Sebevědomí českých firem, ale i příhodné byznysové podmínky přitahují stále více tuzemských podniků k expanzi na západní evropské trhy. Obzvlášť atraktivní je pro české podnikatele Německo. „Situace na německém trhu nabízí řadu příležitostí, jako je velká kupní síla, podpora vývoje inovací, stagnace ekonomiky i generační obměna vlastníků německých společností,“ vysvětluje Robert Nešpůrek, jeden ze zakládajících partnerů advokátní kanceláře Havel & Partners. Ta asistovala klientům s právními případy ve 110 zemích světa.
Od loňského roku má vaše advokátní kancelář přímé zastoupení ve Frankfurtu nad Mohanem. Proč jste se rozhodli pro Německo?
Souvisí to s celkovou strategií naší firmy, která se snaží víc posunout do globálního byznysu. Už nějakou dobu jsme cítili, že by bylo dobré mít zastoupení na některém ze západních trhů, a Německo se k tomu přímo nabízelo, protože je to třetí největší ekonomika na světě a klíčový expanzní trh pro české firmy.
Jaké byznysové příležitosti jim současný německý trh nabízí?
V Německu je 84 milionů spotřebitelů a spousta zajímavých firem. Příležitosti jsou pochopitelně různé podle jednotlivých typů podnikání. Velký potenciál například představuje podpora vývoje inovací.
Není pravda, že Německo právě v digitalizaci spíše zaostává za ostatními evropskými státy?
Ano, o tom se někdy mluví. Ve skutečnosti ale německá vláda uvádí do praxe různá opatření a usilovně pracuje na tom, aby se to změnilo. Investuje do výzkumu a vývoje vědeckých pracovišť, podporuje univerzity a nabízí řadu investičních příležitostí v této oblasti.
Dalším důvodem pro vstup na německý trh může být fakt, že německá ekonomika prochází stagnací a některá aktiva mohou být právě teď atraktivní z hlediska valuací. Pro retailové obchodníky typu e-commerce je pak určitě největším motivátorem kupní síla a velikost německého trhu.
Vnímáte silnější poptávku po vašich službách ze strany německých, nebo českých podnikatelů?
Dosud jsme byli svědkem toho, že větší investiční aktivita probíhala směrem z Německa do Česka. Minulý rok jsme pomáhali realizovat asi dvě desítky česko-německých transakcí a zhruba dvě třetiny z nich byly ze strany německých firem. Nicméně pozorujeme, že zájem českých podnikatelů o německý trh v posledních letech posiluje, a tento trend očekáváme i do budoucna.
Na jaké typické problémy naráží české firmy, které začínají v Německu podnikat?
V Německu je klíčové najít si dobré obchodní partnery. To pochopitelně platí pro každou zemi, ale na německém trhu obzvlášť vnímáme důležitost dlouhodobých obchodních vztahů založených na vzájemné důvěře. Němci tyto vztahy pěstují postupně a také si je prověřují.
Jak takové prověřování probíhá?
Začnou s vámi třeba obchodovat nejprve na menší zakázce, aby si otestovali, jestli se dobře zapíšete, jestli máte dobrý produkt, služby a podobně. Proto je důležité vyhledat správné obchodní partnery a to je také jedna z věcí, se kterou našim klientům pomáháme. Nabízíme jim síť kontaktů, kterou jsme si tam vybudovali především mezi finančními institucemi, investičními fondy a bankami. V německém prostředí už působíme patnáct let a založení pobočky ve Frankfurtu je vlastně jen vyvrcholením této práce.
Jsou nějaké specifické chyby, které dělají české firmy při vstupu na zahraniční trh?
Chyby mohou plynout z nedostatku informací o daném trhu. Při vstupu na zahraniční trh se firma v první řadě snaží prodat svou službu nebo výrobek a může se stát, že si přitom nezjistí, kdo je regulátor, co přesně požaduje a jaká je běžná praxe. Při akvizicích v zahraničí pak může být chybou nedostatečná příprava a zjištění si daňových, právních, technických a obchodních okolností dané společnosti. Je nezbytné udělat si předem důkladnou prověrku a tohle firmy občas podcení. My jim vždy doporučujeme využít služeb zkušených poradců a nepouštět se do akvizic na základě pocitů nebo prvních dojmů.
Jaké firmě se expanze do Německa obzvlášť vyplatila?
Takových firem je celá řada. Známým příkladem z poslední doby je český Rohlík, který už na německém trhu udělal mnoho úspěšných akvizic a obchodních dohod. Umožnilo mu to výrazně rozšířit geografický záběr svého podnikání a také se ukázalo, že přinesl do Německa něco, co tam bylo do té doby víceméně neznámé. Firma s takovou rychlostí doručení nákupu, s takovou šíří a kvalitou sortimentu na německém trhu předtím chyběla. Rohlík dokázal přenést do zahraničí své zkušenosti z Česka i své dovednosti v oblasti automatizace a digitalizace. Zároveň ale porozuměl a přizpůsobil se nákupním zvyklostem a požadavkům německého zákazníka.
V jakých dalších zemích vidíte aktuálně pro české firmy potenciál?
Podnikatelé z Česka se dříve orientovali hlavně na Slovensko a pak na východní Evropu, Rumunsko, Bulharsko, Balkán. A samozřejmě Polsko. Teď ale vidíme rostoucí zájem o západní Evropu. Kromě Německa láká investory Španělsko, Francie, Itálie nebo Velká Británie. Pozorujeme to u investic do nemovitostí, energetiky, ale i v jiných typech podnikání, jako je strojírenství, obchod, služby nebo právě e-commerce, kde západní trhy táhnou, protože poskytují obrovskou kupní sílu. Řada podniků v Česku už dosáhla takové konkurenceschopnosti, že se nemusí bát na západní trhy vstoupit. Tomuto trendu samozřejmě významně pomáhá naše členství v Evropské unii a jednotný trh.
Vidíme ale také velký zájem o zámořské trhy. Ve Spojených státech na tom má zásluhu zákon o snížení inflace a další legislativa, která poskytuje podporu podnikatelům, například v energetice. A vzrůstající celní bariéry vlastně nutí i české firmy přemýšlet, zda by pro ně nebylo výhodnější mít vlastní zastoupení přímo v USA.
Vy se jim při tom snažíte poskytnout právní a byznysové poradenství. Jaké trendy váš obor v současné době nejvíc ovlivňují?
Chceme být strategickým partnerem našich klientů, což obnáší nejen poradit jim podle aktuálního českého nebo zahraničního práva, ale také předjímat změny – ať už v oblasti daní a práva nebo na geopolitické úrovni.
Jaké konkrétní změny v příštích letech očekáváte?
Určitě počítáme s velkými změnami v oblasti technologií. Ty zasáhnou všechny obory. Veškeré firmy, právní sektor nevyjímaje, budou muset adoptovat do svého podnikání informační technologie, aby byly efektivní a konkurenceschopné.
Potom tu máme geopolitický vývoj. Musíme sledovat, jakým směrem se pohne konflikt na Ukrajině, jaké to přinese ekonomické hrozby nebo příležitosti. V Evropské unii uvidíme, jakým způsobem se bude implementovat Draghiho zpráva a důraz na konkurenceschopnost, zda to přinese další příležitosti pro české podniky. Všechny tyto trendy chceme vnímat a reagovat na ně, abychom dokázali naše klienty doprovázet a poskytnout jim dostatečnou oporu.
Zmínil jste technologický vývoj. Jak ve vašem sektoru například pracujete s umělou inteligencí?
Všichni se s umělou inteligencí nějak seznamujeme. Naše činnost spočívá hodně v práci s dokumenty a tu nám umělá inteligence dokáže v mnohém usnadnit. Pomáhá nám sbírat a vyhodnocovat informace, srozumitelně je předávat někomu dalšímu. Pro naši práci jsme si vyvinuli vlastní nástroj, který s umělou inteligencí pracuje. Používáme ho na právní rešerše v české legislativě, ale pomáhá nám také orientačně vyhledávat některé informace v právním prostředí jiných států.
Jak se s nástupem umělé inteligence popasovaly české firmy z řad vašich klientů? Řešíte s nimi otázky zabezpečení citlivých informací?
Zabezpečení dat je právní problém ve chvíli, kdy dojde k úniku nebo zneužití informací. K tomu, aby firma nepřišla o citlivá data, musí samozřejmě využívat vhodné nástroje. V tom jí můžeme do určité míry poradit, ale hlavně je to otázka technologická. Naše role se spíše týká edukace, proškolení personálu, aby firma rozuměla rizikům a věděla, jaké právní následky může případný únik informací mít. My sami pochopitelně používáme jen licencované nástroje, které zaručují, že důvěrné informace, se kterými pracujeme, nebudou poskytovány třetím stranám
Jaké máte další plány rozvoje kanceláře Havel & Partners? Budete zakládat nové pobočky i v dalších zemích?
Aktuálně se k tomu se nechystáme, ale do budoucna to nemohu úplně vyloučit. Nicméně, k tomu, abychom dobře obsloužili své klienty, to v současné době právě díky našim rozsáhlým zahraničním kontaktům nutně nepotřebujeme. Strategicky se chceme posouvat ke specializovanému poradenství založenému na důvěrné znalosti určitého podnikatelského oboru. Znát v rámci daného sektoru všechny trendy, klíčové hráče, mezinárodní kontext… a být tak pro své klienty strategickým partnerem.
Dál rozvíjíme i oblast komplexního poradenství pro privátní klienty a zaměřujeme se na geografickou diverzifikaci aktiv. Naše kancelář se stále rozvíjí a řada našich aktivit nabývá globálních rozměrů, což vlastně odpovídá celkovému vývoji české ekonomiky, která je exportně orientovaná, má už poměrně velkou kapitálovou základnu a díky tomu mnozí čeští podnikatelé mohou úspěšně investovat v zahraničí. A my je v tom chceme dál podporovat.
Zakladatel a šéf největší české právnické kanceláře Jaroslav Havel se pustil před rokem do světa investic a správy rodinného majetku. „Jsme překvapeni růstem One Family Office, který je na začátku sedmkrát až desetkrát rychlejší, než byl růst naší advokátní kanceláře,“ říká v rozhovoru pro Ekonom.
Proč jste se vedle advokacie, byznysového poradenství a provozování médií rozhodl věnovat i správě majetku?
Média jsou jen koníček. S One Family Office jsme přišli proto, že v advokacii jsme dosáhli tržního vedení a takové velikosti, kdy můžeme růst jen velmi regulovaně a navyšovat tržní podíl. To byl první důvod. Druhým bylo, že byznys rodinných kanceláří pro správu majetku je po celém světě velmi rychle rostoucím oborem. Vyžaduje vysoce kvalifikovanou činnost, kde jsou potřeba právníci, daňoví experti, bankéři i investiční specialisté. Jedná se tedy o obor, kde máme jako právníci nejlepší předpoklady.
Mluví se o multi family office. Můžete vysvětlit, co to přesně je?
Multi family office vzniká tak, že zakládající rodina vytvoří strukturu pro správu, ochranu a investování svého vlastního majetku. Ve chvíli, kdy je přesvědčena, že to dělá dobře, může přibrat další movité rodiny, protože už vytvořila potřebnou infrastrukturu. My jsme v advokátní kanceláři už od roku 2007 nabízeli poradenství pro privátní klienty, o pět let později jsme rozběhli investiční část naší skupiny zaměřenou na správu majetku a od roku 2014 také concierge. Infrastrukturu jsme budovali a na sobě testovali 15 let. Loni jsme ji oficiálně spustili a zpřístupnili. Primárně byla určena pro mě a mé partnery ve firmě, od loňského roku ji sdílíme i s dalšími rodinami a bonitními jednotlivci.
Zaměřujete se na služby lidem s majetkem přes 10 milionů dolarů, tedy čtvrtmiliardu korun. Můžete popsat, co všechno zahrnují?
V první řadě navrhujeme a implementujeme vhodné struktury pro řízení, správu, ochranu i předávání majetku, kde poskytujeme komplexní odborný servis. Zdůrazňuji ale, že nejsme asset manažeři. Pokud investujeme společně s dalšími partnery, děje se tak výhradně na klubovém principu. Jsme rodinná kancelář, kam lidé přicházejí, pokud chtějí trvale spolupracovat. Nejde jen o správu majetku, ale i o právní poradenství, sdílení know-how v investičních příležitostech, služby ve zdravotnictví, v oblasti bezpečnosti rodiny, ochrany dobrého jména či pomoc s výchovou a vzděláváním další generace. Zaměřujeme se tedy na komplexní služby pro bonitní osoby.
Když zmiňujete bezpečnost, co si pod tím představit?
Havel & Partners je největším zadavatelem bezpečnostních služeb díky povaze právních kauz, které řešíme. Máme mnoho zkušeností v oblasti ochrany majetku, vyšetřování a dalších aktivitách. Spolupracovali jsme s desítkami specialistů v tomto oboru a společně s bezpečnostní agenturou jsme vytvořili komplexní systém ochrany, který aplikujeme i na služby rodinné kanceláře.
