Tým advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS se jako právní poradce investorů zapojil do investičního kola série A, ve kterém český cestovatelský startup Daytrip získal nový kapitál v celkové výši 6,14 milionů euro. Daytrip je globální platforma, která v 85 zemích světa nabízí turistům soukromou dopravu s lokálními řidiči přímo v místě, které lidé navštíví.
Partner kanceláře Václav Audes spolu s advokátem Josefem Bouchalem zajišťovali kompletní právní služby související s investicí do společnosti Daytrip pro budapešťský fond Euroventures, který investiční kolo vedl a do cestovatelské platformy spolu s dalšími investory J&T Ventures, Nation 1 VC a Pale Fire Capital vložil svá aktiva.
Euroventures je jednou z nejdéle působících předních venture kapitálových firem ve střední a východní Evropě, která prostřednictvím své budapešťské pobočky investuje do inovativních a rychle rostoucích společností v regionu.
Investici plánuje Daytrip využít pro svůj další růst. Společnost funguje od roku 2015. Turistům nabízí v destinacích po celém světě alternativu k obvyklým způsobům dopravy a její služby už využilo více než 300 000 lidí.
Autoři: David Krch, Kateřina Havlínová, Jan Macháček
V souvislosti s konfliktem na Ukrajině jsme pro Vás připravili daňové shrnutí, jak z pohledu společnosti i občana v současnosti zacházet s charitativní podporou v podobě peněžních i nepeněžních darů, především pro účely správného uplatnění odpočtu ze základu daně.
V úvodu tohoto týdne Ministerstvo financí ČR představilo i návrh novely zákona o daních z příjmů, který má zajistit výhodnější daňové ošetření u většího okruhu příjemců i účelu darů, včetně většího procenta možného odpočtu.
Novela by měla být uplatnitelná na rok 2022, a to i zpětně na dary již poskytnuté. Fyzická osoba tak uplatní dar v daňovém přiznání podávaném za rok 2022, právnická osoba při respektování svého zdaňovacího období při podmínce poskytnutí daru v roce 2022. Dočasně účinná navržená úprava zákona o daních z příjmů umožní uplatnění odpočtu i daňovým rezidentům Ukrajiny, pokud prokáží, že jejich příjmy z České republiky tvoří aspoň 90 % jejich zdanitelných příjmů.
Pokud se rozhodnete darovat jako firma či jednotlivec dar, ať již peníze nebo materiální pomoc, hodnotu daru nelze jako náklad pro daň z příjmů uznat. Můžete si ale za určitých podmínek snížit základ daně z příjmů, a tedy „ušetřit“ i na výsledné dani, resp. potenciálně navýšit objem poskytované podpory právě o uspořenou daň.
Pokud jsou splněny podmínky příjemce podpory i jejího účelu, můžete si dosud jako společnost snížit základ daně úhrnně až do výše 10 % základu daně (hodnota daru musí činit aspoň 2.000 Kč), jako jednotlivec (občan) až do výše 15 % základu daně (minimálně musí být hodnota daru 2 % základu daně nebo aspoň 1.000 Kč). Přechodně na rok 2022 (právnické osoby pro zdaňovací období končící mezi 1. 3. 2022 a 28. 2. 2023) bude novelou opět zavedena možnost odpočtu až do výše 30 % základu daně.
Navrhovaná novela také rozšiřuje uplatnění osvobození od daně z příjmů u vlastního příjemce daru, a to i pro situace, kdy je dar obdržen na podporu obranného úsilí státu Ukrajina, dosud musely být pro osvobození naplněny úzce vymezené podmínky získání z humanitárních a charitativních důvodů. Uvedené je důležité i z pohledu dárce, který by jinak na základě stávající právní úpravy musel uplatnit srážkovou daň (což by u mnohých nepeněžních darů bylo komplikované pro vlastní výpočet).
Novela zákona o daních z příjmů by také měla představit možnost přímé daňové uznatelnosti nákladu na nepeněžní dar na pomoc státu Ukrajina a jeho obyvatelům v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na jeho území, při splnění podmínky stejného účelu, jak je již uveden výše, příjemce nebude omezen.
Uvedené může představovat jak určité zjednodušení výpočtu případné poměrné části jinak nedaňových nákladů, tak zároveň, pokud by případně poskytovatel vykázal za zdaňovací období daňovou ztrátu, může ji obecně (dle dalších podmínek) uplatnit ve dvou zdaňovacích obdobích před či pěti zdaňovacích obdobích následně, a tedy tak efektivně hodnotu takového nepeněžitého plnění uplatnit v základu daně a snížení daňové povinnosti i jindy než jen v případě uplatnění odpočtu z titulu daru.
Poskytujete-li charitativní podporu jako plátce DPH, je důležité nezapomenout i na možné související daňové povinnosti. Poskytnutá peněžní podpora nemá na DPH povinnosti vliv. Při poskytnutí jiné materiální pomoci Ukrajině (předpokládáme „zdarma“, bez úplaty), pokud jste při jejím pořízení uplatnili nárok na odpočet DPH, bude tento odpočet i nadále zachován, pouze bude-li podpora směřovat humanitárním a dobročinným organizacím s dodáním v České republice, které ji v rámci této činnosti mimo území EU odešlou nebo přepraví na Ukrajinu.
Pro prokázání doporučujeme s danou organizací uzavřít minimálně smlouvu či jiný obdobný dokument, v němž budou obě strany deklarovat účel poskytnuté pomoci a závazek příslušné organizace na Ukrajinu právě za tímto účelem materiální pomoc doručit.
Závěrem bychom rádi zrekapitulovali neměnné podmínky, jak dar prokázat. Z příslušného dokladu by vždy měl být zřejmý příjemce, hodnota, předmět, účel a datum poskytnutí. V této souvislosti připomínáme, že datem poskytnutí je až datum fyzického převodu prostředků nebo nepeněžní podpory, nikoli datum uvedené na darovací smlouvě.
V případě jakýchkoliv dotazů jsme Vám k dispozici. Rádi Vám budeme nápomocni při posouzení splnění podmínek z daňového hlediska.
Zdroj: Právní rádce (březen 2022)
V daňové problematice má za sebou Daňař(ka) roku 2021 Hana Erbsová dlouholeté zkušenosti jak díky svému působení na Generálním finančním ředitelství, tak coby advokátka a daňová expertka v poradenských společnostech či advokátních kancelářích. Dokáže tak porovnat pohledy obou stran – „berňáku“ i podnikatele. Jejich vzájemný vztah se však podle ní postupně zlepšuje. „Zřejmě se zjistilo, že v oblasti povinných odvodů ten poněkud nevlídný přístup zrovna moc nefunguje. Ten represivní přístup se zkrátka vryl do kolektivního povědomí poplatníků mnohem hlouběji než předchozí vstřícnější nastavení. Snad se už ale začíná blýskat na lepší časy,“ říká v rozhovoru Erbsová.
JE NA ČASE, ABY SE KLIENTSKÝ PŘÍSTUP FINANČNÍ SPRÁVY ZAČAL PROSAZOVAT I V OBLASTI DAŇOVÉ LEGISLATIVY, ŘÍKÁ DAŇOVÁ EXPERTKA A ADVOKÁTKA HANA ERBSOVÁ.
Pracovala jste jako metodička správy daní a vedoucí oddělení na Generálním finančním ředitelství. Nyní naopak působíte spíše v soukromém sektoru, coby advokátka řešíte i daňové spory. Jak vnímáte přístup finanční správy směrem k podnikatelům?
Myslím, že zhruba od roku 2020 dochází k pozvolnému zlepšování v celkovém přístupu. Hlavně pokud jde o všeobecnou úroveň komunikace finanční správy. Přinejmenším je vidět snaha, i když ne vždycky se všechno ideálně podaří. Třeba jako při zavádění nového elektronické formuláře přiznání daně z příjmů fyzických osob. Stále však platí, že hodně záleží na konkrétních lidech, se kterými jednáte, a stále ještě existují rozdíly v přístupu jednotlivých úřadů. Obecně se ale finanční správa podle mne odvrací od náhledu, že každý podnikatel je a priori podezřelý „krátič daně“, a snaží se spíše řešit podstatnější problémy. Svoji roli tu možná sehrála i bezprecedentní situace okolo pandemie covidu-19. Období „zaklekávání“ je, doufám, už za námi. Moje osobní zkušenosti z kontaktu se zaměstnanci finančních úřadů jsou převážně pozitivní. To ale rozhodně neznamená, že tam, kde podnikatel rezignoval na svoje povinnosti a nemá v pořádku účetní a jiné doklady, může nyní spoléhat na nějakou větší benevolenci.
ZŘEJMĚ JEŠTĚ Z DOB RAKOUSKA-UHERSKA TU MÁME SILNĚ ZAKOŘENĚNOU TENDENCI K NEGATIVNÍ MOTIVACI POPLATNÍKŮ V PODOBĚ SANKCÍ NAMÍSTO ÚLEVY ČI BENEFITU.
Myslíte, že se od té doby přístup či vztah mezi poplatníky a finanční správou změnil, ať už v jakémkoliv smyslu slova?
Neznám nikoho, kdo rád ze svých výdělků odvádí daně, aniž by měl jakoukoliv záruku, že tyto peníze budou smysluplně využity. Takže tady změna zřejmě nenastala. Každopádně ze strany finanční správy tento vztah prošel určitým vývojem. Zhruba do roku 2014 se prosazoval jakýsi klientský přístup, který byl následně vystřídán postojem spíše represivním a nedůvěřivým. Typickým produktem té doby jsou například kontrolní hlášení k DPH se šibeničně krátkými lhůtami a nešťastně direktivní způsob zavádění elektronické komunikace při podávání daňových formulářů. V posledních dvou letech vnímám spíš opačný trend. Zřejmě se zjistilo, že v oblasti povinných odvodů ten poněkud nevlídný přístup zrovna moc nefunguje a že finanční správa má – pokud není adekvátně usměrňována – sklony k jeho zneužití.
Měla by finanční správa směrem ke klientům zastávat více klientský přístup?
