Autoři: Petr Sprinz, Dušan Sedláček, Jiří Rahm

V nedávné době vydal velký senát Nejvyššího soudu přelomový rozsudek, sp. zn. 31 Cdo 3936/2016, kterým změnil svou dosavadní judikaturu ohledně neoprávněného čerpání bankovní záruky.

Rozsudek Nejvyššího soudu a jeho odůvodnění

Za účelem zajištění závazků dlužníka z odpovědnosti za vady díla vystavila banka jako výstavce ve prospěch beneficienta bankovní záruku. Jedinou podmínkou pro čerpání bankovní záruky bylo podání písemné žádosti beneficienta společně s jeho písemným prohlášením o tom, že dlužník nesplnil své povinnosti ze smlouvy o dílo.

Beneficient následně požádal banku o plnění z titulu údajného vadného plnění dlužníka a bance tak v souladu se záruční listinou nezbylo, než po výzvě beneficientovi za dlužníka zaplatit. Soudy však následně rozhodly, že beneficientovi nárok z vadného plnění nevznikl. Uvedené rozhodnutí znamenalo, že bankovní záruka byla čerpána neoprávněně.

Podle obchodního zákoníku platilo, že dlužník je povinen zaplatit bance to, co banka plnila na základě záruční listiny. Obchodní zákoník dále pro případ neoprávněného čerpání bankovní záruky ukládal beneficientovi povinnost takto neoprávněně čerpané prostředky dlužníkovi vrátit a nahradit mu případnou škodu.

Ve své starší judikatuře Nejvyšší soud dovozoval, že jednou z podmínek vzniku nároku dlužníka na vrácení plnění ze strany beneficienta je předchozí vyrovnání se dlužníka s bankou. Takové vyrovnání je však nerealizovatelné, pokud je ohledně dlužníka vedeno např. insolvenční řízení.

Velký senát Nejvyššího soudu tak dle našeho názoru správně přehodnotil, že právní vztah mezi dlužníkem a beneficientem na straně jedné a právní vztah mezi dlužníkem a výstavcem na straně druhé jsou dva na sobě nezávislé právní vztahy vzniklé z různých právních důvodů. Nejvyšší soud proto uzavřel, že pro vznik oprávnění dlužníka požadovat po beneficientovi vrácení plnění, které na jeho úkor neoprávněně získal na základě bankovní záruky, není podmínkou, aby dlužník nejprve nahradil poskytnuté plnění bance jako výstavci bankovní záruky.

Důsledky rozhodnutí

Podle našeho názoru se diskutované rozhodnutí Nejvyššího soudu uplatní i na finanční (resp. bankovní) záruky řídící se aktuálním občanským zákoníkem, byť zákon nově otázku neoprávněného čerpání záruky výslovně neupravuje. Zásadní důsledky může rozhodnutí Nejvyššího soudu mít zejména pro vymáhání obdobných pohledávek dlužníka nacházejícího se v insolvenčním řízení, pro kterého by jinak podmínka předchozího plnění výstavci před vymáháním vlastní pohledávky za věřitelem byla takřka nesplnitelná. V kontextu insolvenčního práva toto přelomové rozhodnutí společně s loňskou novelou insolvenčního zákona, která si kladla za cíl překonat známý judikát ELMA-THERM, představuje zřejmý pozitivní trend v oblasti finanční záruky v případě úpadku dlužníka.