Krátce po spuštění One Family Office jste řekl, že do konce roku 2024 chcete mít pod správou asi 25 miliard korun. Jaká je realita?
Tento cíl jsme výrazně překročili. Jsme překvapeni růstem One Family Office, který je na začátku sedmkrát až desetkrát rychlejší, než byl růst naší advokátní kanceláře.
Do čeho teď pod hlavičkou OFO investujete?
Umíme vyřešit otevření účtů ve švýcarských, amerických či singapurských bankách, rozložení portfolia, zajištění renty pět až šest procent ročně a jiné služby. Díky sdílení analytických zdrojů a kontaktů můžeme investovat i do private equity či venture fondů, které jinak nejsou přístupné.
Co nejzajímavějšího z této oblasti můžete zmínit?
Jsme schopni zapojit se jako family office do investic, ať už jde o často trofejní české reality, privátní půjčky nebo zemědělství, zde je to prostřednictvím Verdi fondu farem. Jde i o investice do největších a globálně nejúspěšnějších světových private equity fondů jako například KKR nebo nyní Bain Capital.
Mluví se o zdanění bohatých. Proto k vám movití lidé jdou?
Jde o kombinaci faktorů – nakolik se tito lidé v Česku mohou spolehnout na politickou stabilitu, bezpečnost a daňovou předvídatelnost. Není to ale tak, že by se u nás lidi děsili toho, že přijde nějaké velké zdanění.
“Až jednou půjdu do důchodu, chtěl bych mít zajištěnou globální mobilitu rodinného majetku. Tedy mít většinu majetku převážně v dolarech mimo Česko. Jaroslav Havel je řídícím partnerem advokátní kanceláře Havel & Partners. Mezi jeho klienty patří největší finanční instituce působící v České a Slovenské republice, řada společností patřících do žebříčku Fortune 500, ministerstva, státní podniky, dále pak soukromé osoby z řad nejúspěšnějších a nejbohatších Čechů a Slováků, ale i zahraniční podnikatelé působící v České republice.”
S kým v rodinné kanceláři nejčastěji spolupracujete?
Jsou to úspěšní podnikatelé z technologií, z finanční sféry – členové vedení finančních institucí či poradenských společností, kteří si uvědomují, že k nejlepším investicím se dostanou jen prostřednictvím institucí, jako je ta naše. Další skupinou jsou rodiny, které prodaly firmu a chtějí, abychom jim pomohli se správou majetku. Často jde také o situace, kdy ve firmě není vhodný nástupce, který by uměl adekvátně řídit byznys nebo spravovat majetek.
Dříve měli bohatí Češi své investice primárně v Česku, například v nemovitostech či podílech firem, které sami založili. Změnilo se to?
Určitě. A významně k tomu přispěly poslední čtyři roky. Ty přiměly podnikatele uvažovat nad tím, že se ekonomika ani politika v Česku nevyvíjejí ideálně a že by možná měli své investice diverzifikovat. Někdo se na to připravuje rychle, jiný pomalu. Pro ty, kteří nevědí, kde vůbec začít, vytváříme takzvaný escape plan (plán útěku – pozn. red.). Kdyby museli naléhavě opustit zemi, aby věděli, jak postupovat, a měli zázemí v zahraničí.
Jak takový plán obecně vypadá?
Představte si, že jste rodina, která má majetek v hodnotě miliardy korun a podniká například mimo Prahu. Vlastní výrobní provozy a nemovitosti, ale nikdy neřešila dlouhodobý pobyt v cizině a nemá žádné zahraniční zastoupení. V takovém případě navrhujeme založit zahraniční účty u prověřených bank. Zároveň doporučujeme promyslet, jak by rodina postupovala, kdyby se stalo něco neočekávaného. V krizové situaci, jako je například válečný konflikt, nebude pravděpodobně možné využít tradiční způsoby útěku, například přes letiště Václava Havla. Dnes už nestačí jen odejít za hranice. Rodina by zřejmě musela opustit kontinent a zamířit třeba na Kanárské ostrovy anebo úplně mimo EU. Je proto důležité mít promyšlený plán, jak se do bezpečí dostat a mít tam dostatečné finanční prostředky v bance jako zavedený klient.
Rodinnou kancelář jste zakládal primárně pro sebe a společníky. Jaký je váš cíl v zajištění svého majetku?
Moje představa je, že až jednou půjdu do důchodu, chtěl bych mít zajištěnou globální mobilitu rodinného majetku. Tedy mít většinu převážně v dolarech mimo Česko a zároveň diverzifikovaný po celém světě. V podnikání bych z majetku nechtěl mít v důchodových letech více než 25 procent.
INOVACE, UMĚLÁ INTELIGENCE A NOVÉ TECHNOLOGIE OTVÍRAJÍ V BYZNYSU NEKONEČNÉ MOŽNOSTI A JSOU MOTOREM DNEŠNÍHO PODNIKÁNÍ. PAMATUJETE ALE VE VAŠÍ FIRMĚ ČI STARTUPU NA PRÁVNÍ VÝZVY, KTERÉ S TÍM SOUVISEJÍ? DALIBOR KOVÁŘ, PARTNER ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘE HAVEL & PARTNERS PRO TECHNOLOGICKÉ PRÁVO, SESTAVIL CHECKLIST DESETI ÚKOLŮ, KTERÉ BYSTE SI MĚLI ODŠKRTAT.
Nové technologie narušují tradiční obchodní modely, přinášejí inovace a řešení zásadních výzev, kterým dnes podniky čelí. Zejména začínající podnikatelé se proto technologickými trendy často snaží řídit a na jejich definici stavět i svůj obchodní model či podnikatelský plán.
Do tří let převezme agentní umělá inteligence 15 procent každodenních pracovních rozhodnutí. To předpovídá publikace 2025 Top Strategic Technology Trends od společnosti Gartner. Prohloubit se má i AI governance a do roku 2028 podniky, které budou využívat platformy pro správu umělé inteligence, dosáhnou o 30 procent vyššího hodnocení důvěry zákazníků a o 25 procent lepšího skóre v oblasti dodržování právních předpisů než jejich konkurenti.
Pokud se chystáte využít příležitosti a uchopit technologické trendy ve vaší firmě prakticky, nezapomeňte na to, že to má i právní souvislosti. Máte přehled, jaká evropská i lokální legislativa a předpisy se týkají nových technologií a umělé inteligence, a z jakých perspektiv byste se tedy na svůj produkt, službu nebo řízení firmy měli v souvislosti s tím dívat? Projděte si základní právní „checklist“.
1. Právní audit
Proveďte důkladný audit, nakolik je vámi využívaná nová technologie v souladu s lokálním i evropským právem. Jde primárně o to, aby s ním model fungování nebyl v přímém rozporu; drobné odlišnosti jsou řešitelné. Zaměřte se na otázky, jako jsou licenční model, správné nastavení využívání práv duševního vlastnictví, odpovědnost za škodu způsobenou technologií a případné compliance s důležitými obecnými předpisy (jako je např. GDPR).
2. Právní odpovědnost
Ujistěte se, že jste si jasně definovali odpovědnost všech zúčastněných stran v případě technologických chyb, škod na datech, kybernetických incidentů či při porušení práv třetích osob. Smluvně ošetřete odpovědnostní limity, způsoby náhrady škod a postupy pro řešení sporů. Pozor, často se tato oblast řeší v obchodních podmínkách celkem striktně prododavatelsky jako take or leave.
3. Soulad s regulací
Zkontrolujte, zda technologie splňuje všechny regulatorní požadavky. Zejména v oblasti umělé inteligence bude regulace rychle narůstat. V EU jsou často požadavky regulace specifické pro konkrétní odvětví (zdravotnictví, veřejná správa, finanční sektor), což vyžaduje detailní analýzu. Jako právníci běžně k regulatornímu souladu zpracováváme právní stanovisko.
4. Licenční modely a vlastnictví dat
Jasně vymezte, kdo „vlastní“ práva duševního vlastnictví k softwaru či datům vytvořeným technologií. Vyhněte se nejasnostem v licencích, které by mohly vést ke ztrátě vašich práv či neoprávněnému užívání třetími stranami. Nejvíce problematické podle našich zkušeností bývá pro firmy správné nastavení vztahu s vývojáři, subdodavateli nebo objednatelem technologie na zakázku.
5. Ochrana dat a osobních údajů
Zajistěte, že technologie budou splňovat požadavky GDPR a dalších relevantních lokálních regulací – tato oblast je z globálního hlediska stále hodně fragmentovaná. Zaměřte se na zpracování osobních i neosobních údajů a práva subjektů údajů. Nastavte technická a organizační opatření pro jejich ochranu. Často je potřeba zpracovat posouzení vlivu na ochranu osobních údajů (DPIA).
6. Smlouva s dodavateli technologií
U využívání nových technologií by měly smlouvy přesně stanovovat povinnosti a odpovědnost dodavatelů a případných subdodavatelů. Klíčovou součástí smlouvy je pokrytí SLA (Service Level Agreements), které stanovují úroveň poskytovaných služeb, včetně ochrany dat a know-how, možností auditování a pravidel pro ukončení smlouvy či přechod k jinému dodavateli. K dodávce se často vztahuje řada dalších dokumentů, které občas nebývají ke smlouvě správně připojeny či propojeny a hrozí jejich nepoužitelnost.
7. Kyberbezpečnost
Zkontrolujte, zda a jak technologie splňují nejnovější standardy kybernetické bezpečnosti. Nastavte zejména smluvní povinnosti týkající se bezpečnostních opatření (vč. auditu) a stanovte si, jak budete postupovat při řešení případných incidentů. Řadu důležitých detailů již brzy stanoví chystaný zákon o kybernetické bezpečnosti a jeho prováděcí předpisy. Seznamte se s nimi co nejdříve, jejich implementace vám totiž zabere čas a může se na vás vztahovat i nepřímo jako na dodavatele.
8. Pravidelné právní hodnocení
Technologie by měla být hodnocena z právního hlediska průběžně, zejména při změně legislativy nebo rozšíření jejího užívání do nových odvětví. Nastavte proto procesy pro pravidelný právní audit a spolehlivý monitoring změn právních předpisů. Prostřednictvím profesních sdružení lze předpisy také sledovat, a můžete je dokonce i připomínkovat před jejich přijetím (například očekávanou českou adaptaci k AI Actu).
9. Etika
Zaveďte etické principy pro používání technologií, zejména u umělé inteligence a big data. Zvažte, zda technologie nediskriminuje, neporušuje lidská práva či nezasahuje nadměrně do soukromí, a na tento aspekt dbejte (např. tvorbou kodexů, směrnic a interních politik, smluvních ujednání s partnery či dodavateli, vzdělávacích materiálů atd.) – bude nabývat na důležitosti v rámci právních prověrek a investic ze zahraničí.
10. Prevence a krizové plány
Připravte si krizové scénáře pro případ technologického selhání, úniku dat či regulatorních sankcí. Dobře se dají spojit s plány v oblasti kybernetické bezpečnosti. Tyto plány by měly zahrnovat i postupy pro komunikaci s úřady, klienty a médii. Právník vás může zastupovat v řízeních před regulátorem, hodit se může i dočasný profesionální tiskový mluvčí.
Abyste plně využili potenciál nových technologií, ideální je zapojit právníka již v raných fázích plánování technologických projektů. Díky tomu můžete sladit právní i obchodní cíle a zajistit, že klíčové právní dokumenty a procesy odpovídají specifikům daného technologického trendu. Dobrý právník vám pomůže také identifikovat rizika spojená s implementací nových technologií i při nastavení struktur a procesů, což vám umožní jejich efektivní a bezpečné využití.
Technologické trendy se vyvíjejí, stejně jako právo, a proto je vhodné informovat se oboustranně a udržovat co nejvyšší míru jistoty, že vaše technologické kroky jdou správným směrem. Znalý a zkušený právník, který se v nových trendech orientuje, tak může přispět k úspěchu a konkurenceschopnosti vašeho podnikání a funguje jako klíčový strategický partner.
O demografické krizi a stárnutí obyvatelstva se mluví a ví desítky let. Přesto Slovensko tento problém dosud výrazněji neřešilo. Kromě hrozby ale tento vývoj představuje i příležitost pro rozvoj nových produktů. Jde o jeden z klíčových současných trendů, který pojmenoval druhý ročník konference Reál Estate Vision & Trends.
