Pojmem „on-line tržiště“ se označují webové stránky, přes které několik samostatných prodejců nabízí širokou škálu zboží za účelem přímého prodeje zákazníkům. Příkladem takového on-line tržiště může být např. Amazon nebo eBay. Tyto platformy, které slouží k propojení zákazníků a internetových prodejců, nabyly v posledních letech na významu.
Přestože on-line tržiště přináší maloobchodníkům a spotřebitelům celou řadu výhod, neboť usnadňují prodej a nákup zboží po internetu, dodavatelé mohou chtít z různých důvodů jejich používání omezit či zcela zakázat. Mohou tím sledovat ochranu image své značky, cenovou pozici svých produktů na trhu nebo zvyšování kvality prodejních služeb ze strany maloobchodníků, kteří by jinak mohli ztratit přímý kontakt se zákazníkem.
Zákaz používání on-line tržišť je třeba odlišovat od absolutního zákazu prodeje zboží přes internet, který je zpravidla považován za tvrdé omezení hospodářské soutěže.
Podle čl. 4 písm. b) nařízení o blokových výjimkách („VBER“), jehož platnost končí ke dni 31. května 2022, jsou zakázány vertikální dohody, jejichž cílem je omezit distributory nebo jejich zákazníky v prodeji smluvního zboží na určitém území či určité skupině zákazníků.
Pokyny k vertikálním omezením pak v bodě 54 uvádí, že dodavatel může: „požadovat, aby jeho distributoři využívali k distribuci smluvních výrobků platforem třetích stran pouze v souladu s normami a podmínkami, týkajícími se využívání internetu ze strany distributora, na nichž se dodavatel a jeho distributoři dohodli. Pokud je například internetová stránka distributora spravována na platformě třetí strany, může dodavatel požadovat, aby zákazníci nenavštěvovali distributorovy internetové stránky přes stránku s názvem či logem této platformy.“ Komise touto poněkud nejasnou formulací naznačila, že by požadavek dodavatele, aby jeho distributoři používali vlastní e-shop a neprodávali smluvní zboží přes internetová tržiště, mohl spadat do působnosti blokové výjimky.
Soudní dvůr tento přístup potvrdil ve svém rozsudku ve věci Coty (C-230/16). Nejprve v něm dovodil, že zákaz prodeje smluvního zboží přes on-line tržiště může být přípustný i tehdy, pokud je uložen v systému „čistě kvalitativní“ selektivní distribuce, na který zákaz protisoutěžních dohod vůbec nedopadá. Podmínkou však je, že se takové omezení může podle rozsudku ve věci Metro (C-26/76) uplatnit pouze za účelem ochrany luxusní image smluvního zboží. Soudní dvůr dále uvedl, že takový zákaz nepředstavuje územní ani zákaznické omezení podle čl. 4 písm. b) VBER, a to bez ohledu na skutečnost, zda je uložen v rámci systému kvalitativní či kvantitativní selektivní distribuce (DLC Countdown č. 19).
Nové VBER a Pokyny k vertikálním omezením, které jsou platné od 1. června 2022, pouze objasňují a kodifikují dosavadní rozhodovací praxi a judikaturu. V tomto ohledu je však nutné upozornit, že čl. 4 písm. e) VBER nově obsahuje samostatné tvrdé omezení, které spočívá v „bránění efektivnímu využívání internetu“ a které může být relevantní pro všechny distribuční systémy (selektivní, výhradní anebo otevřený).
Ve vztahu k luxusnímu zboží, které se prodává v rámci čistě kvalitativního systému selektivní distribuce, vychází nové Pokyny k vertikálním omezením (bod 105) z rozsudku ve věci Coty. Připouští, že zákaz prodeje luxusního zboží přes on-line tržiště může být se zohledněním rozsudku ve věci Metro přiměřený, pokud nebrání efektivnímu využívání internetu k dalšímu prodeji na určitá území anebo určitým skupinám zákazníků. Podmínky pro uložení zákazu prodeje přes on-line tržiště by tedy měly být splněny tehdy, pokud autorizovaní distributoři budou i nadále moci provozovat vlastní e-shop a volně inzerovat na internetu své zboží. Zákaz protisoutěžních dohod se pak na toto omezení neuplatní.
V bodě 208 nových Pokynů k vertikálním omezením je pak výslovně uvedeno, že bloková výjimka se uplatní na „přímý nebo nepřímý zákaz prodeje na on-line tržištích“, a to opět za předpokladu, že takové omezení nebude v rozporu s čl. 4 písm. e) nového VBER. I zde obsahují Pokyny k vertikálním omezením ujištění, že distributor může efektivně využívat internet v situaci, v níž může provozovat vlastní e-shop a využívat on-line inzerci.
VBER se uplatní pouze na dohody mezi podniky, které mají nižší než 30% tržní podíl. Proto nové Pokyny k vertikálním omezením (v bodech 338–342) obsahují vodítka pro posouzení situací, v nichž je zákaz prodeje přes on-line tržiště uložen mimo působnost VBER.
Upřesnění a kodifikace dosavadní rozhodovací praxe povede ke zvýšení právní jistoty, pokud jde o přípustnost omezování prodeje zboží přes on-line tržiště. Nová právní úprava zcela jistě povede ke sjednocení aplikační praxe napříč celou Evropskou unií.
Vítanou novinkou je, že Pokyny k vertikálním omezením vysvětlují, jak omezování prodeje přes on-line tržiště posuzovat v režimu VBER i mimo něj. Pokyny k vertikálním omezením zejména nově vysvětlují, jak k tomuto vertikálnímu omezení přistupovat v rámci čistě kvalitativního systému selektivní distribuce (tedy zcela mimo zákaz protisoutěžních dohod) a také v situacích, v nichž dodavatel anebo distributor mají vyšší než 30% tržní podíl.
Zpravodaj DLC Countdown pro vás zajišťuje advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.
Pokud budete potřebovat jakékoli doplňující informace anebo naši asistenci s nastavením distribučního systému, s důvěrou se obraťte na partnera Roberta Nerudu anebo na partnera Štěpána Štarhu.
Chcete se dozvědět více? Zůstaňte s námi…
Až do 1. června 2022 vám rádi budeme poskytovat pravidelný informační servis obsahující všechny podstatné informace týkající se změny pravidel pro uzavírání vertikálních dohod. To vše proto, abyste se společně s námi mohli dobře připravit na budoucnost. Budeme rovněž rádi, pokud navštívíte internetové stránky platformy DLC anebo její profil na sociální síti LinkedIn. Naleznete zde mnohem více informací týkajících se vertikálních dohod, a to z pohledu soutěžního i závazkového práva. Celkem 27 týmů specializovaných právníků z celé Evropy pracuje na tom, aby se platforma stala vaším oblíbeným zdrojem informací, na kterém budete hledat praktické rady pro vaše podnikání.
Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS zajišťovala právní poradenství pro investiční skupinu Czechoslovak Capital Partners (CSCP) při akvizici nemovitosti na adrese Vaníčkova 5, Praha 6. Komplexní právní služby poskytl tým zastoupený vedoucími advokáty Janem Fikarem a Lenou Fryčovou a právním koncipientem Petrem Potůčkem.
CSCP nemovitost odkoupila v rámci aukce od České pošty a spolu se svým strategickým partnerem na místě připravuje nový developerský projekt, který zachová provozovnu České pošty a nabídne také desítky nových bytů.
Investiční skupina Czechoslovak Capital Partners je pokračovatelem Šestého uzavřeného investičního fondu, a.s., který byl zřízen v roce 2012. Skupina má bohaté zkušenosti napříč celým investičním spektrem a od doby založení proinvestovala více než 3 mld. CZK.
Zdroj: HOTCAST
O digitalizaci advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS hovoří Dalibor Kovář v novém díle HOTCASTU experta na digitalizaci Filipa Dřímalky. Dozvíte se, jak se pracuje v jedné z největších advokátních kanceláří, jaká témata dnes v digitalizaci řeší moderní právnické firmy, jakým směrem se vyvíjí digitální podpisy nebo jaké novinky v ověřování identity nás čekají.
Poslechněte si zde:
Digitalizace a technologické inovace v posledním desetiletí hýbou světem. Internetový prodej a on-line marketing jsou čím dál tím důležitější k oslovení zákazníků. Není proto překvapením, že právní regulace on-line prodeje bude v novém nařízení o blokových výjimkách („VBER“) mnohem rozsáhlejší než v nyní platném nařízení z roku 2010.
Pojmy „aktivní prodej“ a „pasivní prodej“ jsou neodmyslitelně spojeny se soutěžní regulací vertikálních dohod. Podle čl. 4 VBER platí, že omezení pasivních prodejů je tvrdým omezením, které obvykle nesplní podmínky pro uplatnění blokové či individuální výjimky. S výjimkou ochrany exkluzivních distributorů, kterou jsme se zabývali v DLC Countdown č. 12, DLC Countdown č. 13 a DLC Countdown č. 14, se stejný princip uplatní rovněž ve vztahu k omezení aktivních prodejů.
Aktivní prodej spočívá v tom, že distributor cíleně oslovuje určité skupiny zákazníků anebo své prodejní úsilí zaměřuje na konkrétní území. Pasivní prodej je naopak reakcí na nevyžádanou poptávku zákazníků, na které se distributor v rámci své obchodní činnosti vůbec nezaměřoval.
Podle VBER a Pokynů k vertikálním omezením nyní platí, že on-line prodej je typicky považován za formu pasivního prodeje. Nicméně pokud je úsilí spojené s internetovým prodejem zaměřeno na konkrétní území, Komise je za určitých podmínek považuje za prodej aktivní. Z toho vyplývá, že jej dodavatel může při splnění určitých podmínek omezit ve snaze ochránit své výhradní distributory.
Základní principy regulace aktivních a pasivních prodejů by v nové právní úpravě měly zůstat v zásadě beze změn. Návrhy nového VBER a Pokynů k vertikálním omezením však mění definice pojmů aktivního i pasivního prodeje tak, aby lépe odpovídaly potřebám rozvíjejícího se e-commerce sektoru.
Důležité je, že tyto pojmy budou definovány přímo v samotném VBER, nikoli v Pokynech k vertikálním omezením. Novou definici pojmu „aktivní prodej“ lze najít v čl. 1 odst. 1 písm. l) VBER. Aktívním prodejem se bude nově rozumět přímé oslovování zákazníků nejrůznějšími komunikačními prostředky anebo cílená reklama a propagace v on-line i off-line prostoru. Zahrnuje to tak i veškerý kontakt se zákazníky přes on-line média, cenové srovnávače nebo reklamu v internetových vyhledávačích, pokud jsou zaměřeny na konkrétní území anebo skupinu zákazníků. Internetový prodej bude považován za „aktivní“ i tehdy, pokud webová stránka distributora bude zřízena v jiných jazycích anebo na jiné doméně, než je běžné ve státě, kde má distributor sídlo.
Bude rovněž upřesněno, za jakých podmínek bude možno v souladu s VBER omezit on-line prodeje ze strany výhradních distributorů.
Omezování pasivních prodejů, vč. pasivního on-line prodeje, bude i nadále zakázáno. Z nové definice pojmu „pasivní prodej“ obsažené v čl. 1 odst. 1 písm. m) VBER vyplývá, že se jím má rozumět reakce distributorů na nevyžádanou poptávku jednotlivých zákazníků, a to vč. dodávek zboží anebo poskytnutí služeb. Tato definice klade důraz na to, že musí jít o „nevyžádaný“ požadavek, který nevznikl na základě reklamy zaměřené na konkrétní území anebo skupinu zákazníků.
Pravidla pro omezování aktivního i pasivního prodeje zůstanou z velké části stejná. Nově dojde pouze k „uzákonění“ a upřesnění těchto pojmů, zejména v souvislosti s on-line prodejem. Změn doznala zejména definice pojmu „aktivní prodej“, který bude nově zahrnovat všechny formy marketingu, které se nevejdou do kategorie s označením „pasivní prodej“. Za aktivní prodej se budou nově považovat rovněž některé způsoby on-line prodeje, které nabyly na významu až v posledním desetiletí, a proto na ně dosavadní právní úprava nijak nepamatovala.
V zájmu ochrany prodejního úsilí a investic vynaložených výhradními distributory pamatuje návrh VBER na to, že dodavatel bude moci na exkluzivně přidělená území, resp. exkluzivně přiděleným skupinám zákazníků, zakázat aktivní prodej ze strany ostatních svých distributorů. Oproti dosavadní právní úpravě se přitom tato možnost bude v budoucnu týkat rovněž některých forem on-line prodeje, např. cílení na zákazníky s využitím cenových srovnávačů anebo internetových vyhledávačů v konkrétním státě.
Na teritoriu Evropské unie jsou územní a zákaznická omezení považována za tvrdá omezení, která obvykle spadají do rozsahu zákazu protisoutěžních dohod (čl. 101 odst. 1 SFEU). I nová právní úprava sleduje základní cíl v podobě zajištění volného pohybu zboží a služeb na vnitřním trhu, a proto ani nemohlo dojít k jakékoli významné změně základní koncepce omezování aktivních a pasivních prodejů. Definice pojmů „aktivní prodej“ a „pasivní prodej“ však bude nově zakotvena přímo ve VBER. Nejde již tedy o tzv. soft-law vydané Komisí, ale o „tvrdé právo“, což posiluje právní jistotu a vymahatelnost před soudy. Upřesnění definic pak předejde diskuzím o tom, které prodeje jsou ještě pasivní a které již aktivní.
