Zdroj: pravniprostor.cz (22. 3. 2018)

Hlavní problém odpovědnosti poskytovatelů služeb informační společnosti spočívá v otázce pasivity a aktivního vědomí o protiprávnosti zpracovávaných informací, říká v rozhovoru pro Právní prostor Mgr. František Korbel, Ph. D. Se svým příspěvkem na téma Ne-odpovědnost poskytovatelů služeb informační společnosti v digitálním světě vystoupí na kongresu Právní prostor 2018.  

Co si představit pod pojmem služby informační společnosti?

Na první pohled by se snad mohlo zdát, že něco pro specialisty v oblasti IT, ale to je omyl. Jde v podstatě o vše, co v elektronickém světě používáme všichni každý den. Telefon, datové připojení, wi-fi, internetové vyhledávače, informační servery, diskusní fóra, úložiště. Ale pak i některé procesy na pozadí, které využíváme, aniž bychom o tom věděli, zejména caching.

Během kongresu budete hovořit především o odpovědnosti poskytovatelů těchto služeb. Za co všechno mohou být poskytovatelé odpovědní?

Zcela nepochybně jsou odpovědní za své jednání. Jako každý podnikatel a člověk. To, o čem se ale budeme bavit, je uživatelský obsah. Tedy přenášené nebo ukládané informace uživatelů těchto služeb. A tam je situace podstatně složitější. A je též předmětem ostrých sporů mezi poskytovateli služeb, nositeli práv k informacím, uživateli a jejich zájmovými skupinami. Tyto otázky mají i výrazný ústavní rozměr (právo na informace vers. ochrana majetkových a osobnostních práv) a podléhají dopadům evropského práva a judikatury SD EU.

V rámci odpovědnosti existuje tzv. výjimka Safe Harbour. Co vyjadřuje?

Režim Safe Harbour (bezpečný přístav) vyjadřuje základní princip úpravy omezení odpovědnosti poskytovatelů služeb informační společnosti za uživatelský obsah vyjádřený ve směrnici o elektronickém obchodu a v českém zákoně o některých službách informační společnosti. Jde o soubor podmínek, které v různých situacích vylučují odpovědnost poskytovatele služby. Bez nich by z hlediska odpovědnosti vůbec nebylo poskytování služeb informační společnosti možné.

Podle jaké právní úpravy tedy budou poskytovatelé postihováni?

Pokud poskytovatel služby vybočí z hranic režimu Safe Harbour, odpovídá v plném rozsahu podle občanského zákoníku. Hlavním problémem je otázka pasivity poskytovatele služby oproti aktivnímu vědomí o protiprávnosti zpracovávaných informací. Často rozhodují drobné nuance. Popíšeme si to na rozdílech případů Google vers. Louis Vuitton a L´Oréal  vers. eBay řešených v judikatuře SD EU.

Jaké jsou sankce za porušení povinností poskytovatele?

To je trochu jiná otázka. Bavíme se tu primárně o odpovědnosti v soukromém právu, takže klasická veřejnoprávní sankce zde není, není-li současně spáchán přestupek nebo trestný čin, což samozřejmě nelze vyloučit. Ale v soukromém právu nás zajímají spíše nároky, jaké vznikají poškozené straně. Těch je obecně několik; od zdržovacího nároku, přes náhradu škody až po satisfakci nemajetkové újmy.

S blížící se účinností GDPR se objevují otázky, jakým způsobem dál poskytovat přístup k WI-FI. Je konec nezabezpečeným sítím?

O tom bych chtěl také mluvit. Odbornou veřejnost vzrušil před nedávnem rozsudek SD EU v případu Mc Fadden vers. Sony Music Germany. Jeho aplikace by skutečně v mnoha případech znamenala konec bezplatného připojení k internetu prostřednictvím veřejných wi-fi sítí bez hesla a identifikace uživatele. V mnoha případech nejsou jiné alternativy příliš reálné, viz pražské tramvaje či metro. Nicméně i v Německu byl rozsudek kritizován a byl překonán legislativní změnou, která toto připojení zase umožnila.

Jaké další kroky by měli hráči na poli poskytování služeb informační společnosti učinit?

Poskytovatelé služeb by měli vedle zákona plnit i standardy dobré praxe a soft law. Zejména spolupracovat s důvěryhodnými oznamovateli ilegálního obsahu a reagovat rychle na jeho notifikace. Naopak nositelé práv by se měli zaměřit na zvýšení uživatelské nabídky legálního přístupu zejména k audiovizuálnímu obsahu on-line, který není valný a bohužel tak sám vytváří zdroj poptávky po jiném způsobu přístupu k autorsky chráněným dílům.

