Autoři: Václav Audes, František Neuwirth, Denisa Fuchsová
Osobám, které se podrobí očkování proti nemoci covid-19, se naskytla možnost požadovat po státu finanční kompenzaci v případě, že jim toto očkování (nebo přesněji léčivý přípravek obsahující očkovací látku) způsobí újmu. Parlament totiž přijal zákon č. 569/2020 Sb., o distribuci léčivých přípravků obsahujících očkovací látku pro očkování proti onemocnění covid-19 a o náhradě újmy způsobené očkovaným osobám těmito léčivými přípravky („zákon č. 569/2020 Sb.“), který takovou kompenzaci umožňuje. Dle důvodové zprávy má toto opatření za cíl „ulehčit osobám, které se nechají očkovat, cestu k odškodnění, byla-li by těmto osobám způsobena daným očkováním újma, čímž se také chce nepřímo docílit zvýšení zájmu o očkování proti onemocnění covid-19“.
Odškodňovací povinnost státu se ovšem netýká všech vakcín proti nemoci covid-19, ale jen těch, které byly nakoupeny na základě rozhodnutí Evropské komise.[1]
Dosud byl stát povinen nahradit újmu způsobenou povinným očkováním, a to na základě relativně recentního zákona č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním („zákon č. 116/2020 Sb.“). Ten byl přijat mimo jiné v návaznosti na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 19/14,[2] kde Ústavní soud posuzoval ústavnost povinného očkování: neshledal jej sice protiústavním, ale doplnil, že pokud stát stanoví sankce za nerespektování povinnosti strpět povinné očkování, měl by adekvátně ošetřit i situaci, kdy v důsledku povinného očkování dojde k újmě na zdraví očkované osoby.
Očkování proti nemoci covid-19 je sice nepovinné, nicméně, zákon č. 569/2020 Sb. stanoví, že jím způsobená újma a rozsah náhrady se posoudí obdobně dle pravidel pro náhradu újmy způsobené povinným očkováním, tedy dle zákona č. 116/2020 Sb. Očkování proti nemoci covid-19 je tedy prvním nepovinným očkováním, u kterého bude možné po státu požadovat náhradu újmy.
Žádost o náhradu újmy způsobené očkováním proti nemoci covid-19 se má podat Ministerstvu zdravotnictví, stejně jako v případě povinného očkování. Nebude-li poškozená osoba spokojena s tím, jak ministerstvo její žádost vyřídí, má možnost se domáhat náhrady újmy soudní cestou. Uplatnění práva na náhradu újmy u ministerstva je ale podmínkou pro podání žaloby proti státu.
Za účelem usnadnění pozice pacienta při žádosti o náhradu újmy způsobené povinným očkováním zákon č. 116/2020 Sb. počítá s tím, že u některých pravděpodobných následků způsobených očkováním nebude muset postižená osoba prokazovat příčinnou souvislost mezi očkováním a vzniklou újmou, jelikož se uplatní zákonná domněnka příčinné souvislosti. Pravděpodobné následky daného očkování mají být stanoveny prováděcí vyhláškou. Její návrh byl zveřejněn Ministerstvem zdravotnictví již v březnu 2020, a nejsou v něm tedy zmíněny žádné pravděpodobné následky způsobené očkováním proti nemoci covid-19.
Pokud ani ve finálním znění vyhlášky nebude očkování proti nemoci covid-19 zmíněno, pozice osoby, které byla očkováním způsobena újma, bude obtížnější, jelikož se nebude moci spolehnout na zákonnou domněnku příčinné souvislosti. V takovém případě by do značné míry záleželo na Ministerstvu zdravotnictví, jak bude dané následky očkování hodnotit a jak vstřícný postoj vůči pacientům v této věci zaujme.
Zákon č. 569/2020 Sb. tedy poškozeným osobám značně usnadňuje cestu k odškodnění. Tímto zákonem ale samozřejmě není nijak dotčena případná odpovědnost jiných osob. Výrobci vakcín budou i nadále odpovědní za újmu způsobenou vadou vakcín dle příslušných ustanovení občanského zákoníku, která implementují EU směrnici o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky (tzv. Product Liability Directive).
Zde by ale bylo nezbytné, aby újma vznikla v důsledku vady vakcíny. V případě očkování však újma často vzniká v důsledku reakce organismu na vakcínu, což ale obvykle nebude možné považovat za vadu vakcíny. V této souvislosti se Komise zavázala kompenzovat výrobcům škody, které by jim na základě případných civilněprávních sporů vznikly, což vzbudilo jisté kontroverze a stalo se i předmětem interpelací Komise ze strany Evropského parlamentu (například otázka k písemnému zodpovězení č. P-000192/2021).
A v neposlední řadě se budou moci osoby, jimž vznikla v důsledku očkování újma, obracet i přímo na poskytovatele zdravotních služeb, který jim vakcínu aplikoval, pokud by došlo při aplikaci vakcíny k porušení povinností poskytovatele (postup non lege artis)nebo pokud by poskytovatel aplikoval vakcínu vadnou (například vakcínu, která nebyla skladována v souladu s pokyny výrobce apod.).
