Zdroj: ČTK – 30 let svobody a svobodného podnikání (listopad 2019)
Největší nezávislá právnická kancelář v Česku i ve střední Evropě nabízí nejkomplexnější domácí a zahraniční poradenství pro všechny právní oblasti a klíčová podnikatelská odvětví. Sbírá prestižní ocenění za odbornost i značku, stará se o získávání a výchovu talentů, je nejvyhledávanějším zaměstnavatelem v oboru. Za úspěchem HAVEL & PARTNERS jsou firemní hodnoty jako individuální přístup, vzájemný respekt, důvěra a loajalita.
Nespokojit se s dosaženým, ale jít stále kupředu! Největší česko-slovenská advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS, která se třikrát za poslední čtyři roky stala absolutním vítězem soutěže Právnická firma roku, je názorným příkladem, jak vypadá tato strategie v praxi.
Kancelář, která je s více než 220 právníky a daňovými poradci a zhruba 500 spolupracovníky, včetně inkasní agentury Cash Collectors, největší nezávislou právnickou firmou ve střední Evropě, rozšířila letos v létě své zastoupení pro západ České republiky. Její v pořadí šestá pobočka má od začátku srpna 2019 sídlo v Plzni. „Jednou z našich priorit je rozvoj služeb orientovaných na významné klienty, kteří jsou obchodně spjati s německy mluvícími zeměmi, zejména s Německem a Rakouskem. Ať už jde o společnosti a privátní investory přímo z těchto zemí, nebo české subjekty, které do těchto zemí exportují či tam investují. Těmto klientům chceme být k dispozici i poblíž jejich působiště. Plzeň jakožto podnikatelské centrum západočeského regionu a univerzitní město s právnickou fakultou byla pro nás z hlediska lokalizace nové kanceláře jasnou volbou,“ vysvětluje řídící partner HAVEL & PARTNERS Jaroslav Havel.
Výrazné posílení v oblasti daní
Místopisnou expanzi doplnilo v tomto roce rozšíření daňové specializace společnosti. Do její poradenské skupiny s tímto zaměřením přišli specialisté z firmy TAX ADVISORY SERVICES, s nimiž dosud HAVEL & PARTNERS dlouhodobě spolupracovala. Vedoucí daňový poradce David Krch se po příchodu stal třicátým partnerem kanceláře a prvním partnerem výhradně odpovědným za oblast daní.
„Daňové právo patří k nejrychleji se rozvíjejícím oblastem našich služeb. Prakticky u každé privátní nebo korporátní transakce, investice nebo jakékoliv obchodní činnosti dnes klienti požadují nejenom právní, ale i špičkový daňový servis. Vzrůstající poptávka po těchto službách v rámci jednoho komplexního poradenského balíku nás vedla k postupnému rozšiřování týmu specialistů na daňové právo,” říká řídící partner kanceláře Jaroslav Havel.
Daňový tým HAVEL & PARTNERS se od září rozšířil o dalších 12 členů, převážně senior konzultantů s dlouholetou praxí v tzv. velké čtyřce. Klientům poskytuje komplexní služby ve všech oblastech daňového práva a daňového poradenství. Zajistí také kombinaci právní odbornosti se znalostí tuzemské i mezinárodní daňové problematiky.
Rekordní hospodářské výsledky
Pozici a renomé HAVEL & PARTNERS, která se stará o přibližně 100 z 500 největších světových společností (podle Fortune 500) a o téměř 50 firem ze žebříčku Czech Top 100, podtrhují hospodářské výsledky, které od vzniku firmy každoročně rostou.
Také po uplynutí první poloviny letošního roku se kancelář výrazně přiblížila k nejvyšším ročním tržbám ve své historii. Obrat za čisté právní služby se v prvních šesti měsících meziročně zvýšil o 11,4 procenta. Dvojciferným tempem rostly všechny tři klíčové centrály v Praze, Brně a Bratislavě, na Slovensku dokonce o více než 20 procent. Ziskovost rostla dokonce ještě rychleji než obrat.
„Obdobně jsme na tom zatím i ve druhé polovině roku, vše tedy nasvědčuje tomu, že letošní tržby za čisté právní služby přesáhnou 800 milionů korun. Dohromady s inkasní agenturou Cash Collectors budou tržby za celou skupinu poprvé atakovat hranici jedné miliardy korun,” vypočítává řídící partner Jaroslav Havel.
Bylo jich pět
Kancelář pod názvem Havel & Holásek založila v roce 2001 pětice mladých právníků s věkovým průměrem 27 let. Jaroslav Havel, Jan Holásek, Marek Vojáček, Robert Nešpůrek a Ondřej Petr se blíže poznali v průběhu studií, čtyři z nich byli i kolegové z mezinárodní právnické firmy Linklaters. Od začátku bylo jejich cílem poskytovat špičkové právní služby s mezinárodním přesahem.
Důležitým mezníkem se stal rok 2005, kdy společnost ukončila čtyřleté partnerství se společností Deloitte a vydala se vlastním směrem bez vazby na jednoho strategického partnera. Tržby i zisk kanceláře se do roka zdvojnásobily.
Následoval personální a ekonomický růst, a to i v době globální finanční krize. Už deset let po založení byla firma největší nezávislou advokátní kanceláří ve střední Evropě. V roce 2014 odešel Jan Holásek a pražská kancelář se přestěhovala z Ungeltu do moderního administrativního komplexu ve Florentinu. Tuto „dobrou adresu“ získala také Akademie Havel, Holásek & Partners – vzdělávací institut založený v témže roce s cílem nabízet klientům i zaměstnancům kanceláře vzdělávání v oblasti práva a managementu na té nejvyšší úrovni, který dnes svou kvalitou a rozsahem nemá na trhu obdoby. Od roku 2018 působí kancelář pod novým názvem HAVEL & PARTNERS. Tato změna však neznamenala odklon od dosavadního směřování. „Změnil se jen název, my ne,“ říká řídící partner kanceláře Jaroslav Havel.
Transakce za 20 miliard eur
V současnosti nabízí HAVEL & PARTNERS nejkomplexnější poradenství pro všechny právní oblasti a klíčová podnikatelská odvětví. Potvrzují to i výsledky soutěže Právnická firma roku, podle kterých kancelář získala nejvyšší ohodnocení ve všech 15 odborných kategoriích. Napříč svými obory kancelář pravidelně získává i globální ocenění.
Firma se rovněž může pochlubit jednou z nejstabilnějších klientských základen na trhu. Pracuje pro více než 1500 klientů, radí třetině nejbohatších Čechů a Slováků, tedy asi 250 elitním podnikatelům a jejich rodinám. K tomuto účelu má od roku 2008 specializovaný tým, který je s 20 seniorními právníky a daňovými odborníky včetně společníků největší na česko-slovenském trhu.
Výkladní skříní kanceláře je poradenství při nákupech, prodejích či fúzování firem v nejrůznějších odvětvích, od nemovitostí po bankovní služby. Právní tým pro tuto oblast je s osmi desítkami právníků největší ve střední a východní Evropě. Ročně úspěšně dokončí až 100 podnikových nebo nemovitostních transakcí. Objem těchto operací dosáhl za posledních 10 let skoro 20 miliard eur.
Nejžádanější zaměstnavatel v oboru
Kapitálem firmy jsou špičkoví odborníci, firma proto klade velký důraz na získávání a další rozvoj talentovaných začínajících právníků, stejně jako seniorních advokátů s praxí a zkušenostmi. HAVEL & PARTNERS je už pět let po sobě nejžádanějším zaměstnavatelem v oboru práva podle české soutěže TOP Zaměstnavatelé. Podle kritérií, jakými jsou známost, budování brandu, inovace nebo proslulost, je kancelář také čtyřnásobným držitelem titulu Czech Business Superbrands, který monitoruje nejlepší značky na českém trhu.
Zdroj: Reportér (11/2019, str. 116)
Česká republika je na 157. místě na světě v délce trvání stavebního řízení. Změnit to má nový stavební zákon. Stavebníci si od něj slibují zrychlení úředních procedur, část starostů má ovšem obavy, že jim zkomplikuje už tak složitý život.
Nový stavební zákon
Žebříček „Doing Business“, který vzniká pod patronací Světové banky a srovnává podmínky pro podnikání v celkem 190 zemích, nevychází pro Českou republiku nijak zvlášť tragicky. V celkovém pořadí je Česko na jedenačtyřicátém místě, těsně za Polskem a Portugalskem (a ovšem také Rwandou), až za námi je Nizozemsko či Belgie, s větším odstupem pak Itálie či Lucembursko. Ve většině sledovaných kritérií se tuzemské podmínky pro podnikání pohybují v solidním průměru, v přístupu k elektřině a zejména v podmínkách pro přeshraniční obchod je dokonce Česko hodnoceno velmi vysoko.
Tři kategorie jsou však velmi nelichotivé. Ve vymáhání závazků vyplývajících ze smluv (což by se dalo přeložit také jako rychlost soudních procesů) jsme 103. na světě. V tom, jak snadné je u nás začít s podnikáním, jsme na 134. místě. Naprosto nejhorší je ovšem výsledek v kategorii „získávání stavebního povolení“. Tady se Česko umístilo až na 157. místě a je obklopeno zeměmi, jako jsou Moldavsko, Honduras a Východní Timor. Jsme na tom nejhůře ze všech zemí Evropské unie, jen o něco lépe než my si stojí Chorvatsko, Rumunsko a Slovensko. Takoví Rakušané, o jejichž stavebním řízení se také traduje, že je velmi komplikované, jsou o více než sto míst před Českem.
