Akvizice padají k bodu mrazu

Autor: Jan Němec   
Ekonom č.20
Čtvrtek, 17 Květen 2012

Investoři sedící na miliardách hotovosti hledají příležitosti. Avšak majitelé firem nechtějí prodávat pod cenou.

Souboj o plynovody. Tak by se dala ve stručnosti popsat největší letošní očekávaná událost na českém trhu fúzí a akvizic. Ohlášený záměr skupiny RWE prodat dceřinou firmu Net4Gas je totiž po delší době prvním opravdu tučným soustem, za něž jsou investoři připraveni utratit sumy v řádu desítek miliard korun. Zároveň jde o jednu z mála skutečně zajímavých příležitostí, kam vložit hotovost, již opatrní investoři nashromáždili od dob krize. Proto si RWE může vybírat ze zástupu investičních fondů i energetických holdingů. Zájem o firmu spravující 2,5 tisíce kilometrů plynovodů už projevily české skupiny EPH a KKCG, polský státní Gaz-System i západoevropské investiční fondy.
Jinak je ale pohled na vývoj trhu fúzí a akvizic v Česku i ve světě tristní. Přestože analytici prakticky v každém kvartále předpovídají oživení aktivity investorů i majitelů firem, trh se dále propadá. Právě aktivita v oblasti prodejů a nákupů firem je přitom jedním z ukazatelů optimismu v ekonomice.
Celosvětový objem fúzí a akvizic podle studie Allen & Overy, kterou tato přední advokátní kancelář zabývající se prodejem firem exkluzivně poskytla týdeníku Ekonom, poklesl v letošním prvním čtvrtletí oproti stejnému období v loňském roce o více než 40 procent.
Méně transakcí oproti loňsku se odehrálo i na českém trhu. "Také v České republice jsme v prvním čtvrtletí 2012 zaznamenali pokles aktivity v této oblasti, i když patrně nebyl takový jako na trzích v západní Evropě," tvrdí vedoucí pražské korporátní praxe Allen & Overy Jan Myška. Počet transakcí na trhu fúzí a akvizic v Česku se meziročně snížil o pětinu také loni, takže letošní propad je další nepříznivá zpráva.
Hlavní příčina opatrnosti investorů i majitelů firem, kteří se nehrnou do prodávání, je jasná. "Stagnace je ovlivněna celkovým ovzduším uvnitř Evropské unie. Česko je přímo odbytově provázané s nejbližšími trhy, odkud také přichází největší objem přímých zahraničních investic," vysvětluje vedoucí znaleckého ústavu Mazars Consulting Jiří Šimek. Dokud se podle něho budou na trzích prioritně řešit strategické otázky budoucnosti Evropské unie jako takové, nelze očekávat ani výraznější pohyb na českém trhu.
Český trh je "přebraný" Nepočítáme-li oznámený prodej české internetové společnosti Mall.cz jihoafrickému konglomerátu Naspers za zhruba pět miliard korun, který ještě nebyl schválen Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), neodehrálo se letos v tuzemsku v oblasti prodejů firem nic převratného. Některé rozjednané obchody, jako třeba prodej firmy Eltodo skupině Natland, se dokonce komplikují. "Doposud jsme v roce 2012 nezaregistrovali uzavření žádné zásadní transakce. Naopak dochází k průtahům, nebo i k zastavení některých transakcí. Nabídka se s poptávkou, respektive ochotou zaplatit pro obě strany přijatelnou cenu, setkává často obtížně," vysvětluje senior manažer v oddělení transakcí společnosti PwC Česká republika Tomáš Návrat.
Vedle obecných obav investorů z negativního vývoje v eurozóně, které opět zesílily po nedávných parlamentních volbách v Řecku, existují pro pasivitu především zahraničních investorů v Česku i další důvody. "Český trh je poměrně přebraný. Kdo chtěl přijít, už tady působí. Sektory jako utility, bankovnictví nebo telekomunikace jsou saturovány a konsolidovány. Pro ostatní investory je to nyní spíše otázka vhodné příležitosti a aktuální strategie," tvrdí partnerka pro fúze a akvizice společnosti Ernst & Young Petra Wendelová.
