Zdroj: Trend Report 2018 (s. 79 – 80) 

Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí zveřejnila jedenácté vydání publikace Trend Report 2018, jež komplexně analyzuje hlavní dění a trendy napříč všemi segmenty českého nemovitostního trhu. Na přípravě obsahu publikace se pravidelně podílí i advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS. 

Přední česká odbornice na právo nemovitostí a stavební právo a counsel advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS Daniela Kozáková se ve svém příspěvku věnuje fenoménu sdílené ekonomiky a GDPR (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) v oblasti nemovitostí.

Novinky v úhradové regulaci zdravotnických prostředků

ÚOHS: Pokuty za protisoutěžní jednání nově

Nové povinnosti týkající se evidence svěřenských fondů.

Po mimořádném úspěchu v zatím posledním ročníku české soutěže Právnická firma roku zabodovala největší česko-slovenská advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS také v letošním ročníku této soutěže na Slovensku. Rating velmi doporučované nebo doporučované kanceláře získala v osmi oborových kategoriích. Podle součtu nominací a titulů ze všech dosavadních ročníků soutěže Právnická firma roku probíhající v  České republice a na Slovensku tak zůstává HAVEL & PARTNERS i nadále nejúspěšnější a nejkomplexnější advokátní kanceláří v obou zemích.

Podle výsledků je HAVEL & PARTNERS na Slovensku velmi doporučovanou kanceláří v kategoriích developerské projekty a nemovitosti, telekomunikace a právo informačních technologií, veřejné zakázky, daňové právo a hospodářská soutěž. V kategoriích právo obchodních společností, restrukturalizace a insolvence a fúze a akvizice se HAVEL & PARTNERS umístila mezi doporučovanými kancelářemi.

„Tyto výsledky jsou dalším dokladem naší všestrannosti a výjimečné kvality všech specializovaných týmů, které spolu kooperují v rámci všech našich kanceláří v České republice a na Slovensku. Postavení bratislavské kanceláře na slovenském právním trhu chceme nadále posilovat. Na Slovensku jsme se díky restrukturalizaci a personálnímu posílení vrátili loni k  hospodářskému růstu. Kancelář jsme také přesunuli do reprezentativních prostor nového business centra v atraktivní čtvrti Zuckermandel pod Bratislavským hradem,“ říká řídící partner kanceláře Jaroslav Havel.

Právnická firma roku je oborová soutěž hodnotící právní servis firem působících na území České a Slovenské republiky. Poprvé byla vyhlášena v České republice v roce 2008, od roku 2013 probíhá i na Slovensku. Podle historických výsledků všech dosavadních ročníků soutěže je HAVEL & PARTNERS dle součtu všech nominací a titulů nejúspěšnější a nejkomplexnější advokátní kanceláří v obou zemích.  Výsledky slovenského ročníku 2018 vyhlásili dne 10. 4. 2018 v Bratislavě její pořadatelé – týdeník TREND a společnost EPRAVO.SK.

Zdroj: Veřejné zakázky v praxi (3/2018)

Zdroj: EkonTech.cz (10. 4. 2018)

I letos se studenti vysokých škol z celé ČR zúčastnili studie TOP Zaměstnavatelé. Vysokoškoláci tak dali jasně najevo, u kterých společností by po ukončení studia pracovali nejraději. Zástupcům firem, které se umístily na předních příčkách průzkumu TOP Zaměstnavatelé 2018, jsme položili několik otázek. Jejich znění je podobné otázkám, na které jste ve studii odpovídali vy, studenti. Nyní máte jedinečnou možnost porovnat svůj názor s pohledem odborníků z praxe.

Jméno a příjmení respondenta: Mgr. Monika Hospůdková

Společnost: HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář

Vystudovaná vysoká škola, fakulta a zaměření: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, obor Právo a právní věda

Doba od dokončení studia: cca 1 měsíc

Jak byste zhodnotila své studijní výsledky během studia na vysoké škole?

Myslím si, že studijní výsledky většinou odráží do značné míry to, jak je člověk vnitřně nastaven a nakolik dokáže zvládat věci, které ho třeba ani nemusí tolik bavit. Já měla to štěstí, že mě studium bavilo a navíc jsem k němu přistupovala tak, jak jsem zvyklá u činností, na kterých mi záleží – tedy s pečlivostí a svědomitostí. Můj průměr známek za celé studium je nyní kolem 1,4, takže své studijní výsledky mohu hodnotit jako velmi dobré až výborné.

Na jaké úrovni jste v posledním ročníku vysoké školy hovořila anglicky?

Myslím, že má znalost anglického jazyka byla v posledním ročníku mezi úrovní C1–C2. Angličtina mě vždy bavila, uvědomovala jsem si její význam a její výuku jsem nebrala jako nutné zlo. Popravdě jsem se spíše než ve škole naučila anglicky díky čtení knih v angličtině, sledování televizního zpravodajství a filmů. Co se týče právnické angličtiny, tu jsem se nejvíce naučila nikoli ve škole, ale díky jejímu používání v práci.

Chtěla jste po dostudování vysoké školy pracovat ve stejném oboru, který jste studovala?

Upřímně, právníkem jsem chtěla být už od mala. Otec je advokát, takže jsem měla svůj vzor a vždycky mě to lákalo. Na střední škole jsem se seznámila se základy práva a zjistila, že mě baví, což se na vysoké škole, a hlavně potom v práci naštěstí také potvrdilo.

Věděla jste již na vysoké škole, jaký typ práce chcete vykonávat – zda budovat kariéru v zaměstnaneckém poměru, nebo samostatně podnikat? Proč jste se rozhodla pro zaměstnanecký poměr?

Myslím, že rozhodnutí jít samostatně podnikat hned po škole vyžaduje v mém oboru buď mnoho kontaktů (a tím pádem potenciálních klientů), nebo odvahy, nejlépe asi kombinaci obou faktorů. Mně osobně přišla praxe advokátního koncipienta jako přirozená volba.

Získávala jste již při studiu nějaké pracovní zkušenosti? Jak náročné to bylo v kombinaci se studiem?

Ano, v prvním ročníku jsem si přivydělávala brigádami mimo obor, který jsem studovala. Ale vzhledem k tomu, že jsem se chtěla věnovat právu i v praxi co nejdříve, začala jsem hned od začátku druhého ročníku pracovat v advokátní kanceláři. Vždy jsem se snažila pracovat tolik, abych zároveň zvládala bez větších potíží i studium. Postupem času byla docházka na seminářích povinná méně a méně, takže jsem ke konci studia mohla chodit do práce téměř na plný úvazek.

