Autoři: František Neuwirth, Vlaďka Laštůvková
Držitele rozhodnutí o registraci, distributory a lékárny mohou čekat nové povinnosti za účelem zajištění dostupnosti léčivých přípravků na českém trhu. Vláda totiž dne 14. června 2023 schválila novelu zákona o léčivech. Návrh nyní míří k projednání do Poslanecké sněmovny.
Cílem novely je zajištění dostupnosti léčivých přípravků pro potřeby pacientů v Česku a zvýšení odolnosti trhu proti výpadkům dodávek léčivých přípravků. Za tímto účelem novela navrhuje zavést tři okruhy opatření:
Navrhuje se také zrušit dosavadní chráněný distribuční systém (známý pod označením „Lex Pawlas“), tedy ve zkratce povinnost držitele rozhodnutí o registraci („držitel“)dodávat distributorovi, který vůči němu učinil písemné prohlášení, že léčivý přípravek požaduje pro péči o pacienty v Česku.
Novela by dle aktuálního znění měla vstoupit v účinnost prvním dnem měsíce následujícího po vyhlášení ve Sbírce zákonů. S ohledem na standardní délku legislativního procesu lze odhadovat, že účinnost novely by mohla nastat k 1. listopadu 2023 nebo 1. prosinci 2023. U některých povinností se však navrhuje odklad účinnosti o několik měsíců (viz níže).
Výše uvedená tabulka shrnuje návrh novely ve znění, které schválila vláda. Schválené znění se oproti původnímu návrhu Ministerstva zdravotnictví liší primárně v detailech a technikáliích, a to navzdory velkému počtu připomínek vznesených v průběhu připomínkového řízení. Je tedy otázka, zda a jak bude text novely změněn v průběhu parlamentního projednávání.
Autoři: Robert Nešpůrek, Ivan Rámeš, Tomáš Pavlica, Kateřina Trzaska, Tomáš Havelka
Od 1. června 2023 vstoupí v účinnost systém tzv. jednotného evropského patentu (JP). S ním zahájí fungování i zcela nová instituce – Jednotný patentový soud (JPS). Připravovaný mechanismus tak přinese největší změnu v oblasti patentů za několik desetiletí.
Česká republika dosud neratifikovala potřebné dokumenty. Na území ČR se tak největší změny zatím neprojeví. Přesto bude mít systém JP výrazný dopad i na zahraniční patentová portfolia tuzemských subjektů. Dosavadní evropské patenty budou podřízeny jurisdikci JPS, pokud nebude proveden tzv. opt-out, tedy vynětí patentové přihlášky, nebo patentu z výlučné pravomoci JPS.
Protože JPS je pro majitele patentů zatím velká neznámá, je nejvyšší čas zvážit, zda nechat spory rozhodovat JPS nebo si ponechat dosavadní systém národního rozhodování, a tedy provést opt-out. Bez jakýchkoliv omezení je možné udělat opt-out do 31. května 2023, ale i později bude s výjimkou již zahájeného řízení před JPS opt-out také možný.
Kdy a jak se takový opt-out provádí? A jaké jsou další změny, se kterými je potřeba počítat?
Evropský patent byl doposud označením pro systém ochrany daného nehmotného statku pomocí jednotlivých národních patentů, získaných na základě jediné „evropské“ přihlášky. V takovém režimu bylo nutné po udělení jednotlivých oprávnění zajistit validaci v každé zemi zvlášť. Tedy včetně doložení překladů, úhrady udržovacích poplatků atp.
Stávající nastavení mohlo vést až k paradoxním situacím, kdy např. polský úřad zrušil patent udělený na základě totožné evropské přihlášky, zatímco český úřad patent ponechal v platnosti. Patenty, ač přihlášené společně, v souladu s principem teritoriality ochrany průmyslových práv na sobě byly navzájem naprosto nezávislé. Záleželo na jednotlivých národních orgánech, jaký názor si o jejich platnosti utvoří. A jednotlivé přístupy se mezi sebou často lišily.
Pokud jste chtěli práva, která Vám patentová ochrana zaručuje, soudně vymáhat proti svým konkurentům, bylo nutné podávat žaloby v jednotlivých státech pro každý patent zvlášť.