Její slova potvrzují i "tvrdá" data z předešlého roku, která mají větší vypovídací hodnotu než kvartální údaje. Loni se v Česku spíše než příval zahraničních investorů konalo "přeskupování sil". Zhruba 60 procent všech fúzí a akvizic se odehrálo mezi českými subjekty. Typickým příkladem je skupina Agrofert miliardáře Andreje Babiše. Ta loni skupovala prakticky všechno, co bylo k mání. Jen nákupů podléhajících schválení ÚOHS, kdy obrat cílové společnosti přesahuje 250 milionů, provedla šest. Celkem utratila při akvizicích společností především z oblasti potravinářství přes 10 miliard korun.
"Rekordmanem" v českém prostředí byla v loňském roce skupina Czech Property Investments podnikatele Radovana Vítka. Ten se sice minulý rok "zviditelnil" hlavně tvrdým atakem na zadluženou loterijní společnost Sazka, ale zároveň jeho firma byla nejaktivnějším hráčem na poli fúzí a akvizic – celkem utratila za developerské projekty a nemovitosti zhruba 16 miliard korun.
Trh rozhýbou odchody velkých hráčů Přehnaně optimistická očekávání nemají experti v oblasti fúzí a akvizic v Česku zatím ani pro letošní rok. Vyjma jmenovaného "superprodeje" společnosti Net4Gas se aktivita investorů a majitelů podniků zatím příliš nezvyšuje. "Situace se nezlepšuje. Není lepší než loni a naopak může být nakonec aktivita investorů v Česku i nižší," obává se Jaroslav Havel z advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners, která se v České republice pravidelně podílí zhruba na pětině až čtvrtině všech prodejů firem. Návrat na úrovně z let 2006 až 2008, kdy zahraniční investoři kupovali vše, co bylo k mání, se nedá v blízké době očekávat. Navíc i řada rozjednaných transakcí končí neúspěchem. A tento podíl se postupně zvyšuje. "Před krizí se dokončilo 80 až 85 procent transakcí.
Teď to může být zhruba polovina," odhaduje Jaroslav Havel. Příčin je podle něho více: obchody krachují na nedostatku finančních zdrojů kvůli opatrnosti bank, na zkreslených a nadsazených informacích ze strany majitelů podniků, ale také na tom, že investor najde snazší a rychleji dosažitelný cíl v zahraničí.
Přesto jak Havel, tak další experti na fúze a akvizice vidí v Česku potenciál.
A to ze dvou důvodů. Tím prvním je fakt, že z Česka mohou odejít někteří velcí hráči, kteří zde investovali v minulosti.
"S ohledem na to, že se nadnárodní skupiny často potýkají s problémy v mateřských zemích, dá se u některých čekat prodej tuzemských aktiv," tvrdí Petra Wendelová z Ernst & Young.
U těchto mezinárodních investorů také může být důvodem prodeje potřeba kapitálu v jiných, pro ně důležitějších zemích. Kvůli tomu, že se řada západoevropských bank dostala do problémů kvůli odpisu řeckých dluhopisů, jsou finanční domy opatrnější v půjčování na akvizice – a prodej českých aktiv může investorům tento "vyschlý" zdroj financí nahradit.
Podle Wendelové proto může letos přijít další transakce podobná prodeji Net4Gas. Dalším oborem, kde podobný scénář může nastat, je bankovní sektor. Už minulý rok například prodala své české zastoupení rakouská finanční skupina Volksbank ruské Sberbank.