Slovensko je zemí mnoha problémů, ale i příležitostí. Tak by se dalo shrnout hlavní poselství druhého ročníku konference Reál Estate Vision & Trends, kterou uspořádaly společnosti Havel & Partners a CBRE Slovensko. Řada rizik, ale také šancí pro investory vyplývají z demografických změn. Slovenské obyvatelstvo stárne a bude růst poptávka po seniorském bydlení s kvalitními službami. Na druhou stranu musí Slovensko řešit také problém s dostupností bydlení pro mladé generace a studenty. Pro rovnoměrnější rozvoj země je podle expertů nutné posílit další města, aby se veškerá pozornost nekoncentrovala pouze na Bratislavu. Minimálně v krajských městech je třeba podpořit univerzity a ostatní složky vzdělávacího systému, ale také posílit nabídku dostupného bydlení. Důležité je také plně využít potenciál obyvatel, ať už jde o marginalizované romské komunity, nebo nejbohatší podnikatele, kteří na Slovensku ještě zůstali.
Chybí šestimístný počet bytů
Slovensko ovšem potřebuje řešit obecný problém s nízkou dostupností bydlení. Cestou k tomu měl být nový stavební zákon. Sice byl schválen, ale současná vláda se ho rozhodla zrušit a připravit zcela novou legislativu. Ladislava Cengelová z Ministerstva dopravy SR upozornila, že zákon stál na nerealistických předpokladech, zejména na předpokladu masivní digitalizace, na kterou nebylo prostředí připraveno. Cílem nové legislativy bude snížení počtu správních řízení, umožnění realizace více staveb mimo povolovací řízení (i bez ohlášení) nebo uplatnění fikce souhlasu. V rámci digitalizace se zavede nanejvýš úložiště projektové dokumentace pro jednotlivé orgány.
Rizika nepovedené digitalizace se naplno ukázala v Česku, uvedl Martin Vlk z advokátní kanceláře Havel & Partners. Slovensko by se tak Českem při implementaci nové legislativy nemělo příliš inspirovat. Podobně jako v Česku by ale měl zákon omezit takzvaný ping-pong, kdy si úřady mezi sebou vracejí jednotlivá rozhodnutí. Cengelová dodala, že Slovensko nepotřebuje revoluční novou legislativu, protože nechce riskovat, že se povolovací procesy zablokují.
To by byl velký problém, jelikož dnes Slovensko čelí kritické situaci, co se týče rychlosti povolování i počtu bytů. V celé zemi chybí 220 tisíc bytů, aby se Slovensko v ukazateli počtu bytů na tisíc obyvatel vyrovnalo průměru Evropské unie. Podle Karola Bielovského ze Slovenské spořitelny vznikají nové produkty pro investory do nové výstavby – například úvěrové financování pro družstva, financování bydlení pro marginalizované skupiny či podpora nájemního bydlení. Podpora státu je však omezená.
U nájemního bydlení je problémem návratnost investic. Podle Michala Řeháka z Penta Reál Estate je to vidět na absenci trhu s komerčním nájemním bydlením (built to rent), i když při dobře a efektivně nastaveném produktu lze očekávat relativně slušný výnos. Penta Reál Estate v tomto směru již připravuje koncept studentského bydlení ve spolupráci se společností BONARD.
Experti se shodli, že je třeba posílit spolupráci mezi veřejným sektorem, zejména státem, a soukromými investory. První iniciativy v tomto směru existují, přičemž se vláda chce soustředit na rozvoj dostupného bydlení ve spolupráci s významnými developery či velkými zaměstnavateli.
Velké riziko je i velká příležitost
V regionu střední a východní Evropy se na realitním trhu odehrály v první třech kvartálech roku 2024 investiční transakce za celkem 5,9 miliardy eur, do konce roku by to mělo být dalších 3,5 miliardy. Slovensko získalo od ledna do září 2024 investice za 150 milionů eur, do konce roku se očekává dokončení transakcí za 550 milionů eur. Roste podíl investic do rezidenčních nemovitostí, přičemž se investoři soustředí na nové demografické skupiny, jako jsou studenti nebo senioři, uvedl Gábor Borbély z poradenské společnosti CBRE.
Poptávku po seniorském bydlení ovlivňuje postupné stárnutí obyvatelstva na Slovensku. Roste počet starších lidí, zároveň ale zcela chybějí některé produkty – například nezávislé bydlení komunitního charakteru. Týká se to především Bratislavy. Za 10 až 20 let bude přitom Slovensko v průměru jednou z nejstarších zemí v Evropě, uvedl Viktor Novysedlák z Rady pro rozpočtovou odpovědnost.
Největší investiční příležitosti dnes existují právě v kvalitním seniorském bydlení. Na trh přichází první porevoluční generace finančně silných seniorů, pro které však neexistuje odpovídající nabídka. Novysedlák s ohledem na demografii předpokládá dvojnásobný nárůst zájmu o prostory v pobytových zařízeních, zejména v zařízeních s neformální péčí.
Problém ale nemají jen senioři. Ohroženou skupinou jsou mladí lidé, u kterých roste poptávka po nájemním bydlení. Podle průzkumů společnosti BONARD by až 58 procent lidí v Bratislavě bylo ochotno bydlet v nájmu, ale chybí dostatek projektů. Podle Samuela Vetráka z BONARD musí být projekty budované pro institucionální investory dostatečně velké, dnes však chybějí pozemky, záměry i ochota. Navíc investory zajímají jen města nad 300 tisíc obyvatel, což na Slovensku splňuje jen Bratislava a s širší aglomerací ještě Košice.
Covidová pandemie, válka nedaleko za českými hranicemi a doba plná nejistot otvírají a akcelerují témata, která dřív nebývala tolik v kurzu. Patří mezi ně i globální mobilita rodiny a majetku. Právě diverzifikace aktiv do perspektivnějších částí světa stála u zrodu ONE FAMILY OFFICE. Česko-slovenskou rodinnou kancelář s mezinárodním dosahem založil advokát Jaroslav Havel, řídící partner největší středoevropské právnické firmy HAVEL & PARTNERS.
Ten sám o sobě říká, že chce být globálním podnikatelem a občanem. V posledních letech se zásadně změnila ekonomická mapa světa – zejména v Česku a na Slovensku, ale i například v Německu, na kterém jsme kriticky závislí, ale i v dalších okolních zemích se postupně zhoršuje ekonomická a politická situace bez výrazné naděje na zásadní změnu nejméně následujících pět let,“ popisuje Jaroslav Havel, řídící partner ONE FAMILY OFFICE.
ROZUMNÁ DIVERZIFIKACE
„Peníze ve veřejných rozpočtech ubývají, lze logicky očekávat růst zdanění bohatých. Peníze zde vydělané podnikáním a řádně zdaněné postupně v zásadním rozsahu alokujeme i do zajímavých aktiv v zemích, které mají lepší ekonomické vyhlídky, a ještě se přitom něco naučíme. Aktivně proto vyhledáváme investiční příležitosti na globálním trhu,“ nastiňuje Jaroslav Havel.
Kde konkrétně? „Především v Severní Americe, ale doplňkově jako zajímavé vidíme také Indii, Spojené arabské emiráty – zejména Dubaj – či země Latinské Ameriky jako Mexiko nebo Brazílie. Případně další asijské státy jako Indonésie či Vietnam jsou atraktivnější pro investory díky velikosti trhu, menší míře regulace, mladší, chudší a rostoucí populaci ochotné tvrdě pracovat, v některých případech pak i z hlediska lepší bezpečnosti.“
Právě globální investování a mezinárodní mobilita majetku jsou pro ONE FAMILY OFFICE hlavními tématy. České a slovenské bonitní rodiny obvykle mívají klíčovou část svého majetku ve formě hlavního podnikání či lokálních nemovitostí, svoje investiční návyky mění pomalu. Filozofií ONE FAMILY OFFICE je rozumná diverzifikace majetku mimo Česko či Slovensko. Tento proces může být přirozený už v rámci samotných rodin: typicky v případě, kdy děti odjedou studovat do zahraničí, případně tam začnou žít a pracovat nastálo.
Důležitý je i takzvaný escape plan – okamžitý postup pro situaci, kdy by bylo nutné náhle opustit zemi. Pro takovou chvíli je klíčové mít k dispozici rychlou únikovou cestu pro celou rodinu včetně připravených dopravních prostředků. Mít zajištěná místa v bezpečných a stabilních regionech a taky aktiva s okamžitou likviditou na zahraničních účtech, která zajistí na přiměřenou dobu životní náklady.
INSPIRACE A INVESTORSKÁ ESA
„Stávající majetkové portfolio českých a slovenských aktiv zásadně limituje mobilitu majetku. Český a slovenský miliardář má oproti majetným lidem v zahraničí typicky vedle svého podnikání obrovskou alokaci v lokálních nemovitostech. Většinou má i drobnější investice v akciích a dluhopisech, ale jsou zásadně podalokovaní v oblasti globálního private equity (PE), hedgeových či mezinárodních venture kapitálových fondů,“ vypočítává Jaroslav Havel.
Právě tohle je významný moment. Podle dostupných dat společnosti KKR rodinné kanceláře souhrnně drží skoro polovinu portfolií v alternativních investicích, z toho necelá pětina připadá na private equity. Na tuto oblast cílí i ONE FAMILY OFFICE, která investuje do globálních fondů světových hráčů.
„Preferujeme ty nejúspěšnější investiční instituce s vynikající historií na trzích zejména v USA, ale i v Indii, v dalších vybraných asijských zemích nebo Latinské Americe. Soustředíme se na private equity fondy, které dlouhodobě přináší peněžní výnosy okolo 20 procent p. a. při poměrně vysoké stabilitě. Investujeme do málo dostupných fondů, kde je typicky potřeba minimální kapitál 10 až 25 milionů dolarů na investici. Jedná se o příležitosti, kterým věří i investorská esa jako Warren Buffett, Kenneth C. Griffin, Bill Ackman, Steve Cohen anebo David Swensen,“ zdůrazňuje Jaroslav Havel.
Společně s partnery nyní investuje například do běžně nedostupného fondu společnosti Bain Capital, která je dlouhodobě jedním z nejvýkonnějších světových správců majetku (s průměrným peněžním výnosem od založení významně přesahujícím 20 % ročně). Její sesterská společnost Bain & Company patří dlouhodobě vedle McKinsey a BCG mezi tři nejvýznamnější globální firmy v oblasti strategického poradenství. Filozofie a metody skupiny Bain, jak zvýšit hodnotu firmy, je inspirací i pro ONE FAMILY OFFICE. Ta proto podpořila už druhé vydání knihy „Lekce z private equity“, kterou napsala dlouholetá předsedkyně Bain & Company Orit Gadiesh spolu s Hughem MacArthurem, předsedou globálních private equity operací.
SVĚTOVÝ ROZHLED A KONTAKTY
Vliv rodinných kanceláří v branži roste: podle dat společnosti Deloitte budou family offices do roku 2030 celosvětově obhospodařovat majetky v celkové hodnotě přes pět bilionů dolarů čili víc než třeba hedgeové fondy. Rodinné kanceláře sází na komplexní a osobní přístup a v první řadě kladou důraz na zájmy konkrétní rodiny, což může být v očích spolupracujících rodin rozhodující rozdíl v porovnání s privátními bankami či jinými investičními společnostmi.
ONE FAMILY OFFICE funguje jako unikátní ekosystém, na který vedle jeho zakladatelů spoléhají bonitní rodiny i jednotlivci. Jaroslav Havel a jeho kolegové budovali koncept speciálně zaměřených poradenských služeb přes 15 let. Škála služeb ONE FAMILY OFFICE pokrývá hlavní potřeby úspěšných Čechů a Slováků: předávání rodinných podniků nástupcům, nadační a svěřenské fondy nebo zahraniční trusty, globální mobilita rodiny a majetku, investiční příležitosti s mezinárodním dosahem, zdravotnický servis a bezpečnost rodiny, vzdělávání a rozvoj nové generace i koncepce rodinné filantropie.
Značka ONE FAMILY OFFICE dynamicky roste: sdružená hodnota majetku partnerů a přistupujících rodin už po prvním roce významně přesáhla deset miliard korun. Kanceláře ONE FAMILY OFFICE najdete v Praze, Brně a Bratislavě, přímé zastoupení má společnost v Dubaji, Frankfurtu nad Mohanem a Londýně.
ONE FAMILY OFFICE těží ze zázemí celé skupiny Havel & Partners a stejnojmenné advokátní kanceláře, která je s týmem 350 právníků, daňových poradců a patentových zástupců, zhruba 200 advokátů a celkem 500 spolupracovníků největší nezávislou právnickou firmou ve střední Evropě. Pracuje s většinou významných mezinárodních bank, švýcarských a rakouských privátních bank a podstatnou částí významných místních finančních institucí včetně nejvýznamnějších asset manažerů investičních fondů či family office.
Součástí ONE FAMILY OFFICE je investiční tým, jehož sestavování trvalo dva roky a dnes zahrnuje experty, kteří dohromady nasbírali 70 let zkušeností z New Yorku, Silicon Valley, Londýna, Dubaje, Frankfurtu, Mnichova, Curychu a Vídně.