[1] Zákon č. 569/2020 Sb. zde výslovně odkazuje na rozhodnutí Komise C(2020) 4192 ze dne 18. června 2020 o schválení dohody s členskými státy o pořízení očkovacích látek proti COVID-19 jménem členských států a souvisejících postupech
[2] Nález Ústavního soudu ze dne 27. ledna 2015, sp. zn. Pl. ÚS 19/14
Zdroj: epravo.cz
Jak vypadá strategické partnerství s našimi klienty? Jak jsme se vyrovnali s koronavirovou krizí a jak jsme uzavřeli rok 2020? V čem pomáháme firmám v souvislosti s digitální transformací? A jaký očekáváme v HAVEL & PARTNERS další vývoj na M&A trhu? To a mnohé další se dozvíte ve video rozhovoru pro epravo.cz od našeho partnera a jednoho ze zakladatelů kanceláře Roberta Nešpůrka.
Rozhovor s Robertem Nešpůrkem from EPRAVO.CZ on Vimeo.
Zdroj: Eprávo.cz
Autoři: Petra Sochorová, Kateřina Randlová
I přes probíhající pandemii schválila vláda návrh zákona o ochraně oznamovatelů neboli whistleblowerů z dílny Ministerstva spravedlnosti. Na rozdíl od dřívějších návrhů tento představuje povinnou transpozici směrnice Evropské unie. Jeho hlavním cílem by vedle poskytnutí ochrany oznamovatelům mělo být i odhalování protiprávního jednání při výkonu pracovní nebo jiné obdobné činnosti.
Ucelená právní úprava v České republice dlouhodobě chybí, a to i z důvodu negativního postoje k whistleblowerům. I v odborných kruzích se v minulosti tyto osoby titulovaly jako udavači, což jednoznačně svědčí o zjevném nepochopení společenské důležitosti této problematiky.
Navrhovaná zákonná úprava má zároveň za cíl sloužit k obecné prevenci protiprávního jednání a definuje „oznámení“ tak, že je pod něj možné podřadit velmi široký okruh podání. Směrnice umožňuje oznamovat porušení v deseti konkrétních oblastech právní úpravy, ve kterých se předpokládá veřejný zájem na jejich dodržování (například finanční služby, zadávání veřejných zakázek, ochrana spotřebitele, veřejného zdraví, životního prostředí nebo osobních údajů). Ministerstvo spravedlnosti pak překvapivě rozšířilo možnost oznamovat protiprávní jednání i na veškeré další oblasti, pokud k porušením došlo v souvislosti s pracovní nebo jinou obdobnou činností a pokud porušení zároveň vykazují znaky trestného činu nebo přestupku.
V praxi mnohdy potenciální whistleblowery odrazuje strach z negativních reakcí. Na to návrh zákona nakonec reaguje zákazem odvetných opatření, za jejichž porušení hrozí pokuta až do výše 1 000 000 Kč. Jako příklady odvetných opatření uvádí návrh zejména rozvázání pracovního poměru, neprodloužení pracovního poměru na dobu určitou, snížení mzdy nebo odměny, ostrakizaci, diskriminaci nebo neumožnění odborného rozvoje.
Ministerstvo původně navrhovalo pouze obecný zákaz odvetných opatření, následně však zavedlo jejich explicitní příkladný výčet, obdobně jako směrnice. Ministerstvo do návrhu rovněž doplnilo právo oznamovatele a dalších osob na přiměřené zadostiučinění, pokud jim byla odvetným opatřením způsobena nemajetková újma.
Návrh zákona také upravuje oznamování prostřednictvím vnitřního a vnějšího oznamovacího systému. Vnitřní oznamovací systém budou muset zavést zákonem stanovené subjekty například veřejní zadavatelé nebo zaměstnavatelé s více než 50 zaměstnanci. Ti musí zároveň určit příslušnou osobu zodpovědnou za jeho správu, která může být i nezávislá na zaměstnavateli, či zavést organizační opatření k podávání oznámení.
Za nezavedení vnitřního systému hrozí pokuta až 1 000 000 Kč. Vnější oznamovací systém pak bude zajišťovat samotné Ministerstvo spravedlnosti prostřednictvím svého nového útvaru, který bude rovněž sloužit jako poradenský a konzultační orgán. V jakém vztahu bude tento vnější systém k těm vnitřním, zákon neřeší.
Členské státy EU jsou povinny promítnout směrnici do svých právních řádů nejpozději do 17. prosince 2021, ke stejnému datu je navržena i účinnost české právní úpravy. Uvidíme, zda se to podaří.
Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS poskytnutím komplexního právního poradenství Elevator Ventures zajišťovala vstup tohoto rakouského investora do české společnosti provozující platební služby Twisto.
Elevator Ventures Beteligungs GmbH, venture kapitálový investor společnosti Raiffeisen Bank International (RBI) sídlící ve Vídni, získal minoritní akciový podíl na Twisto payments a.s. M&A poradenství při této transakci poskytovali partner kanceláře Jan Koval, senior advokát Tomáš Navrátil a advokát Josef Bouchal. Na regulatorní aspekty transakce dohlížel advokát Martin Stančík a obchod vyžadoval též odborné poradenství z oblasti práva duševního vlastnictví a informačních technologií, které zajistil advokát Tomáš Chmelka.
Twisto v ČR již přes sedm let popularizuje odložené platby a jeho služby využilo již více než 1,6 milionu zákazníků. „Zapůsobila na nás jednoduchost řešení Twista pro zákazníky při správě jejich každodenních plateb a financí. Jejich silná trakce ve střední Evropě dokazuje, že slouží skutečné zákaznické poptávce v tomto regionu. Těšíme se, že podpoříme Twisto v jeho ambici přinést jejich řešení na více trhů v kontinentální Evropě,“ řekl k transakci Maximilian Schausberger, výkonný ředitel Elevator Ventures.
