Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS poskytla komplexní právní poradenství společnosti SpaceLab EU SE, stoprocentně vlastněné londýnským investičním fondem hDock42. Poradenství se týkalo nastavení spolupráce s Výzkumným a zkušebním leteckým ústavem (VZLÚ) při vývoji zcela unikátního iontového motoru, který má umožnit satelitům obíhat Zemi níže než dnes a prakticky bez paliva.

Právní poradenství při tomto ambiciózním joint venture projektu zahrnovalo jednak založení nové společnosti SpaceLab EU pro účely spolupráce a ochrany budoucího produktu a práv průmyslového vlastnictví, a dále komplexní nastavení pravidel pro společný vývoj, užívání, oceňování a nakládání s IP právy.

Na transakci se podílely právní týmy HAVEL & PARTNERS se zaměřením na oblasti M&A a právo duševního vlastnictví (IP) pod vedením Jana Kovala (partner pro oblast M&A), Ivana Rámeše (partner pro oblast IP), senior advokáta Tomáše Navrátila (M&A) a advokáta Radka Riedla (IP).

Bližší informace ke společnému projektu SpaceLab EU SE a VZLÚ jsou k dispozici zde nebo zde.    

Soudní dvůr EU: přiznání úhrady léčivého přípravku pro použití mimo schválené indikace není v rozporu s unijním právem

Kontroverzný slovenský zákon o osobitnom odvode obchodných reťazcov nadobudne účinnosť 1. 1. 2019. Dotkne sa najmä veľkých zahraničných reťazcov

Novela zákona o ochranných známkách v České republice a na Slovensku – čeho se mají bát vlastníci ochranných známek od 1. 1. 2019?

Zdroj: Kulatý stůl týdeníku EURO  vrámci speciálu TOP advokátní kanceláře 2018 (s. 84 – 87) 

Zdroj: Speciál týdeníku EURO Top advokátní kanceláře 2018 (s. 16 – 19)

Největší česko-slovenská advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS navázala na roky 2015 a 2017 a i letos získala hlavní ocenění Právnická firma roku pro domácí kancelář. Z  11. ročníku prestižní ankety, kterou pravidelně pořádá společnost EPRAVO.CZ pod záštitou České advokátní komory a Ministerstva spravedlnosti ČR, si kromě hlavní ceny odnesla také vítězství v  kategoriích Právo obchodních společností a Duševní vlastnictví a v ostatních oborových kategoriích se umístila mezi nejlépe hodnocenými kancelářemi. Co do počtu titulů a nominací v rámci všech dosavadních ročníků české i slovenské soutěže Právnická firma roku tak HAVEL & PARTNERS zůstává nejúspěšnější kanceláří s nejkomplexnějšími službami v České republice i na Slovensku.

„Rok 2018 je pro nás spojený nejenom se změnou názvu na HAVEL & PARTNERS, ale také s redefinicí strategie poskytovaných služeb, zaměřením se na co nejkomplexnější právní případy, včetně řešení složitých sporů a dále na rozvoj v oblasti mezinárodních transakcí. Velmi rychlá implementace této strategie vedla k dalšímu rychlému růstu kanceláře při dalším zvyšování kvality našich služeb. Velice nás potěšilo, že jsme dokázali již potřetí za poslední čtyři roky získat ocenění Právnická firma roku pro domácí kancelář. Za tento mimořádný úspěch chceme poděkovat především našim klientům, kteří nám s důvěrou svěřují své podnikatelské i ryze privátní záležitosti. Vážíme si nejen jejich přízně, ale také našeho stabilního týmu špičkových kolegů a jejich mimořádného pracovního nasazení, které dokázali udržet v průběhu celého roku,“ říká k zisku hlavní ceny řídící partner kanceláře Jaroslav Havel.D

Další velký úspěch kancelář zaznamenala v soutěžní kategorii Právo obchodních společností. Po předchozích sedmi umístěních mezi velmi doporučovanými kancelářemi v letech 2011–2017 se letos HAVEL & PARTNERS stala vítězem této kategorie. „Letošní vítězství podtrhuje, že vytvoření unikátního specializovaného týmu pro oblast korporátního práva, který navíc zabezpečuje komplexní právně-daňový servis pro privátní klienty, bylo odvážným a správným rozhodnutím. Každý rok se podílíme na nejzajímavějších tuzemských a přeshraničních korporátních transakcích i realizaci velmi privátních zadání. Klienti oceňují naši zkušenost, inovativnost a kvalitní právně-daňový tým,“ říká David Neveselý, partner podílející se na vedení největšího a mezinárodně uznávaného česko-slovenského specializovaného týmu pro oblast práva obchodních společností, který dnes tvoří cca 70 právníků.