V českém a slovenském kontextu nemá obdobu ani Advisory Board, „rada chytrých a vlivných“. Jde o unikátní uskupení finanční a vztahové elity, jehož členové zastupují všechny podnikatelské generace. Jedná se o klienty a obchodní přátele Jaroslava Havla a celé skupiny HAVEL & PARTNERS, kteří reprezentují unikátní odbornost a vynikající vztahy s podstatnou částí byznysové komunity.
Expertizu ONE FAMILY OFFICE využívá mj. i při výběru a prověřování obchodních partnerů a investic. Této rodinné kanceláři totiž nejde o krátkodobé zisky, ale o ochranu a rozvoj majetku v dlouhodobém horizontu i pro další generace.
Soudní verdikty ve sporech provázejících rozpady partnerských vztahů jsou ještě nepředvídatelnější než v jiných oblastech práva. Významnou roli totiž hraje subjektivní vnímání konkrétního soudce a často i orgánu sociálně právní ochrany dětí. Variant, kam se může případ ubírat, proto bývá nepřeberné množství.
Rodinné právo si ji našlo samo. Od občasné pomoci známým přes první komplikované případy se Veronika Bočanová tomuto oboru postupně začala věnovat pravidelně. Ačkoli to bylo spojeno s nespornou psychickou zátěží, naplňoval ji fakt, že může pomoci lidem ve velmi nepříjemné situaci, se kterou si sami neví rady. Dnes je se svou specializací partnerkou v Havel & Partners, což kolegové z branže považují za doklad toho, jaký význam přední právní firma na českém trhu rodinnému právu přikládá. Přestože statistiky hovoří o poklesu počtu rozvodů, Veronika Bočanová takový dojem nemá. “Naopak mi přijde, že k rozvodům lidé přistupují dříve než v minulé době, kdy možná trošku více zvažovali, jestli ten krok absolvují,” říká v rozhovoru, který vznikl ve spolupráci s projektem #Prvních100let. Z rozpadu partnerského vztahu často vznikají velmi komplikované spory o majetek a také o děti. “Bohužel neubývá případů, kdy rodiče mají mezi sebou tak hluboký konflikt, že nejsou schopni se na svůj případ podívat očima dítěte, i když jsou osobně upřímně přesvědčeni o pravém opaku,” posteskne si zkušená právnička. Příznivě hodnotí chystanou novelu rodinného práva, jejíž účinnost se ale bohužel odsouvá.
Když se řekne rodinné právo, běžný smrtelník si pravděpodobně jako první vybaví rozvod. Je to téma, které řešíte ve své právní praxi nejčastěji, nebo je jen jedno z mnoha?
Pojem rozvod se dá právně chápat v užším a širším slova smyslu. V tom širším zahrnuje veškeré procesy, které musí podstoupit manželé k tomu, aby se rozvedli. Rozvod je jedním z kroků toho rozchodu. Pokud rozvádějící se manželé mají nezletilé děti, musí před tím absolvovat úpravu péče o děti. A součástí rozvodu je i proces vypořádání společného majetku. Všechna tato témata řešíme nejčastěji – tedy péče o nezletilé děti, rozvod jako takový, který vede ke konstatování, že se manželství rozvádí. A poslední je vypořádání majetkových poměrů. To může proběhnout před samotným rozvodem, pokud jsou manželé schopni se dohodnout. I když účinky vypořádání vždy nastoupí až k okamžiku zániku společného jmění manželů. Pokud se nejsou schopni dohodnout, potom vyrovnání běží ještě jako samostatné řízení, ale až po rozvodu. V rodinně-právním týmu se vedle rozvodových procesů věnujeme ale poměrně intenzivně a do hloubky i jiným záležitostem týkajícím se například svéprávnosti, určování otcovství, schvalování právních jednání týkajících se majetku nezletilých dětí nebo i širším sporům mezi rodinnými příslušníky, kdy si třeba něco dluží, něco si udělali, potřebují mezi sebou něco vyřešit. Právně jde většinou o klasické civilní procesy. Podstatnou částí naší práce je dále konzultační a analytická činnost související s manželským majetkovým režimem a podpora v oblasti správy majetku.
Rozvodovost v Česku klesá. Bývaly doby, kdy se říkalo, že se rozvádí téměř každý druhý pár. Podle čísel za loňský rok už skončilo rozvodem jen 37 % manželství. Neubývá tedy rodinným právníkům citelně práce?
Nejsem sociolog a nemám úplně přesnou informaci o statistice, ale pokud mohu soudit jako právnička, která se rozvodům věnuje, vůbec mi nepřipadá, že by jich ubývalo. Naopak mi přijde, že k rozvodům lidé přistupují dříve než v minulé době, kdy možná trošku více zvažovali, jestli ten krok absolvují. Můžeme uvažovat i o tom, jakým způsobem se toto číslo dá srovnat s počtem manželství. Jestli nám stoupá, klesá nebo stagnuje počet nově uzavíraných manželství. Řada párů, u kterých řešíme právní souvislosti jejich rozchodu, není sezdaná. To může statistiky také ovlivňovat. Takže práce nám neubývá a nebudu říkat naštěstí, protože samozřejmě rozvod nikomu nepřeji.
Sledujete v rozvodech i nějaké další trendy? Nestávají se z nich například složitější spory s tím, jak lidé drží více majetku?
V praxi se objevují spory mezi manžely nebo partnery různého stupně intenzity i složitosti. U nás v Havel & Partners se většinou koncentrují případy, které jsou velmi složité, jak po lidské osobnostní či psychologické stránce, tak po té odborně-právní. U majetkového vypořádání s větším jměním může být řešení a vypořádání velmi komplikované. Dost často se řeší komplex majetkových vztahů, který zahrnuje i výlučný majetek partnerů, případně se řeší zároveň vypořádání jejich spoluvlastnických vztahů. Někdy nám do toho vstupují i vztahy s širší rodinou. Pokud se budeme bavit o sporech týkajících se dětí, tam vidím složitost v psychické stránce věci. Bohužel neubývá případů, kdy rodiče mají mezi sebou tak hluboký konflikt, že nejsou schopni se na svůj případ podívat očima dítěte, i když jsou osobně upřímně přesvědčeni o pravém opaku. A to jsou potom extrémně komplikované spory. Když si k tomu dosadíme další důležitý faktor ovlivňující celý proces, kterým je subjektivní vnímání případu soudcem nebo orgánem sociálně právní ochrany dětí (OSPOD), může se případ se stejnými proměnnými odvíjet u každého soudu diametrálně odlišně. V takových náročných případech hrají roli i naše zkušenosti, kdy pracujeme pro klienta často i v týmu, abychom zvládli zapojit různé úhly pohledu, a díky tomu dokážeme případ posunout.
Která oblast rodinného práva je vám osobně nejbližší a kterou považujete za nejnáročnější?
Nejbližší je mi zmiňovaný tandem úpravy poměrů k dětem a majetkové vypořádání. Řešení péče o děti je strašně důležitá věc a vnímám to jako pomoc lidem a rodině v situaci, kdy oni sami si nejsou schopni pomoct. Potřebují třetí osobu, o kterou se opřou a která jim ukáže směr. Často jsme schopni změnit i optiku klienta. Nejde o slepé prosazování toho, co chce, ale co je pro danou rodinu a dítě nejlepší. Je to i psychologická práce s klientem jako člověkem. Otevřít mu oči, nabídnout mu jiný úhel pohledu na jeho vlastní situaci. Nejsme psychologové, ale pracujeme s lidmi a je pro nás vždycky nejdůležitější, jaký bude dopad na konkrétní děti. Když klientovi vysvětlíme, kam různá řešení mohou vést, dostáváme ho často z extrémní pozice k řešení, která jsou realizovatelná a nevedou k destrukci vztahu s druhým rodičem nebo s dítětem. Baví mě ale i majetková část sporů, respektive analytická práce týkající se společného jmění manželů ať už při řešení potenciálně hrozícího či existujícího sporu nebo v rámci prevence či v souvislosti se správou rodinného majetku. To je pak na rozdíl od těch emocí u dětí čistá právničina, prostor pro analýzu. Sledujeme pečlivě judikaturu a užíváme si provázání s jinými právními obory.
Jak hodnotíte českou rodinněprávní legislativu? Co byste pochválila a kde vidíte naopak nedostatky či mezery?
Rodinněprávní legislativa je z velké části v pořádku. Velkou váhu má ale její výklad a aplikace, a také judikatura, která je hlavním aplikačním vodítkem. Výklad je totiž často nejednotný. Například otázka valorizace vnosů, tedy použití výlučných prostředků na společné jmění manželů anebo naopak použití prostředků ze společného jmění manželů na výlučný majetek jednoho z manželů. Občanský zákoník upravuje pravidlo, podle kterého by se tyto vnosy měly valorizovat, ale nedává naprosto žádný návod, jakým způsobem by se tak mělo dít. V soudní praxi dodnes, tedy 13 let poté, co občanský zákoník nabyl účinnosti, není jasné, jakým způsobem se má toto pravidlo aplikovat. Zákony nemají být napsané pro právníky, ale pro lidi, kteří si přečtou pravidlo, a měli by sami chápat, co to pro ně znamená. Na další mou oblíbenou právní otázku – co je to vlastně zisk z výlučného majetku, který by nám podle občanského zákoníku měl padat do společného jmění manželů – nám zatím judikatura také neposkytla jednoznačnou odpověď.
O českých soudech se občas říká, že jsou značně nepředvídatelné, a když dva soudy dostanou ty samé vstupy, může být výsledek velmi rozdílný. Jakou zkušenost máte ve svém oboru?
To je právě klíčový aspekt rodinného práva. Pokud bychom vzali jednu a tu samou rodinu a její problém jsme řešili například u soudu v Praze, a paralelně ve stejnou dobu třeba u soudu v nějakém mimopražském okresním městě nebo klidně i jen v jiném pražském obvodu, výsledek může být diametrálně odlišný. Jak už jsem zmiňovala, roli hraje i subjektivní prvek vnímání konkrétního soudce. Zejména v opatrovnických věcech je významný. A nejde jen o stanovení druhu péče nebo četnosti kontaktu dítěte s jedním nebo druhým rodičem dítěte, ale i otázku výživného. Se stejnými čísly, se stejnou aplikační doporučující tabulkou ministerstva spravedlnosti, kterou máme k dispozici, by mohly různé soudy dojít ke zcela rozdílným závěrům. To za mě není úplně optimální. My potřebujeme klientům na začátku říct, jak jejich případ vidíme, jaké je konkrétní reálně dosažitelné řešení, nebo kolik variant asi přichází do úvahy. A ono těch variant je bohužel nepřeberné množství.
Proč jste se rozhodla pro zaměření na rodinné právo, které nemá nádech velké právničiny, jakou alespoň laik vnímá kolem složitých sporů či významných transakcí?
Pro explicitní zaměření čistě na rodinné právo jsem se rozhodla až se svým nástupem do Havel & Partners. Rodinné právo si mě pomalu, ale jistě našlo. Z občasné pomoci známým, přes první komplikované případy jsem se postupně začala rodinnému právu věnovat pravidelně. A i přes nespornou psychickou zátěž jsem si přiznala, že mě naplňuje fakt, že můžu pomoci lidem v extrémně nepříjemné situaci, se kterou si sami neví rady. Rodinněprávní praxe vyžaduje po advokátovi speciální vlastnosti, znalosti a schopnosti navíc oproti jiným oborům. Jde o osobnostní nastavení. Schopnost empatie je klíčovou vlastností každého rodinněprávního právníka. Bez empatie nejsme schopni pochopit ani vlastního klienta, natož předvídat krok protistrany. V kanceláři k případům s empatií přistupujeme. Děláme si analýzu rodinné situace, ale musíme v každém kroku a v každé fázi procesu reagovat velmi flexibilně. Žádný případ nemá jedno jediné či objektivně ideální řešení. To, co by možná výborně fungovalo u jedné rodiny, nebude kvůli jinak nastaveným osobnostem fungovat v rodině jiné. Rodinné právo tedy určitě vyžaduje i notnou dávku znalosti psychologie. Vzdělávání je ostatně důležité pro každý právní obor a dobrý právník se musí permanentně sebevzdělávat.
Havel & Partners je jedna z největších právních firem v Česku. Jaké postavení má v jejím portfoliu rodinné právo?