Jaká byla vaše očekávaná hrubá nástupní měsíční mzda do absolventského zaměstnání během posledního ročníku vysoké školy? Od čeho jste částku odvodila?

Částku jsem diskutovala s několika známými z oboru, a co jsem vypozorovala, většinou se pohybuje okolo 35 000 Kč měsíčně.

Kontaktovala jste svého současného zaměstnavatele přes nějakou sociální síť? Pokud ne, chtěla byste v posledním ročníku vysoké školy tuto možnost mít?

Nekontaktovala. Možná jsem v tomto ohledu „oldschoolová“, ale dle mého je nejvhodnějším prostředkem komunikace e-mail či telefon.

Jakým způsobem jste získávala tipy na nabídky zaměstnání?  Z jakého zdroje jste se dozvěděla o současném zaměstnavateli?

Většinou jsem se o nabídkách zaměstnání dovídala z internetových stránek, jako je např. jobs.cz, či od známých (právě od známého jsem se dozvěděla o mém současném zaměstnavateli).

Jaké akce pořádané společnostmi pro studenty vás na vysoké škole zajímaly? Myslíte si, že akce pořádané společnostmi jsou pro studenty přínosné?

Nejvíce přínosné mi přišly přednášky a workshopy pořádané přímo advokátními kancelářemi, protože nabízely i přesah do praxe. Kladně hodnotím například projekt JobFair Kontakt, který slouží k získání nových kontaktů a pro přehled o prestižních advokátních kancelářích. Zároveň je zakončen večírkem, což umožňuje seznámit se s právníky z těchto kanceláří i v neformálním prostředí.

Čemu dáváte ve svém zaměstnání přednost?

Vybraná možnost je označena tučně

1) Jistota, stabilita vs.                                       2) Změna

1) Tvůrčí přístup vs.                                          2) Používání známých, předem daných postupů

1) Soutěživé vs.                                                  2) Přátelské prostředí

1) Práce na jednom místě vs.                          2) Časté cestování

1) Teoretické vzdělávání vs.                             2) Získávání zkušeností z praxe

1) Stálé, za všech okolností garantované platové ohodnocení vs. 2) Nižší fixní složka platu + neomezená výše pohyblivé složky závislá na osobním výkonu

1) Náročná pracovní pozice vs.                       2) Rovnováha mezi prací a volným časem

1) Strategické, dlouhodobé úkoly vs.            2) Operativní, krátkodobé úkoly

1) Úzká specializace vs.                                    2) Získávání obecných dovedností

1) Sdílení odpovědnosti v týmu vs.               2) Přijetí vedoucí role

1) Samostatná práce vs.                                   2) Spolupráce v týmu

Musela jste se přestěhovat za prací pro současného zaměstnavatele ze svého rodného města? Pokud ano, proč jste se rozhodla přestěhovat?

Z rodného města jsem se přestěhovala již za studií.

Kolik času denně dojíždíte do práce v jednom směru? Kolik času by pro vás představovalo snesitelné maximum?

Momentálně mi cesta do práce trvá přibližně 30 minut. Maximum vidím někde u 45 minut.

Chtěla byste strávit část své budoucí kariéry v zahraničí? Případně byla jste již na zahraniční pracovní stáži?

Ano, stáž v zahraničí by mě určitě lákala a zajímala.

Rozdělte, prosím, 100 procent mezi následující oblasti podle toho, jak jsou pro vás důležité.

Odměňování a možnost růstu ve firmě – 30 %

Pověst a image firmy – 10 %

Pracovní náplň – 30 %

Lidé a kultura ve firmě – 30 %

Komunikuje vaše společnost svou vizi a to, jak ji naplňuje?

Interní a externí komunikace je v HAVEL & PARTNERS na velmi pokročilé úrovni. Pokud se rozhodnete pro práci v této kanceláři, už jen z veřejných zdrojů si můžete udělat představu o postavení firmy na trhu i jejím směřování. A pokud do kanceláře nastoupíte, zjistíte, že vize být vedoucí česko-slovenskou právnickou firmou trvale poskytující služby odpovídající nejvyšším mezinárodním standardům právnické profese nejsou jen plané řeči, ale realita. Následná medializace nejrůznějších právnických i neprávnických ocenění, vlastní publikační činnosti, eventů, pro bono aktivit či vzdělávacích projektů, jako jsou AKADEMIE HAVEL & PARTNERS nebo workshopy pro studenty (studentská akademie), je již jen pověstnou třešničkou na dortu.

Používá vaše společnost firemní hodnoty, případně nějaké „desatero“?

Ačkoliv nejsem žádný velký pamětník, troufnu si tvrdit, že hodnoty, které kancelář zastává, stojí za jejím mimořádným úspěchem od jejího založení v roce 2001. Kancelář si zakládá mimo jiné na špičkových odbornících, kteří pracují ve stabilních týmech, na vytváření dlouhodobého partnerství s klienty díky individuálnímu přístupu a vysoké kvalitě a komplexnosti služeb a v neposlední řadě také například na podpoře veřejně prospěšných projektů. Tyto hodnoty potom dohromady zastřešuje motto „Úspěch spojuje“, které, myslím, hovoří za vše.

Jak se díváte na firemní kulturu u vás ve firmě a jak si myslíte, že ovlivňuje nově přicházející kolegy?

I když jsme nyní již poměrně velká firma, stále mě překvapuje, jak si dokážeme udržet neformální a přátelské prostředí. V kanceláři je bez ohledu na hierarchii běžné tykání, což je dobrý odrazový můstek pro uvolněnější atmosféru. K té přispívají i nejrůznější akce, od novoročního večírku přes office weekend až po různé charitativní aktivity, do kterých se může každý ihned po svém nástupu zapojit.

Kdybyste byla znovu v posledním ročníku na VŠ, přemýšlela byste jinak, rozhodovala byste se jinak, udělala byste něco jinak?

Pravděpodobně bych nic nezměnila. Musím říci, že jsem se svými rozhodnutími spokojena.

