakládaných muži. Změnit to chce několik ženských projektů. Indka Anu Duggal založila v roce 2014 investiční společnost Female Founders Fund (FFF), která sbírá od investorů a především investorek peníze, které následně vkládá do čistě ženských mladých firem.
Loni do fondu vložila 57 milionů dolarů také Melinda French Gates. „Pevně věřím, že nám uniká řada převratných myšlenek, když neposkytujeme ženám dostatek kapitálu,“ okomentovala French Gates už svou druhou investici do FFF. Sama se do elitní skupiny světových miliardářek dostala rozdělením společného majetku po rozvodu s Billem Gatesem.
Tradiční venture kapitálové fondy se nevěnují podnikatelům, produktům nebo řešením, které ženy chtějí vidět na trhu, říká zakladatelka společnosti Portfolia Trish Costello. Proto přišla s investičními fondy, které se zaměřují na investice do zelených a udržitelných technologií, potravinářství a zemědělských technologií nebo do řešení spojených se stárnutím populace.
Ženská síla v investování funguje, potvrzuje analýza společnosti Investment Metrics. Loni si akciová portfolia spravovaná ženami vedla lépe, než jak se dokázali o svěřené prostředky provést mužské týmy. „Minimálně v horších časech se ukazuje, že týmy vedené ženami ochrání hodnotu aktiv lépe než muži,“ uzavírá autor studie Scott Treacy.
Autor: Lívia Djukić
Spolupracovala: Kateřina Nešpůrková
Po téměř deseti letech debat došlo na evropské půdě ke schválení Směrnice EU o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy orgánů kotovaných společností. Směrnice, v zahraničí známá pod označením „Women on Boards Directive“, představuje další z řady připravovaných compliance povinností s přesahem do tématu ESG, kterým rezonuje i téma genderové rovnosti a rovnosti odměňování.
Cílem směrnice je zvýšit počet žen jakožto nedostatečně zastoupeného pohlaví ve vedení společností. Vyšší počet žen podílejících se na přímém rozhodování má dle Evropské unie nejenom zajistit rovnost příležitostí a odměňování pro muže a ženy, ale rovněž zlepšit správu a řízení společností (corporate governance), přilákat do firem víc ženských talentů, a tím zvýšit konkurenceschopnost a růst evropské ekonomiky.
Směrnice dopadá na společnosti se sídlem v některém členském státě EU, jejichž akcie jsou v jedné či více členských státech EU přijaté k obchodování na regulovaném trhu, tj. evropské kotované společnosti. Nevztahuje se na mikropodniky a na malé a střední podniky.
Členské státy mají dle směrnice zajistit, aby se na kotované společnosti vztahoval jeden z těchto cílů:
Každá z kotovaných společností se tak bude muset řídit právní úpravou toho členského státu, v němž má své sídlo a konkrétní požadavky budou záviset na způsobu, jakým daný členský stát směrnici implementuje.
Prostředkem k dosažení genderové vyváženosti bude zvýšení transparentnosti výběrových řízení na pozici člena orgánu společnosti. Kotované společnosti budou muset před zahájením výběrového řízení stanovit jasná, neutrálně formulovaná, nediskriminační a jednoznačná výběrová kritéria („kvalifikační kritéria“), která budou uplatňovat v průběhu celého výběrového řízení, a na základě kterých bude objektivním způsobem vybrán nejlépe kvalifikovaný kandidát bez ohledu na jeho pohlaví.
Směrnice výslovně uvádí, že při výběru mezi stejně kvalifikovanými kandidáty rozdílného pohlaví, má být upřednostněn kandidát nedostatečně zastoupeného (zpravidla ženského) pohlaví. Toto pravidlo samozřejmě není absolutní – společnosti budou mít možnost ve výjimečných případech rozhodnout ve prospěch kandidáta dostatečně zastoupeného (zpravidla mužského) pohlaví.
Pokud o to neúspěšný kandidát požádá, společnosti jej budou muset informovat o:
Důkazní břemeno v případném sporu leží na kotované společnosti, která bude povinna prokázat, že v konkrétním výběrovém řízení existovaly konkrétní objektivní důvody, pro které výjimečně upřednostnila kandidáta dostatečně zastoupeného pohlaví. V zájmu společností tedy bude, aby podrobně zadokumentovaly celý proces výběrového řízení, a v případě sporu tak měly po ruce kvalitní defense file.
Kotované společnosti budou dále povinny:
Směrnice uvádí, že vhodné sankce mohou zahrnovat pokuty nebo možnost zneplatnění či zrušení rozhodnutí o výběru členů orgánů společnosti soudem (pokud k němu dojde v rozporu se směrnicí). Kotované společnosti mohou nést odpovědnost pouze za konání nebo opomenutí, která jim lze přičítat podle práva příslušného členského státu. Rozhodnutí ohledně druhu a výše sankcí je tak plně v kompetenci jednotlivých členských států.
Členské státy musí směrnici transponovat nejpozději do 28. prosince 2024. Společnosti budou povinny zajistit splnění svých povinností nejpozději do 30. června 2026.
Evropská unie na společnosti klade stále více regulatorních požadavků v oblasti společenské odpovědnosti, kterými má postupně docházet k naplňování jednotlivých cílů v oblasti udržitelnosti. Je zřejmé, že společnosti, které chtějí všechna tato kritéria splnit a udržet si svoji konkurenceschopnost, musí strategii genderové rovnosti (vč. požadavků na rovné odměňování) zahrnout do svých interních politik a rozhodovacích procesů nejen na úrovni HR managementu.
Multidisciplinární ESG tým HAVEL & PARTNERS všechny tyto nové trendy v oblasti udržitelnosti sleduje a bude vás o nich, jako dobrý průvodce na vaší cestě k udržitelnosti, i nadále informovat. Pokud máte zájem dozvědět se více o jednotlivých ESG oblastech a jejich možném dopadu na vaše podnikání, rádi pro vás připravíme komplexní službu na míru.
Zdroj: Advokátní deník
Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR přerušil během své lednové schůze projednávání vládní novely stavebního zákona, který ruší vznik Nejvyššího stavebního úřadu a podřízené soustavy stavebních úřadů. Členové výboru teď budou moci předkládat pozměňovací návrhy, k předlohám by se měli vrátit na začátku příštího měsíce, tedy v březnu. O tom, jak stávající situaci vidí, jsme si povídali se spoluautorem novely stavebního zákona Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D.
„Jednání o změnách nového stavebního zákona a související legislativy bedlivě sledujeme, neboť se týká i advokátů,“ přibližuje aktuální situaci Mgr. František Korbel, Ph.D., advokát, člen představenstva ČAK a spoluautor nového stavebního zákona. „V novele jde především o to, co nakonec zbude z původní myšlenky integrace rozhodování do jediného řízení a zda se skutečně dočkáme zjednodušení a zrychlení povolovacích procesů. Podle toho se rozhodne, jak rychle a kvalitně budeme moci v následujících letech povolovat a stavět infrastrukturu, energetické stavby, bytové domy, ale i běžné občanské stavby,“ dodává.
„Je evidentní, že nyní neexistuje politická vůle pro vznik Nejvyššího stavebního úřadu jako hlavy nové moderní a kvalitní státní stavební správy,“ pokračuje František Korbel. „Nicméně doufám, že výsledkem projednávání změn v Poslanecké sněmovně nebude rozbourání i dalších prvků reformy stavebního práva, kterou jsme připravili a která je obsažena v již schváleném novém stavebním zákoně č. 283/2021 Sb.“
Novela stavebního zákona ruší předloni schválený model čistě státní stavební správy, stavební úřady mají být nadále v obcích. Zachovává však Specializovaný a odvolací stavební úřad, který bude mít na starosti především strategické stavby, jako jsou například dálnice nebo elektrárny. Podle Ministerstva pro místní rozvoj vytvoří předloha jasné, moderní a předvídatelné prostředí pro stavebníky i projektanty.