U podobných žebříčků lze vést polemiky o tom, nakolik jsou vypovídající. Česká realita ovšem velmi nelichotivému umístění odpovídá. „Na stavební povolení u bytového domu se dnes v Praze v průměru čeká 1 103 dnů,“ uvedl loni na podzim na konferenci Bydlení 20/21 Ondřej Boháč, ředitel Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR). Tisíc sto tři dnů, to jsou tři roky, a ještě týden navrch. Od loňského roku se přitom v procedurách nic nezměnilo.
Jeden úřad, jedno razítko
Podstatné zrychlení a zjednodušení celé procedury má přinést nová podoba stavebního zákona. Měl by změnit současnou praxi, kdy stavebníci – a je jedno, zda se jedná o developery bytových komplexů, stavitele dálnic nebo železnic, či třeba jednotlivce, který chce stavět dům – musejí získávat povolení, vyjádření a razítka od řady různých institucí. Report Světové banky napočítal celkem jedenadvacet procedur, kterými by žadatel o povolení musel projít, pokud by si chtěl postavit „běžný obchod“ bez dalších speciálních nároků na hygienu či bezpečnost, tedy například knihkupectví nebo papírnictví. Průměrný počet procedur ve vyspělých zemích je přitom poloviční. „Naším cílem je zrychlit a zefektivnit povolovací procesy ve všech právních předpisech, které upravují nebo se dotýkají veřejného stavebního práva v České republice,“ říká za Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), do jehož gesce příprava nových stavebních předpisů spadá, mluvčí Vilém Frček.
Tou největší změnou, kterou má nový stavební zákon přinést, je vytvoření jednoho místa, na kterém by si měl stavebník vyřídit vše, co potřebuje. „Výsledkem bude jediné řízení o povolení stavby zakončené jediným rozhodnutím jediného úřadu, které by mělo být vydáno maximálně do půl roku, se soudním přezkumem do roku,“ říká právník František Korbel z kanceláře Havel & Partners, který se stavebnímu právu dlouhodobě věnuje a patří do odborného týmu, jenž nový stavební zákon chystá. Laicky řečeno, úředníky by už neměl obíhat stavebník, ale jen jeho žádost. Stavební úřad by ji měl přijmout a sám pak už elektronickou formou získat vyjádření „dotčených orgánů“, tedy všech, kteří mají do povolení stavby co mluvit. Tato vyjádření by měla mít své pevně stanovené lhůty, nemělo by se tedy stávat, že se kvůli chybějícímu stanovisku z jednoho místa celý proces zadrhne. Stavebník by zároveň měl mít možnost po celou dobu elektronicky sledovat, v jakém stadiu se jeho žádost zrovna nachází.
K zrychlení celého procesu má přispět také zásadní reorganizace státní správy v této oblasti. „Je založena na vyčlenění stavební správy, sjednocení stavebních úřadů a vytvoření Nejvyššího stavebního úřadu jako ústředního orgánu státní správy. Chceme redukovat dotčené orgány a maximálně je integrovat do Nejvyššího stavebního úřadu. A také zohlednit nové technologie, zejména digitalizaci a elektronizaci veřejné správy,“ popisuje cíle MMR mluvčí Vilém Frček.
Nově tak má vzniknout Nejvyšší stavební úřad a jeho krajské odnože. Pod ně by měli nově spadat úředníci z dosavadních stavebních úřadů, kterých je v celé zemi zhruba 730. Do působnosti centrálního stavebního úřadu by pak měla nově spadat celá řada kompetencí (a razítek), které jsou dnes roztříštěny mezi spoustu různých institucí.
Stavební úřad by pak měl být tím místem, které bude mít konečné slovo v rozhodnutí o tom, jaké podmínky jsou pro stavebníka závazné. Když dnes dostal žadatel o povolení například od požárního dozoru a památkářů připomínky, které nebylo možné skloubit – například požární dozor dřevěnou podlahu zakázal, památkáři na ní trvají –, dostal se do patové situace. Nově by, podle záměru tvůrců nových předpisů, měl být právě stavební úřad tím místem, které případné rozpory vyřeší a vydá pro stavebníka závazné rozhodnutí o tom, které podmínky musí jeho stavba splňovat.
Jsou tu ještě další podstatné změny. Jednak stavebník už nepodává žádost o stanovisko, ale návrh na realizaci stavby. Sice to může znít jako slovíčkaření, ale není to tak. Zatímco dnes se žadatelé de facto ptali, „za jakých podmínek mi dovolíte stavbu realizovat“, do budoucna by měli úřadům v podstatě sdělovat „chci to udělat tak a tak, co vy na to?“.
Podání na úřad se bude odehrávat elektronickou formou, kdy stavebník nahraje veškerou potřebnou dokumentaci na server stavebního úřadu, jenž bude v elektronické podobě komunikovat se všemi zúčastněnými stranami.
Důležitým krokem má být také to, že v případě, kdy bude proti rozhodnutí podáno odvolání, postoupí se věc tak jako dosud vyšší instanci, která ovšem nemůže vrátit věc zpět na nižší stupeň k opětovnému projednání, ale musí ve věci přijmout konečné rozhodnutí. Pokud se tedy někomu nebude líbit, jak rozhodl stavební úřad na prvním stupni, přejde věc na Nejvyšší stavební úřad, který bude povinen vydat finální verdikt. Nejvyšší stavební úřad by neměl spadat pod žádné z ministerstev, ale měl by být podřízen přímo vládě jako celku.
Spojte to. Ale bez nás
Na potřebě zrychlit a zjednodušit stavební řízení panuje shoda mezi odbornou veřejností, samotnými stavebníky a do značné míry i na politické scéně. Zdlouhavé procedury komplikují život nejen developerům, o nichž se v této souvislosti často hovoří, ale také všem dalším, kteří chtějí a potřebují něco stavět. Ať už je to stát s velkými infrastrukturními stavbami typu dálnic či železničních koridorů, kraje a obce u občanské vybavenosti, nebo třeba jednotlivci, kteří si chtějí u domu postavit garáž nebo bazén.
Potud je shoda zřejmá a v obecné rovině ji sdílejí i ty instituce, pod které dnes jednotlivá povolení a razítka spadají. Horší už to je, když pak dojde přímo na ně samotné, tehdy se mnohé z nich začínají změnám bránit. Jejich argumenty by se daly shrnout zhruba do vět: Jasně, změňme to, zrychleme, ale ne u nás, to nejde, naše kompetence je unikátní a s těmi ostatními integrovat nejde…
Ministerstvo pro místní rozvoj tak vedlo komplikovaná jednání například s Hasičským záchranným sborem, pod který spadají povolení staveb s ohledem na požární bezpečnost, nebo třeba s orgány památkové péče a dalšími institucemi. Hasiči se nakonec pod stavební úřad integrovat nebudou, ale změní se pravidla pro to, jaké stavby potřebují který druh požárního povolení. Část památkářů naopak pod Nejvyšší stavební úřad přejde. Lze očekávat, že do výsledné podoby těchto záměrů ještě zasáhne připomínkové řízení mezi jednotlivými ministerstvy a pak i politické projednávání na vládě a v parlamentu.
Obavy v obcích
Největší nevoli vyvolávají plány na změnu stavebního řízení u starostů a místních zastupitelstev. „Nejvyšší stavební úřad je vesměs akceptován, ale oddělení stavebních úřadů od obcí je napadáno některými starosty. Zejména těmi, kteří považují stavební úřad za svůj,“ říká právník František Korbel s tím, že v případě stavebních úřadů jde o výkon státní správy a rozhodování úředníků má být nezávislé na obci. „Obec může a má stanovit kritéria pro rozhodování stavebního úřadu formou územního plánu, případně plánovacích smluv, předem a pro všechny, ale nemůže pak ovlivňovat jeho rozhodování podle aktuálních politických nálad. Vlastník, který staví v souladu s územním plánem, má na povolení stavby právní nárok,“ doplňuje František Korbel, jeden ze spolutvůrců nového zákona.
Často se v souvislosti s obcemi používá termín „systémová podjatost“. Vychází z dnešního stavu, kdy v rámci takzvaného „společného působení při výkonu veřejné správy“ jsou sice úředníci ze stavebních úřadů součástí státní správy, ale organizačně spadají do kompetence tajemníků obecních úřadů. Jinými slovy – šéfem úředníka je sice formálně jiný, výše postavený státní úředník, ale na podobu a podmínky jeho práce má vliv i obec. Tajemník obecního či městského úřadu je například tím, kdo úředníkovi „podepisuje dovolenou“ a „stanovuje odměny“. Vedoucí stavebního odboru je tak podle kritiků současného stavu motivován k tomu, aby „šel obci na ruku“ a nevyhledával konflikty s tajemníkem a potažmo starostou a vedením města.
S tím ovšem nesouhlasí například starostka Lena Mlejnková (STAN) ze Semil. „Údajná systémová podjatost podle mne není vůbec problém. To by si ostatní účastníci řízení ani veřejnost nenechali líbit,“ říká. Jako starostka osmitisícového města pak v návrhu vidí velké praktické problémy. „Velkým negativem je opuštění spojeného modelu výkonu veřejné správy, pro který by bylo vyčlenění úředníků zabývajících se řízeními podle stavebního zákona zásadní ranou. V případě našeho úřadu má mnohdy jeden člověk na starosti více agend, které obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností svěřují speciální zákony. Pokládám si otázku: kdo bude tyto pravomoci vykonávat, když budou tito zaměstnanci delimitováni do nového,státního‘ stavebního úřadu? Budou snad úředníci na půl úvazku pracovat pro Nejvyšší stavební úřad a na půl úvazku pro obecní úřad? To je nepředstavitelné,“ kritizuje záměr na vyčlenění, respektive odchod stavebních úředníků z městských úřadů.