Systém JPS umožní zjednodušeně řečeno přesunout rozhodování o těchto sporech k JPS. Ačkoli se představa jediného řízení před JPS může zdát na první pohled lákavější, řada zahraničních vlastníků evropských patentů bude možná i nadále preferovat starý model, protože je vyzkoušený. Dosáhnout možnosti postupovat dle stávajícího systému budou moci právě díky opt-outu.
Dosavadní stav znal systém sjednoceného evropského patentu pouze napůl. Po podání jediné evropské přihlášky (fáze 1) bylo možné získat samostatné národní patenty v zúčastněných státech (fáze 2).
Jednotný patent mění právě fázi 2. Po podání evropské přihlášky bude možné získat jednotný patent platný na území všech zúčastněných států. Nebude tak potřeba žádných dalších národních validací či překladů pro každou zemi, ve které má být získána ochrana. Jedna přihláška – jeden patent pro celé území.
Na ochranu jednotných patentů bude dohlížet nový orgán – Jednotný patentový soud. Ten jediný bude závazně rozhodovat, zda došlo k zásahu do patentových práv, nebo zda má být např. jednotný patent zrušen, a to s účinky pro celé území, na němž se jednotný patent těší ochraně. Jedná se tak o podobný systém, jaký znáte u ochranných známek EU a průmyslových vzorů Společenství, o kterých rozhodují jednotné orgány s účinností pro celé území EU.
Nikoli. Přihlašovací fáze evropských patentů zůstává nezměněna. Nadále bude možné podat evropskou patentovou přihlášku. Jakmile dojde k udělení evropského patentu, bude mít přihlašovatel možnost volby, zda bude stát o jednotný patent nebo bude chtít získat množinu jednotlivých národních patentů.
Doporučujeme pečlivě vyhodnotit, která strategie Vám bude nejvíce vyhovovat, s čímž Vám rádi pomůžeme.
ČR doposud neratifikovala Dohodu o Jednotném patentovém soudu. Z toho důvodu nebude mít JPS pravomoc rozhodovat o ochraně patentových práv v České republice. Stejně tak nebude jednotný patent poskytovat jeho vlastníku práva na území ČR.
České subjekty mohou pořád žádat o patentovou ochranu v zahraničí. A to i o ochranu prostřednictvím jednotného patentu v zemích, kde bude systém JP účinný. Proto změny, které s sebou jednotný patent a Jednotný patentový soud přinášejí, mohou přímo ovlivnit také Vaši patentovou strategii ve vztahu k zahraničí.
Zahájení fungování JPS bude mít dopad na Vaše již existující evropské patenty v zahraničí. Ty se doposud řídí starým režimem – každá země posuzuje jejich platnost a případné porušování práv s nimi spojených vlastními soudy nebo úřady. Nově ale začnou Vaše existující evropské patenty v zemích, které už dohody ratifikovaly, přímo podléhat jurisdikci JPS. Jednotný patentový soud bude rozhodovat o patentových sporech a o zrušení jednotlivých patentů, pokud neprovedete opt-out.
Pokud si tedy český vlastník evropských patentů ponechá jurisdikci JPS pro rozhodování sporů o porušení nebo zrušení patentu pro země, které už dohody ratifikovaly, může získat výhodu, že v jediném řízení se rozhodne o tom, že někdo jiný porušuje jeho patent nebo že má patent zůstat v platnosti pro všechny tyto země a odpadá nutnost vést případně řízení v mnoha jednotlivých zemích paralelně. Na druhé straně ale totéž může přinést nevýhody: v takovém jediném řízení může být rozhodnuto o zrušení jeho patentu pro všechny země, které dohody již ratifikovaly. Při obraně proti nárokům jiných osob tedy může být výhodnější původní systém rozhodování sporů.
Státy podléhající novému systému k datu jeho účinnosti budou: Belgie, Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Slovinsko a Švédsko.
Pokud tedy budete mít zájem o přihlášení evropských patentů pro tyto země, budete mít možnost požádat rovnou o vydání JP se všemi výhodami, které přináší.