„Pořád je zde šance udržet alespoň procesní integraci rozhodování, a tím skoro zachovat původně zamýšlený princip 1 úřad – 1 řízení – 1 razítko. Pro vyhrazené stavby považuji za stěžejní reálný start Specializovaného a odvolacího stavebního úřadu. Klíčová je též implementace digitalizace povolovacích procesů, kterou však Ministerstvo pro místní rozvoj zatím jen odložilo až na 1. 1. 2024 a reálné kroky k její přípravě se stále opožďují. Při rozhodování o změnách by se mělo dbát na to, že nový stavební zákon je již platným právem, tzn. jeho úpravy by měly být vedeny pouze snahou o splnění vládního zadání ponechat stavební úřady v přenesené působnosti na obcích, nikoliv o přenastavení celého systému, který má potenciál přinést po desítkách let skutečné zlepšení. Ne nadarmo byl nový stavební zákon vloni vyhlášen zákonem roku 2021 v soutěži www.zakonroku.cz, kam jej navrhla odborná nominační rada a v hlasování pak podpořila široká veřejnost. Naše nefunkční stavební řízení je totiž všeobecně sdíleným problém celé společnosti”, uzavírá František Korbel.
Stejně jako s předlohou novely stavebního zákona naložil sněmovní Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj i se souvisejícím návrhem zákona o jednotném enviromentálním stanovisku, který má zrychlit a zjednodušit povolování staveb z hlediska ochrany životního prostředí.
Jednotné enviromentální stanovisko bude podle Ministerstva životního prostředí zahrnovat požadavky na posouzení dopadů na životní prostředí až podle devíti platných zákonů. Změna má přinést vyšší přehlednost a srozumitelnost pro stavebníky i investory a zrychlit povolovací procesy.
Autoři: František Korbel, Dalibor Kovář, Jakub Dozbaba
Evropský parlament, Rada a Komise vydaly dne 23. ledna 2023 společné prohlášení o digitálních právech a zásadách pro digitální dekádu.
Prohlášení můžeme jednoduše označit za jakousi Digitální ústavu Evropské unie či chartu základních digitálních práv občana EU. Jde tedy o základní digitalizační předpis, podobně jako je tomu v českém zákoně č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby, který jsme autorsky připravili v naší kanceláři a který se stal Zákonem roku 2019. Psali jsme o něm zde.
Prohlášení má za cíl prosazovat „evropský“ způsob digitální transformace.
Prohlášení má sloužit jako základ a referenční bod při digitální transformaci. Prohlášení je proto relevantní pro podniky a další subjekty při vývoji a zavádění digitálních technologií. Současně jde o vodítko pro tvorbu dalších politik digitální transformace v Evropské unii.
Více podrobností se dozvíte zde.
Zdroj: Lawyers & Business (I/2023)
Jak to bude letos a do budoucna vypadat na trhu fúzí a akvizic? A jaký byl v tomto ohledu loňský rok, poznamenaný válkou na Ukrajině, zdražováním a inflací? Magazín Lawyers & Business tuto situaci zmapoval ve spolupráci s předními českými experty, kteří se fúzím a akvizicím věnují každý den.
I když konkrétně v naší kanceláři již od začátku roku vidíme relativně zajímavý počet nových mandátů pro všechny typy transakcí, přesto by nás v první polovině roku nepřekvapila v oblasti fúzí a akvizic jistá opatrnost na straně investorů. Důvodem je ekonomická situace a stále přetrvávající nejistota kvůli vysoké inflaci a energetické krizi. Zajímavé bude sledovat trendy v oblasti distressed assets transakcí, na které máme v kanceláři specializovaný tým a věnujeme se jim skutečně detailně.
Kvůli vysokým úrokovým sazbám může přetrvávat i nižší ochota věřitelů financovat transakce. Na druhou stranu je tu skupina investorů, kteří disponují vysokou likviditou. Vyčkávají, až se situace stabilizuje, a pak budou chtít investovat.
V druhé polovině roku předpokládáme, že by se aktivita na trhu mohla postupně oživit. Snahou investorů bude zejména diverzifikovat portfolio tak, aby se kompenzovaly ztráty z loňska nebo se eliminovala případná ekonomická rizika. Tradičně stabilní transakční aktivitu očekáváme letos v oblastech energetiky, life science nebo technologií, do kterých se stále vyplácí investovat.
Loňský rok ovlivnil zejména konflikt na Ukrajině. Po vypuknutí války investoři vyčkávali a vyhodnocovali dopady geopolitické situace. Současně bylo třeba řešit zásadnější projekty související s obranou byznysu na Ukrajině a exitu z Ruska a Běloruska. V M&A tedy došlo dočasně k útlumu tradiční transakční aktivity, který byl ale (bohužel, pokud mohu dodat) částečně kompenzován výše uvedeným typem projektů.
Postupem času se nicméně trh s novými podmínkami vyrovnával a v druhé polovině roku se pak vrátil k úrovni běžné aktivity. Transakce mířily do oblastí automatizace, digitalizace, AI, služeb, či nových technologií, tedy oborů s perspektivním růstem. Zaznamenali jsme zejména zájem o venture kapitál a řada klientů expandovala v těchto progresivních oborech na nové trhy. Investoři mají stále větší zájem také o udržitelné investice, kde využívají i výhodnější podmínky v rámci zeleného financování.
Pro společnost Škoda Auto náš tým poskytoval komplexní právní podporu při řešení sporů o užívání označení Škoda. Dlouholeté spory se strojírenskými společnostmi ze Škoda Group ukončila dohoda všech stran o převodu práv k ochranným známkám Škoda. Jejich vlastníkem po celém světě se podle této dohody stala automobilka Škoda Auto. Rozsahem šlo o výjimečnou transakci, která vyžadovala zapojení kolegů z více právních oborů, a to v oblastech soudních sporů, duševního vlastnictví i transakčního poradenství. Zastupovali jsme i realitní skupinu European Housing Services (EHS), která investovala do jedné z největších realitních společností na českém trhu M&M Reality. Asistovali jsme rovněž u řady venture kapitálových transakcí – například u investice do startupu Daytrip, EquiLibre Technologies nebo u prodeje českého startupu Pekat Vision.
Autoři: Robert Nešpůrek, Pavel Amler, Tomáš Chmelka
Evropská komise (EK) se poprvé od roku 1985 odhodlala ke změně právní úpravy odpovědnosti za vadné výrobky. Primárním cílem související směrnice je reagovat na rychlý vývoj nových technologií, výrazně rozšířit škálu výrobků nabízených na vnitřním trhu a v návaznosti na to udržet rovnováhu mezi povinnostmi výrobců a spotřebitelů. V současné době se tato směrnice nachází ve fázi návrhu a může tedy ještě doznat dalších změn.
Nová směrnice mění definici výrobku tak, aby zahrnoval software (ať už je integrován do hmotného výrobku či nikoliv), přičemž na vývojáře či výrobce softwaru by mělo být nahlíženo jako na výrobce ve smyslu směrnice. Nová směrnice sice upravuje výluky z tohoto pravidla, ale ty se mají uplatnit pouze u bezplatného software a open-source software vyvíjeného nebo dodávaného mimo podnikatelskou činnost.
Byť obecná desetiletá lhůta k uplatnění nároku na náhradu újmy z vady výrobku zůstává v nové směrnici zachována, návrh předpokládá zavedení prodloužení lhůty na 15 let v případech latentní újmy na zdraví, především pro případy, kdy se příznaky újmy na zdraví projeví později. Stejně tak se EK snaží spotřebiteli vyjít vstříc odstraněním stávající minimální hranice 500 EUR pro uplatnění nároku.
Nicméně za změnu s potenciálně nejzásadnějším dopadem lze označit zavedení povinnosti potenciálního škůdce zpřístupnit u soudu relevantní důkazy. V praxi to znamená, že výrobce, vůči kterému bude uplatňován nárok na náhradu újmy, bude muset po předložení relevantních důkazů a skutečností žalobcem zpřístupnit povinně soudu informace o výrobě výrobku a jeho fungování. Tato změna je novou směrnicí považována za jednu z domněnek vadnosti výrobků.
Druhá domněnka vadnosti výrobků předpokládá příčinnou souvislost mezi vadou výrobku a způsobenou škodou, je-li prokázáno, že je výrobek vadný a povaha této vady odpovídá druhu způsobené škody.
