Zdroj: Právní rádce (duben 2022)
Autoři: Robert Nešpůrek, Pavel Amler, Tomáš Lupač
Digitální tokeny NFT se staly a jsou jedním z největších hybatelů v uměleckém odvětví za poslední dekádu. Jaká jsou však s nimi spojena rizika?
Blockchain, kryptoměny, decentralizované financování, web3 anebo NFT – to jsou pojmy, které v poslední době v odborných kruzích významně rezonují a zcela nepochybně představují další krok v technologickém rozvoji celé společnosti. Právě poslední zmiňovaný pojem je aktuálním předmětem zájmu v kryptosvětě, a to nejen jako jeden z dalších instrumentů k investování či spekulaci.
Co to však NFT vůbec je? Jaký je vztah autora podkladového díla, jeho digitální reprezentace a držitele NFT? Jaká rizika jsou s tímto typem nástroje spojena? To vše se dozvíte níže v našem článku.
Ve světě blockchainu (1) můžeme nalézt nejčastěji dva typy tokenů. Zastupitelné, kterými jsou například kryptoměny (bitcoin můžeme libovolně směnit za jiný bitcoin) (2), a nezastupitelné neboli NFT. Ty lze nejjednodušeji definovat jako jedinečný (nezastupitelný) certifikát zapsaný na blockchainu „napojený“ na konkrétní podkladové dílo (například obrázek, sběratelskou kartu či píseň). Tento zápis neboli certifikát se skládá z metadat, která osvědčují existenci určitých práv držitele k danému předmětu (převážně existenci vlastnických práv k digitální kopii podkladového díla). Takový certifikát, a obecně i NFT, lze z pohledu práva označit jako nehmotnou movitou věc, se kterou její vlastník může libovolně nakládat.
Jaké předměty však mohou sloužit jako podkladové dílo pro NFT? Nejjednodušším případem je samozřejmě existence fyzického díla, které se následně zdigitalizuje a formou NFT se zapíše na blockchain; nicméně NFT může vzniknout i bez existence hmotného (fyzického) substrátu, tedy z nehmotné věci.
Podmínkou nutnou pro vznik NFT je však vždy existence blockchainové sítě umožňující provádět zápis a transakce i s NFT. V současné době jsou NFT vytvářeny na základě standardu ERC-721 vytvořeného pro blockchain Ethereum. Při tvorbě, neboli mintingu, určuje tvůrce základní vlastnosti NFT. O vzniku tohoto typu tokenu je následně vytvořen záznam v blockchainové síti – je vydán certifikát o zápisu.(3) Samotné NFT obsahuje pouze základní informace o vlastníkovi, identifikaci a umístění předmětného díla.4
V rámci tvorby a obchodování s NFT vstupují do základní rovnice tři subjekty, a to: vlastník podkladového díla, autor podkladového díla a vlastník NFT.
Pokud je vlastník podkladového díla zároveň jeho autorem (například tím, že daný obrázek namaloval nebo vytvořil), může bez problémů vytvořit i NFT a dále s ním jakkoli disponovat. Pokud však NFT vytvoří osoba, která není vlastníkem podkladového díla ani jeho autorem a ani nemá dostatečná smluvní oprávnění, může vzniknout zásadní problém.
Původní autor totiž může požadovat po provozovatelích příslušných burz stažení neoprávněně vytvořeného NFT z jejich nabídky, a to dokonce i v případě, kdy už někdo toto NFT od prodávajícího na burze koupil.(5)
Dále je vhodné upozornit, že v praxi vlastník NFT není obvykle bez dalšího osobou oprávněnou podkladové dílo jakkoli užívat. Vlastník NFT proto nemůže ani zakázat vytváření kopií podkladového díla nebo NFT, případně není schopen omezit jejich jiné užití. Pouhé zakódování informace o vlastníkovi NFT tedy neznamená, že je zároveň i oprávněným subjektem k autorským právům k podkladovému dílu. Jedná se totiž o dva zcela odlišné instituty. Nositelem práv duševního vlastnictví k podkladovému dílu zůstává i nadále stále autor původního díla. Pokud tedy neexistuje právní vztah k podkladovému dílu, pak lze NFT označit maximálně za věc odvozenou (formu derivátu).
Převod práv k NFT na jinou osobu je proto nutné ošetřit prostřednictvím smlouvy, v níž si strany zároveň určí podmínky převodu, včetně licenčních oprávnění, možnosti komerčního užití podkladového díla apod. Pro úplnost uvádíme, že tyto smlouvy mají obvykle elektronickou formu a jsou podepisovány prostým elektronickým podpisem. Otázka jurisdikce práv autora pak není předmětem tohoto článku, ale vystačila by spíše na samostatnou publikaci.
Digitální předměty mohou být v NFT uloženy třemi různými způsoby: obojí na stejném blockchainu („on-chain“ – téměř se nevyužívá); dílo a NFT na jiném blockchainu nebo v decentralizovaném úložišti; nebo dílo na úložišti mimo samotný blockchain („off-chain“ – nejčastější případ).
Tyto různé mechanismy ukládání přinášejí pro NFT různá rizika. Pokud není umělecké dílo uloženo s NFT na stejném blockchainu, existuje možnost, že se vazba mezi NFT a uměleckým dílem přeruší a NFT se stane bezcenným. Jenže uchovávání děl a NFT na stejném blockchainu se příliš nevyužívá, protože samotné dílo a jeho přenos u každé transakce (včetně zápisu do blockchainové sítě) by extrémně zvyšovalo inanční náklady. Se snahou snížit poplatky za vedení blockchainové sítě jsou tak jednotlivá díla ve valné většině případů nahrávána právě na „off-chain“ serverech.
Pokud vytvoří NFT z autorského díla samotný autor, může sám rozhodnout o tom, zdali kupujícímu NFT udělí nějaká práva vztahující se k podkladovému dílu, či nikoli.
Pokud jsou tvůrce NFT a autor díla rozdílné osoby, je tvůrce NFT omezen právy, která získal od původního autora (situaci, kdy by došlo ke vzniku NFT neoprávněně, nebudeme v této části rozebírat).
Při nákupu NFT lze problémy spojené s autorskoprávními předpisy přinejmenším minimalizovat, jelikož je samotný nákup zpravidla doprovázen smluvními podmínkami, a to ať už podmínkami vytvořenými samotným autorem nebo podmínkami tržišť, na nichž se tyto NFT nabízejí.
Rozdíly v udělovaných právech lze uvést například na dvou nejznámějších typech NFT – Bored Ape Yacht Club a CryptoPunks. První typ uděluje držiteli NFT licenci k užití podkladového aktiva i pro komerční užití. Tvůrce CryptoPunks, společnost Larva Labs, však oproti tomu ke svým NFT nepřipojuje téměř žádná práva duševního vlastnictví a licence umožňuje používat NFT jen pro „osobní a nekomerční použití“. Držitel CryptoPunks tedy na rozdíl od držitele Bored Ape Yacht Club nemá právo vytvořit a prodávat vlastní trička s jeho vlastním avatarem CryptoPunks.
S NFT je však spojena celá řada rizik, která mohou způsobit až úplnou bezcennost tokenu. I přestože se v současnosti jedná především o neregulovaný sektor a velká část rizik je spíše neprávní (praktické) povahy, lze nalézt i celou řadu právních úskalí. Prvním problémem je situace, kdy se uživatel připojuje ke své kryptopeněžence (v níž má uložené dané NFT) pokaždé z jiného serveru (lokace).
Některé americké servery mohou zobrazovat evropským návštěvníkům odlišná data, případně neukazovat obsah žádný, pokud jejich stránky nesplňují požadavky evropské legislativy. To se dělo například po zavedení účinnosti nařízení GDPR.