Autoři: Robert Nešpůrek (partner), Jaroslav Šuchman (senior advokát), Ján Jaroš (advokátní koncipient)

Zdroj: EPRAVO.CZ (9. 4. 2018)

S účinností obecného nařízení o ochraně osobních údajů[1] („GDPR“[2] nebo „nařízení“) vznikne správcům i zpracovatelům osobních údajů řada nových povinností. Jednou z nich je dle nového právního rámce stanovená povinnost jmenovat pověřence pro ochranu osobních údajů („pověřenec“ nebo „DPO“[3]), která slouží zejména ke kontrole odpovědnosti. Pověřenec by měl správcům (zpracovatelům) mimo jiné usnadnit dodržování souladu jejich činnosti s GDPR, avšak nový institut s sebou přináší řadu nezodpovězených otázek týkajících se jmenování, certifikace či odpovědnosti DPO, které správce tíží v návaznosti na blížící se účinnost nařízení (25. 5. 2018).

Pohled do historie a evropská vodítka

Někteří správci usazení v EU jsou s institutem pověřence víceméně již sžiti, jak uvádíme níže, ale pro velkou část z nich bude tento institut něčím novým, s čím doposud zkušenost nemají. Funkce pověřence byla v zemích EU zavedena směrnicí 95/46/ES[4] („směrnice“). Česká republika se vydala především cestou oznamovací/registrační povinnosti a nevyužila možnost spočívající v zakotvení v právním řádu osoby pověřené ochranou osobních údajů. Pověřenec ustanovený na základě směrnice měl, obdobně jako ten dle GDPR, nezávislým způsobem zajistit interní uplatňování vnitrostátních předpisů přijatých k provedení směrnice a také vést seznam zpracování prováděných správcem. Dle informací z roku 2005 obsažených ve stanovisku[5] pracovní skupiny zřízené podle článku 29 směrnice („WP29“) pouze pět členských států EU využilo výjimku z notifikace, a zavedlo tak předpoklady pro výkon funkce pověřence.[6] Některé státy jako Německo podmínky výkonu funkce DPO upravily detailněji a stanovily v národní legislativě kupříkladu rozdílné podmínky povinného jmenování pro subjekty veřejného práva a pro subjekty soukromoprávní.[7] Ze států nám právní tradicí bližších zavedlo v roce 2013 funkci pověřence např. také Slovensko, které na rozdíl od jiných států umožnilo výkon této funkce svěřit pouze fyzickým osobám.[8]

Současná právní úprava DPO vychází z dosavadních zkušeností jednotlivých členských států EU, které popisuje výše zmíněné stanovisko pracovní skupiny WP29. Nicméně i přes veškeré dosavadní zkušenosti s tímto institutem nařízení ne zcela jasně a zřetelně upravuje některé podmínky, resp. požadavky pro výkon této funkce. Proto vydala pracovní skupina WP29 dne 13. 12. 2016 (revize ze dne 5. 4. 2017) pokyny/vodítka („pokyny“), které mají zejména ujasnit podmínky jmenování, postavení a plnění úkolů pověřenců. Postavení DPO, požadavkům na ně či plnění jejich úkolů se podrobněji věnujeme v našem článku Pověřenec pro osobní údaje dle GDPR: koho a jak pověřit?.

Jmenování DPO

Povinnost jmenovat pověřence se sice od května 2018 nebude vztahovat na všechny správce a zpracovatele, ale samotná pracovní skupina WP29 i v případě subjektů, na které povinnost jmenování nedopadá, doporučuje též dobrovolné jmenování, jelikož existence pověřence může snížit riziko porušení pravidel stanovených nařízením.

Funkci pověřence může vykonávat interní zaměstnanec správce či zpracovatele nebo externí subjekt na základě smlouvy o poskytování služeb. V obou případech musí pověřenec splňovat všechny požadavky na něho kladené a zároveň musí být chráněn proti nezákonnému ukončení smlouvy o poskytování služeb nebo nezákonnému propuštění. DPO se zejména nesmí v souvislosti se svou činností dostat do střetu zájmů. Pověřenec smí pro správce, resp. zpracovatele plnit i jiné úkoly za podmínky, že nepovedou ke střetu zájmů. Kvůli hrozbě střetu zájmů nesmí pověřenec v organizaci určovat účely a prostředky zpracování osobních údajů. Ke střetu zájmů může dojít i v případě, kdy by měl pověřenec zastupovat správce nebo zpracovatele v soudním či obdobném řízení v případech týkajících se ochrany osobních údajů. S touto podmínkou úzce souvisí ustanovení článku 38 odst. 3 GDPR, dle kterého pověřenec vykonává svou činnost nezávisle a s dostatečnou mírou samostatnosti. Za tímto účelem zejména nesmí dostávat pokyny týkající se výkonu svých úkolů bez ohledu na to, zda se jedná o zaměstnance, či externí osobu. Správce nebo zpracovatel jsou povinni zveřejnit kontaktní údaje pověřence a tím zajistit, aby měly subjekty údajů a dozorové orgány možnost přímo kontaktovat pověřence bez potřeby dalšího zprostředkování.

Je nutné si uvědomit, že osoba interního pověřence není obyčejným zaměstnancem správce či zpracovatele. V praxi je již nyní běžné, že organizace mají v rámci své vnitřní struktury určené osoby, které dohlíží na zákonnost zpracování osobních údajů a poskytují rady a pokyny ostatním subjektům v rámci této organizace. Pověřenec má však zcela specifické postavení, jelikož není vázán pokyny správce či zpracovatele, ani nehledí na zájem organizace. V určitých případech dokonce proti zájmu správce či zpracovatele upozorňuje na porušování nařízení. V českém právním prostředí se sice jedná o institut zcela nový, za dodržení podmínek nařízení ale lze např. zaměstnance, který doposud dohlížel na agendu osobních údajů, od května 2018 nominovat do funkce pověřence dle nařízení.

Odpovědnost DPO, jedná-li se o zaměstnance správce či zpracovatele

Pověřenec není přímo z nařízení odpovědný za nesoulad zpracování subjektu, který jej pověřil s nařízením. GDPR jednoznačně stanoví, že uvedení a udržení činností zpracování v souladu s nařízením je odpovědností správce, resp. zpracovatele, který musí být také schopný tento soulad doložit. V případě, že správce nebo zpracovatel přijímají rozhodnutí v rozporu s nařízením a posudkem pověřence, měl by mít pověřenec možnost vysvětlit své odlišné stanovisko vrcholovému managementu. V tomto ohledu je pověřenec vrcholovým řídícím pracovníkům přímo podřízen, a proto GDPR předpokládá, že pověřenci by „v souvislosti s plněním svých úkolů neměli být správcem nebo zpracovatelem propuštěni ani sankcionováni“. Toto ustanovení zajišťuje, že pověřenec bude schopen plnit své úkoly nezávisle a současně bude chráněn před sankcemi, kterým by mohl být vystaven v důsledku plnění svých povinností. Pověřenec však může být v souladu s vnitrostátním právem oprávněně propuštěn z jiných důvodů, které nesouvisí s prováděním úkolů podle nařízení. WP29 ale uvádí, že čím stabilnější bude smluvní vztah mezi správcem, resp. zpracovatelem a pověřencem, tím spíše bude umožněn nezávislý výkon činnosti pověřencem.

