Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS v reakci na potřeby klientů přichází s dalším inovativním řešením. Pod značkou Certoo nabízí unikátní možnost získat nezpochybnitelný, bezpečný a neměnný důkaz o autorství dokumentů či dat. Certoo chrání vlastnictví pomocí nevyvratitelného blockchain časového razítka a certifikátu o vlastnictví, které by do budoucna mohly sloužit také jako platné důkazy u soudu.
Projekt Certoo vznikl ve spolupráci advokátní kanceláře s technologickou společností ARTinii Production s cílem přinést nejmodernější řešení pro právní problémy, se kterými se HAVEL & PARTNERS v oblasti práva duševního vlastnictví ve své praxi setkává.
„V dnešní době je nesmírně obtížné efektivně zabránit nedovolenému kopírování díla nebo jeho napodobování. Vidíme v praxi, jak je pro klienty v případě sporu často složité prokázat, že jsou autory konkrétního díla. Projekt Certoo chce tento problém vyřešit, a to za pomoci nejmodernějšího technologického nástroje – blockchainu. Jsme lídrem v oblasti inovací právních služeb, a protože propojení práva a technologií nás baví a vidíme v něm velký potenciál, vytvořili jsme tento společný blockchainový projekt,“ vysvětluje partner kanceláře Robert Nešpůrek.
Prostřednictvím účtu na Certoo získá klient přístup ke svému soukromému úložišti a může na něj nahrát jakýkoli soubor nebo složku, kterou chce chránit. Certoo soubory zašifruje a uloží jejich digitální záznam v podobě zašifrovaného kódu na blockchain.
Pomocí blockchainu je takto možné chránit autorství k digitálním dílům nebo dílům nedigitálním, ale převedeným do digitální formy. Můžou to být typicky fotografie, architektonický návrh, hudba či jiný zvukový záznam, ale i texty – třeba článek, smlouva, vědecká práce nebo závěť.
Blockchain je technologie skládající se z datových bloků, jež jsou vzájemně provázány. Vzhledem k řetězení bloků je tak prakticky nemožné data v blockchainu neoprávněně změnit, což poskytuje silnou ochranu vložených dat. Otisk autorství v blockchainu je tedy bezpečnou a prokazatelnou variantou ochrany autorského díla.
K potvrzení autorství na blockchainu slouží takzvaný blockchainový certifikát. Ten obsahuje identifikační údaje autora (jméno, bydliště, rok narození atd.), informace o zapsaných údajích na blockchainu a také datum certifikace. To umožňuje dokázat, že určitý soubor byl opravdu v konkrétní chvíli ve vašem držení. Certoo je tak jednoduchý online nástroj, který umožňuje rychlou a jednoduchou certifikaci vlastnictví jakýchkoliv digitálních souborů.
Zdroj: Newstream.cz
Svoji kancelář založil Jaroslav Havel před dvaceti lety, vybudoval z ní největší právní firmu ve střední Evropě. Zastupuje největší klienty v Česku a na Slovensku, velké korporace, miliardáře, veřejný sektor. Podílí se na tvorbě legislativy. Jak sám říká, baví ho složité koncepty, které umí řešit. Jak se staví kancelář s cílem být nejúspěšnější?
Je to týmová práce. Já jsem sice s partnery kancelář založil, vymyslel a vedu ji, ale potřebuji k tomu hodně kolegů na různých úrovních. A proč jsme největší? Sešlo se několik faktorů. Vždy jsme chtěli mít nejkvalitnější právníky, kteří jsou zároveň týmovými hráči. Věnovali jsme jejich vyhledávání velké úsilí. Možná jsme i pracovali víc než ostatní a určitě jsme pracovali chytře. Snažíme se neustále vzdělávat, sledovat nové trendy. Držíme se toho, co funguje, a vylepšujeme to. Nikdy jsme neměli nějaké výkonnostní skoky.
Vždy vysvětluji kolegům, že je důležité neustále myslet na to, jak svoji práci zlepšit.
Většina právníků funguje tak, že chce získat klienta a pak čekat na jeho zadání a plnit je. My se na to díváme obráceně. Chceme si vybírat ty nejúspěšnější a nejzajímavější klienty, abychom se od nich něco naučili, a zároveň jim aktivně pomáhali s jejich byznysem. Předcházíme problémům a dopředu přicházíme s ideami, co se bude z právního a daňového pohledu dít jak u klientů, tak na trhu.
Posouváme se také do úrovně přípravy legislativy či pomoci různým asociacím. Generálně chceme být těmi, kteří pomáhají formovat právní řády a jsou lídrem v jednotlivých oborech práva. Chceme získat nejlepší klienty a budovat s nimi strategická partnerství.
Vždy jsme chtěli být nejlepší a od začátku jsme na tom usilovně pracovali.
Hodně advokátů si dva tři roky po advokátních zkouškách založí vlastní firmu. V Česku je přes dvanáct tisíc advokátů a významné tisíce z nich působí samostatně. My jsme chtěli od začátku vybudovat špičkovou kancelář s mezinárodním přesahem, ale ani ve snu nás nenapadlo, jak velká bude za dvacet let.
Nikdy jsem si neuměl představit, že bych celý život pracoval jako řadový právník. Můj cíl byl, abych velmi rychle byl já tím, kdo rozhoduje o směřování firmy a řídí ji. Je to o nastavení mysli.
Určitě. Advokacie sama o sobě přináší velkou míru svobody. Advokáti si mohou vybírat klienty. Potom pro ně sice musí co nejlépe pracovat, ale mají nezávislost a svobodu v tom výběru.
Když jsem začínal při škole, vyzkoušel jsem praxi v menších i větších kancelářích. A bylo několik faktorů, proč jsem chtěl dělat na velkých věcech. Jedním z nich byla možnost pracovat v cizím jazyce. Kdybyste pracoval jenom s českými a slovenskými klienty, ztratíte schopnost dělat byznys se zahraničím.
Za druhé jsem zjistil, že malé a střední podnikání mi nevyhovuje. Chtěl jsem pracovat hlavou. Čím výš jste v byznyse, tím víc pracujete hlavou. Firmy, které jsou skutečně velké a úspěšné, už nemohou riskovat. Nechtějí po nás žádné věci na hraně zákona či různá zjednodušení, naopak chtějí dělat věci chytře, „čistě“ a dál budovat své dobré jméno. To nám vyhovuje.
Málo. Náš klient je z hlediska bonity takový, který je schopen pravidelně platit tři a půl tisíce korun na hodinu a více a spolupracuje s námi dlouhodobě. Nahodilé zakázce nedáme extra přidanou hodnotu, neznáme do detailu podnikání takového klienta, nevytvoříme ani vnitřní efektivitu při naší práci.
Na druhou stranu, pokud se ve velké advokacii chcete dlouhodobě udržet na špičce, musíte neustále hledět dopředu. Cílíme určitě i na nejlepší start-upy a firmy, které mají velký potenciál růstu nebo na firmy zajímavé unikátním produktem nebo osobností lídra. Abychom středně velké firmě radili, musí mít ambici být velká a investovat do svého růstu. Moje přidaná hodnota je, že umím přemýšlet v souvislostech, vymýšlet složité věci a přiměřeně předvídat budoucí vývoj.
Asi ano. Proto děláme, co děláme, a jsme tam, kde jsme. Jsme největší právnická firma ve střední Evropě. Nejrychleji rostoucí. Umíme myslet koncepčně a dlouhodobě a snažíme se být vždy o krok napřed.
Studium práv mě na moderní praxi advokáta – podnikatele nepřipravilo. Když jsme začínali, byla klíčová naše schopnost dát klientům špičkový právní servis. Dnes už ale zdaleka nejde jen o to umět dobře právo. To umí kde kdo. My musíme umět poskytovat komplexní služby těm nejnáročnějším klientům a z právního a daňového pohledu je vést jejich byznysem.
Manažerské schopnosti jsme se naučili nejen studiem špičkové světové manažerské literatury, ale hlavně vlastní praxí. Je to naše velká konkurenční výhoda. Malá právní firma dnes prostě nemůže dost efektivně radit globálním gigantům a nejúspěšnějším podnikatelům vzhledem k narůstající komplexitě jejich právních a daňových záležitostí. Většina z nich chce poradit od toho, kdo vybudoval a řídí stejně úspěšnou firmu, jako je ta jejich, a má velký rozhled v byznysu i výborné kontakty.
Taky. To asi každý. Ale vždy je to v mezích slušného obchodního chování. Musíte vždy najít cestu, která funguje, aby firma o 260 právnících fungovala a kolegové se nerozutekli.
Z korporací je to skoro polovina, ze soukromých osob zhruba třetina a řekl bych, že to nikdy nebude výrazně více z důvodů prevence konfliktu zájmů a různých obchodních animozit mezi nimi. Mezi korporacemi je často prostor pro výběr právníků mnohem volnější než mezi koncovými vlastníky.