Do české firmy Twisto zároveň vstoupil i další mezinárodní investor, australská společnost ZIP, která je jedním ze světových lídrů v oboru digitalizace retailu, konkrétně v oblasti financí a plateb. V roce 2018 služba úspěšně vstoupila na polský trh. Nyní chce Twisto investice použít na inovaci odložených plateb v celém regionu střední Evropy.
Zdroj: Estate (únor)
Autor: Josef Adam
Ještě donedávna se zdálo, že družstevní byty budou brzo minulostí. Jenže v poslední době výstavba nemovitostí tohoto typu znovu ožívá. Stále více lidí v souvislosti s dopady krize nedosáhne na vysokou hypotéku. Družstevní byty tak mohou být pro ně vhodnou alternativou, jak vyřešit bydlení. A v advokátní kanceláři HAVEL & PARTNERS také stále častěji pozorujeme, že zajímavou příležitostí se stávají družstevní byty i pro investory. Na tento trend už reagují i developeři. V rámci konkrétních developerských projektů zakládají bytová družstva a stále častěji nabízejí tento typ vlastnictví bytu.
Počet družstevních bytů v posledních letech klesal, mezi roky 2005-2017 to bylo o více než 40 %. Lidé vnímali takovou formu vlastnictví jen jako přechodnou a vypadalo to dokonce, že během následujících 20 až 30 let pravděpodobně úplně zmizí družstevní byty z realitní mapy a všechna bytová družstva zaniknou.
Teď ale pozorujeme, že se tento trend obrací a družstevní bydlení se znovu dostává do hledáčku zájmu developerů i investorů. Pořídit si vlastní byt totiž představuje v dnešní době nemalou finanční investici. Některá omezení hypoték způsobila, že mnoho lidí tak nedosáhne na vysokou hypotéku, kterou chtějí vlastní bydlení financovat. Pak může být řešením právě družstevní byt.
Na rozdíl od koupě bytu do osobního vlastnictví je s členstvím v bytovém družstvu spojen relativně nízký vstupní náklad v podobě základního a zpravidla dalšího členského vkladu. Následně člen družstva hradí pravidelnou měsíční splátku (tzv. anuitu) svého podílu na celkové nesplacené části úvěru, který se vztahuje k užívanému bytu.
Družstevník tedy sice není vlastníkem bytu, ale jeho uživatelem, na druhou stranu je ale takové bydlení dostupnější. Oproti čistě nájemnímu bydlení navíc hodnota členských podílů v bytových družstvech roste v čase a velkou motivací pro členy družstva může být i fakt, že po splacení anuity přejde byt do jejich osobního vlastnictví.
A zdaleka už nejde jen o byty ve staré zástavbě. Pořídit se takto dá i nový byt v atraktivní lokalitě. Developeři totiž stále častěji nabízejí v nových projektech i tento typ vlastnictví, v některých dokonce už družstevní byty převažují nad počtem nabízeních bytů do osobního vlastnictví.
V souvislosti s družstevním vlastnictvím jsme zaznamenali i další trend, který znovu využívá potenciálu družstevního bydlení. Silná konkurence na trhu realitních kanceláří a přebytek volných finančních prostředků vytváří totiž prostor pro nové produkty a využití bytových družstev pro pořizování nemovitostí jako investic.
Některé realitní kanceláře tak nabízejí službu, kdy vytipují vhodný bytový dům a ten pak koupí bytové družstvo složené pro tento účel z členů (investorů). Investici financují členové z členských vkladů a z větší části z úvěru. Realitní kancelář následně obstará i nájemníky, kteří platí členům družstva nájemné.
V této souvislosti je možné si položit otázku, proč investoři volí formu bytového družstva, a ne třeba společnost s ručením nebo akciovou společnost. Důvodem je zřejmě snadnější poskytování vkladů do vlastního kapitálu družstva (stačí pouze převzít závazek), zákonem zaručená převoditelnost členského podílu a v neposlední řadě může být důvodem i anonymita.
Na rozdíl od společenství vlastníků má bytové družstvo vůči svým členům silnější postavení. V případě podstatného porušování stanov, třeba když člen nehradí anuitní splátky úvěru nebo další platby spojené s užíváním bytu, může ho pak bytové družstvo vyloučit.
Uvolněný členský podíl může následně získat nový člen, který do bytového družstva vstoupí na základě přihlášky a uhrazení základního, případně dalšího členského vkladu. Tím jsou ostatní členové družstva chráněni proti neplatičům lépe než v případě společenství vlastníků.
Převod je přitom mnohem jednodušší než u bytů v osobním vlastnictví. Není třeba nic zapisovat do katastru nemovitostí. Uzavře se smlouva o převodu družstevního podílu s kupujícím a tuto smlouvu družstvo zaregistruje ve své databázi.
Toto ekonomické nastavení bytového družstva je jeho silnou stránkou. Ve spojení s poměrně neformálním a rychlým převodem členského podílu z jednoho člena na druhého představují tedy družstevní byty i relativně velmi hodnotné aktivum.
Ještě atraktivnější by se mohly družstevní byty stát v případě státní podpory. Zvýšení počtu družstevních bytů se očekávalo v souvislosti s přijetím zákona č. 378/2005 Sb., o podpoře výstavby družstevních bytů, který vytvořil právní rámec pro poskytování podpory na výstavbu družstevních bytů na území České republiky.
Nařízení vlády k tomuto zákonu přepokládalo, že dotace podle citovaného zákona může činit až 100 000,- Kč na byt a v případě úvěru až 700 000,- Kč na byt. V praxi se však tento záměr zatím nepodařilo naplnit. V současné době dokonce Státní fond podpory investic nemá pro tento účel vypsaný žádný program, který by družstevní bydlení podporoval.