Lze funkci DPO vykonávat pouze na základě certifikátu?

Nařízení podmínku certifikace pro výkon funkce DPO nestanovuje, byť se zavedením této pozice a s nástupem GDPR se záhy začaly certifikáty/osvědčení pro DPO nabízet. K výkonu funkce však pověřenec nemusí disponovat certifikátem[9] a správce si může vybrat i tzv. „necertifikovanou“ osobu.

Povinností, kterou správci nařízení ukládá, je jmenovat pověřence na základě profesních kvalit jmenované osoby, zejména na základě jejích odborných znalostí práva a praxe v oblasti ochrany osobních údajů a schopnosti plnit úkoly dále pověřenci uložené samotným obecným nařízením. Žádná specifická forma ověření nebo prokázání profesních kvalit stanovena není, tedy ani forma externě získaného osvědčení. Nařízení ani nedává prostor k tomu, aby formu ověření kvalit nebo nějakých dalších parametrů kvalifikace a osobní způsobilosti stanovila prováděcím předpisem Evropská komise nebo členský stát. Poté co je pověřenec správcem nebo zpracovatelem jmenován, musí mu ten, kdo ho jmenoval a u koho pověřenec pro ochranu osobních údajů působí, kromě jiného poskytovat zdroje nezbytné k udržování jeho odborných znalostí. Odbornost nebude možné dovozovat pouze z „odborné“ certifikace DPO,[10] neboť problematika ochrany osobních údajů je provázána s řadou právních předpisů, ve světle kterých jsou ustanovení nařízení použitelná. Samotná znalost předpisu GDPR není bez dalšího předpokladem zaručujícím řádný výkon funkce DPO.  

DPO v číslech

Vzhledem k tomu, že GDPR budou podléhat i společnosti mající sídlo mimo EU při existenci evropského prvku zpracování, zejména za předpokladu, že zpracovávají data o občanech EU,[11] je nutné, aby i tyto entity plnily povinnosti vyplývající z nařízení. Dle studie asociace International Association of Privacy Professionals[12] bude s nástupem GDPR nezbytné přijmout až 28 000 pověřenců,[13] přičemž průměrná roční mzda DPO by se měla např. ve Spojeném království pohybovat na hranici 47 500 liber.[14]

Odpovídající mzda bude vyžadovat odpovídající znalosti a plnění požadavků, které na pověřence klade nařízení. Kromě odborných znalostí právních předpisů a postupů v oblasti ochrany dat by měl DPO mít též vynikající manažerské dovednosti a schopnost snadno komunikovat nejen s interními zaměstnanci napříč společností, ale být oporou a „prodlouženou rukou“ dozorových úřadů ve vztahu ke správci. Úkoly DPO nebudou snadné, neboť na jedné straně musí být schopen zajistit vnitřní shodu a upozornit orgány dozoru na nedodržování předpisů (např. data breaches), přičemž na straně druhé si bude vědom skutečnosti, že společnost může být vystavena vysokým pokutám za nedodržení předpisů, jejichž soulad s praxí společnosti by měl zajišťovat právě pověřenec.

Závěr

Správci či zpracovatelé budou mít nelehký úkol při volbě pověřence a v případě volby interního pověřence též při jeho zařazení do organizační struktury společnosti. Poměřování organizačních aspektů, odborné kvality, vytíženosti a odměny za výkon funkce můžou hrát zásadní roli při volbě mezi koncepty nastavení DPO. Správce nemusí přijmout pověřence do vlastních řad a spoléhat tak na odbornost jedné či dvou osob. Alternativa může spočívat ve volbě externího subjektu poskytujícího služby na základě smlouvy. Tato možnost může být vhodným řešením, jak docílit soulad zpracování s novou právní úpravou, jejíž účinnost se nezadržitelně blíží. Byť je zřejmé, že kvalitních pověřenců bude s ohledem na počet správců a zpracovatelů aspoň z počátku nedostatek, záleží na strategicky dobře zvoleném postupu správce či zpracovatele při volbě pověřence, a to zejména s ohledem na konkrétní povahu prováděného zpracování osobních údajů.

---

[1]Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).

[2]General Data Protection Regulation.

[3]Data Protection Officer.

[4]Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů.

[5]Stanovisko pracovní skupiny zřízené podle článku 29 směrnice o povinnosti informovat národní dozorové orgány, nejlepší použití výjimek a zjednodušení a o roli inspektorů ochrany osobních údajů v Evropské unii. 10211/05/EN, WP 106.

[6]Německo, Nizozemí, Švédsko, Lucembursko a Francie.

[7]V Německu je každý subjekt s vice než čtyřmi osobami zapojenými do automatizovaného zpracování údajů povinen jmenovat inspektora ochrany osobních údajů. Každý veřejný subjekt má bez výjimky povinnost jmenovat inspektora ochrany osobních údajů.

[8]§ 27 odst. 3 zákona č. 122/2013 Z. z. o ochrane osobných údajov a o zmene a doplnení niektorých zákonov; Zodpovednou osobou môže byť len fyzická osoba, ktorá má spôsobilosťna právne úkony v plnom rozsahu, je bezúhonná a má platné potvrdenie úradu o absolvovaní skúšky podľa § 24.

[9]Úřad pro ochranu osobních údajů v Pověřenec pro ochranu osobních údajů [cit. 28. 11. 2017]. Dostupné z https://www.uoou.cz/poverenec-pro-nbsp-ochranu-osobnich-udaju/d-27307/p1=3938.

[10]Úřad pro ochranu osobních údajů. Desatero omylů o GDPR. [cit. 28. 11. 2017]. Dostupné z https://www.uoou.cz/desatero-omylu-o-nbsp-gdpr/d-23799/p1=4720.