Jakousi daňovou optimalizaci umí spousta firem. Naší výhodou je komplexita právní a daňové služby a zejména daňové plánování. Jsme největší advokátní kancelář ve střední Evropě a hodnota naší firmy je v miliardách. Ani pro velké globální klienty nejsme malí poradci, kteří na nich chtějí vydělat peníze jako řadoví dodavatelé, ale často rovnocenní partneři. To, co radíme, jsme často řešili nebo realizovali i ve vlastní firmě. Tím jsme důvěryhodní, konzistentní ve svém fungování, a to nás zásadně odlišuje.
Od toho jsem opravdu hodně daleko, protože dělám advokacii. Zde se miliardáři nerodí. Ani nevím, že by se do takového žebříčku dostal někdo z právnické firmy v jiné zemi…
Ne, to určitě ne. S výdělkem z právních služeb bych na něj patřil možná někdy po desítkách let dřiny, až půjdu do důchodu.
Jsem investor, protože právními službami jsem si vydělal docela slušné peníze, o které se musím starat.
Slovo luxusní bych moc nepoužíval, to je novinářská zkratka. To slovo nemám rád, ani žádného luxusu moc nepožívám. Naše služby vnímám jako prémiové. Zaměřujeme se na lidi, kteří jsou bonitní, chytří, úspěšní. A při nakupování se rozhodují především podle kvality, nejsou limitovaní cenou. Mám malou skupinu kolegů v Czechoslovak Capital Partners, která se stará o můj majetek, a investoval jsem do desítek projektů.
Z devadesáti procent času se věnuji naší právní kanceláři a je to pro mě stále absolutní priorita. Těžko bych mohl vybudovat druhou takovou firmu. To bych musel skončit a začít znovu v něčem jiném, a to rozhodně neplánuji. Žádný špičkový právník neopustí svůj obor. Na prvním místě pro mě bude vždycky advokacie, které se věnuji celý život. Investice jsou už něco navíc.
Mimo svou advokátní kancelář mám podíly v celé řadě projektů. Ale je to spíš pasivní investování, nejsem v orgánech žádné firmy a nepodílím se na jejím řízení. Nemám na to čas a nemohl bych to dělat kvalitně. Podstatnou část investic mám v nemovitostech, je to vysoce nad třicet procent majetku. Něco mám v technologiích, akciích, různých fondech nebo start-upech či firmách. Z hodnoty mého majetku je stále více než polovina v Havel & Partners a souvisejících věcech.
Máme dlouhodobé strategické priority. Jednou z nich jsou technologie v nejširším smyslu, další jsou nemovitosti a dále i práce pro nejbohatší Čechy a Slováky a jejich skupiny. Další oblastí je „international“, snažíme se získat klienty přicházející do Česka a Slovenska nebo zastupovat české a slovenské firmy, které jdou ven.
A také umíme dobře řešit spory. Od rodinných, dědických a pracovních sporů, přes ty daňové až po mezinárodní arbitráže nebo mezinárodní veřejné právo. Umíme i compliance a investigace, máme vyšetřovatele a velmi dobré vazby na detektivní firmy. Dokážeme zastupovat klienty velice komplexně a řešit s nimi i velmi komplikované případy. A dlouhodobě jsme také významným poradcem veřejného sektoru. Pracujeme nebo jsme pracovali pro většinu ministerstev a státních podniků, krajů či měst.
Já nebo kolegové samozřejmě známe drtivou většinu z nich. Pokud už historicky působili ve vrcholné politice nebo byznysu, logicky jsme se s nimi už pracovně potkali nebo jsme spolupracovali. A když nastoupí noví ministři, posíláme jim standardní cestou naše formální prezentace s nabídkou spolupráce. To je náš přístup. Jsme největší právnická firma v zemi a věříme, že i nejlepší, zcela transparentně proto nabízíme své služby nejen soukromé sféře, ale i státu a veřejnému sektoru obecně.
Český advokát a zakládající společník česko-slovenské advokátní kanceláře Havel & Partners, která se postupně stala největší nezávislou advokátní kanceláří v regionu střední Evropy. Je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Největší česko-slovenská advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS rozšířila svůj tým zaměřený na prevenci a řešení daňových sporů o dvě odbornice s unikátním know-how z daňové správy. Skupinu pro oblast daní a daňového práva doplnila advokátka Hana Erbsová, která dříve působila jako metodička správy daní a vedoucí oddělení na Generálním finančním ředitelství, a Alice Zemánková se zkušenostmi na pozici právní expertky na Odvolacím finančním ředitelství.
„Máme úzce propojené právní a daňové služby, protože chceme klientům poskytnout špičkovou komplexní službu na jednom místě. Naše právně-daňová praxe patří mezi nejrychleji se rozvíjející oblasti služeb HAVEL & PARTNERS, proto jsme posílili náš tým o další zkušené kolegyně, které se specializují především na řešení daňových sporů,“ říká řídící partner kanceláře Jaroslav Havel.
„Hana i Alice jsou významnými a cennými posilami, protože do kanceláře přináší unikátní know-how přímo z vrcholných orgánů daňové správy. V našem týmu máme zároveň kolegy, kteří se daňové problematice věnovali v justici, včetně Nejvyššího správního soudu. Klientům tak přinášíme zcela nový rozměr a vyšší přidanou hodnotu naší služby v oblasti daňových sporů, kterou nově doplňujeme i o mimořádně cenný pohled na daňovou problematiku z ´druhé strany´, tedy ze strany správce daně a orgánů, které o daňových sporech rozhodují,“ uvádí daňový partner David Krch.
Hana Erbsová má 15letou praxi ve finanční správě, mimo jiné i na Generálním finančním ředitelství, jako metodička správy daní, následně spolupracovala s předními mezinárodními poradenskými společnostmi (PricewaterhouseCoopers, Deloitte). Od roku 2018 působí jako advokátka se specializací na oblast daní, mezinárodního zdanění, daňové arbitráže a daňových sporů. Klientům poskytuje komplexní podporu při daňových kontrolách i v jiných fázích daňového řízení a rovněž v řízeních před soudy včetně Nejvyššího správního soudu či při řešení sporů o dvojí zdanění (daňová arbitráž). V letošním roce byla nominována v soutěži Daňař & daňová firma roku v kategorii Daňař roku – Správa daní (hlasování bylo zahájeno 13. 12. 2021). Rovněž se věnuje oblasti soukromoprávní odpovědnosti statutárních orgánů právnických osob za plnění daňových a jiných veřejnoprávních povinností. Další specializací Hany Erbsové je zastupování a právní pomoc klientům při kontrolách zaměřených na plnění dotačních podmínek a v řízení o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně.
Alice Zemánková se specializuje na oblast daňového práva. Má zkušenosti z Odvolacího finančního ředitelství v Brně, kde jednak zpracovávala rozhodnutí a písemnosti v rámci odvolacího řízení, a dále pracovala na pozici odborného rady v oddělení přímých daní. Zaměřuje se i na správní právo, zejména správní řízení a soudní řízení správní, a problematiku veřejných zakázek. Specializovaná skupina HAVEL & PARTNERS pro daňové právo má v současnosti stabilní tým více než 15 advokátů a daňových poradců s dlouholetou praxí (10 až 20 let) a zároveň s rozsáhlými zkušenostmi se zastupováním nadnárodních korporací a nejvýznamnějších světových hráčů v daných oborech.
Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS pro klienta zajišťovala prodej 100% majetkové účasti na společnosti KLEIN automotive. Firmu, která měla dosud české vlastníky prostřednictvím investičního fondu K-Invest, nově přebírá globální společnost MAGNA Automotive Europe. Akvizice je největší letošní investicí v oboru.
Klientovi poskytl při prodeji komplexní transakční poradenství specializovaný M&A tým kanceláře ve složení partner Václav Audes, vedoucí advokátka Silvie Király a právní asistent Filip Pavlík.
Česká firma KLEIN automotive s výrobním závodem ve Štítech se specializuje na výrobu a dodávky karoserií a dalších automobilových součástek, zaměstnává asi 500 lidí. Původem kanadská skupina MAGNA je pak jedním z největších světových dodavatelů v oblasti automobilového průmyslu. Zaměřuje se na výrobu a dodávky automobilových systémů, sestav, modulů a součástek pro výrobce originálních dílů pro osobní a lehká užitková vozidla. Ve 28 zemích po celém světě má celkem 347 výrobních provozů a 87 vývojových, inženýrských a prodejních center. Zaměstnává téměř 160 tisíc lidí.
Spojení MAGNA Automotive Europe a KLEIN automotive podléhalo také schválení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Ten již ve zjednodušeném řízení transakci schválil.
Zdroj: Finmag (prosinec 2021)
Pomáhal připravovat rámec bankovní identity. V budoucnu by s ní podle partnera advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS Františka Korbela mělo jít na dálku podepisovat i nájemní nebo pracovní smlouvy.