Myslím, že je v tomto směru finanční správa na dobré cestě, i když rezervy samozřejmě pořád existují. Je ale na čase, aby se klientský přístup začal prosazovat také v oblasti daňové legislativy. Zřejmě ještě z dob Rakouska-Uherska tu máme silně zakořeněnou tendenci k negativní motivaci daňových poplatníků v podobě sankcí namísto motivace pozitivní v podobě nějaké úlevy či benefitu. Snad se už ale začíná blýskat na lepší časy, když jsme se nedávno dočkali pozitivní motivace k elektronické komunikaci se správci daní v podobě prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmů.
Jak to, že většina podnikatelů finanční správu stále vnímá negativně a obávají se tvrdého vymahačského přístupu?
To nejspíš souvisí s psychologickým efektem, kdy lidé mají sklon si déle pamatovat a prožívat silné negativní dojmy než ty pozitivní. Ten represivní přístup se zkrátka vryl do kolektivního povědomí poplatníků mnohem hlouběji než předchozí vstřícnější nastavení. Změny se vždycky projevují až s určitou setrvačností. Ale upřímně neočekávám, že se někdy dožiju doby, kdy bude podnikatel projevovat frenetické nadšení z toho, že se mu ozval finanční úřad.
Je správa daní pro poplatníky coby drobné živnostníky i velké společnosti jednoduchá? V čem nejčastěji chybují?
Správa daní pro drobné živnostníky jednoduchá nikdy nebyla a obávám se, že ještě dlouho ani nebude. Daně obecně nejsou jednoduchá záležitost a v našem právním řádu to bohužel platí dvojnásob. Velkým krokem kupředu je ale třeba zavedení paušální daně, které podle mne cílí správným směrem. Ještě by se mělo zapracovat na větší automatizaci a uživatelské přívětivosti daňových formulářů. To by ostatně pomohlo i velkým společnostem, které složitost daní většinou neřeší, protože si na to platí profesionály. Nicméně složitost a příliš časté – a někdy nekoncepční a nepromyšlené – změny daňových zákonů neusnadňují život ani jim. Díky tomu často i sami správci daně bojují s pochopením smyslu daňových norem a jejich použitím. To následně vede k množství daňových sporů, které podnikatele zbytečně zatěžují. Celkem často se chybuje při uplatňování daňově uznatelných výdajů, které buď nejsou důkazně řádně podložené, nebo se chybně uplatňují jednorázově, přestože mají být uplatňovány postupně formou odpisů. Anebo se zapomíná na to, že i prominutý dluh může být zdanitelným příjmem. Často se setkávám i s přesvědčením, že pokud účetní něco bez námitek zaúčtuje, musí to být automaticky v pořádku i daňově. Bohužel účetnictví a daně nejsou zcela propojené nádoby a finanční úřad víc zajímá doložitelná realita v podobě smluv, dokladů, faktur či bankovních převodů než formální způsob zaúčtování. V daňovém řízení nemá účetnictví povahu korunního důkazu.
Jak si podle vás nyní stojí tuzemská daňová legislativa?
Podle mého názoru patří česká daňová legislativa v evropském prostředí k těm složitějším a zbytečně komplikovaným. Je to dáno hlavně jejími častými změnami. Změna daňových norem je mnohdy jediný anebo nejefektivnější způsob regulace určitých společenských jevů nebo reakce na ně. Klasickým příkladem byla právě covidová pandemie. Daňové předpisy jsou taky logicky častým terčem různých lobbistických a politických zájmů a bohužel tradičně i předvolebních kampaní. S nepřehledností samotné legislativy bychom si snad nějak dokázali poradit, neštěstím však je, že i metodická podpora poskytovaná veřejnosti finanční správou nefunguje právě uživatelsky přátelským způsobem. Tím myslím především její technickou stránku. Pokud nejste právě daňovým profesionálem, bude pro vás obrovským problémem zjistit, jestli existuje k určité otázce nějaký výklad či stanovisko ministerstva financí nebo finanční správy. A pokud už se k němu prohledáte, nebudete mít nikdy úplnou jistotu, že máte v ruce jeho aktuální znění. Na webové stránce Generálního finančního ředitelství totiž neexistuje ucelený a spolehlivý katalog těchto materiálů včetně informací o jejich aktualizaci či neaktuálnosti. Pokud nevíte, že například Pokyn GFŘ č. D-29 má už osm dodatků, může se vám snadno stát, že si tam vyhledáte a použijete jeho neaktuální znění.
Jaký dopad bude mít podle vašeho názoru daňová reforma minulého roku na veřejné finance a jaký na život občanů?
Loňský rok byl v oblasti daňové legislativy poněkud specifický. Stát byl na jednu stranu nucen pokračovat v poskytování neplánovaných úlev a podpory občanům a podnikatelům zasaženým dopady covidové pandemie, na druhou stranu musel pod tlakem enormního nárůstu mandatorních výdajů řešit otázku, kde na to vzít. Zdanění se tedy začíná posouvat směrem ke „zdaňování nadbytku“. Příkladem je uvalení daně z příjmů fyzických osob na zisk z prodeje investiční nemovitosti po dobu 10 let od jejího nabytí (pokud není použit k obstarání vlastní bytové potřeby), snížení limitu odečitatelných úroků z hypotečních úvěrů (čím vyšší úrok, tím logicky dražší majetek) anebo rozšíření někdejší „milionářské daně“ v sazbě 23 procent prakticky na všechny občany, kteří překročí určitou míru zisku ze své výdělečné činnosti nebo z nakládání s majetkem. Dříve tato daň dopadala jen na vysokopříjmové zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné. Očekávám také, že se pozornost státu zaměří na daňové „rezervy“ v oblasti digitální a sdílené ekonomiky a budou zde probíhat důslednější daňové kontroly. Znatelný dopad na veřejné finance popravdě příliš nečekám. Nacházíme se právě v situaci, kdy se zvýšeným výběrem daní můžeme nanejvýš pokusit mírně povytáhnout sekeru zaťatou v minulých letech hluboko do státního rozpočtu.
Občas se tvrdí, že jsou naše daně ve srovnání s ostatními zeměmi nízké. Je to pravda?
Myslím, že není. Naše daňové sazby i celkové daňové zatížení se rámci evropských ekonomik pohybují ve středním pásmu, tudíž kráčíme zlatou střední cestou. V rámci zemí někdejšího východního bloku, které si prošly obdobným politickým a ekonomickým vývojem, dokonce patříme spíše ke špičce. Průměrné celkové daňové zatížení včetně povinných odvodů se v EU pohybuje okolo 41 procent, přičemž většina států se nachází pod touto hodnotou. U nás je to mezi 33 a 36 procenty.
Jak hodnotíte dopady zrušení superhrubé mzdy? Zastánci zrušení občas argumentují, že díky očekávané větší spotřebě se státu alespoň část peněz vrátí. Myslíte, že je to možné?
Nemyslím si to. Žijeme totiž v divné době. Poté, co ekonomiku několikrát „vypnula“ covidová pandemie a – sotva jsme se z ní stačili trochu vzpamatovat – utrhl se nám za humny ze řetězu ruský medvěd, je těžké cokoliv předvídat. Spíše očekávám, že průměrný spotřebitel začne obracet každou korunu a nějakou dobu tak poroste objem financí uložených „v matracích“ českých domácností. Taky nezapomeňme, že tu máme nikoliv nevýznamnou skupinu předlužených občanů, kteří čelí několikanásobným exekucím. Tudíž část takto získaných zdrojů padne na splácení dluhů, nikoliv na spotřebu. Nejistota vyvolaná zkušeností s náhlými „lockdowny“ a aktuální politickou situací ve světě spíše utrácení běžných spotřebitelů příliš podporovat nebude. Nejistota spotřebitelů a rostoucí produkční a provozní náklady snižují i prostor pro obchodní marži podnikatelů a tím i základ DPH a daně z příjmů, kterou odvádějí státu.
Mělo by podle vás dojít k jejímu znovuzavedení?
Rozhodně ne. Podle mého názoru byla superhrubá mzda v podstatě „loupež za bílého dne“. Docházelo totiž ke zdanění příjmů, které jejich příjemci nikdy reálně neobdrželi a nemohli s nimi disponovat. Takže šlo současně o prvek, který zvyšoval nepřehlednost daňového systému. Daně by měly být pokud možno jasné, jednoduché, rychlé a spravedlivé (v ideálním světě). Přes superhrubou mzdu cesta k tomuto cíli nevede.
Některé strany před volbami slibovaly, že nebudou v žádném případě zvedat daně. Je to reálné, nebo se zvýšení daně v blízké budoucnosti nevyhneme?
Obávám se, že v nějaké podobě se zvýšení daňové zátěže v dohledné budoucnosti nevyhneme. Spíš však nepůjde o plošné, ale o selektivní zvýšení. Už jsem se zmínila, že trendem je „zdaňování nadbytku, respektive luxusu“. To bych očekávala v oblasti daní z příjmů a z majetku a u spotřebních daní uvalených na alkohol a tabákové výrobky. Prostor pro zvýšení veřejných příjmů je i v oblasti různých sankcí a pokut, které by selektivně dopadlo také jen na určitou skupinu. A do hry se může vrátit i sektorová daň. Ruku v ruce s tím bude zřejmě kladen stále větší důraz na daňovou kontrolu zaměřenou na odhalování nepřiznaných, respektive nesprávně přiznaných a neodvedených daní, a na výběr a včasné vymáhání nezaplacených daní. Nepřekvapily by mě ani snahy státu kontrolovat a získat zpět do veřejných rozpočtů zdroje z poskytnutých dotací, o které příjemci požádali, anebo s nimi nakládali, v rozporu se stanovenými podmínkami.
Jak daňová problematika souvisí s pohybem míry inflace? Jak ji lze případně díky daňové novele snížit?