A neuspěl ani plánovaný Projekt dostupného družstevního bydlení v hlavním městě Praze, v rámci kterého město chtělo bezúplatně poskytovat pozemky pro výstavbu družstevních bytů. Přestože se tento projekt nakonec nerealizoval, mohl by být inspirací pro jiná města a obce, která se na rozdíl od Prahy potýkají s odlivem svých občanů do větších měst.
Největší česko-slovenská advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS má pro právo nemovitostí a stavební právo specializovaný tým 30 právníků, včetně 6 partnerů kanceláře, který poskytuje komplexní právní služby při nemovitostních projektech privátního i veřejného sektoru, a to ve všech aspektech obchodování s nemovitostmi a investičních projektů.
Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS poskytla komplexní právní poradenství Raiffeisenbank při koupi 100 % akcií Equa bank od AnaCap Financial Partners. M&A tým kanceláře, který transakci zajišťoval, vedli partner Jan Koval, counsel Petr Dohnal spolu s advokátem Josefem Bouchalem. Hodnotu transakce se strany rozhodly nezveřejňovat.
Dokončení transakce je plánováno na konec druhého čtvrtletí roku 2021, závisí totiž na schválení regulačních orgánů. Raiffeisenbank patří mezi pět největších tuzemských bank, poskytuje v ČR bankovní služby od roku 1993 a Equa bank převzala od AnaCap Financial Partners, londýnského soukromého investora v sektoru finančních služeb.
„Raiffeisenbank je zdravá, kapitálově silná a stabilní finanční instituce, která má ambice dále růst, a to jak organicky, tak prostřednictvím akvizic. Česká republika je jedním z klíčových trhů,“ říká k akvizici předseda představenstva a generální ředitel Raiffeisenbank Igor Vida.
Equa bank je česká banka s komplexními službami, která se primárně zaměřuje na soukromé osoby a malé a střední podniky, má skoro půl milionu zákazníků. V případě úspěšného dokončení transakce se plánuje sloučení Equa bank s Raiffeisenbank, které umožní naplnění společného obchodního potenciálu obou bankovních společností.
Zdroj: Architect+ (únor 2021)
Rozhovor s Josefem Hlavičkou, partnerem advokátní kanceláře, a Kamilou Kulhánkovou, senior advokátkou advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS, organizátory soutěže.
Josef Hlavička: Terminál bude svým architektonickým i technickým řešením symbolizovat novou éru železniční dopravy a infrastruktury v České republice a bude vůbec první stavbou takového druhu v Česku. Každý pilotní projekt s sebou nese velká očekávání. A pro Správu železnic to bylo prvenství hned dvakrát. Tím, že jde o první železniční terminál vysokorychlostní trati v České republice, byla to pro Českou republiku i první architektonická soutěž na takový předmět. Přípravě soutěže se tedy muselo věnovat velké úsilí. Správa železnic se toho nicméně zhostila opravdu ukázkově s ohromným nasazením a byla radost se s nimi na tom podílet. Myslím, že výsledek soutěže pak hovoří za vše.
Kamila Kulhánková: Dohlíželi jsme na to, aby byla příprava soutěže v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek a soutěžním řádem České komory architektů. Nešlo ale jen o to zajistit, aby bylo vše podle práva. Našim klientům vždy nabízíme komplexní služby, i tady jsme tedy poskytli klientovi službu na klíč.
Zajišťovali jsme proto komplexně celou organizaci soutěže. Klienta jsme propojili s platformou CBArchitektura, která se ujala odborného architektonického poradenství v průběhu soutěže, pomáhali jsme s výběrem odborných porotců soutěže, zajistili komunikaci s Českou komorou architektů, pod jejíž záštitou byla soutěž vyhlášena, a v neposlední řadě se samozřejmě starali o dotazy účastníků soutěže, řádný průběh zasedání poroty a hodnocení.
JH: Smyslem architektonických soutěží je, aby investor našel vhodného partnera pro svůj budoucí stavební projekt, my jsme se snažili, aby investor – Správa železnic – měl tohoto partnera už v průběhu soutěže a věděl, že se na nás může ve všem spolehnout.
KK: V soutěži bylo celkem jednadvacet návrhů tuzemských i zahraničních architektonických ateliérů. Vítěze soutěže vybrala odborná porota, jejímiž členy byli především odborníci z architektonické obce – významní architekti v čele s architektem s mezinárodní zkušeností v oblasti dopravních staveb Petrem Štefkem, ale též starosta obce Nehvizdy, kde by měl finálně také projekt vzniknout, a zástupci Správy železnic.
Soutěž byla vyhlášena jako anonymní, což znamená, že odborná porota hodnotí jednotlivé soutěžní návrhy, aniž by znala jejich autory. Myslím, že teď už mohu říct, že když jsme porotě po ukončení hodnocení soutěžních návrhů sdělili, kdo je autorem jednotlivých soutěžních návrhů, zavládlo na jednání poroty všeobecné nadšení.
KK: To je pravda, za každým z hodnocených soutěžních návrhů stojí výborní architekti. Stačí se přitom podívat na oceněné soutěžní návrhy. Na třetím místě se umístil soutěžní návrh polského studia SBS Engineering Group a architekt Maher Matar, který dříve působil v předním světovém ateliéru Foster + Partners. Druhé místo obsadili se svým návrhem architekti z ateliéru ra15, kteří jsou nositeli několika cen a uznání Grand Prix Obce architektů a pravidelně se umísťují v architektonických soutěžích na předních místech.