To se sám sebe ptám i já. Je to novinka, na kterou jsme nebyli zvyklí. A zřejmě chvíli potrvá, než překonáme určitou setrvačnost. Trend k digitalizaci je ale naprosto jasný a digitalizace přináší obrovské výhody. Ve zrychlení, zlevnění i zkvalitnění dokumentace a právního styku. V advokátní praxi vidíme, že klienti se o to téma zajímají, ptají se, jak nejlépe zavést bankovní identitu či podepisování jejím prostřednictvím.
Nejlepším impulzem jsou většinou dobré příklady. Myslím, že firmy se začnou inspirovat jedna od druhé. Řada společností, například finanční instituce, už přešla na kompletní bezpapírové řešení, využívají digitální dokumentaci, a to by mohlo rozhýbat i ty další. Řada státních orgánů navíc už dnes nabízí své služby online. Nejlépe se dají najít na Portálu občana, kam je možné se přihlásit právě prostřednictvím bankovní identity. Lze ji využít i pro daňová přiznání nebo při žádostech o různé výpisy a evidence. Příkladem je výpis z rejstříku trestů nebo bodové hodnocení řidiče. Dříve jsme na ně čekali několik dnů, dnes ho obdržíte během pár vteřin.
Nejlépe fungují ekonomické výhody. Před deseti lety, během mého působení na Ministerstvu spravedlnosti, jsme zavedli elektronický platební rozkaz. Jeho obrovskému rozšíření pomohl především nižší soudní poplatek. A platí to i jinde, největším impulzem pro rozvoj je spojení digitalizace s ekonomickým benefitem pro uživatele.
Největším impulzem pro rozvoj je vždycky spojení digitalizace s ekonomickým benefitem pro uživatele.
Pro stát je optimální, aby byla konkurence. Už řadu let existují certifikační autority, elektronické podpisy, a ty jsou také soukromých rukou. Na druhou stranu, existuje také elektronický občanský průkaz Ministerstva vnitra. To je klasický produkt státu – po technické stránce funguje skvěle, není ale uživatelsky přívětivý. Bankovní identita je úžasná v tom, že je jednoduchá a funguje se stávajícími prostředky – s vaším počítačem nebo mobilem a přihlášením do elektronického bankovnictví. Nevylučuje jiná řešení, banky ale mají obrovskou výhodu ve velkém kmenu uživatelů, kteří prostředky přístupu do elektronického bankovnictví už mají a umějí je využívat.
Zákony o bankovní identitě vznikaly na půdě České bankovní asociace ve spolupráci s ICT unií a advokátními kancelářemi HAVEL & PARTNERS a Rowan Legal. Nejvíc času zabralo vyjednávání se státními orgány, je to téma, které zasahuje do působnosti řady rezortů. Chtěli jsme, aby bankovní identita byla přijata konsenzuálně. Hodně času jsme také věnovali požadavkům na identifikaci v rámci AML, tedy boje proti praní špinavých peněz.
Očekávám, že bankovní identita zahrne i elektronické podpisy. Rychlým tempem budou přibývat poskytovatelé digitálních služeb, zapojí se zejména dodavatelé energií, telekomunikací, pojišťovny, úvěrové společnosti a další systémoví poskytovatelé dlouhodobějších služeb. Právě ti potřebují uzavírat dlouhodobější a právně bezpečnější vztahy se spotřebiteli a požadují vyšší míru jejich identifikace. A naopak to nebudou primárně e-shopy nebo další jednorázová řešení. E-shop nutně nepotřebuje detailní identifikaci zákazníka, jde mu v zásadě jenom o to, aby mu zaplatil.
S jejím využitím by v budoucnu mohlo jít uzavírat například nájemní či pracovní smlouvy. Zatím jsou tu ale legislativní bariéry. Zákoník práce neumožňuje zcela bezpečný přechod k plné digitalizaci pracovněprávní agendy. Na rozdíl od občanského zákoníku vyžaduje pro elektronické jednání uznávaný elektronický podpis obou stran. Takový druh podpisu většina lidí nemá. Domnívám se, že i zákoník práce by se měl spokojit s nižší úrovní podpisu, kterou poskytne i bankovní identita. Digitalizace v oblasti pracovního práva či nájemních vztahů má obří potenciál, zaměstnancem nebo nájemcem je značná část české populace. Doufám, že nová Sněmovna tento „dluh“ napraví.
Jsem příznivec datových schránek a dlouhodobě kritizuji jejich poměrně malé rozšíření v soukromé sféře. Mají obrovské výhody, jejich provoz je pro uživatele velmi levný či zcela zdarma a jejich důkazní síla je mnohem vyšší než u papíru. Pro uživatele jsou navíc komfortnější. Jejich povinné zřizování pro uživatele bankovní identity začne od ledna 2023 a je odůvodněno myšlenkou, že pokud někdo využívá bankovní identitu, tak zcela zjevně umí pracovat s digitálními nástroji a naučí se využívat i datovou schránku. A myslím, že jakmile si ji vyzkouší, už se nebude chtít vrátit k papírové poště.
Stejně jako u bankovní identity je to nedostatečná legislativa v oblasti pracovního práva. Státu se dá vytknout i pomalý rozvoj datových schránek pro právnické osoby. Teprve od ledna 2023 budou povinné pro všechny typy právnických osob, dosud se to týkalo jen obchodních společností. Je to dokonalý komunikační kanál, jak mezi státními úřady navzájem, mezi občany a státem, tak i mezi soukromými osobami. Při digitalizaci musíte vždy překonávat určitý stereotyp a uživatelské zvyklosti. Výhradám i nedůvěře jsme čelili také u dřívějšího povinného zřizování datových schránek pro profesionály, jako jsou advokáti, notáři či patentoví zástupci. Rozplynuly se po pár týdnech užívání. Uživatelé pochopili, že nemusí tisknout papíry, chodit na poštu a platit drahé poštovné. Podání orgánům veřejné moci je bezplatné, je hrazeno státem. Posílání zpráv mezi soukromými osobami a institucemi jsou výrazně levnější než doporučené dopisy.
Datové schránky jsou státem garantovaný informační systém veřejné správy. Za celých 11 let jejich fungování nebyl zaznamenám jediný vážnější bezpečnostní incident. Navíc úspěšnost doručení přesahuje 99,5 procenta, zbývajícího půl procenta jsou situace, kdy se držitel do své datové schránky nepřihlásí a zpráva je doručena takzvanou fikcí, po uplynutí deseti dnů. To je skvělý výsledek proti listinnému doručování poštou, kde je v některých regionech úspěšnost pod 50 procenty.
Datové schránky byly v roce 2009 světovým unikátem, kterým se inspirovaly okolní státy. Dá se říct, že tehdy jsme byli na špičce e-governmentu přinejmenším Evropě. Poté jsme deset let spíše jen přešlapovali. Nyní rozvoj akceleruje, ale rozhodně už nejsme na špici, objektivně jsme ve druhé polovině evropských zemí. Bankovní identita už nebyl náš nápad, kopírovali jsme ji ze Skandinávie. K tomu, abychom se posunuli nahoru, nestačí prázdné proklamace o podpoře digitalizace, potřebujeme vidět reálné kroky ze strany státu i větší odvahu u soukromých firem.
Je to sporné a přístup k této otázce se měnil. Do roku 2006 jsme měli Ministerstvo informatiky, které vytvořilo základy státního e-governmentu, Portál občana a připravilo zákon o elektronickém podpisu. Pak bylo sloučeno s Ministerstvem vnitra. Hlavní argument byl, že vnitro je silnější rezort, který dokáže zajistit prosazení digitalizace i u dalších orgánů státní správy. S datovými schránkami či základními registry se tento přístup v podstatě potvrdil. Oba přístupy jsou možné a uvidíme, který převáží. Nepochybně v tom bude hrát roli i politika a potřeba rozdělování ministerstev mezi koaliční strany.
Strany, které tvoří vládu, nepožadují zrušení stavebního zákona. Uznávají, že reforma stavebního práva je nutná a zákon přináší řadu pozitiv.
My jsme se například podíleli na přípravě nového stavebního zákona, který má přinést zásadní zjednodušení a zrychlení povolovacích procesů včetně plné digitalizace. Bude existovat originální elektronický stavební spis, projektová dokumentace či územně plánovací podklady v elektronické podobě. V rámci reforem má vzniknout například digitální úložiště projektových dokumentací i několik portálů, které usnadní stavební řízení. A pak samozřejmě zmiňovaný zákoník práce.
Hrozí zřejmě určitý odklad zákona. Ale ty politické strany, které jednají o nové vládě, nepožadují zrušení stavebního zákona. I ony uznávají, že reforma stavebního práva je nutná a že zákon přináší řadu pozitiv. Předmětem politického sporu je výhradně otázka, jestli mají být stavební úřady z obecních a krajských úřadů přesunuty do nové soustavy státní správy. Ale digitalizace má plnou podporu všech stran v Poslanecké sněmovně.
