Zdroj: Luxury Business 2018 (s. 16. – 19) 

Jaroslav Havel

Se svými kolegy založil a dodnes řídí největší nezávislou právnickou kancelář ve střední Evropě, v níž pracuje přes dvě stě právníků. Za úspěchem společnosti HAVEL & PARTNERS hledejme firemní hodnoty jako jsou individuální přístup, vzájemný respekt, důvěra a loajalita.  

V sedmadvaceti letech jste stál u zrodu advokátní kanceláře, která je dnes největší a podle soutěže Právnická firma roku také nejúspěšnější v České republice. Chtěl jste to již tehdy dotáhnout takto vysoko?  

V roce 2001 jsme začínali pouze v pěti lidech, a i když jsme do toho šli s ambicemi, nikdo z nás o takovém úspěchu reálně neuvažoval. Nicméně všichni jsme věřili, že když budeme pracovat více a efektivněji než ostatní a budeme dávat klientům ty nejkvalitnější výstupy za přijatelné ceny, ekonomicky porosteme.  

To si ale říká většina začínajících i zkušených firem, které se ovšem nikdy tak daleko nedostaly. Čím si to vysvětlujete?  

Advokacie se opírá především o vytrvalost, systematičnost, ale také o hodnoty. My jsme od začátku věděli, že musíme perfektně rozumět tomu, co od právních služeb očekávají klienti, a vycházet jim maximálně vstříc. Pokud bychom je pouze poučovali a nutili jim své představy, což někdy advokáti dělají, nikdy bychom jim nebyli schopni opravdu účinně pomáhat s jejich byznysem či soukromými problémy. Vztah mezi klientem a advokátem musí být postaven na vzájemném respektu. Teprve z něj může vyrůst důvěra, dlouhodobější spolupráce a oboustranně ekonomicky výhodný efekt.  

Důvěru mezi klienty nepochybně máte, když s vámi spolupracují i desítky nejbohatších Čechů a Slováků. S čím vším jim pomáháte?  

Jednotlivcům i rodinám pomáháme při plánování a strukturování správy a dlouhodobé držby jejich osobního a podnikatelského majetku. Poskytujeme poradenství při zahraničních investicích, exportu, daňovém plánování, máme nejrozsáhlejší zkušenosti s předáváním rodinných firem. Kromě toho zajišťujeme i právní concierge, tedy řešení nejrůznějších situací – od pomoci s nákupem uměleckých předmětů, přes komunikaci se zdravotnickým zařízením či školou až po náhlé problémy členů klientovy rodiny. V poslední době narůstá také poptávka po poradenství, které se dotýká rodinného práva, jako jsou úpravy vztahů mezi manžely a partnery, finanční a hmotné zabezpečení dětí, dědictví a podobně. Náš tým pro privátní klienty, který rozvíjíme od roku 2008, má dnes přes dvacet seniorních právníků a daňových odborníků a je největší na trhu.  

Jste úspěšný právník i investor. Skoro se zdá, že vám všechno vychází. Zažil jste během své profesní kariéry vůbec někdy pocit, že věci nejdou tak, jak byste si představoval?  

Samozřejmě, bez takových okamžiků by se ani člověk nemohl posouvat dál. Jsem zvyklý, že každé dva tři roky čelím nějakým větším překážkám v rozvoji firem, neúspěchům či ztrátám. Drtivá většina vyplývá ze špatného výběru obchodních partnerů či manažerů nebo jejich nedostatečného prověření.  

Zůstává vám při vašem pracovním vytížení vůbec nějaký čas na koníčky a záliby?  

Volného času skutečně moc není. Když to vyjde, zahraji si s přáteli golf, za kterým rád vyjedu i do zahraničí. Většinou ale jen na prodloužený víkend. Snažím se také pravidelně chodit do posilovny, ovšem tam už to není tolik o zábavě, ale o dřině. Nicméně proto, abych se při své náročné práci udržel v dobré kondici, je to nezbytné.

HAVEL & PARTNERS – úspěšná cesta na vrchol advokacie

Pět právníků, kterým bylo v průměru 27 let, založilo v roce 2001 advokátní kancelář. Za dalších deset let už to byla největší nezávislá advokátní kanceláří ve střední Evropě. Řeč je o HAVEL & PARTNERS. Ohlédli jsme se spolu s vedením této prestižní kanceláře, jak se vlastně rodil její úspěch a v čem spočívá věhlas této jedničky v právnické branži, která má dnes přes tisíc klientů, nepřetržitě rostla i v době globální finanční krize a sbírá prestižní ocenění za odbornost a kvalitu služeb, výjimečnou značku i nejžádanějšího zaměstnavatele v oboru.

Rychlá cesta na vrchol

Nejúspěšnější advokátní kancelář v posledních deseti letech podle výsledků všech dosavadních ročníků české a slovenské soutěže Právnická firma roku byla založena v roce 2001 pod názvem HAVEL & HOLÁSEK. „Začínali jsme v době, kdy byla zejména ze strany zahraničních firem a investorů v ČR poptávka po špičkových právních službách a trh ještě nebyl saturovaný velkým počtem renomovaných specializovaných kanceláří, jako je dnes. My měli know-how, uměli cizí jazyky a pracovali rychleji než ostatní, takže náš rozjezd šel kupodivu velmi dobře. Od založení naše tržby v zásadě již jen rostly, a to i v době hospodářské krize v letech 2008 – 2010, během níž jsme ještě posílili a odpoutali se od konkurence,“ vzpomíná Jaroslav Havel, hlavní stratég a řídící partner kanceláře, jehož příjmení zůstalo po odchodu Jana Holáska a i po rebrandingu nadále v názvu firmy.

Kancelář si udělala jméno zejména díky poradenství při nákupech, prodejích či fúzích společností. Postupně pro tyto účely vybudovala největší právní a daňový tým ve střední a východní Evropě (dnes téměř 70 právníků včetně 14 partnerů kanceláře). Jenom pro představu – v letech 2006 až 2017 pomohla kancelář úspěšně dokončit více než 500 těchto M&A transakcí o celkové hodnotě převyšující 550 miliard korun.