Nová směrnice taktéž zavádí tzv. domněnku vadnosti či kauzality. Jinými slovy, pokud soud uzná, že technická nebo vědecká složitost daného výrobku je příliš vysoká, pak poškozenému postačí prokázat, že výrobek přispěl ke škodě, a je pravděpodobné, že výrobek byl vadný nebo že jeho vada je pravděpodobnou příčinou poškození (nebo obojí).
EK v rámci balíčku plánované legislativy předložilo rovněž návrh směrnice o odpovědnosti za škody způsobené umělou inteligencí.
Směrnice z velké části navazuje na návrh nařízení o umělé inteligenci (AI), který byl zveřejněn v roce 2021. Do velké míry směrnice přebírá terminologii právě z tohoto návrhu a odkazuje na něj.
Dvě velké oblasti této směrnice se dotýkají především usnadnění pozice poškozených, a to snížením jejich důkazního břemene a usnadněním přístupu k důkazům během soudního řízení. Tato směrnice totiž zakládá domněnku zaviněného porušení odpovědnosti v případě, že škůdcův systém umělé inteligence nebude splňovat požadavky nařízení o AI – jedná se o zásadní usnadnění důkazní povinnosti poškozeného.
Poslední významnou změnou je zavedení informační povinnosti pro společnosti vyvíjející vysoce rizikové AI systémy ve smyslu návrhu nařízení o AI (tj. ty, které mají dopad na bezpečnost nebo základní práva). Tyto společnosti budou nově mít vůči soudům povinnost zveřejnit relevantní technickou dokumentaci vztahující se k systému. Pokud tak neučiní, bude proti nim svědčit domněnka neunesení řádné péče.
Přestože se prozatím jedná pouze o návrhy nových předpisů, z našeho pohledu jde o právní úpravu koncipovanou mnohem přívětivěji vůči spotřebitelům. Z tohoto důvodu doporučujeme tento legislativní proces sledovat, protože tyto nové předpisy mohou mít významný dopad na technologické společnosti, které se zabývají softwarem a umělou inteligencí.
Dne 6. 1. 2023 vstoupila v účinnost novela občanského zákoníku, která zakotvuje nová pravidla týkající se smluv o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb. Digitálním obsahem se dle novely rozumí zejména software, aplikace, e-knihy či audio soubory v jakékoliv podobě (například i v chytrých hodinkách či telefonu) a digitální službou jsou např. služby sdílení videí, audio či jiných souborů, digitální hry či sociální sítě.
Pro účely této novely se poskytovatelem rozumí osoba, která digitální obsah nebo digitální služby zpřístupňuje – nejedná se o zveřejnění, ale zpřístupnění uživateli k užívání pro vlastní potřebu. Může se tedy jednat i např. o pouhé zpřístupnění e-knihy pomocí cloudového úložiště nebo prostřednictvím e-mailu.
Nová úprava se však vztahuje pouze na smlouvy, za něž dostane poskytovatel zaplaceno. Tato formulace nicméně zahrnuje i „platbu“ zpřístupněním osobním údajům, které poskytovatel dále využívá ke svým účelům (např. statistiky či reklama). Naopak pokud však poskytovatel poskytujete bezplatný open-source software a údaje poskytnuté uživatelem zpracovává pouze pro zkvalitnění svého produktu (např. v kontextu jeho bezpečnosti či interoperability), nebude se na něj tato novela vztahovat.
Občanský zákoník zakotvuje nově povinnost poskytovatele poskytovat smluvně ujednané aktualizace – v případě vyskytnutí vad z důvodu neposkytnutí aktualizovaného obsahu je pak poskytovatel plně odpovědný za vady digitálního obsahu nebo digitální služby.
Poskytovatel je rovněž povinen poskytovat aktualizace, které jsou nezbytné k tomu, aby byl digitální obsah poskytován bez vad, a to jak u dlouhodobých smluv, tak u jednorázových plnění. U obou typů plnění je také poskytovatel odpovědný za případné vady.
Zákazníkovo právo reklamovat vady digitálního obsahu či služby záleží na tom, zda je daný obsah či služba poskytována po určitou dobu, nebo jednorázově. V prvním případě může zákazník vytknout vady, které se projeví za doby trvání daného smluvního vztahu. Ve druhém případě může zákazník vytknout vady, které se projeví do dvou let od zpřístupnění. Důkazní břemeno při uplatnění nároku nese poskytovatel, který musí prokázat, že digitální obsah či služba nevykazuje vady.
U smluv mezi podnikateli se novými pravidly stačí řídit při uzavření smlouvy od účinnosti novely, tzn. od 6. 1. 2023. U smluv mezi podnikateli a spotřebiteli je nová právní úprava přísnější – nová pravidla se totiž použijí i na smlouvy uzavřené před nabytím účinnosti. Ve vztahu mezi podnikateli je samozřejmě možné aplikaci některých ustanovení smluvně vyloučit. Oproti tomu ve vztahu mezi podnikatelem a spotřebitelem není takové vyloučení možné, pokud by mělo zhoršovat postavení spotřebitele.
Spotřebitel má také již tradičně rozšířené možnosti, jak od smlouvy odstoupit. Zákon výslovně stanovuje čtrnáctidenní lhůtu od uzavření smlouvy, stejně tak spotřebiteli umožňuje odstoupit pro vady digitálního obsahu nebo digitálních služeb, eventuálně pro porušení smlouvy ze strany poskytovatele.
Novela občanského zákoníku přináší výrazné změny v oblasti poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb a nelze tedy než doporučit důkladné prověření nákupních procesů, obchodních podmínek, reklamačních řádů a další relevantní dokumentace, zejména ve vztahu ke spotřebitelům, aby byla souladná s novou úpravou.
Jak jsme Vás již posledně informovali, Rada Evropské unie za českého předsednictví v listopadu 2022 schválila konečné znění směrnice o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně kybernetické bezpečnosti v Unii, známé jako směrnice NIS 2. Tato směrnice navazuje na stávající směrnici NIS 1, značně rozšiřuje okruh povinných subjektů a odstraňuje často vytýkané nedostatky.
Dosavadní směrnice NIS 1 dopadala na poměrně úzký okruh subjektů ze sedmi odvětví a tří oblastí digitálních služeb. Na základě směrnice NIS 2 bude pod regulaci nově spadat každý subjekt, který splní dvě podmínky současně – musí poskytovat jednu z níže uvedených služeb a zároveň musí být kvalifikován jako tzv. střední nebo velký podnik ve smyslu doporučení Komise 2003/361/ES (tedy podnik, který zaměstnává 50 a více zaměstnanců, nebo dosahuje ročního obratu alespoň 10 milionů EUR nebo 250 milionů korun).
Směrnice NIS 2 rozděluje subjekty na:
Směrnice zavádí pro dotčené subjekty řadu povinnosti, zejména povinnost přijmout vhodná a přiměřená technická a organizační opatření k řízení bezpečnostních rizik.
NIS 2 dále zavádí odpovědnost vedoucích orgánů za přijatá opatření v oblasti kybernetické bezpečnosti a povinnost dohledu. Za účelem získání dostatečných znalostí a dovedností mají členové vedoucích orgánů také povinnost absolvovat pravidelná školení v oblasti kybernetické bezpečnosti.
NIS 2 současně zavádí obecnou oznamovací povinnost pro každý incident, který má závažný dopad na poskytování služeb.
Pro společnosti, které spadají do rámce nové regulace a nezavedou všechny technické a bezpečnostní požadavky, přináší směrnice NIS 2 motivaci ve formě značných sankcí. V případě bezpečnostního incidentu a odmítnutí spolupráce s orgánem dozoru mohou být těmto společnostem uloženy pokuty, jejichž výše je stanovena na nejméně 10 milionů EUR nebo 2 % celkového celosvětového ročního obratu.