Prodej před důchodem Jiným zdrojem cílů pro investiční fondy i strategické investory mohou být společnosti, které tuzemští podnikatelé zakládali v 90. letech. Mnoho z nich nemá v rodině následovníka a "exit" z podnikání se tak jeví jako nejlepší způsob zhodnocení dvacetiletého úsilí. Příčinou ale může také být například stále obtížnější boj s konkurencí, který je těžké vyhrát, aniž by firma byla součástí větší skupiny.
Českých firem tohoto typu, které jsou zároveň díky své pozici na trhu a potenciálu růstu zajímavé pro investory, je v Česku podle odhadů odborníků zhruba dvacet až třicet. Velké naděje v tyto cíle vkládaly fondy i nadnárodní skupiny už v minulých letech. Jenže vše má jeden háček: ti ze zakladatelů firem, kteří nevyužili nejlepší dobu k prodeji před krizí, v letech 2006 a 2007, se nyní jen těžko smiřují s novou situací a nižší cenou, než by si představovali.
S prodejem proto často váhají či se s investorem rozejdou i během jednání o transakci. Výjimkou bývají pouze ti majitelé, které k prodeji donutily okolnosti, jež neumožnily, počkat si na lepší cenu.
"Majitelé firem vidí, že přišlo ekonomické dno a nemají moc důvodů, aby právě v této chvíli prodávali. Často mají čas čekat," vysvětluje Prokop Verner z advokátní kanceláře Allen & Overy.
Podobnou zkušenost má i Jaroslav Havel. "Kvalitní firmy dost často nesou příliš dobré dividendy na to, aby je majitelé prodávali za výrazně nižší ceny než například v roce 2007," dodává Havel. Je tak poměrně nejisté, zda se očekávání investorů splní a na trhu se ocitne větší počet podniků "k mání".
U zakladatelů firem navíc hraje určitou roli i sentiment – zatímco najatí manažeři o transakci vyjednávají bez emocí, pro majitele to může být s nadsázkou prodej "vlastního dítěte".
Také to bývá příčinou, proč se těžko smiřují s nabízenou nízkou cenou.
O společnosti, které poskytují k prodeji jejich zakladatelé a soukromí vlastníci, se zajímají často jak fondy private equity – jakožto o krátkodobou výnosnou investici –, tak i strategičtí investoři, kteří je chtějí do svého portfolia na delší horizont.
"Nemůžu být konkrétní, ale není složité si vydedukovat názvy atraktivních podniků. Zajímavé jsou pro nás firmy s tržbami nad miliardu ročně, které mají zároveň silnou pozici na trhu. Jsou to takříkajíc evergreeny pro každý private equity fond," řekl týdeníku Ekonom Milan Kulich z fondu Advent International, který v Česku loni investoval do nákupu strojírenské společnosti TES Vsetín.
Typickým příkladem firmy, o niž je mezi investory stabilně velký zájem, je třeba společnost Linet vyrábějící zdravotní lůžka. Ovšem Milan Kulich to z pochopitelných důvodů odmítá potvrdit. V oblasti informačních technologií pak investoři často (a neúspěšně) zkoušeli "přemluvit" k prodeji majitele firmy Seznam.cz Iva Lukačoviče. V internetovém byznysu byla loni neúspěšná i miliardová nabídka na českou jedničku mezi e-shopy, společnost Alza.cz.
Peněz je dost. Ale kam s nimi?
Třetím zdrojem českých společností vhodných k akvizicím může být podle analytiků výprodej některých "zralých" investic právě ze strany private equity fondů. Ty v naprosté většině vstupují do podniků na dobu zhruba pěti let.
Během nich se snaží zdvoj- až ztrojnásobit svoji investici a firmu dále prodat.
Během krize přitom řada fondů kvůli nízkým cenám s prodeji váhala. "Některé fondy již musejí v řadě případů povinně odprodat své investice poté, co jim končí investiční horizont," konstatuje Tomáš Návrat z PwC. Společnost prodaná private equity fondem se pak většinou stává kořistí ještě většího globálního hráče.
Často jde o strategického partnera, který s ní má dlouhodobější plány.
