Adaptační zákon k GDPR, brexit z pohledu dopadů na zpracování osobních údajů, pozvánka na seminář AKADEMIE HAVEL & PARTNERS.
Zdroj: ČT24, Týden v justici (31. 3. 2019)
Michal FILA, moderátor
Systém ochranných známek v Česku zažívá po 15 letech významnou změnu. Od ledna účinná novela mimo jiné reaguje na změny, které se na trhu odehrály v důsledku nástupu nových technologií. Téma pro kolegu Vojtěcha Bartoše a jeho hosta v rubrice Ptám se.
Vojtěch BARTOŠ
Přišla do ČR revoluce v ochraně práv z ochranných známek? Na to se ptám advokáta a experta na právo duševního vlastnictví Ivana Rámeše. Dobrý večer.
Ivan RÁMEŠ, advokát
Dobrý večer.
Vojtěch BARTOŠ
Tak, zasáhla Českou republikou známkoprávní tsunami?
Ivan RÁMEŠ, advokát
Neřekl bych tsunami, řekl bych středně silným vlnobitím. Je pravda, že změna je významná, zákon se mění po 15 letech významněji. Mění se řada paragrafů a je tam spousta novinek. To je pravda.
Vojtěch BARTOŠ
Jaké jsou účely nebo jaký je účel těchto změn?
Ivan RÁMEŠ, advokát
Víte, hlavním důvodem je sladění české právní úpravy s tou evropskou. Současně to koresponduje s tím, že se nám vyvíjí společnost a technika. Vemte si, že v mnoha posledních desetiletích bylo možné registrovat jen ochranné známky, které měly buď slovní podobu, anebo obrázkovou podobu. Po novele je možné chránit známky holografické, pohybové a zvukové.
Vojtěch BARTOŠ
Na koho bude mít novela největší dopad?
Ivan RÁMEŠ, advokát
No, největší dopad, když nepočítám advokáty a patentové zástupce, kteří se budou muset naučit novou právní úpravu, tak to samozřejmě vlastníci ochranných známek, protože na ně dopadá nově celá řada
povinností. Já bych tady zmínil bych zejména jednu, kterou, já osobně považuji za podstatnou, a to je to, že dříve pokud si chtěl někdo třetí zaregistrovat ochrannou známku, která byla identická s již nějakou starší zapsanou ochrannou známkou, tak to nešlo. Protože úřad z úřední povinnosti tady tuhle známku zamítl. Naopak po novele toto neplatí, ochranná známka bude úřadem v podstatě připuštěna, pak bude na majitelích starších ochranných známek, aby se proti tomu sami nějak aktivně bránili.
Vojtěch BARTOŠ
To vypadá na podstatnou změnu v postavení vlastníků ochranných známek. Je to tak?
Ivan RÁMEŠ, advokát
Je to tak, už v tuto chvíli, přestože novela je účinná krátce, registruju poměrně zvýšenou poptávku celé řady vlastníků ochranných známek po takzvaném monitoringu. Protože není v silách jednotlivce uhlídat, jestli si někdo třetí neregistruje identickou ochrannou známku, jako už někdo má před tím. Proto existují specializované softwary a specializované služby, které vlastně tady tuhle poměrně náročnou manuální činnost dělají softwarově.
Vojtěch BARTOŠ
To znamená, že se zdá, že ta novela má už poměrně konkrétní praktické dopady v každodenní realitě?
Ivan RÁMEŠ, advokát
Velmi těžko hodnotit, protože těch změn je skutečně celá řada, ale tady tu, kterou jsem zmiňoval, tak ta je taková nejpalčivější a řekl bych, že je vidět už nyní.
Vojtěch BARTOŠ
Očekáváte výrazný nárůst počtu zapsaných ochranných známek v důsledku této novely?
Ivan RÁMEŠ, advokát
Počet přihlašovaných ochranných známek přihlašovaných, řekl bych, v posledních 10 letech celkem stagnuje, aspoň pokud se bavíme o České republice. Mám podle statistiky mám pocit, že kolem 8 – 9 tisíc ochranných známek se přihlásí každý rok a ten počet zůstává více méně konstantní, ale dá se čekat, že po novele by ten nárůst mohl být rapidnější právě z toho důvodu, že řada podnikatelů si bude chtít chránit kupříkladu své znělky, nějaké své animace specifické a tak dále. Takže já osobně si myslím, že nárůst by tam mohl být v jednotkách procent.
Vojtěch BARTOŠ
Poprosím vás stručně. Má vůbec tento údaj o počtu přihlašovaných známek vypovídá něco o reálné ekonomice?
Ivan RÁMEŠ, advokát
Řekl bych, že ano, protože obecně platí, že čím více ochranných známek a čím více patentů, tím více se ekonomice dané země daří.
Vojtěch BARTOŠ
Děkuju vám za váš názor. Na shledanou.
Ivan RÁMEŠ, advokát
Na shledanou, děkuju.
Největší česko-slovenská advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS zaznamenala v roce 2018 nejlepší ekonomické výsledky za posledních 5 let. Celkový obrat HAVEL & PARTNERS se v roce 2018 meziročně zvýšil o 17,4 %, přičemž nejúspěšnější bylo především třetí čtvrtletí, kdy růst obratu dosáhl 23,1 %. Dvojciferným tempem rostly všechny tři klíčové kanceláře HAVEL & PARTNERS v Praze, Brně i Bratislavě a adekvátně k nárůstu obratu se zvyšovala i ziskovost. Celkový obrat za čisté právní služby dosáhl 646,9 mil. Kč, což představovalo v rámci českých kanceláří HAVEL & PARTNERS meziroční nárůst o více než 17 % a v případě slovenské kanceláře dokonce o více než 20 %. Tržby celé skupiny, včetně inkasní agentury Cash Collectors, vysoko přesáhnou 800 mil. Kč.
„Rok 2018 byl co do ekonomických výsledků jedním z nejúspěšnějších v naší dosavadní osmnáctileté historii a také prvním rokem pod novým názvem HAVEL & PARTNERS. Za stěžejní považujeme zejména skutečnost, že se nám podařilo bez jakýchkoliv obtíží navázat na předchozí úspěchy a v té nejlepší ekonomické kondici přejít do nové etapy, ve které se ještě více zaměřujeme na co nejkomplexnější právní případy, včetně řešení složitých sporů. Obzvláště nás potěšily výsledky naší bratislavské kanceláře, kterou jsme personálně stabilizovali a posílili její management postupně o dva partnery a další seniorní kolegy,“ komentuje hospodářské výsledky loňského roku Jaroslav Havel, řídící partner HAVEL & PARTNERS.
Výnosy HAVEL & PARTNERS rostou nepřetržitě od jejího vzniku v roce 2001. Přispívá k tomu především poskytování právních služeb předním českým, slovenským i mezinárodním společnostem a českým a slovenským podnikatelům, včetně cca třetiny nejbohatších Čechů a Slováků. Klíčovými poradenskými oblastmi kanceláře zůstávají fúze a akvizice, právní a daňové strukturování osobního majetku či nemovitostní projekty. Významně roste také skupina zabývající se soutěžním právem a soutěžní ekonomií, restrukturalizacemi a insolvencemi či soudními spory a arbitrážemi.
