Zdroj: Legalweb.cz
AI REALITA – V HAVEL & PARTNERS se v posledních šesti měsících využívání AI výrazně zvýšilo, říká její partner Dalibor Kovář: „AI nám práci usnadňuje, ale rozhodně ji nevnímáme jako náhradu za skutečný odborný obsah a lidský úsudek.“
V posledních šesti měsících se využívání AI ve firmě výrazně zvýšilo. Veškeré aktivity kolegů soustředíme do dvou prostředí – interního AI portálu a pokročilé externí platformy pro právní práci. Tím dosahujeme dvou věcí: (i) máme přehled o využití napříč týmy a rolemi a (ii) dokážeme konzistentně uplatňovat bezpečnostní, datové a procesní standardy (včetně pravidel pro práci s citlivými informacemi a povinné lidské kontroly). Interně sledujeme například počet aktivních uživatelů, frekvenci využití a typové scénáře; detailní čísla nezveřejňujeme, ale trend je konzistentně rostoucí.
Paralelně investujeme do praktických interních školení zaměřených na konkrétní situace (rešerše, práce s podklady, strukturování argumentace, kontrola konzistence a podobně) a vedeme kolegy k tomu, aby k AI přistupovali kriticky – tedy aby ověřovali fakta, zdroje a logiku výstupů. V některých našich nástrojích je AI navíc dostupná přímo v běžných kancelářských aplikacích, takže se zvyšuje adopce bez „přepínání kontextu“, ale při zachování stejných pravidel a dohledatelnosti. Zároveň jsme náš interní AI portál doplnili o agentní schopnosti a pokročilé postupy (workflows), které zvládají řadu činností v nebývale vysoké kvalitě a pracují s textem skutečně „do hloubky“.
Pokud jde o typičnost: nárůst používání AI je dnes zřetelný v celém právním trhu, ale ne všude je doprovázen stejnou úrovní standardizace, měření, dokumentace a řízení rizik. My se dlouhodobě snažíme, aby AI zvyšovala kvalitu a efektivitu – ne aby vytvářela nová rizika.
Na sociálních sítích v poslední době určitě vnímáme vyšší citlivost vůči generovanému obsahu. Je to přirozené – vzniká velké množství textů a příspěvků, které jsou si často dost podobné, a publikum jednoduše nebaví číst, co už vidělo stokrát jinde.
Na sociálních sítích proto dáváme prostor především osobním komentářům našich kolegyň a kolegů k aktuálním tématům a jejich autentickým zkušenostem z praxe. Věříme, že právě autenticita a reálná znalost problému jsou tím, co náš obsah odlišuje od generického textu vytvořeného umělou inteligencí.
V rámci klientské práce však tuto averzi nevnímáme. Umělou inteligenci využíváme jako podpůrný nástroj – například při rešerších, práci s podklady nebo při první strukturaci textu. Finální obsah ale vždy vychází z odborné expertizy a osobních zkušeností našich kolegů. AI nám práci usnadňuje, ale rozhodně ji nevnímáme jako náhradu za skutečný odborný obsah a lidský úsudek.
Halucinace a chybovost provázejí generativní AI od začátku. Zkušenost trhu se postupně posouvá od otázky „zda se to objevuje“ k otázce „jak to řídíme“. V praxi se riziko snižuje třemi kroky: (i) jasným vymezením scénářů, kde je AI vhodná, (ii) napojením na kvalitní a kontrolované zdroje (včetně důrazu na dohledatelnost podkladů), a (iii) procesními pravidly – zejména povinnou kontrolou a odpovědností konkrétního právníka.
Pokud jde o obecnější obavy z „AI proti lidem“ nebo nekontrolované autonomie: čím více je systém autonomní a čím více může dělat nevratné kroky (odesílání, publikování, rozhodování bez kontroly), tím víc roste riziko. V právním poradenství proto dáváme přednost modelu, kde AI asistuje, ale nerozhoduje ani nejedná samostatně. Důležitá je auditovatelnost, dohledatelnost práce s podklady a jasné nastavení odpovědnosti.
Tyto debaty podle nás nástup AI spíše „zprofesionalizují“, než zastaví. Urychlí přesun od nadšení a experimentů k disciplíně: k pravidlům, standardům, bezpečnostním kontrolám a transparentnímu řízení rizik. A to je v právních službách správně – klient očekává, že technologie zvýší kvalitu a efektivitu, ale nesmí zvýšit nejistotu.
Zdroj: Komora
Investujete do vývoje, marketingu i lidí a máte náskok před konkurencí. Ale chráníte to, co tvoříte? Bez patentu, ochranné známky nebo dobře nastavené smlouvy riskujete, že bude někdo jiný sklízet plody vaší práce. Jak v byznysu ochránit duševní vlastnictví, vysvětluje Ivan Rámeš z advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS.
Nejen v podnikání často platí, že rychlost a prozíravost vítězí. Stejně důležité jako být první je ale chránit to, co jste vytvořili, vyvinuli nebo vyzkoumali. Zdá se vám, že zajištění právní ochrany duševního vlastnictví je jen zbytečně zdlouhavý a nákladný krok, který odkládá rychlé uvedení produktu na trh? Raději investujete do marketingu nebo hledání investorů než do IP ochrany? Duševní vlastnictví není jen formalita. Je to strategická výhoda a obrana proti zbytečným ztrátám.
Ochrání od brandu vaší společnosti až po jednotlivé výrobky. Mohou chránit jak slovní název, tak logo, ale i tvar výrobku (čokoláda Toblerone), jeho barvu (fialová Milka), případně znělku (McDonald’s – I am loving it). Může se ale jednat i o audiovizuální animaci (například znělka Netflix).
Vedle toho, jak se vaše společnost nebo výrobek jmenuje, si můžete chránit i logo nebo design, tedy jak konkrétní výrobek vypadá. To se chrání takzvaným průmyslovým vzorem. Nemusí se jednat například pouze o módní výrobky, ale také o jednotlivé autodíly, obaly a krabice vašich výrobků, případně vzhled počítačového uživatelského prostředí či loga. Uplatnění je skutečně široké.
Chcete chránit nejen to, jak se produkt jmenuje a vypadá, ale i jeho unikátní inovativní prvky? To jde ošetřit patentem nebo užitným vzorem. Ty poskytují unikátní ochranu, která vám zaručí komerční monopol. Žádný z konkurentů nebude moci ani interně používat vámi patentovanou technologii.
Autorským právem lze chránit jakékoliv texty, grafiku, znělku, hudbu, případně i vzhled výrobku. Výhoda autorského práva spočívá v tom, že pro vznik jeho ochrany není zapotřebí žádné přihlášky nebo registrace. Autorské právo se týká také každého softwaru. Programujete něco nebo si necháváte implementovat nový software? Pamatujte na ošetření autorských práv mezi zhotovitelem a objednatelem.
Nezapomínejte ani na včasnou registraci doménového jména pro svou společnost, projekt či výrobek, abyste se vyhnuli takzvanému cybersquattingu, kdy spekulanti „vykupují“ domény, o které byste mohli mít zájem.
V praxi se často zapomíná i na takzvané zvláštní právo pořizovatele databáze. Databází se rozumí jakákoli data, která jsou nějakým způsobem strukturovaná. Tedy ne vše, co je dostupné online, je k volnému použití. Web scraping nebo jiné kopírování online dat a jejich další zpracování mohou být porušením tohoto zvláštního práva. To vzniká neformálně bez nutnosti jakékoli registrace hned, jakmile databáze vznikne.
Obchodním tajemstvím je cokoli, co vám dá konkurenční výhodu (průzkum trhu, databáze klientů, speciální způsob výroby), co je běžně nedostupné či tajné a ocenitelné. Musí se jednat již o konkrétní informace a skutečnosti, nikoliv o nějaké abstraktní představy či nápady. I v Česku již existují soudní rozhodnutí přiznávající milionové náhrady škody za porušení obchodního tajemství.
V dnešní rychlé a konkurenční ekonomice hrají důležitou roli flexibilita a schopnost být první na trhu. To ale neznamená, že byste měli jednat zbrkle. „Pokud novou technologii zveřejníte příliš brzy, třeba na webu, veletrhu nebo při prezentaci investorům, můžete nenávratně přijít o možnost patentové ochrany. Ve většině zemí totiž platí, že abyste mohli vynález patentovat, musí být nový, tedy dosud nikde nezveřejněný. Nestačí, že jste jej jako první uveřejnili. Tím vám ochrana ještě nevzniká. Musíte si svůj vynález jako první také přihlásit na patentovém úřadě,“ popisuje Ivan Rámeš.
Pokud ve firmě vytvoříte nový materiál, chemickou sloučeninu, technologický postup či zařízení, je nezbytné podat patentovou přihlášku nebo přihlášku užitného vzoru a teprve až poté jít s nápadem na veřejnost. Přihláška vám může zajistit právo na monopolní využití vynálezu až na 20 let, a to prakticky po celém světě. Bez podání patentové přihlášky svým konkurentům sdělíte jen výsledky vašeho draze placeného výzkumu bez možnosti jakékoliv náhrady.
„Je však třeba počítat s tím, že výměnou za výhradní monopol bude váš vynález veřejně popsaný v patentových databázích, a tím pádem přístupný všem. Princip patentu je tedy jednoduchý: monopol výměnou za sdílení technologie,“ vysvětluje Rámeš.
V dnešním online světě není problém podat si jakoukoli přihlášku na druhé straně zeměkoule. Je s tím potřeba počítat a ověřit, že nebudete nikomu porušovat práva, pokud přijdete na trh s novým produktem, nebo pokud se naopak inspirujete u své konkurence vy.
„Prevencí jsou takzvané freedom ‑to ‑operate analýzy, které prověří, zda vaše technologie nezasahuje do práv konkurence. U ochranných známek se pak provádí takzvaná známkoprávní rešerše. Pro klienty takové analýzy běžně zpracováváme ještě předtím, než se pouštíme do nákladných registrací patentů či ochranných známek,“
naznačuje Ivan Rámeš z HAVEL & PARTNERS. Myslete také na to, že pokud budete chtít jakýkoli nápad využívat, je potřeba smluvně ošetřit vztah s jeho tvůrcem či autorem. „Je pozdě taková práva zajišťovat, až když vám odejde zaměstnanec nebo jednatel ke konkurenci, případně vás nepříjemně překvapí váš partner nebo dodavatel, když vám s vaším nápadem začne konkurovat. To platí i pro název společnosti nebo logo,“ připomíná Ivan Rámeš.
Některá práva duševního vlastnictví poskytují ochranu až s jejich registrací. I když si tedy zajistíte práva k nějakému vynálezu či logu od jeho tvůrce, je nezbytné podat ještě jejich přihlášku. To platí u ochranných známek, průmyslových vzorů, patentů či užitných vzorů i doménových jmen. S registrací to na druhou stranu není nutné přehánět. Podejte si přihlášky průmyslového vlastnictví pouze pro území, kam budete reálně směřovat své aktivity, případně kde počítáte, že byste své duševní vlastnictví mohli licencovat nebo jinak zkomercionalizovat. Pro ostatní země se to nevyplatí.