* 1976. Rodák z Tábora vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity. Advokát, který působil i ve veřejné správě – jako místopředseda Legislativní rady vlády, v letech 2007 až 2013 jako náměstek tří ministrů spravedlnosti. Je partnerem advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS. Přednáší na právnických fakultách v Praze a Brně a na Fakultě umění a architektury TU Liberec. Za sepis Pražských stavebních předpisů obdržel jako dosud jediný právník Českou cenu za architekturu.
Zdroj: Právní rádce (prosinec 2021)
Autoři: Pavel Amler, Matěj Kurtin
Trendem posledních let je přesun stále významnější části běžných činností do on-line prostředí. Tato forma jednání a komunikace ovšem vytváří ideální podhoubí pro kyberkriminalitu.
Strmý nárůst kybernetických útoků by měl přesvědčit každého, že problematiku bezpečnosti dat není radno podceňovat. V médiích se stále častěji objevují zprávy o provedených kybernetických útocích, jejich závažnosti, obsahu zasažených dat anebo výši způsobené škody. Tyto útoky se nevyhýbají ani České republice.
Jedny z nejčastějších typů kybernetických útoků se uskutečňují formou ransomwaru, tedy jakéhosi digitálního vydírání. Tyto útoky ve většině případů nemají za cíl zneužít získaná data, ale jejich uzamknutím (znepřístupněním) přimět jejich vlastníka k zaplacení výkupného za opětovné zpřístupnění uzamknutých souborů. Nutno podotknout, že zaplacením výkupného není zaručeno obnovení přístupu k souborům nebo jejich funkčnosti.
Zpráva The State of Ransomware 2021 od bezpečnostní společnosti Sophos sleduje výskyt těchto útoků ve společnostech ve třiceti zemích světa, mezi nimi i ve sto společnostech sídlících v České republice. V roce 2021 bylo v České republice podle této studie nějakou formou ransomwaru zasaženo 30 procent dotázaných společností.
Průměrná hodnota negativního dopadu ransomwarového útoku je v České republice v přepočtu okolo sedmi milionů korun.
Výše požadovaných částek za odemčení zasažených systémů se liší v návaznosti na několik faktorů, zejména velikost zasažené společnosti a také komplexnost daného útoku. Průměrná hodnota negativního dopadu ransomwarového útoku je v České republice v přepočtu okolo sedmi milionů korun. Ač se tato částka může zdát vysoká, je s ohledem na výsledky zprávy Sophos významně pod evropským průměrem, i tak se ale jedná o významný finanční obnos.
Příslušným správním orgánem v oblasti kybernetické bezpečnosti je Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB). Ten uvádí, že se v roce 2021 jedním z nejvyhledávanějších cílů ransomwarových útoků stali poskytovatelé právních služeb, a to v těsném závěsu za nejvíce zasaženým sektorem stavebnictví. Kyberútoky se samozřejmě nevyhýbají ani institucím veřejného sektoru, ministerstvům, významným specializovaným nebo obecním či krajským úřadům, včetně Magistrátu hlavního města Prahy. Komplexní analýza zasažených odvětví je však obtížná, a to zejména proto, že povinnost informovat o proběhnuvším kyberútoku doléhá pouze na povinné osoby dle zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti, tedy orgány veřejné moci a subjekty poskytující pro stát zásadní služby. O zbylých incidentech víme pouze na základě dobrovolného hlášení.
Zvlášť zranitelným odvětvím je pak sektor zdravotnictví. NÚKIB ve své rubrice Kybernetické incidenty pohledem NÚKIB říjen 2021 mimo jiné uvádí, že české zdravotnictví čelí i rok a půl po vypuknutí koronavirové pandemie zvýšenému počtu útoků hackerů, který neustále narůstá, a zároveň se zvyšuje i jejich sofistikovanost. Za rok 2019 nahlásily zdravotnické organizace šest takových incidentů, v roce 2020 to bylo 16 a v letošním roce hlásí NÚKIB ke konci října již 24 notifikovaných útoků. Zde je však nutno podotknout, že s novelou vyhlášky č. 437/2017 Sb., o kritériích pro určení provozovatele základní služby, došlo k rozšíření kritérií, na základě nichž subjekt spadá či nespadá pod definici provozovatele základních služeb. Tím pádem je i více subjektů, na něž příslušná povinnost dle zákona o kybernetické bezpečnosti notifikace o proběhnuvších útocích dopadá.
V bezpečnosti, i té kybernetické, platí zlaté pravidlo, že nejúčinnější ochranou před útokem je prevence. NÚKIB v duchu tohoto pravidla vydal v říjnu tohoto roku historicky první ochranné opatření na základě § 14 zákona o kybernetické bezpečnosti. V souladu s tímto opatřením budou muset povinné subjekty adekvátně zabezpečit své e-mailové schránky. Nic však nebrání ostatním subjektům aplikovat takto nastavený standard zabezpečení i do jejich provozu a minimalizovat tak případně nedostatečně nastavené zabezpečení. Samotné ochranné opatření NÚKIB zároveň doprovází podrobná technická metodika a dále odpovědi na nejčastěji pokládané otázky, jež těm, kteří jsou k tomu povinni nebo se rozhodnou tento standard aplikovat dobrovolně, ozřejmí důvody NÚKIB, které stojí za zaváděnými pravidly, a další podrobnosti.
K vydání ochranného opatření došlo na základě analýzy kybernetického bezpečnostního incidentu, který byl způsoben útokem typu Man-in-the-Middle. Tehdy se útočník dostane do pozice prostředníka mezi komunikujícími subjekty, čímž naruší důvěrnost přenášených elektronických zpráv. Tento konkrétní útok byl veden právě prostřednictvím e-mailu.
Jak v reflexi na vydání ochranného opatření uvedl ředitel NÚKIB, Karel Řehka, „(…) e-mail je z pochopitelných důvodů velmi rozšířený a v podstatě nezastupitelný, ale obecně nepatří k nejbezpečnější formě komunikace. Proto jsme vypracovali sérii opatření, která výrazně komplikují odposlouchávání této komunikace či její podvržení“. Zavedení plošného ochranného opatření pro zajištění bezpečnosti elektronicky předávané komunikace bylo tak dle NÚKIB nezbytné, neboť pro zajištění dostatečné ochrany je nutné, aby měly požadované prvky ochrany zavedeny oba komunikující subjekty. V opačném případě probíhá celá komunikace v nedostatečně zabezpečeném prostředí, a ochrana přijatá pouze jednou z komunikujících stran tak zcela postrádá smysl.
Dalšími motivy NÚKIB pro zvýšení technických požadavků na úroveň zabezpečení e-mailové komunikace je kromě obecného významu komunikace soukromoprávních subjektů, a to mezi sebou, tak i směrem k orgánům veřejné moci, jakož i spíše opomíjený význam komunikace mezi orgány veřejné moci samotnými. Mimořádně významným činitelem v průběhu přípravy ochranného opatření bylo i nadcházející předsednictví České republiky v Radě EU. Především s ohledem na hrozbu narušení bezpečnosti vzájemné komunikace orgánů veřejné moci při zajišťování úkolů v rámci předsednictví České republiky v Radě EU a s ohledem na narušení řádného průběhu našeho předsednictví a tím i snížení důvěryhodnosti České republiky v očích mezinárodní veřejnosti se NÚKIB rozhodl uvalit povinnost zavedení výše popsaného ochranného opatření na širší než minimální základnu subjektů využívajících e-mailovou komunikaci v rámci svého každodenního fungování.
E-mail je z pochopitelných důvodů velmi rozšířený a v podstatě nezastupitelný, ale obecně nepatří k nejbezpečnější formě komunikace.
Povinnými subjekty ochranného opatření jsou především orgány veřejné moci a subjekty poskytující zásadní služby. Tedy především správci a provozovatelé informačních a komunikačních systémů kritické informační infrastruktury, provozovatelé významných informačních systémů a informačních systémů základní služby, kteří jsou takto klasifikovaní přímo dle zákona o kybernetické bezpečnosti.
I přesto, že se výčet subjektů povinných zavést ochranné opatření NÚKIB zdá být velmi široký, běžní uživatelé (například občané a soukromé společnosti) se nemusí obávat jakéhokoli omezení při komunikaci se subjekty spadajícími do této kategorie. Výsledkem ochranného opatření by kromě zabezpečení komunikace mezi povinnými osobami mělo být také zvýšení ochrany i v rámci komunikace mezi nimi a veřejností samou. Tohoto efektu NÚKIB hodlá dosáhnout zavedením požadavků ochranného opatření směřujících mimo jiné k zamezení podvržení e-mailové komunikace zasílané prostřednictvím podvržené domény organizace.
Konkrétním technickým požadavkům ochranného opatření se věnuje již zmíněná technická metodika k zavedení způsobů zvýšení ochrany, podle které se ochranná opatření dají rozdělit do tří podkategorií: opatření pro zajištění důvěrnosti a integrity komunikace mezi poštovními servery; opatření pro zajištění důvěrnosti a integrity komunikace mezi klientem elektronické pošty a serverem; a opatření pro zajištění integrity a zamezení podvržení odesílatele elektronické poštovní zprávy. Samotný obsah ochranných opatření, potažmo metodiky, je pak čistě v rovině technických bezpečnostních požadavků, a proto je před implementací daných pravidel nutná konzultace s odborníky v příslušné oblasti.