„Naše široká specializace, po léta budované odborné a personální know-how v kombinaci s individuálním přístupem ke klientům a budováním strategického partnerství s nimi se nyní, kdy je trh s právními službami prakticky nasycen, ukazují jako velká konkurenční výhoda. Ceníme si toho, že nám důvěřují nejenom úspěšné firmy a jednotlivci, ale i zahraniční advokátní kanceláře. Ty nás stále častěji zapojují do nejrůznějších mezinárodních projektů a přeshraničních transakcí,“ shrnuje poziční výhody na trhu Jaroslav Havel.
Největší česko-slovenská právnická firma HAVEL & PARTNERS byla zařazena do aktuálního vydání uznávaného mezinárodního žebříčku World Trademark Review 1000, který každoročně mapuje nejvýznamnější poradenské subjekty a individuální experty v oblasti ochrany duševního vlastnictví a ochranných známek ve více než 80 světových jurisdikcích. Podkladem pro vyhodnocení je rozsáhlý průzkum trhu a zpětná vazba od subjektů, které v daném tržním segmentu využívají příslušné poradenské služby. Kromě kanceláře publikace uvádí i tři specialisty HAVEL & PARTNERS pro oblast IP práva – partnery Ivana Rámeše, Roberta Nešpůrka a advokátku Terezu Hrabákovou.
„Velice nás těší, že i v roce 2019 je naše poradenská skupina specializující se na právo duševního vlastnictví oceňována jako jedna z nejlepších praxí v České republice. Navazujeme tak na závěr loňského roku, kdy jsme se stali Právnickou firmou roku v kategorii Duševní vlastnictví. Ocenění WTR 1000 si vážíme o to více, že vychází nejen z naší odvedené práce, ale především z hodnocení klientů, a také ostatních významných advokátních a patentových kanceláří, které na trhu působí a které nás samy doporučily. Jsem rád, že naši klienti, mezi něž patří tuzemské společnosti expandující do zahraničí, významné globální korporace nebo podnikatelé, kteří bojují proti padělkům, si nás vybrali proto, že si uvědomují, nakolik je dnes k úspěšnému budování brandu a ochraně inovativních nápadů zapotřebí také jejich právní ochrana,“ říká Ivan Rámeš, jeden z trojice právníků HAVEL & PARTNERS doporučovaný publikací World Trademark Review 1000 pro rok 2019.
Právo duševního vlastnictví představuje jednu z nejvýznamnějších specializací HAVEL & PARTNERS. Tým pod vedením partnera a spoluzakladatele kanceláře Roberta Nešpůrka a partnera Ivana Rámeše patří s 15 právníky mezi vůbec největší poradenskou skupinu s tímto zaměřením v České republice a na Slovensku. Za lokální partnery si jej vybraly nejen nejhodnotnější globální značky, ale také nejvýznamnější české a slovenské společnosti či perspektivní start-upy.
Skupina IP právníků zajišťuje pro klienty lokální, ale také mezinárodní průmyslověprávní ochranu, ať již jde o ochranné známky, designy, patenty či autorská práva nebo databáze, dále jejich licencování, převody a další dispozice před národními a mezinárodními úřady průmyslového vlastnictví.
IP tým se zapojuje do mezinárodních korporátních transakcí, kde jsou klíčovou oblastí IP práva související s ochranou brandu konkrétní společnosti nebo jejích výrobků či služeb. Zaměřuje se také na boj proti padělkům, související celní a soudní řízení a má unikátní know-how ve vztahu k filmovým právům, ochraně osobnosti, nekalé soutěži či doménovým sporům.
Poradenství v IP oblasti je vždy poskytováno v úzké spolupráci s dalšími právníky – specialisty na soutěžní, korporátní, mezinárodní, marketingové a spotřebitelské právo, ale také daňové nebo účetní předpisy.
Zdroj: Právní rádce (2/2019)
V těchto dnech probíhá meziresortní připomínkové řízení k věcnému záměru rekodifikace veřejného stavebního práva. [1] A bylo načase.
Současný stav je krizový. V souvislosti se stavem veřejného stavebního práva se v odborných kruzích často cituje studie Doing Business z dílny Světové banky. [2] Podle jejího posledního vydání je proces povolování staveb v České republice jedním z nejpomalejších na světě. Podle kritéria délky standardizovaného stavebního řízení se Česká republika s délkou 246 dnů umístila na 156. místě ze 190 posuzovaných zemí.
Reálná délka celého procesu nutného k možnosti realizovat stavbu je však v české praxi ještě mnohem delší. Není výjimkou, že s veškerými procesy (posouzení vlivů na životní prostředí, umístění stavby, stavební povolení atd.) trvá pět a více let. K tomu je třeba přičíst ještě soudní přezkum jednotlivých rozhodnutí, který může trvat několik dalších let. Konkurenceschopnost České republiky, její ekonomický rozvoj či příliv zahraničních investic ve stavebnictví tak mají sestupnou tendenci. Tím se zabývají i zprávy OECD či orgánů Evropské unie, [3] které poukazují na deficity našeho často nekoncepčně novelizovaného stavebního zákona [4] a související stavební legislativy.
Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) již v roce 2017 připravilo materiál se základními tezemi rekodifikace veřejného stavebního práva. V září stejného roku ho projednala tehdejší vláda. [5] Nynější vláda pak v září loňského roku projednala další materiál z dílny MMR s informacemi o hlavních směrech a cílech rekodifikace. [6] V říjnu 2018 následovalo uzavření memoranda o spolupráci mezi MMR a Hospodářskou komorou ČR. Věcný záměr proto vznikal v kooperaci těchto dvou subjektů, díky které se na jeho přípravě podíleli nejen odborníci z MMR, ale také odborníci z praxe na straně Hospodářské komory.
Rekodifikace přichází se změnami v celkově šesti samostatných, ale přesto vzájemně provázaných oblastech:
Předesíláme, že jednotlivé návrhy z více než dvousetstránkového věcného záměru představíme v rovině těch nejzákladnějších informací. Následující řádky i pokračování publikované v následujícím čísle Právního rádce proto nelze pojímat jako vyčerpávající popis navrhovaných změn.
Institucionální změny
Struktura dnešní stavební správy je značně nepřehledná. Na úseku územního plánování působí orgány obcí a krajů, MMR a na území vojenských újezdů újezdní úřady a ministerstvo obrany. Na úseku územního řízení a stavebního řádu pak svoji působnost vykonávají čtyři kategorie stavebních úřadů − obecné, speciální, vojenské a takzvaně jiné. V případě rozsáhlejších stavebních záměrů mohou mít věcnou příslušnost pro dílčí části záměru různé stavební úřady. Právní úprava působnosti obecných, speciálních a jiných stavebních úřadů je značně komplikovaná. V praxi se může stát, že jeden správní orgán má pravomoc stavebního úřadu obecného i speciálního. Stavebních úřadů pak existuje zhruba 700, přičemž mají různou velikost a odbornou úroveň. Ústřední úroveň státní správy na úseku stavebního práva se pak tříští mezi devět ministerstev. [7]
Proto v praxi vznikají důvodné pochybnosti, zda vůbec, případně nakolik spadají jednotlivé agendy do předmětu úpravy určitého zákona a působnosti určitého správního orgánu. Nelze se ani spolehnout na to, zda vůbec, případně nakolik spadají jednotlivé stavby do působnosti toho kterého stavebního úřadu.