Nejstabilnější klientela i poradenství pro nejbohatší Čechy a Slováky  

Portfolio svých služeb však kancelář v průběhu let neustále rozšiřovala – to byla jediná cesta jak uspokojit všechny potřeby své klientely. Dnes je více než tisícovce stálých klientů schopna poskytnout poradenský servis prakticky ve všech oblastech práva i podnikatelských odvětvích. Radí největším českým i světovým společnostem, ale také zhruba 150 nejbohatším Čechům a Slovákům, o něž pečuje specializovaný právně-daňový tým, největší na česko-slovenském trhu.

Mezinárodní dosah a spolupráce

Komunikace ve 12 světových jazycích, více než 70 % případů s mezinárodním prvkem, úzká spolupráce s předními mezinárodními právními firmami po celém světě, avšak bez exkluzivního vztahu s kteroukoli z nich. I to je vizitka kanceláře, jejíž klienti mají přístup k mezinárodním i lokálním znalostem a odbornosti prostřednictvím více než 30 tisíc právníků v přibližně 160 zemích světa.

TOP Zaměstnavatel, silná značka, špičkové zázemí

Hlavním kapitálem HAVEL & PARTNERSjsou lidé. „Od začátku jsme chtěli pracovat s těmi nejlepšími právníky a jsem rád, že se nám to dlouhodobě daří,“ říká Havel. V kanceláři, kterou řídí, dnes působí přes 200 právníků. Firma klade velký důraz na získávání a další rozvoj talentovaných začínajících právníků i seniorních advokátů s širokou praxí a zkušenostmi. O tom, že to dělá dobře, svědčí již čtyřnásobné vítězství v soutěži TOP Zaměstnavatelé a titul nejžádanějšího zaměstnavatele mezi advokátními kancelářemi.

HAVEL & PARTNERS se profiluje také jako chytrá, inovativní a ekonomicky stabilní firma se silnou značkou. Je např. trojnásobným držitelem ocenění Czech Business Superbrands.

Ke špičkové firmě patří i špičkové zázemí. Všechny kanceláře HAVEL & PARTNERS dnes sídlí na prestižních adresách, ať už jde o pražské Florentinum, vyhlášené nejlepším kancelářským prostorem ve střední a východní Evropě, brněnské Titanium nebo o exkluzivní bratislavskou čtvrť Zuckermandel.

Zdroj: Euro Top miliardáři 2018

Permanentní napětí mezi fungováním podnikání na straně jedné a rodiny na straně druhé. I tak by se dal charakterizovat v zásadě každý rodinný byznys. Zejména v období blížícího se předání vesel může být velmi složité udržet obě třecí plochy ve vzájemné rovnováze. Jednotliví aktéři mají nejrůznější očekávání a představy o budoucím vývoji. Zakladatelé firem se snaží, aby byl nashromážděný majetek předán do zodpovědných rukou a zároveň při tom nedošlo k narušení příbuzenských vztahů. Proto je s blížícím se nástupnictvím vhodné, aby zakladatel ozřejmil svoji budoucí roli v rodinném podniku, uvolnil napjatou atmosféru a umožnil následovníkům připravit se na generační výměnu.

Dát nástupnictví správný směr

Častým problémem bývá, jak přistupovat k rodinným příslušníkům, kteří si chtějí udržet své pozice ve firmě, nebo kteří cítí apriorní nárok na vedení společnosti. I tyto prekérní situace lze zvládnout, pokud rodina včas promyslí a ve spolupráci s odborníkem vypracuje tzv. rodinnou ústavu, tedy kvalitně komunikovaný, v  ideálním případě písemný soubor zásad a postupů pro podnikání a správu rodinného majetku.

Rodinné ústavy nejsou právně závazné, a tedy vymahatelné například u soudu. Jejich morální síla je však ohromná. Jejich smyslem je stmelit rodinu, stanovit základní kodex hodnot a uchovat a předat jakési základní principy, které by měli dědicové od svých předků přijmout a po případných dílčích korekcích dále prosazovat. (Dopad rodinných ústav je v rovině morální, nikoliv právní.) Existují rodiny, které je sepsaly na jednu stranu. Jiné se rozepsaly více a postupně svůj „rodinotvorný“ dokument pravidelně doplňují, upravují a revidují na společných rodinných setkáních.

V České republice se tento typ dokumentu často objevuje jako součást dokumentů vytvářených v souvislosti s rodinnými holdingy či nově svěřenskými fondy, české verze anglosaských trustů právně ukotvené od roku 2014 v občanském zákoníku. Rodinné ústavy mohou být v těchto případech součástí tzv. wishlistů, prostřednictvím nichž zřizovatelé fondu vedle praktických rad a pokynů jak nakládat s majetkem apelují na následující generace. A nejde jen o proklamace směrem k udržení rodinného majetku a jeho dalšímu rozšiřování. Tvůrci bohatství mnohdy vybízejí rodinu k vysoké úrovni vzdělání a zajištění nejvyšší možné zdravotní péče pro všechny její členy, oprávněné osoby, jejich rodinné příslušníky a blízké. V obecné rovině pak požadují důsledné hájení cti, morálky, odvahy a personální integrity.

Udržet rodinný majetek pohromadě

Sepsání rodinné ústavy může jít ruku v ruce s vytvořením rodinného holdingu, kdy se roztříštěnost rodinného podnikání a majetku zahrne pod jednu korporátní strukturu. Tou je často obchodní společnost, do níž se po jejím založení postupně implementují veškeré dílčí podnikatelské aktivity rodiny. Tento rodinný holding tak přebírá kontrolu nad správou rodinného bohatství. Implementační proces musí zohledňovat nastavení vztahů v rodině, protože jeho smyslem je dlouhodobé trvání, které má pomoci vyřešit budoucí otázky spojené s nástupnictvím, mezigeneračním transferem kapitálu, dědictvím apod.

Proto je velmi důležité věnovat zvýšenou pozornost poctivé valuaci veškerého majetku, který se má stát součástí holdingu, aby se nikdo necítil poškozen. Struktura rodinného holdingu musí být následně nastavena tak, aby respektovala nejenom platnou legislativu, ale i určité spravedlivé rozdělení jednotlivých „držav“ uvnitř rodiny, na čemž by měl panovat rodinný konsenzus. Dohoda mezi jednotlivými členy rodiny, resp. „rodinnými větvemi“ coby akcionáři holdingu musí přesně vymezit jejich práva a povinnosti. Spolu s touto základní rodinnou ústavou je potřeba nastavit i optimálně vyvážený vztah mezi najatým managementem (zaměstnanci) a členy rodiny.