Zpravodaj DLC Countdown pro vás zajišťuje advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.
Pokud budete potřebovat jakékoli doplňující informace anebo naši asistenci s nastavením distribučního systému, s důvěrou se obraťte na partnera Roberta Nerudu anebo na partnera Štěpána Štarhu.
Chcete se dozvědět více? Zůstaňte s námi…
Až do 1. června 2022 vám rádi budeme poskytovat pravidelný informační servis obsahující všechny podstatné informace týkající se změny pravidel pro uzavírání vertikálních dohod. To vše proto, abyste se společně s námi mohli dobře připravit na budoucnost. Budeme rovněž rádi, pokud navštívíte internetové stránky platformy DLC anebo její profil na sociální síti LinkedIn. Naleznete zde mnohem více informací týkajících se vertikálních dohod, a to z pohledu soutěžního i závazkového práva. Celkem 27 týmů specializovaných právníků z celé Evropy pracuje na tom, aby se platforma stala vaším oblíbeným zdrojem informací, na kterém budete hledat praktické rady pro vaše podnikání.
Specialisté advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS pro oblast venture kapitálu zajišťovali pro fond Credo Ventures komplexní právní služby při investici do startupu EquiLibre Technologies. Právní poradenství poskytli fondu partner Václav Audes a senior advokát Tomáš Navrátil, daňové aspekty řešil partner Josef Žaloudek a služby v oblasti korporátního práva, smluv a pracovního práva měli na starosti senior advokátka Irena Munzarová a senior advokáti Radek Riedl a Vojtěch Katzer.
Credo Ventures se zaměřuje na investice do rychle rostoucích projektů v oblasti celé řady významných technologií v regionu střední a východní Evropy. U startupu EquiLibre Technologies se jednalo o investici do velmi rané fáze projektu.
Za tímto startupem stojí trojice odborníků v oblasti matematiky a počítačových věd, kteří dříve působili jako špičkoví vývojáři pro společnost Google. Založili vlastní společnost EquiLibre Technologies a jejich cílem je vyvinout unikátní algoritmus a systém umělé inteligence k nákupu a prodeji aktiv na burzách, který by vytipoval vhodné investice zejména do akcií a kryptoměn ještě předtím, než vzroste jejich hodnota.
V rámci DLC Countdown č. 12, DLC Countdown č. 13 a DLC Countdown č. 14 jsme si představili pojmy „aktivní prodej“ (který je zacílen na konkrétní zákazníky) a „pasivní prodej“ (který je reakcí na jejich nevyžádanou poptávku). V oblasti vertikálních dohod se jedná o ústřední pojmy, se kterými pracují téměř všechny distribuční modely.
Distributoři by v zásadě měli mít možnost uskutečňovat aktivní i pasivní prodeje podle svého uvážení. Právě proto nařízení o blokových výjimkách („VBER“) považuje územní a zákaznická omezení za tzv. tvrdá omezení hospodářské soutěže. I tato omezení však v určitých případech mohou být ze zákazu protisoutěžních dohod vyňata, a to pokud slouží k ochraně výhradních distributorů, resp. v menší míře selektivních distributorů.
Systém výhradní distribuce spočívá v tom, že dodavatel přidělí určité území anebo skupinu zákazníků exkluzivně výhradnímu distributorovi. Ten je pak v tomto rozsahu chráněn před aktivními prodeji ze strany samotného dodavatele či jeho jiných odběratelů. Systém selektivní distribuce pak stojí na principu, že se dodavatel zaváže smluvní zboží dodávat pouze distributorům vybraným na základě určitých objektivně stanovených kritérií. Tito distributoři pak mohou smluvní zboží bez omezení prodávat koncovým zákazníkům. Musí jim však být zakázáno přeprodávat zboží neschváleným distributorům.
Dodavatelé si mohou vybrat, zda při prodeji zboží využijí model výhradní, selektivní nebo volné (tedy nevýhradní a neselektivní) distribuce. Samozřejmě mohou tyto formy distribuce kombinovat tak, že na různých územích zavedou jiný distribuční systém.
Co se stane, pokud se dodavatel rozhodne pro použití „hybridního“ distribučního systému, ve kterém budou vedle sebe na různých územích, resp. vůči různým skupinám zákazníků, fungovat výhradní i selektivní distributoři? To se dočtete v tomto vydání DLC Countdown, ve kterém se věnujeme právě těmto situacím a změnám, které s sebou přinese novelizované VBER. Již nyní můžeme prozradit, že tyto změny zajistí lepší ochranu jednotlivých distributorů a symbiózu těchto distribučních modelů.
Podle nyní platného VBER mohou být výhradní distributoři chráněni před aktivními prodeji. To znamená, že ostatní dodavatelovi distributoři nemohou usilovat o prodeje na exkluzivně přiděleném území, resp. exkluzivně přidělené skupině zákazníků.
Toto pravidlo se uplatní rovněž ve vztahu k „hybridním“ distribučním modelům. Podle čl. 4 písm. c) VBER nemůže dodavatel omezovat okruh zákazníků, kterým selektivní distributoři mohou prodávat smluvní zboží. Pokyny k vertikálním omezením však v bodě 56 potvrzují, že dodavatel může svým selektivním distributorům zakázat aktivní prodej na území, na kterém byl jmenován výhradní distributor.
Naopak to ale neplatí. VBER ani Pokyny k vertikálním omezením totiž selektivním distributorům neposkytují jakoukoli ochranu před aktivními či pasivními prodeji ze strany ostatních dodavatelových distributorů (výhradních ani neautorizovaných), kteří působí mimo území vyhrazené pro provoz systému selektivní distribuce.
Nové VBER zavádí právní rámec, který při použití „hybridních“ modelů distribuce umožní ochranu selektivních distributorů před výhradními a nevýhradními distributory a ochranu výhradních distributorů před selektivními distributory (systém obousměrné ochrany).
Navrhované znění právní úpravy umožňuje dodavateli chránit jím provozovaný systém selektivní distribuce tím, že svým (výhradním i nevýhradním) distributorům zakáže aktivní i pasivní prodeje neschváleným distributorům usazeným na území pro provoz tohoto systému (čl. 4 písm. b) a čl. 4 písm. d) VBER). Stejně jako doposud pak dodavatel bude moci rovněž chránit jím provozovaný systém výhradní distribuce, tedy zakázat selektivním distributorům aktivně prodávat smluvní zboží na exkluzivně přidělené území (čl. 4 písm. c) VBER).