Do inflace se promítají zejména nepřímé daně, tedy DPH a spotřební daně, které bezprostředně a plošně zvyšují cenu zboží a služeb pro spotřebitele a nikoliv výjimečně se s nimi pojí i mírné zvýšení obchodní marže. Pouze prostřednictvím změny daňových zákonů je možné výši inflace ovlivnit jen omezeně; vždy vstupují do hry i další vlivy. Snížení sazby DPH u některého zboží či služby například obvykle nevede k plošnému snížení ceny pro koncového spotřebitele odpovídajícímu 100 procent snížení daně, někdy dokonce nevede ke snížení ceny vůbec. Zejména pokud poptávka převyšuje nabídku, nebo jde o nezbytnou potřebu, a trh již určitou úroveň cenové hladiny absorboval. Zvyšuje se pak pouze obchodní marže poskytovatele takového zboží či služeb. Pokud však působí i vliv na poptávkové straně tržního vztahu – například menší ochota utrácet, protože spotřebitelé odčerpali finanční rezervy a mají obavy z budoucnosti – může to zapůsobit jako protiinflační faktor. Klesající poptávka může fungovat jako motivátor konkurenčního prostředí na trhu, které vyvine potřebný tlak na vyšší efektivitu a na snížení cen.
ZÁKLADNÍ ZÁSADY ZDANĚNÍ KRYPTOMĚN JSOU DANÉ, NESMYSLNÉ PŘEKÁŽKY VŠAK KLADE ČESKÁ LEGISLATIVA, KTERÁ NA EXISTENCI KRYPTOMĚN DOSTATEČNĚ NEZAREAGOVALA.
Věnujete se také kryptoměnám. Jaká pravidla je třeba dodržovat při zdanění a umíme se v tomto oboru v Česku orientovat?
Domnívám se, že zcela jasno ve zdanění takzvaných kryptoměn nemá u nás prakticky nikdo. Základní zásady jsou víceméně dané, nesmyslné překážky však klade česká legislativa, která na existenci a potenciál kryptoměn v pozitivním i negativním smyslu stále dostatečně nezareagovala. Obvykle na podobné otázky odpovídám, že kryptoměny, které se dají za něco směnit, se zdaňují podobně jako pytel rýže. Pokud koupím pytel rýže za 1000 Kč a prodám za 1500 Kč, zdaním zisk 500 Kč. Pokud pytel rýže vyměním za hodinky v ceně 3000 Kč, zdaním zisk 2000 Kč. Komplikovanější už to začíná být v okamžiku, kdy někomu vymaluji byt a on mi za to pošle pytel rýže (anebo třeba 100 jednotek kryptoměny, dejme tomu tether – USDT). I tohle je totiž příjem, který by se měl danit. Je to ale nepeněžní příjem a já mám problém, protože musím zjistit, kolik jsem si vlastně vydělala a jaký jsem měla zisk. Tady nám pak začínají otázky, jakým způsobem a metodou se má kryptoměna pro daňové účely oceňovat a jak se o ní má případně účtovat. Třeba u USDT je to relativně jednoduché, protože hodnota jednotky je pevně stanovena na jeden americký dolar, což je i její obvyklá tržní cena. Ale tady potíže nekončí, protože máte-li hodnotu příjmu vyjádřenou v jiné měně než české koruně, musíte určit správný kurz pro přepočet, protože daně se přiznávají v korunách a – pokud vedete účetnictví – počítat i s kurzovými rozdíly.
Je to tedy poměrně složité…
A co teprve když ten pytel rýže tokenizuji, tedy vytvořím virtuální, digitální záznam, který reprezentuje jeden pytel rýže, který jsem nakoupila za 1000 Kč. Umístím ho na elektronické tržiště s rýží a nastavím program, který za mě bude na tom tržišti s rýží obchodovat. Když s obchodováním skončím, mám pak třeba 100 pytlů rýže, z nichž jeden leží u mě v komoře a dalších 99 je uskladněno u lidí, kteří mi prodali svoje „rýžové tokeny“. A otázka do diskuse: jak zjistím, jestli moje obchody dopadly se ziskem, který bych měla zdanit, anebo se ztrátou? Jak zjistím, kolik jsem v obchodech utratila a kolik přijala? Pokud si nevedu žádné záznamy, tak jen velmi těžko. Jistý bude jen můj počáteční výdaj 1000 Kč a konečný příjem v podobě 100 pytlů rýže. Pořád máme víc otázek než odpovědí.
Musím mít k obchodování či těžbě s kryptoměnami živnost? Jak se případně liší pravidla zdanění?
Odpověď opět není jednoduchá. K obchodování s kryptoměnou, která je vaším majetkem, živnostenské oprávnění nepotřebujete. Pokud ale opakovaně těžíte pro někoho jiného, anebo obchody pro někoho jiného opakovaně zařizujete nebo zprostředkováváte, a necháte si za to od něj platit, pak už podnikáte a potřebujete živnostenské oprávnění coby „poskytování služeb spojených s virtuálním aktivem“. S těžbou sám pro sebe je to podstatně složitější. Navíc klasická těžba na principu „proof of work“ už je dnes natolik nákladnou záležitostí, že si ji může dovolit jen málo fyzických osob. V podstatě tu jde o pronájem výpočetního výkonu za odměnu, jejíž výše není předem známa. Spíš se dnes kryptoměny „tisknou“ na principu „proof of stake“, což funguje trochu jako úročený termínovaný vklad v bance, anebo jako úročená zápůjčka. Podle mého názoru ani jedna z těchto činností nenese u fyzické osoby všechny znaky podnikání, ale důvody jsou na delší diskusi. Navíc provozování takové činnosti živnostenským způsobem v sobě nutně skrývá riziko vzniku statusu plátce DPH. A upřímně si nedovedu představit, jak si budou účastníci zapojení do blockchainu, kde většina transakcí probíhá v podstatě pseudonymně a automatizovaně, prostřednictvím smart contracts mezi sebou vystavovat faktury… Pokud byste tuhle zapeklitou otázku dokázali vyřešit, můžete si za odměnu jako živnostník odečíst před zdaněním od příjmů získaných ve formě vytěžené kryptoměny paušální daňově uznatelný výdaj 60 procent (nanejvýš ale 1 200 000 Kč) a nemusíte se trápit s prokazováním výdajů skutečných, jak je tomu u příležitostných příjmů. Taky ovšem musíte platit odvody na sociální a zdravotní pojištění, což už není za odměnu. Každopádně kryptoměna získaná na principu „proof of stake“ představuje nepochybně zvýšení majetku, které je předmětem daně z příjmů a výdaje s ním spojené budou obvykle minimální. U vytěžené kryptoměny jsou s těžbou zpravidla spojeny určité výdaje a je vždy třeba vážit, jestli výsledkem bylo skutečně zvýšení majetku, anebo spíše ztráta, tedy pokud nemluvíme zrovna o bitcoinu.
A jak je to s osvobozením příjmů z kryptoměn?
Občas ještě slýchám, že „kryptoměny jsou přece od daně osvobozené“. Tak to je bohužel fáma. O daních z příjmů už jsme mluvili. U DPH se prosazuje výklad, že emise a prvotní distribuce kryptoměny, která bude soužit jako alternativa k zákonné měně, tedy jako platidlo, a směňování kryptoměn za úplatu, jsou osvobozeny. Neplatí to však absolutně pro všechny kryptoměny, respektive virtuální aktiva (například pro NFT). Pokud plátce DPH dostane za zboží nebo službu zaplaceno kryptoměnou, musí DPH přiznat a odvést stejně, jako kdyby dostal zaplaceno v českých korunách (nebo spíš v dolarech či eurech). Navíc plátce DPH, který svým dodavatelům (plátcům DPH) „platí“ kryptoměnou, ručí za to, že z této transakce řádně zaplatí DPH.
Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Působila ve finanční správě či v poradenských společnostech takzvané velké čtyřky. Před svým příchodem do advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS pracovala tři roky v poradenské skupině Arrows. Spolupracovala na komentářích k insolvenčnímu zákonu, zákonu o státní službě či exekučním řádu a publikuje i v odborných periodikách. Specializuje na finanční a daňové právo, mezinárodní zdanění, problematiku virtuálních aktiv, insolvenční právo, oblast dotací a veřejných zakázek a související aspekty civilního a komerčního práva. Nedávno také získala ocenění Daňař roku 2021.
Pojmy „aktivní prodej” a „pasivní prodej” jsou nedílnou součástí problematiky vertikálních dohod. Aktivní prodej spočívá v tom, že distributor cíleně oslovuje určité skupiny zákazníků nebo své prodejní úsilí zaměřuje na konkrétní území. Pasivní prodej je naopak reakcí na nevyžádanou poptávku zákazníků, na které se distributor vůbec nezaměřoval.
O aktivní prodej se jedná například tehdy, pokud distributor zašle určitému zákazníkovi reklamní e-mail, na základě čehož si od něj tento zákazník objedná zboží. Pasivním prodejem je pak například situace, v níž zákazník na základě neadresné televizní reklamy navštíví distributorův obchod a nakoupí v něm. Přestože existuje mnoho způsobů prodeje zboží, hranice mezi aktivním a pasivním prodejem je poměrně jednoznačná. Záleží vždy na tom, kdo první vyvine cílenou iniciativu směřující k uzavření obchodu. Pokud distributor, jedná se o prodej aktivní. Pokud zákazník, pak jde o prodej pasivní.
Nařízení o blokových výjimkách (VBER) umožňuje při dodržení určitých podmínek chránit prodejní úsilí a investice vynaložené ze strany výhradních (exkluzivních) distributorů. Dodavatel totiž může všem distributorům zakázat aktivní prodej na určité území, resp. konkrétní skupině zákazníků, která je exkluzivně přidělena jinému distributorovi.
Tento DLC Countdown se věnuje první ze tří podmínek, které musí dodavatel podle VBER při nastavování systému výhradní distribuce dodržet, aby mohl své odběratele omezit v tom, komu a kam budou smět smluvní zboží aktivně prodávat. Konkrétně si představíme tzv. podmínku exkluzivity. Dalšími dvěma podmínkami, které je nutno pro uplatnění blokové výjimky rovněž dodržet (a kterými vás dnes nechceme zatěžovat), se budeme zabývat v DLC Countdown č. 13 a DLC Countdown č. 14.
VBER řadí omezení aktivního a pasivního prodeje mezi tvrdá omezení. Jejich sjednání tedy vede k tomu, že na celou dohodu nelze použít blokovou výjimku. Z tohoto obecného pravidla je však při splnění přísných kumulativních podmínek připuštěna výjimka.