Pokud se podaří rodinný majetek tímto způsob zpřehlednit a konsolidovat, může z toho do budoucna plynout řada praktických výhod. Od daňové efektivity až po nové investiční strategie, z nichž mohou profitovat všichni členové rodiny podle dohodnutého klíče. Doplnění svěřenského fondu do takové struktury je již pouhou třešničkou na dortu, umožňující jak sofistikovanější distribuci majetku v rámci rodiny, tak přežití „majetkového nárazu“ v případě dědění.    

Prodej rodinné firmy managementu

Někdy proces mezigenerační výměny dospěje do stadia, kdy je nejvhodnějším řešením rodinnou firmu prodat. Jednou z možností je prodej určitého majetkového podílu, někdy však i celé firmy profesionálnímu managementu, který není součástí dané společnosti. Pro tento typ transakce se vžilo anglické sousloví management buy-in, neboli zkráceně MBI.

V praxi jde často o situace, kdy majitel rodinného podniku nechce, aby firma s několika desítkami zaměstnanců po jeho odchodu na odpočinek zkrachovala. Proto přizve do vedení zkušené manažery z daného odvětví. Ti se odkupem určitého procentního podílu stanou spoluvlastníky rodinného podniku a řídícími partnery společnosti. Firmu pomohou opět postavit na nohy. Její tržní cena se zvýší a nedlouho poté je podnik připraven k případnému prodeji, z něhož mohou profitovat všechny zainteresované osoby. Výhody jsou zřejmé. Do společnosti nacházející se ve špatné ekonomické kondici přichází krizový manažerský tým, který vystřídá předchozí nefunkční management a získáním obchodního podílu je motivován firmu oživit. Mimo jiné i proto, že nákup podílu zpravidla financuje venture kapitálový investor, který od MBI transakce očekává v relativně krátké době (například během jednoho roku) návratnost své investice.

Pro úspěšně realizovanou MBI transakci je však důležité optimálně skloubit lidský kapitál s nastavením řídících procesů a zároveň zajistit dohodu majitele s novými společníky na řešení klíčových a někdy i krizových okamžiků. Může jít například o nastavení režimu call opcí, zajištění společného prodeje s investorem včetně možnosti exitu doplněné předkupním právem, dohodu na výkonu hlasovacího práva a další instituty akcionářských smluv. Obdobně lze přistupovat k prodeji podílu/firmy interním manažerům při transakcích typu management buy-out (MBO) nebo při kombinaci obou typů (BIMBO).

Štěstí přeje připraveným

Jak jsme ve stručnosti nastínili, generační přechod z „otce zakladatele“ na potomky je jedním z největších rizik a současně pozitivní výzvou v životě každé rodinné firmy. Včasné plánování nástupnictví může pomoci předejít konfliktům a zajistit další trvání rodinné firmy, nedělitelnost klíčového rodinného majetku i jeho zachování pro další generace. Specializovaný tým odborníků největší česko-slovenské advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS již několik let úspěšně pomáhá zejména se zjednodušením správy rodinných aktiv, nastavením pravidel ochrany rodinného majetku v případě konfliktů a krizových situací v rodině, vytvořením podmínek pro strukturovaný mezigenerační transfer kapitálu, nastavením struktury vedení rodinné firmy, založením korporátní struktury umožňující konsolidaci, ochranu a zachování hodnoty rodinného majetku či s vypracováním strategie prodeje firmy v případě, kdy v rodině není vhodný nástupce.   

Zdroj: Týden 111 českých a slovenských miliardářů 2018

Právní a daňové poradenství pro bonitní klientelu je jednou z hlavních specializací advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS. Její zakladatel a řídící partner Jaroslav Havel v rozhovoru detailněji nastiňuje, jaké požadavky mají tito klienti, popisuje trh se službami pro miliardáře a vysvětluje, proč je právě jeho kancelář tou správnou volbou, pokud hledáte odborné privátní poradenství.

Co zahrnují právní služby pro české a slovenské miliardáře a jak dlouho je již poskytujete?

Specializovaný tým pro privátní klientelu vznikal postupně. Výraznější zájem o právní a daňové služby související se správou a ochranou osobního a rodinného majetku jsme zaznamenali s počátkem ekonomické krize zhruba před deseti lety. Tým byl postupem času rozšířen o vybrané kolegy z předních tuzemských i zahraničních kanceláří i firem tzv. velké čtyřky, především v zájmu toho, abychom prominentní klientele dokázali zajistit opravdu komplexní portfolio služeb. Nyní je náš tým stabilní, poskytuje špičkové poradenství a je schopen výborně reflektovat individuální potřeby klientů. K těm patří nejvýznamnější čeští a slovenští podnikatelé, vlastníci rodinných firem, vrcholoví manažeři a významné osobnosti veřejného života, včetně špičkových sportovců a umělců. Dokážeme efektivně, detailně a díky velikosti týmu i mimořádně rychle zpracovat i extrémně složité či velmi nestandardní případy, ke kterým je žádoucí přizvat externí poradce a další odborníky. Navíc disponujeme komplexní mezinárodní podporou dostupnou pro všechny kanceláře a naše právní služby mají významný mezinárodní dosah. To znamená, že jsme prostřednictvím vlastní rozsáhlé sítě vztahů s právními a daňovými kolegy ze zahraničí schopni zajistit nadstandardní služby jak privátním klientům, tak jejich firmám ve světě.

Liší se nějakým způsobem požadavky movité klientely na poskytované služby?

Movitá klientela je pochopitelně náročná. Očekává od nás nejen špičkové právní služby a související mezinárodní daňové poradenství, ale i mimořádnou časovou flexibilitu a již zmiňovaný individuální přístup stabilního týmu. Na to se napojuje vysoká efektivita našich odborníků, kteří musí být velmi dobře seznámeni s konkrétními aspekty podnikání klienta, s jeho rodinnými či majetkovými vztahy a poměry i s jeho vizemi a cíli. Přirozenými požadavky jsou pak absolutní diskrétnost komunikace a srozumitelnost a jednoznačnost našich doporučení. To vše dohromady je zárukou toho, že jsme schopni reagovat okamžitě a klientovi přesně v kontextu situace poskytnout odpovídající právně-daňový servis v jednom balíku služeb.