„Při současné situaci na trhu práce je navíc prakticky nemožné sehnat za plně kvalifikované a zkušené úředníky jakoukoli náhradu,“ dodává Lena Mlejnková s ohledem na zkušenost z reálného městského provozu. Připravovaná reforma tak podle ní přinese především komplikace a další náklady na personál, materiální vybavení, prostory a podobně.
Obce budou i nadále účastníky řízení při povolování staveb na jejich území, v tom se situace proti dnešku nezmění. „Obecně jsem přesvědčena, že rekodifikace stavebního práva směřuje k centralizaci rozhodování o území státními úředníky. Bude to nevyhnutelně komplikovat plánování rozvoje území městskou samosprávou, a tím i osekávat přípravnou fázi pro rozvoj jakéhokoliv území. Nicméně právní postavení městských částí, tedy to, kdy jsou účastníky řízení a jako takoví mohou k řízení podávat námitky, by se rekodifikací nemělo změnit,“ říká starostka městské části Praha 2 a zároveň poslankyně Jana Černochová z ODS. Nově by naopak měly obce dostat více pravomocí při tvorbě územních plánů. Tvůrci nových předpisů říkají, že obce budou mít v ruce lepší nástroj, jak ovlivnit podobu svého území, než mají dnes.
Kdy to vypukne
Návrh zákona by měl být hotov ještě do konce roku. „Od schválení věcného záměru vládou v červnu 2019 pracuje odborný tým s ministerstvem a dalšími konzultanty z resortů a stavebních úřadů na návrhu paragrafového znění nového stavebního zákona. Ministerstvo pro místní rozvoj jej chce poslat do připomínkového řízení ještě před Vánoci,“ říká právník František Korbel.
V tu chvíli začne do podoby nového stavebního zákona více promlouvat politika. A přestože platí, že na potřebě pružnějších a modernějších stavebních předpisů panuje poměrně široká shoda, jednotlivé konkrétní kroky se zcela jistě stanou předmětem sporů nejprve mezi ministerstvy (kvůli převodu kompetencí) a později také v Poslanecké sněmovně. Jak už ukázaly dosavadní reakce, bouřlivá diskuse se povede například nad tím, jak se oddělení stavebních úřadů promítne do chodu obcí a měst v dalších oblastech, jak na to poukazuje například semilská starostka Lena Mlejnková. Vládní strany ANO a ČSSD se už vyjádřily, že na oddělení chtějí trvat, ovšem jak se k tomuto kroku postaví ostatní, se ukáže při projednávání celé rekodifikace stavebního práva na parlamentní úrovni.
Ministerstvo pro místní rozvoj je zatím optimistické a věří, že vše půjde podle plánu. Tedy že se příští rok vše projedná a schválí v parlamentu, na počátku roku 2021 bude nový stavební zákon platný a od 1. ledna 2022 pak nabude plné účinnosti. Uvidíme, zda se pak, bude-li zákon přijat, Česko začne šplhat žebříčkem délky stavebního řízení směrem vzhůru a za jak dlouho dotáhne například Laos nebo Panamu, které dnes v pořadí zemí uzavírají první stovku.
Zdroj: Ekonom (45/2019)
Populární forma správy a ochrany majetku láká stále více zájemců
Za necelých šest let od nabytí účinnosti občanského zákoníku, který do našeho právního systému nově přinesl svěřenské fondy, jich vzniklo přes 2 tisíce. Více než 80 procent z těchto svěřenských fondů přitom vzniklo za poslední dva roky. Vyplývá to z analýzy interních i veřejně dostupných dat zpracovaných advokátní kanceláří HAVEL & PARTNERS, která se oblasti strukturování držby privátních aktiv věnuje intenzivně od roku 2007.
Prudký růst popularity nejen u zakladatelů
Podle této analýzy došlo ke strmému nárůstu počtu svěřenských fondů až po spuštění jejich evidence v roce 2018. Nepotvrdily se tak obavy, že veřejně dostupná evidence odradí případné zájemce o tento způsob správy majetku. Částečná transparentnost evidence naopak zjevně zvýšila jak důvěru samotných zakladatelů, tak například bankovního sektoru. Současně podle našich zkušeností výrazně usnadnila komunikaci se soudy a správními orgány.
Správci svěřenských fondů
Z analýzy dále vyplývá, že zhruba 70 procent svěřenských fondů spravuje pouze jeden správce. Na trhu je tak zjevně větší poptávka po jednoduché správě majetku jediným člověkem oproti možná bezpečnější, ale významně složitější správě prostřednictvím více subjektů. Pro dohled nad činností správce jsou pak často využívány kontrolní orgány svěřenského fondu, jako jsou protektor, rodinná rada či administrátor. Pro zajímavost stojí za zmínku, že přibližně 50 procent všech správců má trvalý pobyt v Praze.
Kdo má o svěřenské fondy největší zájem?
V naprosté většině případů, které jsme v HAVEL & PARTNERS řešili, mají o svěřenské fondy zájem vlastníci rodinných firem nebo investoři do nemovitostí. Typickým záměrem klientů, jakožto zakladatelů svěřenských fondů, je efektivně ochránit tento majetek (např. před rozdrobením) a současně jeho prostřednictvím finančně zajistit životní potřeby své i rodinných příslušníků či jiných blízkých osob.
Jako další výhody svěřenských fondů vnímají klienti absenci dědického řízení k majetku vyčleněnému do svěřenského fondu po smrti zakladatele a možnost zakotvení tzv. šlechtického standardu. Ten umožňuje, aby ze zisku z vloženého majetku profitovala i v dalších generacích pouze předem definovaná rodina zakladatele.
Rodinná nadace – alternativa svěřenského fondu?
Setkáváme se také s klienty, kteří hledají alternativu k svěřenskému fondu, jelikož jim není institut svěřenského fondu ideově blízký, nebo protože hledají instrument, který bude nadán vlastní právní subjektivitou jako například obchodní společnost. Těmto klientům pak představujeme řešení pro ochranu a správu rodinného majetku v podobě rodinné nadace, která v poslední době získává na popularitě.
Stejně jako svěřenský fond efektivně ochrání majetek a zajistí životní potřeby zakladatele či jím určených osob, od svěřenského fondu se ale odlišuje především tím, že se jedná o právnickou osobu. Oblibě svěřenského fondu i rodinné nadace jednoznačně také nahrává skutečnost, že se z daňového a účetního hlediska jedná o poměrně jednoduché a přehledné instituty.
Nejlepší doba pro založení svěřenského fondu nebo rodinné nadace
Z naší analýzy dále vyplynula na první pohled překvapivá skutečnost, že závěr roku je nejatraktivnějším obdobím pro zakládání svěřenských fondů. Od roku 2014 vznikla téměř polovina těchto fondů v posledním čtvrtletí a bezmála 75 procent v druhé polovině roku.
I z našeho pohledu je závěr roku skutečně ideální pro„předvánoční úklid starostí” se správou rodinného majetku, a to i s ohledem na plánování investic a obchodní plán na rok 2020. Podle našich zkušeností je průměrná doba vytvoření svěřenského fondu či rodinné nadace přibližně tři měsíce od prvního kontaktu s klientem. Na založení nové, chytré struktury správy a ochrany rodinného majetku, jakou je právě svěřenský fond nebo rodinná nadace, je tak nyní nejvyšší čas. Náš tým právníků a daňových poradců Vám rád pomůže jak s nastavením správy, tak s celkovou implementací.
Největší česko-slovenská advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS získala v rámci 12. ročníku soutěže Právnická firma roku cenu za nejlepší klientské služby, prvenství si připsala také v kategorii Fúze a akvizice a nejlepší umístění obsadila již počtvrté v kategorii Veřejné zakázky. Ve všech ostatních kategoriích se umístila mezi nejlepšími a nejvíce doporučovanými kancelářemi, čímž potvrzuje své výjimečné postavení na českém právním trhu, které je unikátní i v rámci Evropy. Tuto prestižní soutěž pravidelně pořádá společnost EPRAVO.CZ pod záštitou České advokátní komory a Ministerstva spravedlnosti ČR. Výsledky byly slavnostně vyhlášeny 4. listopadu 2019 na pražském Žofíně za účasti představitelů předních advokátních kanceláří a osobností české justice.
„Prvenství, o kterém rozhodly pozitivní reference našich klientů, je tím největším oceněním naší práce, protože spokojený klient je podstatou výkonu advokacie. Jsme rádi, že klienti opakovaně oceňují naše špičkové právní a daňové služby, časovou flexibilitu, loajalitu, mezinárodní standard kvality našich služeb, ale také další přidané hodnoty, které jim přinášíme, jako je například využití naší unikátní sítě kontaktů, detailní znalost jejich podnikatelských oborů a s tím spojené vyhledávání obchodních příležitostí nebo další právnické a manažerské vzdělávání prostřednictvím naší akademie či sponzoringu českých vydání nejlepších světových manažerských publikací,“ komentuje letošní úspěch zakladatel a řídící partner kanceláře Jaroslav Havel.