A za zpracováním vítězného návrhu pak stojí vynikající čeští architekti Jiří Opočenský a Štěpán Valouch z ateliéru ov architekti, kteří získali v roce 2020 Českou cenu za architekturu za rekonstrukci a dostavbu sídla firmy Lasvit v Novém Boru, a také Petr Malinovský s Petrem Vyskočilem z METRO PROJEKTU Praha.
JH: Soutěž běžela loni a v lednu letošního roku uplynula všem účastníkům lhůta pro podání námitek proti výběru vítězného návrhu. Jelikož žádný z účastníků námitku nepodal, může Správa železnic zahájit s vítězem soutěže jednání o uzavření smlouvy. Jakmile se smlouva uzavře, zpracují architekti na základě svého soutěžního návrhu architektonickou studii a dokumentaci pro územní řízení k terminálu. Samotná stavební část by měla začít kolem roku 2025 s předpokladem dokončení v roce 2028–2029.
KK: Architektonické soutěže jsou totiž tou správnou cestou, jak si může investor pro svůj budoucí záměr vybrat kvalitního architekta či projektanta. Souzníme tak s Českou komorou architektů, která dlouhodobě architektonické soutěže prosazuje jako nástroj, který významně přispívá ke zlepšení urbanistického rozvoje a stavební kultury v Česku.
Stavby na železnici slouží široké veřejnosti a veřejnost by se v nich měla cítit dobře. Tomu pomůže dobrá architektura, a když tu architekturu budou dělat takoví architekti, jací se sešli v této soutěži, tak to dobrá architektura jednoznačně bude.
Bylo by proto skvělé, kdybychom všichni společně začali vnímat architektonické soutěže jako standardní postup, jak by měl investor, zejména veřejný, vybírat projektanta a architekta. Poslední roky tomu nasvědčují, ale před celou naší společností je ještě pořádný kus práce. Projekty tohoto typu jsou nicméně důkazem, že jsme na dobré cestě.
JH: U nás v HAVEL & PARTNERS se organizaci architektonických soutěží věnuje čtyřčlenný specializovaný tým, který má s tímto specifickým typem zadávacího řízení bohaté zkušenosti.
Příkladem může být soutěž na podobu nového pavilonu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, sídla Lesů ČR nebo pavilonu Krajské nemocnice Liberec. Po architektonické soutěži na návrh železniční stanice Veleslavín v Praze jde o druhou soutěž, kterou naše kancelář úspěšně pro Správu železnic organizovala. V současné době pro ně navíc zajišťujeme i další mezinárodní soutěž na budoucí sídlo Správy železnic na Smíchově a podílíme se na mezinárodní soutěži na podobu železničního uzlu Brno.
Aktuálně pracujeme ale i na dalších projektech. Například pro statutární město České Budějovice organizujeme vůbec první architektonickou soutěž veřejného investora na budoucí výstavbu bytového domu a pro městskou část Praha 2 krajinářskou soutěž na revitalizaci městského parku.
Architektonickým soutěžím se věnujeme několik let a chceme v tomto směru určitě i dál pokračovat. Nejenom ve vlastní organizaci soutěží, ale i v jejich propagaci, a proto také pořádáme přednášky a webináře s touto tematikou. Jsme přesvědčeni, že tento typ zadávacího řízení s sebou přináší pro zadavatele oproti jiným typům řízení celou řadu výhod. Hodnotí se anonymně kvalita návrhů porotou, která je z převážné části složena z nezávislých odborníků – architektů. Výsledek navíc nemůže být negativně ovlivněn například mimořádně nízkou nabídkovou cenou na úkor kvality, protože tu si zadavatel může stanovit předem.
Děkujeme za rozhovor.
Rozhovor připravil Matej Šišolák.
Zdroj: Reportér
Digitalizace zahrnuje i celou řadu právních aspektů, často zcela nových. „Je dobré včas ošetřit podstatu elektronického byznysu i po právní stránce,“ říká ROBERT NEŠPŮREK, který stojí v čele expertního týmu pro oblast informačních technologií advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS.
Především je zde boom e-commerce, firmy při tom potřebují zlepšovat procesy, a to obnáší i spoustu právních aspektů. Jako druhé bych zmínil investice do technologických firem. Vzniká řada nových fondů, za poslední dobu jsme pomáhali s řadou úspěšných prodejů a investic a celkově lze říct, že aktivita na tomto poli násobně roste. Za třetí bych zmínil poradenství ohledně správy dat, jejich uchovávání a využívání v oblasti marketingu, obchodu a služeb. A konečně je tu i digitalizace vnitřního chodu firem, přechod na digitální dokumenty a využívání elektronických podpisů.
Stále více, řekl bych, že dnes už činí transakce týkající se informačních technologií zhruba třetinu ze všech, které v HAVEL & PARTNERS řešíme.
Jednak je to trochu jiný princip ohodnocování firem a specifický typ rizik. Hlavní ovšem je, že se často jedná o byznys nehmotné podstaty, kde hraje velkou roli duševní vlastnictví, technologie, lidské schopnosti či využití dat. V souvislosti s tím musíme právně zajistit, aby kupující s firmou získal opravdu to, na čem byznys stojí.
Ročně asistujeme u desítek technologických transakcí, všechny jsou unikátní a mimořádně zajímavé už proto, že předmětem transakce jsou často fascinující technologické produkty a služby. Zajímavé například bylo, když jsme pracovali pro americký Intel na převzetí jedné menší české firmy. Střet světů mezi globálním gigantem a kreativními vlastníky stál za to. Ale povedlo se.