Ještě předtím, než se začneme jednotlivými podmínkami zabývat, je třeba zdůraznit, že výjimku spočívající v možnosti omezit aktivní prodej nelze uplatnit v systému selektivní distribuce. Selektivní distributory totiž nelze za žádných okolností chránit před aktivními prodeji vůči koncovým zákazníkům, ke kterým dochází ze strany ostatních (selektivních) distributorů působících na maloobchodní úrovni prodeje. Výjimku rovněž nelze využít pro omezení pasivního prodeje (vč. on-line prodeje), neboť ten musí být vždy povolen.
Podmínka exkluzivity znamená v podstatě to, že omezení aktivního prodeje musí být zacíleno na území anebo skupinu zákazníků, kterou si pro sebe vyhradil sám dodavatel nebo kterou výhradně přidělil konkrétnímu distributorovi. Pokyny k vertikálním omezením k tomu dodávají, že výjimku lze použít pouze v situaci, v níž je území anebo skupina zákazníků přidělena pouze jednomu distributorovi. Aktivní prodej tak v současné době nelze omezit tehdy, pokud dodavatel přidělil určité území, resp. skupinu zákazníků, několika distributorům najednou (či pokud mu to smluvní nastavení dovoluje).
Dodavatelé přitom mají úplnou volnost v tom, jakým způsobem vymezí výhradní území anebo výhradní skupiny zákazníků. V praxi se proto často setkáváme i s tím, že dodavatelé pracují s různými mapkami, na které jednotlivým distributorům vytyčí „jejich“ území. Díky tomu pak v případě potřeby mohou snadno doložit, že podmínku exkluzivity dodrželi.
Nová právní úprava s sebou ve vztahu k podmínce exkluzivity přinese dvě změny.
Bude zcela vypuštěn požadavek, aby území anebo skupina zákazníků byla přidělena jen jednomu distributorovi. Pro uplatnění blokové výjimky bude nově stačit, aby ve vztahu k určitému území anebo skupině zákazníků prodával smluvní zboží omezený počet distributorů. V praxi to znamená, že bude umožněna tzv. sdílená exkluzivita.
Na druhou stranu se však zdá, že smluvní strany přijdou o určitou volnost, pokud jde o způsob vymezení výhradního území anebo výhradní skupiny zákazníků. Podle návrhu VBER by totiž mělo platit, že počet distributorů by měl být vždy stanoven tak, aby pro každého z nich byl zajištěn určitý objem obchodů, který umožní ochránit jeho investiční úsilí. Tento požadavek se nám zdá přinejmenším diskutabilní.
Možnost omezování aktivního prodeje by měla být v budoucnu flexibilnější. Dodavatelé již totiž nebudou muset uměle rozdělovat území ani vytvářet nepřirozené zákaznické skupiny jen proto, aby dodrželi podmínku exkluzivity. Sdílená exkluzivita dává v mnoha případech z obchodního hlediska perfektní smysl. Jejímu praktickému využívání by nově nemělo nic bránit. Velká města tak již nebude potřeba rozdělovat na jednotlivé čtvrti jen proto, aby každá z nich byla (z ryze formálních důvodů) přidělena jednomu distributorovi.
Zavedení možnosti sdílené exkluzivity jednoznačně vítáme. Podnikatelé již totiž nebudou muset své zákazníky uměle rozdělovat do užších skupin jen proto, aby mohli správně (tedy pro uplatnění blokové výjimky) nastavit svůj distribuční systém.
Nově zaváděný test, kterým by se měl posuzovat objem obchodů zohledňující investiční úsilí jednotlivých distributorů, se nám však zdá poměrně problematický. Pokud totiž kritéria tohoto testu nebudou naplněna, související omezení aktivního prodeje se dostává na černou listinu tvrdých omezení. Důsledkem toho bude, že na celou dohodu nebude možno použít blokovou výjimku. Šance pro udělení výjimky podle čl. 101 odst. 3 SFEU budou rovněž mizivé. Tak významný důsledek by podle nás neměl záviset na provedení testu, který je naformulován velmi neurčitě. Ve vztahu k hodnocení tvrdých omezení je dostatečná míra právní jistoty naprosto klíčovým prvkem. Smluvní strany musí mít vždy jasno, zda jimi sjednané omezení spadá do bezpečného přístavu blokové výjimky, nebo zda je naopak (v podstatě bez dalšího) v přímém rozporu se soutěžním právem.
Situace se pak ještě zkomplikuje, pokud zohledníme text nových Pokynů k vertikálním omezením. V nich je totiž uvedeno, že v případě nesplnění předmětného testu budou výhody vyplývající z blokové výjimky „pravděpodobně odejmuty“. VBER a Pokyny k vertikálním omezením tak v tomto ohledu nejsou zcela konzistentní. Domníváme se proto, že tento formulační rozpor by měl být v konečném znění právní úpravy odstraněn.
Zpravodaj DLC Countdown pro vás zajišťuje advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.
Pokud budete potřebovat jakékoli doplňující informace anebo naši asistenci s nastavením distribučního systému, s důvěrou se obraťte na partnera Roberta Nerudu anebo na partnera Štěpána Štarhu.
Chcete se dozvědět více? Zůstaňte s námi…
Až do 1. června 2022 vám rádi budeme poskytovat pravidelný informační servis obsahující všechny podstatné informace týkající se změny pravidel pro uzavírání vertikálních dohod. To vše proto, abyste se společně s námi mohli dobře připravit na budoucnost. Budeme rovněž rádi, pokud navštívíte internetové stránky platformy DLC anebo její profil na sociální síti LinkedIn. Naleznete zde mnohem více informací týkajících se vertikálních dohod, a to z pohledu soutěžního i závazkového práva. Celkem 27 týmů specializovaných právníků z celé Evropy pracuje na tom, aby se platforma stala vaším oblíbeným zdrojem informací, na kterém budete hledat praktické rady pro vaše podnikání.
Úplný zákaz prodeje prostřednictvím internetu představuje tvrdé omezení soutěže, které nemůže těžit z výhod vyplývajících z blokové výjimky (VBER). Omezování on‑line prodejů je proto pod drobnohledem Komise a vnitrostátních soutěžních úřadů.
Soutěžitelé nicméně musí přistupovat opatrně i k pouhému omezování on-line prodeje. Tak například v rámci selektivního distribučního systému mohou sice dodavatelé stanovit podmínky, za nichž může být jimi vyráběné zboží dále prodáváno prostřednictvím internetu, pokud se tak děje za účelem ochrany jejich značky. Komise však dodává, že podmínky on-line prodeje distributorů musí být celkově rovnocenné podmínkám prodeje v kamenných prodejnách. Tento princip označujeme jako „zásadu ekvivalence“.
Pokud nejsou požadavky kladené na selektivní distributory v souvislosti s on-line prodejem rovnocenné těm uplatňovaným v off-line prodejních kanálech, distributorům to brání ve využívání internetu k oslovení velkého počtu zákazníků. Použití takových kritérií představuje podle VBER zakázané omezení aktivních anebo pasivních prodejů.
Čl. 4 písm. c) VBER zakazuje omezení aktivních anebo pasivních prodejů koncovým zákazníkům ze strany selektivních distributorů. Těm musí být vždy umožněn (aktivní i pasivní) maloobchodní prodej. Zejména ve vztahu k internetovému prodeji pak Komise považuje za tvrdá omezení jakákoli opatření, která selektivní distributory prostřednictvím stanovení nerovnocenných výběrových kritérií (ve srovnání s podmínkami prodeje v kamenných prodejnách) odrazují od on-line prodeje. Zahrnutí takového ujednání vylučuje použitelnost VBER na celou distribuční dohodu.
Pokyny k vertikálním omezením výslovně stanoví, že ze zásady ekvivalence nevyplývá požadavek na to, aby výběrová kritéria pro on-line prodej a off-line prodej byla stejná. Místo toho musí sledovat totožný cíl a vést ke srovnatelnému výsledku. Rozdílnost kritérií navíc musí odrážet odlišnou povahu obou distribučních kanálů.
Zdá se, že Komise se nově bude zaměřovat jen na skutečná omezení internetového prodeje. Zásada ekvivalence je totiž z návrhu Pokynů k vertikálním omezením zcela vypuštěna.
Vyšší důraz je naopak kladen na prevenci omezování účinného využívání internetu pro on-line prodej. Dodavatelé tedy s ohledem na rozdílnou povahu obou distribučních kanálů mohou v rámci systému selektivní distribuce stanovit pro autorizované distributory odlišná kritéria pro on-line prodej a pro off-line prodej. Nesmí jimi však přímo nebo nepřímo bránit v účinném využívání internetu.
Jako praktický příklad uvádí návrh Pokynů k vertikálním omezením tuto situaci:
Dodavatel bude moci stanovit zvláštní požadavky pro prodej prostřednictvím internetu, aby zachoval standard kvality služeb. Může tedy např. požadovat, aby maloobchodní prodejce provozoval on-line asistenční službu (help desk), hradil spotřebitelům náklady na vrácení zboží anebo používal zabezpečenou platební bránu. Obdobná ujednání by již neměla patřit na černou listinu zakázaných tvrdých omezení.
V režimu nové blokové výjimky by mělo být upuštěno od zásady ekvivalence, která by měla být nahrazena testem „efektivního užívání internetu pro on-line prodej“.
Zrušení zásady ekvivalence vítáme. Za krok správným směrem považujeme i to, že posuzování jednotlivých omezení bude více navázáno na skutečné omezování on-line prodeje. Přestože zásadu ekvivalence nepovažujeme za špatnou, nová právní úprava zavádějící test „efektivního využívání internetu“ s sebou přinese vyšší míru právní jistoty.
V praxi je totiž s ohledem na značnou odlišnost obou světů často složité správně posoudit (ne)rovnocennost výběrových kritérií. Je například povinnost zřídit on-line podporu sedm dní v týdnu ukládaná e-shopům srovnatelná s požadavkem na zřízení zákaznického servisu v kamenné prodejně? Těžko říct. Stejně tak je těžké porovnávat on-line a off-line kritéria v situaci, v níž ve světě kamenných prodejen neexistuje příslušná alternativa. Může se jednat například o povinnost využívat k propagaci internetové vyhledávače anebo software pro automatickou analýzu internetového prodeje. Obdobné výkladové obtíže by měly být tedy odstraněny. Soutěžitelům to umožní pružnější nastavení hybridní distribuční strategie, která bude lépe využívat on-line i off-line prodejní kanály.