K tomu je třeba připočíst minimálně ještě jeden další problém, jehož příčnou je současný takzvaný spojený model výkonu stavební správy. V jeho rámci totiž státní správu vykonávají v přenesené působnosti orgány územní samosprávy. Její zájmy se pak často dostávají do rozporu s veřejnými zájmy, které naopak musí jejich orgány objektivně hájit v přenesené působnosti. Vzniká tak systémová podjatost obecných a speciálních stavebních úřadů zařazených v úřadech územních samosprávných celků a jejich úředníků. Fenomén systémové podjatosti s sebou samozřejmě přináší nemalá korupční rizika.
Tento problém nevyřešila ani nedávná novela správního řádu, [8] podle které nyní úřední osobu nelze považovat za podjatou, jestliže pochybnost o její nepodjatosti vyvolává její služební poměr nebo pracovněprávní či jiný obdobný vztah ke státu nebo k územnímu samosprávnému celku. Na jedné straně je pravda, že k podjatosti nestačí pouhá kolize vztahů ke státní správě i samosprávě. [9] Pak ovšem novela nepřináší nic nového. Na druhé straně ovšem nelze z ústavních důvodů říci, že popsaný vztah nikdy nemůže vést k podjatosti úředníka. Pokud k tomuto výkladu měla novela směřovat, nelze to označit za správnou cestu.
V rámci rekodifikace se proto navrhuje řešení těchto obecných institucionálních problémů vyloučením stavební správy ze spojeného modelu veřejné správy. Tento návrh podle předkladatele má vést k vynětí jedné agendy, u níž je s ohledem na její komplexnost, četnost, odbornost a procesní složitost zcela namístě integrovat ji do samostatné autonomní institucionální soustavy. Současně dojde k integrování speciálních a jiných stavebních úřadů. Cílem je vytvoření stabilního systémového základu pro jednotné a operativní metodické řízení soustavy stavebních úřadů, který nebude vytvářet prostor pro korupci a klientelismus ve veřejné správě. Tento krok by měl vést i ke zvýšení odborné úrovně, profesionality a nestrannosti rozhodování ve stavebních věcech.
Jaké jsou tedy konkrétní představy předkladatele o nové podobě stavební správy? V jisté míře se inspiruje katastrální správou. [10] Rekodifikace by konkrétně měla vést ke konstrukci nové dvoučlánkové soustavy. Na jejím vrcholu by stál Nejvyšší stavební úřad, který by se měl stát vrcholným orgánem státní správy ve věcech územního plánování, územního řízení, stavebního řádu, vyvlastnění a související agendy. Svoji působnost by měl vykonávat nejen v konkrétních správních řízeních, ale též v oblasti výkonu vrchního státního dozoru, metodiky, ekonomiky, personalistiky, pořizování a správy informačních systémů či obecné koordinace státní stavební správy.
První článek nové soustavy by pak měly tvořit krajské stavební úřady se sídlem v jednotlivých krajích a na základní úrovni jejich územní pracoviště v obcích s rozšířenou působností. Krajské úřady by podle potřeby mohly zřizovat kontaktní místa v obcích, ve kterých dnes působí obecné stavební úřady.
V procesně-instančním smyslu bude řízení v prvním stupni zajišťovat příslušné územní pracoviště krajského stavebního úřadu. O opravných prostředcích ve druhém stupni bude rozhodovat krajský stavební úřad z krajského “ústředí”. Pokud by rozhodoval v prvním stupni krajský stavební úřad ze svého “ústředí”, bude o odvolání proti jeho rozhodnutí rozhodovat Nejvyšší stavební úřad.
Podobnou procesní konstrukci český právní řád již zná, aniž ji judikatura správních soudů či Ústavního soudu dosud jakkoli zpochybnila. Odkazuje například na organizaci a rozhodování České obchodní inspekce, Státní zemědělské a potravinářské inspekce či Státního pozemkového úřadu. V jejich případě také v prvním stupni rozhoduje vnitřní organizační jednotka úřadu a o odvolání pak “ústředí” téhož úřadu.
Takto konstruovaná stavební správa podle předkladatele věcného záměru přinese eliminaci problému systémové podjatosti a sníží náklady výkonu státní správy přenášené na samosprávy. Mimo jiné také umožní zajištění jednotného a operativního metodického řízení soustavy stavebních úřadů.
S těmito změnami souvisí další důležitý návrh, který z věcného záměru vyplývá. Týká se postavení takzvaných dotčených orgánů. Ty v souladu s mnoha složkovými zákony chrání veřejné zájmy na pozadí těchto zákonů. Vydávají pak závazná stanoviska či vyjádření jako podklad pro rozhodnutí stavebního úřadu nebo přípravu územně plánovací dokumentace či její změny. V návaznosti na plánovanou revizi chráněných zájmů rekodifikace přichází v zásadě se třemi přístupy k otázce změny postavení dotčených orgánů v oblasti povolování staveb:
V oblasti územního plánování se bude postupovat obdobným způsobem jako v případě povolování, jen by nemělo docházet k rušení kompetencí dotčených orgánů vyjadřovat se k územně plánovací dokumentaci bez náhrady. Pořizování územně plánovací dokumentace bude nadále úkolem státní stavební správy. Proto stavební úřady budou zahrnovat kompetence pořizovatelů jako dotčených orgánů. I na územních pracovištích krajských úřadů na úrovni obcí s rozšířenou působností a samotných krajských (stavebních) úřadů budou tyto územně plánovací kompetence dotčených orgánů zásadně integrovány. Zbylé dotčené orgány pak nadále budou poskytovat stanoviska coby podklad pro přípravu územně plánovací dokumentace. S jeho obsahem se bude muset pořizovatel při jejím pořizování vypořádat. V tomto směru tedy rekodifikace prakticky zachová stávající stav.
Územní plánování
V oblasti územního plánování lze věcný záměr rekodifikace označit spíše za evoluci než revoluci. Na rozdíl od institucionální oblasti nepozorujeme oproti stávajícímu stavu natolik zásadní změny. To ovšem neznamená, že by nestály za pozornost. V návaznosti na institucionální změny mohou také mít významný přínos pro praxi územního plánování.
První změny se týkají hierarchie a obsahu závazných nástrojů územního plánování. Hlavní novinkou je zavedení závazného celostátního nástroje územního plánování, kterým by se stal územní rozvojový plán. [11] Tento nový nástroj by stejně jako územní plán kraje [12] měl podle předkladatele věcného záměru obsahovat závaznou část řešící vymezení ploch a koridorů a strategickou část věnovanou strategickým a koncepčním otázkám územního rozvoje.
Na obecní úrovni pak věcný záměr zachovává dnešní dvouvrstvou strukturu územního plánu obce a regulačního plánu.