Mnoho umělců se již setkalo s tím, že jejich díla zveřejněná na online platformách (například DeviantArt) někdo nelegálně stáhnul a následně z nich vytvořil NFT. Ačkoli již některé platformy umožňují monitorovat veřejné blockchainy a tržiště třetích stran a na případné zneužití autory samy upozorňují, proces ochrany zde nekončí. Po obdržení upozornění musí autor podat žádost o stažení na tržiště zveřejňující dané NFT. Dle umělců navíc proces ztěžuje dlouhá doba odezvy jednotlivých platforem a obrovské množství incidentů.(6)
Potenciálním problémem je taktéž i takzvaný wash trading, což znamená, že investor zároveň prodává a nakupuje aktiva s cílem vytvořit zavádějící tržní signál. Klasické regulované burzy disponují pojistkami, které brání této nelegální činností. V kryptosvětě však žádná taková ochrana není.
V rámci wash tradingu u NFT dochází nejen ke stimulaci umělé poptávky, ale i k vytváření publicity pro umělce. Případ wash tradingu nedávno zdokumentovala světová média při prodeji CryptoPunks v hodnotě 532 milionů dolarů. Nyní je jediným řešením vyhnutí se wash tradingu ověřování transakcí registrovaných v blockchainu, které je však pro naprostou většinu uživatelů neproveditelné.
Problémy s URL nastávají například v situaci, kdy provozovatel serverů, kde je uložené „originální“ dílo pro zobrazení NFT, ukončí činnost. V takovém případě dochází k tomu, že NFT (představující pouhý certifikát o vlastnictví dat = odkazu) je ztraceno.
Další potíží může být i to, když neexistuje záruka, že obsah NFT na daném odkazu zůstane stejný po celou dobu. Provozovatel serveru/úložiště totiž může soubor kdykoli nahradit něčím úplně jiným, což může způsobit i zásadní změnu ve významu a hodnoty daného NFT. Tento problém byl demonstrován na platformě OpenSea, kdy tvůrce NFT po jeho vytvoření a jejich následném prodeji změnil podkladové obrázky na odkazu obsaženém v NFT. Popsaná rizika jsou navíc multiplikována omezením nadstaveb jednotlivých platforem.
Zajímavou oblastí užití NFT je taktéž jejich vytvoření z volného díla, tedy díla, u nějž již uplynula doba, po kterou byla majetková autorská práva autora chráněna.(7) České právní předpisy umožňují užití takového volného autorského díla pouze s následujícími podmínkami: osoba si nesmí nárokovat autorská práva k původnímu dílu, a je-li to obvyklé a nejedná se o anonymní dílo, musí být při jeho užití uveden autor.(8)
O praktické provedení tvorby NFT z volně dostupných děl se pokusila například iniciativa Global Art Museum, která převzala obrazy z Rijksmuseum v Amsterdamu pod volnou licencí a následně z nich vytvořila animovaná a pohyblivá NFT. Podobný počin provedla i Galerie Ufizi ve spolupráci se společností Cinello, když v loňském roce reprodukovala obraz Michelangela (Doni Tondo) do digitální kopie.
Vlastníkům takto vydaných NFT však musí být zcela jasně vysvětleno, že jejich vlastnictví digitálních kopií se v žádném rozsahu nevztahuje na původní podkladové dílo a nestávají se tak jeho vlastníkem.
NFT a jejich užití tak v současné době představuje spíše nástroj možné spekulace než autorskou revoluci. Nelze však opomenout fakt, že díky své atraktivnosti a propojení s blockchainem se NFT stalo a je jedním z největších hybatelů v uměleckém odvětví za poslední dekádu, i proto, že umožňuje snadnější přístup retailových investorů do této oblasti.
(1) Blockchain lze chápat jako určitý druh speciální distribuované DLT databáze, tzv. peer-to-peer sítě. Tato síť je principiálně unikátní v tom, že není řízena centrální autoritou, naopak správu a provoz vykonávají decentralizovaně samotní uživatelé (tzv. uzly = vlastnící kopií daného blockchainu).
(2) Zastupitelné věci definuje v § 499 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
(3) V závislosti na typu zvolené burzy mohou být účtovány poplatky např. za tvorbu (autentizaci účtu), zalistování NFT do nabídky anebo při prodeji NFT – jedná se o tzv. gas fees.
(4) Způsoby propojení podkladového díla a NFT jsou dostupné na stránkách burzy OpenSea, v dokumentu „Metadata Standards“.
(5) Princip navrácení peněz z nelegálně realizované transakce nelze jednoduše generalizovat, jelikož vždy záleží na konkrétních podmínkách dané burzy.
(6) Velký problém navíc představuje i lazy minting umožněný platformou OpenSea spočívající v odkladu placení gas-fees až při prvotním prodeji – tento systém tak umožňuje podvodníkům nahrát tisíce uměleckých děl bez jakýchkoli počátečních nákladů. Transakce jsou navíc v blockchainu prakticky anonymní a OpenSea tak nemá ani možnost podvodníky vystopovat a vymáhat za autora náhradu škody.
(7) Viz § 28 autorského zákona: „Dílo, u kterého uplynula doba trvání majetkových práv, může každý bez dalšího volně užít; ustanovení odstavce 2 a § 11 odst. 5 věty prvé tím není dotčeno.“
(8) Viz § 11 odst. 5 autorského zákona.
Duální distribuce je distribučním systémem, v němž dodavatel prodává zboží nebo služby jak samostatně, tak prostřednictvím nezávislých distributorů. V takovém systému dodavatel svým distributorům přímo konkuruje (typicky na maloobchodním trhu). Jako příklad můžeme uvést situaci, v níž výrobce značkového oblečení provozuje vlastní butiky a zároveň dodává zboží jiným maloobchodním prodejcům, kteří jej rovněž prodávají koncovým zákazníkům.
Duální distribuce není žádnou novinkou. Setkáváme se s ní už od roku 2010, kdy výrobci začali masově otevírat vlastní „podnikové“ prodejny. Cílem takového kroku přitom není jen to, aby zákazníci měli širší výběr. Výrobci totiž podnikové prodejny často využívají k tomu, aby nezávislým maloobchodním prodejcům ukázali, jak by prodej jimi vyráběného zboží měl ideálně vypadat – snaží se jít příkladem. Duální distribuce navíc zažívá boom, a to v souvislosti s raketovým rozvojem internetového prodeje.
Evropská komise kvůli stále častějšímu využívání duální distribuce zvažuje, zda dosavadní právní úprava ještě odpovídá potřebám trhu a jaké má nedostatky. Tento díl DLC Countdown se věnuje tématu výměny informací v rámci duální distribuce.
Aby distribuční vztah dobře fungoval, musí mezi dodavatelem a distributorem docházet ke sdílení velkého množství informací. Pokud se na dodavatelsko-odběratelský vztah uplatní nařízení o blokových výjimkách („VBER“), je taková výměna informací blokově vyňata ze zákazu protisoutěžních dohod. Soutěžní právo jí tedy bez dalšího dovoluje.
Podle čl. 2 odst. 4 VBER se bloková výjimka nevztahuje na vertikální dohody uzavírané mezi konkurenty. Výjimkou jsou některé dohody v kontextu duální distribuce. Konkrétně se bloková výjimka použije na nereciproční vertikální dohody, pokud dodavatel působí jako výrobce a zároveň jako distributor, zatímco odběratel je pouze distributorem, který dodavateli nekonkuruje na předcházející úrovni trhu.
S výměnou informací v rámci systému duální distribuce je nyní spojena velká právní nejistota. VBER ani doprovodné Pokyny k vertikálním omezením se totiž problematikou sdílení informací vůbec nezabývají. Pokud je výměna informací součástí vertikální dohody, spadá do bezpečného přístavu blokové výjimky. Pokud se však týká rovněž navazující úrovně trhu, na které si dodavatel a odběratel konkurují, pak se na ni VBER v tomto rozsahu nepoužije. Takovou výměnu informací je nutno hodnotit podle pravidel upravujících výměnu informací mezi konkurenty obsažených v Pokynech k dohodám o horizontální spolupráci, která jsou však v tomto ohledu výrazně přísnější.
Podle původního návrhu nového VBER se na výměnu informací v rámci duální distribuce neměla bloková výjimka uplatnit, pokud by celkový tržní podíl stran na maloobchodní úrovni dotčeného trhu převyšoval hranici 10 %. Výměna informací mezi dodavatelem a odběratelem se pak v takovém případě měla posuzovat podle Pokynů k dohodám o horizontální spolupráci.