Vítězství si HAVEL & PARTNERS odnesla také za oblast fúzí a akvizic, ve které je již více než 10 let lídrem na trhu, a to nejen v České republice, ale i na Slovensku a v celé střední Evropě. „Ocenění v kategorii Fúze a akvizice, což je naše klíčová specializace od založení kanceláře, která nám přinesla zásadní klienty a pomohla vyrůst v největší nezávislou právnickou firmu ve střední Evropě, znamená především uznání více než osmi desítek našich kolegů. Těm patří velké poděkování za jejich špičkové znalosti, budování unikátního know-how, ale také za nasazení v kteroukoli denní i noční hodinu. Stejně tak musíme poděkovat stále rostoucímu počtu klientů za důvěru, se kterou se na nás obrací,“ dodává k vítězství partner Jan Koval, jenž se podílí na vedení největšího transakčního týmu ve střední Evropě. Za posledních deset let kancelář zrealizovala více než 600 transakcí v hodnotě přesahující 600 miliard korun.
Kategorii Veřejné zakázky vyhrála HAVEL & PARTNERS již počtvrté a je tedy nejúspěšnější advokátní kanceláří v této oblasti. „Oblast veřejného sektoru je velmi komplexní a významná, a to právně i ekonomicky. Opakovaný úspěch v kombinaci s klientským oceněním našich služeb je pro nás nejlepším možným důkazem dobře odváděné práce,“ shrnuje Josef Hlavička, partner kanceláře stojící v čele poradenské týmu pro veřejný sektor, který čítá 25 právníků. V České republice i na Slovensku pokrývá tento specializovaný tým všechny právní oblasti relevantní pro veřejný sektor, včetně legislativy, a díky svému unikátnímu know-how zajišťuje poradenství velmi komplexním a efektivním způsobem.
Ve všech dalších 15 odborných kategoriích byla kancelář vybrána mezi velmi doporučované kanceláře (tzv. top tier). V kategorii Trestní právo, které se HAVEL & PARTNERS sama přímo neúčastní, se mezi nejlépe hodnocenými kancelářemi umístila advokátní kancelář SEIFERT A PARTNEŘI, se kterou HAVEL & PARTNERS exkluzivně spolupracuje v oblasti trestněprávního poradenství.
Podle výsledků všech dosavadních ročníků soutěže je HAVEL & PARTNERS dle součtu všech nominací a titulů opět nejúspěšnější a nejkomplexnější advokátní kanceláří v České republice i na Slovensku. „Tyto vynikající výsledky dokládají naši všestrannost a špičkovou kvalitu všech našich specializovaných týmů. V současné době poskytujeme našim klientům poradenství ve všech oblastech jejich podnikatelského i privátního života. Od září jsme pro ně navíc významně rozšířili daňový tým a portfolio daňových služeb,“ shrnuje celkové výsledky kanceláře a další rozvoj Jaroslav Havel. Právnická firma roku je oborová soutěž hodnotící právní servis firem působících na území České a Slovenské republiky. Poprvé byla vyhlášena v České republice v roce 2008, od roku 2013 probíhá také na Slovensku.
Zdroj: Premium Golf (10/2019)
S renomovaným advokátem, spoluzakladatelem a řídícím partnerem největší česko-slovenské advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS Jaroslavem Havlem (45) o propojování golfu a byznysu, týmové spolupráci, rozšiřování daňových služeb a osobních investicích.
Vaše kancelář zastupuje ty nejbohatší Čechy a Slováky, včetně třetiny českých a slovenských miliardářů. Patří golf mezi typické sporty této movité klientely?
Jsme elitní kancelář, která cílí na úspěšné a prosperující společnosti a jejich majitele, vrcholové manažery, individuální podnikatele, investory stejně tak jako na rodící se hvězdy podnikatelského nebe nebo firmy a osoby zajímavé svým unikátním produktem či osobností v byznysu. Řada z nich hraje golf buď velmi aktivně, nebo rekreačně především o víkendech a na dovolené, jako je tomu i v mém případě. Jestli ale u našich klientů golf převažuje, to si netroufám odhadnout. Dnes je to v zásadě masový sport, byť samozřejmě stále trochu výlučný. Ovšem z hlediska provozních nákladů může být klidně srovnatelný například se sjezdovým lyžováním anebo i levnější. Je nicméně fakt, že jej nejčastěji hrají lidé ve středním věku. A ti zpravidla již stihli něco vybudovat. Ostatně i já jsem se k němu dostal až po třicítce.
Co vás k němu přivedlo?
Bylo to na popud mým přátel, kteří ho už nějaký čas hráli. Detaily si už úplně nevybavuji, ale ten pocit ano. Byl to velmi příjemný zážitek, kterým odstartovala moje kariéra amatérského golfisty, jestli se to dá takto nazvat.
Proč jste si oblíbil právě golf?
Jsem sportovní typ, takže golf není jediným sportem, který bych měl rád nebo kterému bych se věnoval. Je to ale zaručeně jediný sport, u kterého si mohu jak odpočinout od práce, tak jej i dobře skloubit s pracovními aktivitami. Díky golfu jsem se seznámil s celou řadou inspirativních a zajímavých osobností různého společenského postavení a různých generací, které by se jinak zřejmě nepotkaly. Tento synergický efekt je na golfu oproti jiným sportům velice unikátní. Zároveň golf vytváří vhodné prostředí i pro samotný byznys; sám jsem na golfových hřištích dojednal či alespoň rozjednal obchody v řádech stovek milionů korun, ať už pro naši kancelář nebo pro jiné obchodní partnery, které jsem mezi sebou neformálně propojil.
Když už se při svém pracovním vytížení dostanete na golfové hřiště, kde si v současnosti nejraději zahrajete?
Rád objevuji nová hřiště, když jsem například na cestách za obchodními partnery nebo na dovolené. Ale z resortů, kde má naše kancelář členství anebo jsme reklamním partnerem, a kde tedy hraju pravidelněji, mohu určitě jmenovat Kácov nebo Albatross, u Brna Kaskádu a na Slovensku Penati.
HAVEL & PARTNERS má nyní přes 220 právníků a celkem cca 500 zaměstnanců. V létě jste otevřeli novou kancelář v Plzni, která doplnila stávající zastoupení v Praze, Brně, Olomouci, Ostravě a Bratislavě. Když k vám nastoupí noví kolegové, doporučujete jim golf jako jednu z metod, jak lépe poznat klienty?
Tak daleko v našich pokynech pro nováčky ještě nejsme. Nicméně v naší kanceláři je mnoho kolegů, kteří hrají golf pravidelně nebo se o to alespoň snaží. A jedním z důvodů je nepochybně i to, že se mohou na hřišti setkat s obchodními partnery, kteří jsou zpravidla velmi časově vytíženi. Někomu může vyhovovat i neformální prostředí. Někdy je prostě lepší zajít s klientem na golf, než nad něčím sedět v kanceláři. Ke golfu také patří gentlemanství nebo respekt k pravidlům hry a protihráčům, tedy hodnoty, jež by měly být stěžejní v jakémkoliv podnikání. Bohužel i na advokátním trhu neustále narážíme na neuvěřitelné pomluvy a fámy šířené naší konkurencí, která se zřejmě nesmířila s tím, že by někdo mohl být úspěšnější.
Můžete být konkrétnější?
Například na Slovensku jsme se setkali s pomluvou, že jsme takřka před krachem a v naší bratislavské kanceláři nemáme prakticky žádné právníky. Obojí je samozřejmě totální nesmysl. Všechny naše klíčové kanceláře v Praze, Brně i Bratislavě rostou již dva roky po sobě dvojciferným tempem. V Bratislavě jsme ziskoví již 10 let, přičemž poslední dva roky dokonce meziroční nárůst tržeb překročil 20 % a letos bude podle všeho nejvyšší v historii – na úrovni 3 mil. eur. Nyní je tedy naše ekonomická kondice nejlepší od vzniku kanceláře; letošní tržby HAVEL & PARTNERS včetně spolupracující inkasní agentury Cash Collectors míří vysoko nad 800 mil. korun. Na Slovensku jsme navíc kompletně vyměnili vedení a výrazně posílili celý tým. Další častou pomluvou je pak například to, že bereme jen velké klienty za obrovské odměny. To samozřejmě není pravda. Sami jsme byli před 15 lety menší, ambiciózní firma, ale dosáhli jsme světově jedinečného růstu i unikátně silné pozice na trzích v ČR i SR. Umíme tedy skutečně pomoci středním firmám podpořit jejich růst, v duchu našeho hlavního firemního motta – „úspěch spojuje“. Naše služby si mohou typicky dovolit společnosti s tržbami nad 100 mil. korun, lidé s osobním majetkem nad 30 mil. korun anebo ti, kteří na tato čísla vážně aspirují.
Pro jakékoliv podnikání je stěžejní i týmová spolupráce. Dokážete své kolegy v tomto ukočírovat? Advokacie je přeci jen také hodně o sebeprosazování a individualismu.