Především na to, jak pracují s daty, a pak také na práva k užívání různých technologických řešení. Je jasné, že zvlášť v dnešní době každý řeší, jak rychle rozjet byznys online. Nicméně určitě není radno podceňovat právní aspekty. Ne vždy je to intuitivní, aby to člověk jednoduše odhadl. Vyplatí se proto udělat si alespoň malý audit, jestli tam není nějaké zásadní riziko. Až se byznys rozjede, může to být velmi drahé či dokonce fatální.
Jako lídr na trhu advokátních služeb sice spolupracujeme s největšími a nejúspěšnějšími firmami a jejich majiteli, ale radíme i desítkám start-upů z nejrůznějších oblastí. Sami jsme byli před téměř dvaceti lety začínající, ambiciózní firma, která za tu dobu dosáhla světově jedinečného růstu i unikátně silné pozice na trhu. Umíme tedy skutečně pomoci i menším firmám a podpořit je v jejich růstu a rozvoji, který jsme sami zrealizovali. Výhodou také je, že jako úspěšná velká kancelář poskytujeme poradenství ve všech oblastech práva a všech podnikatelských oborech a naše znalosti dokážeme zkombinovat ve prospěch každého klienta.
Bankovní identita bude sloužit k tomu, aby se lidé mohli v elektronickém prostředí jednoduše identifikovat směrem k jiným privátním subjektům a ke státu. A právo na digitální služby by mělo přimět stát, aby co nejvíce úředních postupů převedl do elektronické podoby. To by nám všem opravdu velmi prospělo. Jsme rádi, že můžeme i takto přispět k modernizaci české společnosti po vzoru západních vyspělých zemí.
Autoři: David Krch, Josef Žaloudek, Martin Bureš
Připomínáme, že ve sbírce zákonů vyšel pod č. 609/2020 Sb. daňový balíček pro rok 2021, který přinesl poměrně zásadní změny ve zdanění příjmů fyzických osob.
V tomto upozornění bychom rádi stručně zdůraznili jedinou z nich: kde jsme dříve byli zvyklí na stabilní 15% sazbu daně, je nad určitý limit nově sazba 23 %. Tímto limitem je 48násobek průměrné mzdy ročně (v roce 2021 cca 1 700 000 Kč), přičemž tedy základ daně nad tuto hranici bude nově zdaňován sazbou daně 23 %. To se týká např. některých úrokových příjmů, příjmů z nájemného, z prodeje kryptoměn nebo majetku, nejrůznějších jiných „jednorázových“ příjmů, a to pokud tyto příjmy nejsou od daně osvobozené.
Mohla by se Vás některá z výše uvedených složek příjmů „nad limit“ týkat? Neváhejte se na nás obrátit. Naši odborníci zhodnotí Vaši konkrétní situaci a společně nalezneme nejoptimálnější řešení.
Zdroj: E15.cz
Do konce března 2022 budou zřejmě muset firmy zavést vnitřní systém pro přijímání a vyřizování oznámení takzvaných whistleblowerů, jinak jim bude hrozit až milionová pokuta. Počítá s tím totiž návrh zákona na ochranu oznamovatelů whistleblowerů, který nyní schválila vláda. Oznamovatelé by se podle návrhu měli dočkat také ochrany před odvetou ze strany zaměstnavatelů. Zároveň také zákon navrhuje sankci až 50 tisíc korun za to, když vědomě podají nepravdivé oznámení.
„Ucelená právní úprava v České republice dlouhodobě chybí, a to i z důvodu negativního postoje k whistleblowerům,“ říká Petra Sochorová, odbornice na compliance a counsel z advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS. Cílem nové právní úpravy je mj. ochránit lidi, kteří v práci zaznamenají nějaké protiprávní jednání a oznámí ho. Zákon navrhlo ministerstvo spravedlnosti. “V přijetí zákona vidím i úsporu veřejných a soukromých prostředků v důsledku včasného odhalení protiprávního jednání,” komentovala to ministryně spravedlnosti Marie Benešová.
Whistleblowery má ve firmách ochránit takzvaný vnitřní oznamovací systém. Ten budou muset zavést zákonem stanovené subjekty například veřejní zadavatelé nebo zaměstnavatelé s více než 50 zaměstnanci. „Za nezavedení vnitřního systému hrozí pokuta až 1 000 000 korun,“ varuje Sochorová. Firmy tak budou muset nejen zavést organizační opatření k podávání oznámení, ale například také určit příslušnou osobu zodpovědnou za správu tohoto systému, která může být i nezávislá na zaměstnavateli.
V praxi mnohdy potenciální whistleblowery odrazuje strach z negativních reakcí. „Na to návrh zákona reaguje zákazem odvetných opatření, za jejichž porušení hrozí pokuta až do výše 1 000 000 korun,“ uvádí Sochorová. Jako příklady odvetných opatření uvádí návrh zejména rozvázání pracovního poměru, neprodloužení pracovního poměru na dobu určitou, snížení mzdy nebo odměny, ostrakizaci, diskriminaci nebo neumožnění odborného rozvoje. „Ministerstvo do návrhu také na poslední chvíli doplnilo právo oznamovatele a dalších osob na přiměřené zadostiučinění, pokud jim byla odvetným opatřením způsobena nemajetková újma,“ doplňuje Sochorová z HAVEL & PARTNERS.