Zpravodaj DLC Countdown pro vás zajišťuje advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.
Pokud budete potřebovat jakékoli doplňující informace anebo naši asistenci s nastavením distribučního systému, s důvěrou se obraťte na partnera Roberta Nerudu anebo na partnera Štěpána Štarhu.
Chcete se dozvědět více? Zůstaňte s námi…
Až do 1. června 2022 vám rádi budeme poskytovat pravidelný informační servis obsahující všechny podstatné informace týkající se změny pravidel pro uzavírání vertikálních dohod. To vše proto, abyste se společně s námi mohli dobře připravit na budoucnost. Budeme rovněž rádi, pokud navštívíte internetové stránky platformy DLC anebo její profil na sociální síti LinkedIn. Naleznete zde mnohem více informací týkajících se vertikálních dohod, a to z pohledu soutěžního i závazkového práva. Celkem 27 týmů specializovaných právníků z celé Evropy pracuje na tom, aby se platforma stala vaším oblíbeným zdrojem informací, na kterém budete hledat praktické rady pro vaše podnikání.
Autoři: Marek Lošan, Natalija Traurigová
Evropská unie přijímá opatření v podobě sankcí pro Ruskou federaci v souvislosti s vývojem na Ukrajině od března 2014, přičemž v posledních dnech jsou tato opatření narychlo doplňována masivními restrikcemi, které se pravděpodobně budou ještě měnit a vyvíjet.
Ke dni 28. 2. 2022 dopoledne existují následující opatření:
Dne 24. 2. 2022 byl dohodnut další balíček sankcí a k již přijatým opatřením výše lze tedy očekávat přijetí dalších opatření, a to v následujících odvětvích:
Situace se mění každým dnem, kromě již přijatých opatření jsou intenzivně diskutovány další, především:
V případě potřeby pomoci s konkrétní záležitostí jsme vám plně k dispozici.
Autoři: Robert Nešpůrek, Pavel Amler, Tomáš Chmelka
Na začátku léta 2021 Evropská komise zveřejnila návrh revize nařízení eIDAS[1], kterému se začalo zjednodušeně říkat eIDAS 2.0. Evropská komise v něm předkládá významné změny nařízení zejména na poli elektronické identifikace, a to zavedením tzv. evropské peněženky digitální identity („Peněženka“).
Peněženka by měla mít podobu aplikace na mobilní telefony a jiná zařízení a měla by být založena na národní elektronické identitě. Peněženku by měly vydávat jednotlivé členské státy, popř. některý pověřený anebo uznaný soukromoprávní subjekt. Peněženka tedy nebude vytvářet novou elektronickou identitu, ale zajistí přeshraniční uznávání jednotlivých národních elektronických identit.
Peněženka by kromě základních osobních identifikačních údajů měla obsahovat i další tzv. atributy (např. řidičský průkaz, diplom, licence, osvědčení, odborná kvalifikace nebo rodný list). Zahrnutí dalších atributů nebude povinné, každý občan si jako držitel vlastní Peněženky bude moci individuálně zvolit, které atributy si do Peněženky nahraje a kdy a jak je použije. Sdílení osobních údajů a atributů by mělo být transparentní, sledovatelné a díky správnému technickému řešení i v souladu s nařízením GDPR[2].
Peněženku by mělo být možné užít také jako prostředek pro vytvoření kvalifikovaného elektronického podpisu nebo kvalifikované elektronické pečeti, což by mohlo do české společnosti přinést nový impuls k jejich širšímu využívání (mají stejné účinky jako vlastnoruční podpis na papíře).
Každý členský stát EU bude muset Peněženku vydat svým občanům do 12 měsíců ode dne, kdy schválený návrh eIDAS 2.0 vstoupí v platnost. Střízlivé odhady hovoří o tom, že eIDAS 2.0 by mohlo být schváleno do konce roku 2022. I kdyby se legislativní proces prodloužil, první vlastní digitální a snad i skutečně použitelné Peněženky použitelné napříč členskými státy Evropské unie bychom se mohli dočkat nejpozději v roce 2024.
Globální internetové společnosti ve Francii nedávno dostaly významné pokuty za nedodržování pravidel týkajících se uživatelského souhlasu s použitím cookies (včetně například americké společnosti Meta provozující sociální síť Facebook). Obdobné praktiky jsou však standardem také na českém internetu, a proto je potřeba tato rozhodnutí vzít v potaz.
Základním požadavkem platného souhlasu s použitím cookies je možnost jeho svobodného udělení či odmítnutí, a to obojí stejně snadným způsobem (tzn. uživatel nesmí být ani nepřímo tlačen do jedné z možností). Za situace, kdy jedna z možností je výrazně jednodušší (tak říkající na jeden klik) a druhá uživatele zatěžuje nutností proklikat se několika okny či scrollovat dlouhým textem, či jej nabádá k jednotlivému odmítání každé jedné z mnoha marketingových cookies, dá se právem o svobodném a ekvivalentně snadném odmítnutí souhlasu pochybovat.
Na českém internetu se tento způsob získávání souhlasů stal standardem a i mezi odbornou veřejností se najdou hlasy, které jsou schopny takovéto provedení cookies banneru propagovat jako modelový případ souhlasu. Dozorové úřady v Evropě jsou ale jiného názoru a vzhledem ke koordinaci evropských dozorových úřadů v oblasti ochrany osobních údajů lze očekávat, že i Úřad pro ochranu osobních údajů bude tento trend následovat. Z tohoto důvodu doporučujeme ověřit, že Vámi používaný cookie banner opravdu naplňuje požadavky na udělení platného uživatelského souhlasu – v opačném případě se vystavujete riziku udělení (zbytečné) sankce.
S kybernetickými útoky zaměřenými na zranitelnosti softwarových aplikací se v poslední době setkáváme pomalu každý den. Evropská unie si je těchto událostí vědoma a rozhodla se s nimi alespoň částečně bojovat.
Na základě přijatého unijního Aktu o kybernetické bezpečnosti[3] by měl v nejbližší době vejít v život Evropský rámec pro certifikaci kybernetické bezpečnosti, jehož primárním cílem je zaručit vyšší standard kybernetické ochrany a bezpečnosti, jak pro nabízené produkty, služby a procesy, tak pro koncového uživatele.
Tento rámec současně zavádí jednotný systém pro certifikaci produktů, služeb a procesů v oblasti kyberbezpečnosti. Styčným bodem tohoto rámce bude Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací (ENISA), která tímto významně posílí na svém mandátu a stane se z ní stálá agentura EU pro kybernetickou bezpečnost. ENISA bude také koordinovat jednání členských států, orgánů EU a dalších zúčastněných stran v oblasti kyberbezpečnosti.
Evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti počítá s vícero úrovněmi záruky – „základní“, „významnou“ nebo „vysokou“. Úroveň certifikace vždy závisí na úrovni rizika z hlediska pravděpodobnosti a dopadu bezpečnostního incidentu, jež je spojeno se zamýšleným použitím produktu, služby nebo procesu. Akreditace bude vydávána na období nejvýše pěti let a je možné ji obnovit za stejných podmínek. Certifikace bude dobrovolná, pokud nebude závazným předpisem stanoveno jinak.
Na základě související novely českého zákona o kybernetické bezpečnosti má být NÚKIB[4] určen tzv. vnitrostátním subjektem certifikace kybernetické bezpečnosti. NÚKIB tak bude mít rozšířen okruh svých pravomocí a bude dohlížet na dodržování pravidel zahrnutých v evropských systémech certifikace kybernetické bezpečnosti a tato pravidla vymáhat, v příslušných případech autorizovat nebo pověřovat subjekty posuzování shody k udělování certifikací a řešit stížnosti podané fyzickými nebo právnickými osobami v souvislosti s evropskými certifikáty kybernetické bezpečnosti.
Certifikáty vydané v rámci těchto systémů budou platit ve všech zemích EU a tím vznikne jednotný systém, díky kterému koncoví uživatelé snadněji získají důvěru v bezpečnost těchto technologií. Naopak společnostem usnadní tento systém přeshraniční podnikání a zajistí certifikaci napříč Unií. Určitě tedy doporučujeme tento vývoj sledovat a minimálně zvážit provedení této certifikace, jakmile to bude možné.
Naše advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS společně s technologickým partnerem Artinii představila nový inovativní blockchainový projekt s názvem Certoo. Tato služba ve zkratce představuje „digitálního notáře“ a uživatelům v podstatě umožňuje získat bezpečný a nezpochybnitelný důkaz o autorství dokumentů či dat.
Díky této službě může uživatel své autorství doložit certifikátem, který obsahuje veškeré informace důležité k doložení autorství/vlastnictví. Tyto informace není možné díky použité blockchainové technologii dodatečně měnit. Služba Certoo tak přináší nový standard na poli ochrany duševního vlastnictví.
Certoo představuje velmi přívětivý a návodný online nástroj, který mohou používat všechny kategorie uživatelů. V první kroku uživatel nahraje soubor s dílem jakékoliv povahy, kterému je přidělen unikátní hash (de facto digitální otisk nahraného souboru). Tento hash je následně začleněn do blockchainu sítě Litecoin (veřejný a transparentní blockchain), na základě čehož uživatel (autor) obdrží svůj unikátní certifikát, kterým může prokazovat své autorství/vlastnictví.
Každý uživatel zároveň získává přístup k vlastnímu soukromému online uložišti. Do tohoto prostředí může dle potřeby nahrávat další projekty a provádět jejich administraci. Díky tomu má vždy po ruce originální soubor, kterým ke konkrétnímu datu prokazatelně potvrzuje, že uživatel v daném čase měl soubor v držení, čímž může v případě sporu prokázat své autorství/vlastnictví. Samozřejmostí je zajištění nadstandardního zabezpečení a šifrování uložených dat.
[1] Nařízení č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu.
[2] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).