Mgr. František Korbel, Ph. D.

Advokát, partner advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS. V letech 2007 – 2013 náměstek pro legislativu a informatiku několika ministrů spravedlnosti. Od roku 2006 je členem Legislativní rady vlády. Člen rozkladové komise prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, vedoucího Úřadu vlády a ministra financí a poradní komise Ministra spravedlnosti. Vysokoškolský učitel na katedře správního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Problematiku práva na informace přednáší dlouhodobě studentům výběrového semináře Právo na informace (posluchači z řad povinných subjektů až po soudce v rámci Justiční akademie). Je autorem a spoluautorem řady publikací k tomuto tématu a spoluautorem návrhu zákona o registru smluv.

Autoři: Dušan Sedláček, Petr Sprinz, René Cienciala

Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“) včera rozhodl, že rozhodčí doložky mezi investory a státy obsažené v dohodách o ochraně investic uzavřených mezi členskými státy EU (tzv. „intra-unijní BIT“) nejsou slučitelné s unijním právem.

Pozadí případu

V napjatě očekávaném rozsudku ve věci Achmea proti Slovensku (C‑284/16) velký senát SDEU rozhodoval o předběžné otázce podané německým Nejvyšším soudem v květnu 2016. Daný soud totiž projednává slovenský návrh na zrušení rozhodčího nálezu vydaného v roce 2012 ve prospěch společnosti Achmea v rámci mezinárodní investiční arbitráže.

Případ sahá až do roku 2004, kdy Slovensko otevřelo svůj trh zdravotního pojištění soukromým investorům. Společnost Achmea, která je součástí nizozemské pojišťovací skupiny, si poté na Slovensku založila dceřinou společnost, aby tam poskytovala soukromé zdravotní pojištění. V roce 2006 však Slovensko přijalo opatření, kterým narušilo uskutečněnou liberalizaci trhu, zejména zakázalo rozdělování zisků dosažených z činností týkajících se zdravotního pojištění.

V roce 2008 proto společnost Achmea zahájila proti Slovensku investiční arbitráž na základě aplikovatelné nizozemsko-československé dohody o podpoře a vzájemné ochraně investic z roku 1991 („BIT“).

Společnost Achmea uspěla se svým nárokem na náhradu škody a rozhodčím nálezem jí bylo přiznáno cca 22,1 milionu eur. Slovensko nicméně posléze podalo návrh na zrušení rozhodčího nálezu k příslušným německým soudům, jelikož místem rozhodčího řízení byl Frankfurt nad Mohanem. Od německých soudů se pak spor dostal v rámci předběžné otázky k SDEU.

Rozsudek SDEU a jeho odůvodnění

BIT stanoví, že spory mezi jednou smluvní stranou a investorem druhé smluvní strany budou s konečnou platností rozhodnuty v arbitráži u rozhodčího soudu za použití rozhodčích pravidel UNCITRAL (Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo).

SDEU se přiklonil k postoji Slovenska, že BIT zavedla mechanismus pro řešení sporů mezi investory a státy, „který může vyloučit, že tyto spory, přestože by se mohly týkat výkladu nebo uplatňování unijního práva, budou řešeny způsobem zaručujícím plnou efektivitu [unijního] práva.“

SDEU založil své rozhodnutí na závěru, že dotčený rozhodčí tribunál může vykládat nebo dokonce uplatňovat unijní právo, zejména ustanovení týkající se svobody usazování a volného pohybu kapitálu. Přitom ale platí, že takový rozhodčí tribunál není oprávněn požádat SDEU o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se unijního práva.

S ohledem na shora uvedené SDEU uzavřel, že rozhodčí doložka obsažená v BIT ohrožuje autonomii unijního práva, pročež musí být považována za vyloučenou ve smyslu článků 267 a 344 Smlouvy o fungování EU. Jinými slovy, že rozhodčí doložky obsažené v intra-unijních dohodách o ochraně investic nejsou slučitelné s unijním právem.

Pro úplnost je třeba zdůraznit, že SDEU rozlišil mezi obchodní a investiční arbitráží, aby se vyhnul uplatnění své předchozí judikatury ohledně možného, jakkoli omezeného soudního přezkumu rozhodčích nálezů v řízení o jejich zrušení či uznání a výkonu, a to včetně případných otázek týkajících se unijního práva (srov. rozsudky ve věcech Eco Swiss, C-126/97, a Mostaza Claro, C-168/05).