Private equity fondy jsou nicméně aktivní nejen na straně prodejů, do nichž je tlačí jejich vlastní investoři. "U řady fondů existuje relativně značný objem disponibilních prostředků pro akvizice," tvrdí Tomáš Návrat. Tyto peníze přitom leží "ladem" a nijak nevydělávají. Rovněž v tomto případě jsou pak správci fondů pod tlakem, aby investovali. Vzhledem ke stále omezené nabídce vhodných cílových firem proto roste na trhu tlak.
"Často se jich několik přetahuje o jednu cílovou společnost," potvrzuje Prokop Verner z Allen & Overy.
Větším problémem než nedostatek peněz je tak pro fondy limitovaná nabídka firem na prodej. "Peněz je dost.
Stále je dost investorů, kteří se budou rádi podílet. I když v těchto těžkých časech od nás chtějí vidět ‚čtverného rittbergera‘ při zhodnocování jejich peněz," svěřil se Ekonomu ředitel fondu Enterprise Investors pro Českou republiku a Slovensko Ivan Jakúbek. Enterprise Investors přitom mají Českou republiku v oblibě – už dříve zde investovali do softwarové firmy AVG nebo do výrobce nápojů Kofola. Milan Kulich z konkurenčního Advent International je konkrétnější a říká, že fond si na další investice vyhradil částku ve výši miliardy eur. "Není ale určena pro konkrétní země," dodává. Fond podle něho sleduje celou střední a východní Evropu.
Zástupci obou fondů potvrzují, že vhodných příležitostí je v Česku i navzdory mírnému oživení trhu fúzí a akvizic nepoměrně méně, než tomu bylo před krizí. "Báze v krizi byla tak nízká, že když přijde na trh pár možností, zdá se to jako velké zlepšení. Ale to je problém malého českého trhu," vysvětluje Milan Kulich. Podle Ivana Jakúbka se navíc v nabídce ocitly firmy, které byly dosud "mimo hledáček" private equity fondů. "Objevují se společnosti, o kterých nikdo neuvažoval, a přesto jsou velmi zajímavé. Podnikatelé tady totiž nedávají na odiv, co mají, což je podle mě chyba. Je škoda, že se tady šikovní lidé ‚stydí‘ ukázat, v čem jsou úspěšní," poznamenává Jakúbek.
Banky půjčují jen na kvalitu Během krize bylo pro investory velmi obtížné získat na fúze a akvizice financování od banky. To sice postihlo i strategické investory, ale nejvíce byly zasaženy private equity fondy. Tento nedostatek bankovních úvěrů je ale minulostí. "Máme dost i bankovního financování, i když pouze pro vhodné příležitosti – i banky jsou vybíravější při hledání investic," tvrdí Milan Kulich z fondu Advent International. Ochotu finančních domů půjčovat potvrdil i Energetický a průmyslový holding Daniela Křetínského, který na letošek chystá velkou expanzi. Jak již bylo řečeno, chce se ucházet mimo jiné například o koupi společnosti Net4Gas. Křetínského skupina se již dohodla s nejmenovanými českými bankami, které jí mají celkem poskytnout úvěr ve výši jedné miliardy eur.
Ochotu půjčovat na akvizice potvrdily týdeníku Ekonom i samotné banky v Česku. "Česká spořitelna má chuť a zdroje na financování fúzí a akvizic. Ve své podstatě nemáme žádné striktní omezení, ve kterých oborech nebo objemech bychom měli nebo chtěli akvizice financovat," tvrdí například Jan Holinka z tiskového oddělení České spořitelny.
Ani ostatní oslovené banky údajně ve vhodných případech nemají problém půjčit na "pohlcení" podniku. "Za reálné považujeme akvizice firem se stabilním výhledem do budoucna v objemech v řádu stovek milionů korun a i více," konstatuje tisková mluvčí Komerční banky Monika Klucová.