Ve vztahu ke zbývajícím členským státům EU bude možné využít kombinaci nového a starého režimu, tedy požádat o JP pro ochranu v zúčastněných státech a pro nezúčastněné země (jako právě ČR nebo Slovensko) získat ochranu cestou „starého“ evropského patentu.
V zemích, kde bude již od června platit systém jednotného patentu, se dříve udělené evropské patenty automaticky podřídí jurisdikci JPS.
Řada vlastníků patentů nyní provádí opt-out ve snaze vyhnout se novému režimu a i nadále se řídit starým systémem, na který jsou zvyklí.
Opt-outem se rozumí oznámení JPS, že evropské patenty nemají spadat pod jurisdikci Jednotného patentového soudu.
Důvodů pro opt-out je celá řada. Mezi ty nejvýznamnější řadíme například:
Je nutné také poznamenat, že provedený opt-out bude mít účinky také pro dodatková ochranná osvědčení (SPC).
Opt-out je možné provádět již nyní. Vhodné je přistoupit k němu do 31. května 2023. Od 1. června 2023 zahajuje Jednotný patentový soud svoji činnost.
Opt-out bude možné provést i v následujících 7 letech. Pokud ovšem ohledně existujících evropských patentů bude do té doby zahájeno řízení před JPS, nebude v probíhajících věcech opt-out z jurisdikce JPS možný.
JP přináší vlastníkům patentů a novým přihlašovatelům nové možnosti, jak chránit a vymáhat svá práva. Nedá se říct, že by existovala jediná optimální cesta pro všechny. Nejvhodnější přístup se může lišit nejen pro různá odvětví, ale i pro jednotlivé patenty.
Bude tak potřeba zvážit, zda je opt-out vhodný i pro Vás. Rádi Vám při tomto rozhodování pomůžeme a poradíme.
Samozřejmé pak i pro Vás příslušný opt-out a oznámení Jednotnému patentovému soudu zajistíme, pokud tuto variantu pro své evropské patenty zvolíte.
Na poli patentového poradenství se neustále zvyšují nároky na potřebnou odbornost, a to i s mezinárodním přesahem.
Jako největší česko-slovenská advokátní kancelář s mezinárodním přesahem má HAVEL & PARTNERS jeden z největších týmů právníků specializovaných na duševní vlastnictví a patentových zástupců. Řadě našich klientů jsme pomohli expandovat do zahraničí a zajistit přitom mezinárodní ochranu jejich kreativní činnosti ve formě patentů, ochranných známek, průmyslových vzorů nebo autorských práv.
Přihlašujeme národní (české a slovenské) a evropské patenty, ochranné známky a průmyslové vzory a umíme přihlášení a následnou ochranu zajistit v jakékoliv zemi na světě. Zastupujeme před národními úřady a soudy a budeme klienty zastupovat i před Jednotným patentovým soudem.
Bližší informace o naší patentové praxi naleznete na https://hppatents.cz/.
Autor: Lívia Djukić
Spolupracovala: Kateřina Nešpůrková
POSLANECKÁ SNĚMOVNA PO TÉMĚŘ 5 MĚSÍCÍCH PROJEDNÁVÁNÍ SCHVÁLILA NÁVRH ZÁKONA O OCHRANĚ OZNAMOVATELŮ. V JAKÉ VERZI SE JÍM BUDE NYNÍ ZABÝVAT SENÁT A KDY LZE OČEKÁVAT ÚČINNOST ZÁKONA?
Pokud tak povinné subjekty (všichni zaměstnavatelé s více než 50 zaměstnanci, veřejné instituce a další vybrané entity) dosud neučinily, již zanedlouho budou muset implementovat vnitřní oznamovací systém, který umožní zaměstnancům, obchodním partnerům a dalším subjektům upozorňovat na protiprávní jednání uvnitř organizace či poškozování veřejných zájmů. I organizace, které mají zavedené oznamovací systémy např. podle dosavadních AML předpisů, budou muset své systémy přizpůsobit nově přijatým právním požadavkům.
Povinné subjekty budou muset důsledně chránit oznamovatele před odvetnými opatřeními a odhalením jeho identity. Dále budou povinny určit příslušnou osobu, která bude odpovídat za příjem a řešení oznámení, dodržovat zákonné lhůty při prověřování oznámení a komunikaci s oznamovatelem, chránit jeho totožnost a vést evidenci o přijatých oznámeních.