„Doporučujeme proto nastavit tyto procesy se zkušeným poradcem, aby byly řádně vymahatelné. Nejde totiž jen o právní, ale také o technické parametry, kontrolu přístupu k těmto informacím a také o způsob, jakým s nimi ve firmě nakládáte,“ uzavírá Rámeš.
Zdroj: Legalweb.cz
VELKÁ NOVELA RODINNÉHO PRÁVA – „Je třeba rozlišovat rovnocennost a rovnoměrnost. Pokud mluvíme o rovnoměrné péči, mluvíme o kvantifikaci rozdělení péče mezi oba rodiče. To zákon neukládá,“ upozorňuje v anketě legalwebu Veronika Bočanová, partnerka HAVEL & PARTNERS. „Rovnocennost je hodnotový pojem, který znamená jediné, že jsou si rodiče rovni v právech a povinnostech.“
Očekávání mám poměrně velká a dovolím si být aplikační optimista, tedy těším se na změny, které v praxi novela přinese. Nejde totiž jen o dílčí technickou úpravu, ale o novelizaci, která má hodnotový a principiální přesah. Zákonodárce se zde poměrně otevřeně pokouší korigovat některé dlouhodobě zakořeněné stereotypy a nevyváženosti, které se v aplikační praxi – zejména v opatrovnických řízeních – stále objevují.
Mezi nejdůležitější řadím zejména tyto tři okruhy změn:
Zrušení dosavadních „forem péče“ (společná, střídavá, výlučná). Do budoucna budou děti svěřovány jednoduše do „péče“ obou rodičů s tím, že soud bude moci upravit časový harmonogram či rozvrh péče jednoho a druhého rodiče. Zaznamenala jsem výklad, že novela zavádí nový typ či dokonce pojem tzv. rovnocenné péče, to je ale nepochopení právní úpravy. Zakotvení práva dítěte na rovnocennou péči obou rodičů (a stejného práva obou rodičů vůči dítěti) je zdůraznění principu právní úpravy, nikoli zavedení nového typu péče.
Stejně tak je třeba rozlišovat rovnocennost a rovnoměrnost. Pokud mluvíme o rovnoměrné péči, mluvíme o kvantifikaci rozdělení péče mezi oba rodiče. To zákon neukládá. Rovnocennost je hodnotový pojem, který znamená jediné, že jsou si rodiče rovni v právech a povinnostech (konceptu, že péče o dítě je nejen právem, ale i povinností ostatně odpovídá i zcela nový nadpis nad § 887 OZ Výkon práva a povinnosti péče a styku rodiče s dítětem).
Novela v tomto ohledu dále podrobněji a systematičtěji vymezuje rodičovskou odpovědnost a jasně zdůrazňuje to, že styk je pouze dílčí složkou péče o dítě.
Do budoucna již nebude bez zásahu do rodičovské odpovědnosti (tedy „jen“ v souvislosti s rozvodem) možné, aby jeden rodič výlučně pečoval a druhý byl redukován pouze na osobu, která se s dítětem stýká. To se může jevit jako samozřejmé, ale v praxi se stále setkáváme s přístupem, podle něhož dítě „patří“ primárně k matce a otec musí svou rodičovskou pozici složitě obhajovat – a to nejen před soudy, ale i před školami, lékaři či dalšími institucemi, které s ním někdy jednají jako s rodičem druhé kategorie.
Do stejné hodnotové linie řadím i změnu, podle níž má být hlavním a jediným kritériem rozhodování zájem dítěte, nikoli demonstrativní a neúplná kazuistika dílčích hledisek. Tato úprava klade na soud větší odpovědnost, ale zároveň umožňuje rozhodovat flexibilněji a skutečně individuálně (kritérií, ke kterým je třeba přihlížet, je nepřeberné množství a to, co je nepodstatné pro jedno dítě, může být pro jiné zcela zásadní). Soud by měl vážit veškeré okolnosti podstatné pro konkrétní rodinu. Zájem konkrétního dítěte je potřeba posuzovat v každém případě zvlášť.
Pokud půjde o rodinu, kde oba rodiče jsou tzv. kompetentní, tedy jejich schopnosti pečovat o dítě nejsou narušeny např. násilným jednáním, nerespektováním druhého rodiče, zneužíváním návykových látek či jakkoli jinak, soud by měl zasahovat do poměrů rodiny minimálně (a měl by vycházet z konceptu rovnocennosti, samozřejmě při zohlednění dalších hledisek podstatných pro konkrétní dítě). Naopak pokud bude namítáno cokoli zásadního, co by mohlo vést k závěru, že je v zájmu dítěte, aby o něj majoritně pečoval jeden z rodičů, soud by tomu měl věnovat patřičnou pozornost.
Tyto změny mají potenciál zásadně změnit myšlenkový rámec, v němž soudy i další aktéři k rodičům dosud přistupovali.
Druhou rozsahem sice subtilní, ale významem zásadní změnou je zákaz tělesného trestání, působení duševního strádání či používání jiných ponižujících opatření při výchově dětí, který má význam nejen právní, ale především společenský. Neustávající veřejné debaty ukazují, že tělesné tresty jsou v českém prostředí stále považovány za „běžný“ či „tradiční“ výchovný prostředek, který část společnosti aktivně obhajuje („jeden pohlavek nikdy nikomu neuškodil“).
Právě proto považuji za důležité, že zákonodárce v této otázce jasně vymezuje hranici a vysílá jednoznačný hodnotový signál, že normální je děti nebít a respekt je třeba získávat jinak. V praxi rodinného práva má tato změna význam i pro posuzování rodičovských kompetencí a ochranu dítěte v konfliktních situacích.
Z procesních změn – vedle mediálně nejviditelnějšího spojení rozvodového a opatrovnického řízení – považuji za nejpodstatnější nahrazení dosavadních předběžných opatření institutem prozatímních rozhodnutí.
Dosavadní praxe předběžných opatření byla často problematická: rozhodovalo se velmi rychle, na omezeném skutkovém podkladu, a přesto tato „dočasná“ rozhodnutí v realitě často předurčila výsledek celého řízení. Prozatímní rozhodnutí by měla nabídnout procesně kultivovanější nástroj, který lépe vyvažuje potřebu rychlé ochrany dítěte s požadavkem na kvalitu a férovost rozhodování. Prozatímní rozhodnutí by měla mít stabilizační efekt. Zjednodušeně řečeno by účastníci řízení neměli odejít z jednání u soudu, aniž by měli buď dohodu, nebo prozatímní rozhodnutí o tom, jak budou o dítě pečovat do dalšího jednání. Za důležité považuji i to, že před vydáním prozatímního rozhodnutí musí být dána možnost vyjádřit se všem účastníkům, včetně nezletilého dítěte.
Jednoznačně právě prozatímní rozhodnutí. Ve veřejném prostoru i mezi odborníky se pozornost soustředí především na spojení řízení o rozvodu a úpravě poměrů k dítěti, případně na zákaz tělesných trestů nebo je vedena debata o rovnocenné péči. Přitom změna koncepce „dočasných“ rozhodnutí v opatrovnických věcech může mít zcela zásadní dopad na každodenní praxi rodiny.
Prozatímní rozhodnutí mohou výrazně snížit či eliminovat konflikty a nejistotu pro dítě i rodiče v průběhu řízení. Zároveň si od nich slibuji vyšší kvalitu, než se kterou jsme se potkávali u předběžných opatření, a to jednoduše proto, že soud nebude pod tlakem ani šibeniční sedmidenní lhůty k jeho vydání, ani zažité praxe, že druhou stranu (opačnou od navrhovatele) by mělo předběžné opatření „překvapit“. Bez zjištění stanoviska všech zúčastněných nemůže být skutkový stav dostatečně plasticky zjištěn, a tedy ani právní posouzení nemůže mít potřebný reálný podklad.
Od soudů očekávám především ochotu aplikovat novelu v jejím duchu, nikoli pouze formálně. Tedy s otevřenou myslí, s respektem k individuálním okolnostem každé rodiny, bez zbytečných paušalizujících zjednodušení.
Zdroj: Legalweb.cz
„Klienti dnes očekávají komplexní službu, která zohledňuje všechny souvislosti – právní, daňové, obchodní, reputační i strategické,“ říká pro legalweb Veronika Dvořáková, partnerka a marketingová ředitelka kanceláře HAVEL & PARTNERS. „Naším cílem je nabídnout řešení, které myslí na všechny tyto aspekty a vede k co nejlepšímu výsledku pro klienta,“ dodává a společně probíráme, proč kancelář volí pro svůj vlastní marketing hodně rozmanitý komunikační mix, jak se snaží oslovovat ty nejmladší i jak pojímá své letošní výročí, kdy na trhu působí už 25 let.
Na takové propojení se dá pohlížet ze dvou úhlů. Tím prvním je náš vlastní silný marketing a komunikace. Myslím, že vzhledem k naší velikosti i oboru podnikání, který je dost specifický, dává interní řešení mnohem větší smysl než si najímat agentury. Vždycky říkám, že nejlíp se dělá marketing a PR pro lidi, se kterými pijete kafe ve stejné kuchyňce, potkáváte je denně na chodbách a postupně se z nich stávají kolegové a často i přátelé. Ta práce pak není jen o vytváření obsahu nebo kampaní, ale o tom, že se snažíte ukázat ostatním jejich práci, protože vidíte, že jsou v ní fakt hrozně dobří.
V našem marketingovém týmu jsou kolegyně a kolegové, kteří přišli z respektovaných médií, PR a digitálních agentur, takže to osobní napojení stojí na silné odbornosti. I proto se nám daří přicházet s projekty, které budí zájem klientů, získávají marketingová a PR ocenění a inspirují i kolegy v zahraničí. Beru to jako potvrzení, že blízkost k lidem a jejich práci má smysl.
Druhý úhel pohledu pak je propojení práva, marketingu a komunikace při klientské práci, což je spojení, které se nám v posledních letech velmi osvědčilo a je stále žádanější.
Tyto služby už dnes přirozeně tvoří součást našeho poradenství. Nevzniklo to jako samostatný produkt, ale postupně na základě poptávky od klientů. Oslovovali nás s tím, že se jim líbí náš marketing a přístup ke komunikaci, a chtěli náš pohled na jejich vlastní marketing nebo pomoc s jeho nastavením a rozvojem.
Podobně je to u velkých kauz a sporů. V situacích, kdy jsme klientovi pomohli dosáhnout významného výsledku, jsme pak následně společně i řešili, jak ho vhodně veřejně odprezentovat. Ještě častěji to ale bylo v mediálně sledovaných případech, kde jsme PR integrovali přímo do právní služby a vytvořili jednotnou strategii.