Poptávka po službách rodinného práva vždy byla a bude. V Havel & Partners jsme zaznamenali zvyšující se zájem o tyto služby nejen u stávajících, ale i u nových klientů. Vytvořili jsme samostatný tým, který se na rodinné právo specializuje a já jsem měla to štěstí, že mě v roce 2021 oslovili, jestli bych s jeho budováním chtěla pomoci. Po třech letech můžu říct, že už mám kolem sebe větší skupinu lidí, kteří nejen chtějí pomáhat ostatním, ale také praktikují rodinné právo na velmi vysoké odborné úrovni a kancelář nám poskytuje opravdu maximální prostor, abychom tohle všechno mohli rozvíjet. Základní myšlenkou při formování našeho týmu byla a je společná filozofie neagresivní advokacie a zaměření na řešení kauz způsobem konstruktivního hledání řešení. Velkou radost mi letos udělala i podpora kanceláře v oblasti boje proti domácímu násilí. V rámci týmu jsme prošli školením odborníků v oblasti komunikace s dětmi a oběťmi domácího násilí a Havel & Partners se jako první advokátní kancelář připojila jako signatář Charty proti domácímu násilí.
Jak taková filozofie neagresivní advokacie vypadá v praxi?
Součástí je zachování si odstupu, nesměšování emocí klienta s vlastními emocemi. Díky tomu máme schopnost komunikace s protistranou, respektive jejím právním zástupcem. V soudních síních i mimo ně se stále setkáváme s opačným přístupem, který eskaluje spor mezi klienty a z praktikování rodinného práva dělá zcela zbytečně válku. Nebudu zastírat, že i nám chodí občas poptávky, kde klient vyžaduje „buldoka, který druhého rodiče zničí“. I to ale vnímáme jako výzvu a v naprosté většině případů dokážeme klientovi vysvětlit, v čem spočívá naše odlišná strategie a proč bude pro něj a jeho dítě vhodnější. Neagresivní advokacie ale neznamená hledání kompromisu za každou cenu či dokonce ustupování silovému přístupu druhé strany. Ten, kdo je zatažen do války, se samozřejmě musí adekvátně bránit. Ale i v případě, kdy dohoda není možná a je třeba čelit takovému přístupu druhé strany, je možné klienta zastupovat neagresivně a slušně, s respektem k protistraně a jejímu právnímu zástupci, ale přitom velmi důrazně a důsledně.
Je zázemí velké právní firmy pro váš obor výhodou? Není trochu v rozporu s tím, co obvykle člověk vyhledává, když řeší něco tak intimního, jako je rodina?
Majetkové a rodinné právo je spojené s přesahem do jiných právních oborů. Objevují se nám tam cenné papíry, bankovnictví, finanční trhy, korporátní právo, klasické litigace, daně – a v tom je výhoda nás jako velké kanceláře, protože můžeme konzultovat s kolegy z jiných specializovaných týmů různé právní problémy, se kterými se nepotkáváme tak často. Máme tedy výjimečné odborné zázemí. Otázka, jestli to ale není v rozporu s tím, co člověk vyhledává, když řeší něco tak intimního, jako je rodina, je velmi dobrá a my jsme na to mysleli. Pro nás je totiž zároveň naprosto nepřípustné, aby do našich případů viděl kterýkoli jiný kolega, který s nimi nemá co do činění, a to nejen v rámci jiných týmů v kanceláři, ale i v rámci našeho týmu rodinného práva. Diskrétnost je tedy základ a ke klientovi, kterému pomáháme, je vždy přidělen konkrétní advokát nebo mini tým, který má za úkol chránit veškeré informace. Pokud tedy potřebujeme konzultaci v jiných právních oblastech, řešíme to samozřejmě s klientem a pokud si klient nepřeje zapojení nikoho dalšího, pokládáme kolegům otázky jenom v čistě obecné rovině a není nutné s nimi vůbec sdílet údaje klienta ani další jiný kontext, který s daným problémem nesouvisí.
Jsme na přelomu roku, což je čas bilancování vyhlídek do budoucna. Čeká nás v Česku v oblasti rodinného práva v roce 2025 nějaká významná změna či událost?
Celý rok 2024 jsme s napětím očekávali, jakým způsobem se posune legislativní příprava velké novely rodinného práva, která má do právní úpravy dostat mimo jiné takzvaná zatímní rozhodnutí. Ta by měla nahradit v opatrovnických věcech velmi problematická předběžná opatření. Po letech by mělo dojít opět ke spojení rozvodového a opatrovnického řízení. A za další významnou změnu považuji odstranění nálepek a označení různých druhů péče – výlučné, společné, střídavé…, což zbytečně prohlubuje rodičovský konflikt, aniž by to mělo dle mého názoru jakýkoli pozitivní smysl a účel. Jediným hmatatelným právním rozdílem mezi těmito druhy péče je efekt na výpočet výživného a na aplikaci slevy na dani. Faktický efekt je ale spíše destruktivního rázu – “výlučně” pečujícího rodiče považuje řada třetích osob za rodiče s “hlavní” rozhodovací pravomocí ve vztahu k dítěti a rodiče, který se s dítětem jen “stýká”, za rodiče druhé kategorie. K tomu sice není v zákoně žádná právní opora, ale spolu s faktem, že výživné inkasuje jen “výlučně pečující rodič”, je to v praxi silná motivace pro bitvu o to, mít dítě ve “výlučné péči”. U péče střídavé se pak stále poměrně často setkáváme s názorem či předsudkem, že je to pro dítě automaticky špatné nastavení například proto, že pro nikoho není dobré mít schizofrenně dva domovy a cestovat mezi nimi “s kufříkem”. Pokud novelizace projde, měla by už existovat jenom jedna osobní péče rodičů bez nálepky a soudy by měly rozhodovat o časovém harmonogramu, jak budou oba rodiče o dítě pečovat. V roce 2025 se nicméně podle všeho této novelizace nedočkáme, protože novela ještě neprošla legislativním procesem, a i když byla původně účinnost nastavena na 1. ledna 2025, tak v pozměňovacím návrhu se aktuálně posunula až na 1. ledna 2026.
V červnu 2024 jste se stala partnerkou kanceláře. Jak vnímáte tento kariérní posun?
Dle reakcí jiných kolegů, klientů, i ze strany odborníků, se kterými se v praxi potkávám nejen u soudů, ale i na konferencích a dalších odborných setkáních, vnímám, že to považují za důležitý krok a projev podpory budování našeho týmu a jeho pozice. A že jsou pro kancelář mezilidské vztahy a rodinné právo i v porovnání s takzvanou velkou právničinou mimořádně důležitou oblastí. Pro řadu lidí v advokacii stále není rodinné právo žádným právem, nebo se setkávám s tím, že ho může praktikovat jako zkušený každý, kdo se sám rozvedl nebo je z rozvedené rodiny. To je ale velmi úsměvné, protože přenést vlastní osobní zkušenost tohoto rázu do výkonu vlastní právní praxe může být naopak velmi ošidné. Pokud někdo sám nedokázal dobře zpracovat svůj vlastní osobní příběh a má tendenci vytvářet dle svých osobních zkušeností klientům pravidla, jak mají, nebo nemají fungovat, omezuje tím prostor pro řešení jejich situace, která má zcela jiné parametry. Opravdu žádný případ, se kterým jsem se setkala, není stejný, jako případ jiný, byť se povrchním pohledem mohou zdát identické. Rodinné právo musí člověk dělat s otevřenou hlavou i srdcem a nesmí zavírat oči nebo si na ně dávat klapky a apriori vylučovat řešení, které jemu osobně nesedí. Takhle to v rodinném právu fungovat nemůže.
Veronika Bočanová, partnerka HAVEL & PARTNERS
Spoluvede tým pro oblast rodinného práva HAVEL & PARTNERS. V tomto oboru má více než 20letou praxi. Nabízí komplexní právní služby v souvislosti s manželstvím a rodičovstvím. Specializuje se na nastavování podmínek péče o děti, řešení problematiky vyživovací povinnosti, manželské majetkové právo, správu majetku nezletilých dětí nebo právní zastoupení v opatrovnických řízeních či při rozvodech.
„V One Family Office se zaměřujeme na ochranu a rozvoj majetku a diverzifikaci investic směrem do zahraničí,“ říká Jaroslav Havel, zakladatel česko-slovenské rodinné kanceláře s mezinárodním dosahem One Family Office
Ekonomická mapa světa se v uplynulých letech změnila. V Česku problémy vyplývají z návaznosti jeho ekonomiky na Německo především v automobilovém průmyslu. Co to pro vás jako investora znamená?
Bude-li se situace zhoršovat, budou z Česka, Slovenska i z okolních zemí mizet zahraniční investoři. Složité makroekonomické podmínky povedou k vyššímu zadlužení, čímž poroste tlak na vyšší zdanění bohatých. Proto je mojí prioritou globální mobilita majetku, abych měl větší část portfolia v perspektivních částech světa, jako jsou USA, Indie, Dubaj, Mexiko, Brazílie nebo Indonésie a Vietnam. Právě globální investování a mezinárodní mobilita jsou hlavní důvody vytvoření One Family Office. A už po prvním roce hodnota spravovaného majetku přesáhla deset miliard korun. V nadačních a svěřenských fondech nebo trustech, které jsme ve spolupráci s advokátní kanceláří Havel & Partners zakládali, je pak majetek za více než 180 miliard korun. Část z nich spravujeme.
Světové banky hlásí největší stěhování movitých lidí v historii do oblastí s lepší kvalitou života a zajímavějšími investičními možnostmi…
I ve One Family Office hledáme možnosti mezinárodní majetkové diverzifikace vedoucí ke zlepšené mobilitě rodiny, majetku a majetkových struktur. Součástí globálního rozložení majetku by měl být i escape plan – jasně definovaná strategie v případě náhlé změny v domácí jurisdikci movitého člověka, která by jej nutila svoji zemi opustit. To zahrnuje i strategické nákupy zahraničních nemovitostí.
Mění se v důsledku událostí uplynulých let chování českých a slovenských investorů?
Jen pozvolna. Široké spektrum movitých lidí v Česku a na Slovensku má zásadní část svého majetku stále ve formě hlavního podnikání či lokálních nemovitostí. Private equity mají v portfoliu zastoupené jen v jednotkách procent. Zatímco v zahraničí bonitní rodiny a jednotlivci je mají mezi 20 až 35 procenty.
Globální investování na privátních trzích vyžaduje zkušenosti a znalosti běžně nedostupné. Na základě čeho se rozhodujete, kam svůj majetek vložíte?
Dal jsem dohromady výjimečně úspěšné Čechy a Slováky působící v zahraničí a společně jsme vytvořili něco unikátního, globálního. Díky jejich vazbám se můžeme adaptovat jako investoři i tam, kde bychom jako středoevropská firma neměli š anci. Náš investiční a poradní tým zahrnuje experty se zkušeností z New Yorku, Sillicon Valley, Londýna, Dubaje, Frankfurtu, Mnichova, Curychu a Vídně; našich patnáct seniorních investičních profesionálů strávilo v těchto finančních klíčových centrech dohromady přes sedmdesát let. Toto pokrytí globálních finančních hubů nám umožňuje poskytnout obchodním partnerům bezkonkurenční přehled a příležitosti. Jako One Family Office chceme být středoevropským lídrem v globálním investování na privátních trzích. Plánuji přesunout polovinu svého majetku do zahraničí. Každý rok investuji do dvou nebo tří světových fondů, aby můj majetek byl diverzifikovaný a jeho složení reagovalo na globální trendy a příležitosti.
Investujete i do alternativních investic, jako je venture kapitál?
Ve One Family Office dáváme důraz na dlouhodobost a kontinuitu a u investic volíme globální správce a fondy s dlouhodobou úspěšností. A to i v private equity a venture kapitálu. Hledáme příležitosti s maximální optimalizací rizika oproti výnosu, případně s adekvátním zajištěním. Takovými jsou private equity fondy KKR či Bain Capital nebo Schroders, fond fondů zaměřený na oblast venture kapitálu, které mají historické peněžní výnosy přes 20 procent ročně. A v oblasti VC spolupracujeme také s lucembursko-českou alternativní investiční skupinou Ilavska Vuillermoz Capital, která investovala do čtyř jednorožců.
Někteří analytici očekávají po současném období růstu akcií výkyvy. Co to bude pro investory znamenat?
Volatilita obvykle svědčí hedgeovým fondům, které nabízejí skvělou diverzifikaci a stabilitu. Za anticyklickou oblast lze také považovat zemědělství – zde rozvíjíme Verdi fond farem. Díky němu máme možnost vstupovat do fungujících zemědělských podniků a rozvíjet je. Oba tyto fondy mají od založení dvouciferné výnosy.
Proč se vedle standardních investic zaměřujete i na speciální oblasti, jako jsou private debt nebo distressed assets?
Do naší skupiny patří i společnost Czechoslovak Business Credit, která krátkodobě a střednědobě financuje byznysové projekty. Prostřednictvím další společnosti Czechoslovak Capital Partners a skupiny Cash Collectors pak dále více než patnáct let investujeme i v oblasti takzvaných distressed assests nebo obtížně dobytných pohledávek. Naše skupina v této oblasti dlouhodobě patří mezi lídry na trhu.
Přejeme Vám radostné a pokojné prožití Vánoc s těmi, které máte nejraději. Ať Vám i Vašim blízkým přinese rok 2025 pevné zdraví, spokojenost, úspěchy i splněné sny. Děkujeme Vám za přízeň a těšíme se na další spolupráci.