Důsledky rozhodnutí

Evropská komise a vlády řady členských států EU (včetně České republiky, Estonska, Řecka, Španělska, Itálie, Kypru, Lotyšska, Maďarska, Polska či Rumunska) shodně podpořily slovenskou pozici. Naproti tomu Generální advokát, německý Nejvyšší soud a vlády některých dalších členských států EU (Německo, Francie, Nizozemsko, Rakousko nebo Finsko) tvrdily, že dotčené ustanovení BIT je platné, jakož i podobná ustanovení v dalších intra-unijních BIT.

Rozsudek bude mít nevyhnutelný dopad na téměř 200 platných intra-unijních BIT. V současné době na základě těchto dohod probíhá řada investičních arbitráží, rozhodnutí SDEU proto bude mít pravděpodobně dalekosáhlé důsledky. Rozhodnutí by mohlo mít vliv i na obchodní dohody uzavřené EU. Evropská komise již změnila svůj model ochrany investic s cílem vytvořit do budoucna „soudy“ pro řešení investičních sporů, a to s ohledem na silnou kritiku stávajícího systému.

Oficiální tisková zpráva je k dispozici zde, celé znění rozsudku pak zde.

Největší česko-slovenská právnická firma HAVEL & PARTNERS přispěla do mezinárodního sborníku International Comparative Legal Guide to: Mergers & Acquisitions 2018. Sborník se zaměřuje na problematiku fúzí a akvizic v 53 jurisdikcích a zahrnuje běžné otázky v právních a regulačních předpisech, včetně příslušných orgánů a právních předpisů a zákonitostí akvizic. Kapitolu, která se týká právního prostředí v České republice, připravili partneři kanceláře Václav Audes a Jan Frey. K dispozici je on-line zde.    

Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS poskytla komplexní právní poradenství největšímu knižnímu vydavatelství v České republice, mediální společnosti Albatros Media a.s. Ta koupila 100% podíl ve společnosti Vyšehrad, spol. s.r.o., jež je nejstarším nakladatelstvím v České republice.

Jeho portfolio s více než 80 vydanými knihami ročně nový majitel zachová a bude jej vydávat pod stejnou značkou v České republice i na Slovensku. Díky akvizici skupina Albatros Media posílí svou pozici zejména v oblasti naučné literatury pro dospělé. Zároveň nyní vlastní dvě nejstarší nakladatelství v České republice. Kromě nakladatelství Vyšehrad, jehož vznik se datuje do roku 1934, je součástí skupiny také tradiční vydavatel dětské literatury Albatros s tradicí od roku 1949.

Společnost Albatros Media patří mezi stálé klienty HAVEL & PARTNERS. Akvizice Vyšehradu je v pořadí již 12. transakcí, při níž kancelář poskytla společnosti své poradenské služby a rozsáhlé know-how v oblasti M&A. Na transakci a s ní spojené prověrce due diligence pracovali pod vedením partnera Jana Freye advokátka Tereza Ditrychová, advokátní koncipient Ivo Skolil a další právní experti kanceláře.

Největší česko-slovenská advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS získala ocenění magazínu Acquisition International britského vydavatelství AI Global Media Ltd. Podle jeho šetření zaměřeného na úroveň právního poradenství v  regionu střední a východní Evropy (CEE) je HAVEL & PARTNERS nejlepší právnickou firmou pro oblast nemovitostí a stavebnictví (Best Real Estate & Construction Law Firm – CEE).

„Ocenění Acquisition International potvrzuje naše přední postavení mezi poskytovateli právních služeb se zaměřením na nemovitosti a stavebnictví. Díky koncentraci vynikajících právníků s detailními znalostmi nemovitostního trhu a širokému zaměření naší kanceláře dokážeme klientům pomoci i s těmi nejnáročnějšími nemovitostními projekty. V posledních letech jsme úspěšně spolupracovali s celou řadou významných společností,“ uvedl k dalšímu ocenění HAVEL & PARTNERS řídící partner kanceláře Jaroslav Havel.

HAVEL & PARTNERS má v současné době jeden z největších právních týmů se zaměřením na oblast práva nemovitostí a stavebnictví v České republice a na Slovensku. Tým 20 právníků pod vedením řídícího partnera Jaroslava Havla, partnera Lukáše Syrového a s podporou dalších 5 partnerů (Josef Hlavička, Martin Fučík, Marek Lošan, Ludvík Juřička, František Korbel) a counsel Daniely Kozákové poskytuje právní služby při nemovitostních projektech privátního i veřejného sektoru, a to ve všech aspektech obchodování s nemovitostmi a investičních projektů podle právních předpisů platných v České republice i podle mezinárodních standardů FIDIC nebo pravidel Evropské investiční banky.