V obou uvedených případech může dodavatel požadovat, aby výhradní, nevýhradní či selektivní distributor přenesl omezení prodejů na své zákazníky, kteří uzavřeli distribuční smlouvu přímo s dodavatelem nebo od subjektu, který získal od dodavatele právo distribuovat smluvní zboží.
Ukažme si to na situaci, v níž dodavatel hodinek zřídí v České republice systém výhradní distribuce a jmenuje zde exkluzivně distributora „A“. Ve všech ostatních členských státech EU však smluvní zboží uvádí na trh prostřednictvím selektivních distributorů. Dodavatel pak bude moci požadovat, aby se výhradní distributor „A“ (a všichni jeho odběratelé) zavázal, že na území států, na kterých dodavatel provozuje systém selektivní distribuce, nebude smluvní zboží aktivně prodávat neautorizovaným distributorům ani reagovat na jejich nevyžádanou poptávku. Tímto způsobem bude selektivním distributorům zajištěna ochrana před neautorizovanými prodejci usazenými v jiných státech. Současně pak může dodavatel zakázat všem svým selektivním distributorům, aby hodinky aktivně prodávali na území České republiky, které je exkluzivně přiděleno distributorovi „A“.
Podle dosavadní právní úpravy takové nastavení není možné. Výhradnímu distributorovi „A“ totiž nyní musí být umožněny aktivní i pasivní prodeje neautorizovaným distributorům, kteří jsou usazeni na území určeném pro provoz systému selektivní distribuce. Dodavatel nemá v tuto chvíli jakoukoli možnost své selektivní distributory náležitě ochránit.
Nová právní úprava umožní podnikům efektivně využívat „hybridní“ distribuční systémy, které budou kombinovat na různých částech území EU model výhradní a selektivní distribuce. To jim umožní pružně reagovat na jejich byznysové potřeby.
Významnou novinkou je přitom zavedení možnosti ochrany selektivních distributorů před aktivními či pasivními prodeji z území, na nichž systém selektivní distribuce není provozován. Ochrana výhradních distributorů zůstane zachována ve stejném rozsahu.
Nově zaváděná „obousměrná ochrana“ výhradních a selektivních distributorů odpovídá tomu, že se Evropská komise v této oblasti rozhodla pro flexibilnější přístup. Sledovaným cílem přitom je, aby tyto distribuční modely mohly dobře fungovat vedle sebe. Efektivita nastavení distribučního systému, který bude odpovídat požadavkům VBER, tak již nebude podkopávána tím, že dodavatel na území EHP využívá různé distribuční modely.
Jsme zvědavi, jak bude tato legislativní změna v praxi využívána. Rovněž bude zajímavé sledovat, jak budou podniky využívat další novinky, které s sebou v oblasti omezování aktivních či pasivních prodejů přinese. Je jen škoda, že nové Pokyny k vertikálním omezením neobsahují jakékoli příklady, jak by to v praxi mohlo vypadat.
Zpravodaj DLC Countdown pro vás zajišťuje advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.
Pokud budete potřebovat jakékoli doplňující informace anebo naši asistenci s nastavením distribučního systému, s důvěrou se obraťte na partnera Roberta Nerudu anebo na partnera Štěpána Štarhu.
Chcete se dozvědět více? Zůstaňte s námi…
Až do 1. června 2022 vám rádi budeme poskytovat pravidelný informační servis obsahující všechny podstatné informace týkající se změny pravidel pro uzavírání vertikálních dohod. To vše proto, abyste se společně s námi mohli dobře připravit na budoucnost. Budeme rovněž rádi, pokud navštívíte internetové stránky platformy DLC anebo její profil na sociální síti LinkedIn. Naleznete zde mnohem více informací týkajících se vertikálních dohod, a to z pohledu soutěžního i závazkového práva. Celkem 27 týmů specializovaných právníků z celé Evropy pracuje na tom, aby se platforma stala vaším oblíbeným zdrojem informací, na kterém budete hledat praktické rady pro vaše podnikání.
Jedním z běžně používaných distribučních modelů je tzv. selektivní distribuce. V systému selektivní distribuce se dodavatel zavazuje k tomu, že bude smluvní zboží anebo služby dodávat pouze distributorům, které vybral na základě určitých kritérií. Tito distributoři se pak zavazují k tomu, že na území vyhrazeném pro provoz systému selektivní distribuce nebudou smluvní zboží anebo služby přeprodávat neautorizovaným distributorům.
Dodavatel tak pro distribuci svého zboží využívá síť autorizovaných (tedy jím schválených) distributorů. Nového distributora pak lze do této sítě začlenit po splnění předem stanovených kvalitativních kritérií. Ta dodavatel může doplnit rovněž kvantitativními kritérii, jejichž uplatnění vede k přímočařejšímu omezení počtu distributorů působících v rámci systému (např. stanovení minimálních či maximálních prodejů nebo výslovným zastropováním počtu distributorů).
Na čistě kvalitativní selektivní distribuci, jakož i na kvantitativní selektivní distribuci, se bez ohledu na povahu dotčených produktů a uplatněných kritérií výběru uplatní nařízení o blokových výjimkách („VBER“).
Ve vztahu k čistě kvalitativní selektivní distribuci se navíc na VBER není třeba vůbec spoléhat. Pokud totiž konkrétní systém selektivní distribuce splňuje určitá kritéria, má se za to, že se na něj nevztahuje zákaz protisoutěžních dohod. K tomu je však potřeba, aby dodavatel vybíral své distributory na základě objektivních kritérií, která jsou přiměřená požadavkům na distribuci smluvního zboží a která přímo nevedou k omezení počtu distributorů. Systém selektivní distribuce lze považovat za „čistě kvalitativní“ pouze při splnění těchto podmínek.
Podle VBER má dodavatel povinnost na území, kde provozuje systém selektivní distribuce, zakázat svým autorizovaným distributorům přeprodej zboží neautorizovaným distributorům. Takové omezení je podstatou selektivní distribuce, a proto není považováno za tzv. tvrdé omezení. Autorizovaní distributoři působící na maloobchodní úrovni trhu však musí mít na území určeném pro provoz systému selektivní distribuce možnost aktivně i pasivně prodávat smluvní zboží koncovým zákazníkům. Rovněž musí být vždy povoleny tzv. křížové dodávky mezi selektivními distributory. Stejně jako v ostatních distribučních systémech může dodavatel autorizovaným velkoobchodníkům zakázat prodej smluvního zboží koncovým zákazníkům nebo jim prostřednictvím tzv. klauzule o umístění nařídit, aby při distribuci zboží působili pouze z jím stanoveného místa usazení. Komise navíc vyžaduje, aby výběrová kritéria uplatňovaná ve vztahu k on-line a off-line prodeji byla v zásadě srovnatelná.