To propojení je v takových situacích zcela zásadní, protože komunikace v právních sporech má svá specifika. Každé veřejné vyjádření může mít své následky. Je proto nutné velmi pečlivě zvažovat, co, kdy a jak říct, aby komunikace neoslabovala právní postup, ale naopak ho podporovala. Zároveň média často představují další rovinu, ve které se spor odehrává – publicita ovlivňuje reputaci klienta a může nepřímo působit i na vývoj celé kauzy.
Bude se podle vás postupně v advokacii a poradenství komunikace ubírat podobným směrem, jako to bylo například u daní, které se staly přirozeným rozšířením dříve nabízených služeb v advokacii?
Myslím, že to není otázka budoucnosti, ale že už se to děje. Je to součástí širšího trendu v poradenském světě. Klienti dnes očekávají komplexní službu, která zohledňuje všechny souvislosti – právní, daňové, obchodní, reputační i strategické. Naším cílem je nabídnout řešení, které myslí na všechny tyto aspekty a vede k co nejlepšímu výsledku pro klienta.
Za posledních deset až patnáct let se zásadně proměnila ekonomika, společnost i naši klienti. Když jsem do advokacie nastupovala, typickým klientem byl manažer středního věku v obleku a kravatě. Dnes je to mnohem pestřejší – od mladých podnikatelů v tričku a teniskách až po osmdesátníky, kteří předávají rodinné firmy další generaci. Výrazně se také rozšiřuje role žen v byznysu – jsou stále častěji ve vrcholových manažerských pozicích a zároveň se do jejich rukou přesouvá významná část bohatství, což ukázal i náš česko-slovenský projekt NextŽeny. Naše cílová skupina je dnes opravdu široká – a tomu přirozeně přizpůsobujeme i způsob komunikace.
Tím pádem prostě nemůže existovat jeden kanál nebo formát, který by fungoval na všechny. Proto volíme komunikační mix, kde má každý nástroj svůj smysl a své místo a kde se jednotlivé kanály přirozeně doplňují.
Klasická média pomáhají budovat důvěru a širší povědomí, vlastní magazín jde více do hloubky a dává prostor pro souvislosti. Knihy často odrážejí naše hodnoty. Sociální sítě jsou o každodenním kontaktu, aktuálnosti a dialogu. Pro nás je důležité, aby komunikace působila konzistentně a srozumitelně napříč všemi kanály.
Vnímáme sociální sítě jako prostor, kde můžeme sdílet know-how, srozumitelně vysvětlovat složitá témata a zároveň ukázat, že za silnou značkou stojí konkrétní lidé. Klíčový je pro nás LinkedIn, kde patříme mezi firmy s největším zásahem na českém trhu. Jsme tam v přímém kontaktu s klienty i partnery a oslovujeme také budoucí kolegy.
Zároveň je ale fér říct, že sociální sítě někdy nastavují obraz trhu, který úplně neodpovídá realitě. Často to může působit tak, že nejvýznamnější jsou ti, kteří jsou nejvíc vidět. Aktivita na sítích ale samozřejmě sama o sobě nevypovídá nic o skutečné velikosti, kvalitě nebo tržním podílu. Ten pohled může být dost zkreslený. To je ale součást dnešního světa a je na každém z nás, abychom se v něm dokázali orientovat s nadhledem.
Reklama v advokacii je specifická. Když se potkáváme s marketingovými kolegy z jiných oborů, vždycky jim říkám, jak jim závidím ten orosený půllitr, naleštěné auto nebo jiný produkt, který líbivě vyfotí nebo natočí a přirozeně tím přitáhnou pozornost potenciálních zákazníků. Naším skutečným produktem jsou chytré mozky, zkušenosti a schopnost přemýšlet v souvislostech. Proto na to jdeme přes zajímavý obsah, sdílení know-how a dlouhodobou práci s důvěrou. Vysvětlujeme, komentujeme, dáváme kontext.
Ukazujeme, jak přemýšlíme a jak pracujeme. Zároveň ale platí, že i odborný obsah musí být srozumitelný a lidský. Snažíme se proto složitá témata vysvětlovat jednoduše a být vidět ve chvíli, kdy máme co říct.
To je otázka za milion. Samozřejmě vnímáme, že každá další generace přemýšlí a konzumuje obsah jinak. Svět vnímají rychleji, selektivněji a jsou mnohem citlivější na autenticitu. Nezajímá je jen „co děláme“, ale proč to děláme a jaký to má dopad.
Proto se snažíme být otevření. Ukazovat skutečné příběhy, reálnou práci i lidi za ní. Důležité je pro nás také vysvětlovat souvislosti a smysl toho, co advokacie přináší klientům i společnosti, a komunikovat v prostředí a formátech, které jsou mladší generaci přirozené.
Zároveň nepopírám, že oslovovat nové generace bude čím dál náročnější. A možná ještě větší výzvou než oslovit mladé klienty, bude zaujmout studenty a začínající právníky se zájmem o advokacii. Je to velmi náročný obor a zájem o něj klesá. My přitom chceme oslovovat ty nejlepší talenty. Do budoucna to pro nás proto bude o to víc o hledání správných cest.
Mění se marketing, mění se komunikace, ale troufám si říct, že jedna univerzální rada zůstává. Poznejte co nejvíc toho, komu chcete něco sdělit. U marketingu je klíčové umět se podívat na danou věc optikou druhé strany, tedy z pohledu klienta, obchodního partnera, zájemce o zaměstnání. Když ho pochopíte, komunikace se pak stává přirozeným rozhovorem. Efektivní komunikace tedy vychází z empatie, kontextu a respektu k tomu, kdo stojí na druhé straně. A to je princip, který funguje bez ohledu na kanál nebo formát.
Podílím se na rozvoji některých služeb, marketingu a pomáhám ONE FAMILY OFFICE přirozeně propojovat s poradenstvím HAVEL & PARTNERS. Do konkrétních projektů vstupuji hlavně tam, kde se potkává právní, komunikační a reputační rovina nebo kde jde o dlouhodobou práci s rodinami.
Blízká jsou mi témata ochrany a rozvoje rodinných hodnot, vzdělávání nástupnické generace a rozvoj filantropických aktivit spolupracujících rodin. Jsem také iniciátorkou projektu NextŽeny, který mapuje trendy ženského bohatství a otevírá témata ženského leadershipu, vlastnictví a investování.
Pětadvacet let na trhu bereme především jako příležitost se ohlédnout a připomenout si výjimečný příběh, který za námi je. Na začátku toho příběhu sedělo pět kluků na krabicích a střídali se u jednoho počítače, dnes jsme komplexní poradenská skupina o víc než 700 lidech s hodnotou přes 3,5 miliardy korun. Celé výročí chceme postavit hlavně na příbězích, které za tím vším jsou. Je pro nás důležité poděkovat klientům a partnerům, kteří s námi často spolupracují dlouhé roky a jsou součástí našeho příběhu. Chceme dát prostor i kolegům, kteří HAVEL & PARTNERS tvoří a jejich zkušenostem, vzpomínkám i pohledu na to, kam se kancelář posouvá.
Mimochodem, za to čtvrtstoletí měla HAVEL & PARTNERS tři „šéfky“ marketingu – ta první se podílela už na založení kanceláře, druhá přišla z Big4 budovat ze střední firmy velkou a nakonec jsem je doplnila já. A všechny tři pořád pracujeme společně v jednom týmu, každá jsme silná v něčem jiném a vzájemně se doplňujeme, respektujeme a taky podporujeme. Myslím, že je to taková symbolická ukázka toho, jak to u nás funguje. Občas mě mrzí, že se stále ještě daří některým předsudkům o naší kanceláři a atmosféře uvnitř. I to je výzva pro nás, umět co nejlépe zprostředkovat navenek atmosféru tak, jak ji známe my.
Zdroj: Forbes
Ještě před pár lety by pojem únikový plán v českém byznysu zněl přehnaně. Dnes se stává součástí strategických debat nejbohatších rodin. Nejde přitom o paniku ani dramatické útěky soukromým tryskáčem. Jde o racionální řízení rizik, mezinárodní diverzifikaci majetku a přípravu na svět, který je méně předvídatelný než kdy dřív.
„Únikový plán je obecně strategický scénář, jak ochránit rodinu i majetek v časech nejistoty, který umožňuje podnikatelům a jejich rodinám rychle a efektivně reagovat na krizové situace,“ vysvětluje Jaroslav Havel, řídící partner advokátní kanceláře Havel & Partners, která se ve spolupráci s rodinnou kanceláří One Family Office zaměřuje na tvorbu takových plánů dlouhodobě.
Cílem únikového plánu je zajistit, že i při nejhorším vývoji bude mít klient a jeho rodina přístup k finančním prostředkům a bezpečnému zázemí. Není to přitom extrémní opatření, ale logické rozšíření toho, co už dnes movité rodiny stejně dělají – mezinárodní diverzifikace.
Zatímco první generace českých podnikatelů byla silně svázaná s domácím trhem, jejich děti studují na zahraničních univerzitách, budují kariéry v Londýně, New Yorku či v Dubaji a přemýšlejí globálně. „Mezinárodní diverzifikace majetku je racionální reakcí na tuto přirozenou globalizaci rodinného života,“ míní Havel.
Řada lidí ve středoevropském regionu v posledních letech výrazně zbohatla a u těch, jejichž majetek přesahuje třicet milionů dolarů (613 milionů korun), je dnes podle Havla mezinárodní strukturování přirozeným standardem. Mít vlastní únikový plán je v tomto kontextu spíše minimalistickou variantou širší strategie, scénářem, který počítá i s potenciálními problémy v domácím prostředí.
V praxi jde o kombinaci finanční, právní, daňové a logistické roviny. Základem bývá mezinárodně diverzifikovaná struktura pro držbu majetku – rodinný holding doplněný o zahraniční trust, nadaci či obdobný fond.
„Pracujeme pro zhruba pět stovek privátních klientů a asi polovina z nich únikový plán řeší. V posledních letech jsme asistovali při realokaci majetku v hodnotě více než šesti miliard eur,“ shrnuje Havel. Každé řešení je podle něj individuální, šité na míru konkrétní rodině.
První rovina je finanční. „Je zásadní myslet na diverzifikaci majetku napříč jurisdikcemi a zajištění okamžitého přístupu k financím,“ říká Havel. Klient by měl mít otevřené účty u stabilních zahraničních bank, být zavedeným klientem a držet dostatečnou část likvidity mimo domácí systém.
„Měl by mít ideálně globálně rozložené portfolio s důrazem na výnos, bezpečnost a dlouhodobou udržitelnost. V kombinaci s odbornou správou dokáže reagovat na nepředvídatelné situace. Tento přístup je nicméně vhodné volit bez ohledu na myšlenku odchodu do zahraničí,“ konstatuje advokát.