Doženou nemovitosti v Česku ceny ve Vídni? Zasáhlo aktuální oživení trhu vedle rezidenčních nemovitostí i další segmenty realitního trhu? A kam do zahraničí nejčastěji směřují své investice Češi? O tom i o dalších tématech diskutovali odborníci z oblasti nemovitostí a stavebnictví na letošním v pořadí již šestém ročníku Real Estate Fora – největší realitní konferenci v jihomoravském regionu, kterou v Brně pravidelně na podzim pořádá advokátní kancelář Havel & Partners a jejímž mediálním partnerem je e15.
Blýská se po období, kdy nemovitostní trh zbrzdily vysoké úrokové sazby a rostoucí ceny stavebních nákladů, na lepší časy? I na tuto otázku odpovídali hosté brněnského hotelu Passage na úvod realitní konference. „Já mám za to, že ano, jen je potřeba rozlišovat segmenty trhu. V rezidencích určitě. Ceny jsou pořád relativně vysoko a nemůžeme očekávat nějaký dramatický pokles,“ odpověděl výkonný ředitel Sekyra Group Leoš Anderle. V Brně se od začátku roku do září prodalo 288 bytů v novostavbách, to je téměř dvakrát více než za celý loňský rok.
Podle Zdeňka Vojtka ze společnosti Svoboda & Williams se trh rozjel na plné obrátky, a to i u secondhandových prodejů, kde pozoruje velký nárůst transakcí. Připustil nicméně, že brněnský rezidenční trh je specifický: „Snažíme se trošku dohnat Prahu, kde vidíme trvalý růst. V Brně bylo nyní kolísání, teď už je ale růst vidět taky.“ Průměrná nabídková cena nových bytů se ve třetím kvartálu letošního roku podle analýzy společnosti IMPERA styl dostala na rekordních 134 tisíc korun, v nejdražší městské části Brno-střed se průměrná cena vyšplhala dokonce nad 140 tisíc za metr čtvereční.
Čas na investici je teď
Vojtek vidí velký příslib i v tom, že v Brně začínají vznikat prémiové projekty. „Ty si zde ceny držely, protože poptávka je mnohem větší než nabídka,“ uvedl Tomáš Vavřík, CEO Domoplanu, podle kterého tak nemovitosti znovu potvrzují, že jsou stabilní aktivum. Předpověděl dokonce, že bychom se postupně mohli dostat k cenám ve Vídni. „Ceny budou růst o 5–8 procent ročně. Spousta developerů zdražila, trh to absorbuje a nepotýkáme se s tím, že by klienti vyžadovali slevy. Peníze na trhu jsou. Ceny níž nebudou. Kdo chce investovat, neměl by čekat na pokles,“ radil Vavřík.
K tomu se přidal i Zdeněk Vojtek, který potvrdil: „Time is now.“ Kdo uvažuje o koupi rezidenční nemovitosti, neměl by to odkládat. Leoš Anderle doplnil, že propad poptávky po covidu, vysoké inflaci a dočasném zvýšení úrokových sazeb netrval ani dva roky. „Skutečně bych nehovořil o tom, že jsme tady měli nějakou krizi. Já neznám žádný projekt, který krachuje a mohli bychom se chopit příležitosti a koupit ho jako distressed asset. Když se podíváte na německý trh, to je úplně jiná písnička.“
Anderle vysvětlil, že v porovnání s Německem či Rakouskem, kde v poslední době mají problémy zavedení velcí developeři, je na českém trhu v developerských projektech vysoké procento ekvity – vlastních peněz. Proto jsou projekty finančně velmi stabilní a banky zde nemají důvod vypovídat úvěry. Poptávka se naopak oživila, trh se ji snaží uspokojit a ani podle Anderleho není s nákupem na co čekat.
Spící kanceláře
„Developerské firmy nyní vyvíjejí enormní tlak na rychlost, protože zjevně chtějí uspokojit své klienty,“ podotkl Petr Vašina z ateliéru Siebert & Talaš. Z pozice poradce a projekt managementu zaznamenal oživení v rezidenčním sektoru i Petr Houska z OM Consulting: „Poptávek přichází hodně a developeři vytahují i starší projekty, se kterými čekali. V kancelářích je to ale pomalejší, hlavně v Praze. Čeká se na přepronájmy a nechodí se do spekulativních projektů. Oživení tam je, ale je to daleko od rezidenčního trhu.“
Kancelářský segment je podle Housky aktuálně v polospánku: „Nevidíme velkou spekulativní výstavbu, kterou jsme vídali čtyři či pět let zpět, kdy byly na trhu k dispozici tisíce metrů hned k pronájmu. Vznikají projekty předem pronajaté, nebo se celé projekty prodávají koncovým nájemcům.“ Kancelářskému trhu nicméně věří v horizontu dvou až pěti let, protože například Praha má v porovnání se srovnatelně velkými městy jinde v Evropě kanceláří pořád málo. Trh s kancelářemi tak podle něj půjde nahoru a benefitovat na tom budou zejména developeři, kteří budou mít připravené projekty.
Pohled na Západ
Aktuální oživení trhu podle Martina Ráže, partnera Havel & Partners, souvisí zejména s poklesem úrokových sazeb: „Je to o dostupnosti financování. Pokles úrokových sazeb znamená, že si více lidí může nemovitosti dovolit, a to od běžné hypotéky na byt po velké komerční projekty a investice směřující z Česka třeba do zahraničí.“ Právě za hranicemi se dají podle něj najít atraktivní příležitosti. „Vydělat na nemovitostech znamená koupit něco dobře. Oproti Česku, kde ceny dramaticky neklesaly, jsou lepší příležitosti na trzích, kde došlo k výraznému poklesu například po covidu nebo kde došlo k nějaké bublině. Není za mě od věci poohlédnout se směrem na Západ,“ dodal.
Že Češi rádi míří do zahraničí, potvrdil i Jan Rejcha, CEO společnosti Rellox. Z pohledu privátních investorů jsou podle něj nejčastějším cílem země na jihozápadu Evropy. „Už 20 let jsou to Španělsko, Chorvatsko, Itálie a Rakousko. Tyto čtyři země jsou gró. V drtivé většině jsou to nemovitosti pro radost a je u nich primární subjektivní rozhodování,“ doplnil.
V zahraničí je podle Rejchy standard, že vznikají investiční projekty ve velkém měřítku, řada z nich je servisovaných a fungují pod jednotnou značkou. To může být vhodná varianta právě pro investory ze zahraničí, kteří hledají nemovitost v atraktivní lokalitě pro vlastní využití nebo třeba pro krátkodobý pronájem. Rejcha jako příklad uvedl i oblast v Polsku u Baltu, kde v porovnání například s českými horami vznikají řádově daleko větší projekty s kvalitní architekturou a dobrými servisními službami. Toto měřítko podle něj do Česka teprve dorazí.
Tématem letošní nemovitostní konference Real Estate Forum byly i hotely. Podle Jaroslava Svobody, zakladatele řetězce Czech Inn Hotels, je zhodnocení u hotelů podstatně vyšší než obvyklých 4–6 procent, a patří tak k atraktivnímu segmentu. Jde ale o investici dlouhodobou. David Nath, partner v poradenské společnosti Cushman & Wakefield, k tomu dodal: „Tuzemské hotely dosahují jednu z nejvyšších hrubých provozních ziskovostí v rámci Evropy, my jsme po Londýně číslo dvě. Evropská výkonnost je asi 43 procent.“
To podle něj dostává hotely do hledáčku investorů. Lukáš Pytloun, CEO Pytloun Hotels, poznamenal, že koncepty hotelů s omezenými službami, jako je například self check-in, jsou dokonce schopné generovat i 60 procent. I tak se ale přítomní shodli, že tento byznys dělají hlavně pro lidi a jejich radost, a jejich cílem je tak i do budoucna přinášet špičkové služby a zážitky, které zákazníky táhnou.
Trh s byty je zpět na vzestupné dráze, zato kanceláře na návrat lepších časů ještě čekají. Hoteliéři si pochvalují výnosnost svého podnikání a navzdory zpackané digitalizaci je přece jen naděje na zrychlení stavebního řízení. Nejen to zaznělo na Real Estate Foru 2024, které se konalo v půli října v Brně, a to tradičně v režii advokátní kanceláře Havel & Partners.
Obraz realitního trhu je veselejší než v předešlých dvou letech, kdy vysoké úrokové sazby nastavené v boji s inflací zdražily peníze. Uvolňování měnové politiky je možná pomalejší, než se čekalo, a hypotéky jsou stále dvojnásobně dražší než ve zlatých časech do poloviny roku 2021. I to ale stačí na významné oživení poptávky po bytech. „Letošní rezidenční trh má nakročeno k rekordu v novodobé historii,“ zhodnotil výkonný ředitel společnosti Sekyra Group Leoš Andrle. Přestože úroky jsou pořád relativně vysoko, trh si podle něj na tuto situaci zvyká.
Po jarním zlevnění peněz ze strany České národní banky bylo podle některých developerů oživení dokonce nečekaně rychlé. Na jedné straně překonala předpovědi prudkost, s níž se bytový trh po hibernaci nadechl. Na druhé straně se nenaplnil předpoklad poklesu stavebních nákladů a ceny bytů opět začínají růst. „My jsme zdražili od nového roku několikrát a trh to absorbuje. Kdo chce investovat do bytu, neměl by čekat na zlevnění hypoték, protože toto zlevnění převáží růst cen,“ radil zakladatel a generální ředitel společnosti Domoplan Tomáš Vavřík. Byty podle něj budou zdražovat o pět až osm procent ročně a Brno se časem dostane na cenovou úroveň Vídně. „Čas k nákupu je nyní,“ souhlasil Zdeněk Vojtek, regionální ředitel pro Moravu v realitní kanceláři Svoboda & Williams. Také trh starších bytů se podle něj rozjel do obrovských otáček a meziroční srovnání ukazuje na dobrý rok.
Mnohem čilejší ruch na rezidenčním trhu než v relativně nedávné době potvrzovali i další experti z realitní branže. Například Petr Houska, který vede oddělení Project Management v OM Consulting, podotkl, že developeři vytahují projekty ze šuplíků, protože přišla ta pravá chvíle. V zásobě toho ale vzhledem k poptávce nemají dost, a tak popohání architekty a projektanty. „Developerské firmy nyní vyvíjejí enormní tlak na rychlost, protože zjevně chtějí uspokojit své klienty,“ podělil se o aktuální zkušenost spoluvlastník a ředitel českého ateliéru Siebert & Talaš Petr Vašina.
Současně vývoj na trhu i ve společnosti stále více nahrává nájemnímu bydlení. Češi vždy silně tíhli k vlastní střeše nad hlavou, na kterou ovšem kvůli dlouhodobě rostoucím cenám stále hůře dosáhnou. Mladá generace navíc více touží po nezávislosti, chce cestovat a těžce vydělané peníze si raději užít, než je vrazit do cihly. „Nejde o nějaký výkyv. Tento trend je stálejší, a ať chceme, nebo nechceme, podíl nájemního bydlení se bude zvyšovat,“ uvedl Houska z OM Consulting. Doplnil, že přibývá projektů, které už od počátku vznikají jako nájemní bydlení.
Podle Andrleho ze Sekyra Group je to zajímavá možnost zejména pro developery velkých území, protože možnost prodat celou stavbu jako nájemní bydlení institucionálním investorům umožňuje projekt urychlit. Na druhé straně je tato varianta složitější, protože je třeba budovat utilitární byty, které jsou jednoduché, opakovatelné a zároveň přizpůsobitelné. Žádoucí je maximálně využít plochy a držet se na spodní výměře dané kategorie bytu, lépe se také pro tento účel hodí chodbové domy. Na financování nájemního bydlení už od let 2019 a 2020 přistoupily i banky, které dříve vyžadovaly určitý podíl předprodejů, a tedy realizovaných tržeb, než své peníze do projektu pustily.
Z kanceláří raději byty
Zatímco rezidenční development se podle všeho vrací na výsluní, ostatní realitní segmenty tak zářivě nevypadají. „Kanceláře jsou o poznání složitější, industriální a logistické nemovitosti jsou někde mezi,“ shrnul Andrle. Tradiční kancelářský segment je podle Housky z OM Consulting v polospánku. Vznikají i velké projekty, které už ovšem mají nájemce a jsou budovány přímo pro ně. Na trhu není vidět velká spekulativní výstavba, která by na své uživatele teprve čekala, jako tomu bylo před pěti šesti lety. „Některé projekty jsou přehodnocovány na nájemní byty, protože původně zamýšlené kanceláře nedávají výnosově smysl,“ podotkl Vojtek ze Svoboda & Williams.