[11]Nařízení se vztahuje na zpracování osobních údajů subjektů údajů, které se nacházejí v Unii, správcem nebo zpracovatelem, který není usazen v Unii, pokud činnosti zpracování souvisejí i) s nabídkou zboží nebo služeb těmto subjektům údajů v Unii, bez ohledu na to, zda je od subjektů údajů požadována platba; nebo ii) s monitorováním jejich chování, pokud k němu dochází v rámci Unie.

[12]Mezinárodní asociace odborníků v oblasti ochrany soukromí je nezisková organizace založená v roce 2000. Poskytuje fórum pro odborníky v oblasti ochrany soukromí pro sdílení osvědčených postupů, sledování trendů, předcházení problémům s ochranou soukromí, standardizaci označování odborníků v oblasti ochrany soukromí a vzdělávání a poradenství v oblasti ochrany soukromí.

[13]https://iapp.org/news/a/study-at-least-28000-dpos-needed-to-meet-gdpr-requirements/

[14]https://www.itjobswatch.co.uk/jobs/uk/data%20protection%20act.do

Zdroj: Ekonom (5. 4. 2018)

Jen to jen pár dní, co finanční skupina PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera oznámila, že koupí za 2,8 miliardy eur (71 miliard korun) mobilní operátory v Maďarsku a na Balkáně. Prodávajícím je norská společnost Telenor.

PPF tak přerůstá v operátora evropského kalibru. Vlastní majoritní podíl v českém a slovenském operátorovi O2 a ovládá i největšího českého majitele telekomunikačních sítí Cetin. 

U Kellnera jde letos již o druhou větší akvizici, kterou skupina s aktivy přesahujícími hodnotu 35 miliard eur realizovala. V únoru koupila 95procentní podíl v bulharské televizní skupině Nova Broadcasting Group od švédské MTG i zbylých pět procent od společnosti Eastern European Media Holdings. Cena nebyla zveřejněna, nicméně podle dřívější zprávy MTG má 100 procent bulharské Novy hodnotu kolem 185 milionů eur.

I když jde o cenově rozdílné transakce, ukazuje to jeden z trendů, který je na současném trhu fúzí a akvizic patrný. Čeští investoři stále více hledají zajímavé příležitosti v zahraničí a čím dál častěji se rozhlíží nejen směrem na východ do oblastí Balkánu, ale i směrem na západ. 

Akvizice do zahraničí výrazně rostou 

Vyšší přeshraniční aktivitu ostatně potvrzují i statistiky, které nedávno zveřejnila společnost EY. “V roce 2017 došlo k nárůstu investic českých subjektů do zahraničí o celých 127 procent,” upřesňuje Michal Hrmo, senior konzultant pro fúze a akvizice společnosti EY v České republice. 

Celkový odhadovaný objem transakcí v Česku dosáhl loni rekordních 11,5 miliardy dolarů (přes 230 miliard korun), což bylo o 16 procent více než o rok dříve. Z této částky pak přes 55 miliard korun směřovalo na zahraniční akvizice. Podle Hrma jsou Češi historicky nejaktivnější z celého středoevropského regionu. 

Zahraničním aktivitám loni nahrál také kurz koruny, která po uvolnění intervenčního režimu ze strany České národní banky posílila. Nákupy v zahraničí tak zlevnily. Nicméně šlo jen o jeden z vedlejších faktorů, který chování investorů ovlivňoval. Tím hlavním je stále skutečnost, že investoři mají volné peníze, které se snaží umístit.

“Volným kapitálem disponují jak velké i menší investiční skupiny, domácí i zahraniční, tak jednotlivci povětšinou z řad nejbohatších Čechů a Slováků, kterých rok od roku přibývá,” podotýká Jaroslav Havel, řídící partner advokátní kanceláře Havel & Partners.

Rumunsko na vzestupu

Hlavní cíl zahraničních transakcí bylo Německo, kam šlo podle EY devět akvizic, následují Slovensko a Rumunsko. “Příkladem rumunské koupě byl i loňský nákup, který tam uskutečnila investiční skupina Penta Investments. Ta zde zhruba za 415 miliard dolarů koupila síť více než 600 lékáren společnosti A&D Pharma. Rozšířila tak svoji vlastní síť Dr. Max, což z ní v Rumunsku udělalo jedničku trhu,” dodává Štěpán Flieger, vedoucí oddělení fúzí a akvizic v EY ČR. Podle něj je západní Evropa čím dál častěji v hledáčku investorů. Jako příklad uvádí aktivitu Energetického a průmyslového holdingu, který uskutečnil nákupy v Británii či právě Německu.

V rámci střední a jihovýchodní Evropy pak vykazuje silný vzestup Rumunsko. Počet transakcí během posledních čtyř let stoupl o pětinu na 150, ale ještě výraznější je vzestup objemu. Zatímco v roce 2015 dosáhl celkový objem transakcí v této zemi 3,7 miliardy dolarů, loni to již bylo 5,2 miliardy. 

Oproti tomu mírný ústup ze slávy zaznamenává Turecko, které se dlouhodobě pohybuje spolu s Polskem a Českem mezi třemi státy s největší aktivitou v oblasti fúzí a akvizic. Důvodem poklesu jak objemu, tak i počtu transakcí jsou především geopolitické problémy země. Podle Fliegera dochází k nahrazování nadnárodních investorů domácími.

Z čísel se zdá, že by právě pozici Turků mohli převzít Rumuni, ale podle Fliegera je k tomu ještě daleko. “Rumunsko hodně těží z IT sektoru, který tam velmi raketově roste, což je magnetem pro zahraniční společnosti. U IT společností jsou nejpodstatnější mzdové náklady a ty jsou zatím v Rumunsku velmi příjemné. Navíc rumunská ekonomika poměrně stabilně roste,” dodává. 
Hlavní podíl na objemu transakcí však i nadále zůstává doma v Česku, kde loni tvořil bezmála polovinu. 

Navíc investiční aktivity ze začátku letošního roku napovídají, že i rok 2018 bude silný. “Vývoj, který pozorujeme v prvních třech měsících, zatím nasvědčuje spíše pozitivním prognózám o opětovném meziročním růstu v České republice. Očekáváme, že zájmu se budou těšit spíše malé a střední podniky,” domnívá se Jaroslav Havel.

Podle jeho slov na trhu pokračuje generační výměna v rodinných firmách. “U části z nich bude z nejrůznějších důvodů docházet ke změně majitele. Investiční apetit bude nadále stimulován dostatkem volného kapitálu i stále relativně levným úvěrováním ze strany bank,” dodává. 

