Autoři: Jan Koval, Veronika Plešková

Vláda ČR včera rozhodla o vyhlášení nouzového stavu, v jehož souvislosti bylo vydáno krizové opatření týkající se omezení koncentrace většího počtu osob a krizové opatření týkající se omezení dopravy. Obě se významným způsobem dotknou zaměstnanosti. Jak konkrétně?[1]

Dotčené skupiny zaměstnavatelů lze podle našeho názoru rozdělit na dvě skupiny:

• primárně dotčené (např. provozovatelé restaurací, obchodů v obchodních centrech, apod.) a

• sekundárně dotčené (např. dodavatelé či poskytovatelé služeb primárně dotčeným zaměstnavatelům).

Sekundárně dotčení zaměstnavatelé budou podle našeho názoru moci využít institutu tzv. částečné nezaměstnanosti podle § 209 ZP. Ten stanoví, že když zaměstnavatel nemůže zaměstnancům přidělovat práci z důvodu dočasného omezení odbytu výrobků nebo omezení poptávky po jeho službách, jedná se o tzv. jinou překážku na straně zaměstnavatele. Na základě písemné dohody s odborovou organizací se zaměstnavatel může dohodnout na tom, že náhrada mzdy bude zaměstnancům po dobu částečné nezaměstnanosti snížena; musí však činit nejméně 60 % průměrného výdělku. Tam, kde odborová organizace nepůsobí, může shodná pravidla zaměstnavatel uplatnit vydáním vnitřního předpisu.

Zde bohužel dobré zprávy pro zaměstnavatele končí. Primárně dotčení zaměstnavatelé totiž na režim částečné nezaměstnanosti nedosáhnou.

Zaznamenali jsme názory, že by měl být použitelný postup podle překážek uvedených v § 207 zákoníku práce, zjednodušeně:

- písm. a): prostoj, nebo

- písm. b): přerušení práce nastalé v důsledku povětrnostních vlivů nebo způsobené živelní událostí.

Ačkoliv bychom všem zaměstnavatelům tuto právní kvalifikaci velmi přáli, neboť umožňuje snížit náhradu mzdy na rozumnou výši bez součinnosti odborové organizace, a překlenout tak nejcitlivější období velkých finančních ztrát, nenalézá podle našeho názoru žádnou oporu v zákoníku práce.

Důvodem je skutečnost, že rozhodnutí vlády o přijatých omezeních není ani nenadálou technickou překážkou zakládající prostoj nebo nenadálým působením přírodních vlivů. Zákoník práce zkrátka na stav nouze, ve kterém se naše země nyní nachází, nepamatuje. Jedinou aplikovatelnou překážkou pak tedy zůstává překážka v práci na straně zaměstnavatele s nárokem zaměstnance na náhradu mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku.

Veškeré negativní následky tak byly naloženy na bedra zaměstnavatelů. Ačkoliv lidsky zavedeným opatřením zcela rozumíme, domníváme se, že tato situace musí vyvolat jednání o změně legislativy tak, aby zákoník práce obsahoval ustanovení pamatující nejméně na situace stavu nouze a zaměstnavatelé měli možnost těžká období lépe překlenout.

Nadějí pro zaměstnavatele budiž návrh připravovaný MPSV, který by měl být představen v následujících dnech a v případě přijetí by měl alespoň částečně kompenzovat jejich finanční ztráty.

[1] Z důvodu časové tísně není tento text komplexním ani detailně odůvodněným posouzením právní úpravy překážek v práci. Zaměřili jsme se pouze na praktické dopady nastalé situace pro zaměstnavatele i zaměstnance.