Zároveň ovšem finanční ústavy neskrývají vybíravost při hodnocení projektů, na něž jsou ochotny půjčovat. "Banky jasně preferují regulované firmy, jejichž projekce příjmů jsou stabilní," vysvětluje partner KPMG odpovědný za poradenské služby zaměřené na transakce a restrukturalizace Alex Verbeek. I samy banky připouštějí, že k některým sektorům ekonomiky či určitým typům nakupovaných firem jsou vstřícnější.
Jinými slovy – kvůli větší opatrnosti hledají spolehlivé a růstové obory.
"Preferujeme velké transakce z oblastí, jako je energetika, telekomunikace a sofistikované potravinářství, tedy potravinářství s přidanou hodnotou, jako jsou například firmy Hamé či Nowaco," vypočítává Dalibor Jeřábek z útvaru Akvizičního financování ČSOB.
Oproti minulosti se investoři, kteří chtějí k nákupům firem využít dluhové financování, musejí smířit s jednou nepříjemností. "Dříve bylo naprosto běžné, že se financovaly akvizice v poměru 20 ku 80. Pětina peněz byla od investorů, zbylé čtyři pětiny z bankovního úvěru," vysvětluje Petra Wendelová z Ernst & Young.
To už rozhodně neplatí. Banky požadují daleko vyšší "spoluúčast". "Trh se v této oblasti posunul. Dnes se požadavky bank na vlastní zdroje od investora pohybují výše. Banka většinou financuje jen 50 až 70 procent z hodnoty transakce. Závisí to na odvětví, typu investora, poskytovaném zajištění a dalších parametrech transakce," potvrzuje Jan Holinka z České spořitelny.
Opatrnost investorů roste Opatrné při výběru akvizic, na jejichž financování se budou podílet, nejsou samozřejmě jen banky. "Daleko obezřetnější jsou také investoři, mají menší chuť akceptovat rizika. To vede k nedokončení či prodlužování řady transakcí," upřesňuje Jan Procházka z advokátní kanceláře Salans. Pro majitele prodávajícího firmu to znamená daleko větší nároky. Pryč jsou časy, kdy investoři přicházeli do Česka a skupovali, co jim přišlo pod ruku.
Je prakticky jisté, že český trh dospívá a už se nebude opakovat situace, jakou popisuje Petra Wendelová z Ernst & Young ze svého dřívějšího působení na pozici investiční bankéřky. "Prodávali jsme tehdy akcie automobilky Tatra.
Za kolegou přišel zahraniční investor, který chtěl koupit něco v Česku. Když mu kolega nabídl akcie Tatry, vůbec nevěděl, o co jde," vzpomíná Wendelová. Transakce se ale nakonec uskutečnila: kolega vystačil s argumentem, že tatrovky pravidelně vyhrávají v Rallye Paříž–Dakar. "Beru, kupuji, reagoval investor. Tak málo mu stačilo, protože chtěl mít investici v našem regionu," dodává Wendelová.
Dnes je ale Česká republika běžnou vyspělou zemí a investoři sem chodí "na nákupy" ze zcela jiných důvodů: chtějí vydělat. Podobné investice "od boku" už nepřipadají v úvahu. Výsledkem jsou daleko vyšší požadavky kupujícího na prodejce – na pečlivost dokumentace, strukturu a kvalitu informací, důkladnější analýzy cílových firem.
"Standardem akvizičního přístupu je mnohem důkladnější a detailnější prověření stavu cílové společnosti, potenciálu zhodnocení návratnosti vložených investic ve vztahu ke strategii nákupu a důraz na analýzu i následnou eliminaci možného ohrožení vkládaných investic," vysvětluje vedoucí znaleckého ústavu Mazars Consulting Jiří Šimek. Výsledkem je mnohem náročnější přípravná fáze a také vyšší počet nedokončených transakcí, které zkrachují v průběhu jednání.
Na druhou stranu se pak podle Petry Wendelové z Ernst & Young šetří čas při fázi samotné realizace akvizice. "Kupující je zásobován stejnými daty, jen v jiných fázích," vysvětluje.