Tento návrh však nezískal podporu účastníků veřejné konzultace. Komise proto následně vydala návrh nové kapitoly Pokynů k vertikálním omezením (k nalezení rovněž na internetových stránkách DLC), který se výměnou informací v rámci duální distribuce detailně zabývá. Tento upravený návrh již od kritéria tržního podílu upouští. Namísto toho stanoví, že bloková výjimka se v těchto případech bude vztahovat na jakoukoli výměnu informací mezi smluvními stranami, která je nezbytná pro zlepšení výroby nebo distribuce smluvního zboží nebo služeb.
Nový návrh navíc obsahuje příklady informací, jejichž výměna bude i v kontextu duální distribuce povolena. Půjde zejména o:
Bloková výjimka se však neuplatní na výměnu následujících informací:
Na výměnu informací se v kontextu duální distribuce bude bloková výjimka vztahovat pouze tehdy, pokud sdílené informace budou spadat do některé z „povolených“ kategorií uvedených v Pokynech k vertikálním omezením, resp. pokud bude nezbytná ke zlepšení výroby nebo distribuce smluvního zboží nebo služeb. Dalším nutným předpokladem pak samozřejmě je i splnění obecných podmínek použitelnosti VBER ve vztahu k dané dohodě.
Pokud se bloková výjimka na výměnu informací neuplatní, bude třeba jí posoudit z pohledu zákazu protisoutěžních dohod mezi konkurenty obsaženém v čl. 101 SFEU podle Pokynů k dohodám o horizontální spolupráci. Neznamená to však, že by se bloková výjimka nemohla vztahovat na ostatní aspekty daného dodavatelsko-odběratelského vztahu.
Smluvní strany mohou minimalizovat riziko, že jejich vzájemná výměna informací bude posouzena jako zakázaná horizontální dohoda. Mohou např. mezi sebou sdílet pouze agregované anebo historické informace. Rovněž mohou přijmout různá opatření, aby obchodně citlivé informace distributora byly zpřístupněny pouze těm pracovníkům dodavatele, kteří nejsou zapojeni do činnosti na navazujícím (konkurenčním) trhu, ale pouze do velkoobchodních dodávek.
Dodatečná úprava návrhu VBER ohledně výměny informací v kontextu duální distribuce je dobrou zprávou. DLC chápe obavy Evropské komise, že duální distribuce může vést k tzv. falešným pozitivitám, tedy k výměně informací mezi konkurenty, na kterou by se i přes její pravděpodobné negativní účinky uplatnila bloková výjimka. Zavedení dodatečné, navíc velmi nízké prahové hodnoty tržního podílu však není něco, čím by taková obava měla být řešena.
Přínosem je i nově zavedený test pro posouzení výměny informací, podle kterého bude klíčovým hodnotícím parametrem skutečnost, zda je výměna informací pro fungování systému duální distribuce nezbytná. Právní jistotu dotčených podniků rovněž zvyšuje fakt, že nové Pokyny k vertikálním omezením budou obsahovat ilustrativní příklady toho, jaké informace je v rámci duální distribuce možno sdílet a jaké již nikoli.
Komise však bohužel doposud neuveřejnila upravené znění čl. 2 odst. 5 návrhu VBER, kterým by pravidla pro sdílení informací v systému duální distribuce měla být uzákoněna. Návrh Pokynů k vertikálním omezením navíc obsahuje pouze příklady informací, jejichž výměna může (ale nemusí) být v rámci duální distribuce nezbytná. Nad rámec toho však podnikům neposkytuje žádná vodítka, kterými by se mohly při své činnosti řídit.
K nežádoucím důsledkům může vést i široká definice pojmu „poskytovatel on-line zprostředkovatelských služeb“ obsažená ve VBER. Bloková výjimka se totiž kvůli tomu nemusí uplatnit na vertikální dohody, v rámci nichž dodavatel zpřístupní distributorovi na jeho vlastní žádost (např. z důvodu jeho nedostatečných finančních prostředků na provozování vlastního e-shopu) svou obchodní platformu.
Zpravodaj DLC Countdown pro vás zajišťuje advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.
Pokud budete potřebovat jakékoli doplňující informace anebo naši asistenci s nastavením distribučního systému, s důvěrou se obraťte na partnera Roberta Nerudu anebo na partnera Štěpána Štarhu.
Chcete se dozvědět více? Zůstaňte s námi…
Až do 1. června 2022 vám rádi budeme poskytovat pravidelný informační servis obsahující všechny podstatné informace týkající se změny pravidel pro uzavírání vertikálních dohod. To vše proto, abyste se společně s námi mohli dobře připravit na budoucnost. Budeme rovněž rádi, pokud navštívíte internetové stránky platformy DLC anebo její profil na sociální síti LinkedIn. Naleznete zde mnohem více informací týkajících se vertikálních dohod, a to z pohledu soutěžního i závazkového práva. Celkem 27 týmů specializovaných právníků z celé Evropy pracuje na tom, aby se platforma stala vaším oblíbeným zdrojem informací, na kterém budete hledat praktické rady pro vaše podnikání.
Zdroj: Forbes (duben 2022)
Právo. Peníze. Power. Tato prosvětlená místnost nad pražskou magistrálou má tohle všechno, představuje vrchol advokátního byznysu vybudovaného v Česku.
Právě v této místnosti tráví Jaroslav Havel, hlava největší české právní firmy, svůj den. A netráví ho tam sám. Sedávají tady s ním ředitelé velkých korporací, miliardáři, investoři, financiéři i šéfové firem z veřejného sektoru.
Firma, která dnes působí pod jménem HAVEL & PARTNERS, se na trhu objevila před 21 lety. Začínala jako malá advokátní kancelář s pěti mladými právníky, kteří chtěli uspět ve světě velké advokacie. „Měli jsme know-how z mezinárodní kanceláře, znali jsme jazyky a měli velké odhodlání,“ vzpomíná na začátky Jaroslav Havel. Dnes má kancelář tým 290 právníků a obrat, který podle předběžných kalkulací jen za právní služby v Česku loni dosáhl 825 milionů korun.
V roce 2001 se pětice mladých právníků, kamarádů ze studií a kolegů z velké mezinárodní kanceláře, vydala do světa advokacie na vlastní pěst. Do pražského středověkého komplexu budov zvaného Ungelt nastěhovali pár krabic a jeden počítač, kolem kterého se střídali, složky s případy prvních klientů rozložili kolem jednoho stolu. „Bylo nás pět právníků pár let po škole. Odešli jsme z prestižních zahraničních firem a měli jsme představu, že vybudujeme špičkovou kancelář nové generace. Některým kolegům jsme tehdy byli pro smích,“ vzpomíná Jaroslav Havel.
Místnosti dominuje masivní dřevěný stůl, u kterého tráví Jaroslav Havel největší část dne. Se svými klienty zde řeší byznysové strategie, složité projekty i kritické situace v jejich podnikání. Někdy tady s nimi také obědvá, v soukromí zde probírají záležitosti, u kterých by jim ruch a otevřenost restaurací překážely. Na stole je zabudováno zařízení s tlačítky, jimiž Jaroslav Havel komunikuje s recepcí a asistentkami, tak aby ho při jednání s klienty nikdo nerušil, ale zároveň jeho hosté měli servis.
Jaroslav Havel má rád organizovanost a pořádek. „Jeden zápisník, žádné papíry,“ popisuje rozhodně svůj obvyklý pracovní layout. Svůj řád si nenechá narušit ani na naléhání fotografa – všechno musí zůstat tam, kde patří. „Jen tak se mi pracuje a přemýšlí nejlépe,“ říká.
Zákony ani právní komentáře v této místnosti nenajdete, takové právnické detaily tady klienti s Jaroslavem Havlem neřeší. Vyhledávají ho pro jeho schopnost propojit právo s opravdovým byznysem. Na právnické fakultě si sice právo osvojil, ale předměty týkající se ekonomie či managementu úplně chyběly. Zkušenosti získal až v praxi, nejčastěji ze zahraniční literatury. I proto zdobí roh místnosti knihovna s manažerskými knihami, publikacemi z oblasti ekonomie, managementu či marketingu, jejichž české překlady podpořila právě kancelář HAVEL & PARTNERS. Většinu z nich vybral k českému překladu sám Jaroslav Havel.