Věcný záměr se také snaží pobídnout k efektivnějšímu využívání některých již dnes známých institutů územního plánování, mezi které patří například plánovací smlouvy. Jejich předmětem mohou být podmínky realizace určitého záměru, zejména ve vztahu k veřejné dopravní a technické infrastruktuře, jakož i dalším zařízením. Plánovací smlouvy jsou za dnešního právního stavu s ohledem na institucionální překážky a problém systémové podjatosti prakticky nevyužitelné. V zahraničí se přitom osvědčily. Mohou být také účinným protikorupčním nástrojem. Nemotivují totiž investory a obecní samosprávu k netransparentnímu jednání o připravovaných záměrech.
Pokud dojde k uzavření plánovací smlouvy, pak by podle věcného záměru měl stavebník povinnost ji předložit společně se žádostí o povolení stavby. Žádost samozřejmě bude muset odpovídat podmínkám sjednaným v plánovací smlouvě. To by se projevilo i v oblasti soudního přezkumu, protože by obec v případě sporu nemohla uplatnit námitky, které by obsahu plánovací smlouvy odporovaly.
Rekodifikace se také pokouší napravit konstrukci dnes v praxi nepříliš využívaného § 102 stavebního zákona, který upravuje náhrady za změny v území. Cílem je stanovení přesnějších procesních pravidel pro určení výše náhrad za změnu v území, vyvolanou použitím některých nástrojů územního plánování, a způsobu jejího poskytnutí.
Za nejvýznamnější změnu v oblasti územního plánování pak lze zřejmě označit navrhovanou změnu formy, kterou by územně plánovací dokumentace měla “staronově” mít. Předkladatel spatřuje v současné formě vydávání územně plánovací dokumentace několik problémů. Patří mezi ně zejména neadekvátně široký správní a soudní přezkum opatření obecné povahy.
Opatření obecné povahy s územním plánem totiž může ještě v rámci veřejné správy podléhat přezkumu v přezkumném řízení. Kromě toho však soudní řád správní [13] umožňuje napadení opatření obecné povahy ve správním soudnictví v rámci abstraktního přezkumu, [14] zahrnujícího soudní řízení u tří instancí. Těmi jsou správní úsek krajského soudu, Nejvyšší správní soud a Ústavní soud. Nelze však opomíjet ani incidenční přezkum opatření obecné povahy, ke kterému může dojít ve spojení s žalobou proti rozhodnutí, při jehož vydávání stavební úřad aplikoval opatření obecné povahy obsahující územně plánovací dokumentaci. [15] Za použití známého českého přísloví bychom situaci opatření obecné povahy jako formálního nosičce územně plánovací dokumentace mohli označit slov y “mnoho psů, zajícova smrt”.
Rekodifikace proto přichází s návrhem na návrat ke stabilnější formě územně plánovací dokumentace, kterou by mohla být forma právního předpisu. Celostátní územně plánovací dokumentaci by vydávala vláda ve formě nařízení vlády. Územně plánovací dokumentace samospráv by pak mohla mít podobu obecně závazných vyhlášek. Pokud zákonodárce stanoví bez jakýchkoliv pochybností, jakou formu budou po rekodifikaci mít všechny kategorie územně plánovacích dokumentací včetně stávajících dokumentací ve formě opatření obecné povahy, pak by soudní moc nemohla přistupovat k jejich hodnocení na základě takzvaného materiálního pojetí. To lze uplatnit jen v případě, ve kterém existují pochybnosti o formě daného aktu. Určí-li ji zákonodárce jednoznačně, materiální pojetí se uplatnit nemůže. [16]
Plusem by byla větší stabilita této formy územně plánovací dokumentace. Její abstraktní soudní přezkum by podle věcného záměru probíhal na návrh užšího okruhu aktivně legitimovaných subjektů buď před Ústavním soudem, jako je tomu v případě právních předpisů nyní, nebo před Nejvyšším správním soudem, jak to umožňuje doposud neaktivovaný čl. 87 odst. 3 písm. a) Ústavy ČR. Incidenční přezkum by probíhal jen v souvislosti s ústavní stížností. Zde by se oproti správní žalobě proti rozhodnutí ve větší míře uplatnil princip akcesority. V pří¬padě odmítnutí ústavní stížnosti − ať už z formálních důvodů či pro zjevnou neopodstatněnost − by tak Ústavní soud odmítl i incidenční návrh.
U správních soudů by se v případě zakotvení územně plánovací dokumentace do právního předpisu plně uplatnila konkrétní kontrola zákonnosti podzákonných předpisů ve smyslu čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Pokud by tedy správní soud dospěl v konkrétním řízení o žalobě proti rozhodnutí stavebního úřadu k závěru, že použití územně plánovací dokumentace za daných okolností bylo v rozporu se zákonem, jednoduše by ji v konkrétní věci neaplikoval. Důležitým rozdílem oproti abstraktnímu a incidenčnímu přezkumu opatření obecné povahy je možnost správního soudu nerušit územně plánovací dokumentaci v příslušné části. Lze ji z toho důvodu použít v následných věcech, kde již s ohledem na jejich konkrétní okolnosti může být její aplikace bezproblémová a v souladu se zákonem.
V případě zachování účasti veřejnosti v procesu přípravy a schvalování územně plánovací dokumentace na úrovni srovnatelné s dneškem a náležitou úpravou práv dotčených vlastníků (viz výše zmíněnou otázku náhrad za změny v území) by tento krok nevyvolával žádné ústavněprávní problémy [17]. Naopak by vedl k dosažení spravedlivé rovnováhy mezi ochranou veřejných subjektivních práv jednotlivců na jedné straně a právem na územní samosprávu včetně zájmu na stabilitě v území na straně druhé. [18]
Nebude-li tato varianta přijata, pracuje věcný záměr alternativně i s variantou zachování formy územně plánovací dokumentace jako opatření obecné povahy.
Stavební právo hmotné
Posledním tématem rekodifikace, které bychom zde rádi přiblížili, je stavební právo hmotné. Předkladatel věcného záměru si klade za cíl:
Předkladatel považuje za důležité sjednocení obecných požadavků na výstavbu a na dokumentaci do jednoho podzákonného právního předpisu. Současně navrhuje posílení zákonné úpravy stavebního práva hmotného na úrovni nového stavebního zákona, který by zakotvoval ta nejdůležitější hmotněprávní pravidla (základní technické požadavky).
Z hlediska územní platnosti požadavků na území a na stavby sice věcný záměr hovoří o sjednocení do jednoho právního předpisu zohledňujícího specifické urbanistické či krajinné požadavky na výstavbu v 21. století. U vymezených urbanistických požadavků na uspořádání území, kvalitu vystavěného prostředí, utváření charakteru území, zástavby a veřejného prostředí však připouští zakotvení práva obcí přijmout v územně plánovací dokumentaci řešení odchylné od příslušného podzákonného právního předpisu.
Stavební právo hmotné se pak v souvislosti s rekodifikací nevyhne definování nových pojmů. Věcný záměr pamatuje i na redukci jednotlivých druhů dokumentací, zjednodušení jejich obsahových náležitostí a úpravu požadavků na jejich zpracovatele.