Jinak řečeno – když už se podnikateli někdo hrabe ve skříni, není správný čas z ní vyklízet kostlivce. "Všechny skříně se otevírají už předtím, než někoho pozvete dál," dodává.
Daleko větší opatrnost panuje mezi investory v dodatcích a klauzulích v samotných kupních smlouvách. Podle advokáta Jana Skuhravého z kanceláře Allen & Overy se investoři daleko lépe zajišťují proti neúspěchu či proti eventuálně nepravdivým údajům poskytnutým prodávající stranou. "Existují nástroje, jak zhatit transakci, pokud nesplní původně stanovené předpoklady. Roste využívání vázaných účtů," říká Skuhravý. Kupující často požadují, aby určitá část prodejní ceny byla po určitou dobu vázána a vyplacena pouze tehdy, pokud transakce naplní předem dohodnuté parametry.
Polská konkurence A které obory jsou nyní v rámci České republiky nejatraktivnější?
"Energetika, průmyslová výroba a služby, informační technologie," vypočítává advokát a vedoucí korporátní pracovní skupiny pražské advokátní kanceláře Salans Jan Procházka. Podle partnera KPMG odpovědného za Poradenské služby zaměřené na transakce a restrukturalizace Alexe Verbeeka jsou v rámci Česka zajímavé rovněž oblasti realit a automobilového průmyslu, který zažívá poměrně slušné časy.
Přestože je mezi nadnárodními investory o české firmy zájem, musejí prodejci firem počítat s tím, že fondy i strategičtí investoři vnímají Česko jako součást středo- a východoevropského regionu. Pokud se na transakci nedohodnou v Česku, nemají problém najít alternativu ve stejném sektoru v jiném státě.
Nejvážnějším "konkurentem" České republiky je Polsko. "Je největším trhem v regionu a vedlo si ekonomicky dobře i v krizi. Vzhledem k tomu je v Polsku snazší dosáhnout růstu firmy," upozorňuje Ivan Jakúbek z Enterprise Investors. Země je zajímavá i kvůli chystaným privatizacím v těžebním a energetickém sektoru. Ostatně atraktivitu Polska v zahraničí potvrdila i nedávná návštěva čínského premiéra Wen Ťia-paa, který si Varšavu vybral jako hlavní "vstupní bránu" do střední Evropy a přislíbil jí až stamilionové investice.
Investoři chtějí stabilitu Česko má výhodu v ekonomické stabilitě. I když se kvůli provázanosti tuzemské ekonomiky s eurozónou (a zejména s Německem) v případě turbulencí v západní Evropě problémy nevyhnou ani Česku, ve srovnání s jižní Evropou jde stále o "oázu klidu".
"V rámci eurozóny panuje s ohledem na současný vývoj spíše skepse a s ní spojená vyčkávání. Samozřejmě záleží primárně na konkrétním regionu.
V poslední době se například začínají přesouvat investiční aktivity z Řecka do geograficky blízkého Bulharska s levnou pracovní silou a ekonomicky stabilnější ekonomickou i politickou situací," popisuje vedoucí znaleckého ústavu Mazars Consulting Jiří Šimek, jaké dopady mohou mít ekonomické otřesy na odliv investic.
Makroekonomickou stabilitu Česka poškozuje mimo jiné horší podnikatelské prostředí a nejistota ohledně výše daní. "Neukotvený daňový legislativní rámec, nejasné signály ohledně dalšího směřování Česka a jeho strategie vůči Evropské unii mají samozřejmě na rozhodování investorů klíčový vliv.
Dokud nebude jasně patrné, co se u nás bude dít, a Česko nebude externě jasně čitelné ve svých dlouhodobých záměrech, budou noví investoři velmi opatrní a budou vyčkávat na optimální načasování," varuje Šimek. Ani slušné makroukazatele proto nemusejí být pro Česko obecně výhrou. Investory lákat nebude, pokud zemi bude chybět stabilní a předvídatelné prostředí v oblasti fúzí, akvizic a investic.