Právník si potrpí na zdravý jídelníček, na jednání s klienty si proto nejčastěji bere proteinový nápoj. „Svojí práci se věnuji s enormním nasazením. Abych měl pořád dost energie a mohl fungovat v takovém tempu, je dodržování zdravého životního stylu naprostou nutností,“ říká. Kromě toho, že skoro každé ráno začíná cvičením, mají jeho asistentky seznam 25 nejzdravějších potravin na světě. Ty jsou pak součástí jeho jídelníčku, stejně jako právě proteinové nápoje, které mu během pracovního dne, často rozplánovaného přesně na minuty, podle jeho slov rychle dodají energii.
Do práce nevyráží Jaroslav Havel bez své aktovky. Často cestuje za klienty nebo do dalších kanceláří, které má HAVEL & PARTNERS vedle Prahy i v Brně, Bratislavě, Olomouci, Ostravě a Plzni. I na cestách chce mít po ruce všechny důležité dokumenty, přípravu na klientská setkání, své poznámky, právě rozečtenou knihu, psací potřeby nebo třeba něco zdravého k jídlu. „Nechal jsem si ji vyrobit v Brašnářství Tlustý přesně na míru. Mám rád vše perfektně zorganizované a tomu odpovídala i představa o mé tašce, jejím členění a všech kapsách,“ usmívá se Havel. Tehdy mu ji přinesl sám majitel firmy s tím, že takhle velkou a členitou brašnu ještě nevyráběl a na vlastní oči chtěl vidět člověka, který si ji nechal vyrobit.
Žebříček World Trademark Review 1000 zařadil advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS počtvrté v řadě mezi významné firmy v oblasti duševního vlastnictví a ochranných známek. Specializovaný tým pro tuto oblast zmiňuje ranking mezi nejlepšími kancelářemi v České republice i na Slovensku. A zároveň v žebříčku uspěli individuálně i čtyři odborníci kanceláře pro právo duševního vlastnictví, kteří získali hodnocení jako jedni z nejlepších profesionálů v této oblasti v Česku, respektive na Slovensku.
Vedle vynikajícího hodnocení celého týmu kanceláře v Česku i na Slovensku uvádí World Trademark Review 1000 ve svých žebříčcích nejlepších specialistů pro oblast duševního vlastnictví a ochranných známek za Českou republiku partnery Ivana Rámeše a Roberta Nešpůrka a také senior advokátku Terezu Hrabákovou. Na Slovensku pak zařadil mezi nejlepší odborníky pro tuto oblast partnera Štěpána Štarhu.
„Velmi mě těší, že naše poradenská skupina zůstává hodnocena jako jedna z nejlepších praxí v České republice a poprvé dosáhla uznání také na Slovensku,“ říká k letošním výsledkům oceněný Ivan Rámeš. „Opět se nám podařilo prokázat, že naše práce je mimořádně kvalitní a že jsme schopni našim klientům asistovat i v těch nejnáročnějších případech, ať už se jedná o komplikované transakční či smluvní poradenství či velké IP spory.“
Právo duševního vlastnictví představuje dlouhodobě jednu z nejvýznamnějších specializací kanceláře. Tým 15 zkušených odborníků patří mezi vůbec největší poradenskou skupinu s tímto zaměřením v České republice a na Slovensku. Pracuje pro globální značky, ale i nejvýznamnější české a slovenské společnosti či perspektivní start-upy, pro které zajišťuje právní služby v souvislosti s efektivní ochranou duševního vlastnictví, a to od registrace a správy portfolia průmyslových práv kdekoli na světě přes vymáhání práv až po komplexní strategické poradenství.
V posledních letech roste také počet realizovaných IP transakcí a sporů v oblasti duševního vlastnictví, což dává příležitost zapojit také další desítky právníků, kteří se těmto oblastem v HAVEL & PARTNERS věnují.
Duální distribuce je distribučním systémem, v němž dodavatel prodává zboží nebo služby jak samostatně, tak prostřednictvím nezávislých distributorů. V takovém systému dodavatel svým distributorům přímo konkuruje. Jako příklad si můžeme uvést situaci, v níž výrobce značkového oblečení provozuje vlastní butiky a zároveň dodává zboží ostatním maloobchodním prodejcům, kteří jej rovněž prodávají koncovým zákazníkům.
Duální distribuce není žádnou novinkou. Setkáváme se s ní už od roku 2010, kdy výrobci začali masově otevírat vlastní „podnikové“ prodejny. Cílem takového kroku přitom není jen to, aby zákazníci měli širší výběr. Výrobci totiž podnikové prodejny často využívají k tomu, aby nezávislým maloobchodním prodejcům ukázali, jak by prodej jimi vyráběného zboží měl ideálně vypadat – snaží se jít příkladem. Duální distribuce navíc zažívá boom, a to v souvislosti s raketovým rozvojem internetového prodeje.
Evropská komise kvůli stále častějšímu využívání duální distribuce zvažuje, zda dosavadní právní úprava ještě odpovídá potřebám trhu a jaké má nedostatky. Toto vydání DLC Countdown se zabývá otázkou, jak vysoké mohou být tržní podíly stran dohody, aby se na jejich vztah v kontextu duální distribuce uplatnilo nařízení o blokových výjimkách („VBER“).
Podle dosavadního VBER se bloková výjimka nepoužije na vertikální dohody uzavírané mezi konkurenty. Čl. 2 odst. 4 VBER však výslovně stanoví, že dohody mezi konkurenty uzavřené v rámci duální distribuce spadají do bezpečného přístavu, a jsou tedy v režimu VBER dovolené.
VBER se na takové dohody vztahuje tehdy, pokud tržní podíly stran nepřevyšují 30 %.
Původním záměrem Evropské komise bylo zúžit význam blokové výjimky pro dohody uzavírané v rámci duální distribuce. Do prvního návrhu nové právní úpravy z července 2021 proto zakotvila, že VBER se nepoužije na dohody o výměně informací mezi konkurenty, pokud jejich souhrnný tržní podíl na maloobchodním trhu převýší 10 %. Pokud by tato prahová hodnota byla překročena, výměna informací by se posuzovala podle pravidel pro horizontální dohody (čl. 2 odst. 4 a 5 návrhu VBER). Vedle obecného 30% limitu pro použitelnost blokové výjimky tak měla být ve vztahu k výměně informací nově zavedena i 10% hranice zohledňující tržní postavení stran dohody na maloobchodním trhu.
Tento návrh však byl od samého počátku podroben tvrdé kritice.
Platforma Distribution Law Center („DLC“) se k této kritice přidala a k návrhu novely VBER a souvisejících Pokynů k vertikálním omezením vypracovala připomínky. V nich zdůraznila, že úvahy Evropské komise o zavedení 10% limitu neodpovídají soutěžněprávním zásadám, které se v obdobných případech běžně uplatňují. Například podle tzv. pravidla de minimis platí, že dohody mezi dodavateli a odběrateli budou mít na trh pouze zanedbatelné dopady, pokud tržní podíly stran nepřekročí 15 %. S 15% hranicí pak pracují i Pokyny k dohodám o horizontální spolupráci v části, v níž se zabývají tzv. komercializačními dohodami.
DLC rovněž poukázalo na nelogičnost toho, že by se překročení zvažované 10% prahové hodnoty mělo posuzovat na maloobchodním trhu. Obecně se totiž tržní podíly pro účely ověření použitelnosti VBER (30% limit) posuzují na velkoobchodním trhu, na kterém distributor odebírá od dodavatele zboží. Ve prospěch zavedení obdobného přístupu i ve vztahu k duální distribuci jsou silné argumenty. Vymezení maloobchodního trhu a určení tržních podílů stran totiž v praxi bývá velmi komplikované. Obvykle je za tím účelem nutno provést podrobnou analýzu soutěžních podmínek panujících na maloobchodních trzích, které navíc bývají ze zeměpisného hlediska definovány velmi úzce (např. územím jednotlivých měst). Vývoj těchto trhů proto není pod úplnou kontrolou stran dohody, a jejich tržní podíly se tak mohou v čase měnit. Postačí totiž, aby strany otevřely jednu novou prodejnu, resp. aby jejich konkurent jednu prodejnu uzavřel, a souhrnný tržní podíl stran může překročit nad (anebo naopak klesnout pod) 10 %.