Zároveň se již chystá nový zákon o kybernetické bezpečnosti společně s osmi prováděcími vyhláškami. NÚKIB, který má implementaci NIS 2 na starost, vypsal veřejnou konzultaci. Podněty je možné zasílat do 26. února letošního roku. Návrh počítá se sjednocením stávajícího rozdělení povinných osob do jediné kategorie „poskytovatele regulované služby“, pro kterou dle velikosti a odvětví zavádí dva odlišné režimy – s vyššími povinnostmi (ty budou upraveny ve vyhlášce do značné míry kopírující současnou vyhlášku o kybernetické bezpečnosti) a nižšími povinnostmi (pro tu bude připravena vyhláška nová, která doplní stávající úpravu).
Konečné znění směrnice bylo zveřejněno v Úředním věstníku EU dne 27.prosince 2022 a vstoupí v platnost 20. den po jeho zveřejnění. Následně budou mít členské státy 21 měsíců na implementaci směrnice do svých vnitrostátních právních předpisů, tj. konkrétně k implementaci musí dojít do 17. 10. 2024.
Doporučujeme všem společnostem, na které by mohla tato nová právní úprava dopadat, aby zvážily všechna rizika spojená s kybernetickou bezpečností, co nejdříve si směrnici přečetly a sledovaly legislativní vývoj v České republice na poli kybernetické bezpečnosti.
Ministerstvo zdravotnictví předložilo na konci minulého roku dlouho očekávaný návrh novely zákona o zdravotních službách, který má (mimo jiné) za cíl stanovit jasný právní rámec pro poskytování telemedicínských služeb. Telemedicína je chápána jako poskytování zdravotních služeb pomocí informačních technologií na dálku, její legální definice i podmínky, za jakých lze takové služby poskytovat, však v právních předpisech doposud chyběly.
Změna zákona o zdravotních službách účinná od 1. ledna 2022 umožnila poskytovat mimo zdravotnické zařízení prostřednictvím dálkového přístupu konzultační služby. Telemedicína může však v praxi zahrnovat mnohem širší spektrum služeb, například pořizování podrobných záznamů o zdravotním stavu pacienta pomocí digitálních technologií nebo přijímání rozhodnutí o léčbě pacienta na dálku, které pod konzultační služby nelze podřadit. Současná legislativa tak není pro telemedicínu dostatečná.
Návrh novely stanovuje pouze velmi obecné parametry toho, za jakých podmínek lze telemedicínské služby poskytovat (slovy novely „jen za podmínek stanovených zákonem” a „jsou-li splněny technické požadavky na kvalitu a bezpečnost komunikace“). Bližší specifikaci by pak měla přinést připravovaná prováděcí vyhláška. Novela však alespoň poskytuje definici telemedicínských zdravotní služeb, za které považuje zdravotní služby, které jsou poskytovány na dálku za použití telekomunikačních a informačních technologií.
Mimo zdravotnické zařízení bude dle současného znění novely možné poskytovat:
Pro poskytovatele zdravotních služeb nadále platí povinnost mít zřízené věcně a technicky vybavené zdravotnické zařízení. Tato povinnost bude dle současné textace novely pravděpodobně platit i pro poskytovatele zdravotních služeb poskytující zdravotní služby výhradně dálkovým způsobem. Nicméně ze současné textace novely není zřejmé, zda bude nadále nutné, aby pacient alespoň jednou navštívil ordinaci daného lékaře (či ve kterých případech).
Při poskytování telemedicínských služeb prostřednictvím informačních technologií má být dle novely také nezbytné, aby byla zajištěna bezpečnost a kvalita komunikace mezi poskytovatelem zdravotních služeb a pacientem. Požadavky na minimální technické vlastnosti používaných informačních technologií má stanovit prováděcí vyhláška, která bude pravděpodobně obsahovat například požadavek na používání zašifrovaného komunikačního kanálu, zajištění prokázání identity pacienta a poskytovatele zdravotních služeb apod.
Návrh novely, který kromě telemedicíny obsahuje i úpravu vedení elektronické zdravotnické dokumentace, je nyní v připomínkovém řízení a jeho finální znění se tak může ještě změnit. Pokud bude však současná podoba novely schválena, její účinnost může nastat již v červenci 2023.
Autoři: Petra Sochorová, Anna Kubrichtová
V září loňského roku jsme vás informovali o zásadních změnách, kterých má české pracovní právo doznat v důsledku novely zákoníku práce a souvisejících pracovněprávních předpisů.
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR se vypořádalo se stovkami připomínek, které se sešly k původnímu návrhu novely zákoníku práce, a koncem ledna tohoto roku předložilo vládě upravený návrh. Níže shrnujeme zásadní změny, které tento návrh přináší. Předpokládáme, že účinnost novely by mohla nastat na podzim letošního roku; účinnost některých z navrhovaných změn je plánována od 1. 1. 2024.
Nejpodstatnější změnou v úpravě práce na dálku je vypuštění odstavce o povinných náležitostech dohody o práci na dálku. Obsah dohody si tedy obě strany mohou stanovit samy. Podle našich zkušeností by dohoda měla minimálně upravovat sjednané místo výkonu práce na dálku, způsob, jakým bude probíhat komunikace mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, jak bude práce zaměstnanci přidělována a jak bude práce kontrolována, určení rozsahu konané práce a způsobu rozvržení pracovní doby.
Nařízení práce na dálku pak určí pouze zaměstnavatel s přihlédnutím ke kogentním normám a obecným zásadám obsaženým v zákoníku práce. Nařídit práci na dálku je dle návrhu novely možné pouze v případě, že tak stanoví opatření orgánu veřejné moci podle jiného zákona, na nezbytně nutnou dobu, pokud to povaha vykonávané práce umožňuje, a za podmínky, že místo výkonu práce na dálku bude pro výkon práce způsobilé.
V případě nařízení práce na dálku však zaměstnavatel nebude oprávněn jednostranně určit místo výkonu práce na dálku, nýbrž bude povinen vyzvat zaměstnance, aby mu sdělil své místo výkonu práce na dálku.
Výpovědní doba u dohody o práci na dálku zůstává zachována v délce 15 dnů, avšak bude možné si dohodnout i odlišnou za předpokladu, že délka této výpovědní doby bude pro obě strany stejná.
V otázce náhrady nákladů vzniklé zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce na dálku novela nově stanoví, že zaměstnavatel bude povinen hradit zaměstnancům paušální částku pouze za předpokladu, že tak bylo písemně sjednáno či stanoveno vnitřním předpisem.
Za dobu práce na dálku, za níž byla zaměstnanci poskytnuta tato paušální částka (tj. 2,80 Kč/započatá hodina – výchozí hodnota paušální částky bude stanovena zákonem a nadále upravována vyhláškou s ohledem na vývoj dotčených ukazatelů), nemůže být zároveň poskytnuta náhrada stejných druhů prokázaných nákladů.
V oblasti elektronického doručování dokumentů nebylo ministerstvo dalším změnám příliš nakloněno, i přesto však nový návrh reflektuje alespoň některé výhrady uplatněné v připomínkovém řízení.
Platí, že přísnější režim doručování se bude vztahovat na doručování výpovědi, okamžitého zrušení, zrušení ve zkušební době a dalších písemností týkajících se skončení pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti, a dále na doručení odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance nebo vzdání se tohoto místa. Navzdory četným připomínkám zůstává mezi důležitými písemnosti i mzdový a platový výměr.
Bude-li písemnost zaměstnancem doručována zaměstnavateli prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, na elektronickou adresu, nebude nutné ji opatřit uznávaným elektronickým podpisem.
Zaměstnavatel bude moci písemnost elektronicky doručit výlučně tehdy, jestliže k tomu zaměstnanec udělí souhlas v samostatném písemném prohlášení, v němž rovněž uvede elektronickou adresu pro tento účel. Před udělením souhlasu je zaměstnavatel povinen zaměstnance písemně informovat o podmínkách elektronického doručování písemnosti, a to včetně zákonné lhůty v souvislosti s tzv. fikcí doručení. Tento souhlas může být zaměstnancem bez uvedení důvodu písemně odvolán.
Návrh zároveň upřesňuje, že písemnosti doručované zaměstnavatelem zaměstnanci budou muset být doručeny na elektronickou adresu, která není v dispozici zaměstnavatele. V praxi to tak znamená, že doručení písemnosti na pracovní e-mail zaměstnance či prostřednictvím interního systému zaměstnavatele nebude účinné.