O jaké služby mají nejbohatší klienti nejčastěji zájem?

Nejvýraznějším a nejdiskutovanějším tématem je v současné době oblast tzv. mezigeneračního transferu kapitálu. Řada klientů stále častěji a intenzivněji zvažuje, jakým způsobem po aktivních letech opustit podnikání či řízení firmy a jak vhodně, postupně a řízeně převést osobní i podnikatelský majetek na své nástupce, ať už v rámci rodiny, managementu či vnějšího okruhu zájemců. Poskytujeme také právně-daňové poradenství v oblasti strukturování držby a správy privátních aktiv, rodinných holdingů, nadací a trustů. Privátní vlastnické struktury musí být pro klienta či jeho rodinu skvěle ovladatelné a musí bezpečně odolávat vnějším vlivům. Zaměřujeme se také na svěřenské fondy či investice do umění. Zmíním i oblast zahraničních investic, exportu a mezinárodního obchodu, úžeji z privátního pohledu mezinárodní diverzifikaci majetku za účelem jeho ochrany. Pochopitelně velmi často poskytujeme také poradenství a zastupování v řízeních o rozvodu manželství a vypořádání vztahů s dětmi.

Jak velký trh se službami pro miliardáře je a kolik miliardářů využívá služeb vaší kanceláře?

Setkal jsem se s řadou neoficiálních průzkumů a mediálních žebříčků, ze kterých vycházejí i naše odhady, jež jsou a budou nadále zpřesňovány díky kontinuálnímu internímu mapování trhu vzhledem k aktuální situaci. Odhaduji, že v České republice a na Slovensku žije více než 400 lidí, které bychom mohli označit za korunové miliardáře. Toto číslo se dále zvyšuje nejen díky přirozenému růstu majetku a firem těchto osob či úspěšně zrealizovanému mezigeneračnímu přesunu rodinného a firemního kapitálu, ale i díky sílící skupině vlastníků tzv. rodinných firem. Ty sice možná nemají na první pohled takovou hodnotu, ale pro naši kancelář představují významný potenciál. Jinými slovy trh není rozhodně malý a počet možných příjemců privátních služeb neustále narůstá, což je celosvětový trend. Mezi naše klienty se v současnosti řadí zhruba 200 fyzických osob z řad nejvýznamnějších českých, slovenských a zahraničních podnikatelů, investorů, členů nejvyššího managementu předních obchodních společností, sportovců, umělců a osob působících ve vrcholových veřejných funkcích.

Poskytujete poradenství každému, nebo si můžete vybírat?

Většinu svých klientů dobře známe, protože pro ně pracujeme řadu let. Pro řadu z nich se využívání privátního poradenství stalo logickou nadstavbou právních a daňových služeb, jež zajišťujeme pro jejich společnosti. Klienty, kteří nás oslovují zvenčí, vždy velmi pečlivě a důsledně prověřujeme. Zároveň je s ohledem na pravidla poskytování právního poradenství nutné zabývat se i potenciálním střetem zájmů. Obecně řečeno je naším zájmem dlouhodobě spolupracovat se špičkovými, úspěšnými, důvěryhodnými a respektovanými podnikateli a jejich rodinami. Velké množství klientů k nám přichází v okamžiku, kdy potřebují asistenci např. v oblasti mezigeneračního transferu kapitálu, a poměrně záhy zjišťují, že v tomto směru jsme klíčovým a největším poskytovatelem profesionálních služeb na česko-slovenském trhu.

Jak byste popsal advokáta, který se stará o klienta – miliardáře?

V první řadě jde o vyspělou osobnost s širokým rozhledem, kterou klient může přirozeně považovat za svého partnera. Takový advokát klientovi naslouchá a snaží se porozumět jeho požadavkům, ale i jeho životním postojům a cílům. Mělo by se zároveň jednat o člověka, který ve své profesi a praxi již sám dosáhl výrazných úspěchů a dobře oblasti podnikání a managementu rozumí i ze své vlastní zkušenosti. V naší kanceláři se privátní klientele věnují partneři a vedoucí advokáti, tedy velmi zkušení kolegové, kteří tvoří úzký stabilní tým.

Jaké jsou vaše priority v oblasti služeb pro nejbohatší klientelu?

Našimi hlavními prioritami, a to nejen ve vztahu k bonitním klientům, jsou absolutní spokojenost klienta a jeho důvěra v naše schopnosti. Zakládáme si na individuálním a osobním přístupu a vždy usilujeme o to, abychom klientovi poskytli službu s vysokou přidanou hodnotou, která zcela splní, nebo dokonce předčí jeho očekávání.  Těší mě, že se nám v těchto ohledech dlouhodobě velice daří a okruh klientů se každoročně zvyšuje, čemuž odpovídají i naše hospodářské výsledky. 

Autoři: Petr Sprinz, Jiří Rahm, Petr Chytil

Poslanecká sněmovna schválila hojně diskutovanou novelu insolvenčního zákona, která zásadním způsobem mění koncept oddlužení. Novela má zejména zpřístupnit oddlužení širšímu okruhu dlužníků, a pomoci tak vyřešit problém vysokého počtu osob v mnohačetné exekuci. Cenou za to je nicméně nemalý zásah do práv věřitelů. Níže přinášíme přehled vybraných změn, přičemž celá řada z nich byla do návrhu novely přidána až v průběhu legislativního procesu.

Nová pásma splnění oddlužení

Stávající podmínky oddlužení předpokládají zásadně úhradu nejméně 30 % dluhů přihlášených nezajištěných věřitelů. Novela oproti tomu nicméně zavádí možnost i tzv. nulového uspokojení nezajištěných věřitelů, a to v případě, kdy dlužník prokáže, že vynaložil veškeré úsilí k uspokojení jejich přihlášených pohledávek. Dlužník bude muset nově doložit, že bude v průběhu oddlužení schopen věřitelům uhradit alespoň stejnou částku, jakou má získat na odměně insolvenční správce (nejčastěji 1 089 Kč). Nabízelo by se, aby insolvenční soudy přistupovaly k hodnocení úsilí dlužníků relativně přísně, aby vykompenzovaly značný benefit spočívající v možnosti takřka nulového uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. U značně přetížených soudů lze však očekávat spíše pasivní roli a pouze formální posuzování úsilí dlužníka.