Snaha o legislativní úpravu whistleblowingu se v Česku objevila opakovaně, ale žádný z dosavadních návrhů neprošel. Na rozdíl od dřívějších návrhů ale představuje ten nynější povinnou transpozici směrnice Evropské unie. Členské státy EU jsou povinny směrnici promítnout do svých právních řádů nejpozději do 17. prosince 2021. Ke stejnému datu je proto navržena i účinnost české právní úpravy. Premiér Andrej Babiš v tiskové zprávě uvedl, že předpis vnímá jako zásadní protikorupční opatření, a očekává proto, že v parlamentu projde návrh tak, aby Česko transpoziční lhůtu dodrželo.
Zdroj: Právní rádce (únor)
Autoři: Adéla Havlová, Josef Adam
Podle téměř tří čtvrtin tuzemských firem je korupce v Česku rozsáhlý problém. Třetina společností ji pak považuje za komplikaci v podnikání. Vyplývá to z dva roky starého průzkumu Evropské komise. Pokud korupční případ zasáhne firmu, může přitom zásadně poškodit všechny zúčastněné subjekty. Pro mnoho podniků se tak dodržování pravidel a protikorupční politika stávají stále důležitějšími principy jejich fungování.
Implementace protikorupčních programů není v Česku povinná. Nicméně jejich začlenění do firemní kultury se v řadě zemí stává čím dál běžnějším.
Protikorupční politika se zabývá korupčním či podvodným jednáním z širšího pohledu než trestněprávní předpisy. Zajímá se o to, jak korupční jednání ohrožuje společensky sdílené hodnoty, zda hrozí jeho opakování, jak mu předcházet přiměřenými opatřeními a jak nejlépe případné incidenty řešit.
Pojem úplatku v protikorupční politice jde tak nad rámec trestněprávního vymezení. V této souvislosti se pod tímto termínem rozumí „nabízení, slibování, dávání, přijímání nebo sjednávání neoprávněné výhody (finanční i nefinanční, ať již přímo nebo nepřímo, nebo bez ohledu na to, zda je výsledkem porušení práva), která představuje pobídku nebo odměnu pro osobu za to, že v souvislosti se svým zaměstnáním nebo výkonem své funkce jedná nebo se zdrží určitého jednání v rozporu se svými povinnostmi“. 1
V boji proti korupčnímu jednání pak pomáhají takzvané protikorupční programy. Implementovat je v rámci firem ovšem není v Česku povinné. Pokud se společnost rozhodne, že protikorupční program mít nebude, není s tím podle českého práva spojena sankce v podobě správního deliktu ani trestného činu. Nicméně implementace se stává v řadě zemí čím dál běžnější.
Motivací může být záměr vedení chránit hodnoty společnosti a předcházet reputačním a škodním rizikům, ctít přání akcionářů v koncernu či podmínky hlavních zákazníků společnosti. Zajímavý je přístup na Slovensku, kde je zavedení certifikovaného systému protikorupčního managementu (viz dále níže k ISO 37001) podmínkou udělení oprávnění k výkonu technických kontrol.
Na druhou stranu se v českém zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob ani výslovně neuvádí, že přijetím protikorupčního programu se příslušná právnická osoba zbavuje své trestní odpovědnosti. Podle citovaného zákona se totiž ke zproštění trestní odpovědnosti právnické osoby vyžaduje „prokázání veškerého úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu svými zaměstnanci a členy orgánů zabránila“.
Protikorupční program pak tedy může sloužit jako jeden z dokladů, že právnická osoba veškeré úsilí v tomto ohledu vynaložila. Co všechno by pak mělo toto úsilí zahrnovat, napovídá metodika Nejvyššího státního zastupitelství k zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim vydaná loni na podzim. Podle ní totiž nestačí pouhé formální přijetí určitých opatření, ale následně je třeba je i materiálně naplňovat, to jest implementovat do praxe, kontrolovat, vynucovat, hodnotit a aktualizovat. 2
Smyslem je předcházet rizikům a tím zamezit spáchání trestného činu, resp. vyloučit nástup trestní odpovědnosti. 3
Protikorupční program je vždy součástí širšího systému corporate governance příslušné právnické osoby, naplňuje tak obecnou povinnost péče řádného hospodáře. Jinými slovy, této povinnosti se statutární orgán nemůže zbavit a z metodiky Nejvyššího státního zastupitelství je navíc patrné, že nároky na členy statutárních orgánů a výkon péče řádného hospodáře v tomto ohledu podstatně vzrostly. Z metodiky plyne, že řízení rizik spojených s korupcí by mělo být soustavné a mělo by utvářet ucelený systém, který dokáže průběžně a periodicky vyhodnocovat rizika, nedostatky a účinky stávajících opatření.
Zavádění protikorupčních opatření by měla vždy předcházet analýza, která vyhodnotí a identifikuje stávající rizika. Správně nastavený protikorupční systém by měl navíc také umět reagovat na další hrozby a umožňovat přijetí nových potřebných opatření. V neposlední řadě je třeba si uvědomit, že žádný protikorupční systém nebude fungovat, pokud ho nebudou zaměstnanci znát a dodržovat.
V menších firmách je obvyklé, že určitou roli v preventivním programu může vykonávat zaměstnanec v rámci svých běžných pracovních úkolů, protože se zpravidla nejedná o každodenní agendu. Například právník může být compliance officerem. Na rozsáhlejší úkoly, jako pravidelný audit a zhodnocení rizik, naopak doporučujeme najmout si odborníka s patřičnou kvalifikací, podobně jako je tomu u agendy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Důležité ale je nevyhýbat se ani kontrolním mechanismům. Jedním z nich je možnost anonymně oznamovat jednání, která jsou v rozporu se schváleným protikorupčním programem. Tato řešení nemusí být nákladná a mohou být založena na jednoduchých softwarových řešeních. Cílem je zejména zabezpečit, že jednání v rozporu s protikorupčním programem se nebude ignorovat, a systém se tak nestane nefunkčním.