Pokud budou pracovní smlouva, dohoda o pracovní činnosti, dohoda o provedení práce nebo jejich změny anebo dohody o jejich ukončení uzavřeny prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, bude zaměstnavatel povinen zaslat jejich vyhotovení na elektronickou adresu zaměstnance, která není v dispozici zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro tyto účely zaměstnavateli písemně sdělil. Zaměstnanec bude mít právo od těchto dokumentů odstoupit od okamžiku jejich uzavření, nejpozději však do 7 dnů ode dne jejich doručení na elektronickou adresu zaměstnance.
Zaměstnavatel bude nově povinen informovat zaměstnance o určitých skutečnostech souvisejících s obsahem pracovního poměru do 7 dnů ode dne jeho vzniku, příp. o změnách jeho obsahu nejpozději v den účinnosti takových změn. Původní návrh počítal s podstatně širším rozšířením informování, na základě připomínek však toto bylo omezeno.
Podstatně se také rozšíří informace poskytované zaměstnancům při vysílání do jiného členského státu či do třetí země.
V případě informování v elektronické podobě musí být informace zaměstnanci přístupná a zaměstnanec musí mít možnost ji uložit nebo vytisknout. Zaměstnavatel je povinen doložit předání informace zaměstnanci.
Navrhovaná úprava rozvrhu pracovní doby v případě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr byla přepracována s tím, že nově stanoví povinnost seznámit zaměstnance s rozvrhem pracovní doby alespoň 3 dny před začátkem směny nebo období, na které je rozvrh vypracován, pokud se obě strany nedohodnou na jiné době. Nadále však bude třeba dbát na dodržení dostatečné předvídatelnosti práce, a to zejména i z důvodu, že na vztahy zaměstnanců pracující na základě dohod se přiměřeně použije § 37 ZP, jehož součástí má být i předpokládaný rozsah pracovní doby za den nebo týden.
Co se týče dovolené, od navrhované účinnosti 1. 1. 2024, by se měla uplatit i na tyto vztahy s tím, že fiktivní pracovní doba bude v délce 20 hodin týdně.
Naše kancelář se dlouhodobě snaží o modernizaci právního řádu a právního prostředí. Jsme členy ICT Unie, angažujeme se v projektech eGovernmentu a aktivně se podílíme na legislativě a činnosti pracovních skupin v oblasti eGovernmentu a na školení odborné veřejnosti i justice.
Týmy pracovního práva a technologického práva v HAVEL & PARTNERS poskytují právní podporu komplexním projektům přechodu personalistiky na elektronickou formu právního jednání, využití elektronické identifikace a paperless fungování organizací bez omezení jejich velikostí či oboru jejich činnosti.
Autoři: František Neuwirth, Denisa Fuchsová
V prosinci 2022 a lednu 2023 vstoupila v účinnost nová legislativa v oblasti zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro (dále společně jako „zdravotnické prostředky“):
Přehled nejdůležitějších změn Vám přinášíme v tomto příspěvku.
Novela zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů zmírňuje některé požadavky na reklamu na zdravotnické prostředky, které se v praxi ukázaly jako problematické.
Katalogy a ceníky
Novela upravuje výjimku z aplikace zákona o regulaci reklamy pro prodejní katalogy a ceníky, které dosud nesměly obsahovat popis vlastností zdravotnického prostředku. Nově je výslovně umožněno, aby katalogy a ceníky obsahovaly základní popis prostředku nutný k jeho identifikaci.
Bude-li se jednat jen o takový základní popis, potom katalog či ceník nebude považován za reklamu. Dle důvodové zprávy [1] bylo toto upřesnění provedeno proto, aby bylo možno ve zmíněných materiálech uvádět základní parametry zdravotnického prostředku, které jsou nezbytné pro správnou identifikaci a tím i následné objednání správného zdravotnického prostředku. Tato změna tedy reaguje na potřeby praxe. Vyšlo totiž najevo, že samotný název zdravotnického prostředku v řadě případů nestačí k jeho jednoznačné identifikaci.
Adresáti reklamy na zdravotnické prostředky
Novela umožňuje zaměřit reklamu na zdravotnické prostředky nejen na „odborníky“ v úzkém smyslu slova (tedy osoby oprávněné k předepisování či výdeji), ale nově i na zaměstnance poskytovatele zdravotních služeb, které novela staví odborníkům naroveň. To znamená, že zdravotnické prostředky, které bylo až do nyní možné propagovat jen vůči odborníkům, je nyní možné propagovat i vůči těm zaměstnancům poskytovatele zdravotních služeb, kteří nespadají pod zákonnou definici odborníka, jako např. vůči laborantům.
Důvodová zpráva upřesňuje, že toto doplnění bylo provedeno „s ohledem na širokou variabilitu zdravotnických prostředků a osob, které je používají v rámci poskytování zdravotních služeb, kdy samotné používání není pouze v kompetenci lékařů, kteří jediní spadali pod dříve uvedenou definici odborníka, ale týká se i dalšího odborného personálu, který zahrnuje například zdravotní sestry, biomedicínské inženýry a zaměstnance nákupních oddělení“. Zároveň se však na zaměstnance poskytovatele zdravotních služeb rozšiřuje i zákaz poskytování darů.
Povinné informace v reklamě
Novela také upravuje rozsah povinně poskytovaných informací v reklamě zaměřené na laiky, tzv. „legal line“. Namísto uvedení „určeného účelu“ v reklamě bude nově stačit uvést podstatu určeného účelu. Dle důvodové zprávy „toto zpřesnění bylo provedeno s ohledem na to, že plný určený účel použití uvedený v návodu k použití může být natolik rozsáhlý, že pokud by trval výklad, že musí být uveden plný určený účel, tak by bylo provedení reklamy technicky nemožné.“
Ve vztahu k povinně poskytovaným informacím v reklamě zaměřené na odborníky novela vypouští povinnost uvádět v reklamě základní informace obsažené v návodu k použití, tzv. zkrácenku.
V praxi tato povinnost způsobovala značné problémy, neboť nikde nebylo přesně stanoveno, jaké informace jsou považovány za základní a správní orgány toto posouzení nechávaly na zadavatelích reklamy. Zvláště pak u složitějších přístrojů, jejichž návody k použití mají nezřídka kdy i několik stovek stran, nebylo možné tento návod „zhustit“ do zkrácené informace.
I nadále ale platí, že reklama musí obsahovat dostatečné, doložitelné a objektivní údaje, které umožní odborníkovi vytvořit si vlastní názor na klinický přínos daného prostředku, a nově i na jeho bezpečnost a účinnost.
Nový zákon č. 375/2022 Sb., o zdravotnických prostředcích a diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro („Zákon o ZP“) byl přijat v návaznosti na nařízení (EU) 2017/746 o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro („IVDR“). Dochází tak ke sjednocení vnitrostátní legislativy v oblasti zdravotnických prostředků.
Z důvodu pozdější použitelnosti nařízení IVDR byla totiž vnitrostátní úprava dosud rozdvojena – obecné zdravotnické prostředky byly regulovány zákonem č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích („Zákon 89/2021“), kdežto diagnostické zdravotnické prostředky in vitro byly upraveny zákonem 268/2014 Sb., o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro (“Zákon 268/2014“). Oba tyto zákony byly zrušeny a nahrazeny novým Zákonem o ZP.
Jak se uvádí v důvodové zprávě [2], Zákon o ZP do značné míry přejímá dosavadní právní úpravu Zákona 89/2021 s tím, že ji rozšiřuje i na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro. Při bližším prozkoumání nového Zákona o ZP je nicméně zřejmé, že zákonodárce provedl i několik dílčích věcných změn, kterým se budeme věnovat v následujícím textu.
Hraniční výrobky: nový institut řízení z moci úřední o zrušení rozhodnutí
Zákon o ZP převzal ze Zákona 89/2021 úpravu řízení o rozhodnutí o tzv. hraničním výrobku, tedy řízení o určení, zda výrobek spadá či nespadá do působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/745 o zdravotnických prostředcích („MDR“), a nově i do působnosti nařízení IVDR. O povaze výrobku nebo skupiny výrobků však může dle nařízení MDR a IVDR rozhodovat i Evropská komise prostřednictvím prováděcích aktů.