Návrh původně předpokládal omezení v podobě stanovení maximální výše dluhu pro umožnění nulového oddlužení ve výši tisícinásobku existenčního minima (2 200 000 Kč). Tento limit však byl nakonec v průběhu legislativního procesu vypuštěn.

Novela také zavádí nové pásmo oddlužení, v rámci kterého bude možné splnit oddlužení již po 3 letech při uspokojení 60 % přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů. Dlužníci, kteří by po 5 letech byli jinak schopni uhradit větší část svých nezajištěných dluhů, tak mohou inklinovat k tomu, aby jejich oddlužení bylo ukončeno již po 3 letech splněním jejich výše prostřednictvím účelově poskytnutých zápůjček. Pro osoby zvlášť zranitelné (starobní důchodci, ZTP) bude po přijetí novely zkrácena obecná doba trvání oddlužení z 5 let na 3 roky.

Oddlužení vždy se zpeněžením dlužníkova majetku, který však bude více chráněn

Dnešní právní úprava umožňuje provést oddlužení buď plněním splátkového kalendáře, nebo zpeněžením majetkové podstaty. Se souhlasem dlužníka a na návrh insolvenčního správce je možné tyto způsoby kombinovat. Novela oproti tomu počítá s tím, že oddlužení bude možné provést pouze zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře se současným zpeněžením majetkové podstaty.

V případě oddlužení se zpeněžením majetkové podstaty bude zavedena ochrana dlužníkova obydlí. Dle přijaté koncepce by měla být dlužníkova nemovitost zpeněžena pouze v případech, kdy její hodnota bude přesahovat určitý násobek hodnoty stanovený prováděcím předpisem. Uvedená ochrana se nicméně bude týkat pouze nemovitostí bez zástavního práva, tj. těch, z jejichž výtěžku by byli uspokojeni pouze nezajištění věřitelé.

Částečná podřízenost příslušenství pohledávek

Další změnou je omezení uspokojení příslušenství pohledávek. Příslušenství pohledávky (úroky, úroky z prodlení, poplatky z prodlení a některé typy smluvních pokut), které v souhrnu převýší výši jistiny přihlášené pohledávky, již v zásadě nebude uspokojováno. Tato část příslušenství bude totiž uspokojována v režimu tzv. podřízených pohledávek, které v naprosté většině případů nejsou uspokojovány vůbec.

Další změny

Mezi některé další změny patří například prodloužení lhůty k přihlašování pohledávek v oddlužení, která bude prodloužena ze současných 30 dnů na 2 měsíce. Lhůta k přihlašování pohledávek tak bude u všech způsobů řešení úpadku stejná. Dále bude zjednodušen sepis insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení a doručování v oddlužení.

Závěr

Oddlužovací novela přináší řadu změn, které zřejmě naruší vyvážení práv a povinností ve prospěch dlužníků. Věřitelé budou muset být pro ochranu svých práv mnohem aktivnější a obezřetnější. Novela musí být ještě schválena Senátem a podepsána prezidentem České republiky. Pokud se tak stane, lze její účinnost očekávat zhruba v polovině roku 2019.

Poslanecká sněmovna přijala tzv. oddlužovací novelu insolvenčního zákona

Kauzy Pechsteinová a Mutu a mezinárodní sportovní arbitráž před ESLP

Novela vyhlášky o zdravotnické dokumentaci

Novela Zákona o verejnom obstarávaní

Největší česko-slovenská advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS se poradensky podílela na další významné přeshraniční transakci. Jakožto subdodavatel právních služeb pro mezinárodní advokátní kancelář Heuking Kühn Lüer Wojtek poskytla právní poradenství společnosti Hengst Group při akvizici divize DELBAG, která se od svého založení v roce 1909 postupně stala předním výrobcem vzduchových filtrů pro komerční, průmyslové i rezidenční využití. Prodávajícím byla skupina FläktGroup, pod níž divize DELBAG dosud spadala. Hodnotu transakce se obě strany rozhodly nezveřejňovat.

Tým HAVEL & PARTNERS pod vedením partnera kanceláře Pavla Němečka (M&A), advokátky Veroniky Filipové (M&A) a Moniky Vnekové (Corporate) provedl právní due diligence české společnosti FläktGroup Czech Republic a.s., z níž se má odštěpit divize DELBAG do nově zakládané společnosti DELBAG s.r.o. Součástí poradenství byla rovněž revize projektu a celého procesu odštěpení a částečná revize některých transakčních dokumentů.

Celá transakce probíhá na území celkem šesti evropských jurisdikcí – kromě České republiky ještě v Německu, Francii, Rakousku, Polsku a Lucembursku. V těchto zemích dochází k odštěpení relevantního majetku, zaměstnanců a činnosti tvořící DELBAG divizi do nově vzniklých společností, které se následně převedou na kupujícího – skupinu Hengst Group.

Česká jurisdikce je v rámci celé transakce významná mj. z toho důvodu, že nejdůležitější výrobní závod DELBAG divize se nachází v Liberci.

Další informace o akvizici jsou k dispozici na webových stránkách advokátní kanceláře Heuking Kühn Lüer Wojtek zde.

Partner HAVEL & PARTNERS a ředitel její vzdělávací AKADEMIE František Korbel, of counsel a lektor AKADEMIE Filip Melzer, counsel Jiří Kmec a advokát Martin Kopa vystoupili na workshopech Školy lidských práv 2018, týdenním intenzivním a prakticky zaměřeném vzdělávacím programu pro studenty právnických fakult z České republiky a Slovenska. Akci konanou ve dnech 9. – 15. září 2018 v Náměšti nad Oslavou pořádala  nezisková organizace Pro bono aliance a finančně ji podpořila i advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS.