Kancelář má ve svém portfoliu nejširší korporátní a soukromou klientelu v ČR i SR, včetně cca 70 z 500 největších světových společností podle publikace Fortune 500, téměř 50 společností podle žebříčku Czech Top 100 a třetiny nejbohatších Čechů a Slováků. Již řadu let také realizuje nejvíce korporátních operací na českém trhu a je poradenským lídrem pro privátní klienty a rodinné firmy, kterým pomáhá se zakládáním privátních (rodinných) holdingů, svěřenských fondů apod.

Právnickou firmou roku 2018 je HAVEL & PARTNERS také v kategorii Duševní vlastnictví.  Právo duševního vlastnictví představuje jednu z nejvýznamnějších a neustále rostoucích právních specializací kanceláře. Právní tým pod vedením partnera a spoluzakladatele kanceláře Roberta Nešpůrka a partnera Ivana Rámeše patří s počtem 15 právníků mezi vůbec největší poradenskou skupinu s tímto zaměřením v ČR a na Slovensku. „K úspěšnému budování brandu a ochraně inovativních nápadů patří také jejich právní ochrana. Velice nás těší, že naše po léta budované know-how vyhledává stále více klientů – ať už jde o tuzemské společnosti expandující do zahraničí, významné globální korporace nebo podnikatele, kteří bojují proti padělkům. Jsme rádi, že se tato úspěšná spolupráce promítla do vítězství v kategorii Duševní vlastnictví,“ říká Robert Nešpůrek.

V dalších 14 odborných kategoriích byla kancelář vybrána mezi velmi doporučované kanceláře (Tzv. Top tier). Ve zbývající kategorii trestní právo se mezi nejlépe hodnocenými umístila advokátní kancelář SEIFERT A PARTNEŘI, se kterou HAVEL & PARTNERS exkluzivně spolupracuje v oblasti trestněprávního poradenství. „Tyto vynikající výsledky dokládají naši všestrannost a mimořádné kvality všech našich specializovaných týmů. V současné době poskytujeme našim klientům poradenství ve všech oblastech jejich podnikatelského i privátního života,“ shrnuje komplexní záběr kanceláře Jaroslav Havel.

Kompletní výsledky 11. ročníku českého oficiálního žebříčku advokátních kanceláří Právnická firma roku 2018 zveřejnil pořadatel soutěže, společnost EPRAVO.CZ, v průběhu slavnostního večera v pražském Paláci Žofín dne 5. listopadu 2018.

Přelomové rozhodnutí Nejvyššího soudu v otázce neoprávněného čerpání bankovní záruky

Participace zaměstnanců v dozorčích radách akciových společností je povinná již od ledna 2019!

Novela zákona o léčivech k systému eRecept je projednávána v Parlamentu.

Veřejné zakázky v  závěru roku 2018: Elektronizace, FEN a registrace skutečných majitelů

Autor: Petra Sochorová (counsel)

Zdroj: HR forum (10/2018)

V současné době je v připomínkovém řízení poměrně rozsáhlá novela Zákoníku práce, která si klade za cíl především přizpůsobení zákonné úpravy požadavkům praxe, ať už v otázce dlouhodobě kritizované, jakou je např. doručování pracovněprávních dokumentů, tak i zavedením nového institutu sdíleného pracovního místa či představení nové úpravy dovolené. Mimo tyto zásadnější změny novela přináší i řadu změn legislativně technického charakteru, mající za cíl především sjednotit terminologii, implementovat požadavky evropského práva a odstranit nadbytečná ustanovení. S nejzajímavějšími navrhovanými novinkami vás chceme seznámit.  