Dodavatel je také oprávněn svým autorizovaným distributorům uložit zákaz aktivních prodejů na území, které není určeno k provozování systému selektivní distribuce a ve kterém se dodavatel rozhodl určit výhradního distributora. Autorizovaným distributorům však ochrana před aktivními ani pasivními prodeji smluvního zboží ze strany ostatních (vč. výhradních) distributorů poskytována není.
Zdá se, že v oblasti selektivní distribuce dojde k významným změnám.
Návrh nového VBER totiž výslovně upravuje tvrdá omezení ve vztahu ke třem různým distribučním modelům. Jedná se o výhradní distribuci (čl. 4 písm. b) VBER), selektivní distribuci (čl. 4 písm. c) VBER) a tzv. volnou distribuci, kterou nelze považovat za výhradní ani selektivní (čl. 4 písm. d) VBER).
Ve vztahu k systémům selektivní distribuce je přitom třeba zohlednit rovněž seznam (obecných) tvrdých omezení, který platí pro neselektivní distribuční systémy. Zdá se tedy, že nový VBER autorizovaným distributorům, kteří často vynakládají nemalé investice do budování značky dodavatele, poskytne vyšší míru ochrany před prodejem ze strany neautorizovaných distributorů. A to hned dvěma způsoby.
Zaprvé, dodavatel bude oprávněn na území určeném pro provoz systému selektivní distribuce zakázat přeprodej smluvního zboží neschváleným distributorům, a to nejen autorizovaným distributorům (jako dosud), ale nově rovněž jejich zákazníkům (čl. 4 písm. c) bod i) druhá odrážka VBER). Zadruhé, dodavatel bude smět (výhradním) distributorům anebo jejich zákazníkům mimo území vyhrazeném pro provoz selektivní distribuce uložit omezení aktivních nebo pasivních prodejů smluvního zboží neautorizovaným distributorům působícím na území vyhrazeném pro provoz systému selektivní distribuce (čl. 4 písm. b) bod ii) a čl. 4 písm. d) bod ii) VBER). Problematice této ochrany se bude věnovat DLC Countdown č. 20.
Podle návrhu Pokynů k vertikálním omezením se pak zdá, že Komise zavede flexibilnější režim pro stanovování výběrových kritérií uplatňovaných vůči on-line prodejcům. Zcela totiž vypadl požadavek na to, aby výběrová kritéria pro on-line prodej a off-line prodej byla rovnocenná. Dodavatelé tak budou moci nově stanovovat pro výběr autorizovaných distributorů různá kritéria podle toho, zda se jedná o on-line nebo off-line prodej. I nadále platí, že cílem takového rozlišování nesmí být zabraňování autorizovaným distributorům anebo jejich zákazníkům v prodeji po internetu.
Zavedení systému selektivní distribuce je na území Evropské unie relativně komplikovaným cvičením. Pokud se totiž již podnik rozhodne takový distribuční model postavit, resp. na něj přejít, musí zvolit přístup všechno, nebo nic. U malých a středních podniků se totiž v praxi často stává, že systém selektivní distribuce není na území celé EU zaveden v jednom okamžiku. Podle dosavadní úpravy pak dodavatelé nemají možnost chránit své autorizované distributory před tím, aby distributoři usazení mimo území vyhrazené pro provoz systému selektivní distribuce dodávali zboží jejich neautorizovaným konkurentům. Pokud by dodavatel takové prodeje zakázal, představovalo by to zakázané ukládání územních, resp. zákaznických omezení. Nové VBER by tento nedostatek mělo napravit, a umožnit tak podnikům postupné zavádění systému selektivní distribuce napříč celým územím EU.
Změny, které nás s příchodem nové právní úpravy čekají, vítáme. S novými VBER a Pokyny k vertikálním omezením totiž bude možné nastavit systém selektivní distribuce tak, aby odpovídal požadavkům 21. století, ve kterém hraje čím dál větší roli prodej zboží prostřednictvím internetu. Dodavatelé totiž budou moci kritéria pro výběr autorizovaných distributorů působících on-line stanovovat s větší mírou flexibility. A to bez toho, že by se museli obávat dosud platného požadavku na rovnocennost výběrových kritérií pro on-line a off-line prodej.
Za správné považujeme i zavedení zvýšené ochrany autorizovaných distributorů před prodeji smluvních výrobků uskutečňovanými neschválenými distributory. Autorizovaní distributoři totiž často investují do rozvoje dodavatelovy značky, přičemž prodeje neautorizovaných distributorů je mohou od těchto investic odrazovat. Možnost postupného zavádění systému selektivní distribuce v jednotlivých členských státech EU (či na úžeji vymezených územích) pak uvítají zejména malé a střední podniky.
Zpravodaj DLC Countdown pro vás zajišťuje advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.
Pokud budete potřebovat jakékoli doplňující informace anebo naši asistenci s nastavením distribučního systému, s důvěrou se obraťte na partnera Roberta Nerudu anebo na partnera Štěpána Štarhu.
Chcete se dozvědět více? Zůstaňte s námi…
Až do 1. června 2022 vám rádi budeme poskytovat pravidelný informační servis obsahující všechny podstatné informace týkající se změny pravidel pro uzavírání vertikálních dohod. To vše proto, abyste se společně s námi mohli dobře připravit na budoucnost. Budeme rovněž rádi, pokud navštívíte internetové stránky platformy DLC anebo její profil na sociální síti LinkedIn. Naleznete zde mnohem více informací týkajících se vertikálních dohod, a to z pohledu soutěžního i závazkového práva. Celkem 27 týmů specializovaných právníků z celé Evropy pracuje na tom, aby se platforma stala vaším oblíbeným zdrojem informací, na kterém budete hledat praktické rady pro vaše podnikání.
Britská ratingová agentura Chambers and Partners ve svém mezinárodním hodnocení právnických firem Chambers Europe Awards znovu ocenila HAVEL & PARTNERS jako nejlepší advokátní kancelář působící v roce 2022 v České republice. Toto nejprestižnější zahraniční oborové ocenění získává kancelář již potřetí v řadě. „Sérii vítězství HAVEL & PARTNERS jako české advokátní kanceláře roku již třetí rok po sobě žádná firma v žádné soutěžní kategorii nevyrovnala a je důkazem mimořádného úspěchu této kanceláře v České republice,“ uvádí agentura Chambers and Partners. Podle ní klienti oceňují, že kancelář je spolehlivým partnerem, který nabízí služby od A do Z s praktickým přístupem a v perfektní kvalitě a díky mimořádným kontaktům v zahraničí je tým schopen řešit záležitosti klientů po celém světě.