V praxi by tak mohlo dojít k tomu, že se dříve vydané rozhodnutí Státního ústavu pro kontrolu léčiv („Ústav“) dostane do konfliktu s rozhodnutím Evropské komise. Dříve tato situace nebyla v zákoně výslovně řešena. S přijetím nové právní úpravy je ale jasně zakotvena povinnost Ústavu dříve vydané rozhodnutí zrušit v řízení zahájeném z moci úřední. S ohledem na to, že Zákon o ZP výslovně stanoví, že řízení se zahajuje z moci úřední, nelze řízení zahájit na žádost dotčené osoby. Tyto osoby tak budou moci podávat pouze podněty Ústavu k zahájení těchto řízení.
Registrace zdravotnických prostředků
Pokud jde o registraci zdravotnických prostředků, nařízení MDR, resp. IVDR počítá s tím, že ta bude probíhat výlučně na evropské úrovni s tím, že zdravotnické prostředky budou registrovat pouze výrobci, a to v Evropské databázi zdravotnických prostředků (EUDAMED).
Zákon o ZP nicméně distributorům v ČR i nadále stanoví omezenou ohlašovací povinnost ve vztahu k jimi distribuovaným zdravotnickým prostředkům – distributoři jsou povinni ohlásit primární identifikátor modelu (základní UDI-DI) a určený účelu zdravotnického prostředku; pokud tyto údaje nejsou dostupné v EUDAMEDu, distributor ohlásí obchodní název a název generické skupiny zdravotnického prostředku.
Tuto ohlašovací povinnost mají distributoři plnit prostřednictvím Informačního systému zdravotnických prostředků, který ale zatím nebyl zřízen. Do jeho zřízení bude ohlašování zdravotnických prostředků probíhat prostřednictvím současného Registru zdravotnických prostředků.
Zákaz dodání zdravotnického prostředku laické osobě
Zákon o ZP obsahuje dále nově výslovný zákaz dodání zdravotnického prostředku, jehož výdej je povinně vázán na tzv. bezpečnostní poukaz, a diagnostického zdravotnického prostředku (s výjimkou diagnostického zdravotnického prostředku určeného výrobcem pro sebetestování a diagnostického zdravotnického prostředku rizikové třídy A) laické osobě. Za laickou osobu se pak podle čl. 2 bodu 38 MDR, resp. čl. 2 bodu 31 IVDR považuje „jednotlivec, který nemá formální vzdělání v příslušné oblasti zdravotní péče nebo lékařského oboru“.
Změny v oblasti instruktáže
Pokud jde o oblast instruktáže, důvodová zpráva k Zákonu o ZP uvádí, že se pouze přejímá platná právní úprava obsažená v Zákoně 89/2021 a doplňuje se tak, aby se vztahovala i na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro. Nicméně oproti textaci Zákona 89/2021 došlo minimálně k jedné změně, která může mít dopad do praxe, a to k vypuštění zplnomocněného zástupce z výčtu osob, které mohou provádět instruktáž nebo pověřovat školící centra k proškolování instruktorů.
Nově tedy dochází k tomu, že pokud by měl zplnomocněný zástupce provádět instruktáž, bude muset disponovat pověřením výrobce. Podobně také nově platí, že školící centrum musí být k proškolování instruktorů pověřeno přímo výrobcem – pověření zplnomocněným zástupcem již nebude postačovat.
To může mít praktické dopady, a to zejména s ohledem na to, že výrobci bývají často zahraniční osoby, které neznají specifika českého zákona a zplnomocněného zástupce považují automaticky za osobu, která je oprávněná k plnění legislativních povinností výrobce v plném rozsahu bez dalšího.
Archivační povinnost distributorů náhradních součástek
Zákon o ZP obsahuje nově archivační povinnost osob, které dodávají náhradní součástky zdravotnických prostředků, a to v délce 10 let ode dne, kdy náhradní součástku dodaly. Zákon poněkud nepřesně uvádí, že archivační povinnost se vztahuje na „podpůrné podklady“, přičemž ze samotného znění Zákona o ZP není zřejmé, co se myslí podpůrnými podklady. Ve spojení s MDR, resp. IVDR je nicméně zjevné, že se má jednat o podpůrné podklady k prokázání skutečnosti, že bylo zajištěno, že daná součástka nepříznivě neovlivnila bezpečnost a funkční způsobilost zdravotnického prostředku.
Ministerstvo zdravotnictví vydalo nový cenový předpis č. 1/2023/OLZP o regulaci cen zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků, který je účinný od 1. ledna 2023. Níže Vám přinášíme výčet hlavních změn oproti dosavadnímu cenovému předpisu (č. 1/2019/CAU z roku 2019):
Maximální meziroční zvýšení ceny původce: V roce 2023 je možné navýšit cenu původce maximálně o 8 % oproti nejvyšší ceně uplatněné původcem v roce 2022. V roce 2022 to bylo pouze 3 %.
Zúžení okruhu skupin zdravotnických prostředků, u kterých se nepředpokládá ohrožení trhu z hlediska hospodářské soutěže: Dosavadní cenový předpis stanovil domněnku, dle které u vyjmenovaných skupin zdravotnických prostředků „zpravidla“ nedojde k ohrožení trhu z hlediska hospodářské soutěže.
Z této domněnky byly novým cenovým předpisem vypuštěny
(i) úhradové skupiny uvedené v příloze č. 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění, ve které jsou zařazeny alespoň 4 vzájemně zaměnitelné zdravotnické prostředky od 4 různých ohlašovatelů a
(ii) skupiny zvlášť účtovaného zdravotnického materiálu nebo přímo spotřebovaného zdravotnického materiálu, do které náleží alespoň 4 vzájemně zaměnitelné zvlášť účtované zdravotnické materiály nebo přímo spotřebované zdravotnické materiály od 4 různých původců.
V rámci domněnky tak zůstala jediná skupina zdravotnických prostředků, a to skupina zaměnitelných prostředků vytvořená podle § 39u zákona o veřejném zdravotním pojištění.
Důležité je v této souvislosti zmínit, že domněnka má dopad z hlediska deregulace ceny původce – cena původce (její max. meziroční navýšení) totiž není regulována u těch skupin zdravotnických prostředků, u nichž se nepředpokládá negativní dopad na hospodářskou soutěž.
Nicméně stále platí, že se jedná pouze o domněnku, navíc uvozenou slovem „zpravidla“, takže je otázka, zda se o ni v praxi lze bezpečně opřít.
Jen pro úplnost uvádíme, že jak dosavadní, tak nový cenový předpis předpokládá, že Ministerstvo zdravotnictví vydá cenové rozhodnutí, v němž stanoví seznam zdravotnických prostředků, u kterých je cena původce deregulována. Žádné takové cenové rozhodnutí ale od roku 2019 neexistuje. Do roku 2019 platilo cenové rozhodnutí 2/13-FAR, dle něhož byla výslovně deregulována cena výrobce mimo jiné pro veškerý zvlášť účtovaný materiál.
I nadále pak platí, že cenová regulace dopadá pouze na hrazené zdravotnické prostředky, ať už jsou hrazeny na poukaz nebo jako zvlášť účtovaný materiál. Z okruhu regulovaného zboží byly ale vypuštěny zdravotnické prostředky hrazené jako tzv. přímo spotřebovaný zdravotnický materiál (jehly, stříkačky, rukavice, apod.).
[1] Důvodová zpráva k dispozici zde.
[2] Důvodová zpráva k dispozici zde.
Vážení klienti a obchodní přátelé,
abychom pro Vás byli dlouhodobě spolehlivým partnerem, který Vám pomůže v těžkých dobách či za jakýchkoli okolností, neustále myslíme dopředu, hledáme nové výzvy, připravujeme se na ně a stejně tak na ně chceme připravit i Vás. V novém vydání H&P magazínu, v online i PDF formátu, proto přinášíme řadu článků, dat a analýz, komentářů či rozhovorů k aktuálním novinkám a trendům ve světě byznysu i práva, které jsou v dnešní době relevantní pro Vaše podnikání.