[3] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/881 ze dne 17. dubna 2019 o agentuře ENISA, o certifikaci kybernetické bezpečnosti informačních a komunikačních technologií a o zrušení nařízení (EU) č. 526/2013
[4] Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost
Zdroj: Estate (únor)
I jednoduchý náčrt může být chráněn autorským právem a jakákoli jeho změna, úprava nebo rozpracování je možné jen se svolením autora. Jednoduchá poučka působí v oblasti developmentu mnohdy komplikace. Třeba v případě karlovarského hotelu Thermal nebo pražského obchodního domu Máj. „Než se pouštět do složitých debat o změnách nebo úpravách staveb, je nejlepší vše předem ošetřit licenční smlouvou,“ říkají v rozhovoru advokáti Ivan Rámeš a Tomáš Havelka z HAVEL & PARTNERS.
Tomáš Havelka: Autorský zákon nevyjmenovává zcela přesně, co je a co není autorským dílem. Máte pravdu, že v zákoně nenajdeme výslovně pojmy jako „výkres“, „náčrt“ nebo „3D model“. Proto je možná lepší si úvodem říct, co je podle definice zákona autorské dílo, protože na tuto otázku zákon odpověď má. Základním kritériem pro přiznání autorskoprávní ochrany je, aby dílo bylo „jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora“.
Ivan Rámeš: I náčrt, ve kterém je vyjádřena nějaká tvůrčí činnost, například ukázka, jak umístit stavbu do krajiny, podoba stavby jako takové a podobně, již může být chráněn autorským právem. Pokud však někdo nakreslí stavbu velmi schematicky jako obyčejný kvádr, neprojevil v tom žádnou tvůrčí činnost, a nevytvořil tak autorské dílo. Pokud ale do náčrtu vloží kus své představivosti, nápaditosti, tak i jednoduchý náčrt může být chráněn autorským právem. Jakákoli jeho změna, úprava nebo rozpracování je pak – až na výjimky – možná jen se svolením autora.
IR: Nelze, protože žádná taková databáze neexistuje, a ani by vlastně nedávala smysl. Autor se stává autorem hned poté, co dílo vytvoří. Například fotograf pořídí fotografii, malíř nakreslí obraz nebo architekt vytvoří projekt. Ochrana vzniká automaticky a není třeba běhat na úřad si dílo registrovat. Dokonce je zcela zbytečné k dílu připojovat texty typu: „autorská práva vyhrazena“ nebo symbol ©, jak to mnozí dělají. Toto má původ v anglosaském světě, ale v evropském právním řádu je to k ničemu. Zajímavostí je, že autor si ani nemusí být vědom toho, že vytvořil autorské dílo, a i tak k němu získává autorská práva.
TH: V praxi mohou vznikat otázky, kdo a kdy vlastně dílo vytvořil. To však nesouvisí s otázkou, zda autorské právo vzniklo. Jen se řeší, kdo byl první, a kdo je tedy autorem.
IR: Pro tyto případy existují služby, které vám potvrdí, že k určitému dni jste jim předložil určitý dokument, fotografii či jiný soubor. Ty poskytuje například DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura. Můžete využít i elektronickou službu Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) nebo i jen zajít k notáři, aby vám osvědčil, že k určitému dni mu byla předložena verze vaší básně. V případě architektury tedy náčrt, 3D model stavby či cokoli jiného.
IR: Ano. Spojili jsme se s technologickým partnerem a vytvořili službu Certoo, díky které si lze k okamžiku nahrání díla do služby opatřit důkaz, že k tomuto datu dílo existovalo. Například v případě fotografie stačí jednoduché nahrání JPG souboru a následně stáhnout certifikát. Je to snadné a zabere to pár vteřin.
IR: Autor projektu. Pokud jde čistě o autorský zákon, tak autor projektu nabývá autorská práva umožňující komukoli zakázat užití projektu, provádět na projektu jakékoli změny či úpravy. Objednatelé mohou autorské dílo užít pouze na základě licenční smlouvy nebo zákonných výjimek, které jsou často velmi obecné a pro objednatele těžko dosažitelné.
IR: Jednou z výjimek je možnost změny dokončené stavby bez souhlasu autorů. Vedle podmínek nezasahovat nepřiměřeně do oprávněných zájmu autorů a neužívat dílo v rozporu s jeho běžným užitím ještě musíte splnit podmínku nezbytné nutnosti, nezbytného rozsahu a při tom všem zachovat hodnotu architektonického díla.
TH: Nezbytnou nutností se rozumí jen ty případy, kdy se změny objektivně musí provést, třeba pokud se změnily bezpečnostní předpisy a je potřeba dát s nimi stavbu do souladu. Musí se to ale dít jen v nezbytném rozsahu. Nelze tak instalaci nových protipožárních dveří využít k celému přepracování vstupního foyer. Než se ale pouštět to těchto složitých debat, tak je skutečně nejlepší vše předem ošetřit licenční smlouvou.
IR: V poslední době si již nevybavuji projekt, u něhož by developeři taková práva zajistit nechtěli. Z jejich pohledu se jedná o jejich investici, oni hradí veškeré náklady na přípravu architektonické studie a veškeré navazující dokumentace, na materiál, realizaci stavby, a chtěli by tak k tomu mít i odpovídající rozsah práv z pohledu autorského práva. Ideálně tedy naprostou svobodu, jak s projektem a následně také stavbou zacházet. Pochopitelně i zde hraje roli vyjednávací síla architekta a developera.
TH: Určitě je zapotřebí ve smlouvách mezi developery a architekty ošetřit dostatečně široká oprávnění umožňující změny a úpravy stavby v budoucnu, které mohou být prováděny i prostřednictvím třetích osob. Zde vidíme v praxi nejvíce sporů, pokud se developer pokouší o změny staveb bez souhlasu architektů.
IR: Pokud získá nový majitel souhlas k provedení určité úpravy, může provést prakticky cokoli, co by takový souhlas zahrnoval. Často se však vize nového vlastníka neztotožňují s představami architektů, takže ti svůj souhlas s takovými změnami neposkytují. V takovém případě jsou pak možnosti nového vlastníka dosti omezené a úpravy jsou možné jen při splnění podmínek, o kterých jsme již hovořili.
TH: Velmi. Navíc v praxi se zpravidla neprokazuje, že dochází ke změně charakteru stavby. To autor ani prokazovat nemusí. Pokud nový vlastník nezískal souhlas od autora ke změnám stavby a začne provádět změny bez jeho souhlasu, je na novém vlastníkovi, aby on prokazoval, že hodnota stavby jako architektonického díla zůstala zachována.
IR: Autorovi stačí tvrdit, že dochází ke změnám autorského díla a požadovat zákaz provádění jakýchkoli změn. Nový vlastník pak musí prokázat všechny skutečnosti požadované příslušnou výjimkou, tedy že změny provádí z důvodu objektivní nutnosti, v nezbytně minimální míře a při zachování hodnoty architektonického díla.
IR: Hodně záleží na přístupu vlastníků staveb a architektů. Setkáváme se v praxi s jak velkým vzájemným respektem, tak s nesmyslnými požadavky jedné ze stran. Spíše ale platí, že se investoři a noví vlastníci do střetů s architekty nepouští. Respektují je a berou je a jejich autorská práva jako součást běžné praxe. A to je dobře jak pro autory, tak i pro samotné investory.
TH: Ano, je to trochu těžko pochopitelný paradox. Podstata této otázky ale spočívá v tom, že autorský zákon takové jednání neschvaluje, pouze jej nezakazuje. Zbourání stavby totiž není změnou autorského díla, takže se pohybuje mimo sféru autorského zákona.
IR: Nejde jen o budovu televizního vysílače a hotelu Ještěd, hodně se totožná otázka řešila také ve vazbě na Tančící dům v Praze. Jedná se o mediálně známé kauzy, protože se týkají veřejně známých staveb. Tyto spory se v těchto případech točí okolo autorských majetkových práv, také jinak, že vyfocením nebo jiným zachycením podoby stavby na Ještědu dochází k rozmnožení autorského díla, a proto je takové jednání zakázáno.
IR: Jako advokáti jsme vázáni mlčenlivostí, proto spíše jen naznačím, jaké kauzy nám prošly pod rukama. V posledních letech jsme řešili, jak nový vlastník může upravit historickou stavbu bez souhlasu architektů, do jaké míry je možné upravit hangár pro letadla, když k tomu architekt neposkytl souhlas, nebo kdy může nový projektant použít původní projekt jiného architekta pro úpravu mostu.
TH: Asistovali jsme také klientům při přípravě počítačové simulační hry, která chtěla využívat reálné scenerie, aby přiblížila uživatelům opravdový zážitek jízdy vlakem napříč evropským kontinentem. Radili jsme jednomu historickému městu v Česku při jeho jednáních s architektem nové budovy knihovny, která měla ambici stát se novou městskou dominantou. Jednalo se o požadavky města na úpravu budovy této knihovny, aby splňovala požadavky stavebního úřadu pro kolaudaci, zejména co se týče bezpečnostních požadavků. V poslední době se nám také množí zadání na přípravu dokumentace pro realizaci zakázek využívajících metodu BIM, kde je otázka řádného zasmluvnění architekta ještě významnější, protože informační model stavby vytvářený touto metodou bude mít mnohem širší využití než doposud zpracovávaná projektová dokumentace.
IR: Ještě jsem si vzpomněl na jednu velmi zajímavou kauzu, a to zastupování klienta-architekta ve sporu týkajícím se napodobeniny jedné mezinárodně oceňované stavby benzinové pumpy využívající unikátní tvary. Tato kauza může zásadním způsobem přispět ke způsobu, jakým si architekti před soudy mohou chránit svá práva.
Hlavní specializací partnera advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS Ivana Rámeše je právo duševního vlastnictví a technologií. V této oblasti se zaměřuje zejména na komplexní nastavení IP strategie, a to jak v ČR, tak i ve světě, dále na vymáhání práv průmyslového vlastnictví a autorských práv. Především pak na problematiku padělků a nedovolených napodobenin, paralelních dovozů a otázek tzv. vyčerpání práv.
Advokát HAVEL & PARTNERS Tomáš Havelka se specializuje na oblast práva duševního vlastnictví, práva ICT a moderních technologií obecně a má také zkušenosti s právem obchodních společností, akvizicemi, obchodním právem obecně a evropským mezinárodním právem soukromým. Studoval rovněž nizozemské právo duševního vlastnictví a právo ICT.