Druhou rovinu tvoří ochrana majetku. Holdingové struktury doplněné o svěřenské fondy či trusty umožňují jasně definovat, kdo majetek spravuje, komu z něj plyne užitek a jak bude předáván mezi generacemi. „Takové řešení chrání rodinu před nečekanými zásahy, spory či zásahem nepovolaných osob,“ dodává Havel.
Specifickým nástrojem jsou i takzvané spící nebo stínové struktury – předpřipravené zahraniční entity, které mohou v krizové situaci rychle převzít správu majetku.
Třetí rovina je překvapivě praktická. Je potřeba například přemýšlet nad tím, jak se rodina dostane ze země, pokud komerční linky nebudou fungovat. Kde se přechodně ubytuje? Má dokumenty, jako jsou cestovní pasy, víza, povolení k pobytu, rodné a oddací listy, doklady o vzdělání či výpisy z účtů, přeložené, úředně ověřené a uložené i v zahraničí?
Podle Havla je proto nezbytné připravovat si únikový plán dlouho dopředu. Daňová optimalizace hraje roli, ale neměla by být hlavním motivem. „Samotné realizaci únikového plánu může předcházet dobře nastavená tuzemská struktura, která je často nákladově efektivnější a flexibilnější,“ popisuje advokát. Tuzemský holding může držet i zahraniční aktiva a sloužit jako stabilní základ.
Důležitou roli pak hraje i strategický nákup nemovitostí v bezpečných destinacích, které nabízejí nejen prestižní adresu, ale i možnost získat rezidenční status či občanství v dané zemi.
„Pro přesun je ideální uvažovat o zemích s politickou stabilitou, jasným právním prostředím a dostupnou infrastrukturou. Dobré je tedy včas si vytipovat vhodnou lokalitu a zajistit si nemovitost, která bude vhodná pro fungování celé rodiny,“ radí Havel. Mezi tradiční destinace patří Švýcarsko, Kanada, Austrálie či karibské země. Stále častěji se ale objevuje Blízký východ. Z praxe Havel & Partners a One Family Office jednoznačně vyniká Dubaj.
Podle Havla láká stabilitou, infrastrukturou, nízkou kriminalitou, atraktivním daňovým režimem a špičkovým právním systémem, který kombinuje místní legislativu s prvky anglosaského práva, což zvyšuje předvídatelnost a vymahatelnost práva.
„Jako nový Wall Street Blízkého východu Dubaj také nabízí informační náskok a networking v kruzích nejúspěšnějších podnikatelů světa, což z této destinace dělá nejen bezpečný přístav, ale i centrum příležitostí,“ vyzdvihuje Havel.
Výhodou je také možnost získání desetiletého zlatého víza. One Family Office zde zajišťuje nákup nemovitostí, zakládání společností, nadací a trustů.
Naopak některé dříve populární jurisdikce, jako Kypr či Malta, podle Havla ztratily na atraktivitě kvůli zpřísněné regulaci a problémům tamních bankovních sektorů. „Podobně některé karibské jurisdikce čelí tlaku na transparentnost a ztrácejí na kredibilitě. Z hlediska únikového plánu jsou z geografického pohledu potenciálně rizikové i další, jinak stabilní, evropské destinace, jako Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Mnoho klientů proto dává přednost spíše krajinám mimo Evropu, jako je zejména již zmíněná Dubaj,“ konstatuje Havel.
Co vlastně vede bohaté k tomu, aby si připravili únikový plán? „Nejde o jednu konkrétní obavu, ale o kombinaci faktorů,“ míní Havel. Zatímco před pěti lety dominovaly obavy z daňových změn, dnes převažuje geopolitická nestabilita, možné válečné konflikty a zásahy do ekonomických svobod.
Značnou roli při tom hraje historická zkušenost. „Z Česka a Slovenska lidé za posledních sto let utíkali asi čtyřikrát. Nemůžeme vyloučit, že se to nestane znovu,“ připomíná Havel.
Největší chybou je čekat. „Jakmile nastane krizová situace a dojde například ke zmrazení účtů, zablokování vývozu kapitálu nebo zrušení víz, je už fakticky pozdě,“ upozorňuje Havel.
Otevření účtu v globální bance dnes vyžaduje osobní setkání a komplexní prověření klienta, které může trvat týdny až měsíce. Stejně tak rezidenční status nebo víza nelze získat během pár dnů.
Podceňovanou oblastí je příprava rodiny. Pokud manžel či děti nejsou s plánem obeznámeni, může být krizová situace komplikovanější. Podle Havla dává komplexní únikový plán smysl od majetku kolem pěti až deseti milionů eur. U majetku nad zhruba třicet milionů dolarů je de facto standardem. V příštích letech očekává posun hranice níže, k dvěma až třem milionům eur, zejména u jednodušších variant verze únikového plánu zaměřené primárně na Dubaj jako hlavní destinaci.
Havel očekává posílení globální mobility majetku, větší roli trustů, nadací a holdingových struktur v bezpečných jurisdikcích a významnější podíl private equity a likvidních aktiv v portfoliích. „Úspěšné rodiny budou mít majetek rozložený minimálně ve dvou až třech jurisdikcích napříč kontinenty,“ předpovídá. Bonitní Češi a Slováci jsou podle něj typicky klienty alespoň jedné globální banky mimo Evropskou unii.
Z původních jednotek případů před pěti lety se dnes podle Havel & Partners staly vyšší desítky klientů, kteří se tématu únikového plánu pro sebe a svou rodinu věnují v různé intenzitě. „Nejde o krátkodobý projekt, ale o dlouhodobý proces budování a posilování pozic vůči zahraničním bankám a institucím,“ uzavírá Havel.
Zkráceno
Zdroj: Komora
Před 25 lety založil od nuly advokátní kancelář, která během čtvrtstoletí vyrostla v komplexní mezinárodní poradenskou skupinu. Jaká byla cesta HAVEL & PARTNERS na vrchol, jak změnil práci poradců nástup umělé inteligence a proč je dnes více než dřív důležité přemýšlet mezinárodně – hlavně u investic a ochrany majetku?
V rozhovoru odpovídá řídící partner a zakladatel HAVEL & PARTNERS i rodinné kanceláře ONE FAMILY OFFICE Jaroslav Havel.
Čísla jsou důležitá, ale nejsou tím hlavním. Největším úspěchem je pro nás dobře odvedená práce pro klienty a jejich spokojenost. Skutečný úspěch stojí na lidech, týmovosti a chuti být každý den o kousek lepší. Začínali jsme v roce 2001 v pěti lidech, dnes je nás ve skupině přes 700. Už dávno nejsme jen právníci, jsme strategičtí poradci a fungujeme jako skuteční obchodní partneři klientů.
Ten proces byl postupný. Pochopili jsme, že samotné právní poradenství klientům nestačí. Právo je důležité, ale funguje nejlépe tehdy, když je propojené s byznysem, ekonomikou a strategií. To jsme si uvědomovali už od začátku. Výhodou je naše komplexnost, postupně jsme rostli a rozšiřovali spektrum služeb. Dnes jsme poradenská skupina, která dokáže pokrýt prakticky celé spektrum potřeb klientů – od komplexního právního a daňového poradenství, ochrany majetku přes financování, účetnictví, patentovou praxi, mimosoudní řešení pohledávek, soutěžní ekonomii, ochranu osobních údajů, právní a manažerské vzdělávání až po zajištění zdravotního concierge či poradenství v oblastech bezpečnosti, HR či marketingu a public relations.
Že se díváme na věci očima jeho oboru. Máme specializované týmy pro všechny obory práva i podnikání. Naši specialisti skutečně dlouhodobě sledují vývoj jednotlivých segmentů trhu, rozumějí jejich logice a trendům. To je opravdu zásadní, vezměte si třeba technologie, kde jde vývoj skutečně rychle dopředu. Naši lidé všechny tyhle změny řeší nejen právně či legislativně, ale orientují se v nich i technicky a prakticky. Máme robustní technologický tým, který komplexně pomáhá nové technologie zavádět do firem.
A nejsou to jen technologie. My díky naší komplexnosti a zároveň specializaci dokážeme do hloubky navrhovat řešení podle potřeb klienta, která dávají smysl nejen právně, ale i ekonomicky a byznysově. To je filozofie, na které si zakládáme. Máme dnes 350 právníků, daňových poradců, patentových zástupců a dalších odborníků. To nám tedy umožňuje spojovat špičkovou specializaci s komplexním pohledem.
Právní preciznost sama o sobě nestačí. V době AI je důležité mít přesah – rozumět i motivacím, rizikům a reálným cílům podnikání klienta, dát je do aktuálního kontextu. Musíte umět ekonomicky myslet. A pak uvnitř firmy bylo pro nás za těch 25 let zásadní, že jsme se dokázali neustále rozvíjet a růst. A tenhle mindset si držíme od začátku doteď. Chceme být stále lepší. Loni jsme se pustili do transformačního projektu TIGER, nejrozsáhlejší interní změny v historii HAVEL & PARTNERS. Přizpůsobujeme strukturu našeho fungování nové éře právního poradenství a rostoucím nárokům na efektivitu i klientskou přidanou hodnotu. Zefektivňujeme strukturu a chod kanceláře – od partnerství a výkonu přes technologie až po motivaci lidí a zrychlení práce s talenty.
Začnu obecněji – v Česku možná i díky komunismu, kdy byla v centru zájmu dělnická třída, dlouhodobě panuje nízká ochota platit za takzvané professional services. Jsme zvyklí na zdravotnictví „zdarma“. Ze zavedení zdravotnického poplatku 30 korun bylo tehdy pozdvižení. Mnoho lidí vnímalo či vnímá architekta jako zbytečný luxus a navrhují si domy sami. A za právníky nebo daňové poradce často také platí neradi, a to i když se podílejí na zásadních rozhodnutích třeba o firmě, o rodinném majetku v hodnotě milionů či miliard korun, nebo dokonce o rodinných vztazích. Teď s nástupem AI je to ještě markantnější – proč bych měl platit za právníka, když se můžu poradit s AI?
AI může zefektivnit část rutinní práce, ale nenahrazuje zkušenost, úsudek ani odpovědnost, které jako poradci neseme. I proto si myslím, že u špičkového poradenství s vysokou přidanou hodnotou budou ceny služeb spíše růst. Je to logické, protože pokud mají kanceláře našeho typu i v době AI investovat do špičkových lidí, technologií a bezpečnosti a nést odpovědnost za komplexní a riziková rozhodnutí, nemůže to vést ke snižování cen. Kvalitní právní poradenství zůstane dobrou investicí, nikoliv levnou službou, kterou lze nahradit algoritmem.
Ano, čím vyspělejší technologie máme k dispozici, tím si myslím, že je důležitější kvalitní právník. Klienti se na nás neobracejí proto, abychom jim jen napsali smlouvu nebo citovali z paragrafů. Skutečnou hodnotu klientům přinesete, když dokážete informace převést do smysluplné strategie. Potřebují pomoci s rozhodnutím, které obstojí v reálném světě – vůči protistraně, regulatorním orgánům, soudům, investorům i veřejnosti.