„Tento opakovaný úspěch potvrzuje, že jsme dlouhodobě lídrem v oboru a kontinuálně nabízíme klientům maximální podporu a špičkové právní a daňové poradenství odpovídající nejvyšším mezinárodním standardům, a to i v kontextu neočekávaných událostí, krizových situací a ekonomických turbulencí, které poslední rok přinesl,“ komentuje úspěch řídící partner Jaroslav Havel.
„Ocenění si velmi vážíme, protože o něm rozhodují nejen kolegové z oboru a další advokátní kanceláře, ale především reference klientů. Děkuji jim proto za jejich důvěru a dlouhodobou spolupráci a věřím, že na ni úspěšně navážeme i v dalším období. Velké poděkování patří i všem kolegům v HAVEL & PARTNERS, kteří dennodenně pracují na tom, abychom si důvěru našich klientů dlouhodobě udrželi. Je to především ocenění jejich špičkové odbornosti a maximálního pracovního úsilí, se kterými se klientům věnují,“ dodává.
Výsledky letošního ročníku prestižních právních cen Chambers Europe Awards, které uděluje londýnské vydavatelství Chambers and Partners, byly vyhlášeny 22. dubna 2022 v hotelu Intercontinental v Madridu. Ocenění zde osobně převzal partner kanceláře Václav Audes a svou řečí navázal na Jaroslava Havla: „Jsem hrdý na náš tým, bez kterého bych tu teď nemohl stát. Přebírám cenu za skvěle odvedenou práci, která se tak pozitivně promítla do hodnocení naší kanceláře a obecně reputace české právní scény v zahraničí.“
Chambers and Partners na základě nezávislého hodnocení a komentářů klientů i samotných advokátních kanceláří a posouzení více než 130 analytiků každoročně vydává ratingové publikace, které již od roku 1990 mapují nejkvalitnější advokátní kanceláře po celém světě. Chambers Europe Awards oceňuje nejlepší kanceláře v jednotlivých evropských jurisdikcích, hodnotí přitom jejich práci, kvalitu služeb i strategický růst a úspěchy za posledních 12 měsíců.
Zdroj: Estate (duben 2022)
Stejně jako v Česku i na slovenském realitním trhu platí, že kde nabídka nestačí poptávce, ceny rostou vzhůru. Řešením má být přitom na Slovensku podobně jako u nás nový stavební zákon. Zajistit by měl jednodušší a rychlejší povolení staveb. Zda přinese nejzásadnější změna ve stavebním právu za více než 45 let naději pro slovenské stavebnictví, přibližují právníci ze slovenské kanceláře HAVEL & PARTNERS.
Trh nemovitostí na Slovensku zažívá v posledních letech neustálý růst cen, který zejména v posledním období dosahuje nevídané výše. Podle údajů Národní banky Slovenska stoupla průměrná cena nemovitostí na bydlení v posledním čtvrtletí 2021 meziročně o 22,1 %, přičemž ceny domů meziročně vzrostly dokonce o 31,5 %.
Jako příčiny se často zmiňují nízké úrokové sazby hypoték či zdražování stavebních materiálů a energií. Podle expertů je ale jedním z hlavních důvodů nedostatečná nabídka nových nemovitostí, která nestíhá reagovat na poptávku. Stát se proto snaží problém řešit a přichází s návrhy, jak posílit nabídku nových rezidenčních nemovitostí.
Kromě výstavby nájemních bytů má být jedním ze způsobů řešení nedostatečné nabídky bytů i přijetí nového stavebního zákona, který má přinést zásadní zrychlení a zefektivnění stavebních řízení, a tím urychlit výstavbu a zvýšit počet nových projektů. Návrh zákona již prošel ve slovenském parlamentu prvním čtením a v případě jeho definitivního schválení kompletně nahradí stavební zákon z roku 1976.
Nový stavební zákon je odpovědí zákonodárce na dlouhodobý problém slovenského stavebnictví, a tím je neúměrná délka a netransparentnost stavebních řízení. V mezinárodním žebříčku Doing Business, který měří zejména délku či složitost získávání stavebních povolení, obsadilo Slovensko nelichotivou 146. příčku a dopadlo tak hůře než mnohé rozvojové země.
Zkostnatělost stavebních řízení přitom není jen problém, který negativně ovlivňuje dostupnost bydlení, ale také překážkou rozvoje slovenského trhu komerčních nemovitostí. Na neodůvodněně komplikované a zdlouhavé procesy na stavebních úřadech si stěžují i naši klienti působící v oblasti developmentu kancelářských budov či logistických parků.
Ve srovnání s novým stavebním zákonem v Česku stojí ten slovenský na stejných základních principech. Zrychlení a zjednodušení procesů povolování staveb má nový stavební zákon na Slovensku dosáhnout mimo jiné i sloučením dosavadního řízení EIA spolu s územním a stavebním řízením do jednoho řízení o stavebním záměru. Zákon počítá i s fikcí souhlasu dotčených orgánů a samospráv v případě zmeškání lhůty pro zaslání jejich stanoviska, nebo s rozsáhlou digitalizací všech stupňů řízení. Zásadní změnu představuje i přesun výkonu pravomoci stavebního úřadu ze samospráv na stát a zároveň přenesení určitých pravomocí stavebního úřadu na projektanta.
Ve veřejné diskusi k návrhu zákona obecně panuje shoda, že záměr zrychlit a zjednodušit stavební řízení je určitě krok správným směrem a nový stavební zákon by měl skutečně odstranit mnohé zbytečné překážky či podmínky, které dnes proces povolení stavby bezdůvodně protahují. Přesto se objevuje i rozsáhlá kritika z řad odborné veřejnosti, nevládních organizací či samospráv.
Návrh zákona podle kritiků působí v mnoha ohledech nedotaženě a může podle nich v praxi vést k nejasnostem. Jako potenciální problém zmiňují například plánované přenesení výkonu funkce stavebních úřadů na subjekty, které k tomu nejsou odborně nebo kapacitně způsobilé (třeba památkové úřady či orgány ochrany životního prostředí). Další zase poukazují na silné postavení projektanta jako osoby, která bude z povahy věci nakloněna spíše stavebníkovi.
Někteří vyjadřují obavy, zda k urychlení řízení v určitých případech nedochází na úkor samospráv, sousedů nebo ochrany životního prostředí. Samosprávám se zejména nezamlouvá, že navrhovaná legislativní změna jim odebírá pravomoc vykonávat funkci stavebních úřadů a regulovat tak výstavbu na svém území.
S relevantními připomínkami úřadů, samospráv a nevládních organizací se bude bezpochyby třeba ještě vypořádat a jednotlivá ustanovení zákona před jeho finálním schválením zpřesňovat nebo upravit tak, aby byly zájmy developerů, samospráv a veřejnosti při povolování staveb dostatečně vyvážené. Zároveň bude třeba zajistit, aby o povolování rozhodovaly vždy úřady, které jsou dostatečně kapacitně i odborně vybaveny pro zajištění expertního a rychlého posouzení souladu staveb s právními předpisy.