Právě byty, nájemní bydlení, ale i různé servisované apartmány na investici mají podle zúčastněných odborníků z různých sfér realitního trhu v blízké budoucnosti největší potenciál k rozmachu. S poklesem úrokových sazeb, a tedy nižším zhodnocením peněz na spořicích účtech, roste hlad po uložení peněz do realit, řekla Jana Etrych Goldscheidová, zakladatelka JEG Advisory & Investments. Pro ty, kteří preferují pasivní přístup, je nejlepší volbou nemovitostní fond. Investoři s aktivním přístupem mohou koupit pozemek, pokud nehledají pravidelný výnos, v opačném případě už se nabízí širší paleta možností, předestřel Petr Beránek z Nexia One Corporate Finance.
Méně změn, zato více paragrafů
V budoucím vývoji ale nebudou hrát roli jen tržní síly, ale také proces povolování staveb. Podle Leoše Andrleho už odtud více méně zmizeli všichni zahraniční investoři do developmentu, protože když tu firma do výstavby investuje, zpravidla vůbec neví, kdy projekt dokončí a zpeněží.
Naděje se upínaly k novému stavebnímu zákonu. Těžko přehlédnutelným výsledkem byl debakl digitalizace stavebního řízení, která byla spuštěna od poloviny letošního roku současně s účinností nové normy pro jiné než infrastrukturní stavby. Nový stavební zákon byl původně postaven na několika hlavních myšlenkách, jako byl přesun agendy pod státní správu do jednotného stavebního úřadu, sloučení povolovacích procesů do jednoho řízení, a tedy konec samostatného územního a stavebního řízení a obíhání úřadů kvůli hromadě razítek. Z původních idejí, jak řízení zrychlit, nakonec přežila jen část. „Zákon zůstal v polovině, přitom je dvakrát delší. Návrh měl 170 paragrafů, dnes jich má 350,“ shrnul spoluautor předpisu a partner advokátní kanceláře Havel & Partners František Korbel. Zlepšení podle něj může přijít od nového roku, protože přes všechny změny zůstalo v zákoně jen jedno řízení, zjednodušila se dokumentace, zrušila se některá razítka.
„Na posun dopředu budeme rok, spíše rok a půl čekat,“ odhadl další z panelistů letošního realitního fóra Josef Pirochta, který je generálním ředitelem PFM-Group. Jakožto optimista vidí světlou stránku celé situace v tom, že se stal nový stavební zákon středem zájmu. Pokud jej vláda správně uchopí, můžeme se skutečně dočkat změny k lepšímu. Za jeden z hlavních problémů Pirochta považuje, že v rámci stavebního řízení vzniklo příliš široké pojetí občanské společnosti, kdy každý může mluvit do všeho. Developeři pak bojují s mnohaletými průtahy.
František Korbel upozornil, že se málo pracuje s takzvanou aktivní legitimací, která znamená, že každý může mluvit jen do toho, co se ho týká, v opačném případě jsou připomínky dotyčného nepřípustné. Stavební zákon tento princip zahrnuje, ale zatím je málo usazený v praxi. I soudní verdikty jsou podle experta z Havel & Partners neustálené a někdy vyznívají ve prospěch, jindy naopak proti aktivní legitimaci.
Obor s obrovskou perspektivou
Velkým tématem letošního Real Estate Fora bylo hotelnictví. „V oboru jsem 23 let a neznám lepší investici. Navíc přinášíte radost a emoce a klienti vám je zase vracejí,“ shrnul svůj pohled vlastník a generální ředitel společnosti Pytloun Hotels Lukáš Pytloun. Za dvě dekády v branži podle svých slov nezažil turbulentnější dobu než poslední období, protože po covidu se hodně změnilo. Pobyty se zkrátily, cenotvorba je dynamičtější, mizí sezonnost, křivka návštěvnosti během roku se zplošťuje.
Také podle zakladatele a šéfa sítě Czech Inn Hotels Jaroslava Svobody má hotelnictví obrovskou perspektivu a investice v tomto oboru se mu vždy vyplatily. I on si pochvaloval, že po covidu funguje odložená spotřeba a lidé více cestují, byť příliv klientů z některých destinací ochabl. Poukázal také na trend, kdy Česko opouštějí zahraniční hotelové řetězce a jejich místní aktiva přebírají tuzemští hráči. V tom si přisadil i Lukáš Pytloun, podle nějž se i financující banky občas diví, o kolik dokážou být domácí hotelové firmy na českém trhu ziskovější oproti zahraničním. Podle něj je za tím znalost prostředí, možná i jednodušší struktura, a tím větší pružnost tuzemských společností.
„České hotely mají jednu z nejvyšších hrubých provozních ziskovostí v Evropě,“ potvrdil David Nath, partner v poradenské společnosti Cushman & Wakefield. Jisté unikum Česka podle něj spočívá také v tom, že Praha výkonností v oboru hotelnictví převládá nad tuzemskými regiony, zatímco třeba v Polsku je to naopak.
Klíčem k úspěchu bude podle Natha čím dál více cestování za zážitky. Samotní podnikatelé v branži vidí hotel budoucnosti různě. Lukáš Pytloun vykreslil hotel řízený a tažený umělou inteligencí s automatizovanými procesy od rezervace po check-out, bez klasického recepčního a s personifikovanými snídaněmi. Jaroslav Svoboda z Czech Inn Hotels naopak sází na lidský kontakt. „V našich hotelích budou zaměstnanci a budou sloužit lidem a přizpůsobovat se jim, protože to je luxus,“ uvedl Svoboda. V AD Group, která vlastní například hotel Sen, se snaží hotely naplnit technologiemi, protože zvlášť mladší generace to oceňují. Nicméně služba zaměstnanců rovněž patří ke klientským zážitkům, byl smířlivý k oběma předchozím pohledům majitel a generální ředitel společnosti Radoslav Kobza.
Minulý týden představila společnost Apple své nové produkty a nástroje, pro evropské uživatele však bude velká část těch, které využívají umělou inteligenci, nedostupná. Podle soutěžního právníka Roberta Nerudy může jít o čím dál častější model.
„Dokud to bylo možné, řídily se velké technologické společnosti evropskými požadavky. Teď už však regulace jdou přímo proti samotnému byznys modelu těchto firem,“ říká advokát, který patří ke světovým špičkám v oboru.
A nejde jen o prázdnou frázi – právní ratingová agentura Who’s Who Legal brněnského právníka a partnera advokátní kanceláře Havel & Partners zařadila mezi nejlepší advokáty zabývající se soutěžním právem na světě. Manžel europoslankyně a bývalé prezidentské kandidátky Danuše Nerudové byl do skupiny myšlenkových leaderů zařazen už potřetí jako jediný soutěžní právník z Česka. Zásluhu na ocenění má však podle něj celý bezmála třicetičlenný tým, který v největší ryze české právnické firmě vede. „Postupně jsem přišel na to, že mou ambicí není být nejlepším právníkem na světě v tom smyslu, že znám do největšího detailu veškerou judikaturu. Mou ambicí je vést špičkový tým a umožnit jeho členům vlastní růst. Mám to privilegium vést největší soutěžně-právní tým v Česku a obklopovat se velmi nadanými právníky a ekonomy, kteří jsou v mnoha ohledech lepší než já,“ říká.
Coby úspěšný advokát poskytuje své služby největším tuzemským i zahraničním firmám, o zpřísňujících se antimonopolních regulacích má proto přehled jako málokdo. Ta se nedotýkají podle něj pouze technologických gigantů, jako je Apple, Meta a Google.
„Důsledná aplikace těchto pravidel znemožňuje mnohým sociálním sítím uplatňovat svůj byznys model, a v konečném důsledku tak stěžuje vstup na trh i novým, třeba i domácím hráčům,“ komentuje advokát opatření, jejichž primárním cílem je omezení monopolního postavení digitálních gigantů.
Takzvaný Digital Market Act a Digital Services Act však současně brání vstupu některých klíčových technologických inovací na evropský. Například zmiňovaný Apple odmítá funkce využívající umělou inteligenci zpřístupnit evropským uživatelům s tím, že aby vyhověl místním regulacím, musel by zásadně narušit bezpečnost funkcí s nimi spojenou.
„Náklady na vyhovění požadavkům jsou jedna věc, druhá věc však je, že se podobným firmám nevyplatí vyvíjet dva typy služeb,“ říká Neruda. V rozhovoru pro Forbes mluví o tom, jak antimonopolní zákony ovlivňují byznysové přesuny na trhu, i o tom, jak možná bude vypadat budoucnost digitálních služeb v Evropě.
Jak je na tom dnes český trh z pohledu konkurence?
Česko mělo vždy, už od devadesátých let, pověst poměrně liberální země, která v mnoha oblastech trhu, například v maloobchodě či službách, regulovala relativně málo. A v mnoha ohledech tak tady panovala mnohem lepší konkurence než v jiných západních zemích.
Čím je regulace liberálnější, tím větší je samozřejmě prostor pro konkurenci. Do značné míry to platí pořád, byť regulace postupně přibývá. Jeden příklad – trh maloobchodního prodeje potravin. U nás byla abnormální situace s řetězci, které zde působily – v okolních zemích jsou dva až tři řetězce a pak jen malí obchodníci. U nás je pořád těch velkých řetězců pět nebo šest, i když v posledních letech už došlo k velké konsolidaci. V roce 2005 jsme jich měli ještě deset.
To je poměrně unikátní situace.
Možná to lidé vnímají jinak, ale konkurence tu byla a je větší než v zahraničí. Jsou pak trhy, které jsou koncentrované, například trh mobilních operátorů, ale ty jsou koncentrované všude. Tento týden vyšla zpráva o konkurenceschopnosti Evropské unie od Maria Draghiho, v níž se mimo jiné prosazuje názor, že by se trhy neměly posuzovat jako národní, ale jako evropské.
To v tomto kontextu podstatě znamená další koncentraci mobilních operátorů, protože model, kdy jsou na trhu čtyři mobilní operátoři, je neudržitelný. A pak jsou trhy, které nemusejí být koncentrované, ale my jsme je nechali zkoncentrovat – například v potravinářství nebo zpracovatelském průmyslu. Některé výrobky jsou teď v rukou několika málo hráčů a zpětně to rozdělit nebo přitáhnout další konkurenci už není jednoduché.
Zmiňujete velký počet obchodních řetězců v Česku, a tedy velkou konkurenci. Má ale nějaký efekt? Diskuse o drahých potravinách tady je už několik let…
Ty řetězce, i když nemají dominantní postavení a je jich tady hodně, jsou pořád nepochybně silné společnosti. Vidíme, že si dodavatelé stěžují na obchodní podmínky, které tyto řetězce nabízejí – ať už oprávněně, nebo ne. K tomu také vznikl zákon o významné tržní síle, který má tento problém regulovat. Jsem ale přesvědčen, že ceny potravin byly dlouho drženy docela nízko.
Můžeme se dívat na nominální ceny, které jsou možná vysoké, ale jsou produkty, kde až devadesát procent spotřeby probíhá ve slevových akcích. A pak co je ta skutečná cena? Právě ty slevové akce byly do značné míry nástrojem, kterým si obchodní řetězce konkurovaly. Proto mi připadá absurdní snaha slevové akce zakázat nebo omezit.
Navíc podle různých přehledů jsme i v době nejintenzivnější debaty o vysokých cenách měli snad šesté nebo sedmé nejnižší ceny v Evropě. Takže jedna věc je vnímání a druhá realita. Když se bavíme o tom, že se ceny potravin zvýšily, což se v minulých letech opravdu stalo, nemůžeme vinu házet jen na obchodní řetězce. Mnohem větší koncentrace je na úrovni výroby některých potravin. Vyšší koncentrace znamená vyšší moc a schopnost ovlivňovat ceny.
Zmiňoval jste čím dám přísnější regulaci. Je dnes z pohledu soutěžního práva těžší podnikat než dříve?
Jsem v soutěžním právu už tak dlouho, že si pamatuji doby, kdy spojení „soutěžní intervence“ bylo téměř sprosté a povědomí na celém světě bylo takové, že fúze se mají povolovat a zneužití dominantního postavení se nemá trestat, protože trh si to vyřeší sám. Tehdy byla velká víra ve fungování tržního mechanismu a přesvědčení, že státy by do toho měly zasahovat co nejméně.
Dnes jsme svědky druhého extrému – státy se rozhodly velmi zasahovat a jejich aktivita v oblasti antimonopolního práva je čím dál větší. Soutěžní právo dnes běžně zasahuje do oblastí, jako jsou nemovitosti, či do zaměstnaneckých vztahů – řeší se dohody o nepřetahování zaměstnanců nebo o výměně informací o mzdách. To před deseti patnácti lety vůbec nebylo.
Takových příkladů je mnoho. Takže podnikatelé se tím musejí zabývat daleko více a hlouběji, a to i proto, neboť soutěžní úřady ukládají vyšší pokuty, máme tady možnost žalovat na náhradu škody, různé blacklisty, trestní odpovědnost… Navíc státy se snaží reagovat na objektivně měnící se situaci na trhu – digitální trhy, algoritmy – a mění se i způsoby podnikání.