Znám řadu geniálních advokátů, které bych v naší firmě nechtěl kvůli jejich velkému egu. To totiž obvykle brání kolektivní souhře a komplexnímu pohledu na klientská zadání, což je alfa a omega našeho úspěchu. Proto klademe velký důraz na nábor kvalitních zaměstnanců, kteří jsou sice individualitami, ale zároveň dokáží táhnout za jeden provaz. Těm se snažíme nabídnout zajímavou, skvěle placenou práci a možnost mimořádně rychlého osobního i kariérního rozvoje v příjemném a přátelském pracovním prostředí. Důležité je nepochybně i to, jaké firma zastává hodnoty a jak se jich dokáže v praxi držet. Konkrétních nástrojů a metod na posilování identifikace zaměstnanců s vizí a cíli firmy je potom celá řada. Některé z nich jsou velmi dobře popsány v celosvětově proslulých manažerských publikacích, jejichž vydávání na českém a slovenském knižním trhu naše advokátní kancelář již několik let sponzoruje.
Jaké knihy se vám už podařilo vydat?
Pomohli jsme vydat např. bestsellery Jima Collinse Jak z dobré firmy udělat skvělou a Jak vybudovat trvale úspěšnou firmu nebo knihy Vedení procesu změny od Johna Kottera, Kodex lídrů od autorské trojice Dave Ulrich, Norm Smallwood a Kate Sweetman či Lekce z Private Equity pro každou firmu od autorů Orit Gadieshové a Hugha MacArthura. Českému čtenáři jsme také poprvé zprostředkovali český překlad několika sborníků z produkce věhlasného nakladatelství Harvard Business Review týkající se nejenom managementu, ale i komunikace nebo marketingu. A pro majitele rodinných firem a manažery jsme do české republiky „přivezli“ první vydání zahraničního bestselleru od Judy Martel – Dilemmas of Family Wealth. Jeho český název Rodinné firmy na rozcestí má evokovat zejména specifickou situaci v České republice, kde dochází poprvé po pádu totalitního režimu k obměně generací v rámci rodinných firem.
Radíte pouze firmám, nebo se na vás mohou obracet i jednotlivci, kteří řeší např. koupi nemovitosti, placení daní, rozvod nebo soudní spor?
Jako jedna z mála kanceláří na trhu dokážeme pokrývat obojí. Firmy si nás najímají na nejrůznější záležitosti od založení společnosti až po komplexní mezinárodní transakce či restrukturalizace holdingových skupin, kdy je naším cílem zajistit klientovi maximální efektivitu a daňově optimální řešení. Zabýváme se také mezigenerační výměnou v rámci firem, s čímž máme pravděpodobně největší zkušenosti na trhu. Co se týče tzv. privátních klientů, tedy fyzických osob, což jsou obvykle majitelé úspěšných firem či vrcholoví manažeři, těm jsme dlouhodobě a se zárukou naprosté spolehlivosti a diskrétnosti schopni poskytovat pomoc v jejich soukromých záležitostech. Jedná se o tzv. právní concierge, tedy řešení nejrůznějších situací – od nákupu nemovitosti nebo sbírky uměleckých předmětů, přes komunikaci s různými institucemi až po rodinné záležitosti, jako jsou rozvody, různé soudní spory atp. Naše privátní právně-daňové služby dnes využívá cca třetina nejbohatších Čechů a Slováků, poptávka po nich ale stále roste i mezi manažery a středními podnikateli.
Nedávno jste navíc výrazně rozšířili i daňové služby. Proč k tomu došlo?
Daňové právo patří k nejrychleji se rozvíjejícím oblastem našich služeb. Prakticky u každé privátní nebo korporátní transakce, investice nebo jakékoliv obchodní činnosti dnes klienti požadují nejenom právní, ale i špičkový daňový servis. Vzrůstající poptávka po těchto službách v rámci jednoho komplexního poradenského balíku nás vedla k postupnému rozšiřování týmu specialistů na daňové právo. Naše poradenská skupina pro privátní klienty se v září rozrostla o zkušené daňové poradce ze společnosti Tax Advisory Services v čele s Davidem Krchem, který se stal zároveň novým partnerem naší kanceláře. Ten spolu s kolegy Davidem Neveselým a Josefem Žaloudkem řídí daňový tým o 12 konzultantech, který je nyní díky své personální kapacitě a široké odbornosti schopen poskytnout privátním klientům podporu ve všech oblastech lokálních a do značné míry i mezinárodních daní. Naše unikátně řešená provázanost daňové a právní agendy je pro privátní klienty nesmírně výhodná. Jsme tak schopni poskytnout vedle daňového strukturování držby a správy privátního majetku i kompletní přípravu daňových přiznání fyzických osob (stejně jako privátních holdingů, trustů a nadací), a to včetně související komunikace s finančními úřady, tedy maximální eliminaci rizika nejenom z právního, ale i daňového hlediska.
Vraťme se ještě ke golfu, ale z trochu jiného pohledu. Ve svém volném čase golf nejenom hrajete, ale také do něj investujete. Můžete tyto své investiční aktivity přiblížit?
Golf je pro mě nejenom skvělým koníčkem, ale i oblastí, do níž jsem se před několika lety rozhodl cíleně investovat. Stal jsem se spoluvlastníkem společností GPA Event (koncem loňského roku jsem svůj minoritní podíl odprodal kolegovi/společníkovi Adolfu Červinkovi) a GolfProfi a akcionářem vydavatelství Premium Media Group, které vydává golfový magazín Premium Golf, dříve ForGolf.Díky těmto aktivitám jsme schopni například zajistit účast klientů HAVEL & PARTNERS na některém z pořádaných nebo podporovaných turnajů a propojit je tam s potenciálními obchodními partnery. Klienti s námi také mohou cestovat za golfem do zahraničí, nebo mít vlastní promo v zavedeném golfovém titulu anebo VIP nákupní podmínky v GolfProfi pro sebe a své firmy. Naše kancelář zároveň právně zastupuje celou řadu podnikatelů a majitelů nejlepších golfových hřišť v České republice a na Slovensku.
Pokud jde o Premium Media Group, jaké tituly kromě magazínu Premium Golf vydáváte? Mediální skupinu Premium Media Group jsme založili s cílem nabídnout společenské elitě zajímavý sofistikovaný obsah zaměřený na klíčové oblasti jejího zájmu. V současnosti vydáváme magazín o luxusních realitách a životním stylu Estate, doplněný o nemovitostní portál o prémiových realitách estate.cz, dále časopis Architect+ navazující na legendární Architekt a nový časopis Art Of Living. V on-line titulech máme premiumsports.cz (premiumski.cz a premiumgolf.cz), modní magazín Iconiq.cz a portál parizskaulice.cz. Co se týká sportovních titulů, kromě již zmiňovaného Premium Golf vydáváme pro zimní sezonu ještě magazín Premium Ski, který v obdobném lifestylovém duchu přináší novinky ze světa alpského lyžování.
Právní tým HAVEL & PARTNERS pro oblast fúzí a akvizic poskytl poradenství zástupcům společnosti Automation Investment, s.r.o. při akvizici 100% podílů ve společnostech AUTOMA CZ s.r.o. a AUTOMA STRAKONICE s.r.o. Na transakci se za oblast fúzí a akvizic podíleli partner Václav Audes a senior advokátka Veronika Filipová; daňové záležitosti měl na starosti vedoucí advokát Josef Žaloudek. Kancelář rovněž asistovala při financování této akvizice ze strany Komerční banky a.s. – o právní aspekty v tomto ohledu se starali partner Filip Čabart a Petra Bátovská.
Automation Investement, s.r.o. patří do maďarské investiční skupiny Oriens, která sídlí v Budapešti, a zaměřuje své obchodní aktivity na oblast střední Evropy – konkrétně Maďarsko, Českou republiku a Slovensko, kde od roku 2007 investuje do firem v různých oborech od průmyslu až po potravinářství.
AUTOMA CZ se sídlem ve Strakonicích se zabývá průmyslovou automatizací mj. pro měřící a kontrolní stroje, řízení strojů a technologických procesů. Společnost je také dodavatelem jednoúčelových strojů a tzv. řešení na klíč pro automobilový segment, a to především pro české pobočky zahraničních společností.
Jedná se o další úspěšně dokončenou transakci, na níž se podílela kancelář HAVEL & PARTNERS, její hodnotu se zainteresované strany rozhodly nezveřejňovat.
Právní tým ve složení Jan Šturm, Ivan Rámeš, Tereza Hrabáková a Katrin Tauchmanová, kteří se specializují mj. na ochranu duševního a průmyslového vlastnictví, dosáhl významného vítězství, když před Tribunálem Soudního dvora Evropské unie uspěl se žalobou proti rozhodnutí Evropského úřadu pro duševní vlastnictví (EUIPO). Tribunál jejich žalobě vyhověl a rozhodnutí EUIPO zrušil.
Konkrétně se jednalo o námitkové řízení ve sporu o ochranné známky EU výrobce krmiv pro psy a kočky Carnilove. Jako protistrana stál přihlašovatel se značkou Meatlove, přičemž ve sporu šlo o podobnost názvů obou produktů.EUIPO původně rozhodl, že „se nejedná o zaměnitelná označení a jejich význam nebude spotřebitel vnímat jako podobný“. Námitky našeho klienta tak byly původně před EUIPO zamítnuty.
Po rozhodnutí EUIPO jsme převzali zastoupení klienta a připravili komplexní žalobu k Tribunálu Soudního dvora EU. Soudní řízení trvalo 13 měsíců a Tribunál dal nakonec naší žalobě za pravdu, když zejména nesouhlasil s významovým porovnáním obou slov, které provedl a pro svou argumentaci využil EUIPO. Dle názoru Tribunálu EUIPO nesprávně posoudil, že zde není významová podobnost, a to především pro anglicky mluvící spotřebitele, kde je podobnost zcela zřejmá, a dále vůbec nevyhodnotil významovou podobnost pro španělsky a italsky mluvící spotřebitele. Z tohoto důvodu bude EUIPO rozhodovat ve věci znovu s tím, že názor Tribunálu je pro EUIPO závazný.