Sdílené pracovní místo  

Pravděpodobně nejatraktivnější novinkou je zavedení institutu sdíleného pracovního místa. Ten by měl v praxi fungovat tak, že dva či více zaměstnanců pracují na jedné pracovní pozici a střídají se, aby v souhrnu naplnili pracovní dobu, která nepřekračuje stanovený týdenní pracovní fond. Pracovní místo mohou sdílet jen zaměstnanci v pracovním poměru se stejným druhem práce a dohodnutou kratší pracovní dobou. Musí však být sjednána individuální dohoda mezi zaměstnavatelem a každým dotčeným zaměstnancem, jež může být součástí pracovní smlouvy či existovat samostatně. Takovou dohodu lze pak rozvázat jak dvoustranně, tak i jednostranně s 15denní výpovědní dobou, a to i bez uvedení důvodu. Rozvázání této dohody nemá žádný vliv na existenci pracovního poměru. Navrhovaná právní úprava počítá s pevným rozvržením pracovní doby mezi zaměstnanci formou rozvrhu předloženým zaměstnavateli předem v písemné formě bez možnosti libovolného zástupu mezi zaměstnanci (takový zástup je možný pouze se souhlasem zaměstnance daným zaměstnavateli pro konkrétní směnu). Toto opatření má zamezit situaci, kdy by fakticky oba zaměstnanci byli v neustálé pracovní pohotovosti.   Návrh reflektuje současnou tendenci v úpravě pracovněprávních vztahů, spočívající v mírném odklonu od tradiční ochranářské funkce pracovního práva vůči zaměstnancům a naopak ve zdůraznění smluvní volnosti subjektů pracovněprávních pracovněprávních vztahů. Tento trend koresponduje se současnou náladou ve společnosti, podpořenou rekordně nízkou nezaměstnaností a postupném upřednostňování životního stylu, ve kterém práce nehraje primární roli. V zemích na západ od České republiky je tento posun ještě znatelnější a různé formy atypického zaměstnávaní nejsou zdaleka tak výjimečné jako u nás.  

Za Evropou zaostáváme  

V současnosti využívá v České republice nějakou formu dohody podobné sdílenému pracovnímu místu cca 7 % firem, což je velmi malý podíl oproti například Německu či Velké Británii, kde sdíleného pracovního místa využívá až polovina všech firem. Vyspělé západoevropské země tedy mají s touto flexibilní formou organizace práce výrazně bohatší zkušenosti, které lze využít pro správné nastavení institutu v praxi i u nás. Klíčovým aspektem je výběr správného partnera/kolegy na sdílené místo, se kterým bude zaměstnanec schopen velmi dobře komunikovat. Dále je nutné stanovit přesné rozdělení úkolů; nestačí tedy určit pouze pracovní dobu, ale je nutné dohodnout se na systému přebírání odpovědnosti za jednotlivé dílčí úkoly. Běžná je například situace, kdy se pracovní doby zaměstnanců sdílejících pracovní místo částečně překrývají a právě v této době má dojít k předání úkolů a vyřízení nezbytných organizačních záležitostí.   Podle našeho názoru bude v českém firemním prostředí také nemalou výzvou vypořádat se s předsudky. Navzdory tendencím k lepšímu work-life balance životnímu stylu přetrvává především ve větších společnostech představa, že kdo nepracuje na celý úvazek, není své práci dostatečně oddaný a chybí mu zápal. Pro bezproblémové fungování tohoto institutu ve firmě bude proto nutné také přesvědčit ostatní kolegy a nadřízené o výhodách a užitečnosti sdíleného pracovního místa nejenom pro zaměstnance, ale i zaměstnavatele. Mezi tyto výhody patří především větší efektivita zaměstnanců, kreativnější řešení a eliminace možných chyb. Pro samotné zaměstnance je pak například zajímavá příležitost se ve zbytku týdne profesně rozvíjet jiným způsobem než prací pro zaměstnavatele nebo právě možnost trávit více času s rodinou.   Zakotvení základních pravidel tohoto institutu v Zákoníku práce by mohlo přinést jakési vodítko, jak s tímto institutem nakládat, a mohlo by tedy přispět i k jeho většímu využití v českých firmách.  