DLC dále upozornilo, že pro správné stanovení tržního podílu na maloobchodní úrovni je do výpočtu nutno zahrnout nejen zboží daného dodavatele, ale rovněž zboží nabízené jeho konkurenty. Dodavatel by proto k posouzení otázky, zda v kontextu duální distribuce může se svými distributory (a zároveň konkurenty na navazujícím trhu) sdílet informace, potřeboval znát aktuální a detailní informace o tom, jak úspěšně se prodávají konkurenční výrobky. Paradoxně by to vedlo k tomu, že by mezi dodavateli muselo docházet k výměně informací, která by v kontextu uvažované právní úpravy mohla být protisoutěžní.
DLC proto z výše uvedených důvodů Evropské komisi doporučilo, aby určení pravidel pro duální distribuci nezáviselo na speciální prahové hodnotě tržního podílu, která by navíc měla být posuzována na maloobchodní úrovni trhu, což je složité. Další účastníci veřejné konzultace pak Evropskou komisi požádali, aby stanovila jasná pravidla ohledně toho, jaký druh informací bude možno v rámci duální distribuce mezi stranami bezpečně sdílet.
V návaznosti na tuto zpětnou vazbu Evropská komise dne 4. února 2022 uveřejnila návrh kapitoly Pokynů k vertikálním omezením (k nalezení rovněž na internetových stránkách DLC), která se problematikou výměny informací v rámci duální distribuce detailně zabývá. V tomto návrhu se výslovně uvádí, že: „… při splnění podmínek čl. 2 odst. 4 písm. a) a b) VBER se výjimka podle čl. 2 odst. 1 VBER vztahuje na všechny aspekty vertikálních dohod, včetně jakékoli výměny informací mezi stranami, pokud je tato výměna informací nezbytná ke zlepšení výroby anebo distribuce smluvního zboží anebo služeb.“
Domníváme se, že citované formulace z chystané právní úpravy implicitně vypouští uvažovanou 10% hranici. V nově uveřejněném návrhu se dále výslovně uvádí, že VBER by mělo obsahovat ustanovení, podle kterého se bloková výjimka nebude vztahovat na: „… výměnu informací mezi dodavatelem a odběratelem, která není nezbytná pro zlepšení výroby nebo distribuce smluvního zboží nebo služeb smluvními stranami.“ Zavedením tohoto ustanovení by patrně došlo ke zrušení problematického 10% limitu.
Evropská komise pod tlakem odborné veřejnosti opustila svůj záměr omezit v rámci duální distribuce použitelnost blokové výjimky pouze na výměnu informací mezi stranami, jejichž společný tržní podíl nebude převyšovat 10 %. Bloková výjimka se tak v kontextu duální distribuce patrně uplatní na dohody o výměně informací, které budou považovány za nezbytné pro zlepšení výroby anebo distribuce smluvního zboží anebo služeb.
Dodatečná úprava návrhu VBER ohledně výměny informací v kontextu duální distribuce je dobrou zprávou. DLC chápe obavy Evropské komise, že duální distribuce může vést k tzv. falešným pozitivitám, tedy k výměně informací mezi konkurenty, na kterou by se i přes její pravděpodobné negativní účinky uplatnila bloková výjimka. Zavedení dodatečné, a navíc velmi nízké, prahové hodnoty tržního podílu však není něco, čím by taková obava měla být řešena. Revidovaný přístup, podle kterého by se VBER měla vztahovat pouze na výměnu informací nezbytných pro fungování duální distribuce, je podle DLC výrazně lepší variantou. A to i vzhledem k tomu, že návrh dané kapitoly Pokynů k vertikálním omezením obsahuje konkrétní příklady toho, jaké informace bude možno legálně sdílet, a jaké nikoli.
Zpravodaj DLC Countdown pro vás zajišťuje advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.
Pokud budete potřebovat jakékoli doplňující informace anebo naši asistenci s nastavením distribučního systému, s důvěrou se obraťte na partnera Roberta Nerudu anebo na partnera Štěpána Štarhu.
Chcete se dozvědět více? Zůstaňte s námi…
Až do 1. června 2022 vám rádi budeme poskytovat pravidelný informační servis obsahující všechny podstatné informace týkající se změny pravidel pro uzavírání vertikálních dohod. To vše proto, abyste se společně s námi mohli dobře připravit na budoucnost. Budeme rovněž rádi, pokud navštívíte internetové stránky platformy DLC anebo její profil na sociální síti LinkedIn. Naleznete zde mnohem více informací týkajících se vertikálních dohod, a to z pohledu soutěžního i závazkového práva. Celkem 27 týmů specializovaných právníků z celé Evropy pracuje na tom, aby se platforma stala vaším oblíbeným zdrojem informací, na kterém budete hledat praktické rady pro vaše podnikání.
M&A tým advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS pod vedením partnera Václava Audese a senior advokáta Juraje Petra asistoval investičnímu fondu Lighthouse Ventures při prodeji společnosti PEKAT VISION. Kupujícím byla italská společnost Datalogic. Hodnota transakce dosáhla hranice 400 milionů korun.
Prodej společnosti přinesl fondu Lighthouse Ventures významné zhodnocení investice. „PEKAT VISION je první společností, do které jsme investovali, a zároveň i první společností, kterou jsme prodali. Jsme velmi spokojeni, že se investorům, již nám důvěřovali, vrátil jejich vklad s osminásobným zhodnocením oproti počáteční hodnotě, a to za méně než tři roky,“ říká k transakci Michal Zálešák, zakladatel a řídící partner Lighthouse Ventures.
Investiční fond Lighthouse Ventures se zaměřuje na technologické firmy s globální vizí. Start-upům poskytuje nejen financování, ale také širokou síť kontaktů a zkušeností mezinárodního týmu partnerů, mentorů a poradců.
Firma PEKAT VISION je brněnský start-up, který vyvinul inovativní software, jenž dokáže u produktů z výrobní linky automaticky detekovat chyby. Za pomoci umělé inteligence rozezná výrobek, který se liší od vzoru. Unikátní technologie pomáhá firmám zlepšovat a automatizovat výrobní proces v různých odvětvích od výroby přes dopravu a logistiku až po maloobchodní prodejny.
Duální distribuce je distribučním systémem, v němž dodavatel prodává zboží nebo služby jak samostatně, tak prostřednictvím nezávislých distributorů. V takovém systému dodavatel svým distributorům přímo konkuruje. Jako příklad si můžeme uvést situaci, v níž výrobce značkového oblečení provozuje vlastní butiky a zároveň dodává své zboží ostatním maloobchodním prodejcům, kteří jej rovněž prodávají koncovým zákazníkům.
Duální distribuce není žádnou novinkou. Setkáváme se s ní už od roku 2010, kdy výrobci začali masově otevírat vlastní „podnikové“ prodejny. Cílem takového kroku přitom není jen to, aby zákazníci měli širší výběr. Výrobci totiž podnikové prodejny často využívají k tomu, aby nezávislým maloobchodním prodejcům ukázali, jak by prodej jimi vyráběného zboží měl ideálně vypadat – snaží se jít příkladem. Duální distribuce navíc zažívá boom, a to v souvislosti s raketovým rozvojem internetového prodeje.
Evropská komise kvůli častějšímu využívání duální distribuce začala přemýšlet o tom, zda dosavadní právní úprava ještě odpovídá potřebám trhu a jaké má nedostatky. V tomto vydání DLC Countdown se věnujeme otázce, zda se bloková výjimka v kontextu duální distribuce uplatní rovněž na velkoobchodní prodejce a importéry. DLC Countdown č. 16 bude zaměřen na dříve uvažované zavedení prahové hodnoty tržních podílů stran dohody, jejíž překročení mělo vést k nepoužitelnosti blokové výjimky. Miniseriál o duální distribuci bude zakončen DLC Countdown č. 17 a DLC Countdown č. 18, které se budou týkat změn ohledně výměny informací mezi výrobcem a jeho distributory (a konkurenty).