Stranou rekodifikace samozřejmě nezůstanou ani technické normy. Věcný záměr v této oblasti nejprve rozebírá problematiku odkazování na technické normy a pracuje v té souvislosti s úpravou obsaženou v legislativních pravidlech vlády a závěry judikatury Nejvyššího správního soudu. [19] Předkladatel proto navrhuje zpřehlednění způsobu odkazování na technické normy, ideálně formou takzvaných indikativních odkazů, která odpovídá principu obecné nezávaznosti technických norem. V případě technických norem obsahujících závazné požadavky na stavby pak bude třeba z ústavních důvodů zajistit jejich veřejnou a bezplatnou dostupnost na náklady státu. [20]
Předkladatel věcného záměru se také zavazuje revidovat technické normy a přesunout požadavky, které nemají čistě technickou povahu, do stavebního zákona nebo podzákonného právního předpisu. Nevylučuje však i jejich přesun v opačném směru.
Návrhy představené již v tomto úvodním článku naznačují, že rekodifikace veřejného stavebního práva tvoří provázaný systém. Institucionální změny se projevují v oblasti územního plánování a úpravě hmotného práva. Hmotné právo a úprava chráněných veřejných zájmů pak samozřejmě budou mít dopad v oblasti územního plánování, povolovacího procesu i institucí. Svým způsobem jde o spojené nádoby, které mají funkční propojení právě i do procesu povolování staveb a soudního přezkumu aktů veřejné správy na úseku stavebního práva. Tato témata vám přiblížíme v druhé části článku o rekodifikaci. V něm budeme informovat i o aktuálním průběhu a stavu přípravy věcného záměru rekodifikace veřejného stavebního práva.
________________________________________
1) Věcný záměr stavebního zákona byl do informačního systému eKlep vložen dne 31. ledna 2018. Lhůta pro uplatnění připomínek končí 21. ledna 2019.
2) World Bank, International Finance Corporation: Doing Business 2019. Dostupné zde: http://www.doingbusiness.org/content/dam/doingBusiness/media/Annual-Reports/English/DB2019-report_web-version.pdf.
3) Viz Doporučení Rady EU k národnímu programu reforem České republiky na rok 2018 a stanovisko rady ke konvergenčnímu programu České republiky z roku 2018 ze dne 23. 5. 2018 [COM(2018) 403]; Pracovní dokument útvarů Komise: Zpráva o české republice 2018. Průvodní dokument ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropské centrální bance a Euroskupině. Evropský semestr 2018: Posouzení pokroku ve strukturálních reformách a v předcházení a v nápravě makroekonomické nerovnováhy a výsledky hloubkových přezkumů strukturálních reforem podle nařízení (EU) č. 1176/2011 {Com(2018) 120 final}; OECD, 2017. The Governance of Land Use in the Czech Republic: The Case of Prague. Paris: OECD Publishing, 2017. Dostupné zde: http://www.oecd.org/czech/the-governance-of-land-use-in-the-czech-republic-9789264281936-en.htm.
4) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
5) Dostupný zde: https://www.mmr.cz/getmedia/f8f3d714-f5c6-41cd-9510-53ee7d12a980/1-9-Teze-Stavebniho-zakona-docx.pdf.
6) Dostupný zde: http://www.komora.cz/files/uploads/2018/10/Rekodifikace_info_vlada_30-8-2018_1.pdf.
7) MMR, ministerstvo dopravy, ministerstvo zemědělství, ministerstvo životního prostředí, ministerstvo vnitra, ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo spravedlnosti, ministerstvo obrany a ministerstvo zdravotnictví.
8) Zákon č. 176/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
9) Viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, č. j. 1 As 89/2010-119. Obdobně též usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 27. 11. 2012, č. j. 1 As 19/2010-106.
10) V ní stojí na vrcholu stojí Český úřad zeměměřičský a katastrální a pod ním katastrální úřady pro jednotlivé kraje s územními pracovišti na obecní úrovni. Doplňuje je sedm zeměměřičských a katastrálních inspektorátů, rozhodujících mimo jiné o odvoláních proti rozhodnutím katastrálních úřadů.
11) Namísto dnešní nezávazné politiky územního rozvoje.
12) Namísto stávajících zásad územního rozvoje.
13) Zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (“s. ř. s.”)
14) § 101a odst. 1 věta první s. ř. s.
15) § 101 odst. 1 věta druhá s. ř. s.
16) Viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2011, č. j. 8 Ao 7/2010−65, publ. pod č. 2321/2011 Sb. NSS; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. 7 As 323/2015-37; či ve nezávazné rozhodovací praxi usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. III. ÚS 1085/11. Usnesení sp. zn. Pl. ÚS 14/08 ze dne 18. 11. 2010 na těchto závěrech nic nemění, protože není součástí závazné judikatury.
17) Srov. nález sp. zn. Pl ÚS 33/09 ze dne 29. září 2010 (N 205/58 SbNU 827; 332/2010 Sb.), bod 62.
18) Související otázky soudního přezkumu a ústavní konformity tohoto návrhu rozebereme v příštím čísle.
19) Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2015, č. j. 1 As 162/2014-63.
20) Jako tomu bylo podle § 196 odst. 2 stavebního zákona v jeho znění do 15. 4. 2016, tj. do účinnost zákona č. 91/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Největší česko-slovenská právnická firma HAVEL & PARTNERS je již pátým rokem nejžádanějším zaměstnavatelem v České republice mezi advokátními kancelářemi. Vyplývá to z aktuálních výsledků ankety TOP Zaměstnavatelé, kterou již osmým rokem realizuje Asociace studentů a absolventů. Studenti právnických fakult s nejlepšími studijními výsledky navíc zařadili kancelář třetí rok po sobě na první místo v kategorii Právník, kde před HAVEL & PARTNERS dominovaly mezinárodní právnické firmy. Do ankety TOP Zaměstnavatelé 2019 se letos zapojilo celkem 11 577 studentů vysokých škol.
„Máme velkou radost, že zůstáváme pro nastupující generaci právníků nejatraktivnějším zaměstnavatelem mezi advokátními kancelářemi v České republice. Tyto vynikající výsledky jsou pro nás potvrzením toho, že HAVEL & PARTNERS je silnou a etablovanou značkou. Za hlasování v anketě všem studentům děkuji a věřím, že s řadou z nich zahájíme úspěšnou spolupráci,“ říká k aktuálnímu ocenění řídící partner kanceláře Jaroslav Havel.
Výsledky studie TOP Zaměstnavatelé 2019 korespondují s postavením kanceláře na právním trhu. Ta je dlouhodobě největší a neúspěšnější tuzemskou advokátní kanceláří, což dlouhodobě potvrzují i výsledky soutěže Právnická firma roku, v nichž HAVEL & PARTNERS jasně triumfovala. Firma v současné době zaměstnává ve svých kancelářích v Praze, Brně a Bratislavě přes 200 právníků, z toho více než 100 advokátů a 29 partnerů, a dále cca 80 studentů převážně právnických fakult.