Za porušení povinností bude povinným subjektům hrozit pokuta až do výše 1 milionu Kč. Příslušné osoby budou moci být potrestány pokutou až do výše 100 tisíc Kč. Kromě toho oznamovatel může požadovat po chybující organizaci náhradu nemajetkové újmy s tím, že v případném sporu bude důkazní břemeno ležet na povinné osobě.
Sdílení vnitřního oznamovacího systému s jinou společností bude umožněno pouze zaměstnavatelům s nejvíce 249 zaměstnanci. Všichni ostatní zaměstnavatelé budou muset zavést svůj vlastní vnitřní oznamovací systém bez ohledu na to, zda jsou, nebo nejsou součástí skupiny – využití skupinového oznamovacího systému z pohledu českého zákona neobstojí.
Podrobné informace o připravované právní úpravě jsme pro vás shrnuli v našem předchozím článku.
Legislativní proces v Poslanecké Sněmovně od počátku provázela dvě hlavní témata: povinnost přijímat anonymní oznámení a ochrana oznamovatelů, kteří oznámí podezření ze spáchání přestupku.
V pátek 21. dubna 2023 byl ve třetím čtení schválen pozměňovací návrh, podle kterého bude ochrana poskytnuta nejen oznamovateli, který oznámí podezření ze spáchání trestného činu či porušení jiného předpisu v zákonem vymezených oblastech, ale rovněž oznamovateli, který nahlásí podezření ze spáchání přestupku, za nějž hrozí pachateli pokuta ve výši alespoň 100 tisíc Kč. Přestupky jsou v České republice upraveny v mnoha předpisech, které regulují jednotlivé úseky veřejné správy (jde o cca 250 právních předpisů), bude tedy zajímavé sledovat, jak se oznamovatelé budou schopni vypořádat s právní kvalifikací ohlašovaných skutečností, aby zjistili, zda jde o oznámení, kterým se bude aktivovat jejich ochrana či nikoli.
Naopak byl odmítnut pozměňovací návrh, podle kterého by byli veřejné subjekty a zaměstnavatelé povinni přijímat a prověřovat i anonymní oznámení. Na druhou stranu příjem anonymních oznámení není zakázán, a proto každá povinná osoba bude mít možnost se sama rozhodnout, zda se bude zabývat i anonymními oznámeními, či nikoli.
Evropská komise v polovině března oznámila, že podá žalobu na Českou republiku a další členské státy, které dosud neimplementovaly směrnici o ochraně oznamovatelů do svých právních řádů. Současně požádala o vyměření pokuty, která bude nabíhat do doby, než bude evropská úprava transponována – výše pokuty dosahuje 4 900 EUR denně a počítá se od prvního dne prodlení, tj. již od 18. prosince 2021. Lze proto očekávat, že legislativní proces v Senátu proběhne rychle a efektivně tak, aby zákon nabyl účinnosti co nejdříve.
Podle současného návrhu by povinné subjekty měly mít cca měsíc na to, aby po přijetí zákona implementovaly vnitřní oznamovací systém, určily kvalifikovanou příslušnou osobu, zveřejnily všechny povinné informace a zajistily splnění dalších svých zákonných povinností.
Dle našich zkušeností trvá implementace vnitřního oznamovacího systému několik týdnů – je totiž nezbytné nastavit technologie a procesy pro bezpečné oznamování, připravit a schválit související vnitřní dokumentaci, doplnit webové stránky a v neposlední řadě proškolit příslušné osoby i potenciální oznamovatele. Proto doporučujeme implementaci neodkládat na poslední chvíli.
Zákon umožňuje outsourcovat implementaci a správu vnitřního oznamovacího systému, jakož i výkon role příslušné osoby, na externí subjekt. Ve spolupráci s naší sesterskou společností FairData Professionals a.s. pomáháme našim klientům implementovat komplexní whistleblowingové řešení FairWhistle, pro řadu klientů etické linky rovněž spravujeme a vykonáváme roli příslušné osoby. Pokud bychom mohli pomoci i Vám, budeme rádi, pokud se na nás obrátíte.