Jako právník dnes oproti AI musíte umět zvážit nejen to, co je formálně možné, ale i to, co je rozumné, obhajitelné a dlouhodobě udržitelné. To je kombinace zkušenosti, intuice, etiky a schopnosti nést odpovědnost, kterou žádná umělá technologie nemá. Zásadní jsou i vztahy, vyjednávání, krizové situace. AI neumí pochopit rodinné vztahy, osobní obavy podnikatele a často ani reálně vyhodnotit byznysový, politický či mediální rozměr rozhodnutí. A už vůbec neumí stát vedle klienta ve chvíli, kdy nese skutečné riziko.
Jsme jediná velká advokátní kancelář, která má celorepublikové pokrytí, mimo Prahu v regionech a na Slovensku máme cca 100 lidí. Regiony vnímáme jako klíčovou součást našeho fungování. Česká a slovenská ekonomika nejsou koncentrované jen v Praze a Bratislavě.
V jednotlivých krajích vznikají silná podnikatelská centra. Působí zde například řada úspěšných rodinných firem. Proto jsme k dispozici nejen v Brně, ale také v Olomouci, Ostravě a Plzni.
Například Brno je pro nás jedním ze strategických bodů na mapě. Nejen kvůli své poloze, ale i díky koncentraci významných firem, technologických společností, univerzit a také nejvyšších soudních instancí. Známe do detailu místní trh nejen z právního, ale i z podnikatelského a osobního hlediska. Dlouhodobě tady budujeme síť kontaktů, což nám umožňuje otevírat a realizovat přímo v regionu nové příležitosti pro naše klienty a propojovat zde obchodní partnery.
Ano, podobnou logiku mají i další naše regionální kanceláře – každá z nich reflektuje specifické stránky daného regionu, můžeme tak flexibilně reagovat na místní poptávku po sofistikovaných právních službách. Klíčové je to, že i klienti v regionech mají okamžitý přístup k plnému zázemí celé naší skupiny.
Bratislava je pak pro nás samozřejmě klíčová na Slovensku. Jako první kancelář ze CEE regionu jsme také před dvěma lety otevřeli přímé zastoupení v německém Frankfurtu. Díky tomu dokážeme být klientům skutečně nablízku napříč republikou, Slovenskem, regionem střední Evropy i dál směrem na Západ a do světa.
Pracujeme pro rodinné firmy, developery, výrobní a obchodní společnosti, rychle rostoucí technologické a IT firmy, veřejné instituce i zahraniční investory. Vedle standardního právního poradenství se často podílíme i na strategických otázkách – pomáháme jim s růstem, expanzí do dalších regionů nebo zahraničí, s akvizicemi, hledáním investičních partnerů či s nastavováním vlastnických a majetkových struktur.
ONE FAMILY OFFICE je tým profesionálů, který úspěšným rodinám i jednotlivcům zajišťuje komplexní servis: od investic a správy majetku přes ochranu aktiv a vytvoření vhodných právních struktur až po zdravotnické a bezpečnostní služby nebo vzdělávání a filantropii.
Zajišťujeme pro partnery i fiduciární služby, které umožňují svěřit majetek či firmu do správy zkušeného profesionálního týmu. Pomáháme firmám zvládnout nástupnictví, zásadní změny v řízení nebo dočasně posílit management. Sami máme zkušenosti s vedením miliardových firem, a umíme tak zajistit stabilní a kvalitní řízení až do nalezení nástupce. A to díky našemu know- how a velikosti týmu – máme na trhu největší skupinu odborníků na prodej nebo koupě firem, řešení nástupnictví nebo expanze.
Patnáct let jsme postupně budovali a precizovali systém ochrany a rozvoje vlastního majetku a v lednu 2024 jsme ONE FAMILY OFFICE otevřeli i pro další zájemce, kteří se k nám postupně přidávají. Proto klub, a ne služba. Nejde o to, že někdo někomu spravuje peníze za smluvený poplatek. My investujeme společně – do projektů, které jsme si sami vyhodnotili, právně posoudili a často se na nich i osobně podílíme. Máme zásadně vyšší výnosy při vyšší kontrole nad svými investicemi. Staráme se o rodinné peníze. A ty se nikdy nesmí ztratit. Volíme proto ty nejbezpečnější investice tak, aby rodinné bohatství přetrvalo do dalších generací.
Naším cílem je globální mobilita rodiny a majetku.
Pracujeme tedy postupně na tom, abychom dosáhli majetkové diverzifikace nejen napříč třídami aktiv, ale i jejich držením v různých měnách a zemích. Proto ONE FAMILY OFFICE alokuje více než polovinu prostředků do zahraničí. Máme kanceláře ve Frankfurtu a v Dubaji a zastoupení v Miami, Londýně a Silicon Valley. Připravujeme ho i v Curychu. Klíčem ke globální mobilitě je totiž být zavedeným klientem mezinárodní privátní banky, nejlépe švýcarské.
Je to základní strategická pojistka pro všechny případy. Nečekat, až bude pozdě. Být připraven. Ať už se cokoli stane, víte, že vaše rodina, majetek i budoucnost mají escape plan. S jeho přípravou našim partnerům pomáháme.
Pro případ nenadálých změn, které můžou hrozit i v našem regionu, je vhodné mít otevřené účty u velkých zahraničních bank v dlouhodobě stabilních jurisdikcích a nastavit si systém, který vám umožní rychle reagovat bez závislosti na domácích účtech.
Švýcarské banky mají výhodu právě ve stabilním právním, politickém a ekonomickém prostředí a historických zkušenostech s ochranou majetku. Jsou tak ideálním nástrojem k diverzifikaci majetku mimo EU a v různých měnách. K financování vašich investičních záměrů je navíc možné využít jejich lombardních úvěrů. U švýcarských privátních bank máte také jistotu diskrétnosti a ochrany dat.
Ve ONE FAMILY OFFICE s těmi největšími z nich dlouhodobě úspěšně spolupracujeme. Tato vazba nás řadí k elitě na trhu a umožňujeme našim partnerům využívat služby na nejvyšší světové úrovni, na kterou běžný klient nemá šanci sám dosáhnout. Podle přání našich partnerů vybíráme z top 10 bank, které mají zastoupení v 15 a více zemích a pokrývají klíčové jurisdikce a finanční centra.
Bez přítomnosti na švýcarském trhu nelze mít opravdovou možnost diverzifikovat aktiva po celém světě.
S důrazem na výnos, bezpečnost a dlouhodobou udržitelnost. V kombinaci s odbornou správou je pak dobře globálně rozložený majetek připravený na nepředvídatelné situace. Tento přístup je nicméně vhodné volit bez ohledu na myšlenku případného odchodu do zahraničí.
Pokud by nastala geopolitická či finanční krize, můžete s nesprávně diverzifikovaným portfoliem přijít o okamžitý přístup ke svým financím. My v rámci ONE FAMILY OFFICE sestavujeme pro partnery naší rodinné kanceláře globálně rozložená portfolia zahrnující private equity, nemovitosti a likvidní aktiva, která zajišťují stabilní výnosy. Tvorbou těchto portfolií se v naší kanceláři zabývá tým odborníků se zkušenostmi s prací pro dolarové miliardáře tady i na Západě, aby bylo možné rychle reagovat, chránit majetek a udržet si životní standard i v krizových situacích. Soustředíme se zejména na private equity fondy, které dlouhodobě přinášejí peněžní výnosy 20–25 % p. a. při relativně vysoké stabilitě. Jedná se o příležitosti, které v našem regionu běžně nejsou dostupné.
Nejzajímavější investiční příležitosti nejsou na burze.
A nikdy nebudou. Private equity jako odvětví úspěšně funguje téměř pět desetiletí. Průměrný čistý výnos za posledních 30 let je přibližně 15 % ročně, nejúspěšnější čtvrtina správců pak dosahuje výsledků nad 20 % ročně. Takové výnosy dokážou v desetiletém horizontu vygenerovat o polovinu vyšší hodnotu než akciový trh. Ve dvacetiletém horizontu už je to víc než dvojnásobek. A nejde už jen o doménu velkých institucí. Díky legislativním změnám na evropské úrovni je teď možné, aby se do této exkluzivní investiční třídy mohli zapojit také menší investoři.
Já sám poradensky působím v oblasti private equity přes dvacet let. Spolupracoval jsem s pěti z deseti největších private equity fondů na světě a odpracoval tisíce hodin na PE transakcích. S naší rodinnou kanceláří ONE FAMILY OFFICE jsme díky unikátní expertize našeho týmu alokovali více než 160 milionů dolarů do deseti špičkových globálních private equity fondů, což je v rámci Česka a Slovenska ojedinělé. Investice byly realizovány výhradně v klubovém režimu – jako uzavřená skupina investorů.
Pro menší kvalifikované investory, kteří nejsou členy ONE FAMILY OFFICE, máme OFO Globální Private Equity Semi- likvidní otevřený podílový fond, registrovaný v Česku a notifikovaný k nabízení také na Slovensku.
Umožňuje investorům zapojit se do fondů nejprestižnějších světových private equity správců, jako jsou Bain Capital, Apollo, Blackstone, KKR, Thoma Bravo, Accel, Insight Partners nebo Vista. Fond cílí na velmi nadstandardní výnosy při měsíčním oceňování majetku a kvartální likviditě. Nabízí ho naše skupinová společnost ONE FAMILY ADVISORS, která je vázaným zástupcem Cyrrus, a. s. Je to první výrazný výsledek naší širší spolupráce s touto skupinou. Abychom mohli ještě více využít synergii a posílit svou pozici na trhu, vstoupil jsem kapitálově do Cyrrus investiční společnosti, čímž došlo prostřednictvím mé osoby k propojení ONE FAMILY OFFICE s Cyrrus investiční společností.
Díky spolupráci se skupinou Cyrrus může skupina ONE FAMILY OFFICE poskytovat celou řadu regulovaných investičních služeb, mimo jiné investiční poradenství.
Ve ONE FAMILY OFFICE se soustředíme na vysoce výnosové, vyvážené a maximálně bezpečné globálně diverzifikované portfolio aktiv ve všech zásadních světových měnách, včetně možnosti zajištění pravidelné renty pro partnerské investory a rodiny, které již negenerují zásadní příjmy z aktivního businessu. Investujeme do všech tříd aktiv. Ale naší zásadní výhodou je, že máme přístup k těm nejzajímavějším investičním příležitostem ve světě v oblasti private equity, tedy investic do zavedených firem, které nejsou na burze. Včetně špičkových globálních fondů, kam se běžný investor z našeho regionu vůbec nedostane.