Jednou z nejvýznamnějších oblastí specializace kanceláře jsou právní služby poskytované developerům a investorům v souvislosti se všemi aspekty nemovitostních projektů, včetně územních rozhodnutí, zpracování a realizace projektu, právních due diligence, koupě a prodeje nemovitostí a projektového financování.

Další ocenění v oblasti práva nemovitostí a stavebnictví

V oficiální české soutěži Právnická firma roku v kategorii Developerské a nemovitostní projekty je kancelář pravidelně vybírána mezi velmi doporučované kanceláře a v roce 2012 v této kategorii zvítězila. Na Slovensku byla v obdobné soutěži zařazena ve všech dosavadních ročnících v rámci kategorie Developerské projekty mezi nejlepší kanceláře. V roce 2016 zároveň získala cenu společnosti Corporate INTL za nejlepší právnickou firmu na Slovensku poskytující komplexní právní poradenství v oblasti nemovitostí.

Největší česko-slovenská právnická firma HAVEL & PARTNERS, působící doposud v  Praze, Brně, Ostravě a Bratislavě, otevře novou kancelář v Olomouci. Klientům nabídne především správu retailových pohledávek finančních institucí, tedy zejména vedení soudních nalézacích řízení, insolvencí a dědických řízení. Zároveň bude sloužit jako jedno ze tří hlavních kontaktních míst HAVEL & PARTNERS na Moravě. K obdobnému kroku se chystá i spolupracující inkasní agentura Cash Collectors. Obě společnosti chtějí v Olomouci nabídnout dohromady desítky nových pracovních míst.

„Momentálně probíhají výběrová řízení na obsazení pozice studentů, koncipientů a administrativní podpory. V prvním roce počítáme s  cca desetičlenným týmem, který by se měl v dalším roce již zdvojnásobit,“ říká k personálnímu zajištění nové kanceláře řídící partner HAVEL & PARTNERS Jaroslav Havel. Vedením kanceláře bude pověřen Ludvík Juřička, Marek Vojáček a Jaroslav Havel, za Cash Collectors pak Oliver Uraz.

Noví spolupracovníci a zaměstnanci by se měli rekrutovat především z řad studentů a absolventů olomoucké právnické fakulty, na kterou má kancelář úzkou vazbu především díky akademickému působení Milana Hulmáka, Filipa Melzera, Petra Tégla a Renáty Šínové, kteří jsou zároveň of counselové HAVEL & PARTNERS a hlavními lektory AKADEMIE HAVEL & PARTNERS. „V Olomouci studuje řada nadějných právníků, kterým chceme umožnit start jejich kariéry v kanceláři, která je na špici ve svém oboru,“ dodává Jaroslav Havel.

Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS poskytla komplexní právní poradenství společnosti Česká pošta, s. p. při úspěšné notifikaci veřejné podpory na financování provozu informačního systému datových schránek v letech 2018 – 2022 a na financování čistých nákladů na plnění povinnosti poskytovat základní služby v letech 2013 – 2017.

Celková výše veřejné podpory jen za uvedená období činí cca 5 miliard Kč. O jejich finálním schválení z hlediska slučitelnosti s vnitřním trhem Evropské unie rozhodla Evropská komise v únoru tohoto roku. Ve vztahu k České republice patří tyto případy veřejné podpory k těm nejvýznamnějším, jež Evropská komise projednávala.

Českou poštu v dané věci zastupoval právní tým pod vedením partnera HAVEL & PARTNERS Petra Kadlece, který tvořili senior advokát Ivo Šimeček, advokáti Jakub Kocmánek a Marián Minárik spolu s dalšími právními experty kanceláře. 

Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS poskytla poradenství společnosti dm drogerie markt s.r.o., úspěšnému nadnárodnímu řetězci působícímu také na českém a slovenském trhu, při spuštění internetového obchodu v České republice. Poradenství pro společnost, která je v současnosti jedničkou na českém drogistickém trhu, se týkalo prakticky celého tohoto e-commerce projektu a zahrnovalo zejména:

• právní přípravu nákupního procesu pro spotřebitelský e-shop, tedy nastavení procesu jednotlivých nákupních kroků, uvádění povinných informací a souhlasů pro spotřebitele;
• nastavení zásad zpracování osobních údajů a jejich souladu s nařízením GDPR;
• přípravu veškeré dokumentace v rámci nákupu, jako jsou obchodní podmínky, podmínky pro registrované zákazníky, reklamační protokoly, formuláře pro odstoupení od smlouvy a vracení zboží apod.;
• přípravu a revize logistických smluv s nasmlouvaným dopravcem a skladovatelem produktů, včetně dokumentace pro přepravu zboží mezi sklady a přepravy k zákazníkům v České republice a na Slovensku.

Na projektu pod vedením partnera kanceláře HAVEL & PARTNERS Ivana Rámeše pracoval zejména advokát Radek Riedl a další právní experti (Ján Jaroš, Lukáš Jakoubek a Eliška Toušková).

Největší česko-slovenská advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS přispěla do sborníku Dual Citizenship Report, který je komplexním právním průvodcem po odlišných legislativních úpravách institutu dvojího občanství v různých státech evropského regionu. 

Na přípravě sborníku, který lze získat na webové stránce http://www.dualcitizenshipreport.org/, se podílelo více než 30 evropských právnických firem. Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS připravila kapitoly věnované aktuálnímu legislativnímu stavu a vývoji v oblasti dvojího občanství v jurisdikcích České a Slovenské republiky.      

Soudní dvůr EU odmítl investiční arbitráže na základě intra-unijních dohod o ochraně investic

Zdroj: Týdeník Echo (2018/09, s. 62 – 63)

Lidé si i díky mediálnímu zájmu o GDPR začínají daleko častěji uvědomovat, že je třeba své osobní údaje chránit, říká v rozhovoru pro Týdeník Echo spoluzakladatel a společník advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS Robert Nešpůrek. Vzrůstá vědomí, že není v pořádku, abychom odevzdali neomezené množství údajů a druhá strana si s tím dělala cokoli, říká Nešpůrek. 

– Co všechno se dá považovat za osobní údaj? 

Osobní údaj je široký pojem. Podle GDPR se ještě rozšiřuje oproti tomu, co bylo za osobní údaj považováno dřív. Ve chvíli, kdy je organizace, firma či státní správa schopná informace o majetkových či zdravotních poměrech nebo o politických názorech propojit s konkrétním člověkem, s konkrétním jménem, už to osobní údaj je. 

– Uvědomují si podle vás Češi, že jsou osobní údaje něco, co by měli chránit? Že by například měli být opatrní, když nakupují na e-shopu a souhlasí se zpracováním osobních údajů? 

Myslím, že si to uvědomují víc a víc. I mediální informační osvěta z poslední doby věnovaná GDPR tomu napomáhá. Žijeme v době, kdy má řada společností typu Facebook a Google byznys model založený na tom, že klienti poskytují informace o sobě – a ony jim poskytují služby, které jsou často na první pohled zdarma. Ale tyto společnosti to vlastně úplně zdarma nedělají, berou si za to osobní údaje. Řada lidí si tuto výměnu uvědomuje. Vzrůstá vědomí, že není v pořádku, abychom odevzdali neomezené množství údajů a druhá strana si s nimi dělala cokoli. Konečně, většina z nás jsme uživateli některých z těchto služeb, GDPR se týká každého z nás. Nakonec bychom mohli být rádi, že GDPR přinese víc transparentnosti a férovosti. Měli bychom vědět, co se s našimi osobními údaji děje. 

– Když se podíváme na nařízení o GDPR, některé pasáže jsou definovány vágně. Je podle vás nařízení ve vymezení povinností jednoznačné, nebo obsahuje nějaká slepá místa? 

Neřekl bych slepá místa. V nařízení je řada povinností definována poměrně přesně. Nicméně máte pravdu, že některá pravidla, která by organizace zpracovávající osobní data měla dodržovat, jsou vyjádřena obecnějšími pojmy nebo principy ochrany osobních údajů. Přísnost nakládání s osobními údaji by se pak měla odvíjet od způsobu, jakým jsou údaje v jednotlivých organizacích sbírány. Také od toho, co s nimi tyto organizace dále dělají, jak jsou údaje citlivé, v jakém rozsahu jsou sbírány a jak je s nimi dál nakládáno. Organizace by tedy sama na sebe měla být přísnější, pokud má osobních údajů mnoho a nakládání s nimi je intenzivnější. Od toho se odvíjejí i investice do ochrany dat, které nemusejí být malé. GDPR tedy musí být dostatečně flexibilní. 