Jak to myslíte?
Čím dál častěji vidíme, že společnost, která je dominantní ve svém oboru, záměrně kupuje startupy ne proto, aby je rozvíjela, ale aby je nějakým způsobem zneutralizovala – takzvané killer acquisition nebo zombie acquisition.
Na tyto praktiky zatím soutěžní právo nestačí, protože notifikační kritéria jsou nastavena tak, že tyto případy pod ně nespadají. Společnost, která je předmětem akvizice, nemá dostatečný obrat, aby to spadalo do povolovacího režimu.
To je problém, který státy zatím neumějí efektivně řešit, ale má to velký vliv na konkurenci, a soutěžní úřady proto hledají způsoby, jak to postihnout. V této souvislosti Soudní dvůr EU nedávno rozhodl, že pokud akvizici provádí dominantní subjekt s cílem upevnit svou pozici a zhoršit situaci konkurentů nebo zákazníků, může být tato akvizice posouzena jako zneužití dominantního postavení.
Je tedy složitější kupovat jiné firmy?
Z regulatorního pohledu určitě. Před deseti patnácti lety jsme měli pouze klasickou kontrolu fúzí, kdy společnost kupovala svého konkurenta a stačilo zkontrolovat, zda spojení nepodléhá povolení soutěžního úřadu podle stanovených notifikačních kritérií.
Dnes je situace mnohem složitější. Kromě kontroly fúzí máme například kontrolu zahraničních investic (FDI). V některých zemích se zavádí takzvaný call-in systém, kdy si úřad může vyžádat notifikaci i u transakcí, které nesplňují standardní kritéria, pokud má obavy, že by spojení mohlo ohrozit konkurenci na trhu.
Česko chce tento systém zavést od příštího roku.
Ano, to znamená, že soutěžní úřad bude moci posuzovat i spojení, která by jinak povolení nepodléhala, pokud usoudí, že na trhu hrozí narušení soutěže. Tento systém tedy ještě více komplikuje a prodražuje celý akviziční proces.
Jak dlouho dnes firmy čekají na schválení akvizic?
Je těžké to říct přesně, protože záleží na složitosti situace na trhu. Obecně se ale délka procesů prodlužuje, a to nejen u nás, ale i v celé Evropě. I když jsou soutěžní úřady vázány lhůtami, často se spojení diskutuje ještě před oficiálním podáním, což celý proces prodlužuje. U složitějších případů, které zahrnují více trhů a vysoké tržní podíly, se můžeme bavit o době delší než jeden rok.
Je zpřísňování podmínek, především pro velké hráče, specifikum Evropy?
Kyvadlo se vychýlilo směrem k intervenci po celém světě. Spojené státy jako kolébka antitrustového práva měly pověst liberálnějšího přístupu. Ale když se podíváme na současnou situaci, vidíme, že i antitrustové orgány – Antitrustové oddělení ministerstva spravedlnosti a Federální obchodní komise (FTC) – mají nyní poměrně hodně intervenční přístup.
Od amerických kolegů slyšíme, že tyto úřady jsou dnes mnohem přísnější. Například Federální obchodní komise ve Spojených státech chtěla zavést zákaz konkurenčních doložek v pracovních smlouvách. Soud sice rozhodl, že k tomu nemá oprávnění, ale tento návrh je znakem toho, že trend zpřísnění regulace bude pokračovat.
Přísné podmínky pro mezinárodní giganty, zejména ty technologické, se ale častěji vyčítají Evropské unii. Podle kritiků tím v mnohém dochází ke snížení její konkurenceschopnosti.
Ano, ta obava je reálná. Přesto myslím, že konkurenceschopnost Evropské unie nezabijí jeden nebo dva zákony, problém je komplexnější. Nicméně je pravda, že nůžky mezi regulací digitálních trhů v Evropě, Spojených státech a také Číně, což je klíčový trh, se rozevírají.
V Evropě bylo vždy součástí naší kultury, že klademe důraz na ochranu spotřebitelů a soukromí. Tyto hodnoty nejsou zanedbávané ani ve Spojených státech, mnohem větší roli zde hrají svoboda podnikání a svoboda projevu.
Regulace typu Digital Markets Act je motivována snahou chránit spotřebitele a někdy i chránit je před jejich vlastními rozhodnutími. Jenže sociální sítě ze své podstaty fungují na základě toho, že měnou, kterou za jejich služby platíme, jsou naše osobní údaje. Evropa se snaží regulovat tento byznys model a poskytnout spotřebitelům možnost omezit nebo zcela vyloučit poskytování těchto údajů.
A to jde proti jejich byznys modelu.
Je to tak. Dokud to bylo možné, velké digitální společnosti se řídily evropskými požadavky. Ale nyní, v souvislosti s aktivitami Unie, jako je snaha zabránit Facebooku používat příspěvky uživatelů k učení umělé inteligence, byť motivovaná úsilím chránit osobní údaje, jde přímo proti samotnému byznys modelu Facebooku. A už to není legrace.
Evropská unie přijala regulaci digitálních trhů, a tím se zavázala ji aplikovat. Je zřejmé, že v tom bude pokračovat. Otázkou zůstává, jaká bude reakce občanů, pokud kvůli dobře míněné regulaci nebudou mít k dispozici stejně kvalitní služby jako ve Státech. Není to vysoká cena za ochranu soukromí, kterou mnoho lidí ani neřeší? Konkurenceschopnost evropských firem je ale podstatně složitější problém. Jde i o celkovou přeregulovanost trhů v porovnání s jinými významnými jurisdikcemi.
Apple začátkem týdne potvrdil, o čem se dlouho spekulovalo – že některé nástroje využívající AI na evropský trh nedodá. Bude to brzy nový normál?
Ano, to je naprosto reálný scénář. Některé produkty se k nám možná vůbec nedostanou, protože náklady na compliance jsou jedna věc, ale druhá věc je, že se firmám nevyplatí vyvíjet dva typy služeb. Například kvůli evropské regulaci nebyla v Evropě dlouho spuštěna sociální síť Threads. Bylo to prý kvůli tomu, že nebyli schopni splnit požadavky na ochranu osobních údajů.
Ochrana osobních údajů je jedna část, druhá část jsou antitrustová pravidla. Celkově je ale jasné, že situace je pro tyto společnosti složitější. A tím snižujeme možnosti rozvoje i evropských společností, protože tato regulace se vztahuje i na ně.
Takže to nakonec upevňuje monopol těch amerických?
Ano, tímto způsobem to stěžuje komukoli novému vstup na trh. Důsledná aplikace těchto pravidel znemožňuje mnohým sociálním sítím uplatňovat svůj byznys model. Například Apple oznámil, že v důsledku antimonopolních pravidel v Evropě umožní vývojářům prodávat aplikace mimo Apple Store.
Můžeme říct bravo, ale na druhou stranu jednou z vysoce oceňovaných hodnot Applu je uzavřenost jejich systému, jeho stabilita a kontrola nad funkčností. Otázka zní, zda se to nezhorší. A do jaké míry jsou tyto obavy reálné.
Každá regulace má své náklady. Chráníme spotřebitele, ale často i v oblastech, o kterých sami spotřebitelé ani nevědí, že by se měli obávat. Může to mít nežádoucí efekt.
Počítal evropský zákonodárce s těmito dopady?
Myslím, že mnozí představitelé Unie jsou těmito důsledky překvapeni, ale zároveň nepředpokládám, že by se něco změnilo nebo zmírnilo. Opět, jde o ochranu legitimních zájmů a jejich vážení. Spotřebitelé mají zájem na ochraně soukromí, ale také chtějí kvalitní produkty, a není možné dosáhnout obojího na sto procent.
O soukromoprávních žalobách či vyšetřování ze strany soutěžních úřadů ve vztahu k digitálním gigantům čteme téměř každý týden. Vyplácí se to těmto firmám ještě?
Je pravda, že těch rizik a nákladů je mnoho. Na druhou stranu lze říct, že v některých případech, zejména na evropské úrovni, je riziko pokut ještě relativně malé ve srovnání s rizikem změny byznys modelu. Pokuty mohou být zpochybněny u soudu, opožděny nebo sníženy, ale změna byznys modelu, zvlášť po přijetí DMA a DSA, na které musely tyto společnosti reagovat okamžitě, je pro ně obrovský problém.
Je tomu již více než rok, kdy jsme představovali naše stručné průvodce funkcí statutárního orgánu pro jednatele, členy představenstva a členy správní rady. Jejich cílem bylo upozornit členy statutárních orgánů na základní pravidla a nástrahy výkonu jejich funkce. Nyní upozorňujeme, že jsme si pro členy statutárních orgánů připravili nové, aktualizované a rozšířené verze tohoto populárního materiálu.
Tématu řízení obchodních korporací se dlouhodobě věnujeme na LinkedIn, kde pravidelně sdílíme důležité novinky za světa rozhodovací praxe. Dochází také na příspěvky věnující se některým právním aspektům řízení obchodních korporací, jejichž znalost považujeme za klíčovou pro řádný výkon funkce členů statutárních orgánů. Toto know-how jsme před nedávnem dali dohromady v naší příručce – stručný průvodce funkcí člena statutárního orgánu obchodní korporace – kterou jsme Vám již představili dříve.
Svět korporačního práva je i přes desetiletý odstup od jeho kompletní rekodifikace nadále relativně turbulentní. Proto Vám představujeme aktualizovanou verzi stručného průvodce funkcí člena statutárního orgánu upravenou k datu 1. 1. 2024.
Nově příručka popisuje závěry nejnovější judikatury ohledně dopadů změn délky funkčních období členů volených orgánů na jejich aktuálně probíhající období ve funkci. V průvodci se můžete dočíst, jaké následky může mít rozhodnutí o prodloužení či zkrácení funkčního období na současné členy nebo jaké podmínky musí být pro přijetí takového rozhodnutí splněny, a zda má v celém procesu určité slovo právě i současný člen voleného orgánu.
Průvodce je obohacen i o novinky v oblasti rozhodování o (ne)rozdělování zisku. Chcete vědět, jak mohou akciové společnosti nakládat se ziskem, aniž by byl rozdělován mezi akcionáře? V příručce odhalujeme, kdy a proč může být zisk přidělen do účelově vázaných fondů a jaké podmínky další podmínky pro to musí být splněny. Také, zda tyto pravidla platí i pro společnosti s ručením omezeným.
Představuje také tzv. ESOP (Employee Stock Ownership Plan), tedy zaměstnanecké, a zejména pak manažerské, motivační opční programy. Ty se sice historicky využívaly nejčastěji v USA a také ve startupech, nyní je však jejich využití běžnou součástí struktury odměňování i v tuzemských podmínkách. Jsou nástrojem, které nejenom mohou poskytovat zaměstnancům další formu finanční odměny, ale také nástrojem k posílení firemní kultury a motivaci zaměstnanců vč. podpory jejich loajality. Se seriálem konkrétně o manažerských programech se můžete seznámit zde.
Příručka také přibližuje naši expertízu v organizaci valných hromad. Valná hromada je událostí, která čeká každou společnost alespoň jednou za rok. Její neřádné zorganizování a vedení může vést k zneužití práv ze strany účastníků, případně i k nepříznivému výsledku přezkumu valné hromady soudem pro společnost. Pro organizaci valných hromad používáme nejmodernější technické prostředky, jsme schopni zařídit digitalizaci celé valné hromady, případně i rozhodování mimo valnou hromadu (zejména formou per rollam), a to všechno vždy pod vedením zkušeného advokáta.
Nadále platí, že stručný průvodce slouží pouze jako základní a obecné shrnutí problematiky výkonu funkce statutárního orgánu a nemůže tak nahradit individuálně vypracovaná právní posouzení a právní rady. Ostatně i v samotném průvodci se můžete dočíst, že statutární orgán „nemusí být odborníkem ve všech myslitelných oblastech, musí však správně posoudit, kdy je již namístě vyžádat si odbornou asistenci.“ Proto je v případě nejasností důležité vyhledat radu odborníka v dané oblasti.
Náš korporátní tým je vždy připraven vám pomoci a posoudit konkrétní případy. Podrobná právní analýza může pomoci předejít riziku způsobení škody společnosti nebo vám jako členovi statutárního orgánu.
PŘÍRUČKY AKTUALIZOVANÉ K 1. 1. 2024 NALEZNETE KE STAŽENÍ ZDE:
Společnost HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář zavedla vnitřní oznamovací systém v souladu se zákonem č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů. Společnost vyloučila z možnosti využití vnitřního oznamovacího systému osoby, které pro společnost nevykonávají pracovní nebo jinou obdobnou činnost uvedenou v § 2 odst. 3 písm. a), b), h) nebo i) uvedeného zákona.