V rámci dohod o stanovení dvojích cen dodavatel účtuje kupujícímu za stejný produkt různé velkoobchodní ceny podle toho, zda má být zboží dále prodáváno on-line nebo v kamenných prodejnách.
Dohody o dvojích cenách nemusí vždy představovat omezení hospodářské soutěže. Pokud však tímto způsobem dochází k znevýhodnění on-line prodejů, lze protisoutěžní povahu takových dohod předpokládat. Komise totiž považuje internetový prodej za klíčový nástroj, který distributorům umožňuje oslovit velké množství nejrůznějších zákazníků a jehož využívání pro další prodej by obecně nemělo být omezováno.
Podle dosavadní blokové výjimky představují dohody o stanovení dvojích cen omezení pasivního prodeje, neboť je jimi znevýhodňován prodej zboží prostřednictvím internetu. Připomínáme, že podle čl. 4 písm. b) bod i) VBER může dodavatel v určitých situacích omezit aktivní prodeje distributora, nikdy však prodeje pasivní.
Při aktivním prodeji odběratel jednotlivé zákazníky aktivně oslovuje, např. poštou, e‑mailem nebo na osobních schůzkách. Může jít rovněž o situace, v nichž se distributor cíleně zaměřuje na určitou skupinu zákazníků anebo na určité území. Za pasivní prodej se naopak považuje prodej uskutečněný v reakci na nevyžádanou poptávku ze strany zákazníků nebo provádění obecné reklamy.
Komise v současných Pokynech k vertikálním omezením uvádí, že pokud podle vertikální dohody bude distributor za produkty, které má v úmyslu prodat prostřednictvím internetu, platit vyšší cenu než za produkty, jež chce dále prodávat v kamenných prodejnách, představuje pak taková dohoda tvrdé omezení. Komise tedy považuje takové jednání za natolik škodlivé, že by mělo být ze své podstaty zakázáno.
Dodavatel tedy nesmí své distributory omezovat v uskutečňování on-line prodejů. Přesto se však s nimi může (podle současných Pokynů k vertikálním omezením) dohodnout na tom, že jim uhradí paušální částku na podporu on-line či off-line prodejů.
Dohody o stanovení dvojích cen však za určitých podmínek mohou být ze zákazu protisoutěžních dohod vyňaty na základě výjimky podle čl. 101 odst. 3 SFEU. A to například tehdy, pokud je prodej prostřednictvím internetu (oproti off-line prodeji) spojen s významně vyššími náklady na straně dodavatele. To si můžeme ukázat na následujícím příkladu. Výrobce domácích spotřebičů prodává své zboží maloobchodnímu prodejci, který k dalšímu prodeji využívá vlastní e-shop i kamenné prodejny. Pokud si spotřebitel koupí domácí spotřebič přímo na prodejně, prodejce u něj doma provede odbornou instalaci. Tuto doplňkovou službu však prodejce neposkytuje ve vztahu ke zboží, které je zakoupeno prostřednictvím internetu. Domácí spotřebič, který je zakoupen on-line a který nebyl odborně nainstalován, však nemusí správně fungovat. On‑line prodej pak může být spojen se zvýšeným počtem stížností anebo reklamací, které dodavatel musí v záruční době řešit. Uzavření dohody o stanovení dvojích cen pak může být v uvedené situaci motivováno vyššími náklady, které dodavateli v souvislosti s on-line prodejem vznikají. Cílem takové dohody není odradit maloobchodního prodejce od využívání internetu, a proto může být při splnění dalších podmínek uplatněna výjimka podle čl. 101 odst. 3 SFEU.
Návrh VBER upravuje omezování aktivních a pasivních prodejů stejně jako dosavadní právní úprava. Nadále tedy bude možné za splnění přísných podmínek omezit aktivní prodej, pasivní prodej však bude muset vždy zůstat povolen.
Návrh Pokynů k vertikálním omezením však počítá s odlišným přístupem k dohodám o stanovení dvojích cen. Komise uvádí, že na dohody o stanovení dvojích cen se za určitých okolností nově může uplatnit bloková výjimka. To však půjde jen za podmínky, že taková dohoda bude distributora motivovat k odpovídajícím investicím do rozvoje on-line nebo off-line prodejního kanálu, resp. jej bude za takové investice odměňovat. Jinak řečeno, zboží určené k prodeji v kamenné prodejně může být distributorovi nabízeno za nižší velkoobchodní cenu než zboží určené k prodeji prostřednictvím internetu, pokud to bude zdůvodněno rozdílnou výší uskutečněných investic anebo vynaložených nákladů. A to i tehdy, pokud cílem dohody bude podpořit prodejní úsilí distributora v kamenných prodejnách.
Komise tedy navrhuje, že dohody o stanovení dvojích cen již nebudou nutně považovány za tvrdá omezení. A to tehdy, pokud rozdíl v účtovaných cenách bude odpovídat rozdílným nákladům, které distributorům vznikají v souvislosti s různými způsoby maloobchodního prodeje. Pokud by však rozdílné velkoobchodní ceny účtované za zboží určené k off-line prodeji a k on-line prodeji efektivně bránily využívání internetu jako prodejního kanálu, půjde podle Komise i nadále o tvrdé omezení.
Na dohody o stanovení dvojích cen se nově za určitých okolností bude moci uplatnit bloková výjimka, což při splnění všech předpokladů zvýší právní jistotu na straně dodavatelů.
Nově by měl být uplatňován přístup, podle kterého stanovení dvojích cen nutně nebude představovat tvrdé omezení soutěže. Bude tomu tak tehdy, pokud účtování rozdílných cen bude možno vysvětlit odlišnými náklady spojenými s on-line, resp. off-line prodejem. Nová právní úprava tedy s sebou přinese vyšší míru flexibility.
Věříme, že díky nové úpravě budou distributoři moci využívat internet efektivněji a cíleněji. Dodavatelé budou mít naopak vyšší smluvní volnost v tom, jak dodavatelsko-odběratelské smlouvy nastavit co možná nejvýhodněji. Vzniká otázka, zda po novelizaci bude přípustné cenově zvýhodnit prodeje prostřednictvím internetu (na úkor prodeje v kamenných prodejnách). Jinými slovy, zda dodavatel bude moci legálně (cenově) znevýhodnit off-line prodeje realizované distributorem. Domníváme se, že ano. K takovému závěru lze dospět výkladem návrhu Pokynů k vertikálním omezením, podle kterých se pouze on-line prodeje považují za pasivní (a nesmějí být omezovány). Rozumíme přitom, že stejný názor zastává i Komise.
Zpravodaj DLC Countdown pro vás zajišťuje advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.
Pokud budete potřebovat jakékoli doplňující informace anebo naši asistenci s nastavením distribučního systému, s důvěrou se obraťte na partnera Roberta Nerudu anebo na partnera Štěpána Štarhu.
Chcete se dozvědět více? Zůstaňte s námi…
Až do 1. června 2022 vám rádi budeme poskytovat pravidelný informační servis obsahující všechny podstatné informace týkající se změny pravidel pro uzavírání vertikálních dohod. To vše proto, abyste se společně s námi mohli dobře připravit na budoucnost. Budeme rovněž rádi, pokud navštívíte internetové stránky platformy DLC anebo její profil na sociální síti LinkedIn. Naleznete zde mnohem více informací týkajících se vertikálních dohod, a to z pohledu soutěžního i závazkového práva. Celkem 27 týmů specializovaných právníků z celé Evropy pracuje na tom, aby se platforma stala vaším oblíbeným zdrojem informací, na kterém budete hledat praktické rady pro vaše podnikání.
Zdroj: Eprávo.cz
Autoři: Pavel Amler, Martin Stančík
O blockchainu slyšel asi každý z nás, pravděpodobně v souvislosti s kryptoměnami. Samozřejmě, vývoj samotného blockchainu neodmyslitelně souvisí s myšlenkou decentralizovaných financí. Přeci jen, právě díky Bitcoinu nám byla představena tato úchvatná a potenciál skýtající technologie. Samotné využití technologie blockchainu lze ale spatřovat i v řadě dalších hospodářských odvětví. Můžeme s nadsázkou konstatovat, že budoucnost je blockchain. Jak jsou na tom právníci s blockchainem? Bude se jednat o pomyslný grál na poli poskytování právních služeb? Na to se blíže podíváme na následujících řádcích.
Úvodem je třeba si alespoň ve zjednodušené formě vyjasnit, co myslíme pojmem blockchain. Blockchain lze chápat jako určitý druh speciální distribuované databáze, tzv. peer-to-peer síť, na které probíhají tisíce transakcí mezi uživateli denně (jedná se o takový digitální, decentralizovaný trh). Tato síť je unikátní v tom, že není řízena centrální autoritou, naopak správu a provoz vykonávají decentralizovaně samotní uživatelé (tzv. uzly: vlastnící kopií daného blockchainu). Zjednodušeně řečeno, blockchain není řízen jedním serverem na jednom místě, není závislý na jediném serveru/databázi, ale server je „nakopírován“ mezi dalšími uživateli/uzly.
Díky této decentralizaci serverů/databází je blockchain bezpečnější variantou než centralizovaná síť. Pokud totiž dojde k externímu útoku na jeden ze serverů nebo přírodní katastrofě, která může značně poničit servery a ovlivnit jejich provoz, tak blockchainová síť s velkou pravděpodobností „nespadne“. Jednoduše ke svému provozu využije dalších x nakopírovaných, funkčních databází.
Schvalování a provádění transakcí na blockchainu obvykle podléhá tzv. principu většinového rozhodování uživatelů/uzlů. K úspěšné verifikaci transakce dojde pouze v případě, že se na tom shodne většina (stačí i prostá většina, většinu lze ale modifikovat) uzlů/uživatelů vlastnících kopii blockchainu. Tito uživatelé jsou samozřejmě motivováni prostřednictvím různých odměn k tomu, aby tuto povinnost schvalování vykonávali řádně a správně (typickou odměnou jsou kryptoměny).
Data o transakcích jsou následně po většinovém konsenzu ukládány do blockchainu v podobě bloků, které se na sebe jednotlivě řetězí. Každý blok v sobě nese data, která jsou zašifrována do tzv. hashe (číselný kód představující „otisk“ příslušných transakčních dat) prostřednictvím kryptografické funkce.