Účinky ochranného opatření se promítnou mimo jiné do stávajících smluvních vztahů povinných osob (či osob dobrovolně zavádějících nová pravidla NÚKIB). Citelné budou pro povinné osoby především účinky ochranného opatření na smluvní vztahy s dosavadními dodavateli jejich informačních nebo komunikačních systémů, jejichž fungování ochranné opatření upravuje. Povinné osoby budou v těchto případech muset zahrnout požadavky vyplývající z ochranného opatření do existující smluvní dokumentace tak, aby byly zohledněny v již fungujících systémech, případně nebude-li dodavatel schopen požadavkům dostát, urychleně přistoupit k výběru dodavatele nového.
Ochranné opatření samozřejmě zasáhne i do oblasti zadávání veřejných zakázek a do možné aplikace výjimky dle § 29 písm. c) zákona o zadávání veřejných zakázek, dle kterého: „Zadavatel není povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, jde-li o zadávání nebo plnění veřejné zakázky v rámci zvláštních bezpečnostních opatření stanovenými jinými právními předpisy a současně nelze učinit takové opatření, které by provedení zadávacího řízení umožňovalo“. Podle NÚKIB je na zvážení každé povinné osoby, která bude zároveň v pozici zadavatele dle zákona o zadávání veřejných zakázek, zda je institut této výjimky, s ohledem na specifické okolnosti a podmínky dané organizace, použitelný. Bude tedy zřejmě nutné, aby se současní a budoucí dodavatelé stěžejních systémů povinných osob úžeji zapojili do posouzení stavu infrastruktury příslušné povinné osoby a zda tato odpovídá požadavkům ochranného opatření.
Technická metodika pak odkazuje na několik veřejně přístupných nástrojů, v nichž si může každý jednotlivec nebo společnost v několika krátkých krocích orientačně otestovat zabezpečení své e-mailové komunikace, a to jak její příjem, tak i odesílání. Jedním z takto doporučených nástrojů je My Email Communications Security Assessment vytvořený pro tento účel přímo Evropskou komisí.
I v případě, že nejste osobou povinnou dle zákona o kybernetické bezpečnosti anebo se na vás ochranné opatření NÚKIB přímo nevztahuje, lze jen doporučit klást na otázku bezpečnosti dat ten největší důraz. Jak je patrné ze současného stavu kyberprostoru a houževnatosti jeho narušitelů, jedná se o zcela zásadní téma, jehož vývoji a důsledkům bude čelit téměř každý z nás.
Žádný podnikatel nechce riskovat, že jím uzavírané distribuční smlouvy, smlouvy o obchodním zastoupení či smlouvy o dodávkách zboží (známé také jako „vertikální dohody“) budou v rozporu se zákonem, a tedy neplatné. Tím spíš podnikatelé nechtějí padnout do spárů soutěžních úřadů a platit za uzavírání zakázaných protisoutěžních dohod vysoké pokuty anebo aby na ně jejich zákazníci podávali soukromoprávní žaloby na náhradu škody. Jediným rozumným řešením, jak se těmto nemilým situacím vyhnout, je dodržovat pravidla soutěžního práva.
Nejúčinnějším způsobem, jak zajistit soulad vertikálních dohod se soutěžním právem, je využít výhod vyplývajících z tzv. blokové výjimky. Princip blokové výjimky je jednoduchý. Prostě si „odškrtáte“, zda vy a vaše dohoda naplňujete předepsaná kritéria. Pokud tomu tak je, vertikální dohoda a všechna v ní obsažená omezení konkurence bez dalšího mohou využít výhod poskytovaných blokovou výjimkou. Nehrozí tedy problémy s platností nebo vymahatelností těchto dohod ani riziko pokut ze strany soutěžních úřadů. Bloková výjimka tedy pro oblast dodavatelsko-odběratelských vztahů funguje jako bezpečný přístav („safe harbour“).
Je proto nezbytné, aby firemní právníci i advokáti dobře znali podmínky aplikace blokové výjimky. Jak se říká, jistota je jistota. Bloková výjimka je přitom stejná a stejně použitelná ve všech zemích Evropského hospodářského prostoru a v téměř všech oblastech podnikání.
Bloková výjimka pro dodavatelsko-odběratelské vztahy v současnosti vychází z Nařízení Komise č. 330/2010 (známého též jako „VBER“ z anglického Vertical Block Exemption Regulation). VBER se přitom použije na distribuční dohody, dohody o obchodním zastoupení a dohody o dodávkách zboží. Evropská komise rozvedla a doplnila pravidla VBER v Pokynech k vertikálním omezením, jejichž cílem je usnadnit podnikatelům posouzení, zda jimi uzavíraná dohoda je v souladu se soutěžním právem.
Význam VBER je obrovský. Vztahuje se totiž na všechny v úvahu přicházející distribuční modely: od výhradní distribuce, přes selektivní distribuci, volnou distribuci a obchodní zastoupení až po franšízové dohody. Obsahuje též pravidla upravující oblast elektronického obchodování. VBER se rovněž věnuje specifickým typům ujednání, mezi které patří stanovování cen pro další prodej, exkluzivita, územní anebo zákaznická omezení, konkurenční doložky anebo třeba klauzule, která omezuje prodejce v tom, na jakém místě si mohou otevřít provozovnu.
Platnost VBER končí 31. května 2022.
Přípravy na zavedení nové blokové výjimky jsou v plném proudu. Evropská komise již uveřejnila svůj návrh nového VBER a nových Pokynů k vertikálním omezením. Spolu s tím probíhají veřejné a odborné konzultace zaměřené na téma nové úpravy dodavatelsko-odběratelských vztahů. Směřování unijní soutěžněprávní politiky týkající se vertikálních dohod tak dostává čím dál zřetelnější kontury. Očekává se, že další návrhy na změnu příslušných pravidel budou zveřejněny na začátku roku 2022.
Chystají se přitom důležité změny, které se dotknou všech subjektů působících na různých úrovních výrobního nebo distribučního řetězce. Nová pravidla se budou vztahovat na všechny podnikatele působící v kamenných prodejnách i on-line, jakož i na jejich dodavatele, zákazníky, distributory a konkurenty. Jinými slovy, plánované změny budou mít významný dopad na každého podnikatele, který je jakkoli zapojen do distribuce zboží anebo služeb.
Rozdíly oproti stávajícímu režimu VBER jsou spíše technické povahy, a jejich praktické důsledky tedy nemusí být na první pohled zřejmé. Podnikatelé si proto nemusí být jisti, jaké změny vlastně přijdou a jak se na ně co nejlépe připravit. Pomoci mohou aktuální výkladová vodítka a jejich zohlednění při plánování obchodní strategie.
Jedním z hlavních poslání platformy Distribution Law Center, jejímž je HAVEL & PARTNERS hrdým členem, je vykládat dostupné informace o pravidlech soutěžního práva vztahujících se na vertikální dohody. Proto začíná od příštího týdne vydávat pravidelný zpravodaj nazvaný „DLC Countdown“, který bude přinášet prakticky pojaté rady, tipy a triky ohledně očekávaných změn. Jednotlivá čísla zpravodaje přitom budou vycházet z nejaktuálnějších podkladů vydávaných Evropskou komisí. Nelze však vyloučit, že v průběhu přijímání nové právní úpravy dojde k dílčím změnám.
Až do 1. června 2022, kdy nový režim VBER vstoupí v platnost, bychom vám touto formou rádi poskytovali pravidelný informační přehled. Naleznete v něm potřebné know-how, které vám umožní připravit se na nadcházející změny a na jejich zavádění do obchodní praxe. Rádi bychom se stali vaším spolehlivým zdrojem informací týkajících se této poměrně složité oblasti práva.
Toto úvodní číslo zpravodaje si dovolujeme zaslat všem našim klientům, kteří by, podle našeho názoru, mohli mít o problematiku vertikálních dohod zájem. Pokud vás obsah některého z nadcházejících DLC countdown zpravodajů zaujme, budeme rádi za jeho sdílení mezi vaše obchodní partnery. Pokud o tento typ obsahu nemáte do budoucna zájem, dejte nám to, prosím, vědět.
Více obsahu od Distribution Law Center
Pokud vás problematika vertikálních dohod zajímá, pak určitě navštivte internetové stránky platformy Distribution Law Center. Naleznete na nich další informace týkající se právní úpravy dodavatelsko-odběratelských vztahů z pohledu soutěžního i závazkového práva. Celkem 27 týmů specializovaných právníků z celé Evropy pracuje na tom, aby se platforma stala vaším oblíbeným zdrojem informací, na kterém budete hledat praktické návody pro vaše podnikání.
Zpravodaj DLC Countdown pro vás zajišťuje advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.