Částečně se odborníci rozcházejí v pohledu na trh s realitami. Podle Fliegera bude docházet k dílčímu ústupu ze slávy, kdy nastane “normalizace” stavu z posledních let, kdy byl o nemovitosti nadměrně vysoký zájem. Havel však věří, že letos u nás budou nemovitostní transakce nadále hrát prim. “Vliv na růst tohoto segmentu má i skutečnost, že výnosy z pasivního držení nemovitého majetku a jeho průběžného zhodnocování se mohou blížit tomu, co lze vydělat v případě investic do dnes velmi drahých firem či firemních akcií,” vysvětluje.

Předkrizové ceny

Silná aktivita na trhu se projevuje i na růstu cen. V průměru se za firmy v Evropě loni platilo kolem 10,5násobku jejich ročního zisku, akvizice tak vyšly zhruba o tři procenta dráž než v roce 2016. Česko je podle statistik EY o něco levnější, ale i zde došlo k návratu cen na úrovně před krizí před deseti lety. “V loňském roce jsme sledovali přesah poptávky nad nabídkou, což zvyšovalo kupní ceny,” říká Havel.

Velkou roli v tom také hraje výkonnost české ekonomiky, která loni byla jednou z nejrychleji rostoucích v Evropě. A podle odborníků by růst měl pokračovat i letos. 

Vyššímu růstu ocenění společností navíc nahrávají i přes růst základní úrokové sazby ČNB stále levné zdroje financování. “Ceny sice jsou na vyšších úrovních, ale ani kvůli tomu zájem o kvalitní aktiva neopadá,” uzavírá Hrmo z EY.

Největší česko-slovenská advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS (do 31. 12. 2017 Havel, Holásek & Partners) zaznamenala v roce 2017 další ekonomický růst. Oproti roku 2016 vzrostl její obrat za čisté právní služby o 8 % na celkových 550,8 mil. Kč. Nejvíce se dařilo kancelářím v Praze a  Brně, kde se čistý obrat zvýšil o 12 %, resp. 6 %. Celkový čistý obrat skupiny HAVEL & PARTNERS včetně spolupracující inkasní agentury Cash Collectors dosáhl 639 mil. Kč.

„Hospodářské výsledky roku 2017 potvrzují naše postavení lídra a nejstabilnější právnické kanceláře na česko-slovenském právním trhu. Naše firma roste nepřetržitě od svého založení v roce 2001. V loňském roce se nám podařilo vrátit do kladných čísel také kancelář v Bratislavě, kterou jsme po jisté stagnaci v roce 2016 restrukturalizovali, personálně posílili a přesídlili do reprezentativních prostor nového business centra v atraktivní čtvrti Zuckermandel pod Bratislavským hradem. Celkový ekonomický růst pozitivně ovlivnilo především poskytování právních služeb českým a slovenským podnikatelům, a to zejména v oblasti nemovitostních projektů, fúzí a akvizic, právního a daňového strukturování osobního majetku a obchodních sporů. Velmi úspěšně se také rozvíjela trestněprávní praxe v podobě úzké spolupráce s advokátní kanceláří SEIFERT A PARTNEŘI,“ komentoval hospodářské výsledky loňského roku Jaroslav Havel, řídící partner HAVEL & PARTNERS.

I v roce 2018 plánuje vedení kanceláře další rozšiřování služeb a posilování vztahů s klíčovými klienty. Ke čtyřem kancelářím HAVEL & PARTNERS v Praze, Brně, Ostravě a Bratislavě přibude již v průběhu jara nová kancelář v Olomouci. Klientům nabídne především správu retailových pohledávek finančních institucí, tedy zejména vedení soudních nalézacích řízení, insolvencí a dědických řízení.

„Věříme, že ve spolupráci s nově vznikající olomouckou pobočkou Cash Collectors se nám podaří vybudovat prosperující a plnohodnotnou součást skupiny HAVEL & PARTNERS, která bude v nadcházejícím období přispívat k jejímu dalšímu ekonomickému rozvoji,“ dodává Jaroslav Havel.

Autoři: Robert Nešpůrek (partner), Jaroslav Šuchman (senior advokát), Ján Jaroš (advokátní koncipient)

Zdroj: EPRAVO.CZ (26. 3. 2018) 

Mnohaleté zákonodárné úsilí loni vyústilo v zásadní změnu regulace ochrany osobních údajů na úrovni Evropské unie přijetím nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2016/679  o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)(„GDPR[1]“ nebo „nařízení“). GDPR, jako nový právní předpis, sebou přináší řadu nových konceptů a právních institutů v souvislosti s ochranou osobních údajů. Jedním z nich je povinnost, stanovená pro určité kategorie správců a zpracovatelů, nominovat pověřence pro ochranu osobních údajů – Data Protection Officer („DPO“). Nařízení vnímá postavení pověřence v systému ochrany osobních údajů jako klíčové a stanoví podmínky pro jeho jmenování, postavení v rámci správce/zpracovatele a specifikuje jeho úkoly.

Jaký správce musí pověřence jmenovat?

Pod pojmem jmenování DPO,[2] tedy pojmem užívaném zejména ve státní správě, se rozumí ustanovení osoby, fyzické či právnické, do funkce pověřence pro ochranu osobních údajů. S jistotou lze říci, že tuto povinnost mají orgány veřejné moci či veřejný subjekt[3] s výjimkou soudů jednajících v rámci svých soudních pravomocí. Složitější již bude určení, na které správce povinnost jmenovat DPO dopadá v soukromé sféře.

Další případy povinného jmenování, které nařízení výslovně předpokládá, lze dovozovat pouze výkladem, jelikož povinnost jmenovat DPO je vztažena (i) k povaze, rozsahu, nebo účelu rozsáhlého pravidelného a systematického zpracování a také (ii) ke kategorii osobních údajů, které jsou zpracovávány.[4]Vodítkem správné interpretace uvedených neurčitých právních pojmů mohou být pokyny vydávané pracovní skupinou zřízenou na základě čl. 29 Směrnice 95/46/ES[5] („WP29“). Mezi již vydanými pokyny jsou právě též vodítka k DPO,[6] které se mimo jiné věnují výkladu rozsáhlosti zpracování. Dle těchto pokynů se rozsáhlost zpracování odvíjí od počtu subjektů údajů, rozsahu sbíraných dat, konstantnosti zpracování a zeměpisného přesahu. I další z nařízením užitých pojmů by zasluhovaly širší právní rozbor, jako např. systematičnost a pravidelnost, avšak jejich výklad by přesahoval rozsah tohoto článku.