Doručování  

Další novinkou, která reaguje na vleklé problémy praxe, je úprava doručování pracovněprávních dokumentů – tedy písemností, které musí být zaměstnanci doručeny do vlastních rukou. Těmi jsou dle § 334 odst. 1 Zákoníku práce písemnosti týkající se vzniku, změn nebo skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, mzdový či platový výměr a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného. Řádné doručení těchto dokumentů má zásadní význam pro další právní vývoj pracovněprávních vztahů, a je tedy nutné, aby bylo Zákoníkem práce jasně upraveno. Nově se zavádí pravidlo, že dokumenty se doručují zaměstnanci primárně pouze na pracovišti. Odpadá tedy povinnost zaměstnavatelů komplikovaně prokazovat, že se nepodařilo písemnost doručit v místě zaměstnancova bydliště nebo ani na jiném místě, kde by byl zaměstnanec k zastižení.   Pokud se dokumenty nepodaří zaměstnanci doručit na pracovišti, je možné automaticky přejít k náhradnímu doručení – tedy doručovat prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zpravidla České pošty, prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, do vlastních rukou kdekoliv bude zaměstnanec zastižen, a nově i datovou schránkou. Pokud jde o doručování prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, které je nejčastějším způsobem náhradního doručování, navrhuje se, aby zaměstnanec nesl jistou míru odpovědnosti a byl povinen písemně sdělit zaměstnavateli adresu, na kterou mu mají být dokumenty doručovány. Rovněž se navrhuje sjednotit zákonnou úpravu tak, aby odpovídala podmínkám České pošty. Ty stanoví jako standardní dobu uložení zásilek 15 kalendářních dnů, zatímco současná úprava zákoníku práce spojuje fikci doručení s marným uplynutím lhůty 10 pracovních dnů, což v praxi způsobuje problémy. Ruší se rovněž poučovací povinnost v případě nepřevzetí zásilky. Výše uvedené změny v otázkách doručování jsou navrhovány již podruhé, v minulém volebním období nestihly projít celým legislativním procesem.  

Dovolená  

V neposlední řadě je nutné zmínit plánované změny v oblasti dovolené. Drtivá většina těchto změn byla již navrhována v minulém volebním období s plánovaným datem účinnosti od 1. 1. 2018, nicméně je nepochybně užitečné si je připomenout. Pro zaměstnance je jistě atraktivní změnou plánovaná možnost převést si dovolenou přesahující zákonný limit (tedy 4 týdny a 6 týdnů v případě pedagogických nebo akademických pracovníků) do následujícího kalendářního roku. Celkový koncept dovolené by se pak nově zakládal na týdenní pracovní době zaměstnance a dovolená za odpracované dny by byla zcela zrušena. Na základě nového konceptu by tak v konečném důsledku byla délka dovolené vyjádřená v hodinách. Zaměstnanci také možná uvítají, že část doby, po kterou by nepracovali z důvodu důležitých osobních překážek na své straně, by byla považována za odpracovanou, a to do určitého limitu v závislosti na skutečně odpracované době. Stejně vstřícně ve vztahu k zaměstnancům je možné vnímat krácení dovolené pouze o skutečně zameškané a neomluvené hodiny.  

Další změny  

Mezi další plánované změny se řadí například zdůraznění pravidla rovného zacházení se členy evropské rady zaměstnanců a evropského vyjednávacího výboru ve srovnání s ostatními zástupci zaměstnanců, rozšíření povinnosti zařadit zaměstnance na původní práci a pracoviště, i pokud se jedná o zaměstnance vracejícího se zpět po skončení rodičovské dovolené. Zajímavé jsou i změny reflektující evropskou judikaturu u přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, dále změny v počítání lhůt v Zákoníku práce, zkrácení vyžadované doby zaměstnání pro dočasně přidělovaného zaměstnance a velké změny jsou plánovány rovněž v mechanismu výpočtu minimální mzdy.  

Účinnost  

Účinnost novely se předpokládá k 1. červenci 2019, kromě ustanovení o dovolené, které by mělo nabýt účinnosti až 1. ledna 2020. Je však nutno mít na paměti, že legislativní proces je na samém počátku, a výsledná podoba plánované novely může být tedy značně odlišná. Nezbývá než doufat, že alespoň nejpalčivější problémy praxe budou vyřešeny.