„Studenti, kteří se stanou součástí našeho týmu, získávají nejenom okamžitý přístup k rozsáhlému firemnímu know-how, ale především dostávají hned na počátku své kariéry možnost pracovat po boku špičkových odborníků a zkušených seniorních právníků pro ty nejnáročnější klienty z řad národně i celosvětově nejúspěšnějších firem ve svých oborech. Mezi další důvody, proč jsme pro naše mladší kolegy atraktivním zaměstnavatele, patří i v evropském kontextu mimořádný nepřetržitý 18letý ekonomický růst a rozvoj kanceláře umožňující zároveň unikátní profesní i platový růst talentovaných kolegů,“ uvádí partner kanceláře odpovědný za oblast lidských zdrojů Josef Hlavička.
Zdroj: EPRAVO.CZ (5. 2. 2019)
Podstatná část firem dodává objednatelům z veřejného sektoru. A čím dál více dodavatelů se poohlíží i po zahraničních zakázkách – výhodu přitom mohou čerpat z toho, že zadávání veřejných zakázek je regulováno směrnicemi Evropské unie, které od roku 2016 výrazně přispěly ke sjednocení pravidel napříč členskými státy EU. V České republice bylo v roce 2018 vypsáno 8 472 veřejných zakázek v hodnotě 453 mld. korun. Na Slovensku je roční množství zakázek přibližně o polovinu nižší, naopak u ekonomicky silnějších sousedů, jako je Německo, výrazně vyšší. Co čeká dodavatele, pokud narazí na neférové zadávací podmínky a mají zájem se bránit?
V České republice se zadavatelé řídí zákonem o zadávání veřejných zakázek[1] (“ZZVZ”), a dohled nad jejich postupem vykonává Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (“ÚOHS”). Na Slovensku platí zákon o verejnom obstarávaní („ZVO“) a dohled vykonává Úrad pre verejné obstarávanie („ÚVO“). V Německu jsou naproti tomu úprava i dohled roztříštěny: kromě spolkového zákona na ochranu hospodářské soutěže[2] („GWB“) se uplatní zadávací nařízení[3] („VgV“) a řada dílčích prováděcích předpisů podle charakteru zakázky, jakož i zákon příslušné země, v jejíž působnosti je zakázka zadávána.
První základní rozdíl v Německu je, že dohled zákon garantuje pouze u tzv. „nadlimitních“ veřejných zakázek, jejichž předpokládaná hodnota přesahuje určité finanční limity, stanovené jinak jednotně pro členské státy směrnicí EU podle typu zadavatele. Z přezkumu jsou tak zásadně vyjmuty zakázky na služby a dodávky: do částky 144 000 EUR (tzv. státní zadavatelé), do částky 221 000 EUR (tzv. komunální zadavatelé) či do částky 443 000 EUR (sektoroví zadavatelé). Stavební zakázky všech zadavatelů podléhají kontrole až od částky 5 548 000 EUR. Kontrolu postupu zadavatele vykonávají komory pro veřejné zakázky (Vergabekammer, VK) – na spolkové úrovni (VK „Bund“ v Bonnu) nebo v městech jednotlivých spolkových zemí. Rozhodnutí komory je v další instanci přezkoumatelné příslušným vrchním zemským soudem (Oberlandesgericht, OLG).
Dodavatel musí nejprve uplatnit obranu u samotného zadavatele, a tvrdit vznik újmy. K tomu v Česku slouží „námitky“, na Slovensku „žiadosť o nápravu“ a v Německu „Rüge“. Zatímco v Česku činí obecná lhůta pro námitky 15 dnů, v případě námitek proti zadávacím podmínkám (na které se v tomto textu zaměřujeme) je zásadně stačí podat před uplynutím lhůty pro podání nabídek. Na Slovensku a v Německu činí lhůta pouze 10 dnů, a běží zásadně již od okamžiku, kdy dodavatel pochybení zjistil (Německo) nebo zjistit mohl ze zpřístupněné dokumentace (Slovensko).
Pokud zadavatel námitkám dodavatele nevyhoví nebo nerozhodne včas, může se dodavatel obrátit na přezkumný úřad. V Česku je podáván návrh k ÚOHS, a to do 10 kalendářních dnů ode dne doručení rozhodnutí zadavatele, resp. do 25 kalendářních dnů, pokud zadavatel nerozhodne o námitkách do 15 dnů. Na Slovensku se prostředek obrany k ÚVO nazývá „námietka“ a lhůta činí také 10 dnů od obdržení oznámení o vyřízení žiadosti o nápravu, respektive od marného uplynutí lhůty 7 dnů, ve které má zadavatel o žiadosti rozhodnout. V Německu lze podat návrh („Nachprüfungsantrag“) ve lhůtě 15 kalendářních dnů, resp. 10 dnů v případě elektronického odeslání oznámení o vypořádání námitek; po tuto dobu je zadavatel ze zákona blokován uzavřít smlouvu. Lhůta v Německu počíná běžet dnem následujícím od odeslání zadavatelem, doručení účastníkům zde nehraje roli. Doporučuje se zároveň podat návrh co nejdříve, neboť blokační lhůta se prodlouží až okamžikem, kdy o podaném návrhu bude zadavatele informovat komora.
V návaznosti na povinnou elektronizaci veřejných zakázek stanoví ZZVZ a ZVO povinnost podat návrh elektronicky. Návrh v Německu lze doručit stále i v listinné formě, včetně faxu.
S podáním musí dodavatel uhradit též kauci, popř. poplatek úřadu podle výše nabídkové ceny či hodnoty zakázky. Výchozí pravidla pro stanovení výše kauce, popř. poplatků u návrhů proti zadávacím podmínkám u nadlimitních veřejných zakázek jsou shrnuta v tabulce níže:
| Výše kauce nebo poplatku | Min. částka | Max. částka | |
| CZ | 1 % z nabídkové ceny; pokud nelze určit: 100 000 Kč | 50 000 CZK | 10 mil. CZK |
| SK | 1 % z hodnoty zakázky – dodávky a služby | — | 4 000 EUR |
| 0,1 % z hodnoty zakázky – stavební práce | — | 10 000 EUR | |
| DE | podle hodnoty zakázky a v sazebníku VK | 2 500 EUR | 50 000 EUR |
Je-li návrh úspěšný, v případě obou zemí je kauce navrhovateli vrácena. V opačném případě kauce připadne státu. V případě zpětvzetí návrhu část kauce propadá – v Česku a na Slovensku 35 % (v ČR minimálně 30 000 Kč), v Německu 50 %.
O návrhu by měl ÚOHS rozhodnout ve lhůtě šedesáti dnů, ve které má zadavatel zakázáno uzavřít smlouvu s vybraným dodavatelem daného zadávacího řízení. Německý zákon stanoví výslovně pevnou lhůtu maximálně 5 týdnů (v odůvodněných případech lze přiměřeně prodloužit), ve které musí dozorový orgán o návrhu rozhodnout a své rozhodnutí náležitě odůvodnit.
Doufáme, že tento malý přehled může být dodavatelům užitečný pro srovnání postupu při obraně v uvedených státech. V případě zájmu o podrobnosti nebo informace týkající se dalších zemí či prostředků obrany je naše kancelář plně k dispozici.
[1] Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.
[2]Gesetz gegen Wettbewerbsbeschränkungen.
[3] Vergabeverordnung; dalšími relevantními předpisy, z části nelegislativními, jsou zejm.: VOB, VOL, VOF (jejich části A upravující zadání), SektVO, SektVO, KonzVgV.