---

60

procent Tolik fúzí a akvizic se loni odehrálo výlučně mezi českými subjekty. Na poli fúzí a akvizic byla v Česku loni nejaktivnější skupina podnikatele Radovana Vítka. Meziroční pokles -48% Není problém s nedostatkem peněz, ale s chybějícími firmami na prodej. nenaláká investory, pokud mu bude chybět stabilní prostředí v oblasti fúzí a akvizic. 50 až 70 procent Tolik procent z hodnoty akvizice jsou dnes banky ochotny financovat.

Graf

Fúze a akvizice v prvním čtvrtletí 2011 a 2012
(počty transakcí)

Asie (bez Číny a Indie

1Q-2011
86

1Q/2012
58

Čína
61
21

Indie
16
10

USA
198
114

Latinská Amerika
41
16

západní Evropa
164
89

střední a východní Evropa, Rusko
33
14

Střední východ a Afrika
10
6

Zdroj: Allen & Overy

Celosvětový
objem transakcí
(v mld. USD)

596,2
1Q/2011

294,5
1Q/2012

Rozložení investic v ČR za rok 2011

Investice do zahraničí
14

Investice ze zahraničí
26

Domáci investice
60

Fúze a transakce podle odvětví v ČR

Služby
19

Výrobní průmysl
18

Informační technologie
15

Reality
12

Energetika 7 %

Moloobchod a velkoobchod 7 %

Zemědělství 5 %

Média a volný čas 4 %

Potravinářský průmysl 4 %

Bankovnictví a finanční služby 2 %

Farmaceutický průmysl 3 %

Doprava 3 %

Stavebnictví 1 %

Zdroj: Allen & Overy

Fúze a akvizice v České republice

Počet transakcí

156
119
2010 2011

Odhadovaný
objem transakcí
(v mld. USD)

4,2
3,3
2010 2011

Strategičtí vs.
finanční investoři
(v %, 2011)

Strategičtí Finanční

74
26

Zdroj: Allen & Overy

Tabulka

TOP 10
Transakce v Česku (2011, v mil. USD)

Cílová společnost Stát

1. Forum a Forum Nová Ústí Karolina nad Labem v Ostravě ČR
2. Olympia Shopping Centre v Brně ČR
3. Office Star ČR
4. Palác Flora ČR
5. Eldorado Rusko
6. Sazka ČR
7. VGP CZ ČR
8. Olympia Mladá Boleslav, Olympia Teplice ČR
9. Central Citi Park Europe Jihlava Investment Group, ČR
10. SG Equipment Finance ČR

Kupující Stát

Hospitals Plans; & Meyer Healthcare Bergman of Ontario Limited Pension Kanada, Británie
ECE Centre European Fund Prime Shopping SRN
CPI ČR
Atrium European Real Estate Normanské ostrovy
PPF Group ČR
PPF, KKCG ČR
Tristan Capital Partners Velká Británie
CPI ČR
CPI ČR
Komerční banka ČR

Hodnota

403
354
291
274
250
207
193
137
110
106

Zdroj: Allen & Overy

TOP 10
zemí s největším počtem akvizic do zahraničí

1. USA 15,3 31
2. Británie 8,2 17
3. Japonsko 14 17,3
4. Čína 11 11,1
5. Kanada 5,78
6. Francie 4,2 7
7. Singapur 1,3 7
8. Německo 3,25
9. Švédsko 1,1 5
10. Švýcarsko 4 10,1

Počet akvizic
v zahraničí

Objem investic do
zahraničních firem
(v mld. USD)

Zdroj: Allen & Overy

 
Aktuální informace
více ...
Copyright © 2011 - 2018 HAVEL & PARTNERS s.r.o. | website by Red Knight s.r.o.
popup