Pokud slovenští zákonodárci relevantní připomínky ke znění zákona před jeho schválením zohlední, lze očekávat, že nový zákon přispěje k rychlejší výstavbě a tím i zvětšení nabídky nových rezidenčních (ale i komerčních) nemovitostí. Zda se pak tyto předpoklady přetaví do reality, ukáže budoucnost.
I přes pozitivní dopady je však nepochybné, že nový stavební zákon vnese do slovenského realitního prostředí určitý element nejistoty. Přeci jen jde o radikální změnu procesů povolování staveb, které na slovenském území fungovaly více či méně beze změn od 70. let minulého století. Zejména v období bezprostředně po nabytí účinnosti nového zákona by tedy mohly vznikat aplikační problémy, které vyřeší až praxe nebo případně dodatečná změna zákona.
Diskusi ohledně nového stavebního zákona na Slovensku sledujeme a analyzujeme všechny plánované změny v porovnání se současnou právní úpravou. Našim klientům z oblasti developmentu nemovitostí tak dokážeme prakticky okamžitě po přijetí nové legislativy poskytnout komplexní právní poradenství týkající se nových stavebních řízení a plynule je tak provést nejzávažnější změnou právních předpisů v oblasti výstavby na Slovensku za poslední desetiletí.
Ve 13. ročníku ankety Zákon roku zvítězil nový stavební zákon, který má přinést zásadní zjednodušení a urychlení povolování staveb v České republice. Na přípravě předpisu se podílel legislativní tým HAVEL & PARTNERS pod vedením partnera Františka Korbela. O nejlepším zákonu loňského roku rozhodlo hlasování veřejnosti. Je to již počtvrté v řadě, kdy uspěl předpis, do jehož příprav se kancelář zapojila.
„Cílem nového stavebního zákona bylo zejména reformovat výkon státní správy a odstranit obrovskou míru složitosti při povolování staveb. Jsme přesvědčeni, že v tomto ohledu nový stavební zákon českému stavebnictví jednoznačně prospěje,“ komentuje úspěch předpisu v anketě František Korbel.
„Chceme být těmi, kteří pomáhají formovat právní řád a přispívají ke zlepšování kvality života i podmínek podnikání, proto se zapojujeme do přípravy potřebné legislativy či pomoci státu, městům, komorám a asociacím a těší nás, že toto naše úsilí pravidelně oceňuje svým hlasováním v anketě Zákon roku i odborná veřejnost a podnikatelé,“ dodává.
I v předchozích třech ročnících uspěly zákony, na jejichž přípravě pracovala kancelář HAVEL & PARTNERS. Loni v anketě zvítězil zákon o bankovní identitě, rok před tím to byl zákon o právu na digitální služby a Zákonem roku 2018 se stala novela zákona o urychlení výstavby liniové infrastruktury.
Anketa Zákon roku vyhlašuje již od roku 2010 nejlepší a nejvíce inspirativní právní regulace podnikání za uplynulý rok. Nominace navrhuje široká odborná porota a v anketě pak každoročně hlasují tisíce podnikatelů i široká veřejnost. Anketa je společným projektem firem, asociací a dalších subjektů angažujících se v oblasti kvality regulace českého podnikání. Organizátorem je Deloitte Legal a záštitu projektu pravidelně uděluje Česká advokátní komora, Hospodářská komora ČR a Komora daňových poradců ČR. Více informací o projektu naleznete ZDE.
Duální distribuce je distribučním systémem, v němž dodavatel prodává zboží nebo služby jak samostatně, tak prostřednictvím nezávislých distributorů. V takovém systému dodavatel svým distributorům přímo konkuruje (typicky na maloobchodním trhu). Jako příklad si můžeme uvést situaci, v níž výrobce značkového oblečení provozuje vlastní butiky a zároveň dodává své zboží jiným maloobchodním prodejcům, kteří jej rovněž prodávají koncovým zákazníkům.
Duální distribuce není žádnou novinkou. Setkáváme se s ní už od roku 2010, kdy výrobci začali masově otevírat vlastní „podnikové“ prodejny. Cílem takového kroku přitom není jen to, aby zákazníci měli širší výběr. Výrobci totiž podnikové prodejny často využívají k tomu, aby nezávislým maloobchodním prodejcům ukázali, jak by prodej jimi vyráběného zboží měl ideálně vypadat – snaží se jít příkladem. Duální distribuce navíc zažívá boom, a to v souvislosti s raketovým rozvojem internetového prodeje.
Evropská komise kvůli stále častějšímu využívání duální distribuce zvažuje, zda dosavadní právní úprava ještě odpovídá potřebám trhu a jaké má nedostatky. Tento díl DLC Countdown se věnuje výměně informací v rámci duální distribuce, pokud jsou do ní zapojeni poskytovatelé on-line zprostředkovatelských služeb, kteří působí zároveň jako on-line platformy třetích stran (tzv. hybridní platformy).
Pod pojmem hybridní platforma si tedy můžeme představit soutěžitele, který na své on-line platformě sám prodává zboží anebo služby, avšak na této platformě zároveň nabízí třetím stranám on-line zprostředkovatelské služby, a tedy jim přímo konkuruje.
Zvláštní konkurenční vztah mezi vlastníkem hybridní platformy a jejími uživateli vyvolává určité soutěžněprávní obavy v oblasti horizontálních dohod. Příkladem může být vyšetřování společnosti Amazon zahájené ze strany Komise v roce 2019, které stále probíhá. Předmětem tohoto šetření jsou smlouvy uzavírané mezi společností Amazon a uživateli jí provozovaného internetového tržiště, na základě nichž má Amazon přístup k obchodně citlivým informacím svých konkurentů. Sám Amazon totiž tuto platformu využívá k vlastnímu maloobchodnímu prodeji zboží.
Dosavadní nařízení o blokových výjimkách („VBER“) ani Pokyny k vertikálním omezením neposkytují uspokojivou odpověď na otázku, zda se bloková výjimka uplatní i na dohody mezi provozovateli hybridních platforem a jejich uživateli. První věta čl. 2 odst. 4 VBER pouze obecně stanoví, že bloková výjimka se nevztahuje na dohody mezi konkurenty. U hybridních platforem přitom platí, že mezi jejich provozovateli a uživateli dochází ke konkurenčnímu boji.
Je otázkou, zda lze na hybridní platformu nahlížet jako na systém duální distribuce, na který se podle druhé věty čl. 2 odst. 4 VBER uplatní bloková výjimka. Mezi duální distribucí a hybridními platformami je však jeden významný rozdíl. V rámci běžné duální distribuce každý ze zúčastněných konkurentů využívá jiný prodejní kanál, což však o uživatelích a provozovatelích hybridních platforem neplatí.