Workshop zástupců HAVEL & PARTNERS zahájil docent Filip Melzer, který se zaměřil na populární téma poslední doby – právo ve vztahu k autonomním strojům, konkrétně odpovědnost za autonomní vozidla. Po něm vystoupil František Korbel s přednáškou o povinnostech poskytovatelů služeb informační společnosti a v závěrečném bloku se Jiří Kmec a Martin Kopa věnovali Evropské úmluvě o lidských právech a judikatuře Evropského soudu pro lidská práva v kontextu tech a on-line světa.

V rámci programu Školy lidských práv 2018 dále vystoupili například soudkyně Ústavního soudu ČR Kateřina Šimáčková, veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová nebo prezident Unie státních zástupců Jan Lata.

Zdroj: HR forum (9/2018)

O firemní kultuře se mluví na každé HR akci. Firmy usilují o otevřenou, důvěryhodnou atmosféru, v níž lze řešit problémy a konflikty, nebo dávat a přijímat zpětnou vazbu. Méně se ale v té souvislosti hovoří o nástrojích, které k tomu přispívají. Nejde jen o mediaci v případě řešení konfliktů, ale také o možnost upozorňovat na negativní jevy, a tak pomáhat jejich odstranění a posilovat transparentnost firemní kultury. Tím nástrojem je tzv. whistleblowing. Advokátka Petra Sochorová se v největší tuzemské právnické firmě HAVEL & PARTNERS mimo jiné zabývá i interními šetření pro nadnárodní společnosti, když zaměstnanec upozorní na neetické jednání. Hovořili jsme s ní o jejích zkušenostech s whistleblowingem.

Co je whistleblowing a proč se jím vůbec zabývat?

Whistleblowing znamená v angličtině hvízdat na píšťalku. Někdo pískne, upozorní na nějaké nezákonné praktiky. Toto oznámení se následně prošetřuje, zjišťuje se, co za tím je tak, aby byli případní viníci potrestáni a zabránilo se tak dalšímu nezákonnému jednání. V organizacích – státních i soukromých – může whistleblowing přispívat k otevřené a etické kultuře založené na důvěře.  Ve využívání whistleblowingu jsou nejdále angloamerické země, v nichž je tento institut součást právní kultury a je spojen s dodržováním etických norem.

V zahraničí se v zákonech o whistleblowingu také upravuje zvýšená ochrana zaměstnance, whistleblowera. Tento zaměstnanec totiž porušuje loajalitu ke svým přímým nadřízeným či vůbec ke svému zaměstnavateli, který je za nezákonné jednání odpovědný, a tím často riskuje ztrátu zaměstnání. Pokud tedy zaměstnanec upozorní na podezřelé jednání, třeba korupční, je mu poskytnuta zvýšená ochrana v podobě např. zákazu ukončení pracovního poměru po dobu, po kterou se podezřelé jednání vyšetřuje, nebo dostane peněžní podporu, pokud s ním zaměstnavatel v této době pracovní poměr rozváže. Taková úprava platí dokonce i na Slovensku.

A jak je tomu u nás?

U nás se před několika lety objevily požadavky, abychom pravidla whistleblowingu v podobném rozsahu zavedli. Nakonec se ale prosadila jen vyhláška, která se vztahuje na státní zaměstnance. Soukromý sektor není upraven vůbec. Dost často je totiž whistleblowing pejorativně vnímán jen jako udávání ze strany zaměstnanců, což zřejmě souvisí s naší historií a bývalým režimem. I tím lze mimochodem vysvětlit zatím nízkou podporu whistleblowingu u nás.

Před nějakým časem se ale u nás připravovaly návrhy na úpravu whistleblowingu i pro soukromý sektor. Proč to neprošlo?

Jedním z důvodů může být i mínění legislativců, že zaměstnanec díky současnému znění zákoníku práce vlastně již ochranu má, protože jeho pracovní poměr může být skončen jen z několika zákonných důvodů, a to, že zaměstnanec na něco upozorní, není zákonným důvodem. Takže by za to neměl být propuštěn. Ovšem z praxe víme, že když zaměstnavatel chce někoho vyhodit, tak si důvod najde – ať je to pro porušování jiných pracovních povinností, nebo kvůli organizačním změnám. Osobně se domnívám, že ochrana zaměstnance v případě, že upozorní na neetické jednání, dostatečná není. Ale uvidíme, mělo by se začít pracovat na novém návrhu zákona.

Nicméně v soukromé sféře u nás whistleblowing přece jen funguje. A to zejména u nadnárodních společností, které u nás mají své pobočky. Zahraniční společnosti mají pravidla pro whistleblowing upravena na velmi dobré úrovni většinou podle právní úpravy země, kde sídlí centrála dané společnosti. Tato pravidla se pak vztahují i na všechny ostatní zaměstnance bez ohledu na to, v jaké zemi pobočka působí (samozřejmě s ohledem na specifika vyžadovaná národní právní úpravou).

Zřejmě dobře chápou, že v konkurenčním prostředí je ochrana značky a reputace firmy velmi důležitá.

Měli jsme klienta, který zdůrazňoval, že kdyby se mateřská společnost dozvěděla, že se na některé z jejích poboček dějí nezákonné či neetické praktiky, je ochotná tuto pobočku raději obětovat. To mi přijde jako naprosto výstižné poselství zaměstnancům, že etika je pro zaměstnavatele tak důležitá, že jí obětuje i zisk z pobočky, aby pověst a jméno celé skupiny zůstalo čisté.

Jak úprava whistleblowingu v soukromých společnostech souvisí s jejich compliance politikou?

Compliance politika shrnuje konkrétní opatření ve firmách, v nichž se deklaruje, jaké jednání je neslučitelné s hodnotami firmy. Zahraniční firmy mají stanovenou proceduru, jakým způsobem se oznámení na negativní jev spouští. Často k tomu firma založí tzv. hot line – horkou linku nebo e-mailovou adresu, kam může zaměstnanec svou stížnost (complaint) napsat. Když stížnost dorazí, zahájí se proces interního vyšetřování.

Jaké případy v ČR z té zahraniční úrovně nadnárodní firmy už řešily?

Nejčastěji korupční aktivity. Paradoxně se stává, že upozornění na korupci se spustí v úplně jiném regionu – Afrika, Jižní Amerika a najednou se s tím “sveze“ i střední Evropa, včetně České republiky. Nebo může jít i o případy zpronevěry. Často se na to přijde tak, že nesedí finanční výkazy nebo se falšují dokumenty. Poté se šetří, z jakého důvodu, zda proto, že se někdo obohacuje nebo se peníze z firmy vytahují kvůli korupci.