Soukromoprávní subjekty by tedy měly nejprve vyhodnotit výše zmíněné atributy vztahující se k rozsáhlosti zpracování, aby nebylo pochyb o (ne)jmenování pověřence. V pochybnostech lze správcům doporučit vypracování analýzy – dokumentu, ve kterém by byly rozpracovány důvody zejména pro nejmenování DPO, čímž by současně byla naplněna jedna z povinností GDPR,[7] dle které musí správce být schopen prokázat soulad své činnosti s nařízením. Pracovní skupina WP29 obdobně ve svém stanovisku k DPO doporučuje, aby ti správci, kteří povinnost jmenovat pověřence nemají a nejmenují ho ani dobrovolně, doložili interní vyhodnocení se zohledněním relevantních faktorů, proč nebyl pověřenec jmenován. Taková analýza se s největší pravděpodobností bude dokládat dozorovému orgánu, a to v průběhu kontrolní neboli dozorové činnosti nebo v rámci případné předchozí konzultace s dozorovým orgánem.

Požadavky na osobu pověřence

Základní požadavky na osobu pověřence stanoví čl. 37 odst. 5 nařízení. Pověřenec by především měl být ustanoven na základě svých profesních kvalit.

Požadavky na profesní kvality definuje nařízení tak, že se jedná zejména o odborné znalosti práva a praxe v oblasti ochrany osobních údajů. Je zřejmé, že vyžadována bude znalost národního a evropského práva v oblasti ochrany osobních údajů, odpovídající praxe a samozřejmě zejména precizní znalost GDPR, a to také s ohledem na odchylky, které jednotlivé státy mohou zapracovat do svých národních předpisů.[8] Výše zmíněné znalosti DPO jsou pouze nezbytným předpokladem pro výkon funkce, přičemž lze předpokládat, že šíře znalostí by se neměla omezovat pouze na nařízení, ale měla by zahrnovat také předpisy příslušného odvětví, ve kterém správce či zpracovatel působí. Např. v souvislosti se zpracováním zdravotní dokumentace bude nezbytná víc než elementární znalost zákona o zdravotních službách. 

DPO by měl být podrobně seznámen s procesy a technologiemi zpracování osobních údajů u správce či zpracovatele, pro kterého bude tuto funkci vykonávat. Míra jeho potřebné odbornosti bude však různá, a to v závislosti na citlivosti, složitosti a rozsahu zpracovávaných osobních údajů. Dále lze předpokládat, že v souvislosti s možnými přeshraničními kontrolami dozorových úřadů členských států EU, by měl DPO ovládat minimálně jeden z úředních jazyků EU na takové úrovni, aby mohl v případě potřeby komunikovat s těmito zahraničními dozorovými úřady,[9] příp. s nově zřízeným Evropským sborem pro ochranu osobních údajů.

DPO bude hrát klíčovou roli v procesech ochrany osobních údajů, a proto musí mít odpovídající schopnosti, mimo jiné osobnostní, aby byl schopen veškeré úkoly na něj kladené správcem naplnit. Byť na první pohled může mít nejlepší předpoklady pro výkon funkce DPO osoba, která je v pracovním nebo obdobném poměru ke správci, a případně již vykonává funkci, díky které je obeznámena s toky dat ve společnosti, nebude v některých případech přípustné, aby pozici DPO tato osoba zastávala, s ohledem na neslučitelnost výkonu některých funkcí, které GDPR předpokládá. Platí, že pozice v rámci organizace, které by mohly vést ke střetu zájmů, zejména např. jsou-li na těchto pozicích plněny úlohy určující účely a prostředky zpracování (zejména tedy vedoucí pozice), nemohou být zároveň pověřovány coby DPO.[10]

Plnění úkolů pověřencem

Základní úkoly pověřence definuje čl. 39 nařízení, přičemž další povinnosti nalézáme v dalších částech GDPR[11] Hlavním úkolem pověřence je monitorování souladu činností zpracování osobních údajů s nařízením. Za tímto účelem by měl pověřenec se správcem či zpracovatelem spolupracovat při zavádění vhodných technických a organizačních opatření k zajištění souladu a v souvislosti s tím poskytovat poradenství a doporučení. Spolupráce s dozorovými úřady bude klíčová, neboť znalosti v oblasti ochrany osobních údajů by měly přispět k zefektivnění vzájemné komunikace. Úřad by měl pověřence v problematice ochrany údajů považovat za své „rovnocenné partnery“. DPO bude dle nařízení působit jako kontaktní místo pro dozorový úřad v záležitostech týkajících se zpracování údajů. Veškeré interní předpisy, postupy, ad. by měly být vyhotoveny nebo připomínkovány právě pověřencem.

Pověřenec je oprávněn s dozorovým úřadem konzultovat jakékoliv věci, ve kterých není vázán důvěrností. Zaváhání DPO anebo špatně formulovaná rada správci/zpracovateli může být podnětem k zahájení dozorové činnosti. Výběr pověřence by i proto měl být řádně uvážen, neboť výše nařízením stanovených pokut je značná.

DPO bude mít důležité postavení mimo jiné také při plnění další z nových povinností dle GDPR – hodnocení posouzení vlivu na ochranu osobních údajů. WP29 výslovně doporučuje, aby si správce vyžádal stanovisko pověřence k otázkám týkajícím se posouzení vlivu na ochranu osobních údajů,[12] a to zejména v otázce, zda v konkrétním případě posouzení vlivu provést, jakou metodologii při provádění použít, jaké prostředky ochrany ke snížení rizika porušení práv subjektů údajů implementovat, zda bylo posouzení řádně provedeno anebo zda jsou závěry posouzení v souladu s požadavky nařízení. Vzhledem ke komplexnosti témat, které má DPO řešit, je žádoucí jeho vysoká odbornost.

Zaměstnanec správce, či externí subjekt?

Nařízení předpokládá, že DPO může být zaměstnancem správce či zpracovatele anebo také externím subjektem, který může plnit úkoly na základě smlouvy o poskytování služeb. Plněním úkolů lze tedy pověřit nejen fyzickou, ale též právnickou osobu. Při této úvaze je třeba připomenout požadavek čl. 38 odst. 6 nařízení, který vyžaduje, aby žádný z úkolů a povinností, kterými DPO pověřil zaměstnavatel v rámci pracovně právního vztahu, nevedly ke střetu zájmů.