Čl. 2 odst. 7 VBER vylučuje použitelnost výjimky pro duální distribuci na situace, v nichž provozovatelé hybridních platforem přímo konkurují jejich uživatelům. Široká definice pojmu „dodavatel on-line zprostředkovatelských služeb“ přitom naznačuje, že takové zacházení se bude týkat mimo jiné všech výrobců anebo distributorů, kteří na internetu začnou provozovat vlastní internetovou platformu a nabízet ji svým konkurentům prodávajícím stejné zboží anebo služby.
Vertikální dohody uzavírané mezi provozovateli hybridních platforem a jejich uživateli bude kvůli nepoužitelnosti blokové výjimky nutno posuzovat případ od případu. Rámec takového hodnocení bude vycházet z Pokynů k vertikálním omezením, resp. z Pokynů k dohodám o horizontální spolupráci. Bude tedy vždy potřeba posoudit všechny relevantní aspekty daného dodavatelsko-odběratelského vztahu, a to vč. povahy sdílených informací.
Čl. 2 odst. 7 VBER vede k jistému posílení právní jistoty při posuzování vertikálních dohod uzavíraných mezi provozovateli hybridních platforem a jejich uživateli, kteří prostřednictvím těchto platforem prodávají konkurenční zboží.
Některé otázky však zůstanou i do budoucna nevyjasněny. Čl. 2 odst. 7 VBER totiž vylučuje použitelnost čl. 2 odst. 4 VBER (výjimka pro duální distribuci), avšak nevyjadřuje se k použitelnosti čl. 2 odst. 5 VBER (výměna informací). To by mohlo svádět k závěru, že se bloková výjimka za stanovených podmínek na výměnu informací mezi uživateli a provozovateli hybridních platforem použije. Takový závěr by však byl v rozporu s Pokyny k vertikálním omezením, které v bodě 92 výslovně uvádí, že v rámci individuálního posouzení takového vztahu bude třeba zhodnotit i výměnu informací mezi smluvními stranami. Tuto nejasnost je podle našeho názoru nutno ve finálním znění nové právní úpravy vyřešit.
Zpravodaj DLC Countdown pro vás zajišťuje advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.
Pokud budete potřebovat jakékoli doplňující informace anebo naši asistenci s nastavením distribučního systému, s důvěrou se obraťte na partnera Roberta Nerudu anebo na partnera Štěpána Štarhu.
Chcete se dozvědět více? Zůstaňte s námi…
Až do 1. června 2022 vám rádi budeme poskytovat pravidelný informační servis obsahující všechny podstatné informace týkající se změny pravidel pro uzavírání vertikálních dohod. To vše proto, abyste se společně s námi mohli dobře připravit na budoucnost. Budeme rovněž rádi, pokud navštívíte internetové stránky platformy DLC anebo její profil na sociální síti LinkedIn. Naleznete zde mnohem více informací týkajících se vertikálních dohod, a to z pohledu soutěžního i závazkového práva. Celkem 27 týmů specializovaných právníků z celé Evropy pracuje na tom, aby se platforma stala vaším oblíbeným zdrojem informací, na kterém budete hledat praktické rady pro vaše podnikání.
Autoři: David Krch, Martina Sumerauerová, Kristýna Šlehoferová
S aprílovým datem byl zveřejněn závěr Koordinačního výboru, tedy jednání české komory daňových poradců a zástupců Generálního finančního ředitelství ve věci DPH u zpětného finančního leasingu ve věci výkladového sjednocení závěrů při aplikaci judikatury Soudního dvora EU již z roku 2018, konkrétně případu C-201/18 Mydibel, který se týkal uplatnění režimu DPH u zpětného leasingu.
Závěry projednaného příspěvku potvrzují, že z pohledu DPH zpětný finanční leasing nepředstavuje pro účely DPH dvě samostatné transakce dodání zboží – tj.
GFŘ se přiklonilo k výkladu, že se jedná pouze o jednu transakci. GFŘ vychází ze závěrů Soudního dvora EU, které pro transakce zpětného leasingu posuzují primárně otázku, zda z pohledu DPH dochází k převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník, nebo zda je leasingová společnost v postavení, kdy právo nakládat se zbožím jako vlastník ve smyslu DPH nemá a pouze zajišťuje změnu finanční situace leasingového nájemce a změnu struktury jeho aktiv. Pokud jsou naplněny tyto teze a závěry Soudního dvora EU, z pohledu DPH a leasingové společnosti se tudíž nejedná o dodání zboží nájemcem leasingové společnosti a následně dodání zboží zpět leasingovou společností nájemci, nýbrž o poskytnutí služby financování.
V praxi to znamená, že leasingová společnost optikou DPH nepořizuje zboží a není tak oprávněna k uplatnění nároku na odpočet DPH z faktury od nájemce. Zároveň leasingová společnost musí důkladně posoudit, jakou službu poskytuje nájemci a zda je tato služba zdanitelným plněním s povinností uplatnit DPH na výstupu, či spíše finanční činností osvobozenou od DPH.
To sebou nese i nutnost posoudit jaký dopad má poskytování takové osvobozené finanční služby na celkový nárok na odpočet DPH leasingové společnosti (např. v podobě snížení výše krátícího koeficientu a nároku na odpočet DPH jen v krácené či nulové výši).
Nájemce proto bude u zpětného leasingu velmi často v postavení, kdy není oprávněn uplatnit nárok na odpočet DPH na vstupu, pokud by leasingová společnost v souladu s tímto výkladem nesprávně posoudila zpětný leasing jako pořízení a zpětné dodání zboží, kde by ve vztahu k nájemci uplatnila DPH na výstupu.
Ač v některých případech i po zveřejnění kauzy Mydibel panovala rozdílná praxe jak u společností, tak v případě kontrolního postupu u správců daně, od data 1. 4. 2022 je názor GFŘ na tuto problematiku již jednoznačně formulovaný a pro nově uzavírané smlouvy tento výklad platí. Leasingové společnosti ale i nájemci by tak pro nové případy zpětného leasingu měli finanční dopad nemožnosti uplatnění nároku na odpočet DPH nebo nutnosti vykazování případného osvobozeného plnění zahrnout do svých úvah již při plánovaní pořízení zejména větších investičních celků.
Současně je třeba připomenout, že shora uvedené závěry nelze používat plošně a že každý případ zpětného leasingu je třeba posuzovat individuálně.
Znění celého příspěvku Koordinačního výboru (v českém jazyce) je dostupné:
2022 | Zápisy z jednání | Příspěvky KV KDP | Daně | Finanční správa (financnisprava.cz)
Radka Rainová