Dosavadní nařízení o blokových výjimkách („VBER“) se vztahuje na vertikální dohody, tedy na dohody uzavírané mezi podniky působícími na různých úrovních výrobního nebo distribučního řetězce. Proto podle čl. 2 odst. 4 VBER nelze blokovou výjimku uplatnit na dohody uzavírané mezi navzájem soutěžícími podniky (tedy konkurenty).
Z tohoto pravidla však existuje výjimka, která souvisí právě s duální distribucí. Platí totiž, že bloková výjimka se vztahuje na situace, v nichž: „…soutěžící podniky uzavřou mezi sebou nereciproční vertikální smlouvu a:
a) dodavatel je výrobce a distributor zboží, zatímco kupující je distributor, který není na úrovni výroby soutěžícím podnikem; nebo
b) dodavatel je poskytovatel služeb na několika obchodních úrovních, zatímco kupující poskytuje své zboží nebo služby na maloobchodní úrovni a není soutěžícím podnikem na obchodní úrovni, kde nakupuje smluvní služby.“
Tato výjimka se však podle dosavadní právní úpravy neuplatní na všechny formy duální distribuce. Z citovaného ustanovení totiž vyplývá, že bloková výjimka se použije pouze na situace, v nichž je dodavatel zároveň výrobcem a distributorem zboží. Z dosahu tohoto ustanovení jsou tedy vyloučeni importéři a velkoobchodní prodejci, kteří smluvní zboží sami nevyrábí a kteří svým nezávislým distributorům konkurují na navazující úrovni trhu.
Popsaná pravidla ve svém důsledku znevýhodňují malé výrobce, pro které může být finančně náročné vedle výroby zboží zajišťovat vlastními silami i jeho distribuci. Proto častěji využívají (aby snížili svá rizika) nezávislé importéry a velkoobchodní prodejce. To v praxi vede k rozdílnému zacházení se stejnými vertikálními dohodami. VBER se tak v rámci jedné distribuční sítě uplatní pouze na některé dodavatelsko-odběratelské vztahy, přestože smluvní podmínky jinak budou naprosto stejné.
Ukažme si to na praktickém příkladu. Česká automobilka se rozhodne, že své výrobky bude vyvážet na rakouský a německý trh. V Rakousku si za tím účelem založí dceřinou společnost (importér A), která tam bude jí vyráběné automobily dovážet. Pro zajištění exportu do Německa se pak rozhodne využívat nezávislého dovozce (importér B). Oba tito importéři (A i B) využívají na jimi obsluhovaném území systém selektivní distribuce. Vedle toho tito importéři působí i na maloobchodní úrovni trhu, neboť sami obsluhují významné flotilové zákazníky a provozují vlastní dealerství. Bloková výjimka se však uplatní pouze na vztahy v rámci distribuční sítě importéra A, neboť se jedná o dceřinou společnost patřící do stejné podnikatelské skupiny jako sám výrobce (jde o jeden podnik). Naopak v rámci distribuční sítě importéra B (nezávislého dovozce) se VBER nepoužije. Pokud by se však importér B zdržel přímého prodeje (což by paradoxně vedlo ke snížení nabídky pro konečné zákazníky, a tedy ke snížení úrovně hospodářské soutěže), jím provozovaný systém selektivní distribuce by již do rozsahu působnosti blokové výjimky spadal.
Aby výše uvedené nelogičnosti byly napraveny, bude čl. 2 odst. 4 VBER změněn tak, že se bloková výjimka bude nově vztahovat i na nereciproční vertikální dohody uzavírané mezi konkurenty, pokud dodavatel provozující vlastní distribuční síť bude výrobcem, velkoobchodním prodejcem nebo importérem a pokud mu jeho nezávislí distributoři nebudou konkurovat na některé z předcházejících úrovních trhu. Výjimka z pravidla, že se bloková výjimka nepoužije na dohody mezi konkurenty, tedy bude rozšířena i na velkoobchodní prodejce a importéry.
Protože odběratelé nesmí působit na výrobní ani velkoobchodní úrovni trhu a rovněž nesmí fungovat jako importéři, strany si mohou konkurovat pouze na maloobchodní úrovni prodeje. Proto výrobce působící zároveň jako importér anebo velkoobchodní prodejce, který v určité zemi využívá na některé z těchto úrovní nezávislého partnera, nebude mít z výhod vyplývajících z VBER ani nadále jakýkoli prospěch. Na druhou stranu, dohody uzavírané mezi nezávislým importérem, resp. velkoobchodním prodejcem, a jeho nezávislými distributory, jimž na maloobchodní úrovni konkuruje, pod VBER nově spadat budou.
Evropská komise vyslyšela četná volání z trhu, aby se výjimka související s duální distribucí zakotvená v čl. 2 odst. 4 písm. a) VBER rozšířila i na importéry a velkoobchodní prodejce (resp. na jejich navazující dohody s nezávislými distributory). Jedná se o vítanou změnu, která do značné míry snižuje míru nerovného zacházení s obdobnými druhy dohod. Komise však stále nenabízí komplexní řešení. Některé vertikální dohody v kontextu duální distribuce totiž ani nadále nebudou moci těžit z výhod plynoucích z blokové výjimky.
Zpravodaj DLC Countdown pro vás zajišťuje advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.
Pokud budete potřebovat jakékoli doplňující informace anebo naši asistenci s nastavením distribučního systému, s důvěrou se obraťte na partnera Roberta Nerudu anebo na partnera Štěpána Štarhu.
Chcete se dozvědět více? Zůstaňte s námi…
Až do 1. června 2022 vám rádi budeme poskytovat pravidelný informační servis obsahující všechny podstatné informace týkající se změny pravidel pro uzavírání vertikálních dohod. To vše proto, abyste se společně s námi mohli dobře připravit na budoucnost. Budeme rovněž rádi, pokud navštívíte internetové stránky platformy DLC anebo její profil na sociální síti LinkedIn. Naleznete zde mnohem více informací týkajících se vertikálních dohod, a to z pohledu soutěžního i závazkového práva. Celkem 27 týmů specializovaných právníků z celé Evropy pracuje na tom, aby se platforma stala vaším oblíbeným zdrojem informací, na kterém budete hledat praktické rady pro vaše podnikání.
Autoři: David Krch, Martina Sumerauerová, Zuzana Zavadilová
Jak jste již pravděpodobně zaznamenali, Vláda České republiky („Vláda“) zveřejnila soubor opatření, tzv. ropný trojlístek, jenž má reagovat na extrémní růst ceny benzínu a nafty, který byl zaznamenán od začátku války na Ukrajině.
Jedná se o tři konkrétní návrhy řešení:
Ministr financí dále uvedl, že dopravci budou mít možnost odložit platbu daně z přidané hodnoty („DPH“) v případě, že budou mít problémy zaplatit DPH v řádném termínu. Poprvé by to mělo být možné od 25. dubna 2022, kdy stejnou příležitost budou mít také čtvrtletní plátci DPH.
Legislativní proces v této věci pečlivě sledujeme a budeme informovat o dalším vývoji. Nicméně předpokládáme a považujeme za velmi pravděpodobné, že tento vládní návrh bude přijat.
Autorka: Hana Erbsová
Zdroj: Eprávo.cz
Nejsou to bohužel už jen technologie a daně, které hýbou světem kryptoměn, ale poslední dobou i aktuální válečný konflikt na Ukrajině.
Virtuální aktiva, respektive kryptoaktiva, k nimž patří i takzvané kryptoměny, se aktuálně často zmiňují právě v souvislosti s mezinárodními sankcemi vůči Ruské federaci. Připomeňme si proto, že rozhodnutím ze dne 9. března 2022 Rada EU vyložila, že zákaz poskytovat půjčky a úvěry v souvislosti se sankcionovaným zbožím a technologiemi a zákaz poskytovat půjčky a úvěry subjektům a osobám uvedeným v sankčním nařízení EU se vztahuje na jakékoliv prostředky, jimiž lze poskytnout úvěr či půjčku, tedy včetně kryptoaktiv.
