Zdroj: Ekonom
Kýženou webovou doménu lze od spekulanta získat soudní cestou i prostřednictvím alternativního řízení před rozhodčím soudem. Rozdílem je rychlost.
Představte si, že plánujete otevřít luxusní butik na hlavní třídě, ale místo slavnostního zahájení provozu vám někdo přímo před vchod postaví stánek se stejným názvem a levnými padělky – přesně tak v digitálním světě funguje parazitování na doménách. Na situaci, kdy si nejpřiléhavější jméno přivlastní jiná osoba, narážejí jak zavedené společnosti, tak začínající podnikatelé. České právo nabízí vedle podání žaloby u příslušného soudu jako možnost nápravy i alternativní řešení v podobě speciálního řízení. Je možné ho zkusit i v případě, že si někdo zaregistruje doménu podobnou, lišící se třeba jedním písmenem.
Registrace doménového jména odpovídajícího názvu firmy, která byla čerstvě zapsána do obchodního rejstříku, nebo ho připomínajícího, je oblíbený způsob, jak zkusit na cizím byznysu parazitovat. Její majitel ji tomu, kdo pod značkou podniká, nabídne k prodeji i za vysoké částky. Zná to i stát – například e‑shop eDálnice zřízený pro prodej dálničních známek se dlouhodobě potýká s různými soukromými obchody, které na stránkách s nápadně podobnými názvy nabízejí známky s přirážkou.
Zmíněné speciální řízení probíhá před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Jeho výsledkem může být zrušení cizí registrace domény či její převedení na navrhovatele. V loňském roce byla takto zahájena necelá tisícovka doménových sporů a netýkají se pouze domén končících .cz či .eu, ale i dalších.
Při volbě způsobu řešení je třeba vzít v potaz délku řízení. Alternativní cesta u rozhodčího soudu je kratší. „Celý proces od podání návrhu po vydání rozhodnutí trvá průměrně čtyřicet dní u UDRP (mezinárodní procesní pravidla sloužící k řešení sporů týkajících se generických domén typu .org či .com – pozn. red.), asi dva měsíce u .eu domény a u .cz typicky tři měsíce,“ vysvětluje Lenka Schäfer, tajemnice Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR a vedoucí oddělení doménových sporů. Rozdíl je dán především odlišnými procesními pravidly a lhůtami.
„Soud je časově úplně jiná liga – řízení před první instancí může zabrat i dva roky, s odvoláním a případným dovoláním klidně i čtyři až sedm,“ vysvětluje Tomáš Chmelka, odborník na doménové spory ze společnosti Havel & Partners. Advokát dodává, že délka řízení má přímý obchodní dopad, jelikož po dobu jeho trvání protistrana může doménové jméno dál využívat, odlákávat zákazníky, poškozovat reputaci podnikatele nebo mu ztěžovat práci s brandem. Ve prospěch řízení před rozhodčím soudem hovoří i to, že spory rozhodují pověření experti specializující se na právo duševního vlastnictví a IT a že probíhá online.
Hlavně délku klasického soudního řízení, které je také nákladnější, mohou částečně kompenzovat jiné výhody. „Soudní cestou můžeme požadovat podstatně více nároků – náhradu škody, zadostiučinění, zákaz protistraně pokračovat v protiprávním jednání,“ přibližuje Chmelka.
Drtivá většina podnikatelů podle expertů řeší spory o domény kratší cestou, ale vedou i paralelní řízení. U rozhodčího soudu požádají o převedení domény, zatímco finanční nároky uplatňují u klasického soudu.
I před rozhodčím soudem musí navrhovatel doložit, že předmětná doména je zaměnitelná s pojmenováním jeho byznysu či ochrannou známkou, že její současný držitel k ní nemá legitimní nárok a že k její registraci či užívání došlo ve zlé víře. Schäfer jako důkazy doporučuje předložit screenshoty webů, výpisy z rešerší známek nebo e‑mailovou komunikaci.
Nejtěžší bývá prokázat nekalý úmysl. „Typickými indiciemi mohou být nabídka prodeje doménového jména za nepřiměřenou cenu, pasivní držení bez reálného obsahu, přesměrování na konkurenční web nebo takzvané parkingové stránky s cílenou reklamou či načasování registrace těsně poté, co klientovo označení získalo na trhu viditelnost,“ vyjmenovává Chmelka.
V případě úspěchu se lze snadno a rychle domoci i výkonu rozhodnutí. „Na rozdíl od běžného rozsudku, se kterým musíte následně k exekutorovi, jsou naše rozhodnutí vykonávána technicky. Jakmile nabude rozhodnutí právní moci, je automaticky zasláno správci, který provede změnu v databázi. Doménu tedy převede na úspěšného navrhovatele nebo ji zruší,“ přibližuje tajemnice rozhodčího soudu.
Národní doménový správce, sdružení CZ.NIC, obvykle koná bez zbytečného odkladu. „Vykonat lze rovněž povinnost uloženou předběžným opatřením, jehož účelem je dočasná úprava poměrů,“ podotýká právnička sdružení Zuzana Průchová. Podvodný držitel pak nemůže s doménou do rozhodnutí nakládat, například ji převést na další osobu.
Typickou indicií naznačující zlou vůli může být například načasování registrace domény těsně poté, co klientovo označení získalo na trhu viditelnost.
Radka Rainová