Pokud budete potřebovat jakékoli doplňující informace anebo naši asistenci s nastavením distribučního systému, s důvěrou se obraťte na partnera Roberta Nerudu anebo na partnera Štěpána Štarhu.
Budeme vám rádi k dispozici. Na projektu se rovněž kromě nás podílí následující advokátní kanceláře: Arntzen de Besche, Arnecke Sibeth, Banning, Cederquist, Chrysses Demetriades & Co, CMS Francis Lefebvre, contrast, Delchev & Partners, Dittmar & Indrenius, Divjak Topić Bahtijarević & Krka, Eisenberger + Herzog, Eversheds, Horten, Kyriakides Georgopoulous, Modzelewska & Paśnik, Muşat & Asociaţii, Pavia e Ansaldo, Pérez-Llorca, Philippe & partners, SBGK, Šelih & partners, SRS Advogados a TGS Baltic.
Chcete se dozvědět více? Zůstaňte s námi…
Až do 1. června 2022 vám rádi budeme poskytovat pravidelný informační servis obsahující všechny podstatné informace týkající se změny pravidel pro uzavírání vertikálních dohod. To vše proto, abyste se společně s námi mohli dobře připravit na budoucnost. Budeme rovněž rádi, pokud navštívíte internetové stránky platformy DLC anebo její profil na sociální síti LinkedIn. Naleznete zde mnohem více informací týkajících se vertikálních dohod, a to z pohledu soutěžního i závazkového práva. Celkem 27 týmů specializovaných právníků z celé Evropy pracuje na tom, aby se platforma stala vaším oblíbeným zdrojem informací, na kterém budete hledat praktické rady pro vaše podnikání.
Přinášíme přehled pravidel pro náhradu újmy způsobené očkováním proti onemocnění COVID-19 platných ve vybraných evropských zemích, Turecku a Izraeli. Přehled byl zpracován advokátními kancelářemi sdruženými v síti Biolegis, které se zaměřují na farmaceutické a zdravotnické právo. Členem této sítě je i naše advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.
Autoři: David Krch, Vlaďka Laštůvková
Nejvyšší správní soud koncem listopadu vydal rozhodnutí [1] ve sporu týkajícím se nastavení distribučního modelu ve farmaceutickém průmyslu ve vztahu k DPH, kterým zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze, podle kterého bylo české farmaceutické společnosti doměřeno DPH z úplaty za marketingové služby (související s distribucí) poskytované do zahraničí. Nejvyšší správní soud stanovil, že v daném případě distribuce léčivých přípravků a poskytování marketingových služeb představovaly dvě rozdílná plnění, neboť příjemcem marketingových služeb nebyli (na rozdíl od distribuce) zákazníci české farmaceutické společnosti, ale zahraniční společnost. Úplata za marketingové služby tedy neměla do základu DPH vstupovat. Rozhodující roli přitom ve sporu sehrála znalost specifik farmaceutického trhu.
Česká farmaceutická společnost jako distributor [2] léčivých přípravků („Distributor“) nakupovala v rámci skupiny od švýcarského velkoskladu („Dodavatel“) léčivé přípravky a následně na českém trhu realizovala jejich distribuci (prodej) dalším osobám za regulovanou cenu (nižší než nákupní). Současně Distributor ve vztahu k těmto léčivým přípravkům poskytoval za úplatu Dodavateli marketingové služby, čímž byla přes ztrátové prodeje z hlediska převodních cen zajištěna ziskovost Distributora.
Z pohledu DPH Distributor v rámci nastaveného modelu odváděl v ČR DPH z ceny, za kterou zde léčivé přípravky distribuoval (prodával). Marketingové služby přitom Distributor vykazoval jako poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko, a tedy příjem z těchto služeb byl od DPH v ČR osvobozen (s nárokem na odpočet). V konečném důsledku proto Distributorovi vznikal vyšší nárok na odpočet DPH na vstupu, než byla jeho daňová povinnost na výstupu.
Správce daně při posouzení předmětného modelu dospěl k závěru, že marketingové služby byly jako vedlejší plnění nedílnou součástí distribuce jako plnění hlavního, a proto Distributorovi doměřil rozdíl, který byl roven (vyjma příslušných sankcí) výši DPH, které by bylo odváděno, pokud by plnění z marketingových služeb souvisejících s distribucí léčivých přípravků podléhalo české DPH. Městský soud v Praze se s tímto závěrem ve svém rozhodnutí [3] ztotožnil, mimo jiné s ohledem na tvrzení daňových orgánů, že příjemcem marketingových služeb byli ve skutečnosti koneční (blíže nespecifikovaní) zákazníci Distributora.
Více informací k rozhodnutí Městského soudu v Praze naleznete v našem předchozím tax flash zde.
Distributor s rozhodnutím Městského soudu v Praze nesouhlasil a podal proti němu kasační stížnost. Spor se tak dostal k Nejvyššímu správnímu soudu („NSS“), který 23. 11. 2021 s konečnou platností[4] rozhodl, že v daném případě distribuce léčivých přípravků a poskytování marketingových služeb představovaly rozdílná plnění. Do základu DPH tak měl podle NSS vstupovat pouze příjem z prodeje léčivých přípravků, nikoliv příjem z marketingových služeb.
Za základní otázku celého sporu NSS označil posouzení, „zda distribuce léčiv a marketingové služby poskytované stěžovatelkou [Distributorem] tvoří jednotné plnění pro účely DPH či nikoli“ [5] (právní otázka). Pro její zodpovězení přitom bylo nezbytné stanovit, “jaká osoba či osoby byly příjemcem marketingových služeb“ [6] (skutková otázka).
U skutkové otázky NSS uzavřel, že příjemcem marketingových služeb byl v daném případě Dodavatel, nikoliv zákazníci Distributora. V odůvodnění tohoto závěru NSS mimo jiné vyšel z rozdílu mezi poskytováním marketingových informací zákazníkům a povahou marketingových služeb a specifik farmaceutického trhu, zejména pokud jde o rozdílné postavení jednotlivých farmaceutických společností ve skupině (např. výrobce vs. distributor [7]), postavení rozdílných subjektů na farmaceutickém trhu (tj. pacienti, lékaři, velkodistributoři apod.) a možnost poskytování marketingových informací týkajících se léčivých přípravků přímo pacientům.
Při posuzování hlavní otázky sporu následně NSS dospěl k závěru, že distribuce léčivých přípravků a poskytování marketingových služeb v daném případě představovaly rozdílná plnění, nikoliv plnění jediné. Kromě identifikace příjemce marketingových služeb přitom NSS zvažoval mimo jiné také následující skutečnosti: jak se jeví protiplnění z pohledu „průměrného zákazníka“, zda je dodržen zákaz přesáhnout celkovou hodnotu protiplnění, které platí konečný zákazník, a specifika farmaceutického trhu.
NSS svým rozhodnutím především zodpověděl otázku, zda bylo v konkrétním případě skutečně možné považovat zákazníka Distributora za příjemce marketingových služeb (nebylo), a dal jednoznačně najevo, že faktická znalost (nejen farmaceutického) prostředí je pro rozhodování v obdobných sporech klíčová.
Současně NSS do určité míry zmírnil obavy, že by v návaznosti na tento případ byla potřeba napříč farmaceutickým trhem zrevidovat obchodní modely postavené na obdobných principech s ohledem na zvýšené riziko plošného doměření DPH společnostem, které tento model aplikují. Přesto je třeba zdůraznit, že ke každému obchodnímu modelu se musí přistupovat individuálně a rizika (nejen z pohledu DPH) je nutno posuzovat ve vztahu k okolnostem konkrétního případu.
V neposlední řádě posuzovaný případ ukázal, zejména s přihlédnutím k předchozím rozhodnutím ve věci, že v rámci daňových kontrol je vždy nutno postupovat obezřetně a jakékoliv vyjádření vůči správci daně posuzovat komplexně, neboť co se jeví vhodné v rámci jednoho řízení, může způsobit závažné komplikace v řízením jiném.
Autoři závěrem rovněž doplňují, že rozhodnutí NSS je pro distributory na farmaceutickém trhu významné také pro účely pravidel převodních cen. Skutečnost, že distributoři napříč celým farmaceutickým trhem v ČR vykazují dlouhodobě z distribuce léčiv ztráty, je primárně determinována systémem cenové regulace léčiv, kterou ČR uplatňuje a která distributorům v řadě případů neumožňuje generování přiměřeného zisku.
Výsledkem je situace, kdy zahraniční dodavatelé léčiv uměle realizují a vykazují ve své domovské zemi i tu část zisku z distribuce léčiv, kterou by měly vykazovat tuzemští distributoři v ČR. Těm v konečném důsledku nezbývá nic jiného, než hledat dodatečné zdroje svého provozního financování jako např. poskytování marketingových služeb zpět do skupiny, které byly předmětem tohoto sporu.