Firma, jež chce být dlouhodobě úspěšná, by měla být vždy o krok napřed a investovat do rozvoje a inovací. Světové technologické korporace si dnes běžně opatřují inovace investicemi do startupů, a tento ověřený postup může dobře fungovat i v českém či slovenském prostředí. V magazínu přibližujeme, jak prakticky taková korporátní investice do startupu probíhá a co může firmě přinést.
Důvěryhodnost, prestiž, ale i nový kapitál – to jsou největší benefity nabídky firemních akcií na burze. Naši odborníci na kapitálové trhy Vám v článku poradí, jak prakticky na úspěšné IPO. V byznysu pozorujeme stále významnější ženský element. Co je příčinou a jaké socioekonomické změny s tím souvisejí? V magazínu nabízíme shrnutí naší unikátní studie NextŽeny zaměřené na fenomén přesunu majetku do rukou žen. Doplňujeme i řadu novinek ze světa daní, obchodu, e-commerce a dalších oblastí a dozvíte se rovněž, jaká právní úskalí mohou přinést vztahy s partnerkou či partnerem ze zahraničí nebo jaké povinnosti má management, když se firma dostane do finančních potíží.
Díky naší komplexitě a specializaci na všechny obory práva, síti kontaktů a aktivnímu přístupu umíme efektivně pomoci s řešením všech závažných problémů či krizových situací, které mohou ohrožovat Vaši reputaci, bezpečnost či ekonomickou stabilitu.
V těchto případech nabízíme právní a daňové služby s vysokou přidanou hodnotou doplněné o naše mimořádné know-how v oblastech PR a bezpečnosti. Služby, které efektivně odvrací fatální škody či negativní dopady na klienty i jejich firmy, nenabízí na trhu v tomto rozsahu žádná jiná advokátní kancelář. Neustále navíc usilujeme o to, abychom posouvali hranice našeho potenciálu dál.
Děkujeme za Vaši důvěru, přejeme Vám užitečné a inspirativní čtení a těšíme se na další spolupráci.
Věříme, že nás s Vámi bude i nadále úspěch spojovat.
Se začátkem nového roku nastaly v oblasti daní významné změny, které se dotýkají řady podnikatelů a firem. Zvýšení hranice příjmů pro povinnost platit DPH či příjmového limitu pro uplatnění výdajových paušálů, zavedení nové mimořádné daně z neočekávaných zisků nebo změny v daních u fyzických osob – seznamte se s nejzásadnějšími novinkami v oblasti daní.
Výrazné změny nastávají u povinnosti platit daň z přidané hodnoty. Zvýšil se totiž limit pro registraci k DPH z 1 milionu Kč na dvojnásobek. Platba DPH je tedy nově povinná pro podnikatele, jejichž roční obrat přesáhne 2 miliony Kč.
S touto novinkou souvisí i zásadní změna v zavedení tří pásem paušální daně, kterou mohou uplatňovat pouze neplátci DPH. I zde tedy došlo ke zvýšení limitu pro uplatnění paušální daně na hranici příjmů do výše 2 milionů Kč ročně.
Zařazení do jednoho ze tří pásem paušálu s odlišnou mírou zdanění pak závisí na výši příjmů a druhu činnosti, kterou poplatník vykonává. První pásmo je pro podnikatele s příjmy do 1 mil. Kč, druhé pro podnikatele s příjmy do 1,5 mil. Kč a třetí pro podnikatele s příjmy do 2 mil. Kč. Zařazení do pásma a výši paušální daně pak určuje i druh příjmů. Zákon umožnuje výdajový paušál 80 % pro řemeslné živnosti nebo zemědělskou výrobu či lesní a vodní hospodářství, 60 % pro ostatní živnosti dle živnostenského zákona, 40 % pro svobodná povolání, příjmy z autorských práv nebo podnikání dle zvláštních předpisů a 30% výdajový paušál pro příjmy z pronájmu.
To, do jakého pásma podnikatel spadá, závisí na horním limitu jeho příjmů a druhu činnosti. Pásmo je přitom třeba zvolit na základě výše předchozích příjmů za rok 2022. Pokud předpokládáte příjmy pro rok 2023 vyšší, je možné dobrovolně vstoupit do vyššího pásma, nikoliv však do nižšího.
Od roku 2023 se zavádí nová dočasná mimořádná daň z příjmů (tzv. windfall tax neboli WFT), která míří na neočekávané zisky společností. WFT se vztahuje na vybrané firmy v konkrétních oblastech podnikání. To, zda se společnosti týká povinnost ji hradit, se dá zjistit testováním nově zavedených parametrů WFT.
Nejdříve je třeba ověřit, zda vůbec společnost spadá mezi poplatníky WFT. Firma přitom musí splnit zároveň dvě podmínky:
Pokud tedy společnost na základě výše zmíněných podmínek spadá mezi poplatníky WFT, je třeba následně určit, zda jí vzniká povinnost hradit daň z neočekávaných zisků. Rozhodující je přitom porovnat průměrné zisky z přechozích let 2018–2021 navýšené o 20 % (srovnávací základ daně) s obecným základem příjmu daného konkrétního období (srovnávaný základ daně, například základ daně DPPO v roce 2023). Základ daně WFT se následně vypočítá jako rozdíl srovnávaného a srovnávacího základu daně a ten pak podléhá dani ve výši 60 %. WFT se poté odvádí navíc ke stávající sazbě 19 % DPPO neboli daně z příjmu právnických osob (z běžného základu daně z příjmů).
Stát bude tuto mimořádnou daň vybírat v období let 2023 až 2025. Každý rok se bude přitom posuzovat samostatně; to znamená, že v každém daném roce bude rozhodující porovnání s příjmy v letech 2018–2021. Firmám tedy třeba může vzniknout daňová povinnost v roce 2023, ale následující roky už ne, nebo naopak bude muset platit daň za všechny tři roky, vždy podle toho, kdy naplní podmínky pro povinnou platbu WFT.
Během diskusí o podobě a znění české legislativy týkající se daně z mimořádných zisků nebylo bohužel vyřešeno mnoho otázek. Rádi bychom proto upozornili na některá úskalí. Poplatníkem WFT se sice stává pouze společnost, která vykonává tzv. rozhodné činnosti a z nich dosahuje výše příjmů přesahující limity stanovené zákonem, nicméně pokud taková firma vykonává i jiné činnosti, bude i z nich WFT zdaňovat zisk, přestože se na ně nemá dle svého účelu WFT vztahovat (například obchodník s elektřinou by zdaňoval i zisky z prodeje emisních povolenek apod.). Důvodem je skutečnost, že základ daně (WFT) vychází z komparace celkového základu daně aktuálního a minulých období, který zahrnuje příjem ze všech činností, které daný subjekt vykonává.
Základ daně WFT také na rozdíl od běžného základu DPPO žádným způsobem nezohledňuje daňové ztráty z minulých let. Firmy se proto mohou dostat do situace, kdy kvůli možnosti započtení daňových ztrát z minulých let nebudou mít povinnost hradit žádnou DPPO, současně ale mohou podléhat WFT, u které není možné žádné ztráty započítávat.
Aktuální úprava WFT daleko přesahuje původní záměr zdanění pouze vybraných odvětví, a může tedy zasáhnout i subjekty, které ze současné situace žádným způsobem neprofitují. U řady firem může mít přitom tato daň zcela fatální následky.
Současná legislativa například rovněž neřeší případy, kdy společnosti v počáteční fázi podnikání nebo které v období let 2018–2021 realizovaly daňové ztráty, mají tzv. srovnávací základ daně za tato období nulový nebo velmi nízký. Ty pak budou muset v konečném důsledku v období 2023–2025 hradit celkovou daň z příjmů v úrovni až 79 % z celého realizovaného zisku (tj. 19 % běžnou DPPO + 60 % WFT). V těchto situacích, které reálně mohou nastat, může mít dodatečně uvalená WFT ve výši 60 % až likvidační účinky, protože takto vysoká daňová povinnost může vést k platební neschopnosti firem.