Největší česko-slovenská právnická firma HAVEL & PARTNERS předala v rámci vyhlášení české soutěže Právník roku 2018 šek v hodnotě 100 tisíc korun Nadaci Krása pomoci, která pomáhá seniorům a jejíž zakladatelkou je Taťána Gregor Brzobohatá. Šek si v průběhu slavnostního večera převzala ředitelka nadace Michaela Stachová.
„Významný český filosof a spisovatel Ladislav Klíma kdysi napsal, že ‚stupeň úcty ke stáří udává stupeň ušlechtilosti a pravé ceny u všech národů a kultur‘. Nejenom stát, ale i soukromý sektor by proto měl podporovat organizace, které se pomoci seniorům dlouhodobě a systematicky věnují. Naše podpora Nadaci Krása pomoci trvá již více než deset let. Kromě přímé finanční podpory jí poskytujeme také bezplatné právní služby, v loňském roce zejména v oblasti pracovního práva nebo v souvislosti s GDPR,“ říká ke spolupráci s nadací partner kanceláře Robert Nešpůrek, který za kancelář šek předal.
Kancelář Nadaci Krása pomoci poskytla již více než 500 pro bono hodin. „Děkujeme HAVEL & PARTNERS za její přízeň a pomoc po celou dobu existence naší nadace. Finanční dar bude použitý na domácí péči o seniory, aby mohli prožít závěr svého života důstojně a ve „svém“ prostředí,“ uvedla na galavečeru ředitelka nadace Michaela Stachová.
„Charitativní šek předáváme v rámci galavečera Právník roku již tradičně. V předchozích letech jsme podpořili např. neziskovou organizaci Bílý kruh bezpečí pomáhající obětem trestných činů, Nadační fond AutTalk podporující rodiče zvládat péči o děti s autismem nebo nadaci Naše dítě,“ dodává Nešpůrek.
HAVEL & PARTNERS se kromě přímé finanční podpory dobročinných nadací a projektů, která v roce 2018 přesáhla v součtu 770 tisíc korun, zaměřuje také na bezplatnou právní pomoc. V loňském roce kancelář odpracovala zdarma více než 900 pro bono hodin, což bylo cca o čtvrtinu více než v roce 2017. Touto formou pomoci kancelář podpořila již zmíněnou Nadaci Krása pomoci či Nadační Fond AutTalk Kateřiny Sokolové, Nadační fond Českého rozhlasu Světluška, Spolek/Fond na obranu nespravedlivě stíhaných, Uměleckoprůmyslové muzeum, České vysoké učení technické a mnoho dalších subjektů.
V rámci svých CSR aktivit HAVEL & PARTNERS také podporuje zapojení zaměstnanců a spolupracovníků jako dobrovolníků, kteří se účastní například charitativních běhů a prodejů, poskytují poradenství dětem z dětských domovů, pořádají charitativní snídaně či sbírky apod. Kancelář také zařadila charitativní organizace a chráněné dílny mezi své pravidelné dodavatele zboží a služeb.
Měsíc leden byl bohatý na novinky ve stavebním právu. Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s Hospodářskou komorou ČR dokončuje věcný záměr pro zásadní rekodifikaci celého stavebního práva. Nadto ale vydal Ústavní soud ČR dva judikáty podstatné pro výstavbu.
Možné rozšíření účasti spolků v povolovacích řízeních
K poslednímu lednovému dni vydal Ústavní soud nález II. ÚS 1685/17. V něm sice zamítl ústavní stížnost Hnutí Duha – Friends of the Earth Czech Republic namítající zejména to, že spolek nebyl účastníkem sankčního řízení vedeného Českou inspekcí životního prostředí (ČIŽP). Důvodem však bylo, že se ČIŽP námitkami Hnutí Duha zabývala tak jako tak, i když spolek nepovažovala za účastníka.
Jinak ale Ústavní soud konstatoval, že pokud by k okamžiku zahájení provádění předmětných činností Správy Národního parku předcházela správní řízení o povolení výjimek ze zákonem stanovených zákazů (§ 43 a § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny), bylo by v takových řízením zkoumáno, zda a případně v jakém rozsahu jsou plánované činnosti zákonem zakázány. Takových řízení by se mohlo Hnutí Duha jako environmentální spolek podle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) účastnit. Pokud se ale řízení nekonalo a zásah byl věcně posuzován až v sankčním řízení, mělo mít Hnutí Duha i s odkazem na Aarhuskou úmluvu právo se jej účastnit, ačkoliv to zákon jinak výslovně nepředpokládá.
Tento závěr může teoreticky znamenat i následující interpretaci: dnes se v rámci výstavby pro účely umísťování stavby již v určitých případech nevydává rozhodnutí podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny (výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů) a § 8 (kácení stromů), ale závazné stanovisko. Environmentální spolky již ale nemají automaticky právo se územního řízení účastnit a k závěrům stanoviska podat své připomínky. Tj. rozhodnutí Ústavního soudu připouští výklad, že všude tam, kde se vydávají závazná stanoviska podle § 8 a § 56 ZOPK a ne rozhodnutí, a tato stanoviska jsou použita v územním řízení, měl by mít spolek právo se takového územního řízení účastnit, jelikož závazné stanovisko jinak nemůže napadnout, resp. předložit své připomínky. A to ačkoliv jinak již podle nové úpravy by spolek dané právo účasti neměl. Teoreticky by pak mohlo být někdy praktičtější namísto závazných stanovisek si požádat nejdříve o rozhodnutí podle § 8 a § 56 ZOPK a poté tato rozhodnutí použít pro územní řízení. Tím by se environmentální spolek mohl vyjádřit (a případně i odvolat) v těchto řízeních podle ZOPK, ale již by pak neměl důvod účastnit se územního řízení.
Tato interpretace, jakkoliv hypotetická, by se nevztahovala na řízení, u kterých proběhla velká EIA.
Nařízení vlády stanovující limity hluku z dopravy je ústavně konformní
Plénum Ústavního soudu zamítlo návrh skupiny 10 senátorů na zrušení některých ustanovení nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů.
Skupina senátorů mimo jiné navrhovala, aby byly z nařízení vypuštěny korekce stanovené pro tzv. starou hlukovou zátěž. Navrhovatelé dále požadovali vypuštění ustanovení týkajících se uplatňování nejistoty měření, korekce pro stanovení hygienických limitů pro různé zdroje hluku z dopravy, korekce pro chráněný venkovní prostor staveb – 10 dB pro noční dobu, a aby byla z ustanovení nařízení stanovujících připočtení korekce v případě hluku s tónovými složkami vypuštěna výjimka pro dopravu na pozemních komunikacích, dráhách a z leteckého provozu.
Jádrem názoru Ústavního soudu je fakt, že sice negativní vliv hluku na lidské zdraví nelze rozporovat, ale stejně tak je očividné, že moderní lidská společnost není schopna zabezpečit svou existenci bez vytváření hluku. Úkolem veřejné moci je proto nalézt mezi těmito dvěma oprávněnými zájmy rovnováhu, což nařízení vlády učinilo. Z hlediska mezinárodního ani evropského práva nejsou stanoveny žádné závazné hlukové limity a jejich určení je ponecháno v působnosti jednotlivých států.