VEDLE STANDARDNÍHO PRÁVNÍHO PORADENSTVÍ SE ČASTO PODÍLÍME I NA STRATEGICKÝCH OTÁZKÁCH – POMÁHÁME KLIENTŮM S RŮSTEM, EXPANZÍ DO DALŠÍCH REGIONŮ NEBO DO ZAHRANIČÍ, S AKVIZICEMI, HLEDÁNÍM INVESTIČNÍCH PARTNERŮ ČI S NASTAVOVÁNÍM VLASTNICKÝCH A MAJETKOVÝCH STRUKTUR. AI MŮŽE ZEFEKTIVNIT ČÁST RUTINNÍ PRÁCE, ALE NENAHRAZUJE ZKUŠENOST, ÚSUDEK ANI ODPOVĚDNOST, KTERÉ JAKO PORADCI NESEME. I PROTO SI MYSLÍM, ŽE U ŠPIČKOVÉHO PORADENSTVÍ S VYSOKOU PŘIDANOU HODNOTOU BUDOU CENY SLUŽEB SPÍŠE RŮST.
Zdroj: Legalweb.cz
GLOSA JANA JANUŠE / HAVEL & PARTNERS v roce 2026 oslaví 25 let svého fungování. Bylo to velkolepé čtvrtstoletí spojené s neustálým růstem až k současnému obratu 1,7 miliardy korun a hodnotě 3,3 miliard korun. Z původních pěti právníků se kancelář – která je aktuálně největší nejen v Česku, ale rovněž v celé střední Evropě – rozrostla na více než 350 poradců. A skutečně nejde jen o právníky, což je zásadní. Více než advokátní kanceláří je totiž v současnosti HAVEL & PARTNERS všestrannou poradenskou skupinou, na níž navazují další byznysové a společenské aktivity. Včetně velkolepé rodinné kanceláře ONE FAMILY OFFICE.
O HAVEL & PARTNERS, u jejíž základů stáli před 25 lety Jaroslav Havel, Robert Nešpůrek, Marek Vojáček, Jan Holásek a Ondřej Petr, by mohla vzniknout celá kniha. Psalo by se v ní jistě o tom, jaké to bylo začínat se zkušenostmi z velké mezinárodní kanceláře od nuly s novou kanceláří Havel & Holásek, a to nejprve v úzké spolupráci s Deloittem. Psalo by se v ní také o tom, co znamenalo záštitu téhle poradenské firmy opustit a postavit se opravdu na vlastní nohy. Nebo o tom, jak se po úspěchu v Česku značka prosazovala ne vždy úplně jednoduše na Slovensku, aby nakonec jako první česká právnická firma otevřela svou pobočku v německém Frankfurtu.
V té knize bychom se jistě dočetli také o tom, jak Havel a Holásek začali měnit zaběhlé pořádky aktivním business developmentem v kombinaci s odbornými ale i společenskými eventy a taky neustálým náborem špičkových lidí zejména ze zahraničních advokátních kanceláří. Během zatím poslední velké ekonomické krize a krátce po ní dráždili mnoho respektovaných a zavedených konkurentů i svou marketingovou dravostí. Ti některé její kroky vnímali jako kontroverzní – říkalo se o ní hodně věcí, ostatně sama firma tehdy vydala pro své lidi manuál, jak reagovat na šířící se předsudky a pomluvy – ale tyhle doby jsou už dávno pryč. O HAVEL & PARTNERS se v posledních letech mluví s respektem, je silnější a sebevědomější než kdykoliv dřív a udává trendy.
„Klienti reagují na oslovování a je dobré, když s tím jde marketing ruku v ruce. Nakonec je to ale hodně o budování dobré pověsti a ochraně v případě problémů, s čímž pomáháme v mnoha situacích i klientům,“ říká k tomu Jaroslav Havel.
Dočetli bychom se tam jistě také o stěhování firmy z historického Ungeltu do moderního Florentina, které ji dodalo potřebné impulsy k dalšímu rozvoji. O tom, že v posledních letech sídlí v ve stejné budově jako Hospodářská komora, což je sice náhoda, ale celkem symbolická. I o přejmenování firmy na dnešní silnou a oceňovanou značku HAVEL & PARTNERS.
„Jsme byznysoví partneři – naši lidé rozumí nejen paragrafům, ale i strategii, motivacím a reálným potřebám klienta. Spojení právní preciznosti, ekonomického myšlení a schopnosti posouvat klienty dál – to je pojetí advokacie a poradenství, které je pro nás charakteristické,“ říká ostatně v novém vydání H&P magazínu Jaroslav Havel, řídící partner kanceláře nesoucí jeho jméno. „Naše týmy sledují vývoj, trendy i dění v konkrétních segmentech trhu a rozumějí jejich logice. Tento ´industry approach´ se pro nás stal filozofií – chceme klientům rozumět do hloubky a jednotlivá řešení pro ně přizpůsobujeme ekonomickým i byznysovým podmínkám jejich prostředí. Jedině tak jim můžeme pomoci posunout se dál,“ dodává.
Kancelář skutečně nabízí poradenství v oborech, které se v České republice s advokacií spojovaly jen minimálně. Vytvořila také vlastní akademii, spoluvydává byznysovou literaturu a dokonce i zmíněný vlastní firemní časopis. V české advokacii není něco takového běžné.
Třeba jednou taková kniha o HAVEL & PARTNERS opravdu vznikne. Její příběh je skutečně inspirativní a mohl by posloužit i jako dobrá případová studie. A tak vám budeme po celý letošní rok na legalwebu přinášet jednotlivé postřehy a kapitoly o fungování HAVEL & PARTNERS a ONE FAMILY OFFICE, které se při letmém a celkovém pohledu na tyto značky lehce ztrácejí.
Začneme už brzy – rozhovorem s partnerkou a marketingovou ředitelkou HAVEL & PARTNERS Veronikou Dvořákovou. Ta nám mimo jiné prozradí více o tom, jaká ta letošní oslava HAVEL & PARTNERS vlastně bude.
Zdroj: E15.cz
V USA je standard, že u jednání stojí vedle klienta dva nebo i více advokátů, známe to z filmů i z praxe. Jeden listuje spisem, hledá důkazy, listiny i argumenty, další je prezentuje soudu a klade otázky svědkům. Stejně běžné je to v Německu, Rakousku nebo na Slovensku, tedy v zemích s podobnou právní kulturou.
V Česku to jde pouze v trestních věcech. Nebo kdykoliv mimo soud – například když kupujete firmu, nemovitost, vedete transakci – můžete mít klidně celý tým právníků. Jakmile ale dojde na civilní soudní spor, který běžně řeší i spory mezi firmami a podnikateli, zákon připouští pouze jednoho zástupce. „Zejména pro složité obchodní spory je to zbytečné omezení z doby komunismu,“ říká Jan Šturm, partner české advokátní kanceláře Havel & Partners.
Ve velkých obchodních sporech se většinou řeší kombinace právních, ekonomických a technických otázek. Na přípravě tak vždy pracuje celý tým specialistů. Problém ale nastane ve chvíli, kdy u soudu může vystupovat jen jeden člověk. Ten musí zároveň prezentovat právní argumentaci, reagovat na soud, hlídat důkazy, klást otázky svědkům i vysvětlovat technické detaily. Přitom by část těchto věcí mohl mnohem lépe dělat jiný specialista. Výsledkem jsou často delší a méně přehledná jednání.
Na první pohled ano, ale v praxi je to často přesně naopak. Když je u soudu jen jeden zástupce, jednání bývá pomalejší a chaotičtější. Spousta práce se pak přesouvá mimo soudní síň, doplňují se další podání, konzultují se nové okolnosti, vše se znovu vysvětluje. Kdyby mohl jeden advokát vést jednání a druhý průběžně reagovat, připravovat návrhy nebo analyzovat nové důkazy, celé řízení by bylo plynulejší, přesnější a ve výsledku rychlejší, a to i pro soud.
Typicky u sporů o velké technologické projekty nebo mezinárodní transakce. Představme si spor o převod akcií, kde se řeší různé měny, daně, účetnictví, znalecké posudky, oceňování firmy. Protistrana přijde s novým argumentem a vy potřebujete okamžitě reagovat. Jeden advokát může mluvit, druhý paralelně připravovat odpověď. Přesně tak to funguje v trestním řízení a nikomu to nepřijde divné.
V jiných zemích tohle vyřešili dávno. Buď si klient určí, komu se má doručovat, nebo to určí soud. Stačí, když písemnost dostane jeden. A že by si zástupci protiřečili? To je spíš teoretická obava. Jednak rozpory mezi projevy řeší sami soudci a dále ze zkušeností v jiných zemích víme, že k takové situaci v praxi skoro nedochází. Zástupci jedné strany prostě táhnou za jeden provaz. Byli by sami proti sobě, kdyby to tak nebylo. A který klient by si platil zástupce, kteří si navzájem protiřečí?
I to má jednoduché řešení: soud přizná náhradu jen za jednoho advokáta. Neúspěšná strana tedy neponese vyšší náklady jen proto, že si protistrana zvolila týmový přístup.
Když se podíváme do historie, tak rakouský civilní soudní řád z roku 1895 mít dva zástupce umožňoval. Změna přišla v roce 1950 s komunistickou reformou práva a pravidlo bylo převzato i do zákona z roku 1963. Argument tehdy zněl, že řízení bude hospodárnější. Na přání klienta se tehdy moc nehledělo. Dnes je ale rok 2026 a pravidlo z roku 1963, respektive 1950, stále platí. A to není dobře.
Zahraniční klienti jsou často překvapeni, že u českého civilního soudu může mluvit jen jeden advokát. Pro velké firmy zvyklé na týmovou práci je to handicap. Ne ani tak finanční, ale časový – řízení se protahují, přibývá podání, roste složitost.
Zdroj: Aktualne.cz
Za možné škody způsobené padajícím sněhem ze střech domů mohou lidé, kteří mají mít nad nemovitostí dohled, potažmo sami majitelé. Neplatí to pouze tehdy, pokud správce či majitel přijali opatření, která by škodám mohla přecházet.
Při poškození majetku musí správce či majitel uhradit poškozenému způsobenou škodu. Pokud by sníh někoho zranil, musí nahradit bolestné, ve výjimečných případech by pak mohli být i trestně stíháni za ublížení na zdraví či usmrcení z nedbalosti, vysvětluje Lukáš Syrový, vedoucí týmu pro oblast práva nemovitostí ve společnosti Havel & Partners.
Aby se majitelé a správci nemovitostí vyhnuli eventuálním škodám či zraněním způsobeným sněhem či ledem, měli by pravidelně kontrolovat stav střechy a v případě větších srážek zajistit odstranění sněhu nebo ledu. Důležitým preventivním prvkem jsou pak podle Syrového například také sněholamy, tedy zábrany sloužící proti sesuvu sněhu.