Díky své decentralizované povaze a postupnému řetězení bloků je blockchain považován za velice bezpečnou datovou síť, kterou v zásadě nelze prolomit.
Jak již bylo výše zmíněno, blockchain je v dnešní době majoritně využíván v oblasti decentralizovaných financí (zejm. v oblasti kryptoměn). Potenciál blockchainu ale bezesporu nekončí pouze v tomto odvětví, dokonce už i v okolních evropských státech můžeme najít veřejnoprávní blockchainové projekty, například blockchain ověřující akademické listiny na Maltě nebo také blockchainový projekt v Lucembursku sloužící ke správě infrastruktury. Pozadu ale nezůstává ani soukromá sféra, např. s využitím blockchainu pro řízení distributorské sítě, jako datové uložiště nebo blockchain jako nástroj pro identifikaci stran nebo ověřování listin/autorských děl.
V souvislosti s ověřováním autorství na blockchainu si můžeme uvést i jeden český projekt, na jehož vývoji se podílela i kancelář HAVEL & PARTNERS s.r.o. Projekt s názvem Certoo umožňuje zajistit důkaz proti kopírování či napodobování určitého díla (např. grafické, hudební, písemné atd.).[1] Blockchain může být velice účinný důkazní prostředek, který už je dokonce aktivně využíván některými zahraničními soudy (zejména v Číně).[2] Zavedení tohoto důkazního prostředku do praxe českých soudů proto lze dle našeho názoru v blízké době očekávat.
Když už došlo na autorská díla, nelze opomenout ani další způsob využití blockchainu, který je s autorským právem do velké míry spjatý – tímto je fenomén poslední doby zvaný NFT („non-fungible tokens“). NFT lze obecně definovat jako certifikát zapsaný v blockchainu, který je přímo vázaný na předmět ať už z reálného nebo digitálního světa (obrazy, herní předměty, Tweety, koláže apod.), přičemž tento certifikát v sobě nese nezastupitelnou a jedinečnou informaci (či splývá jako zápis na blockchainu s předmětem samotným). Díky ověřitelnému a transparentnímu vlastnictví je pro držitele NFT mnohem snazší prokázat existenci jejich vlastních práv či se domáhat jejich určení.
V reálném světě mají autoři značně omezenou možnost kontrolovat osud jejich díla a případně odhalit i porušení práv autorských – toto úskalí však u NFT odpadá, jelikož díky blockchainu u nich bude vždy možné identifikovat jejich původ, originální obsah či ověřit samotnou autentičnost NFT. Kromě jednodušší ochrany je dalším významně motivujícím benefitem to, že autor má u každého dalšího přeprodeje jím vytvořeného NFT nárok na podíl z ceny.
S implementací blockchainu úzce souvisí i poskytování kvalitního právního poradenství. Právní služby v souvislosti s blockchainem si můžeme rozdělit do několika pomyslných skupin.
První skupina je tzv. start-upová neboli investiční. Právní služby v této fázi se budou primárně zaměřovat na financování blockchainového projektu, provedení řádného due dilligence pro nově „rozjíždějící se“ společnosti nebo také nastavení základních procesů a vztahů ve společnosti (např. tzv. DAO jako decentralized autonomous organization). Většinou půjde o korporátní (tvorbu stanov, akcionářských smluv nebo inkorporaci samotného blockchainu do společnosti) a investiční agendu (jakým způsobem financovat daný projekt – např. venture capital nebo bankovní financování).
Druhou kategorii si pro účely tohoto článku můžeme nazvat jako tzv. regulatorní. V rámci této kategorie si asi každý z nás zprvu představí tvorbu obecné právní úpravy na poli blockchainu. Určitě tento pohled neodmyslitelně souvisí s regulatorní složkou na celostátní úrovní, ale z pohledu poskytování právních služeb se spíše budeme věnovat regulatorní činnosti na úrovni soukromoprávní sféry (tj. na úrovni tzv. privátního blockchainu), jednalo by se majoritně o dostání případné finanční regulaci či tvorbu firemního compliance. V rámci tvorby firemního compliance by se hlavní náplň práce právníka zaměřovala na nastavení interních norem a procesů, které úzce souvisí např. s kyberbezpečností na blockchainu, s vymezením odpovědnosti na firemním blockchainu, s nastavením základního návodu použití blockchainu nebo ve vymezení základních kompetencí zaměstnanců/vedoucích zaměstnanců na blockchainu atd.
Třetí skupina je tzv. sporová agenda. Jedná se o kategorii, které se samozřejmě většina z nás chce obloukem vyhnout. Ale i v prostředí blockchainu mohou nastat spory, které bude potřeba vyřešit soudní nebo alternativní cestou řešení sporů. Primárně půjde o odpovědnostní spory a vymáhání náhrady škody, tj. pokud například dojde k nějaké technické chybě a ke smazání některých důležitých dat klienta/společnosti nebo dojde k externímu hackerskému útoku (tzv. 51% útok a vytvoření druhého řetězce bloků) nebo i k interní sabotáži. Z tohoto hlediska bude pro společnosti velice podstatné zaměřit se blíže na složku jak externí, tak interní kyberbezpečnosti.
Z výše uvedeného lze usoudit, že právníci jsou neodmyslitelně spjati s implementací blockchainu do hospodářského života. Dle našeho názoru právě IT a právní služby budou zastávat hlavní podpůrnou roli v rámci procesu inkorporace blockchainu do ekonomických vztahů.
[1] Více viz na https://certoo.eu/.
[2] viz Rozhodnutí Internetového soudu v Hangzhou ve věci Hangzhou Huatai Yimei Culture Media Co., Ltd. Vs. Shenzhen Daotong Technology Development Co., Ltd (sp. zn. Zhe 0192 No. 81) nebo Rozhodnutí ve věci Lanniuzai Image （Beijing） Co., Ltd. vs. China Growth Capital Management (Beijing) Co., Ltd. (sp. zn. Jing 0491 Min Chu No. 724).
Autoři: David Krch, Václav Audes, Vlaďka Laštůvková
Rádi bychom Vás touto cestou informovali o závěrech tzv. Koordinačního výboru[1] ve věci daňových implikací zpětných plateb pojišťovnám z titulu risk-sharingu.
Koncem loňského roku se Koordinační výbor zabýval otázkou opravy základu daně (a DPH) při zpětných platbách zdravotním pojišťovnám v případech, kdy smlouvu o limitaci rizik / nákladů spojených s hrazením léčivých přípravků (tzv. risk-sharing) zdravotní pojišťovna uzavírá s držitelem rozhodnutí o registraci daného léčivého přípravku (MAH), avšak zpětnou platbu (v zápisu označovanou jako „bonus“) vyplácí zdravotní pojišťovně lokální distributor (v zápisu označovaný jako importér, obvykle ze stejné skupiny jako MAH). Jedná se o standardní model risk-sharingu – viz schéma níže:
Generální finanční ředitelství v rámci závěru koordinačního výboru v uvedeném případě potvrdilo, že lokální distributor je oprávněn snížit základ daně (a DPH) z titulu výplaty zpětné platby zdravotní pojišťovně podle § 42 zákona o DPH, pokud:
Znění celého příspěvku Koordinačního výboru (v českém jazyce) je dostupné zde.
V případě jakýchkoliv dotazů jsme Vám k dispozici. Rádi Vám poskytneme bližší informace, případně posoudíme nastavení oprav základu daně (a DPH) ve světle výše uvedeného.
[1] Tzv. Koordinační výbor je označení pro společné jednání Komory daňových poradců a Generálního finančního ředitelství, z něhož se pořizuje zápis, který má povahu doporučujícího stanoviska pro správce daně.
Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS zvítězila v anketě TOP Zaměstnavatelé a poosmé za sebou se stala nejžádanějším zaměstnavatelem mezi advokátními kancelářemi v České republice. V anketě, kterou každoročně pořádá Asociace studentů a absolventů, hlasují studenti českých vysokých škol. Ti hodnotí firmy podle kritérií, jako jsou pracovní prostředí, společenská odpovědnost, odborné zázemí či výhled na budoucí vysoké příjmy, a volí tak nejatraktivnější zaměstnavatele v jednotlivých oborech.
„Je skvělé, že pro studenty právnických fakult zůstáváme na trhu práce jejich první volbou,“ říká k ocenění řídící partner Jaroslav Havel. „Vyhledávání talentovaných a cílevědomých studentů a absolventů je pro nás zcela zásadní. Jsme si vědomi toho, že úspěšnou firmu tvoří především lidé, kteří pro ni rádi pracují a mají možnost se v rámci ní rozvíjet. Proto naše role náborem zdaleka nekončí; studentům nabízíme nejen stabilní zázemí největší nezávislé advokátní kanceláře na středoevropském trhu, ale umožňujeme jim především dál profesně růst.“
HAVEL & PARTNERS má v současnosti již 290 právníků a daňových poradců. Poskytuje komplexní právní a daňové služby ve všech oblastech práva a podnikání celkem 2 500 klientům, mezi které se řadí nejvýznamnější české a zahraniční firmy i úspěšní podnikatelé. Studenti a absolventi právnických fakult tak mají možnost podílet se na špičkovém poradenství ve světě velké advokacie, v němž se reálně setkávají s tou nejnáročnější klientelou. Zároveň mají možnost si v praxi vyzkoušet i pro nastupující právnickou generaci atraktivní obory budoucnosti, jako jsou digitalizace, technologie, ESG, private equity nebo venture capital.
„Rád bych studentům za jejich hlasování v anketě TOP Zaměstnavatelé poděkoval. Těší mě, že nás vnímají jako stabilní, silnou a důvěryhodnou firmu, která jim může nabídnout výjimečnou příležitost pro vstup do světa advokacie i jejich další kariérní rozvoj,“ komentuje první místo v anketě personální ředitel HAVEL & PARTNERS Daniel Soukup. „Od počátku u nás mají mladí perspektivní profesionálové šanci využívat unikátní, léty budované firemní know-how a vedení zkušenějších kolegů, a často se tak záhy dostávají k mimořádně zajímavým případům,“ dodává.
Radka Rainová