O naše zkušenosti i praktické tipy, jak vytvořit funkční vnitřní oznamovací systém či jak oznámení řešit, se s vámi podělíme i na semináři WHISTLEBLOWING A INTERNÍ VYŠETŘOVÁNÍ – PRAKTICKY A EFEKTIVNĚ (ONLINE), kde vás mimo jiné provedeme základními pravidly interního vyšetřování.
Přihlásit se můžete ZDE.
Autor: Kateřina Nešpůrková
Spolupracoval: Martin Peckl
Požáry v továrnách, zřícené doly, nevyhovující pracovní podmínky, dětská práce, otrávené řeky, oceány zahlcené odpadky [1]. Toto a řadu dalších nežádoucích jevů s sebou přináší globalizace. Velké společnosti hledají nejlevnějšího dodavatele ve světě. Důsledky jsou dramatické: žijeme ve světě, kde největší výrobci bot ve skutečnosti boty nevyrábí, ale pouze je navrhují a prodávají. Stejně tak největší výrobci osobních počítačů nevyrábí své výrobky přímo sami, ale pouze je skládají ze součástek vyrobených jinde. Výroba se přesunula do zemí s levnou pracovní silou a levnými surovinami, s nedostatečnou právní ochranou pracujících nebo životního prostředí, s vysokou mírou kriminality a korupce.
Roste tak společenský tlak na to, aby společnosti z vyspělých částí světa převzaly odpovědnost za to, co se děje v jejich dodavatelských řetězcích. Těmi se rozumí síť jednotlivců a společností, která začíná získáním vstupních surovin a končí vytvořením finálního výrobku a jeho dodáním spotřebiteli. Byly to nejdříve mezinárodní organizace jako Organizace spojených národů (UN), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) nebo Mezinárodní organizace práce (ILO) a později i některé státy, kdo formuloval doporučení a standardy, jak mají podniky ve své vlastní skupině a ve svých dodavatelských řetězcích řídit rizika v oblasti dodržování lidských práv a ochrany životního prostředí. Tato doporučení a standardy však do své praxe převzala jen část korporací. Ty z nich, které se zachovaly odpovědně a investovaly do své společenské odpovědnosti (CSR), volají po zavedení rovných podmínek pro všechny účastníky trhu (level the playing field).
Tyto hlasy byly vyslyšeny. Na úrovni některých států (Velká Británie, Francie, Nizozemí…) byly postupně přijímány závazné právní předpisy zavádějící právní odpovědnost korporací za řízení rizik v oblasti lidských práv a/nebo životního prostřední ve svém dodavatelském řetězci. S účinností od 1. ledna letošního roku přijalo závaznou regulaci v této oblasti Německo, které je pro české podniky nejvýznamnějším obchodním partnerem. Lieferkettengesetz (LkSG), jak se německý zákon zkráceně nazývá, je považován za pilotní projekt v EU, který nová pravidla otestuje.
Na obdobných zásadách jako LkSG je na EU úrovni založen i návrh Směrnice EU o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti – Corporate Sustainability Due Diligence Directive (CSDDD). Ten je v tuto chvíli v legislativním procesu EU. Účinnost směrnice se předpokládá nejdříve od roku 2026.
Tato (připravovaná) nová legislativa navazuje na požadavky již dříve formulované mezinárodními institucemi. Při vymezení chráněných lidských práv (např. zákaz dětské práce, všechny formy nucené práce, zákaz porušování bezpečnosti práce a ochrany zdraví atp.) a chráněných parametrů životního prostředí (např. zákaz výroby výrobků s přídavkem rtuti, zákaz dovozu a vývozu nebezpečných odpadů atp.) je často odkazováno přímo na zavedené mezinárodní konvence.
Velké korporace budou muset v celém svém dodavatelském řetězci dle stanovených měřítek náležité péče a zavedením předepsaných opatření sledovat naplňování klíčových hodnot – ochrany lidských práv a ochrany životního prostředí. LkSG požaduje jak preventivní přístup, tak i nápravu zjištěných nedostatků. Při neplnění povinností hrozí německým společnostem vysoké peněžité sankce – až 800 000 EUR nebo 2 % průměrného ročního celosvětového obratu. Dále hrozí i vyloučení z účasti na německých veřejných zakázkách až na tři roky.