Podle Ústavního soudu je česká koncepce umožňující vymáhat překročení limitů hluku i ve venkovním prostoru z komparativního hlediska v Evropě spíše (pozitivním způsobem) ojedinělá a zajišťuje vyšší míru ochrany před hlukem, než v jiných státech. Řada států tuto úpravu vůbec nemá a reguluje pouze hluk ve vnitřním prostředí (Spojené království, Belgie). Ústavní soud má tedy za to, že napadená ustanovení nařízení sledují legitimní cíl, a prostředky zvolené k jeho dosažení lze považovat za rozumné.
Z nálezu Ústavního soudu je patrné, že Česká republika dosahuje nadstandardní ochrany před hlukem. Pokud tedy navrhovaná výstavba tyto požadavky splňuje a jejich splnění je ověřeno příslušnými orgány, je dána dostatečná záruka jak z hlediska národní, tak i mezinárodní právní úpravy vztahující se k ochraně životního prostředí.
Autoři: Jan Topinka (partner), Petr Sprinz (partner), Jiří Rahm (advokát)
V lednu nabyla účinnosti novela zákona o dluhopisech. Součástí novely, jež připravilo Ministerstvo financí ČR, je vedle komplexní nové úpravy zajištěných dluhopisů rovněž zavedení institutu tzv. agenta pro zajištění v souvislosti s dluhopisy. Nenápadné ustanovení v závěrečné části zákona však poměrně revolučně rozšiřuje institut agenta pro zajištění i mimo oblast dluhopisů – typicky pak do oblasti zajištění komerčních úvěrů. Níže shrnujeme zásadní body novely a její možné dopady v rámci obchodního styku, zejména potom v souvislosti se syndikovanými a klubovými úvěry na českém trhu.
Agent pro zajištění v souvislosti s dluhopisy
Splacení dluhopisu a vyplacení výnosu (resp. i jiné dluhy související s dluhopisy) je možné zajistit mj. zřízením zástavního práva. Novela předjímá, že práva věřitele, zástavního věřitele nebo jiného příjemce zajištění může vykonávat vlastním jménem ve prospěch oprávněných osob právě agent pro zajištění. Agent pro zajištění by tak mohl kupříkladu vykonávat zástavní právo v exekuci či přihlašovat zajištění v rámci insolvenčního řízení.
Osoba agenta pro zajištění
Novela neomezuje, kdo může být agentem pro zajištění. Je tak ponecháno na svobodné vůli věřitele, koho svým jménem nechá vůči dlužníkovi i třetím osobám vykonávat jeho práva.
Realizace institutu agenta pro zajištění a další aspekty
Smlouva s agentem pro zajištění musí být písemná. Oprávnění agenta pak působí vůči všem, tedy s účinky erga omnes. Smlouva by potom měla typicky vymezit práva a povinnosti agenta pro zajištění (včetně práva agenta na úplatu), jakož i předpoklady pro výkon činnosti agenta pro zajištění, a to zejména s ohledem na možnou změnu agenta v budoucnu.
Agent pro zajištění nesouvisející s dluhopisy
Novela nově a v českém právním řádu revolučně umožňuje použití institutu agenta i pro zajištění dluhů nesouvisejících s vydáváním dluhopisů. Typickým příkladem může být poskytnutí syndikovaného úvěru bankami.
V současnosti je obvyklým způsobem zapojení agenta pro zajištění v syndikovaných úvěrech institut tzv. aktivní solidarity (tj. agent pro zajištění je sám jako jeden z věřitelů společně a nerozdílně oprávněn ze zajištění s ostatními věřiteli a z toho titulu může vykonávat všechna práva a plnit povinnosti ze zajištění s účinností pro ostatní věřitele). Tato právní konstrukce byla v minulosti testována v několika velkých insolvenčních řízeních. Určitým omezením této konstrukce je právě nutnost, aby byl agent pro zajištění v každém okamžiku věřitelem (alespoň minimální části) úvěru. To může omezovat zejména převoditelnost úvěru a jeho obchodování na sekundárním úvěrovém trhu.
Nová konstrukce v zákoně o dluhopisech tak umožňuje (v mezinárodní praxi obvyklejší) režim, kdy agent pro zajištění nemusí být sám přímo věřitelem (úvěru). Agent pro zajištění vykonává práva věřitele, zástavního věřitele nebo jiného příjemce zajištění vlastním jménem ve prospěch oprávněných osob. To platí i pro případ insolvenčního řízení, výkonu rozhodnutí nebo exekuce týkajících se zástavce nebo jiného poskytovatele zajištění nebo jejich majetku. Plnění získané ze zajištění pak náleží oprávněným osobám v poměru určeném v úvěrové smlouvě či jiném podobném finančním dokumentu.
Je samozřejmě otázkou, jak a kdy se novinka prosadí v praxi bankovního financování. Lze očekávat, že věřitelské banky budou v zavádění novinky opatrné s ohledem na riziko novosti a výkladu právní úpravy.
Další změny
Novela rovněž upravuje vztah k jiným právním předpisům. Jde např. o zápisy do katastru nemovitostí nebo jiných veřejných seznamů, případně též veřejných rejstříků. Součástí novely je celá řada novelizací dalších právních předpisů, jakož i úprava zajištěných dluhopisů předjímající mj. separátní nakládání s tzv. krytým blokem v případě insolvence emitenta.
Naše know-how
Mezi silné stránky naší kanceláře patří specializace týmů a jejich spolupráce. Máme týmy zkušených právníků mimo jiné jak v oblastech bankovnictví a financování, tak i insolvencí a restrukturalizací. Praktické zkušenosti a know-how využíváme v kombinovaných týmech, které vždy stavíme na míru každého jednotlivého případu a potřebám klienta. Pomáháme věřitelům i dlužníkům v obtížných situacích financování, připravujeme předbalené reorganizace a návrhy řešení (před)insolvenčních situací. Restrukturalizujeme bankovní úvěry či jiné finanční produkty a fungování podniků obecně. Připravujeme úvěrová financování a zastupujeme klienty jako věřitele či dlužníky v rámci insolvenčních řízení.
Nemovitostní tým advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS pod vedením partnera kanceláře Lukáše Syrového a advokáta Adama Karbana poskytl komplexní právní poradenství mezinárodní developerské skupině Panattoni a realitnímu investorovi AEW při výstavbě distribuční haly v Pavlově u Prahy a následném vyjednávání nájemní dokumentace s česko-slovenskou společností ViaPharma, která v něm vytváří moderní distribuční základnu pro síť lékáren Dr. Max.
Celková investice do nemovitosti a technologií nájemce přesáhne miliardu korun. Pronajímatelná plocha budovy dosáhne přibližně 22.900 metrů čtverečních a bude zahrnovat skladové a kancelářské prostory, včetně prostor pro umístění lékárny. Výstavba haly pro ViaPharma je tak dalším milníkem v úspěšném projektu Panattoni Park Prague Airport II umístěném v blízkosti pražského mezinárodního letiště.
Radka Rainová