Pokud by tento systém, který si ČR na distributorech vynutila svým systémem cenové regulace, měl být na úrovni distributorů navíc penalizován doměrky DPH, jednalo by se dle autorů o již zcela absurdní situaci, kdy ČR svou vlastní politikou cenové regulace nutí distributory do alternativních způsobů financování, za které je následně penalizuje. Autoři proto velmi oceňují kvalitu rozhodnutí NSS, který věc posoudil velmi přesně ve světle všech specifik distribuce léčiv v ČR.
[1] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 3 Afs 54/2020 („Rozsudek“).
[2] Městský soud ve svém odůvodnění mimo jiné uvádí, že držitelem rozhodnutí o registraci je v příbalových letácích uváděn především Distributor. Není přitom zřejmé, do jaké míry městský soud rozlišuje mezi samotným držitelem rozhodnutí o registraci a jeho zástupcem na daném území.
[3] Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. č. j. 6 Af 90/2016.
[4] Věc byla vrácena Odvolacímu finančnímu ředitelství, které je však v dalším řízení vázáno právním názorem NSS vysloveným v odůvodnění Rozsudku.
[5] Bod 33 Rozsudku.
[6] Bod 40 Rozsudku.
[7] Obdobně je podle nás nutné zohlednit (ač NSS explicitně tento příklad neuvádí) také rozdílné postavení držitele rozhodnutí o registraci a zástupce tohoto držitele na lokálních trzích.
Genesis Private Equity Fund III (GPEF III ) ze skupiny Genesis Capital prodává svůj 85,9% podíl ve společnosti QUINTA-ANALYTICA. Ta je významným českým poskytovatelem výzkumných a regulačních služeb pro farmaceutický a biotechnologický průmysl a generická léčiva. Tým advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS zajišťoval pro skupinu Genesis Capital komplexní právní služby související s prodejem podílu, který nově převzala společnost LVA Holding z portfolia BBA Capital Partners.
Právní poradenství prodejci v této významné transakci v oblasti farmaceutického průmyslu poskytli partner kanceláře Václav Audes, senior advokátka Veronika Filipová a právní asistent Filip Pavlík.
Genesis Capital nabízí malým a středním podnikům ve střední Evropě pomoc při financování jejich růstu a rozvoje. Skupina spolupracuje s HAVEL & PARTNERS dlouhodobě, tým kanceláře se tak v roce 2016 postaral i o komplexní právní služby při samotném vstupu společnosti do firmy QUINTA-ANALYTICA. Tehdejší koupě podílu byla přitom ukázkovým příkladem řešení otázky nástupnictví. GPEF III se stal většinovým vlastníkem QUINTY a nastartoval její růstovou strategii.
QUINTA-ANALYTICA, sídlící v Praze, je jednou z největších nezávislých společností ve střední a východní Evropě v oboru poskytování služeb pro farmaceutický průmysl a výrobu generických léčiv. Specializuje se na farmakokinetika a BA/BE klinické studie, bioanalytiku, analýzu léků, kontrolu kvality, stabilitní studie a další specifické služby.
Během šestiletého partnerství s Genesis Capital firma rozšířila portfolio nabízených služeb, diverzifikovala portfolio zákazníků a pokračovala v růstu nejen v Evropě, ale i v Severní Americe. Jan Tauber, chairman Genesis Capital Equity, říká: „Za šest let partnerství management firmu bezpečně provedl přes náročná období, hlavně dobou negativního dopadu pandemie COVID-19. Společnost je momentálně v dobré kondici, připravená na další růst a rozvoj s novým vlastníkem.”
QUINTA-ANALYTICA zaměstnává přes 200 zkušených odborníků, kteří poskytují široké portfolio služeb největším globálním společnostem z farmaceutického průmyslu. V roce 2020 otevřela moderní a inovativní laboratoř v Brně. V roce 2021 firma cílí na tržby ve výši 16 milionů eur.
Vážení klienti a obchodní přátelé,
naší významnou konkurenční výhodou je to, že vedle špičkového právního a daňového poradenství dokážeme vést klienty byznysem tak, aby získali náskok před konkurencí. V novém vydání H&P magazínu, a to v online i PDF formátu, Vám proto opět přinášíme články, informace, analýzy či rozhovory, které mohou být inspirací pro Vás i Vaše podnikání. Většina z nich se týká nejvíce progresivních oblastí či nejčastěji skloňovaných témat současnosti, jako jsou digitalizace, udržitelnost a ESG či například krize na nemovitostním trhu.
V průběhu 20 let našeho působení na trhu jsme dokázali vybudovat právnickou firmu s vynikajícím renomé a ekonomickou stabilitou, což jsou atributy, o kterých v magazínu také píšeme a které dávají naší kanceláři punc mimořádné důvěryhodnosti, podle níž si nás vybírají špičkové firmy pro další spolupráci.
Těší nás, že jedinečné postavení HAVEL & PARTNERS na právním trhu znovu potvrdilo také absolutní vítězství naší kanceláře v soutěži Právnická firma roku 2021 v České republice. Získali jsme hlavní cenu pro domácí kancelář i ocenění za nejlepší klientské služby, a navíc jsme zvítězili i v kategoriích Fúze a akvizice, Telekomunikace a média a Zdravotnické právo. V dalších 15 odborných kategoriích pak byla HAVEL & PARTNERS zařazena mezi velmi doporučované kanceláře (tzv. top tier). To jsou historicky nejlepší výsledky, které spolu s opakovaným vítězstvím v prestižním globálním žebříčku Chambers Europe Awards upevňují naši dlouhodobou pozici lídra advokátního trhu ve střední Evropě.
Rád bych proto poděkoval nejen všem kolegům, kteří svou pílí, loajalitou a pracovním nasazením přispěli k tomuto mimořádnému úspěchu, ale především Vám, našim klientům a obchodním partnerům, protože Vaše důvěra je pro nás hnacím motorem a závazkem být neustále o krok napřed. V HAVEL & PARTNERS máme díky Vám obrovskou vůli a touhu neustále se posouvat dál a pouštět se do nových výzev.
Věřím proto, že nás s Vámi i v budoucnu bude spojovat úspěch.
Jaroslav Havel
Řídící partner
Zdroj: Ekonom – Top advokáti pro byznys 2021
Zdravotnické právo nepatří ke klasickým oblastem práva. Jeho podoba se zejména v Česku v posledních letech dynamicky vyvíjí. Chybí například jasná úprava telemedicíny, naopak v oblasti reklamy na zdravotnické prostředky je regulace příliš, míní Václav Audes, specialista na zdravotnické právo v advokátní kanceláři HAVEL & PARTNERS.
Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS se stala historicky prvním vítězem kategorie Zdravotnické právo Právnické firmy roku. Ta byla letos v anketě pořádané společností EPRAVO. CZ vyhlášena poprvé. Podle Václava Audese, partnera a specialisty HAVEL & PARTNERS na tuto oblast, jde o logický krok. V posledních letech v oboru zdravotnického práva přibývá regulace a samy farmaceutické společnosti se dobrovolně hlásí často ještě k tvrdším etickým pravidlům.
Domnívám se, že Právnická firma roku reflektovala nejen rostoucí poptávku klientů po této službě, ale i rostoucí kvalitu této služby obecně. Specializovanou skupinu pro zdravotnictví a farmacii jsme založili v roce 2010 a za více než 10 let jsme vybudovali největší tým těchto specialistů v České republice. Z tohoto důvodu vznik této kategorie vítám. Současně naše vítězství přijímám jako odměnu za 10 let tvrdé práce, díky které jsme vychovali řadu špičkových a klienty hojně vyhledávaných odborníků.
Dovolil bych si jako součást této kategorie více akcentovat farmaceutické právo. Právě v této oblasti rostl v posledních letech tlak na větší regulaci – ať již legislativní, nebo sektorový, kdy samotné farmaceutické firmy na sebe kladly prostřednictvím svých asociací různé etické požadavky. Pandemie pak spíše upozornila na legislativní nedostatky při poskytování zdravotních služeb na dálku a při uvádění nových, zejména vysoce inovativních léčivých přípravků na trh.
V oblasti zdravotnického práva jsou to nejčastěji otázky compliance, úhrad a v poslední době i telemedicínských řešení. Stále více pak řešíme případy odpovědnosti za škodu na zdraví, při kterých zastupujeme jak poskytovatele, tak i pacienty. Ve světě farmacie je paleta služeb ještě širší. Řadíme do ní nejen léčivé přípravky, ale i zdravotnické prostředky, potravinové doplňky a kosmetiku. Věnujeme se zde takřka na denní bázi reklamě, vstupu na trh, klinickým hodnocením, úhradě léčivých přípravků z pojištění, compliance a zejména vztahům farmaceutická firma a lékař a distribuci včetně bonusových schémat. Řešíme i s tím spojené otázky hospodářské soutěže. Farmaceutickým firmám poskytujeme službu pověřence pro ochranu osobních údajů a podobně. U řady nadnárodních farmaceutických firem působí naši kolegové formou stáží jako součást jejich týmů, čímž dosahují maximální efektivity při poskytování právního poradenství.