I CSDDD předpokládá, že členské státy budou povinné při transpozici směrnice zavést sankce, peněžité tresty budou muset být založené na obratu společnosti, rozhodnutí budou vždy zveřejňována. Nad rámec německého LkSG však CSDDD pracuje i se zavedením občanskoprávní odpovědnosti za škodu na chráněných hodnotách způsobenou porušením povinností náležité péče ve skupině nebo u přímého partnera. Fakticky by to znamenalo, že velké korporace by mohly být shledány odpovědnými za škody, které přímo nezpůsobily, ale ke kterým, svojí nečinností, mohly přispět.
Podle současného stavu povinnosti podle německého Lieferkettengesetz přímo dopadají na německé společnosti s více než 3000 zaměstnanci ve skupině. Od 1. 1. 2024 se tato hranice sníží na 1000 zaměstnanců. Plánovaná evropská CSDDD je ještě ambicióznější (v některých rizikových odvětvích – typicky těžba nerostných surovin nebo výroba oděvů či obuvi – budou přímo dotčeny již společnosti s alespoň 250 zaměstnanci) a měla by celkově zasáhnout přibližně 13 tisíc evropských společností a další 4 tisíce mimoevropských společností, které realizují v EU stanovený obrat.
Nepřímo však tato regulace dopadne i na mnohem širší okruh dalších, často mnohem menších podniků, včetně těch českých, pokud jsou součástí dodavatelsko-odběratelské sítě velkých korporací regulovaných německým LkSG nebo v budoucnu CSDDD. Zavedení zákonné povinnosti náležité péče v hodnotových řetězcích tedy nepřímo, díky svému kaskádovitému efektu, pocítí mnozí z Vás.
Nová právní úprava nutí velké korporace, aby zavedly systém řízení rizik určený k identifikaci, prevenci a eliminaci rizik v oblasti lidských práv a životního prostředí jak u sebe samotných, tak i ve svých globálních řetězcích. Budou povinné provádět analýzu rizik všech svých obchodních procesů a přijímat preventivní opatření, která se promítnou i do řízení vztahů se smluvními partnery. Požadavek na efektivní řízení rizik v oblasti lidských práv a životního prostředí nabude na významu při výběru smluvních partnerů. Vybraní dodavatelé se budou muset smluvně zavázat k dodržování pravidel definovaných regulovanými subjekty (kodex chování) a tato pravidla promítnout dále do svého dodavatelského řetězce.
Velké společnosti jsou motivovány k tomu, aby se svým řetězcem spolupracovaly. LkSG výslovně uvádí zaškolení odpovědných osob. Smluvní partneři se musí smluvně zavázat, že umožní kontrolu (audit) nad dodržováním příslušných pravidel buď ze strany korporace nebo nezávislou třetí stranou. CSDDD připouští, aby náklady na ověření dodržování pravidel byly u malých a středních podniků (SME) přeneseny na povinné společnosti. Celý systém by měl být pravidelně, minimálně jednou ročně, aktualizován.
Veškerá opatření prováděná v oblasti péče podle LkSG a /nebo CSDDD budou muset být reportována a zveřejňována. CSDDD výslovně stanovuje, že tento report bude součástí zprávy o udržitelnosti (sustainability report); detaily pro tuto zprávu stanoví Směrnice EU o podávání zpráv podniků o udržitelnosti (Corporate Sustainability Reporting Directive, CSRD) schválená na úrovni EU na konci listopadu loňského roku.
Je zřejmé, že osoby odpovědné za risk management ve společnostech – ať již přímo nebo i nepřímo – dotčených novou právní úpravou budou muset nově revidovat smluvní vztahy s partnery, související kodexy chování a zejména pak klausule, které řeší odpovědnost partnerů v případě porušení pravidel.