– Na trhu se objevila řada firem nabízejících poradenství v oblasti GDPR. Jak poznat, že daný poradce je skutečně odborník? 

Doporučuji vybrat někoho s dlouhodobějšími zkušenostmi, kdo se oblastí ochrany osobních údajů pravidelně zabývá nebo se orientuje v příbuzném oboru typu bezpečnost dat a kybernetika. 

– V Česku bude mít na starosti kontroly dodržování povinností GDPR Úřad pro ochranu osobních údajů. Myslíte, že ty kontroly budou systémové, nebo se budou konat na základě nahlášení či problémů? 

Myslím, že to bude kombinace. Úřad by měl reagovat na podněty. Na druhé straně by měl zkoumat, které oblasti či sektory nejsou v souladu s nařízením a kde by měl nařízení víc prosazovat. 

– Lze už dnes jmenovat resort podnikání, který může mít s plněním požadavků GDPR největší problém? 

Je řada typů podnikání, které spoléhají na sběr osobních údajů, případně na nákup databází. Zejména v oblasti maloobchodu v sektorech, jako jsou telekomunikace, energetika, finanční služby. Tyto si budou muset dávat větší pozor na to, kde osobní údaje vzaly a zda se v databázi objevily legálně. 

– Koho všeho se týká povinnost mít tzv. pověřence pro ochranu osobních údajů, tedy DPO (data protection officer)? 

Jmenování této speciální osoby, která bude monitorovat situaci v organizaci a zjišťovat, zda postupuje v souladu s GDPR, se týká orgánů veřejné správy. Dále pak organizací, které zpracovávají osobní údaje ve velkém rozsahu a zároveň provádějí pravidelný monitoring subjektů údajů, a organizací, které ve velkém rozsahu zpracovávají citlivé údaje, tedy například údaje o zdravotním stavu. DPO by měla být osoba znalá předpisů EU i lokálního práva. Měla by být zdatná i z hlediska informačních technologií a informační bezpečnosti. DPO mohou být interní zaměstnanci, ale i najatí poradci nebo specializované firmy. Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS se také rozhodla tuto službu nabízet prostřednictvím sesterské společnosti FairData Professionals. Nabízíme kombinaci těch znalostí, které jsem zmínil. 

– Už máte první zájemce o tuto službu? 

Ano, už se domlouváme s prvními klienty. Jsou z řad finančních institucí, maloobchodu i z oblasti médií. 

– Nařízení o GDPR začne platit v květnu, stále ale chybí český zákon k GDPR. Co se stane, pokud nebude včas přijat? 

Jedním z důvodů, proč EU přijala GDPR formou nařízení, je, že takové nařízení EU je přímo aplikovatelné, jako kdyby to byl zákon. Směrnice by pouze formulovala cíle a implementovaly by ji až zákony členských států, které se mohou lišit v detailech. Směrnice, až na výjimky, takto přímo aplikovatelná není. GDPR je ale nařízení, ačkoli bude také nutné přijmout lokální legislativu. Ta se ale soustředí na procesní otázky a některé specifické oblasti a výjimky z GDPR. Nařízení by tak mělo zajistit jednotnou startovní čáru pro všechny, mělo by existovat méně národních odlišností v rámci EU. Podmínky podnikání se tedy sjednotí. Nevíme, kdy přesně český parlament náš národní zákon přijme, nicméně se občas objevuje falešná představa, že dokud není lokální zákon, GDPR se nás netýká. Jenže to není pravda. 

– Do května se zákon zřejmě přijmout nestihne. Co se tedy dá očekávat? 

Místní implementační zákon k GDPR bude důležitý pro vymáhání jednotného evropského nařízení. Je možné, že Úřad pro ochranu osobních údajů bude dost omezen v tom, že nebude moci ukládat sankce podle GDPR, dokud zákon nenabude účinnosti. To ale neznamená, že za porušení GDPR v tomto mezidobí nemůže být uložena sankce později. 

— 

ROBERT NEŠPŮREK 

Robert Nešpůrek je spoluzakladatelem a společníkem advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS, působí zde od jejího vzniku v roce 2001. Specializuje se na oblast smluvních vztahů, právo informačních technologií a duševního vlastnictví, e-commerce a ochranu osobních údajů, nyní zejména v souvislosti s evropským nařízením GDPR. Se svým specializovaným týmem, který v HAVEL & PARTNERS vede, zvítězil již šestkrát v české soutěži Právnická firma roku v kategorii Telekomunikace a média.