Například výstražné cedule upozorňující na nebezpečí pádu sněhu ale samy o sobě odpovědnosti nezbavují. Mohou však podle Syrového platit jako polehčující okolnost, zejména pokud majitelé a správci budov současně činili i další preventivní opatření.
Pokud v důsledku pádu sněhu či ledu nastane poškození například zaparkovaného vozidla, musí zodpovědná osoba nahradit poškozenému škodu rovnající se nákladům na opravu vozidla do původního stavu, náklady na odtah a případně také náklady na zapůjčení náhradního vozidla či ušlý zisk.
„Pokud padající sníh zraní osobu, může poškozený požadovat náhradu bolestného, ztížení společenského uplatnění, náhradu nákladů spojených s léčením či ztrátu na výdělku. Ve výjimečných případech by dokonce mohla nastoupit odpovědnost trestněprávní, a to za ublížení na zdraví z nedbalosti či za usmrcení z nedbalosti,“ dodal Syrový.
Případy, kdy na chodce spadne kus ledu, nejsou podle Syrového příliš časté. Tyto spory často končí mimosoudní dohodou, výjimkou ale není ani soudní řízení. Nejčastěji se podle něj řeší poškození zaparkovaných vozidel v centrech měst, kdy dojde k pádu zledovatělého sněhu na vozidlo zaparkované před domem. V takových případech musí odpovědná osob hradit opravu v řádech desítek tisíc korun.
Západní polovinu republiky v pátek od časného rána zasáhlo intenzivní sněžení, které zkomplikovalo provoz na dálnicích, horských silnicích i ve městech. Evidované nehody se tak týkaly převážně silničního provozu. Občasné sněžení nebo sněhové přeháňky budou podle meteorologů pokračovat na většině území.
Zdroj: seznamzpravy.cz
Nekonfliktní rozvody budou rychlejší a levnější. Soud už nebude zjišťovat, proč se manželé rozcházejí. Skončí střídavá i výlučná péče a dojde ke změnám u výživného. Novela občanského zákoníku zavádí od ledna řadu novinek.
V Česku se rozvádí skoro polovina manželství. Pokud jste zrovna v situaci, že uvažujete o rozvodu, zjistěte, co vás u soudu čeká. Rozvodové právo se totiž od ledna 2026 zásadně mění.
Dnes je to tak, že soud musí nejprve rozhodnout o poměrech k nezletilým dětem a teprve potom může začít projednávat samotný rozvod rodičů. Takže má rozvodové řízení, pokud mají manželé nezletilé děti, většinou dvě fáze.
Nově jak o dětech a jejich péči, tak o samotném rozvodu rozhodne opatrovnický soud při jednom řízení ve společném rozsudku. U nekonfliktních rozvodů se tak sníží počet návštěv u soudu. Cílem je zrychlit celý proces a snížit administrativní zátěž všech zúčastněných a také emoční zátěž hlavně u dětí.
Nová úprava znamená liberalizaci rozvodového řízení. V minulosti stát do rozvodů „hodně hovořil“, v době socialismu se například zjišťovalo i to, kdo ho zavinil. „Nová právní úprava posiluje to, že jde o soukromí manželů. Stát má určitě v některých případech fungovat jako ochránce, ale tam, kde to není třeba, zasahovat nemá,“ míní Renáta Šínová, odbornice na rodinné právo z advokátní kanceláře Havel & Partners.
U rozvodu, při kterém se manželé předem na všem domluví, nebude nově soud pátrat po tom, proč se manželé chtějí rozejít. Půjde o takzvaný smluvený rozvod. Doposud i u „bezproblémových“ rozvodů soud zjišťoval, proč manželství končí, a vycházel ze shodných tvrzení obou partnerů. Nově bude vycházet z nevyvratitelné domněnky rozvratu, tedy zjednodušeně řečeno, že to tak oba prostě chtějí.
Manželé podají žádost o rozvod, dohodnou se na úpravě poměrů k nezletilým dětem a na rozdělení majetku a soudu tyto své dohody předloží.
Rodiče by možná mohla napadnout otázka, zda je vhodné, aby při jednom společném soudním řízení děti slyšely důvody rozvodu. „Toho není třeba se obávat, protože příčiny rozvratu manželství rodičů se už zjišťovat nebudou,“ uvádí další expertka na rodinné právo Veronika Bočanová, také z advokátní kanceláře Havel & Partners.
Pokud půjde o výjimečné případy, u nichž se příčiny zjišťovat budou, bude vhodné, aby soud řízení o rozvodu a o péči o děti oddělil.
Když se manželé na rozvodu společně nedohodnou, bude soud dál, stejně jako nyní, zjišťovat, zda je manželství opravdu rozvrácené. To zpravidla znamená, že proběhnou výslechy manželů. Případně může soudce vycházet ze shodných tvrzení obou manželů či provést další důkazy.
V případě manželství, které netrvá déle než rok, bude rozvod vždy složitější. To znamená, že soud bude zjišťovat, proč manželství končí. Stačí ale, aby se oba partneři shodli na tom, že mezi nimi rozvrat existuje.
Pozitivní změnou platnou od ledna je to, že už nebude potřeba, aby spolu manželé před podáním návrhu na rozvod alespoň půl roku nežili. Šlo totiž často jen o formalitu, kterou neměl soud jak ověřit.
Motivovat k tomu, aby se partneři na všem předem dohodli, má také výše soudního poplatku. Zatímco za smluvený rozvod zůstane zachována stávající výše 2000 korun za celé řízení, u „nesmluveného“, problémového rozvodu stoupne poplatek na 5000 korun. Na částku 2000 korun ale může poplatek klesnout, když se manželé dohodnou v průběhu řízení.
Současné předběžné opatření nahradí prozatímní rozhodnutí. Předběžné opatření se používá nyní ve chvíli, kdy je potřeba rychle rozhodnout nějakou otázku týkající se péče o děti, než se vyřeší rozsudkem. Tedy například to, jak bude zatím rozdělena péče o dítě mezi rodiče nebo kdo má zatím platit výživné a jak vysoké.
Soud u předběžného opatření rozhodoval nejpozději do sedmi dnů jen na základě návrhu, tedy tvrzení jednoho z účastníků, většinou bez slyšení ostatních a pro druhého rodiče šlo často o „překvapení“.
Nově má soud zjišťovat více podrobně, jak se věci mají, a hledat skutečně nejlepší řešení pro dítě. „Oproti současnému stavu se nově nerozhodne do té doby, než budou mít všichni účastníci včetně dětí, kterých se to týká, možnost se vyjádřit,“ říká advokátka Šínová.
Kvůli tomu ale může vydání prozatímního rozhodnutí trvat déle, než tomu bylo u předběžného opatření. „Maximálně o něm má soud rozhodnout do tří měsíců od podání návrhu. Prozatímní rozhodnutí bude vydáno na dobu maximálně tří měsíců,“ doplňuje Renáta Šínová.
Nyní existují tři formy péče o dítě – střídavá, společná nebo výlučná. Střídavá péče znamená, že dítě je po rozvodu s každým rodičem určité dny a výživné se stanovuje oběma rodičům. Společná péče je taková, kdy dítě pobývá s oběma rodiči podle toho, jak se mezi sebou domluví. Stejně tak se domlouvají na částce, kterou na dítě přispívají. Výlučná péče je model, kdy dítě je s jedním rodičem a druhý rodič má právo na stýkání se s ním a platí výživné.
Nově všechny tyto formy péče končí a soud u každého rozvodu rozhodne individuálně, který z rodičů které dny bude mít dítě či děti u sebe. Nebo soud ani žádný časový harmonogram nestanoví, protože se na něm dohodnou rodiče sami.
„Soud uváží nejlepší zájem konkrétního dítěte a podle toho péči rodičů nastaví. Možná tedy bude jak úprava, kdy bude upraven počet či přesněji rozvrh dní osobní péče každého z rodičů, tak varianta péče obou rodičů, kdy nemusí být upraven ani rozvrh, pokud na tom bude mezi rodiči shoda, tedy domluví se sami mezi sebou a bude to v zájmu dítěte,“ vysvětluje Veronika Bočanová.
V současnosti je řada lidí přesvědčena, že rodič, který se s dítětem jen stýká pár dní v měsíci, nemá co mluvit například do toho, kam bude dítě chodit do školy, kde má bydlet nebo jakou zdravotní péči má dostávat. Nově se upřesňuje, aby v praxi nedocházelo k nejasnostem, že odpovědnost za péči o dítě zůstává zachována oběma rodičům v plné šíři.
Podle zákona je rodičovskou odpovědností péče o zdraví dítěte, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, ochrana dítěte, styk s dítětem, výchova či určení bydliště. Do rodičovské odpovědnosti patří i zastupování dítěte a správa jeho jmění.
„Tím je zdůrazněno, že i když soud rozhoduje o rozdělení péče o dítě mezi oba rodiče, nezasahuje tím do rodičovské odpovědnosti žádného z rodičů,“ říká Veronika Bočanová.
Oba rodiče budou pečovat, tedy oba budou vychovávat, vzdělávat, starat se o vývoj dítěte. Novela současně říká, že péče o dítě není jen právem, ale především povinností. Proto pomůže i rodičům, kteří si dnes nejsou jistí, zda si druhý rodič, jenž má pouze právo styku, přijde pro dítě, či nikoli, tedy nemohou nic plánovat.
Jediné omezení, ke kterému v rámci rozdělení péče dochází, je u přímého osobního kontaktu rodiče s dítětem. V době péče jednoho rodiče je logicky omezena možnost styku s rodičem druhým.
Nově mají také oba rodiče povinnost se navzájem podporovat. Nyní má tuto povinnost motivovat dítě vlastně jen pečující rodič vůči rodiči, který se s dítětem jen stýká.
Nadále platí, že soud může rozhodnout o omezení, pozastavení či zbavení rodičovské odpovědnosti, pokud jsou splněny zákonné podmínky. Může jít například o situace domácího násilí, dlouhodobé hospitalizace nebo výkonu trestu a další.
Výživné bude rodičům stejně jako doposud určovat soud. Nic na tom nemění fakt, že končí střídavá, společná a výlučná péče. Tedy při každém rozvodu soud přihlédne k rozsahu stanovené péče o dítě a k výši příjmů obou rodičů a rozhodne, kolik kdo bude platit.
Novinkou jsou ale vyšší sankce za neplacení výživného. Dluhy na výživném nově zvýší zákonný úrok z prodlení. Ten bude od ledna u výživného 2,5 promile denně po dobu prvních šesti měsíců.
Například u dlužného výživného ve výši 20 tisíc korun se úrok za půl roku vyšplhá na víc než devět tisíc korun. Současná sazba je roční a mění se podle repo sazby České národní banky. Nyní by rodič dlužné výživné ve výši 20 tisíc korun přeplatil za půl roku jen o 1153 korun.