Způsob, jakým bylo toto upřesnění provedeno (formou výkladu), naznačuje, že shodný přístup by měl být používán při uplatnění mezinárodní sankce v podobě zákazu půjček a úvěrů nejen ve vztazích vůči Rusku, ale také vůči ostatním zemím a osobám sankcionovaným Evropskou unií. Tedy ani jim by neměly být poskytovány úvěry a půjčky ve formě kryptoaktiv.
Naproti tomu rozšíření pojmu „převoditelné cenné papíry“ i na cenné papíry ve formě kryptoaktiv dopadá pouze na sankce uplatňované vůči Rusku, dokud Rada obdobným způsobem nezmění i právní předpisy uvalující sankce na jiné sankcionované země a subjekty.
Sankce, které by jmenovitě postihovaly kryptoměny, zatím přijaty nebyly. To však rozhodně neznamená, že by bylo možné se jejich prostřednictvím již existujícím sankcím vyhnout, či je obejít.
Obchodování nebo jakékoliv poskytnutí plnění (tedy i plnění ve formě kryptoaktiv) příjemcům s vazbou na Rusko je obecně omezeno článkem 11 sankčního nařízení (EU) č. 833/2014 ve znění účinném ke 14. březnu 2022. Tento článek zakazuje uspokojit jakýkoliv nárok vyplývající ze smlouvy nebo operace, jejichž plnění nebo uskutečnění je přímo nebo nepřímo, zcela nebo částečně dotčeno opatřeními uloženými tímto nařízením, a který uplatňuje jakákoliv „ruská osoba, subjekt, či orgán“ (ať již vlastním jménem, prostřednictvím zástupce, nebo v zastoupení třetí osoby).
Každý, kdo se domnívá, že na plnění, které by měl poskytnout, se může vztahovat zmíněný článek, je proto v zásadě povinen o tom učinit oznámení Finančnímu analytickému úřadu podle zákona o provádění mezinárodních sankcí (zákon č. 69/2006 Sb.). Tento úřad následně rozhodne, zda je možné majetek vydat (plnění poskytnout), případně jak s ním bude naloženo.
Uvedená povinnost tak dopadá například i na provozovatele kryptosměnáren či kryptoburz a poskytovatele elektronických peněženek, kteří mají podezření, že na kryptoaktiva u nich směňovaná, obchodovaná či uložená uplatňuje či může uplatňovat nárok „ruská osoba, subjekt či orgán“. Povinnost prokázat, že poskytnutím plnění nedojde k porušení mezinárodní sankce, má osoba, která vydání plnění požaduje.
*24. 12. 1975 – †23. 3. 2013
Je to již devět let, co nás hluboce zasáhla zpráva o tragickém úmrtí kolegy a partnera kanceláře, Ondřeje Petra.
Ztratili jsme nejen vynikajícího právníka, ale především nenahraditelného přítele.
Ondřej Petr působil v kanceláři od jejího založení v roce 2001, v letech 2006 – 2009 pak zastával pozici senior poradce v Mezinárodní asociaci pro kapitálový trh (ICMA) v Londýně, kde se specializoval na poradenství mezinárodním investičním bankám. Oblasti bankovnictví a financí se věnoval i v naší kanceláři, kde vedl tým Bankovnictví, finance a kapitálový trh.
Pojmy „aktivní prodej” a „pasivní prodej” jsou neodmyslitelně spojeny se soutěžní regulací vertikálních dohod. Aktivní prodej spočívá v tom, že distributor cíleně oslovuje určité skupiny zákazníků nebo své prodejní úsilí zaměřuje na konkrétní území. Pasivní prodej je naopak reakcí na nevyžádanou poptávku zákazníků, na které se distributor vůbec nezaměřoval.
Nařízení o blokových výjimkách (VBER) připouští výjimku ze zákazu aktivních prodejů, která má chránit výhradní distributory a jejich prodeje na exkluzivně přidělených územích, resp. exkluzivně přiděleným skupinám zákazníků. Důvodem jsou zvýšené úsilí a investice, které v souvislosti s dalším prodejem zboží výhradní distributoři vynakládají. Pasivní prodeje, vč. on-line prodejů, však musí zůstat vždy povoleny.
Toto vydání DLC Countdown se zabývá poslední ze tří podmínek, kterou je při omezování aktivních prodejů potřeba dodržet. Jedná se o zákaz omezování zákazníků distributora. Prvními dvěma podmínkami pro to, aby se na omezení aktivních prodejů vztahovala bloková výjimka (tedy podmínkou exkluzivity a podmínkou souběžného uložení), jsme se podrobně zabývali v DLC Countdown č. 12 a DLC Countdown č. 13.
Podle dosavadní právní úpravy je omezování aktivních anebo pasivních prodejů v zásadě zakázáno. Z tohoto pravidla však při splnění přísných podmínek existuje výjimka, která souvisí s fungováním systému výhradní distribuce. K jejímu použití však musejí být naplněny tři podmínky.
První podmínkou je podmínka exkluzivity, podle které musí být omezení aktivních prodejů zacíleno na území, resp. skupinu zákazníků, exkluzivně přidělené jedinému distributorovi anebo přímo dodavateli (viz DLC Countdown č. 12). Druhou podmínkou je podmínka souběžného uložení, ze které vyplývá, že dodavatel musí uložit omezení aktivních prodejů všem svým odběratelům na území EHP (viz DLC Countdown č. 13).
Třetí podmínka spočívá v tom, že omezení aktivních prodejů smí být uloženo jen přímým odběratelům dodavatele, kterými typicky budou jeho distributoři. Dodavatel pak po svých distributorech nesmí požadovat, aby zákaz aktivních prodejů přenesli na jejich zákazníky. Tento požadavek, který je pro použití blokové výjimky rovněž nutno dodržet, označujeme jako zákaz omezování zákazníků distributora (angl. rolling over prohibition).
Dodavatelé by podle návrhu nové právní úpravy měli mít možnost požadovat, aby distributoři přenesli zákaz aktivních prodejů na své zákazníky, kterým sám dodavatel udělil právo obchodovat se smluvním zbožím. Dodavatelé díky tomu získají kontrolu i nad navazující úrovní trhu, na kterou své výrobky dodávají pouze nepřímo.
Ze znění nové právní úpravy se však zdá, že možnost přenosu omezení aktivních prodejů bude omezena jen na jednu další úroveň. Jinými slovy, dodavatel bude moci požadovat, aby jeho distributoři omezovali své zákazníky v dalším prodeji smluvního zboží, avšak již nebudou moci omezovat zákazníky těchto (distributorových) zákazníků.
Představme si, že se výrobce špičkových televizorů rozhodne v každém větším městě na území EHP jmenovat výhradního distributora. Od těchto distributorů požaduje, aby vynaložili zvýšené investice a prodejní úsilí. Na oplátku se smluvně zaváže, že jim poskytne určitou formu ochrany tím, že svým ostatním odběratelům zakáže aktivní prodej smluvního zboží na tato exkluzivní území. Výhradní distributoři tak budou v jednotlivých městech chráněni před aktivními prodeji ostatních subjektů, které od výrobce předmětné televizory rovněž odebírají. Podle dosavadní blokové výjimky platí, že pokud již distributor prodá televizor přeprodejci, který působí ve městě exkluzivně přiděleném danému distributorovi, distributor nemůže tohoto prodejce omezovat v dalším prodeji smluvního zboží. Tedy ani ve vývozech na území, která byla exkluzivně přidělena jiným distributorům.
Nová právní úprava však s sebou přinese změnu, podle které bude výrobce oprávněn po svých distributorech požadovat, aby omezení aktivních prodejů přenesli na své zákazníky. V našem příkladu to znamená, že distributoři budou (pokud jim to výrobce nařídí) muset dané omezení aktivních prodejů uložit rovněž přeprodejcům, kteří od nich televizory nakupují. Tito přeprodejci pak nebudou smět televizory přeprodávat na území, ve kterých působí výhradní distributoři, které jmenoval přímo výrobce.