Podařilo se nám tak přispět k ochraně značky a kvalitního produktu známé české rodinné firmy a ochránit její zájmy nejen na českém trhu, ale především v mezinárodním kontextu, protože Carnilove své výrobky vyváží do 70 zemí na celém světě.
Rozhodnutí Tribunálu v plném znění je k dispozici ZDE.
Autoři: Šimon Hradilek, Laura Tadevosjanová, Štěpán Štarha
Zdroj: Veřejné zakázky v praxi (září 2019)
Zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv) („ZRS“ či „Zákon“) byl přijat na konci roku 2015. Většina ustanovení Zákona nabyla účinnosti k 1. červenci 2016, ustanovení upravující sankce za jejich neuveřejnění, resp. ustanovení o následcích uveřejnění smlouvy a zrušení smlouvy nabyla účinnosti o rok později, tedy k 1. červenci 2017.
Co, proč a jak se uveřejňuje v registru smluv
Cílem ZRS je zejména zajistit povinnost k uveřejňování soukromoprávních smluv (tj. smluv uzavřených dle občanského práva) a smluv o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, jejichž alespoň jednou stranou je některý ze Zákonem vymezených subjektů. Jelikož je uveřejnění zajištěno prostřednictvím registru smluv, který je přístupný způsobem umožňujícím bezplatný dálkový přístup, je zjevné, že účelem zákona je zpřístupnění dotčených smluv široké veřejnosti v souladu s ústavně zaručeným právem na informace podle čl. 17 odst. 1 a 5 LZPS. Zákon má charakter zvláštního předpisu a nepřímo doplňuje či mění jak úpravu smluvního práva v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („OZ“), tak i řadu předpisů upravujících uveřejnění smluv.
Smlouvou se přitom rozumí dvoustranné nebo vícestranné právní jednání, které směřuje ke vzniku závazku mezi stranami, jež smlouvu uzavírají. Smlouva jako právní jednání vyvolává určité následky, které jsou ve smlouvě vyjádřeny, nebo vyplývají ze zákona, popř. z jiných právních skutečností. Zpravidla se jedná o poskytování určitých vzájemných plnění, tedy u IT smluv půjde například o SLA, vývoj anebo implementaci software.. Pravidla stanovená v ZRS (jako třeba samotná povinnost uveřejňovat smlouvu uzavřenou povinným subjektem nebo povinnost uzavírat smlouvu podléhající uveřejnění písemně nebo jiným způsobem umožňujícím uveřejnění smlouvy prostřednictvím registru smluv) je třeba považovat za kogentní, takže se od nich nelze jednostranně ani smluvně odchýlit a je nezbytné je splnit. Je tomu tak z toho důvodu, že tato pravidla nejsou čistě jen záležitostí smluvních stran, ale jsou součástí veřejného pořádku a veřejného zájmu na zajištění transparentnosti smluvních vztahů ve veřejném sektoru.
Smlouvy jsou zveřejňovány v registru smluv vedeném Ministerstvem vnitra a přístupném na internetu. Určité smlouvy, jak je uvedeno dále, jsou z režimu zákona vyňaty. Z povinnosti uveřejnění jsou dále vyňaty informace, které již dnes podléhají ochraně při poskytování informací veřejnými subjekty na žádost na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím („InfZ“), respektive ty, které dle InfZ není veřejný subjekt povinen poskytnout. Uveřejněním smlouvy se dle ZRS rozumí nejen uveřejnění samotné smlouvy v otevřeném strojově čitelném formátu, ale též řádné uveřejnění jejích metadat (k tomu viz dále níže).
Zákon nekompromisním způsobem stanoví, že pro správné uveřejnění smlouvy v registru smluv je nezbytné splnit požadavky na formát uveřejňované smlouvy, neboť smlouva uveřejněná v nesprávném formátu se podle ZRS nepovažuje za uveřejněnou prostřednictvím registru smluv (přichází tak sankce v podobě fikce právního neuveřejnění smlouvy v registru smluv, smlouva sice fakticky může být uveřejněna, ale hledí se na ní, jakoby nebyla). Smlouva tak musí být uveřejněna zejména v otevřeném a strojově čitelném formátu, včetně metadat. Otevřený a strojově čitelný formát je definován v InfZ, kdy otevřeným formátem je formát datového souboru, který není závislý na konkrétním technickém a programovém vybavení a je zpřístupněn veřejnosti bez jakéhokoli omezení, které by znemožňovalo využití informací obsažených v datovém souboru. Požadavek otevřeného formátu je naplněn, jsou-li data ve formátu, jehož vnitřní struktura je veřejně a bez omezení zdokumentována. ZRS dále definuje náležitosti zveřejňovaných metadat, kterými jsou identifikace smluvních stran, vymezení předmětu smlouvy, cenu nebo hodnotu předmětu smlouvy a datum jejího uzavření. Na to je třeba myslet již při uzavírání smluv a především je nezbytné zkontrolovat, zdali ke správnému zveřejnění došlo. Následky (viz níže) mohou mít velmi vážné důsledky, zejména právě v oblasti servisních smluv (SLA).
Smlouva, která podléhá povinnému uveřejnění v registru smluv, musí být uzavřena písemně, případně (po nabytí účinnosti novely od 18. srpna 2017) jiným způsobem umožňujícím její uveřejnění prostřednictvím registru smluv.
Přestože ZRS vymezuje okruh povinných subjektů uzavřeným výčtem (taxativně), není určení povinného subjektu vždy snadné. V praxi se mohou objevit případy, v nichž si smluvní strana nebude zcela jista, zda uzavírá smlouvu s povinným subjektem. Pro smluvní stranu, která má tudíž ohledně určení povinného subjektu pochybnosti, se jeví jako lepší řešení smlouvu v registru smluv přesto uveřejnit, neboť následky neuveřejnění smlouvy by nesla stejně jako případný povinný subjekt. ZRS totiž nápravu omylu v přesvědčení o tom, zda strana smlouvy je povinným subjektem či nikoliv, neumožňuje (k tomu dále viz níže).
V souvislosti s definicí povinného subjektu v § 2 ZRS je nutné dodat, že toto nestanoví povinným subjektů žádnou právní povinnost. Ustanovení § 2 ZRS toliko stanoví, které smlouvy se mají zveřejňovat, nikoli však, že povinnost jejich uveřejnění má povinný subjekt. Kdo ze smluvních stran má povinnost tak učinit, je otázkou soukromoprávní, a je tedy věcí domluvy mezi příslušnými smluvními stranami. Pokud si strany nedomluví nic a smlouvu uveřejní obě, nic se nestane. Pokud však smlouvu neuveřejní žádná z nich, nenabyde smlouva účinnosti a po třech měsících se ruší od počátku (jako by nikdy nebyla).
Ustanovení § 1728 odst. 2 OZ stanoví, že při jednání o uzavření smlouvy si smluvní strany vzájemně sdělí všechny skutkové a právní skutečnosti, o nichž ví nebo vědět musí, tak, aby se každá ze stran mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu a aby byl každé ze stran zřejmý její zájem smlouvu uzavřít. Povinné subjekty by proto měly z opatrnosti informovat smluvního partnera, že patří mezi subjekty dle § 2 odst. 1 Zákona.
Důsledky neuveřejnění
Smlouva, která podléhá uveřejnění v registru smluv, nabývá dle Zákona účinnosti v zásadě (až na přesně definované výjimky) nejdříve dnem jejího uveřejnění, přičemž pokud není uveřejněna ani do tří měsíců ode dne, kdy byla uzavřena, platí, že byla zrušena od počátku. Jedná se o stěžejní aspekt právní úpravy, jehož účelem je efektivně (automaticky působící hrozbou) zajistit donucení k plnění zákonné povinnosti uveřejnění smluv dle ZRS a transparentnosti hospodaření veřejných subjektů. Zákon je tak založen na samoregulačním vynucujícím mechanismu v důsledku působení sankcí neúčinnosti a zrušení smlouvy, kdy dotčené subjekty mají na uveřejnění smlouvy (z důvodu rizika neúčinnosti a zrušení) primární zájem, čímž se eliminuje potřeba rozsáhlé kontrolní činnosti ze strany orgánů veřejné moci.
Zákon neupravuje žádné přestupky, kterých by se subjekty v souvislosti se ZRS mohly dopustit. Neobsahuje ani ustanovení o státním dozoru nad plněním povinnosti uveřejňovat smlouvy v registru. Zákon naopak explicitně stanoví, že plnění povinností podle ZRS nepodléhá dozoru či kontrole vykonávaných podle zákonů o územně samosprávných celcích.