Na transakčním trhu se již etabluje jako samostatná kategorie tzv. ESG audit, který se provádí souběžně s prověrkami v dalších oblastech, jako jsou právně-daňová či ekonomická. Jsme svědky rozsáhlých skupinových auditů třetích stran v oblasti bezpečnosti práce, dodržování pracovněprávních a enviromentálních předpisů. V jejich rámci budou nově prověřovány smluvní dokumentace (nejen) v odběratelsko-dodavatelských vztazích z hlediska ESG klausulí, které mění dosavadní praxi obecně formulovaných kodexů dodavatele. ESG klausule se přesouvají z příloh (nebo někdy i jen internetového odkazu) do vlastních smluv. Bývají mnohem konkrétněji formulované, neboť by měly vycházet z předchozího individualizovaného auditu a posouzení konkrétních rizik. Vyžadují definování osob odpovědných na úrovní smluvních partnerů za dodržování pravidel. Setkali jsme se i s přístupem, že ESG klausule byly označeny za podstatnou náležitost smlouvy, se všemi důsledky z toho vyplývajícími včetně možnosti okamžitě ukončit smluvní vztah s dodavatelem v případě jejich porušení. Obecně lze tedy doporučit dbát na formálnost jednotlivých úkonů v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů, na kvalitu související dokumentace a její řádnou evidenci – německý zákonodárce např. vyžaduje uchovávání relevantní dokumentace po dobu 7-mi let.
Jak německá, tak evropská úprava dále vyžadují, aby povinné společnosti zavedly vnitřní oznamovací systém, který umožní dotčeným osobám reportovat rizika v oblasti lidských práv a/nebo životního prostředí, která mají souvislost s ekonomickou činností povinné společnosti samotné nebo jejích přímých i nepřímých dodavatelů. Pravidla pro přijímání a vyřizování těchto stížností se shodují s pravidly pro whistleblowing, jak jsou definována ve Směrnici EU o ochraně osob oznamujících porušení práva EU. Je zřejmé, že povinné osoby budou muset zavést komplexnější oznamovací systémy, které umožní přijímat oznámení z celého řetězce a/nebo využívat oznamovací systémy svých partnerů.
V České republice byl v červnu letošního roku přijat zákon o ochraně osob oznamujících porušení zákona, který vyžaduje, aby všechny společnosti s více než 50 zaměstnanci zavedly whistleblowing. Společnosti, které patří mezi dodavatele velkých německých společností, musely při zavádění nebo revizi svých vnitřních oznamovacích systémů zvažovat, jak vhodně zkombinovat požadavky německé legislativy pro příjem a prověřování oznámení o podezření na porušování předpisů v oblasti lidských práv a životního prostřední s požadavky české legislativy na vnitřní oznamovací systém. Řada těchto společností skončila s etickými linkami s širší osobní a věcnou působností, než jak vyžaduje místní legislativa.
Nic z toho, co nová právní úprava regulující dodavatelské řetězce přináší, nebude jednoduchý úkol. I pro společnosti, které disponují týmem se zkušenostmi v oblasti udržitelnosti a ochrany lidských práv, bude řízení rizik v dodavatelském řetězci zcela novým polem. Výhodu budou mít společnosti, které se již připravují na zprávy o udržitelnosti podle CSRD. I ta vyžaduje zajištění agregovaných dat o udržitelnosti napříč hodnotovým řetězcem. Je zřejmé, že při provádění risk analýzy napříč celým hodnotovým řetězcem, zavádění preventivních a nápravných opatření, jejich aktualizaci, správě stížností napříč řetězcem atp. bude vhodné zapojit nejen kompetentní tým, ale i software, který efektivní zpracovávání dat umožní.
V HAVEL & PARTNERS trendy v oblasti ESG a udržitelnosti sledujeme napříč dotčenými právními obory a jsme zde pro Vás při jejich reflexi v praxi.
[1] 2012 – požár v textilní továrně Ali Enerprises v Karáčí, Pákistán, kde zahynulo 258 lidí
2012 – požár v Tazreen textilní továrně v Dháce, Bangladéš, kde uhořelo 117 lidí, víc než 200 zraněných
2013 – zřícení budovy Rana Plaza v Dháce, Bangladéš, kde zahynulo nejméně 1.132 lidí a více než 2.500 jich bylo zraněno.
2019 – zřízení dolu na měď a kobalt ve městě Kolwezi (Demokratická republika Kongo), kde zahynulo nejméně 36 lidí.
Radka Rainová