Kdo to pak vyšetřuje?

Firmy mívají oddělení interního auditu, nebo vyšetřovatele, který působí v rámci celé skupiny a u něhož se vše schází. Na pobočkách se tím zabývá například právní oddělení ve spolupráci s HR, a velmi často dochází i k zapojení externí advokátní kancelář.

Jakou mají zaměstnanci motivaci na něco vůbec upozorňovat?

Čím je společnost větší a čím více lidí je do nezákonného jednání zapojeno, tím se to samozřejmě oznamuje hůře. Záleží také na tom, jaké hodnoty a normy v dané společnosti platí, jak zaměstnance formuje firemní prostředí a vzory chování. Pokud se bere jako standard na nic neupozorňovat, nebudete se asi v ničem angažovat. Záleží i na tom, jak má člověk nastavené své vnitřní hodnoty. Znám případy, kdy do firmy nastoupí noví lidé, a když vidí, že se tam dějí nezákonné aktivity, ale že na to nelze reagovat, tak se raději seberou a odejdou jinam. Přiznejme si, že je velmi obtížné upozorňovat na podezřelé jednání vlastního šéfa.

Proto mají firmy zavedená pravidla, jak stížnosti interně ošetřit, aby ukázaly, že požadují etické chování od svých zaměstnanců?

Ve Velké Británii a USA platí tato pravidla desítky let a firmy si na to dávají velký pozor. Nechtějí si pošpinit pověst tím, že u nich dochází k nezákonnému či neetickému jednání.  Je to zároveň prevence vůči finančním postihům. V obou zemích platí zákony, podle kterých mohou být společnosti, které mají sídlo v Británii nebo v USA a působí i v jiných zemích, samy trestány za korupční jednání na těchto zahraničních pobočkách. V Británii jsou dokonce finanční postihy v neomezené výši. Společnosti musí své compliance programy, etické kodexy vydat ve všech svých zahraničních pobočkách. Zkoumá se také, zda zaměstnanci poboček byli pravidelně v compliance proškolováni.

Zažila jsem i případy, kdy si zaměstnance podezřelého z nezákonného jednání povolala centrála, na letišti byl zatčen a skončil v americkém vězení. Nehraje roli, že čin byl spáchán v ČR.

Jak funguje v zahraničních firmách prevence vůči neetickému jednání?

Jsou to zmíněná školení, nastavení pravidel v compliance policy a jsou to i vzory chování nadřízených. Pokud jako šéf nad něčím přivírám oči, tak důvěra zaměstnance, že se něco bude řešit, klesá. Zaměstnavatel by si měl v prvé řadě vybírat kvalitní manažery, kteří se řídí etickými hodnotami.

Jaká pravidla obsahují compliance programy?

Jde zejména o obecná pravidla podporující otevřenou komunikaci ve společnosti, podporující zaměstnance v tom, aby oznámili svá podezření na nezákonná či neetická jednání, požadující vysoký standard chování a nepřipouštějící žádné podezřelé jednání. Také nastavují konkrétní hodnoty – například, že když jdete se státním úředníkem na oběd, tak finanční částka za oběd nesmí přesáhnout určitou hranici.

Vy se v advokátní kanceláři HAVEL & PARTNERS zabýváte interním vyšetřováním oznámení na podezřelé jednání. Jak to probíhá?

Podobně, jako když vás začne vyšetřovat policie. Začnou se sbírat důkazy, a to jak v listinné, tak i ústní podobě. Zažili jsme velká šetření, kdy se shromáždilo statisíce dokumentů, které se musely zanalyzovat. Kromě toho samozřejmě hovoříte se všemi zaměstnanci, kteří se k dané věci mohou nějakým způsobem vyjádřit, necháte si popsat běžnou praxi konkrétního jednání ve společnosti a snažíte se rozkrýt, co se dělo.

A když objevíte důkazy, že k nekalému jednání došlo?

Problémem českého zákona jsou promlčecí doby. Když zjistíte, že vás zaměstnanec okrádal, tak pokud to neoznámíte policii, máte pouze 2 měsíce na to, abyste s ním rozvázali pracovní poměr okamžitým zrušením nebo výpovědí. Maximálně však 1 rok ode dne, kdy důvod pro ukončení vznikl. Ovšem mnohdy mu dokážete jeho aktivity později, a nemáte tedy šanci pracovní poměr ukončit. Dostáváte se paradoxně do pozice, že člověku, o němž víte, že vás okrádal, musíte nabízet dohodu, často s finanční kompenzací, nebo provádět organizační změnu. Tedy mu platíte za to, aby odešel.

Autor: David Neveselý (partner)

Zdroj: Luxury Art (9/2018) 

Trh s uměním zažívá nebývalý boom. Dostatek volného kapitálu, rostoucí ekonomika, ale i obavy před jejími možnými výkyvy přivádí stále více lidí k investicím do uměleckých artefaktů.

V loňském roce utratili sběratelé výtvarného umění na aukcích v České republice dohromady 1,4 miliardy korun, což bylo o 10 % více než v roce 2016. K tomu však připočtěme velké množství obchodů probíhajících zcela privátně, což je převažující trend zejména u starožitností. I v  tuzemsku tak vznikají unikátní sbírky umění soustředěné do rukou jednotlivců. Ti je zpravidla vytvářejí v průběhu svého produktivního života. Během této doby však mnohdy zapomenou položit si včas otázku, co se jednou s  tou nashromážděnou krásou stane. Zůstane v dobrých rukou? Bude s ní dobře naloženo? Nestane se součástí vypořádání nepovedeného manželství mých potomků?        