Primárním sankčním důsledkem neuveřejnění smlouvy je tedy neúčinnost smlouvy, která není v registru smluv uveřejněna. Taková smlouva je sice uzavřena, nicméně není účinná, přičemž práva a povinnosti ze smlouvy nejsou v důsledku takové skutečnosti vymahatelná a plnění poskytnutá na základě neúčinné smlouvy je nutné vypořádat dle pravidel pro vypořádání bezdůvodného obohacení. Ve vztahu například k implementační smlouvě nemusí být takový důsledek natolik zásadní, jako u servisní smlouvy. Dokud není servisní smlouva účinná, nelze z ní plnit a nemělo by tedy ani docházet k poskytování podpory za podmínek dle SLA. Na tuto časovou souslednost je třeba myslet při ukončování smluv s dosavadním poskytovatelem servisu a lze určitě doporučit spíše využít možnosti stanovení pozdějšího okamžiku nabytí účinnosti viz níže (tedy že smlouva bude zveřejněna za trvání a účinnosti stávající servisní smlouvy a nabude účinnosti až ke dni jejího ukončení). Časovou návaznost je určitě vhodné vždy konzultovat s pravidly pro zadávání ve smyslu zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů („ZZVZ“).
Strany si nemohou v rozporu se ZRS sjednat dřívější nabytí účinnosti takové smlouvy. Takové ujednání by bylo absolutně neplatné pro rozpor se zákonem, jakkoli dle názoru Nejvyššího soudu je tzv. smluvní retroaktivita obecně přípustná.[1] Vzhledem k dikci Zákona si však smluvní strany mohou sjednat pozdější nabytí účinnosti smlouvy, než je okamžik jejího uveřejnění v registru (např. si sjednat vlastní suspenzivní podmínku), Zákon je v tomto ohledu nijak neomezuje.
Sekundárním sankčním důsledkem je pak zrušení smlouvy od počátku. Pokud smlouva není uveřejněna ani do tří měsíců ode dne, kdy byla uzavřena, zakotvuje § 7 odst. 1 ZRS právní fikci, že smlouva byla zrušena od počátku. Pokud k takové skutečnosti dojde, nastávají obdobné soukromoprávní následky jako absolutní neplatnost smlouvy, a strany si musí to, co si vzájemně plnily, vypořádat jako bezdůvodné obohacení. Ve vztahu k vypořádání bezdůvodného obohacení je však možné uzavřít mezi stranami dohodu o vypořádání práv a povinností stran z bezdůvodného obohacení a v ní vhodným způsobem řešit doposud vzniklá práva a povinnosti stran. Uzavření takové smlouvy však musí proběhnout vždy za podmínek dle ZZVZ a taková smlouva musí být opět zveřejněna včas v registru smluv za podmínek dle ZRS.
V souladu s úpravou neplatnosti právních jednání v OZ se domníváme, že zrušením smlouvy od počátku nemusí dojít ke zrušení všech ujednání ve smlouvě. Z ustanovení § 576 OZ vyplývá, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by smluvní strana neplatnost včas. V kontextu uveřejňování smluv dle ZRS by tedy platnými měla zůstat taková právní jednání, která by sama o sobě nemusela být uveřejněna v registru smluv, u nichž by současně byla splněna podmínka, že by takovéto právní jednání smluvní strany měly zájem uzavřít samostatně, tj. bez ohledu na platnost právního jednání, které bylo zrušeno, nebo zda je alespoň pravděpodobné, že by takové právní jednání uzavřely (při posuzování této pravděpodobnosti bude třeba vzít v potaz samotnou vůli smluvních stran a další okolnosti daného případu). Typickým příkladem by mohla být doložka o volbě práva rozhodného pro smlouvu nebo doložka upravující způsob vypořádání bezdůvodného obohacení v případě, že dojde ke zrušení smlouvy v důsledku jejího neuveřejnění v registru smluv. I na jejich potenciální přetrvání je třeba myslet v případě uzavírání dohody o vypořádání práv a povinností stran viz výše.
Zároveň si dovolíme upozornit, jak už jsme uváděli výše, ZRS nestanoví, která ze smluvních stran je povinna smlouvu zveřejnit. Povinny tak jsou v podstatě obě. Pokud tedy smlouva obsahuje ujednání, které dává povinnost zveřejnit smlouvu v registru smluv jedné ze stran smlouvy, má takové ujednání význam pouze mezi smluvními stranami. Pokud tedy strana, která se ke zveřejnění zavázala, smlouvu nezveřejní včas a ta od počátku zanikne, nemůže se dle našeho názoru druhá strana odvolávat na dobrou víru, že druhá strana povinnost splní, a dále smlouvu plnit a tvářit se, že o nezveřejnění nevěděla. Taková strana by měla zkontrolovat registr smluv, zdali druhá strana splnila svou povinnost smlouvu zveřejnit, a pokud nesplnila, měla by ji zveřejnit sama. To samozřejmě není na újmu smluvním sankcím, které by se případně k nesplnění povinnosti smlouvu zveřejnit mohly vztahovat.
Využití beneficia dle ZRS
Jelikož ZRS obsahuje množství výjimek z povinnosti uveřejnění, a to zejména výjimek podle předpisů zaručujících právo na informace, jejichž aplikace nemusí být jednoduchá, bylo by příliš tvrdé, aby případná pochybení při uveřejnění smlouvy v registru smluv spočívající v nesprávné aplikaci některé z výjimek (v dobré víře) měla nezvratně způsobit výše zmíněné negativní důsledky neuveřejnění. ZRS proto upravuje pro případ nesprávného částečného uveřejnění smlouvy možnost tzv. beneficia, tedy možnosti za určitých podmínek provést opravu uveřejnění bez sankčních následků.
Předně umožňuje ZRS opravu a zachování platnosti smluv, u kterých byla při uveřejnění smlouvy nesprávně neuveřejněna část obsahu smlouvy (z důvodů aplikace výjimky z povinnosti uveřejnění, a to v dobré víře) nebo metadata (v tomto případě jen z důvodů ochrany obchodního tajemství) (§ 7 odst. 2 ZRS). Toto beneficium nelze použít v případech, kdy smlouva v registru smluv vůbec nebyla uveřejněna. Opravu může v takovém případě provézt kterákoli ze smluvních stran, a to do 30 dnů ode dne, (i) kdy se smluvní strana dozví o tom, že byla smlouva nesprávně uveřejněna, nebo (ii) od doručení rozhodnutí o tom, že informace je nutné poskytnout podle předpisů upravujících svobodný přístup k informacím.
Nutnou podmínkou využití beneficia dle § 7 odst. 2 ZRS je skutečnost, že strany musí být v dobré víře, že uveřejnění smlouvy (i bez uveřejnění jejích některých částí) bylo v souladu se Zákonem. Obecně se sice v souladu s OZ existence dobré víry předpokládá, ale přesto z opatrnosti musí být smluvní strany připraveny doložit, že při uveřejňování smlouvy v registru smluv byly v dobré víře, že uveřejnění smlouvy i bez některých jejích částí, resp. vyloučení metadat, bylo v souladu s ZRS. Prokázání existence dobré víry je možné podpořit tím, že povinný subjekt provede dostatečné posouzení podmínek pro aplikaci výjimky a bude schopen své přesvědčení o naplnění podmínek později prokázat, například zápisem z jednání, komunikací mezi stranami či právním posouzením.
Vedle zmíněného upravuje ZRS, v souvislosti s novelou ZRS provedenou zákonem č. 249/2017 Sb., druhé beneficium, které je však vyhrazeno pouze pro smlouvy uzavřené státním či národním podnikem anebo právnickou osobou, v níž má stát nebo územní samosprávný celek sám nebo s jinými územními samosprávnými celky většinovou majetkovou účast, a to i prostřednictvím jiné právnické osoby. Na rozdíl od beneficia dle § 7 odst. 2 ZRS dopadá beneficium dle § 7 odst. 3 ZRS na případy, kdy smlouva nebyla v registru smluv vůbec uveřejněna. Beneficium dle § 7 odst. 3 ZRS však vyloučí negativní dopady neuveřejnění smlouvy v registru smluv pouze v případě, kdy je smlouva řádně uveřejněna v registru smluv do 30 dnů poté, co se povinný subjekt (právnická osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. k) nebo n) ZRS) dozví o tom, že neuveřejnění smlouvy není v souladu se ZRS. O nesouladnosti neuveřejnění smlouvy se dotčený subjekt zpravidla dozví z rozhodnutí příslušného soudu.
Výjimky z povinnosti uveřejnění
Ustanovení § 3 ZRS stanoví podmínky, za kterých se na smlouvy či jejich části bude vztahovat výjimka z povinnosti uveřejňování v registru smluv. Obecně je nutno konstatovat, že výjimky z povinnosti uveřejnit smlouvu v registru smluv by neměly být samoúčelné a že tyto výjimky, pokud nebyly zařazeny z důvodů praktických, zpravidla zrcadlí veřejný zájem, případně legitimní právo třetích subjektů na tom, aby určité informace, resp. určité smlouvy, nebyly uveřejněny a zpřístupněny široké veřejnosti.
Výjimky dle § 3 ZRS lze typově rozdělit na:
(i) výjimky dopadající na celou smlouvu, tj. neuveřejňuje se smlouva jako celek (včetně metadat), a (ii) výjimky dopadající pouze na část či části smlouvy, tj. neuveřejňuje se pouze část, resp. části smlouvy, kterých se výjimka týká.
