Zdroj: Magazín LMC
Současná nepříznivá ekonomická situace a menší poptávka na trhu práce téměř vybízejí k využívání tzv. švarcsystému z důvodu úspor nákladů. Kdy je ale spolupráce s externisty ještě obhajitelná a kdy už byste měli mít zaměstnance?
Základním principem švarcsystému je, že práci, která by z povahy věci měla být vykonávána spíše zaměstnanci v pracovním poměru či na dohodu, vykonávají externisté či poskytovatelé služeb pracující na základě obchodní smlouvy. Za ně nemusí společnost odvádět sociální a zdravotní pojištění. Externisté mají sice více povinností a odpovědnosti a téměř nulovou ochranu (což si možná často ani neuvědomují), ale ve výsledku i jim se tato forma spolupráce zdá být výhodná.
Potud to asi všichni známe. Existují ale i situace, kde je takovýto postup nejen přípustný, ale dokonce i obhajitelný a legální.
Pro firmy tu máme jednu dobrou zprávu. Ne každá obchodní smlouva s poskytovatelem služeb je totiž švarcsystém, obzvlášť v některých odvětvích a při správném nastavení tato spolupráce může fungovat ke spokojenosti všech zúčastněných. Takovéto nastavení samozřejmě z povahy věci nejlépe legálně funguje zejména u specializovaných, odborných činností, jako jsou například:
U např. dělnických profesí se argumenty proti vyhodnocení spolupráce jako švarcsystému hledají hůře, ale ani tam není třeba házet hned flintu do žita. Velmi časté, a bohužel v obvyklých případech nepřípustné, je to zase například u:
Nevíte si rady s nastavením smluv pro vaše externisty? Poraďte se s těmi nejlepšími v oboru. S advokátní kanceláří Havel & Partners spolupracujeme i my v LMC a můžeme ji jen doporučit.
Obchodní smlouva s poskytovateli služeb je úplně jiným typem závazku než pracovněprávní smlouva či dohoda a přesně tuto odlišnost inspektoři SÚIP pravidelně u firem prověřují. V situaci, kdy jsou při kontrole předloženy totožné dokumenty s tím, že jeden je pouze nadepsán jako pracovní smlouva a druhý jako smlouva o spolupráci, nezbývá moc prostoru pro případnou argumentaci o tom, jak moc se tyto vztahy liší.
Při přípravě obchodní smlouvy o spolupráci, poskytování služeb atd. byste se tedy měli vyvarovat používání typicky pracovněprávních pojmů. Jde především o pojmy:
Poskytovatelé služeb by naopak měli pracovat pro společnost ideálně nárazově, na svůj náklad (žádné služební telefony či kompenzace za cestování) a odpovědnost, a hlavně nezávisle, podle svých vlastních kapacit a podle vlastního rozvržení času.
Česká republika zná švarcsystém, pojmenovaný po panu Miroslavu Švarcovi, který jej „vynalezl“, od počátku 90. let. Dokonce o něm jednal s tehdejší vládou, nakonec však neuspěl a po změně zákona byl odsouzen na 18 měsíců nepodmíněně.
Když už kontrolní orgány do firmy přijdou, nejčastěji se nejdříve kontroluje smluvní dokumentace a další písemné podklady. A pak se inspektoři začnou zaměřovat také na skutečné fungování spolupráce s poskytovateli služeb. Právě tady bývá často kámen úrazu.
Pokud totiž Pepa Vomáčka vypoví, že tady Honza je jeho nejlepší zaměstnanec, který pečlivě plní všechny úkoly, co mu zadá, a nikdy nerozbije žádné pracovní pomůcky, a Maruška ze mzdové účtárny řekne, že Honza je fajn, protože pravidelně čerpá dovolenou, chodí si pro výplatu a moc nemarodí, nezachrání vás ani sebelepší smlouva.
Pokud tedy s externisty spolupracujete, je zásadní, aby tak k nim všichni ve firmě také přistupovali. Nebojte se je využívat, při vhodném nastavení jak právní stránky, tak i pravidel faktické spolupráce můžete získat zajímavé lidi bez hrozby vysoké pokuty. Jen je skutečně potřeba dodržovat pravidla uvedená výše.
Článek vznikl ve spolupráci s největší česko-slovenskou právní kanceláří HAVEL & PARTNERS. Ačkoliv ho viděly oči několika právníků, chápejte ho prosím pouze jako informativní a s obecným charakterem, nikoliv jako návod. Pokud ve vaší firmě dané téma řešíte, vždy se poraďte s experty na pracovní právo.
Radka Rainová