I proto Komora daňových poradců ČR opakovaně apelovala na to, aby Ministerstvo financí ČR do zákona doplnilo možnost individuálního promíjení daně. Ministerstvo nicméně tyto žádosti opakovaně odmítlo a aktuální zákonná úprava žádné individuální promíjení daně neumožňuje.
Od nového roku došlo k výraznému navýšení minimální hranice ročního příjmu (nikoliv základu daně) pro podání přiznání k dani z příjmů fyzických osob, a to z 15 000 Kč na 50 000 Kč. Fyzické osoby s ročními příjmy nižšími než 50 000 Kč tedy nebudou muset daňové přiznání vůbec podávat.
Zároveň se změnila také hranice příjmů pro podání daňového přiznání při souběhu příjmů ze zaměstnání a jiných příjmů. Dosud se nemuselo podávat daňové přiznání, pokud se příjmy fyzické osoby mimo zaměstnání vešly do výše 6 000 Kč za rok. Tato hranice se od roku 2023 zvyšuje na 20 000 Kč.
Novela zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti mění od února 2023 také pravidla, kdy lze a nelze uplatnit slevy na pojistném. Zaměstnavatelé budou moci od 1. února 2023 využít slevy na pojistném ve výši 5 % z úhrnu vyměřovacích základů pro pojistné (tj. z 24,8 % na 19,8 %) u vybraných skupin zaměstnanců.
Daná novela zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti stanovuje mnoho pravidel, kdy lze a nelze zmíněnou slevu uplatnit, obecně se ale jedná o podporu zaměstnanců se zkrácenými úvazky, např. rodičů starajících se o dítě mladší 10 let, důchodců či studentů. Záměr uplatnit tuto slevu na pojistném ale musí zaměstnavatel s předstihem oznámit České správě sociálního zabezpečení. Doporučujeme proto seznámit se včas s příslušnými pravidly.
Novela zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní, která implementuje evropskou směrnici DAC7, zavádí od roku 2023 novou oznamovací povinnost provozovatelů digitálních platforem, mezi které patří třeba Uber, Vinted, Airbnb a další. Provozovatelé těchto platforem by měli finančnímu úřadu nově předávat informace o prodejcích – například čísla jejich účtů nebo údaje o jejich příjmech z obchodů na dané platformě. Úřady by tak měly získat přehled o tom, jaké podnikatelské subjekty realizují prostřednictvím digitálních platforem zisky, a zajistit tak řádný výběr daně. Změna má rovněž přispět k užší mezinárodní spolupráci při správě daní a umožnit daňové kontroly za účasti daňových orgánů více členských států EU.
Nová povinnost míří především na platformy (např. internetové stránky, aplikace či jiný software), které umožňují spojení prodejců a uživatelů za účelem prodeje zboží, poskytnutí nemovitosti, osobní služby nebo dopravního prostředku. Provozovatelé platforem, na které oznamovací povinnost dopadne, budou předávat informace o prodejcích a uskutečněných transakcích vždy za předešlý kalendářní rok. První oznámení za rok 2023 se bude podávat do 31. ledna 2024.
Provozovatelům platforem doporučujeme co nejdříve zjistit, zda na ně oznamovací povinnost dopadá. To může být však v praxi poměrně složité, jelikož i zdánlivé detaily (jako je např. chatovací okno na dané platformě) mohou mít pro toto posouzení zásadní význam. V souvislosti s novou oznamovací povinností proto vydalo Generální finanční ředitelství odpovědi na nejčastější dotazy.
Zdroj: Magazín LMC
První z pracovněprávních novinek tohoto roku jsou již v platnosti. Podívejte se, v čem se změnily podmínky pro otcovskou dovolenou, jaká je nová výše minimální mzdy a na které zaměstnance můžete uplatnit až o pětinu nižší odvody sociálního pojištění. Čeká nás toho ale mnohem víc.
Rok 2023 bude bohatý na změny v oblasti pracovního práva a HR. Spolu s odborníky z právní kanceláře Havel & Partners vám proto přinášíme výběr těch nejdůležitějších pracovněprávních novinek, které se na letošek chystají.
Již od 1. prosince 2022 platí nová právní úprava týkající se otcovské dovolené. Do zákoníku práce byla doplněna nová překážka na straně zaměstnance, a to právě otcovská dovolená (doposud byla upravena pouze poskytovaná dávka, ale odpovídající překážka v práci v zákoníku práce chyběla).
Toto volno přísluší zaměstnanci po dobu poskytování dávky otcovské poporodní péče podle zákona o nemocenském pojištění, a zaměstnanci tedy může náležet otcovská dovolená ve výši dvou týdnů. Otcovská dovolená byla také postavena na roveň mateřské dovolené, a zaměstnanec je tak v období této překážky v ochranné době. S tím se pojí odpovídající omezení, týkající se například skončení pracovního poměru.
Od 1. prosince 2022 došlo rovněž k plné elektronizaci na poli nařízené karantény. Zaměstnavatelé již nebudou mít povinnost přijímat tiskopis Potvrzení o nařízení karantény a předávat jej příslušnému pracovišti České správy sociálního zabezpečení. Postup pro uplatnění dávky by měl být obdobný jako v případech dočasné pracovní neschopnosti.
Jako každý rok dochází i letos k 1. lednu k navýšení minimální mzdy. Aktuálně o 1100 Kč, tedy z 16 200 Kč na 17 300 Kč měsíčně. V „hodinovém“ měřítku tak dojde k navýšení o 7,40 Kč, tedy z 96,40 Kč na 103,80 Kč na hodinu. Stejně tak dojde k navýšení nejnižší úrovně zaručené mzdy pro určité skupiny prací a dochází k úpravám částek stravného, ať už tuzemského, nebo zahraničního.
Další změna se týká oblasti pracovnělékařských služeb a ze strany zaměstnavatelů byla dlouho očekávána. Přestože je tato změna k datu vydání článku zatím pouze návrhem, je velmi pravděpodobné, že novela bude v brzké době přijata. Podle této novely vyhlášky č. 79/2013 by měly být vstupní a periodické pracovnělékařské prohlídky u vybraných zaměstnanců (zejména vykonávajících práci v nerizikových kategoriích) vykonávány pouze na základě dobrovolnosti. Více informací je možné najít přímo na webu Ministerstva zdravotnictví.
Od 1. února 2023 pak dojde k účinnosti zákona, kterým se zavádí sleva na pojistném pro zranitelné skupiny zaměstnanců. Jedná se o slevu aplikovatelnou pro zaměstnance s kratší pracovní dobou, kteří splňují jednu ze zákonných podmínek, například:
a zároveň nedojde k naplnění důvodu, který by dle zákona uplatnění slevy vyloučil. Sleva bude představovat až o pětinu nižší odvody sociálního pojištění pro zaměstnavatele.
V roce 2023 jsou dále očekávány úpravy zákoníku práce. Již dříve jsme vás informovali o bližších změnách v souvislosti s touto novelou. Dále tedy pouze krátce shrnujeme nejvýznamnější oblasti možné novely (jejíž podoba se nicméně může stále měnit):
V roce 2023 by dále mělo dojít k přijetí zákona o ochraně oznamovatelů, tzv. whistleblowingu. Dlouho očekávaný zákon přináší ochranu pro oznamovatele a zároveň povinnost zaměstnavatelům zavést vnitřní systém pro přijímání a vyřizování oznámení. Mimo tento interní kanál pro oznamování (prostřednictvím osoby pověřené zaměstnavatelem) zákon zavádí také externí kanál, který bude oznámení zpracovávat prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti.
Pro rok 2023 se dále chystá změna pro zaměstnavatele zaměstnávající cizince s dočasnou ochranou. Zaměstnavatelé budou povinni u těchto cizinců hlásit den nástupu do zaměstnání také v případě, kdy pracovněprávní vztah nezaložil účast na nemocenském pojištění.
Věříme, že pro vás bude tento souhrn přínosný a připraví vás na změny, které nový rok v pracovněprávní oblasti přináší.
Radka Rainová