Předně zákonodárce v § 3 odst. 1 ZRS zakotvil pravidlo, že v registru smluv se neuveřejňují informace, které nelze poskytnout při postupu podle předpisů upravujících svobodný přístup k informacím, tedy zejména podle InfZ. K důvodům neposkytnutí informace podle InfZ již existuje rozsáhlá odborná literatura a judikatura, která se uplatní i při aplikaci ZRS. InfZ obsahuje omezení poskytování informací v § 7-11, přičemž ne všechna omezení se mohou uplatnit při zveřejňování smluv. Aplikační prostor zde nejspíše nenajde většina důvodů neposkytnutí informací podle § 11 InfZ, neboť smlouvy stěží budou obsahovat informace o činnosti orgánů veřejné moci, jako je například rozhodovací praxe soudů, kontrolní činnost Nejvyššího kontrolního úřadu, postup v trestním řízení a podobně. Rozhodně se však uplatní ochrana utajovaných informací, osobních údajů, autorských práv a práv duševního vlastnictví a především obchodního tajemství. Ve vztahu k IT smlouvám by se mohlo jednat o analýzu rizik anebo vybrané části bezpečnostní dokumentace, jejichž zveřejnění by znamenalo bezpečnostní incident nebo narušení bezpečnosti informací.
Co se týče způsobu znečitelnění informací ve smlouvě, upozorňujeme, že dle ZRS se uveřejněním smlouvy v registru smluv, jak bylo uvedeno výše, rozumí vložení elektronického obrazu textového obsahu smlouvy za současného splnění dalších požadavků zákona. K uveřejnění smlouvy dle ZRS postačí uveřejnit pouze její obsah, nikoli smlouvu jako takovou, tedy konkrétní právní jednání, kterým se smlouva uzavírá. Smlouvu tedy není třeba vytisknout, podepsat, naskenovat a převézt do strojově čitelného formátu, neboť postačí uveřejnit pouze textový obsah smlouvy, tedy text smlouvy bez podpisu smluvních stran. S ohledem na uvedené je nejjednodušším způsobem znečitelnění chráněných informací jejich anonymizace přímo v datovém souboru (např. nahrazením křížky apod.).
ZRS dále v § 3 odst. 2 upravuje specifické výjimky pro smlouvy, jež nemusí být uveřejněny v registru smluv. Na rozdíl od výjimek dle předpisů upravujících přístup k informacím dopadají specifické výjimky dle ZRS na uveřejnění smlouvy jako celek, a to na základě smluvní strany nebo obsahu smlouvy (až na výjimku, podle níž se neuveřejňují části smluv, jež mají charakter technických příloh (u IT smluv například technická specifikace infrastruktury zadavatele, pokud naplňuje dikci ZRS), návodu, projektové dokumentace, modelu, způsobu výpočtu jednotkových cen, vzoru či výpočtu, viz § 3 odst. 2 písm. b) ZRS). Jedná se tak například o smlouvy s fyzickou osobou jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti, smlouvu chráněnou bankovním tajemstvím (vyjma smluv uzavíraných bankou a povinným subjektem, která se týká používání veřejných prostředků) či smlouvu uzavřenou adhezním způsobem.
Novely ZRS
I přes relativně krátkou účinnost Zákona byly již přijaty jeho tři novely. Za jednu ze zásadních novel lze považovat novelu ZRS (zákon č. 249/2017 Sb.), která vložila do ustanovení § 3 odst. 2 ZRS, které upravuje osobní a věcné výjimky z povinnosti uveřejňovat smlouvy v registru smluv, nové ustanovení písm. r), podle něhož se povinnost uveřejnit prostřednictvím registru smluv nevztahuje na smlouvu uzavřenou právnickou osobou uvedenou v § 2 odst. 1 písm. k) nebo n), která byla založena za účelem uspokojování potřeb majících průmyslovou nebo obchodní povahu nebo za účelem výzkumu, vývoje nebo zkušebnictví.
S ohledem na velmi přísné důsledky neuveřejnění smlouvy v registru smluv nelze vyloučit, že soudy vyšších stupňů, případně Ústavní soud při rozhodování konkrétního sporu vyplývajícího důsledků neuveřejnění či nesprávného uveřejnění smlouvy v registru smluv judikaturně dovodí další podmínky nezrušení smlouvy v důsledku neuveřejnění smlouvy v registru smluv, a to například na základě poměřování základních práv či ochranu dobré víry a legitimního očekávání stran jednajících v dobré víře. Na takovéto možné, nicméně neexistující judikaturní závěry však nelze jakkoli spoléhat.
Závěr
Zákon přinesl zásadní změny do smluvních vztahů, jichž se účastní povinné subjekty, které musí smluvní strany v rámci uzavírání IT smluv respektovat, aby se vyhnuly negativním dopadům porušení povinností uveřejnit smlouvu v registru smluv. Povinnost uveřejnit smlouvu v registru smluv je vhodné zohlednit již při přípravě smlouvy, zejména s ohledem na správnou aplikaci výjimek.
[1] Srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 3033/2005, ze dne 22. srpna 2007, a sp. zn. 23 Cdo 5457/2014, ze dne 25. června 2015.
Specializovaný tým advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS pro veřejný sektor pod vedením partnerky Adély Havlové, senior advokátky Romany Derkové a advokátky Jany Petrové poskytl právní poradenství společnosti Letiště Praha, a. s., při výběru nového provozovatele duty free obchodů na Letišti Václava Havla Praha. V náročném koncesním řízení, v němž rozhodovaly z 50 % nabízená výše nájemného a z 50 % kvalita nabízených služeb, obdrželo Letiště Praha nabídky tří světových lídrů v oblasti bezcelních obchodů – francouzské skupiny Lagardére Travel Retail, švýcarské skupiny Dufry a německé skupiny Heinemann. Vítězem tendru se stala skupina Lagardére Travel Retail, která získá pronájem 24 obchodních jednotek o celkové rozloze 4 372 m2. Příjmy Letiště Praha, a. s., plynoucí z nájemní smlouvy nastavené na 10 let, dosáhnou až do výše 8 miliard českých korun.
Pro nejvýznamnější mezinárodní letiště v České republice připraví skupina Lagardére Travel Retail moderní design prodejen, který by měl být poprvé představen právě v Praze. Cestující se mohou těšit na lokální produkty, nové exkluzivní značky a celkově širší a kvalitnější nabídku sortimentu, zaměřeného na konkrétní typ zákazníka. Nabídka bude přizpůsobena nejen národnosti cestujícího, ale i jeho věku, potřebám či způsobu cestování.
Přestavba obchodů za provozu začne od ledna 2020, část prostor bude cestujícím znovu k dispozici koncem března 2020. Zmodernizované obchody mají být otevřeny nejpozději do 30. června 2020.
Největší česko-slovenská advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS poskytla komplexní poradenství finské společnosti Vexve Oy při akvizici 100% podílu v ARMATURY Group a.s. Právní tým pro oblast fúzí a akvizic pod vedením partnera Jana Kovala tvořili counsel Jiří Buryan a advokát Ivo Skolil; pracovněprávní záležitosti v průběhu celého procesu měla na starosti vedoucí advokátka Veronika Plešková. Jedná se o další významnou transakci s mezinárodním přesahem v průmyslovém odvětví za účasti kanceláře. Hodnotu obchodu se obě strany rozhodly nezveřejňovat.
ARMATURY Group a.s. je úspěšný český výrobce průmyslových armatur a technologických celků a poskytovatel souvisejících servisních služeb. Vexve Oy patří do finské investiční skupiny DevCo Partners Oy, která působí jako investor a věnuje se dlouhodobému budování a rozvoji předních světových společností na vybraných specializovaných trzích. Kombinací Vexve Oy, významného výrobce armatur pro teplárenství, který patří DevCo, a ARMATURY Group tak vznikne přední evropský poskytovatel komplexního řešení pro dodávky průmyslových armatur.
Právní tým HAVEL & PARTNERS pro oblast fúzí a akvizic poskytl poradenství zástupcům společnosti Acrobits při prodeji jejich podílů (100 %) americké společnosti Voyant. Na transakci se podíleli partner Jan Frey, partner Pavel Němeček a advokát Juraj Petro za fúze a akvizice; senior advokát Šimon Hradilek měl na starosti problematiku duševního vlastnictví. Na daňové aspekty transakce dohlížel vedoucí advokát Josef Žaloudek. Jde o další transakci s výrazným mezinárodním přesahem, na níž se kancelář HAVEL & PARTNERS v poslední době podílela, a rozšiřuje tak portfolio úspěšné spolupráce s předními hráči v segmentu IT a telekomunikace. Společnost Acrobits se specializuje na vývoj softwaru a mobilních aplikací v oblasti VoIP (Voice over Internet Protocol). Kupujícím byla americká společnost Voyant, která poskytuje komplexní služby v oblasti tzv. sjednocené komunikace.
Právní tým HAVEL & PARTNERS pro oblast fúzí a akvizic pod vedením partnera Jana Kovala a senior advokáta Robert Porubského zastupoval společnost Asseco South Eastern Europe, které poskytl komplexní právní poradenství při akvizici 100% podílu ve společnostech SONET, společnost s.r.o. a SONET Slovakia, s.r.o. Jde o další významnou transakci v oblasti IT, na níž se podílela kancelář HAVEL & PARTNERS, která tak i nadále upevňuje své přední postavení v tomto segmentu v České republice. Asseco South Eastern Europe poskytuje technologická řešení firmám působícím na bankovním trhu a je součástí nadnárodní skupiny Asseco Group, která patří k největším poskytovatelům IT služeb v ekonomické oblasti v Evropě. SONET, společnost s.r.o. a SONET Slovakia, s.r.o. nabízí bankám a obchodníkům služby v oblasti platebních technologií, jako jsou např. bezhotovostní platby nebo vývoj softwaru pro platební terminály.
Radka Rainová