Zavedení možnosti přenosu omezení aktivních prodejů na další úroveň trhu je reakcí na naše Expertní stanovisko, ve kterém jsme vyjádřili obavy z toho, že dosavadní režim je pro podniky nepraktický a nevyužitelný. V praxi jsme se totiž setkali s mnoha situacemi, v nichž uložení zákazu aktivních prodejů bez toho, aby tento zákaz bylo možno dále přenést rovněž na zákazníky distributorů, neposkytovalo výhradním distributorům dostatečnou ochranu před parazitováním. Nová právní úprava rovněž umožňuje předcházet situacím, v nichž je omezení aktivních prodejů obcházeno tím, že zboží je účelově přeprodáváno přes dalšího obchodníka, kterého dodavatel nemá jak omezit.
Současné znění navrhované právní úpravy však přináší výkladové obtíže. Podle něj totiž bude možno přenést omezení aktivních prodejů pouze na zákazníky distributorů, kterým právo distribuovat smluvní zboží udělil přímo dodavatel. Otázkou však zůstává, jak to bude ve vztahu k subjektům, které do distribuce zboží zapojil např. nezávislý dovozce. Stejná otázka se pak nabízí i ve vztahu k dalším úrovním trhu, např. pokud distributor jmenovaný dodavatelem využívá druhotné distributory (sub-distributors), kteří zboží dodávají na tzv. poslední míli. Věříme, že tento problém bude ve finálním znění Pokynů k vertikálním omezením vyřešen. Protože se bavíme o „tvrdém omezení“, není v zájmu právní jistoty přípustné, aby byl výklad právní úpravy nejasný.
Zpravodaj DLC Countdown pro vás zajišťuje advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.
Pokud budete potřebovat jakékoli doplňující informace anebo naši asistenci s nastavením distribučního systému, s důvěrou se obraťte na partnera Roberta Nerudu anebo na partnera Štěpána Štarhu.
Chcete se dozvědět více? Zůstaňte s námi…
Až do 1. června 2022 vám rádi budeme poskytovat pravidelný informační servis obsahující všechny podstatné informace týkající se změny pravidel pro uzavírání vertikálních dohod. To vše proto, abyste se společně s námi mohli dobře připravit na budoucnost. Budeme rovněž rádi, pokud navštívíte internetové stránky platformy DLC anebo její profil na sociální síti LinkedIn. Naleznete zde mnohem více informací týkajících se vertikálních dohod, a to z pohledu soutěžního i závazkového práva. Celkem 27 týmů specializovaných právníků z celé Evropy pracuje na tom, aby se platforma stala vaším oblíbeným zdrojem informací, na kterém budete hledat praktické rady pro vaše podnikání.
Pojmy „aktivní prodej” a „pasivní prodej” jsou neodmyslitelně spojeny se soutěžní regulací vertikálních dohod. Aktivní prodej spočívá v tom, že distributor cíleně oslovuje určité skupiny zákazníků nebo své prodejní úsilí zaměřuje na konkrétní území. Pasivní prodej je naopak reakcí na nevyžádanou poptávku zákazníků, na které se distributor vůbec nezaměřoval.
Nařízení o blokových výjimkách (VBER) připouští výjimku ze zákazu aktivních prodejů, která má chránit výhradní distributory a jejich prodeje na exkluzivně přidělených územích, resp. exkluzivně přiděleným skupinám zákazníků. Důvodem jsou zvýšené úsilí i investice, které v souvislosti s dalším prodejem zboží exkluzivní distributoři vynakládají. Pasivní prodeje, vč. on-line prodejů, však musí zůstat vždy povoleny.
Toto vydání DLC Countdown se zabývá druhou ze tří podmínek, kterou je při omezování aktivních prodejů potřeba dodržet. Jedná se o tzv. podmínku souběžného uložení. Podmínkou exkluzivity jsme se již zabývali v DLC Countdown č. 12. Poslední podmínkou, která se týká zákazu omezování prodejů zákazníků distributora, se budeme věnovat v DLC Countdown č. 14.
Podle dosavadní právní úpravy je omezování aktivních anebo pasivních prodejů zásadně zakázáno. Z tohoto pravidla však při splnění přísných podmínek existuje výjimka, která souvisí s fungováním systému výhradní distribuce. K jejímu použití však musejí být naplněny tři podmínky.
Druhou z těchto podmínek je, že dodavatel je povinen uložit stejné omezení aktivních prodejů všem svým odběratelům v rámci EHP. Pokud tedy dodavatel určí výhradního distributora pro Českou republiku, kterého chce chránit před ostatními svými distributory v okolních státech, bude muset zákaz aktivních prodejů na české území uložit všem svým odběratelům po celé Evropě. Tedy nejen těm z Německa, Polska, Rakouska či Slovenska.
Odborně se tato podmínka označuje jako podmínka souběžného uložení.
Rozebíraná podmínka se však nevztahuje na samotné dodavatele. Pro použití blokové výjimky tedy není nutné, aby se dodavatel zdržel aktivních prodejů na exkluzivní území, kterým je v našem příkladu Česká republika. Požadavek na souběžné uložení zákazu aktivních prodejů se totiž vztahuje pouze na distributory, resp. ostatní odběratele.
Zajímavostí je, že podmínka souběžného uložení zákazu aktivních prodejů nevyplývá z VBER, ale stanoví ji pouze Pokyny k vertikálním omezením.
Z dostupných návrhů nové právní úpravy není příliš jasné, zda podmínka souběžného uložení bude i nadále platit, či zda bude vypuštěna.
Mohlo by se totiž zdát, že Komise zavedením nové definice „výhradní distribuce“ od dané podmínky upouští. Související omezení aktivních prodejů již totiž nevztahuje na „všechny další odběratele“, ale pouze na „další odběratele“. Některé další formulace obsažené v navrhovaných Pokynech k vertikálním omezením však naznačují, že by podmínka souběžného uložení mohla platit i nadále.
Odpověď na otázku, zda podmínku souběžného uložení bude nutno dodržovat i podle nové právní úpravy, má značné praktické dopady. Na shora popsaný problém jsme Komisi upozorňovali již v našem Expertním stanovisku, ve kterém jsme se zabývali otázkami spojenými s ukládáním územních a zákaznických omezení. Značné praktické obtíže vnímáme zejména v souvislosti s již existujícími distribučními sítěmi, které jsou uzpůsobeny dosavadním pravidlům.
Nesplnění podmínky souběžného uložení vede k tomu, že se omezení aktivních prodejů stává tzv. tvrdým omezením, které je bez dalšího zakázáno. Vraťme se k našemu příkladu výhradního distributora v České republice. V něm by bylo omezení aktivních prodejů na české území uložené (některým) odběratelům v rozporu se soutěžním právem, pokud by jej dodavatel zapomněl zakotvit do distribuční smlouvy uzavírané s odběratelem působícím v Madridu, Paříži anebo Miláně. To nedává moc smysl.
Přestože pro existenci podmínky souběžného uložení omezení aktivních prodejů nevidíme jakýkoli ekonomický důvod, považujeme za nezbytné, aby otázka její existence byla do budoucna vyjasněna. Musí být zřejmé, zda Komise bude na dodržování této podmínky trvat, či nikoli. Věříme, že tato formulační nejasnost bude z nových Pokynů k vertikálním omezením odstraněna.
Zpravodaj DLC Countdown pro vás zajišťuje advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.
Pokud budete potřebovat jakékoli doplňující informace anebo naši asistenci s nastavením distribučního systému, s důvěrou se obraťte na partnera Roberta Nerudu anebo na partnera Štěpána Štarhu.
Chcete se dozvědět více? Zůstaňte s námi…
Až do 1. června 2022 vám rádi budeme poskytovat pravidelný informační servis obsahující všechny podstatné informace týkající se změny pravidel pro uzavírání vertikálních dohod. To vše proto, abyste se společně s námi mohli dobře připravit na budoucnost. Budeme rovněž rádi, pokud navštívíte internetové stránky platformy DLC anebo její profil na sociální síti LinkedIn. Naleznete zde mnohem více informací týkajících se vertikálních dohod, a to z pohledu soutěžního i závazkového práva. Celkem 27 týmů specializovaných právníků z celé Evropy pracuje na tom, aby se platforma stala vaším oblíbeným zdrojem informací, na kterém budete hledat praktické rady pro vaše podnikání.
Radka Rainová