Určitým vodítkem, jak správně implementovat ve firmě preventivní protikorupční systém, může být certifikace podle ČSN ISO 37001:2016 – Systémy protikorupčního managementu, která obsahuje podrobné provedení všech procesů včetně návodu.
Norma zahrnuje množství kontrolních mechanismů a pojistek, je ale zároveň flexibilní a dá se aplikovat jak na společnosti v soukromém sektoru, tak na neziskové či vládní organizace. A to bez ohledu na to, jak jsou velké, nebo v kterém působí oboru.
Norma vyžaduje nejen zavedení organizační politiky zakazující korupční jednání, systém by měl ale také jasně definovat závazky a odpovědnosti ze strany vrcholového managementu a stanovit jasná pravidla pro personál a obchodní partnery. Měl by jmenovat osoby zodpovědné za jeho dodržování a jasně popsat, jak bude probíhat kontrola personálu a jeho školení. Nastavit má také pravidla pro finanční kontroly a pravidelné vyhodnocování rizik, monitoring či audity. Součástí by mělo být i due diligence projektů a obchodních partnerů.
Byť je implementace systému podle zmiňované normy finančně i časově poměrně náročná, již nyní si v souvislosti se společenským tlakem na boj proti korupci mnohé firmy uvědomují její význam. Vůbec první firmou, která v Česku úspěšně získala certifikát podle této normy, byly Pražské vodovody a kanalizace. Další městské firmy by podle záměru zástupců hlavního města Prahy měly následovat.
Protikorupční politika není tedy novým tématem, ale zaznamenává soustavný vývoj. Poslední aktivita Nejvyššího státního zastupitelství ukazuje, že nároky na statutární orgány právnických osob a předcházení rizik spojených s případnými nežádoucími projevy korupce, porušováním hospodářské soutěže a pravidel řádné správy se budou zvyšovat. Rovněž se projevuje rostoucí společenský tlak a nižší tolerance k excesům právnických osob spojených s úplatkářstvím, podplácením, ale i jinými formami korupce a podvodného jednání.
Ohrožení reputace právnické osoby představuje totiž významné riziko. Navíc možné sankce ukládané podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob mohou vést až ke zrušení takové právnické osoby nebo k podstatnému omezení jejího podnikání. Těmto rizikům lze tedy čelit soustavnou prací a implementací přiměřených systémů prevence a jejich materiálním naplňováním.
1 Definice převzata z České technické normy, ČSN ISO 37001, Systémy protikorupčního managementu – Požadavky s návodem pro použití, str. 2.
2 Metodika Nejvyššího státního zastupitelství k aplikaci § 8 odst. 5 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim ze dne 9. 11. 2020, 3. vydání, str. 19.
3 Tamtéž, str. 11.
Již posedmé v řadě se advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS stala podle studie TOP Zaměstnavatelé 2021 nejžádanějším zaměstnavatelem mezi advokátními kancelářemi v České republice. Anketu každoročně pořádá Asociace studentů a absolventů. O nejžádanějších zaměstnavatelích rozhodují studenti českých vysokých škol, kteří hodnotí firmy podle pracovního prostředí, nabízeného odborného vzdělávání, společenské odpovědnosti či šance na budoucí vysoké příjmy.
„Těší mě, že i nadále zůstává naše kancelář pro novou generaci právníků nejatraktivnějším zaměstnavatelem. V HAVEL & PARTNERS si uvědomujeme, že úspěšnou firmu nelze vybudovat bez kvalitních lidí. I proto se snažíme vyhledávat nové nadějné právnické talenty z řad studentů. Ti u nás mohou pod vedením zkušených seniorních kolegů profesně růst a nabýt cenné zkušenosti z praxe největší nezávislé advokátní kanceláře ve střední Evropě,“ říká řídící partner kanceláře Jaroslav Havel.
HAVEL & PARTNERS má s počtem 240 právníků a daňových poradců nejsilnější tým na českém i slovenském trhu, který nabízí komplexní služby ve všech oborech práva a oblastech podnikání. V současnosti kancelář spolupracuje s více než pěti desítkami studentů, kteří jsou tak pod vedením zkušených seniorních právníků i špičkových odborníků již záhy v kontaktu s nejnáročnější klientelou z řad nejvýznamnějších domácích i zahraničích firem a nejúspěšnějších podnikatelů.
„Děkujeme studentům za jejich hlasování v anketě TOP Zaměstnavatelé. Nejen nepřetržitý ekonomický růst kanceláře, ale také neustálý růst kvality a nabídky služeb kanceláře činí z HAVEL & PARTNERS stabilní firmu s důvěryhodnou značkou. Právě to je důvodem, proč jsme u studentů tak žádanou firmou. Mají u nás totiž okamžitý přístup k unikátnímu know-how, které kancelář buduje již dvacet let, a mohou si tak od počátku kariéry vyzkoušet práci ve velké advokacii. Talentovaní studenti mají u nás možnost pracovat na výjimečně zajímavých případech a nabízíme jim zároveň šanci na plynulý a mimořádně rychlý kariérní růst. Těšíme se, že s řadou z nich zahájíme v budoucnu úspěšnou spolupráci,“ komentuje vítězství v anketě personální ředitel HAVEL & PARTNERS Daniel Soukup.
Radka Rainová