Během naší dlouholeté zkušenosti s privátními klienty jsme se setkali s řadou případů, kdy tito movití lidé a vášniví sběratelé umění v jedné osobě museli znenadání řešit poměrně prekérní životní situace. Představme si například muže středního věku, který během své dvacetileté úspěšné podnikatelské kariéry dokázal díky svému koníčku nashromáždit jedinečnou sbírku obrazů. Olejomalby, grafiky, rytiny a další pečlivě setříděná díla či dokonce ucelené sbírky – tím vším postupně ozdobil nejenom zdi interiérů ve svých několika privátních nemovitostech, ale i v prostorách firmy, kterou založil a řídí. Zbytek má uschován v depozitářích. Ačkoliv správa takového portfolia něco stojí, a jenom v případě pojištění nejde o zanedbatelné částky, celková hodnota sbírky násobně převyšuje nabývací hodnotu. Jakýkoliv prodej by tedy přinesl výrazný zisk, který se může postupem času dále zvyšovat. Některé části sbírky nicméně mají cenu jen jako celek, proto by nebylo rozumné se jich zbavovat individuálně bez znalosti kontextu celého díla. V budoucnu by sběratel také chtěl, aby se z jeho kolekce mohla těšit veřejnost.

Nejistá budoucnost sbírky

Realita všedního dne ovšem celou věc podstatně komplikuje. Majitel sbírky má totiž kromě umění ještě jednu vášeň – ženy. Se třemi předchozími partnerkami zplodil celkem čtyři děti, které stejně jako jeho současná partnerka výtvarnému umění nikterak neholdují. Reálně tedy hrozí, že pokud by sběratel vážně onemocněl a v důsledku toho byl omezen na svéprávnosti nebo zemřel, nebude najednou nikdo, kdo by se o sbírku zodpovědně postaral.

Takový klient se zpravidla až v  této fázi vlastních introspektivních úvah začíná seznamovat se základními pravidly dědického řízení v České republice. Zjistí například, že pokud nic nezařídí dopředu, uplatní se v rámci dědictví institut nepominutelného dědice a princip dědických tříd, tedy že se sbírka rozdělí mezi nezletilé a zletilé děti a stávající partnerku, s níž se plánuje oženit, zatímco sběratelův bratr, který se o výtvarné umění celý život zajímal a mohl by celistvost sbírky do budoucna garantovat, nedostane nic. Stejně tak padá i  možnost veřejného vystavování v podobě zápůjček galeriím, protože se nedá očekávat, že by potomci, z nichž někteří se začínají potácet v dluzích, s něčím takovým sami od sebe souhlasili. Sečteno podtrženo, ponechat sbírku napospas nijak neregulovanému dědickému řízení by v dané situaci a s ohledem na preference majitele sbírky reálně přineslo její zánik. Co tedy zbývá?

V souvislosti s dědictvím lze samozřejmě učinit několik základních právních kroků, díky nimž může být majetek nasměrován pro případ smrti zůstavitele do těch či oněch rukou. I dědická smlouva nebo závěť však narážejí na zákonné limity. Bratr majitele sbírky by rozhodně nemohl na základě těchto právních institutů získat v rámci dědictví kontrolu nad celou sbírkou, protože by na její část stále mohli uplatňovat zákonný nárok také nepominutelní dědici, tj. zůstavitelovy děti. K jejich eliminaci by mohlo dojít jedině vyděděním, pro což by ovšem musely existovat pádné důvody, a ty se objevují spíše zřídka. Navíc majiteli sbírky nevadí, že jeho potomci na čtvrtiny zdědí například jeho zánovní Ferrari. Jde mu v tomto případě pouze o zachování celistvosti sbírky výtvarného umění a její další možný rozvoj.

Sbírka pod ochranou svěřenského fondu 

Naštěstí nejenom pro „úschovu“ a správu uměleckých děl existuje v České republice již pátým rokem institut svěřenského fondu. Jedná se o tuzemskou obdobu anglosaských trustů. O co jde? Stejně jako v případě trustu svěřenský fond umožňuje vlastníkovi oddělit pro zvláštní účely část svého majetku a tím dosáhnout jeho značné právní ochrany i soukromí. Takto vyčleněný majetek se dostává pod správu jmenované osoby, správce, který o něj pečuje ve prospěch beneficienta, tzv. obmyšleného.

Proto by měl zakladatel fondu věnovat maximální pozornost zejména optimálnímu nastavení funkce, odpovědnosti a odbornosti správce včetně rozsahu jeho činností. Správcem vyčleněného majetku by měla být osoba s dostatečným zázemím, erudicí a morálními vlastnostmi. V případě sbírky uměleckých předmětů se přímo nabízí, aby sám majitel vybral správce, jemuž důvěřuje, a vštípil mu zásady spojené se sbírkou, jejím dalším rozvojem i vztahem vůči beneficientům. Majitel si zároveň může po dobu svého života ponechat vliv na klíčová rozhodnutí, která bude v souvislosti se sbírkou potřeba udělat – od vytvoření pravidel pro správu a rozvoj sbírky prostřednictvím kurátorů, přes zajištění jejího financování a zabezpečení až po nastavení pravidel distribuce možných výnosů mezi své děti, bratra a jeho rodinu atd. Součástí nastavení svěřenského fondu mohou být i pravidla pro pronájem sbírek galeriím, jako to vidíme například u některých významných českých rodin.  

V souhrnu tedy svěřenský fond může eliminovat hned několik jevů zároveň – od potíží v důsledku přibývajícího věku sběratele, přes nezájem dětí o sběratelství až po soustavný tlak partnerky na zpeněžení sbírky. Díky profesionálně spravovanému fondu ubydou sběrateli starosti a až do sklonku života se může v klidu věnovat umění a užívat si jeho krásy doma, na chalupě i v kanceláři. Oddychnout si mohou i děti, protože vědí, že na ně otec již nebude naléhat, aby pokračovaly v jeho stopách, pokud se tak samy nerozhodnou. Stejně jako partnerka majitele mohou mít k dispozici finanční prostředky, které sbírka vygeneruje. Toto plnění je nicméně v rámci pravidel fondu nastaveno tak, aby nedocházelo k nehospodárné spotřebě.

Jinými slovy, nic se v zásadě nezměnilo, pouze sbírka dostala profesionální správu, z níž mohou při rozumné konfiguraci svěřenského fondu těžit úplně všichni. Je však nezbytné domyslet všechny varianty a dopady, které bude to či ono pravidlo v podobě konkrétního ustanovení mít. Proto jsou svěřenské fondy často zakládány na několik desítek let dopředu a i tuto skutečnost je třeba při jejich nastavení reflektovat.