Novela zákona o zdravotních službách již říká, že lze poskytovat konzultační služby na dálku. Je tedy minimálně v tomto ohledu nesporné, že telemedicína možná je, a že jde tedy o zcela legální službu. Ano, máte pravdu v tom, že právní úprava je dosud velmi lakonická a nevěnuje se zejména odpovědnosti poskytovatelů při poskytování zdravotních služeb na dálku. Určitě by více pomohlo, pokud by zákonná úprava byla jasnější ohledně dalších požadavků na telemedicínu, například zda první styk mezi lékařem a pacientem musí být fyzický, zda musí mít lékař konkrétní zázemí a vybavení při poskytování své služby touto formou a podobně. Nicméně naše kancelář již delší dobu zastává názor, že telemedicínu nelze považovat za službu non lege artis, tedy v rozporu se současným stavem medicínského poznání, a že každá zdravotní služba musí být v tomto ohledu posuzována individuálně.
Drtivá většina lékařů má obavu své služby prostřednictvím telemedicíny vůbec poskytnout. Pokud jsou konzervativní při posuzování své odpovědnosti, tak si to legislativní vakuum vyhodnotí tak, že si raději pacienta pozvou do své ambulance. Pokud jsou progresivnější, tak si možná nastaví nějaký elektronický rezervační systém, aby se pacienti co nejméně potkávali v čekárnách. I to ale v současné době dělá jen zlomek lékařů.
Tady skutečně není nic do kamene vytesáno. Lékař si musí vyhodnotit sám, co je lege artis, co je nejbezpečnější a nejdostupnější způsob léčení z hlediska lékařské vědy. Další otázkou je, která ze zdravotních služeb poskytnutých na dálku může být hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Dnes je to čistě na zdravotní pojišťovně, které z těchto služeb bude ochotna hradit. V tuto chvíli jde zejména o kódy distančních konzultací po telefonu či videokonferenci, které pojišťovny zavedly během pandemie. Abychom mohli vybudovat funkční telemedicínský systém, musí stát říci, jestli tyto služby může poskytovat pouze lékař ze zdravotnického zařízení, zda lékař bude muset sedět v nějakém zdravotnickém prostředí a z něho radit. Zdá se, že právě touto cestou česká právní úprava půjde. To ale v zásadě diskvalifikuje řadu hráčů, kteří mají infrastrukturu lékařů, disponují know-how a schopností poradit odborně, ale nedisponují zázemím, které z nich vytváří poskytovatele. To dnes umožňuje poskytovat telemedicínu pouze standardním zdravotnickým zařízením. Nemyslím si ale, že to je samo o sobě zárukou kvality.
V zahraničí bývá obvyklé, že telemedicínské platformy využívají kapacity lékařů například při nočních službách, kdy lékaři nejsou vytíženi. Disponují také sítí kvalifikovaných lékařů, kteří svoji kapacitu v určitých momentech nabízí na dálku.
Zmínil bych zde jeden příklad za všechny, a to konkrétně Švýcarsko. V této zemi má pacient možnost u vybraných ambulantních konzultací kontaktovat svého lékaře na dálku prostřednictvím aplikace. Na základě této konzultace je lékař oprávněn předepsat léčivý přípravek a recept elektronicky poslat pacientovi. Ten má následně možnost nechat si tento lék vyzvednout v lékárně a doručit kurýrem do svého bydliště. Odpadá tím fyzická návštěva ambulance a lékárny, čímž se bezesporu zefektivňuje práce zdravotních pracovníků, ale zejména se limituje kontakt s potenciálně infekčním pacientem. I když v Česku je možné vydávat eRecept, nemá pacient možnost nechat si lék vyzvednout a doručit z lékárny.
Schválení zákona o elektronizaci zdravotnictví je důležitým krokem kupředu. Jde ale o dosti obecnou normu, která bude vyžadovat přijetí mnoha dalších předpisů.
V kontextu koronavirových omezení a požadavků na digitalizaci jde o důležitý krok k modernizaci českého zdravotnictví. Zákon nastavuje základní právní rámec probíhající elektronizaci zdravotnictví. Nejedná se přitom o první či jediný krok směrem k digitalizaci českého zdravotnictví, neboť již dnes fungují dílčí služby jako eRecept nebo eNeschopenka. Zákon však má ambici poskytnout komplexnější právní rámec elektronického zdravotnictví za použití telekomunikačních a informačních technologií a stanovit podmínky pro bezpečné sdílení dat. Cílem zákona je právní zakotvení a faktické zprovoznění základního zdravotnického systému a nastavení podmínek pro bezpečné sdílení dat uvnitř systému. Vznikající systém nebude centrální evidencí či úložištěm veškerých zdravotnických údajů, ale zajistí komunikaci a bezpečné sdílení potřebných dat mezi jednotlivými subjekty ve zdravotnictví. Základní součástí systému integrovaného datového rozhraní bude registr poskytovatelů zdravotních služeb, registr zdravotnických pracovníků a registr pacientů, přičemž tyto registry budou propojeny v jeden komunikující celek, do kterého budou moci vstupovat jen oprávněné osoby. Systém by tak měl podstatně urychlit výměnu informací mezi jednotlivými subjekty.
V první řadě je potřeba uvést, že samotné schválení zákona je důležitým milníkem a krokem kupředu a lze za něj odcházejícího ministra Vojtěcha pochválit. Zároveň je ale nutné dodat, že zákon řeší jen omezený okruh otázek. Jde však o vítaný první digitální základ, na kterém bude potřeba v budoucnu dále hodně stavět, reflektovat potřeby praxe a přijímat další legislativu.
Pokud jde o zákon o elektronizaci zdravotnictví, je škoda, že zákonodárce nepřijal komplexní předpis upravující technologickou platformu pro telemedicínu. Co teď dále chybí, jsou konkrétní prováděcí předpisy, které budou specifi kovat konkrétní IT pravidla, například jak bude vypadat jednotný komunikační formát, jaké podmínky bude muset splňovat budoucí novější soft ware, jaké konkrétní požadavky na zabezpečení a kyberbezpečnost budou muset systémy splňovat. Žádné konkrétní standardy elektronického zdravotnictví prozatím neexistují, respektive máme k dispozici jen dokument katalogu standardů, což je spíše obecná sbírka pojmů, názvů a používaných standardů. V tomto ohledu je tak zákon dosti obecná norma, která bude vyžadovat přijetí mnoha dalších předpisů. Ke komplexnějšímu zhodnocení bude nutné počkat na detailnější doprovodné dokumenty a následný přechod do praxe.
Účinnost zákona je rozdělena do šesti fází, přičemž obecně nabývá zákon účinnosti dne 1. ledna 2022. Poslední fáze je účinná až za deset let, tedy od 1. ledna 2032, kdy má nabýt účinnosti povinnost poskytovatelů zdravotních služeb dodržovat standardy elektronického zdravotnictví. Takto dlouhá doba před účinností zákona je nezvyklá, nicméně s ohledem na ukládané povinnosti, nutnost zajištění kompatibility požadovaných informačních systémů, možné implementace doplňujících prvků a vůbec zajištění chodu a funkčnosti celého systému je tato legisvakanční lhůta odůvodněná.
Jde o evropské nařízení v oblasti zdravotnických prostředků, které právní úpravu unifi kuje ve všech členských státech Evropské unie. A tam je konkrétně jedno téma, které u nás podle mě nebylo implementováno úplně nejlépe, a to je právě otázka reklamy. Český zákonodárce si vzal za předobraz regulaci léčivých přípravků, které jsou ale poměrně homogenní oblastí. Jinak je tomu ale v případě zdravotnických prostředků. K těm patří náplast, injekční stříkačka, ale i kardiostimulátor. Liší se využití i samotná povaha toho prostředku. U některých z nich by měly být požadavky, co se týče reklamy, velmi nízké a možná až hraničit s kosmetikou nebo jinými méně regulovanými oblastmi. Tím, že zákonodárce přijal předobraz léčivých přípravků, docházíme často až do velmi diskutabilních situací, kdy reklama u zdravotnických prostředků musí být opatřena poučením o jejich rizikovosti bez ohledu na jejich povahu. Já bych to přirovnal ke kelímku od McDonald’s, kdy na něm v Americe máte upozornění, že jde o horký nápoj, nebo poučení na mikrovlnce, že do ní nemáte dávat živá zvířata. Jinými slovy reklamu zdravotnických prostředků považuji v českých podmínkách za nadregulovanou.
Vyjmout některé kategorie nízkorizikových zdravotnických prostředků, jako je například náplast, z regulace. Touto cestou šli i v některých západoevropských zemích.
Václav Audes
V oblasti zdravotnictví se zaměřuje zejména na zastupování poskytovatelů v úhradových otázkách vůči zdravotním pojišťovnám, restrukturalizace zdravotnických zařízení a zdravotnické compliance.
Radka Rainová