Nově také soud může při rozhodování o zpětném snížení výživného zohlednit spotřebovaný přeplatek z minulých plateb. Tedy pokud soud někomu z důvodu například nižšího příjmu sníží zpětně výši výživného, zohlední se spotřebované výživné, a přiměřeně se tak sníží dávka nového výživného. Nic se nemění na pravidle, že spotřebované výživné se nevrací.
Další velkou novinkou u dlužného výživného je možnost jeho přeprodání. Tedy rodič, který marně vymáhá po druhém rodiči výživné, se může domluvit s třetí osobou a té vlastně dluh na výživném prodat. Peníze musí dostat hned a v plné výši.
Kdo může pohledávku koupit, není zákonem limitováno, takže to může být třeba někdo ze širší rodiny nebo i inkasní agentura.
„Pozor ale, jde o pohledávku dítěte a rodič s ní může nakládat jen za zákonem stanovených podmínek. Nelze dávat žádné praktické rady, jak pohledávku přeprodat, protože s tím nejsou zatím žádné praktické zkušenosti,“ uvádí Bočanová.
Pohledávku bude třeba přeprodat za cenu jistiny, tedy dlužné částky. V případě, že by ji rodič nabídl za nižší cenu, tak se do věci vloží soud a bude posuzovat, zda je to v zájmu dítěte.
„Úplata za pohledávku musí být učiněna bezhotovostně. A ideálně by tomu mělo být na účet dítěte, neboť se jedná o jeho majetek,“ radí advokátka.
Nejenom ti, co se rozvádějí, ale všichni rodiče by měli vědět, že jsou tělesné tresty na dětech nepřípustné. Novela občanského zákoníku to výslovně zakotvuje a upřesňuje, jaké výchovné prostředky rodiče smí používat.
„Základním kritériem je, aby byly přiměřené okolnostem, aby neohrožovaly zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýkaly se lidské důstojnosti dítěte. Novela uvádí, že lidské důstojnosti dítěte se dotýká každé tělesné trestání, působení duševního strádání nebo jiné ponižující opatření. Děti se jednoduše nebijí. Zapomeňme na „výchovné pohlavky“, klečení v rohu místnosti za trest,“ říká Bočanová z kanceláře Havel & Partners.
Pokud soud nebo i Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) zjistí podezření na takové trestání, musí především rodiče edukovat, že takto správná výchova nevypadá. Soud může také stanovit rodiči podmínky péče, dohled OSPOD, v nejzávažnějších případech zasáhnout i tak, že mu omezí, pozastaví nebo ho zbaví rodičovské odpovědnosti.
Podle údajů Českého statistického úřadu se v roce 2024 uskutečnilo 44,5 tisíce sňatků. Jde o druhý nejnižší počet v tomto století.
Rozvedeno bylo v roce 2024 celkem 20,8 tisíce manželství. Podíl manželství končících rozvodem se meziročně mírně zvýšil na 40 procent.
Zdroj: Estate
Jak se mění slovenský realitní trh pár měsíců poté, co začala v praxi fungovat nová stavební legislativa? Co bude určovat tempo na trhu v dalším období? Na konferenci Real Estate Vision & Trends v Bratislavě, pořádané advokátní kanceláří HAVEL & PARTNERS, diskutovali odborníci z řad developerů, investorů i dalších odborníků na oblast nemovitostí o tom, jak mohou nový slovenský stavební zákon, tlak na rychlejší povolování, konverze veřejných budov a vícevrstvé financování zdejší realitní trh zásadně posunout kupředu.
Slovenské stavebnictví vstoupilo letos do nové etapy – nový stavební zákon je účinný od letošního dubna. Jeho cílem bylo zjednodušit administrativu a přinést větší míru digitalizace. Podle Martina Vlka z advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS skutečně přináší nová stavební úprava na Slovensku změny, které mohou pozitivně ovlivnit rychlost developmentu. A bylo prý už na čase. V sousedním Polsku je například běžné získat stavební povolení násobně rychleji.
Podle Vlka nová legislativa přispěje ke zrychlení povolovacího procesu i na Slovensku: „U komerčního developmentu vnímáme u nového stavebního zákona tři základní body, které jsou výrazným posunem směrem k lepšímu. Je to sloučení územního a stavebního řízení do jednoho, což je nepochybně faktor, který celé řízení zrychlí. Druhá věc je fikce souhlasu u vydávání závazných stanovisek. U první fáze povolovacího řízení – projednání stavebního záměru – je nyní stanoven pevný časový rámec 30 nebo 60 dnů a v případě pasivity dotčeného orgánu následuje fikce souhlasu. A třetí bod, který je zásadní zejména u větších staveb, je omezení spekulativních námitek a zúžení okruhu účastníků na ty, kteří skutečně mají právní zájem na dané stavbě.“ To má předejít spekulativnímu prodlužování stavebního procesu či jeho blokování.
Zrychlení stavebního procesu by mohlo ušetřit investorům a developerům finance. „Málokdo si uvědomuje, jaké množství peněz stavebník nebo developer zaplatí všem partnerům kolem sebe, aby se celý projekt z bodu nula dostal až ke kolaudaci a ve finále šťastným rodinám, které v bytech bydlí. Někdy je to sedm, osm i deset let,“ poznamenal Marcel Martišek z Penta Real Estate.
Sloučení územního rozhodnutí o stavbě a stavebního povolení do jednoho řízení je proto i podle něj významný krok vpřed. „Určitě už je vidět nějaké první vlaštovky. Vnímáme minimálně dodržování termínů u stanovisek dotčených orgánů. To funguje velmi dobře,“ doplnil Martišek. I tak je ale podle něj nový stavební zákon v praxi teprve pár měsíců a je celkem brzo hodnotit. Na kolik tedy zrychlí nová legislativa výstavbu na Slovensku, ukáže teprve čas.
Na Slovensku stále poptávka převyšuje nabídku a chybí hlavně bydlení. Podle Tomáše Hegedűše ze CBRE by řešením bytové krize na Slovensku mohla být transformace budov ve vlastnictví veřejné správy. „Sedíme tu na obrovském realitním potenciálu desetitisíců nevyužívaných nebo málo využívaných budov. Místo pomalé a drahé výstavby od nuly je možné rychleji odemknout bydlení konverzí existujících budov,“ upozornil Hegedűš.
Kdyby se podle něj sjednotila správa majetku napříč státem, kraji a městy, udělal se pořádek v datech a nastavila se jednoduchá pravidla, dal by se tento potenciál využít a nejen historické budovy v centrech, ale i objekty ze 70. až 90, let, které už neslouží původnímu účelu, by se daly přeměnit na byty, školy, sociální bydlení nebo internáty.
Michal Magic z rodinné kanceláře One Family Office na bratislavské konferenci Real Estate Vision & Trends promluvil o tom, že realitní trh aktuálně prochází i výraznou proměnou v oblasti financování. Standardem na Západě se stává vícevrstvé financování. „Dnes už nejde jen o banky a soukromý kapitál. Jde o kombinaci s infrastrukturními fondy, family offices nebo veřejnými institucemi. Developeři a uskupení, které se naučí pracovat s více vrstvami kapitálu, budou do budoucna získávat náskok,“ zaznělo na konferenci od Magice.
Zajímavou možností, jak vstoupit do real estate aniž by investoři z řad family offices nebo soukromých investorů byli exponovaní z pohledu equity, je tak podle Magice například krátkodobý bridge úvěr. U zabezpečených úvěrů se dá dosáhnout zhodnocení 8-10 % per annum, což může být zajímavá alternativa krátkodobých investičních produktů, zmínil Magic.
Podle Jana Kotka z J&T Banky je volba financování vždy otázkou individuálních možností developera. „Záleží na schopnostech, možnostech a preferenci investorů. Pokud nemá investor připraven dostatek vlastních zdrojů anebo nemá dostatečně velké předprodeje, pak alternativní zdroje financování dávají smysl,“ potvrdil Kotek. „My posuzujeme každý případ individuálně, vedle klasického seniorního financování nabízíme juniorní či mezaninové financování projektů developerských projektů či nájemních nemovitostí. Další alternativou může být od určitého objemu i financování prostřednictvím emise dluhopisů,“ dodal.
Zdroj: Legalweb.cz
Jedním z nejzásadnějších zákonů roku 2025 byla flexinovela zákoníku práce. V sérii textů se začínáme ohlížet za její dosavadní účinností a rozebíráme rovněž to, co nás v pracovním právu čeká v roce 2026. „Flexinovela byl malý krok správným směrem, a to jak z hlediska vytvoření větší rovnováhy mezi postavením zaměstnance a zaměstnavatele, tak i z hlediska administrativní zátěže. Bohužel zejména ve druhé jmenované oblasti jsou povinnosti zaměstnavatele stále neúměrně náročné,“ říká Jan Procházka, partner kanceláře HAVEL & PARTNERS.
Flexinovela byl malý krok správným směrem, a to jak z hlediska vytvoření větší rovnováhy mezi postavením zaměstnance a zaměstnavatele, tak i z hlediska administrativní zátěže. Bohužel zejména ve druhé jmenované oblasti jsou povinnosti zaměstnavatele stále neúměrně náročné, takže pro malé firmy jsou těžko splnitelné a pro velké znamenají administrativu navíc. A pokud vezmeme v úvahu, co přinesla předchozí novela zákoníku práce z roku 2023 a co nás nyní čeká v rámci převedení směrnice o transparentním odměňování do českého práva, je to z hlediska flexibility pracovního práva jeden krok vpřed a tři kroky vzad.
Z hlediska ambicí flexinovely je v praxi myslím patrné, jak obtížné je legislativně zabezpečit, aby se rodiče po skončení mateřské či rodičovské měli kam vrátit. V tomto ohledu bude zapotřebí spíš využít nelegislativní nástroje, tedy uzpůsobit kapacitu zařízení péče o děti, zajistit debyrokratizaci různých forem péče o děti či podpořit komunikaci mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem včetně příkladů dobré praxe.
Ano, delší zkušební doba se používá, ale v praxi je vidět, že ani její prodloužení ještě není dostatečné. Stále se totiž pro začínající zaměstnance využívají pracovní poměry na dobu určitou, a to delší, než je maximální délka zkušební doby.
Hned zkraje nastane tradiční vlna změn v podobě změny klíčových parametrů, jako je minimální mzda, náhrady a podobně. Ze systémových změn se můžeme těšit na jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele, které se jeví jako dobře myšlený krok směrem k administrativní úlevě zaměstnavatelům. I zaměstnanecké akciové plány budou od nového roku nově upravené, což může z České republiky učinit do jisté míry atraktivnější destinaci pro start-upy. V neposlední řadě se změny dotknou také pracovnělékařských prohlídek, a i zde by mělo dojít k určité úlevě například v podobě vzorového formuláře lékařského posudku.
Naopak zatím neznáme podobu české implementace směrnice o transparentním odměňování. Zde mám ale obavy, že i minimalistická varianta s sebou přinese jen významné navýšení administrativní zátěže pro podnikatele.
Radka Rainová