Za stěžejní lze považovat čl. 38 odst. 3 GDPR, který garantuje autonomii DPO při výkonu jeho činností. Ustanovení konkrétně požaduje, aby DPO nedostával žádné pokyny týkající se výkonu svých úkolů na poli ochrany osobních údajů, a dokonce, aby v souvislosti s plněním svých úkolů nebyl správcem nebo zpracovatelem propuštěn ani jinak sankcionován. Pověřenec tedy nesmí dostávat žádné pokyny ohledně toho, jakého výsledku má být dosaženo, či např. jak vyřizovat stížnosti od subjektů údajů.

S ohledem na již existující institut DPO v některých státech EU, a procesní a administrativní komplikace se zakotvením této ze zákona autonomní funkce do struktury podniku, je zřejmé, že výkon funkce bude často svěřen nikoli zaměstnancům správce, ale také externím subjektům, včetně specializovaných společností. Domníváme se, že právě z důvodu vyšší odbornosti, kterou může představovat tým lidí specializovaných nejen na ochranu osobních údajů, a který využívá vnitřních synergií v rámci specializované společnosti k vyšší operativnosti, může vytvářet podmínky pro výkon této funkce lépe a efektivněji, než pověřený zaměstnanec. Pro zajištění plynulé spolupráce se správcem nebo zpracovatelem by však v rámci týmu externího pověřence měla vždy být stanovena konkrétní osoba, která má daného správce/zpracovatele na starosti a působí vzhledem k němu jako osoba odpovědná.

Nelze též přehlédnout důležitou skutečnost, že dle nařízení má být DPO včas zapojen do veškerých záležitostí souvisejících s ochranou osobních údajů. Za včasné zapojení bude odpovídat správce/zpracovatel, který by měl s ohledem na brzké nabytí účinnosti GDPR řešit otázku volby a včasného zapojení pověřence již dnes.

Závěr

Nařízení je postaveno na přístupu založeném na riziku. I institut pověřence, který zohledňuje riziko spojené s konkrétními operacemi zpracování, je navržen tak, aby s ohledem na povahu, rozsah, kontext a účel zpracování pomohl dosáhnout jednoho z hlavních cílů regulace – minimalizace rizika zásahu do práv a svobod fyzických osob při zpracování osobních údajů. GDPR cílí na nastavení podmínek výkonu funkce pověřence tak, aby byla garantována dostatečná míra nezávislosti a současně poskytnuta potřebná ochrana při plnění specifických úkolů. Vzhledem k náročnosti a komplexnosti operací zpracování osobních údajů v některých společnostech, bude osoba pověřence hrát zásadní roli při zajišťování souladu s právní regulací ochrany osobních údajů. Volba pověřence by proto měla být uvážená, jelikož koncepčně nevhodné nastavení či z něho plynoucí chybná řešení a rozhodnutí mohou znamenat pro správce nemalé finanční, ale případně též reputační náklady vynaložené v budoucnu.

---

[1]General Data Protection Regulation.

[2]Anglické znění GDPR užívá pojem „designate“.

[3]Orgánem veřejné moci či veřejným subjektem se rozumí veškeré orgány veřejné správy, tedy státní správy i samosprávy (územní i  zájmové).

[4]Dalšími případy povinného ustanovení pověřence jsou: hlavní činnosti správce nebo zpracovatele spočívají v operacích zpracování, které kvůli své povaze, svému rozsahu nebo svým účelům vyžadují rozsáhlé pravidelné a systematické monitorování subjektů údajů (čl. 37 odst. 1 písm. b) GDPR); nebo hlavní činnosti správce nebo zpracovatele spočívají v rozsáhlém zpracování zvláštních kategorií údajů uvedených v článku 9 a osobních údajů týkajících se rozsudků v trestních věcech a trestných činů uvedených v článku 10 (čl. 37 odst. 1 písm. c) GDPR).

[5]Stávající Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů.

[6]WP29. Pokyny týkající se pověřenců pro ochranu osobních údajů. 16/CS. WP243 rev.01.

[7]Čl. 24 odst. 1 GDPR.

[8]Např. dle čl. 88 odst. 1 GDPR členské státy mohou právním předpisem nebo kolektivními smlouvami stanovit konkrétnější pravidla k zajištění ochrany práv a svobod ve vztahu ke zpracování osobních údajů zaměstnanců v souvislosti se zaměstnáním, zejména za účelem náboru, plnění pracovní smlouvy včetně plnění povinností stanovených zákonem nebo kolektivními smlouvami, řízení, plánování a organizace práce, za účelem zajištění rovnosti a rozmanitosti na pracovišti, zdraví a bezpečnosti na pracovišti, ochrany majetku zaměstnavatele nebo majetku zákazníka, dále za účelem individuálního a kolektivního výkonu a požívání práv a výhod spojených se zaměstnáním a za účelem ukončení zaměstnaneckého poměru.

[9]Výčet všech dozorových úřadů je zde: http://ec.europa.eu/justice/data-protection/article-29/structure/data-protection-authorities/index_en.htm.

[10]WP29. Pokyny týkající se pověřenců pro ochranu osobních údajů. 16/CS. WP243 rev.01.

[11]Např. dle čl. 35 odst. 2 GDPR, při provádění posouzení vlivu na ochranu osobních údajů si správce vyžádá posudek pověřence pro ochranu osobních údajů, byl-li jmenován.

[12]Data Protection Impact Assessment.

*24. 12. 1975 – †23. 3. 2013

Je to již pět let, co tragicky zemřel kolega, partner kanceláře, Ondřej Petr.

Jeho odchod nás velmi zasáhl. Ztratili jsme tak nejen vynikajícího právníka, ale především nenahraditelného přítele.

Ondřej Petr působil v kanceláři od jejího založení v roce 2001, v letech 2006 – 2009 pak zastával pozici senior poradce v Mezinárodní asociaci pro kapitálový trh (ICMA) v Londýně, kde se specializoval na poradenství mezinárodním investičním bankám. Oblasti bankovnictví a financí se věnoval i v naší kanceláři, kde vedl tým Bankovnictví, finance a kapitálový trh. 

Zdroj: Veřejné zakázky v praxi (3/2018)